Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Temný les

Písek na zablácené tlapy nebyl zrovna ideální stav, ale odmítal jsem si dneska stěžovat na svůj vzhled. Měl jsem toho dost za sebou a ještě víc před sebou. Jindy bych na svůj vzhled dával větší pozor, dnes mi to bylo jedno. Věděl jsem, že vlci můžou vypadat i hůř a já jsem oproti nim ještě docela fešák.
Olízl jsem si tlamu. Nohy se mi do písku bořily, to jsem neměl rád, bylo to podobné jako sníh, také se to lepilo mezi prsty a tvořilo to takové nepříjemné kuličky. Pro sebe jsem si jen nepříjemně vrčel. Zatraceně. Nadával jsem. Chtěl jsem být někde úplně jinde. Nejradši bych ležel někde u vody a nechal se hřát sluníčkem. Tohle nebylo nic pro mě, cestování. Freki ještě zhubneš. To by byl vrchol všech vrcholů na světě.
Já měl svou postavu rád, byla mohutná, možná trochu tlustá, ale zkrátka jsem byl kus vlka. Když do mě někdo vrazí, tak nespadnu. Jsem zkrátka chlap. A tak jsem i hodlal zůstat. Žaludek byl stále najezený, nasycený a spokojený.

// Palmová pláž

// Bad

Do Temného lesa jsem se dostal skoro hned. Byl jsem rád, že jsem od jezera pryč, ani ten šlofík mi nepomohl. Cítil jsem se zničeně a unaveně, snad ještě hůř než před tím. Za to může určitě to jezero. A tenhle les na tom nebyl o moc líp. Atmosféra tady vládla spíše posmrtná, nic dobrého tady na nikoho nečekalo. Já v tomhle lese už jednou byl, možná proto jsem to mohl tak lehce odhadnout.
Nohy mě bolely, tělo mě bolelo, už jsem se začínal cítit trochu zoufale. Musím si najít nějaké útočiště, kdo ví kdy mé cesty skončí. Zároveň mi možná začínal chybět parťák, nebo spíše nejlépe parťačka. Nechtěl jsem se však nikde přifařit. V lese jsem cítil opravdu hodně pachů, ale nedokázal jsem určit, zda-li jsou čerstvé, nebo staré. Mísilo se to a můj čumák na tom nebyl tak jak dřív. Naneštěstí můj zrak na tom byl hůř, než čich.
Pomalu jsem se stáčel zase nahoru, abych obešel hory a mohl pokračovat.. Lissandra říkala, že ta druhá smečka sídlí někde na tomhle ostrově, ale kde? Nedokázal jsem si ani představit, jak daleko můžu od té smečky být. Chtěl jsem jí aspoň poznat, zjistit jak to tam chodí.Les jsem prošel celkem rychle, byl přede mnou písek. Tady jsem už taky byl.

// Duny

// Laica Mar

Že bych tak rychle začínal cítit únavu v nohách? Tomu se mi ani za boha nechtělo věřit. Bralo mě zívání, otvíral jsem tu svoji hubu celkem dlouho a často. Tak jo, malý šlofík by mi nejspíš udělal dobře. A hned potom budu pokračovat.
Dostal jsem se za první stromy, které za sebou ukrývaly další malé jezero. Tohle jezero však bylo úplně jiné, než kterékoli jiné. Atmosféra tady byla více než temná, vzduch tady byl hustý. Okamžitě mě polilo horko. U břehu jsem viděl spoustu mrtvol a určitě né všechny byly z jezera. Co tady žije? Nejspíš něco, co nechce být rušeno. Divný pach tady také nemohl chybět. Mé malé neštěstí bylo v tom, že já se nebál, neměl jsem to v povaze. A jelikož jsem byl unavený, chtěl jsem si odpočinout.
Uvelebil jsem se kousek dál od jezera schovaný mezi skály, zavřel oči a na pár hodin usnul.
Otevřel jsem oči a cítil se stejně jako před tím. Jako by žádná další energie ani za mnou nepřišla. To je peklo. Frkl jsem, spánek mi nepomohl, možná to bylo tou atmosférou tady. To je na houby. Zvedl jsem se a měl chuť flustnout do jezera, ale ovládl jsem se. Ťapkal jsem dále do lesa.

// Temný les

// Salt

Ležérním krokem po malé stezce jsem pokračoval dál. Měl jsem toho tolik na prozkoumávání, ještě jsem se tady tolik neorientoval. Proto bylo dobré, když jsem si to takhle mohl procházet. Měl jsem jen své myšlenky a za ty jsem byl vděčný. Mohl jsem si je uschovat tak, jak jsem potřeboval. Některé dát dopředu, jiné dozadu. To Podsvětí snad už nikdy neuvidím. Byla to zvláštní zkušenost, vlastně se všechno dělo v iluzi, aspoň tak mi to přišlo.
Mokré, zabahněné tlapky pokračovaly. Ve vzduchu jsem cítil pár vlčích pachů, které byly aktuální. Nastražil jsem uši a rozhlížel se. Docela mě lákala představa, že bych se k někomu přifařil, ale nechtěl jsem zároveň rušit. Navíc jsem měl spoustu práce a tak jsem se za pachy nevydal. Kdo ví, třeba bych je u něčeho vyrušil a to bych pak těžce vysvětloval. K takovým situacím se taky může dostat vlk velice snadno. A těžko se to pak vysvětluje, hodně těžko.
Přede mnou se začínal objevovat zase další les. Začínám pomalu téhle mapě rozumět. Radoval jsem se a při tom nerušeně dál pokračoval.

// Bad

// Pityas

Z hor mě vedla jedna z cest. Měl jsem před sebou jen vidinu té vody, těšil jsem se až smočím čumák a tlapky. Tu úlevu si nikdy nedokáže představit. Zažíval jsem teď extrémní změny klimatu a proto jsem se těšil až se za pár dnů zase ustálím. Teplota mi nebude kolísat a já nebudu cítit jen pocit horka, nebo zimy. Ještě jsem si neudělal pořádek v těch smečkách. Byl jsem pro, ale zároveň i proti. Musím vyhledat tu druhou smečku, ve které není Lissandra a zeptat se, jak na tom jsou. Pokud bude nabídka lákavá, kdo ví, třeba se přidám? Zatím to ale neunáhli. Nebylo kam spěchat a toho jsem se chtěl držet.
Doběhl jsem konečně k jezeru, do kterého jsem se vřítil. Radostně jsem začal cákat vodu kolem. Hlavu jsem ponořil celou do vody a hltavě začal pít. "Aach, to je dobré." Vzdychl jsem nadšeně. Voda byla úžasná, potřeboval jsem doplnit zásoby jako sůl. Ale kudy teď? Neměl jsem sice v úmyslu tak rychle jezero opouštět, bylo to tady více než pro mě přijatelné.Pořádně jsem se namočil, packy, kousek břicha a celou hlavu. Zbytek jsem nechal suchý, chtěl jsem aby se mi teplota tak nějak korigovala navzájem.
Jakmile jsem skončil, vylezl jsem z jezera ven a nahodil zase své ležérní tempo. Pokračoval jsem vstříc následující louce.

// Laica Mar

// Congelat

Mé tlapy mě zavedly až na místo, kde už sníh nebyl. Byl jsem ze Severu definitivně pryč a mohl se tak pomalu a jistě rozmrazit. Tak jo, musím najít vodu. Umíral jsem žízní a chtěl mít aspoň doušek vody v hrdle. Každopádně jsem se dostal až do hor, bylo to tady cítit zvěřinou a že těch pachů tady nebylo málo. Už to mi napovídalo, že tady někde musí být i voda, jinak by se tady zvířectvo nezdržovalo.
I mé polštářky si mohly konečně odpočinout, neboť nechodily po zmrzlém povrchu. Cítil jsem, jak už z té zimy začaly praskat, trochu to bolelo, ale já byl tvrďák a pár kapek krve mě ještě nezabije. Olízl jsem si suchý čumák a v tom jsem uviděl v jednom úhlu malé jezero. Bylo schováno za několika horami, ale měl jsem na něj dobrý výhled. To je ono! Rozběhl jsem se. Dalo to práci mé mohutné tělo dostat do rychlejšího chodu. Nebylo na to tak nějak zvyklé, sám jsem se divil, že jsem se choval skoro jako vlče, které snad nikdy nevidělo vodu. Žízeň byla už neúnosná a já se tak nemohl ničemu divit.

// Salt

// Dvojčata

Prozkoumávání severu bych si rozhodně dokázal představit za příjemnějších podmínek. Možná jsem začínal být na osamocené cestování starý. Chyběla mi společnost? Nějakou slečnu bych uvítal. Jenomže těch bylo v poslední době docela nedostatek.
Došel jsem k zamrzlému jezeru, bylo obrovské. Led byl tvrdý, těžce prostupný. Tady se nenapiju. Měl jsem z toho všeho vyprahlo v krku a chtěl jsem se napít, tady se mi to však bohužel nepodaří. Škrábal jsem do ledu, ale byl příliš tlustý na to, aby ho někdo jako já prolomil. Vzal jsem si do tlamy nějaký sníh, abych zahnal ten nejhorší pocit sucha. Zuby mi trnuly, ale rychle sníh roztál a měl jsem z toho aspoň pár kapek vody.
Šel jsem chvíli po ledu a pak se vrátil raději na pevnou zem, respektive na sníh. V dálce jsem již viděl siluetu lesa, která mi hned rozzářila oči. Pryč ze severu. Mrskl jsem ocasem sem a tam a přidal do klusu. Něco mi říkalo, že v tomhle lese lese jsem už byl. Proto jsem svůj směr lehce pozměnil, chtěl jsem přece zkoumat, ne?

// Pityas

// Broken North

Cítil jsem, jak mi začínají mrznout fousky. Byla tady vážně velká zima, ale to mě neodradilo od prozkoumávání. Naneštěstí jsem měl i plný žaludek, takže mi žádné cestování zase tak nevadilo. I když jsem byl opravdu z velké části lenoch, musel jsem toho nějak dobře využít. Měl jsem zkrátka radost, že Podsvětí bylo za mnou a já si mohl dělat, co se mi jen zlíbilo. Zajít si na záchod, kdy se mi jen chtělo, jíst, pít co hrdlo ráčilo. Snad se dostali všichni v pořádku ven. Dělal jsem si trochu starosti o tři mladé vlčky, ale byly stateční, určitě se jim nic nestane.
Já už mezi tím došel před dvě obrovské hory. Zvědavě jsem zvedl svůj nos a sledoval, jak jsou mohutné. Byly úplně stejné. Jsou jako sestry, nebo dvojčata. Projelo mi hlavou. To se vidělo málo kdy, že byly tak obrovské hory úplně stejné a ještě k tomu vedle sebe. Chvíli jsem šel po jejich boku, neměl jsem moc sil na to škrábat se až nahoru. Stejně nahoře nic není. Prskl jsem.
Využil jsem to tedy na zkoumání s poměrně velké dálky. Mohl jsem to obdivovat ze země. Protáhl jsem se. Sever by už stačil, jdeme najít něco teplejšího. Poslední severní zastávku jsem měl před sebou a to bylo opravdu veliké. Velké zmrzlé jezero bylo skoro na dosah.

// Congelat

// Ledové pláně

Má kořist byla téměř na dosah. Malá polární lištička si mě zatím ani nevšimla a v tom tkvěla má výhoda. Můj černý spodek těla byl zahalen do sněhové pokrývky a bílý vrch mi nádherné splýval s okolím. Vítr šel také se mnou, šel jsem proti němu, tudíž liška mě neviděla ani neslyšela. Jakmile jsem byl dostatečně blízko rozběhl jsem se a šel přímo na ni. Všimla si mě v poslední chvíli, ale i tak mi stihla v mém slepém bodě pláchnout.
V mžiku jsem se otočil a dvěma dlouhými skoky jí dohnal. Musel jsem dávat pozor, nechtěl jsem totiž spadnout do moře, nebo na jinou část ledovce. Držel jsem se stále na tvrdé půdě, kterou jsem považoval za bezpečnou. Liška začínala zmatkovat, svou cestu klikatila, čímž mi usnadňovala hned několik věcí. Párkrát jsem cvakl zuby do vzduchu a naposledy skočil. Liška skončila v mých spárech. Měla namířeno na druhý ledovec, skoro bych jí nechytl, nebýt pár faktorů, které hrály v můj prospěch.
Naštěstí už byl konec boje. Spokojeně jsem si lehl a začal přežvykovat čerstvé maso. Na tohle sem se těšil tak dlouho! Maso bylo výborné, teplé, perfektně osvěžující na to, že jsem byl tak daleko na severu.
Jakmile jsem dojedl, rozhlížel sem se po okolí, bylo vidět spousta malých, ledových ostrůvků. To ale nebylo nic pro mě. Netoužím po dalším dobrodružství. Zavrtěl jsem hlavou a pomalu se začínal zvedat. Lákala mě představa jít se podívat na dvě obrovské hory.

// Dvojčata

// Ice World

Nerušeně jsem pokračoval dál. Tu zimu jsem celkem uvítal přes ty dlouhé dny strávené v pekle. Uvítal jsem i tu čistou bílou barvu, byla to perfektní terapie na to si pročistit hlavu. Víc jsem nepotřeboval, svou samotu, svou hlavu a své myšlení. Ledový kry jsem viděl v dálce. Díky hustému kožichu mi ani nebyla zima, jako některým vlkům tady může být. Já to považoval za jednu z velkých výhod.
Tak co Freki, co ty a smečka? Ptal se mě můj hlas v hlavě. Podle Lissandry tady stály smečky celkem za prd, ale možná proto by se jim hodila nová krev. Jsem smečce věrný, někdo takový by se hodil každému. Jenomže co s tím? Myšlenku jsem měl, slinu taky, jen mi chyběly informace. Na výpravě nebyl čas ptát se vlků na to, jestli patří do nějaké zdejší smečky. A když jsem nad tím tak nějak přemýšlel, vlastně bych se nejspíš ani nezeptal. Freki, ty bys jen tak mluvil s cizími o smečkách? To jednoduše s mým charakterem nešlo dohromady, bylo to víc než komické, absurdní.
V dálce jsem konečně něco uviděl, byla to polární liška, která si zrovna hrála s hromadou sněhu. Vypadala celkem male, mladě. Jídlo. Olízl jsem si svůj čumák a začal se pomalu a jistě plížit, liška však byla ještě o území dál, hrála si u ledovců, které byly rozbité. To bude jednoduché. A s touto myšlenou jsem se potichu plížil k ní.

// Rozbitý sever

// Podsvětí

Otevřel jsem oči, probudil se. Celý zpocený, možná místy zmatený. Okamžitě jsem vyskočil na nohy a začal se napjatě rozhlížet.Co se to tady děje? Hledal jsem své kolegy, ale probral jsem se pod hustou závějí sněhu, sám. Nikde nikdo. Co to je za fóry? Byl jsem z toho v rozpacích, co se tady stalo? Bylo celé to Podsvětí skutečné? Nebo jen pouhý sen a špatný vtip?
Své mohutné tlapy jsem zabořil do sněhu, který pod nimi příjemně zakřupal. Pořádně jsem se protáhl, několikrát jsem zažvýkal. Mám zpátky tlamu. Věděl jsem, že musím všem třem poděkovat za mou záchranu, i když největší zásluhu měl ten béžový ukecaný vlk. Nikde jsem je však neviděl. Třeba mě k nim bohové někdy zavedou. S radostí jsem se protáhl a pomalu rozešel pláninou. Byl jsem šťastný, že jsem zase volný. Cítil jsem až neuvěřitelnou úlevu, jako by všechny starosti ze mě spadly. Olízl jsem si tlamu, měl jsem hlad, břicho mi kručelo a to u mě nebývalo zvykem. Byl jsem totiž milovníkem jídla, tudíž se nebylo čemu divit. Vždy byl můj jídelníček pestrý a já to hodlal dodržet i tentokrát. Nebude na škodu využít toho mrtvého severu, bude tady zajímavá zvěř k lovu. Zastříhal jsem ušima a napjatě se rozhlížel, které zvíře mi skočí pod mé mohutné tělo první. Můj mlsný jazyk měl chuť na tolik věcí, že jsem je nedokázal sám ani popsat.

// Ledové Pláně

Zavřený v kleci jako pták a nemoct mluvit, to měl být trest? Byla to zvláštní zkušenost, ale já se nevzdával. Ten vlk Mefist, nebo jestli to byl vůbec vlk, byl hlavně hodně divnej. Celé tohle místo bylo něčím zvláštní a já nedokázal moc dobře rozpoznat, co se tady vlastně děje.
Neuniklo mi však dění, které bylo přímo přede mnou. Mefist si očividně mých nádherných pohledů nevšímal a bavil se s těmi třemi mladými vlčky. Ten krémový mě však překvapil, řekl vládci, že pokud nepůjdu, nepůjde ani on. Nemohl jsem na něj přestat zírat, byl jsem mu za ty slova hodně vděčný, ale nechtěl jsem, aby se díky mě dostal do problémů. Takže dobří vlci ještě existují. Projelo mi hlavou a věnoval jsem krémovému hřejivý pohled vděku.
Na vládce to očividně zapůsobilo a opravdu divně jsem si připadal, zase.. Mé nohy začaly průhlednit a já i moji společníci se vytráceli.

// Do nekonečna a ještě dál!

// Tým 1 - Aileern, Azrael a Rhaaxin

Byl jsem už celkem rozrušený, ale hold když jsem byl hladový, tak jsem si nemohl pomoc. Zároveň jsme tady byly zkrátka už dlouho, chtěl jsem vidět zase slunce, růst trávu, cítit čerstvý vzduch po jarním dešti. Freki, měl by ses uklidnit. Mluvil jsem na sebe, ale nešlo to. Brblal jsem si pod čumákem, až jsem konečně najednou něco spustil. Objevil se přede mnou obrovský vlk. No konečně. Celkem jsem se radoval z toho, že jsem konečně něco udělal a něco se stalo. Tohle ale nebyl Matěj, možná to byl ten Mefist?
Dostal jsem ránu do hrudi a v té chvíli jsem upadl do zapomnění. Cítil jsem se, jako bych stále padal. Nespal jsem, nebyl jsem mrtvý, ale jednoduše jsem padal do nekonečné tmy. Kdybych měl knížku, patrně bych jí přečetl dřív, než bych dopadl na zem.
Uteklo to však rychle a jako lusknutím prstu jsem se objevil v kleci. Měl jsem nutkání otevřít tlamu a olíznout si suchý čumák, ale nešlo to, protože jsem žádnou tlamu neměl. Osel, osel, osel, osel... Mumlal jsem aspoň v duchu, když jsem nemohl brblat nahlas. Viděl jsem v dálce všechny tři vlky, se kterými jsem do teď cestoval. A s nimi i toho obrovského vlka, který mě dostal do této zapeklité situace. Udělal jsem krok dopředu, abych se nalepil na mříže své zbrusu nové klece. Zamračil jsem se a při tom svůj pohled věnoval velkému, neznámému vlkovi. Z mých očích bylo naprosto čitelné, že jsem v duchu vlkovi nadával stále, jen jsem teď nemohl mluvit. Měly můj život teď v packách tihle vlci? Hledal jsem v kleci nějakou chybu, které bych se mohl chytit. Třeba vyrvat kříž, ale nic. Začal jsem po kleci skákat a doufal, že by se třeba propadla podlaha, taky nic. Zůstal jsem tam jen tak stát a dívat se, jaký bude můj osud. Měly teď cestu volnou, mohly jít v klidu domů a mě tady nechat. Proto mi v hlavě krom nadávek šrotoval i plán, jak bych se odsud mohl dostat. Rozhlížel jsem se, hledal znamení.

Tým 1 / Rhax, Azrael a Aileen

Hrábl jsem tlapou do stolu, jako to dělali býci do písku. Matěje jsem očividně jen pobavil, ale mě to tady vážně přestávalo bavit. Začínal jsem si myslet, že byla chyba se k tomuto místu vůbec přibližovat. Byl jsem hladový, unavený, žíznivý a toužil jsem se vrátit do normálního života. Zatím mi to přišlo, že jsem tady byl za trest, pěkně nudný trest. Naneštěstí Matěj začal konečně zpívat, kdo je to ten Mefist, všude byl jen samý Mefist. Byl to očividně démon, ten hlavní. Protože Lucifer je už ohrané jméno? Olízl jsem si čumák. Podle tohohle démona byly všechny ty porce čerstvé a Lissandra je mrtvá. Zaskočilo mě to, ale nedal jsem to na sobě znát. "A jestli to je pravda, tak až si příště prdnu, tak podpálím les." Zavrčel jsem. Ale podle něj jen dělal, co mu Mefist řekl. Takže to jsme tady jenom kvůli němu? Matěj se však najednou začal chovat divně, jako by ho posedl ďábel, nebo se zahleděl do jiné reality. "Čí jméno? Mefista?" Nejspíš to nebylo celé jeho jméno, ale neuvědomoval jsem si, že bych někde slyšel, či četl že by to jméno mělo ještě nějaký dodatek.
Jako v adventuře, kdy máte nadiktováno co máte dělat. Zeď se rozbořila a umožnila nám tak průchod dál. Díky Matějovi jsme ztratili opět několik hodin v tomhle pekle. Počkal jsem na ostatní a pak do chodby také vkročil. Byli jsme tam, kde před tím, u cedulí. Teď už jsme se mohli vydat přímo za Mefistem. "Snad toho osla zfoukneme rychle." Těšil jsem se už na dlabanec. Dával jsem pozor na všechny tři, byli to opravdu mladí vlci a já za ně cítil zodpovědnost. Přidal jsem do kroku, chtěl jsem to mít už za sebou.

Tým 1 / Azrael, Aileen a Rhax

Zlatý vlček měl plnou tlamu řečí, moc jsem to však nevnímal. Slyšel jsem jen, co všechno musel zvládnout sám, nejspíš o naši záchranu ani nestál. Mávl jsem nad tím jen tlamou, zajímal jsem se jen o portál, co byl přede mnou. Nečekal jsem a automaticky do něj vkročil. Při té chůzi směrem k němu jsem slyšel hnědého vlčka, jak říkal, že musíme držet při sobě a nejlépe se vrátit. Já už byl však na půl cesty.
Možná mi to teď budou mít za zlé, ale skončili jsme v tom portálu všichni. Chtěl jsem být už doma, vlastně jsem domov neměl, chtěl jsem si jít najít ten domov. Tohle courání mě ani trochu nebavilo. Přišel jsem si jako figurka ve hře bez vlastního názoru.
Matěj se usadil do podivného křesla kolem stolu. Neuniklo mi podivné koryto na stole, které však bylo prázdné. Bylo to tady zvláštní a hlavně tady bylo až nesnesitelné horko. Procházel jsem po jeho skromném domu. Občas jsem k něčemu co mi přišlo divné přičichl, ale moc jiných pachů jsem necítil. Zeptal jsem se ho, kdo je Mefist, ale krom Azraela se nikdo neozval. Hnědá vlčice se k mé otázce přidala, ale Matěj měl svoji hlavu a úplně nás ignoroval. Začínalo mě to pěkně srát, protože už po několikáté jsem se někoho cizího na něco zeptal a on mě úplně odignoroval.
Chtěl znát naše jména, já jsem však neřekl nic. Pokud on nechtěl odpovědět na mou otázku, nemusím mu já odpovídat na tu jeho. Podivný tvor se zajímal hlavně o Rhaxina a jeho novodobý příběh.
Cítil jsem sucho v hubě a kručení žaludku z hladu, ale potlačoval jsem to. Tohle místo začínalo být jako jedna velká pec. Koryto se naplnilo krví a divné opice donesly porce jídla. Přiblížil jsem se ke stolu, abych se podíval pořádně. Bylo tam maso i se srstí, které vypadalo jako Lissandra. Je mrtvá? Ovšem když jsem se podíval na ostatní porce, něco mi na nich nesedělo. Ostatní porce nebyli vlků z naší výpravy. "Vypadá to jako laciná zkouška." Řekl jsem a chytl svou misku a sprostě s ní hodil o zeď, tak aby se rozbila. Nervy mi začínaly celkem tlačit na mozek, byl jsem tady z toho už hotový. Vyskočil jsem na stůl a zastavil se přímo před Matějem. Teď už mě nebude ignorovat. "Kde je ten Mefist?!" Zavrčel jsem směrem k němu. Nechtěl jsem tady ztrácet čas, už i tak plynul jako voda. A pokud ten Mefist byla naše jízdenka domů, proč jsme tady ztrácely čas s ním.