Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Kvetoucí louka

Sněhu tady bylo opravdu hodně, pomalu jsem i věřil tomu, že jdeme na sever. A bude mnohem hůř. Otřepal jsem se a při tom jsem jen chladnými modrými očky sledoval okolí. Kdo ví co nás na tom severu čeká, Lissandra byla doslova nadržená na to jít zjistit víc. Já jsem si nebyl úplně jist, jestli to nadšení také sdílím. Ale co už, aspoň tady něco zažiju, i když sedět někde v jeskyni taky nezní špatně. Oblízl jsem si tlamu a pomalu kráčel do lesa.
Lissandra okamžitě při příchodu upozornila na malou skupinku zajíců. Přikývl jsem a nechal hnědou vlčici, nechť si vybere vlastní stopu. Já zůstal na té své, pomalu se plahočil krajinou. Sníh pod mými packami křupal, nechtěl jsem na sebe ale upozorňovat více, než bylo nutné. Tak jo, Freki, soustřeď se. Zůstal jsem stát a čekal, až Liss odněkud vyletí a zaječí sněm rozpustí.
Netrvalo to dlouho, zajíci se rozběhli všemi směry, ten který běžel přímo na mě mi hnědá nechala a běžela za jiným. Byl jsem za to moc rád, proto jsem se musel ukázat a pokazit to. Odrazil jsem se až mi sníh odlétl z pod pacek. S jemním vrčením jsem se několika skoky dostal přímo k zajíci, který mě nejspíš v tom frmolu ani nezaregistroval. To byla má šance. Cvakl jsem zuby, ale zajíc byl bojovník a já se tak úplně netrefil tam kam jsem chtěl. Několikrát mi zajíc škrábl do tváře, než se přestal hýbat a zůstal jen bezmocně viset v mé tlamě. Jupí, jídlo! Radoval jsem se. Rozhlédl jsem se, ale Liss jsem nikde neviděl, proto jsem se i se zajícem rozklusal po stopách, kudy šel jeden ze zajíců.
Hnědá vlčice nebyla tak daleko, takže jsem byl rád, že jsem jí našel. "To bylo štěstí." Řekl jsem, když jsem se dostal až k vlčici a zajíce pustil na zem. Lehl jsem si do sněhu a při tom zajíce objal packama. Byly to pro mě něco jako Vánoce, ale to bylo vždy, když byla příležitost hodovat. "Dobrou chuť." Popřál jsem vlčici a při tom jsem se spokojeně rozhlížel po okolí, než jsem se do zajíce pustil. "Když už jsme se bavili o té rodině, ty máš nějaké sourozence?" Zeptal jsem se, aby nebylo slyšet jen mlaskání z tlamy.

// Oáza, přes Poušť

Písek jsem měl úplně všude, cítil jsem ho i v nose. Budu smrkat písek, to bude trapas pokud pčinku do sněhu. Poznamenala má hlava. "Kdo ví co najdeme." Třeba objevíme něco úplně nového, nové území, nové živočichy. I když opravdu nerad bych poznal toho démona, co zmrzačil jednoho člena z Lissiné smečky. Snad se těm ostrovům vyhneme. Ale Liss byla odhodlaná, že se tam chce nějakým způsobem možná i dostat. Nechci žádnou jizvu. Měl jsem jich pod srstí pár a nebylo to nic příjemného, občas to strašně svědilo. "Takže myslíš, že portál se třeba přemísťuje? Chvíli na jednom místě, pak na druhém a jeho nalezení bude na náhodě?" Zeptal jsem se a zastříhal při tom ušima. A jak se ten portál pozná? Lissandra se tam třeba mohla dostat pomocí svého přívěšku a ani o tom neví.
Konečně jsem šlapal po pevné zemi. Ach, vlčí bože to je tak příjemné. Doslova s radostí jsem zarýval packy do sněhu. Nechal jsem za sebou pár červených stop, díky písku, ale to se po pár krocích zcela umylo. Hnědá vlčice upozornila na les před námi. "Mám hlad jako vlk už." Řekl jsem lehce pobaveně. I kdybych měl položit život za něco k snědku, udělám to. Tentokrát jsem byl odhodlaný mnohem více. Sice jsme měli za sebou další tůru, ale krátký odpočinek u Oázy mi také prospěl. "Hurá zase zpátky do zimní reality." Zajásalo mé nitro. Vlastně jsem byl co se týče počasí stále nespokojený, ani jedno mi prostě nevyhovovalo.

// Common Forest

Někdo mi tu snad chtěl namluvit, že hadi nejsou slizcí? Tak to prr! Zastříhal jsem zvědavě ušima a pohlédl jsem na vlčici, co se začala zvedat. "V tom případě chci důkaz, sněz támhle toho hada." Řekl jsem a zvědavě čekal, co se bude dít. Bohužel jsem na to asi zareagoval pozdě, Liss totiž už odkráčela od svého teple zahřátého místečka. Tak nic, Freki dozvíš se hadí tajemství příště. Hnědá vlčice nechtěla pomoci ani tomu nebohému tvorečku, že prý zákon přírody. Pokrčil jsem tedy rameny a nechal to být. Já se do ostatních moc nestaral, možná proto jsem měl takový bezstarostný život. Třeba se ti to zázrakem zahojí a najdeš svoji rodinu, která se na tebe pravděpodobně vykašlala. Projelo mi hlavou.
Stejně jako Liss jsem tedy nechal zvíře být a zamířil také ještě k vodě, abych se napil. Kdo ví jak dlouho ještě přes poušť půjdeme, proto jsem nechtěl nic nechat náhodě. Zhluboka jsem se napil, koukl na svůj odraz ve vodě, abych se ujistil, že jsem pořád fešák a pak jsem ustoupil o několik kroků dál. Ti hadi mi chybět nebudou. Otřepal jsem se. Opravdu jsem zjistil, že hadi nebudou mí přátelé. "Klidně můžeme." Přikývl jsem na slova Lissandry a pomalu se zase zařadil kousek dál od jejího boku, aby jsme šli zhruba stejně.
"Co myslíš, že na tom severu najdeme? Říkala si, že je tam někde i ten portál na ten nový ostrov? Myslíš, že bude nějak nápadný?" Zeptal jsem se a představil si obrovskou bránu uprostřed zledovatělé pláně. Ale také jsem se mohl mýlit, bylo tady možné vše. Třeba se jednalo o nějaké přenášedlo. Může to mít různé podoby. Brodil jsem se pískem a věděl, že tohle taky nebude má oblíbená oblast, měl jsem ten zatracený písek úplně všude ! Ale naneštěstí jsem v dálce uviděl něco, co mě rozveselilo, pevnou zem.

// Kvetoucí louka, přes Poušť

Mého malého nedorozumění si všimla i Lissandra, která to okamžitě s úsměvem komentovala. Zlej had. Mrkl jsem na hnědou vlčici a hrdě se při tom vyprsil. "Já? A bát se? Ale kdeže..." Dal jsem dohromady pár slov a při tom se cítil tak dotčeně. "Jen jsem nečekal, že bude hned za mnou." Frkl jsem a při tom odkráčel ještě pro jistotu o několik metrů dozadu. Bohužel pro mě tu bylo hadů opravdu hodně. Ohledně otázky na hadí maso jsem jen pokrčil rameny. "Nic tak slizkého sem nikdy nejedl. U nás sice hadi byli, ale moc se nevměšovali, takže jsme o nich ani nevěděli." Řekl jsem. Spíše byli schovaní, nebo prostě žili jinde. Na hady jsem prostě tak nějak zvyklí nebyl.
Fenek byl opravdu docela protiva. Jako by ho někdo tahal za ucho a nechtěl ho pustit. "Tak už mu pomož, ne?" Nadhodil jsem. I mě to začínalo lézt krkem, to kvílení. Vypadalo to, že pomoci se mu nedostane od jeho rodiny, která ho tu nejspíš nechala. No co, potravní řetězec se musí dodržovat. Můj kožich byl už téměř suchý, díky teplému klimatu. Cítil jsem se vážně o dost lépe. Teď už jsem se nebál vkročit i do větší společnosti.
Lissandra měla asi menší úchylku na to sledovat zraněná zvířata. "Asi mi za chvíli upadnou uši." Broukl jsem nenápadně a při tom si lehl a hlavu si objal předníma tlapama. "Žije tu ještě něco jiného krom hadů a toho divnýho ušatýho tvora?" Zeptal jsem se a při tom se mlsně olízl. Vážně jsem měl už hlad a tak bych se po něčem moc rád poohlédl. Sním víc než polní zájezd.

Co bych dělal, kdybych se ráno probudil jako vlčice? Určitě se mi bude měnit nálada, z minuty na minutu. Projelo mi hlavou jako první. Lissandra tvrdila, že moc náladová není, čemuž se možná dalo i věřit. Chovala se zatím totiž stále stejně, od doby co jsme se setkali poprvé. To se však nedalo říct o její alfě, která prý náladovost měla na hodně vysoké úrovni. "Tak pokud je to dobré míře." Pokrčil jsem rameny. Možná bych tu její alfu rád poznal, přišlo mi, že o ní vím už snad úplně všechno na světě.
Hnědá vlčice byla zvědavá, jestli jsem měl někdy nějakou partnerku, nebo rodinu. Poposedl jsem a olízl si čumák. V mé hlavě byl zmatek, ale něco jsem si přece jenom pamatoval. "Na partnerku do teď nebyl čas, teda aspoň myslím." Řekl jsem na začátek. I když jsem si momentálně nevybavoval svůj odchod z rodiště, pamatoval jsem si své začátky. "Rodinu jsem měl, nebo mám, asi ještě. Rodiče zůstali a vedou smečku, pak jsem měl ještě bratra. Ale vypadali jsme celkem komicky, nebyli jsme si ani trochu podobní. Můj bratr oproti mě byl doslova poloviční." Řekl jsem s úsměvem nad myšlenkou na mého černého Trevise.
Každopádně jak na tom byli všichni teď, kdo ví. "Potřeboval bych něco na podporu paměti." Nějakou dobrou bylinu, nebo houbu. Zvuk ve křoví byl nesnesitelný, Lissandra z něho byla již trochu odpařená a tak jsem se zvedl a oklusal křoví. Hnědá vlčice se také postavila a zamířila rovnou ke zdroji celého hluku. Tohle nebude moc náročný boj. Netušil jsem, co se ve křoví schovává, nechtěl jsem se do toho moc mísit, spíše jsem tam byl jako nějaká opora. "Tomu už nic nepomůže." Šeptl jsem si pod čumákem pro sebe. Každopádně až teď jsem si všiml, že po poušti se plazili i jiní živočichové. Uslyšel jsem za sebou syčení. Okamžitě jsem vyskočil a ve vzduchu se otočil. Vycenil zuby a díval se před sebe, ale nic, podíval jsem se níž a tam byl had. A podle všeho jich je tu hodně. Viděl jsem takového hada poprvé, měl zajímavou barvu. Jsou jedovatí? To jsem netušil, ale zatím jsem to zkoušet nechtěl. Packou jsem hrábl do písku a hada postrašil tím, že jsem ho po něm hodil. Pak jsem se rychle klidil o několik metrů dál.

Kolik tady tak žije vlků? Uvažoval jsem. Pachů ve vzduchu bylo opravdu hodně, ale nedokázal jsem určit, jak staré byly. Každopádně nějaká ta sebranka tady žít nejspíš bude, ale už podle slov Lissandry, se jednalo zejména o individua. Tady se možná hraje na kvantitu a né na kvalitu, aneb dělal mě brácha se sestrou. Projelo mi hlavou a já se při myšlence jen lehce ušklíbl. Hnědé vlčice jsem se zeptal, jak je na tom vlastně se svým partnerem, kterého možná považuje už za mrtvého. Kdyby tě tak slyšel. Čím déle jsem o vlkovi poslouchal, tím víc jsem ho chtěl poznat, aneb jaký vlk by se dal dohromady s prořízlou tlamou Lissandrou? Možná měl svatozář. Měl, nebo má? Liss mi každopádně nic moc neřekla, moc o svém vztahu možná nevěděla, ale emoce jí byly nejspíš hodně vzdálené. Kývl jsem a dál se k tomu tedy nevracel, bylo vidět, že se o tom moc bavit ani nechce.
Měl jsem na Lissandru opravdu záludnou otázku a doufal jsem, že mi na ni i odpoví. Bohužel jsem nedostal nijak zvlášť dobrou odpověď, spíše takovou neutrální. Nedělala rozdíly, přišlo jí to stejné. "Já? Hmmm..." Je fakt, že já jsem si s vlčicemi moc neužil. Spíše jsem měl vždy nějaké ty povinnosti a co se týče jejich chování, nemohl jsem to tedy posoudit. "Co mi tak hlodá v hlavě... tak ani nevím. Čuráte tak, že nezvedáte nohu, to jsem dělal jako vlče stejně. Možná by mě zajímalo, jak rychle se dokážou měnit ty nálady. Jo, nálady to budou, hormony!" Zazubil jsem se.
Každopádně zvuk z vedlejšího křoví mi začínal pomalu lézt krkem. Byl tady tak krásný klid a on nám ho tady narušoval. Netušil jsem, co se za křovím schovává. Čenichal jsem, ale zajíc smrděl jinak, tohle bylo něco... jiného. Podíval jsem se zpátky na Lissandru. "Zkusíme ten kravál umlčet?" Zeptal jsem se a při tom se pomalu zvedal, že půjdu křoví obejít z druhé strany, tak aby bylo kořist v co nejmenším prostoru. Ale první jsem čekal na svolení od hnědé vlčice, jinak jsem nehnul ani brvou.

Posadil jsem se a nechal se hezky hřát od sluníčka, kožich mi snad uschne co nevidět. Lissandra se mezi tím zděsila, prý se do smečky nepřidaly spolu a ani neví, jestli ještě vůbec žije. "To nezní zrovna dvakrát partnersky, jak jste spolu vlastně dlouho?" Zeptal jsem se možná trochu pobaveně. Když se ani jeden o druhého nezajímal, musel to být vskutku zajímavý vztah. Každý má pravidla nastavené jinak. Já osobně bych byl třeba nerad, abych nevěděl kde má polovička je. Ale to bych nejdřív nějakou tu polovičku musel mít. Proto jsem zůstával zatím jen u představ.
Hnědá vlčice mi moc nepomohla s názvem této země, také to nevěděla, ale nevadí, třeba se to někdy dozvím. "Třeba nějaké takové potkám." Uchechtl jsem se a při tom hrábl tlapkou do písku. Díky mokré srsti se mi písek okamžitě nalepil na polštářky. Jak nepraktické.
Lissandra by ráda společně prozkoumala ostrovy, jsou teď trochu jiné než si je pamatuje. Nebyl jsem proti, trochu dobrodružství mi přece neuškodí. A mé líné nohy se zase trochu protáhnou. "Třeba se do smečky vrátíš dřív než alfy samotné." Nadhodil jsem.
Lissandra najednou zaměřila svůj pohled i sluch k nedalekému křoví, odkud šel i nějaký ten hluk. Zvědavě jsem našpicloval uši také tím směrem, přestal jsem snad i dýchat, abych lépe viděl. "Zní to jako jídlo." Projelo mi hlavou. Křoví tu nebylo tak vysoké, takže žádný obří daněk to být opravdu nemohl. Podíval jsem se směrem i k Oáze. "Ani jsem si nevšiml, jestli tam jsou ryby." Napadlo mě. Hladina byla klidná, nic z ní nevyskakovalo.
Oblízl jsem si tlamu. Můj žaludek se ozýval, dřív nebo později budu muset kouknout po něčem k zakousnutí. "Ty, Liss, co bys dělala, kdyby si se ráno probudila jako vlk?" Zeptal jsem se. Přece jenom to byla vlčice, takže by mě zajímalo, co by dělala, kdyby se prostě ráno probudila úplně naruby.

// Oáza

Vypadalo to, že Lissandra na to měla podobný názor, ale já neměl do cizí smečky co mluvit, mé starosti to naštěstí nebyli. Proto jsem mohl jen něco poznamenat, nikoli se nějak zvlášť vměšovat do hovoru. "To si se do smečky přidala i se svým partnerem? Společné rozhodnutí?" Zeptal jsem se. Kdo ví, kde její partner byl, každopádně určitě už mohl být zpátky a třeba Liss hledat. Každopádně jí to teď bylo asi tak nějak jedno. Líbilo se mi, že se se mnou hnědá vlčice bavila, čas tak utíkal mnohem rychleji a já toho během chvíle prozkoumal už poměrně dost. Ale stále je pro mě celý svět jednou velkou záhadou. "Tak mě napadá... jmenuje se to tu vůbec nějak? Jako celá země? Nebo jsou to prostě jen Ostrovy?" Zeptal jsem se hnědé vlčice. I území přece měly jména, názvy, tak proč by nemohl mít název i tenhle svět.
Na mou otázku o tom, jaké má Liss cíle je celkem hezké. Měla je takové seskupené a řekl bych, že tyhle cíle se jí určitě jednou splní. V tom už jsme konečně došly k Oáze. Bylo tu teplo a já se naprosto rozplýval nad pohledem k vodě. Vypadala báječně, teple, no možná tak teple ne, ale rozhodně to na koupačku bylo. Freki! Bude z tebe zase fešák! Radovala se má mysl. "Mé cíle? Dřív to bylo jednoduché... asi jsem chtěl jen vlastní klid, někde se uklidit do smečky a najít si třeba partnerku, kdo ví. Ale teď." Zhluboka jsem se nadechl a podíval se směrem k nebesům. Vlčí bože vrať mi paměť, vše by bylo o tolik jednodušší. "Ale teď když jsem narazil na magie, spoustu nových věcí jsem zjistil, že jsem málo informovaný, místy až slabý. Takže bych chtěl asi jen doplnit své nedostatky. A být prostě pro někoho užitečným." Dokončil jsem svou řeč.
Panoval tu poměrně klid, nikde nikdo nebyl a tak jsem musel využít této situace. Vkročil jsem do vody, byla chladnější, ale nijak to nevadilo. Sluníčko tu krásně hřálo, tak za chvíli bych mohl být i suchý. Skončil jsem nakonec ve vodě úplně celý, potopil jsem se udělal hned několik temp. Snažil jsem se o co největší fyzickou aktivitu, abych si tak nějak pročistil každý chloupek na těle. Otáčel jsem se ve vodě, na chvíli se dostal na hladinu, pak zase zpátky pod ní. Dával jsem si záležet, chtěl jsem ze sebe dostat veškerou sůl. Do žádného moře už nechci ani vpadnout. Doplaval jsem zpátky ke břehu a seskočil na travnatou plochu. Otřepal jsem se a spokojeně zůstal stát. Bylo mi mnohem lépe, zároveň jsem se cítil, jako by ze mě spadlo hned několik kilo. "Na tohle jsem se těšil už od začátku." Usmál jsem se a začal jsem si čistit srst. Byl jsem hold až moc perfektní co se týkalo mého kožichu. "Takže, co máme vlastně teď v plánu?" Zeptal jsem se. Já jsem svůj hlavní bod splnil, teď už mi bylo jedno kam půjdeme. Zda-li sehnat něco na zub, nebo půjdem na ten sever, kam chtěla Liss, či prozkoumat ten divný ostrov?

Téma smeček mě opravdu bavila a zároveň i zajímala. Nové poznatky, či i nový náhled na celé toto téma. Mohl jsem se o tom bavit i hodiny a vůbec by mi to nevadilo. Lissandra řekla, že má takový menší dar, proto kdyby se stala alfou, možná by občas byla až příliš skeptická vůči ostatním. "Zase si vem, že smečka je jako rodina a v rodině si musíme důvěřovat. A pořádně si rozmyslet, koho do své rodiny vpustíš." Nadhodil jsem a při tom se jen pousmál. To byla chyba v mé rodné smečce. Mí rodiče do smečky pouštěly prakticky každého tuláka, každého chudáka. A možná proto jsme dopadli, tak jak jsme dopadli. Kdo ví jak se rodičům vede, občas mi přilétla vzpomínka na ně. Čím déle jsem tady byl, tím se mi paměť možná trochu více otevírala. Však já si jednou vzpomenu, co se dělo při mém odchodu. Pohlédl jsem zpátky na hnědou vlčici. "To je právě ta škoda, že smečku vedou dá se říct vlci, kteří si asi ještě mají co dokazovat. Jako třeba, že toho tolik ještě nezažili, tak proto mají tendence utíkat od povinností. Teda předpokládám, že tvé alfy budou spíše z té mladší generace, nebo se snad pletu?" Taky se mohlo stát, že vlci začnou bláznit na staré kolena. Brr... kosti jim budou chřadnout.
Už jsem chtěl být u Oázy, Liss mi jí stále slibovala a čím déle jsme se brodili v písku, tím jsem u ní chtěl být více. Lissandra se mě snažila uklidnit tím, že přesně neví, kde se teď Oáza nachází. "Doufám, že jí písek nevcucnul." To by bylo nemilé. Ale pak hnědá zavolala, že ji už vidí. Radostně se mi rozletěly jiskřičky v očích. Podíval jsem se tím směrem a uviděl v dálce třepající se zeleň. I když jsme šli pouští chvíli a nebylo tak úplně horko, v puse jsem měl jako na sahaře, potil jsem se a o kožichu radši ani nemluvím. "Máš vlastně nějaké cíle? Něco čeho bys chtěla dosáhnout?" Zeptal jsem se, aby mi cesta rychleji utekla.

// Oáza

// Temný les, přes Pityas

Někdy mi přišlo, že Lissandra vybírá schválně nějaké těžce přístupné cesty. Ale věřil jsem jí, že mě zavede na místo, kde je teplo a voda, abych se mohl pořádně okoupat. Od svého příchodu jsem neviděl ještě ani kus masa, natož místo na koupačku. I Liss měla problém používat svou magii a to už je tady rok. "V tom případě bych měl začít s nějakou teoretickou přípravou, abych se k tomu vůbec někdy dostal." Řekl jsem. Mé chladné světlé očka projížděla okolí tmavého lesa. Pomalu jsme se dostávali z lesa i pryč, za což jsem byl rád. Ten les na mě neudělal nikterak veliký dojem. Ba naopak, těšil jsem se až tam odsud budeme pryč. Hnědá vlčice souhlasila s mým doprovodem, byl jsem rád, aspoň to tady skrz na skrz prozkoumám. Dozvěděl jsem se i něco o ní, měla partnera, ale kdo ví kde byl. "Doufám, že pak nedostanu držkovou, že trávíš čas se mnou." Uchechtl jsem se, ale doufal jsem, že ne. Vždy jsem se teda aspoň s každým domluvil, byl jsem takový neškodný, alespoň jsem si tak odjakživa přišel. "On se zase ukáže, o to bych se nebál, nejspíš se jen někde zasekl." Nadhodil jsem a dával Liss naději, ale ta jí určitě měla habakuk. Teda podle těch slov jí bylo jedno, kde partnera má, ale mě něco napovídalo, že jí to tak úplně jedno nebylo. Každý je rád, když ví kde je jeho druhá polovička.
Opravdu se tady ty lokality měnily z oblasti na oblast. Najednou jsme totiž nešlapali po sněhu, ale po písku. Zakoukal jsem se, byly jsme na poušti. Zůstal jsem na to hledět s otevřenou tlamou. Lissandra na tohle už byla zvyklá, ale že by ty přechody byly vážně takové? Můj zimní, tvrdý kožich na to měl svůj názor - jestli půjdeme dlouho, bude mi zatraceně velký horko. Lissandra mezi tím vyprávěla o tom, že by se nebála založit vlastní smečku, ale měla pravdu ohledně respektu. "Já byl zastáncem vždy toho, že pokud jsou alfy rozumné, tak se i respekt k nim dostaví. Stačí se jen snažit." Neříkal jsem, že je nutné za každý situace se zavděčit to ne, neboť alfy myslí za celý orgán, ale nějaká ta vstřícnost se vlkům vždy s radostí vrací. Dokázal jsem si možná Liss představit na pozici alfy, ale ještě tak úplně jsem jí neznal. A kdo ví jaký je její partner, kdyby byl normální, určitě by se ve světě smeček neztratily. "Navíc, když si to tak vezmeš, na alfování není zase tak velká věda." Řekl jsem a jednoduše pokrčil rameny. Viděl jsem to tak u svých rodičů, nikdy se s ničím moc netrápily a smečka fungovala. "Je to koupaliště ještě daleko?" Zeptal jsem se, kecl jsem si na zadek a musel jsem se urychleně podrbat za uchem. Bořil jsem se do písku a přemýšlel nad tím, jestli je lepší bořit se ve sněhu, nebo v písku. "Mě by to třeba zajímalo, jestli to co mám u sebe vůbec funguje." Aspoň z principu.

Kráčel jsem tmavou krajinou a už se těšil až se zase na chvíli někde utáboříme. Moje síly jdou pomalu a jistě až za hranice, alespoň jsem věděl, že toho vydržím asi i mnohem více. Musím vydržet, kdo ví ještě jak dlouho. Každopádně první jsem se chtěl okoupat a pak si něco chytit na zub, něco teplého do žaludku. Lissandra mi mezi tím vyprávěla znova o magiích, prý si tělo na magii musí zvyknout, ze začátku to nebude procházka růžovou zahradou. "Takže doporučuješ to zkoušet v plné síle jo?" Ušklíbl jsem se. Prý by mi pomohl i ten poustevník, jenomže já neměl ani floka, čím bych mu zaplatil. "V tuhle chvíli by mu musel stačit jen můj úsměv, ovšem nevím, jestli by to ocenil." Pokrčil jsem rameny, hold jsem se musel snažit a nalézat nějaké zvláštní kamínky.
Opravdu jsme byly na tom větším ostrově. Bylo to možná i trochu vzrušující, kdo ví co nás tady čeká. Liss asi domů nespěchá. Podotkl jsem, ale já byl rád, bylo lepší cestovat s někým než sám. Kór tady. "Tak pokud ti jako společník stačím, klidně na ten sever kouknout s tebou půjdu. Stejně nijak zvlášť nikam nespěchám. Musím sbírat kamínky! A smečky mě tu také moc nenadchly, takže není kam spěchat." Nabídl jsem se. Sice jsem nebyl kdo ví jak extra třída, která by mohla vlčici pomoci, ale byl jsem lepší než nic. A kdo ví, vlčích pachů tu bylo habakuk, třeba se ještě nějaký pobuda najde.
Když mi Liss řekla, že se konečně blížíme k teplým místům, nemohl jsem se dočkat. Celé tělo mě tak neskutečně kousalo, srst byla tvrdá, nepoddajná. Těšil jsem se na tu koupel jako vlče. "To zní parádně!" Broukl jsem radostně. Až teď jsem si všiml, že Lissandra na sobě má nejen šátek, ale i nenápadný malý svítící přívěšek. "Má ten přívěšek nějakou zajímavou moc?" Zeptal jsem se zvědavě. Freki, má ho celou dobu a ty si ho všimneš až teď? Zeptal se můj hlas v hlavě ironicky.

// Poušť, přes Pityas

// Most

Most byl za námi a já byl neskutečně rád. Fuj, doufám že po tomhle mostě dlouho nepůjdu. Ještě jsem se na moment otočil. Kývající se most mi nedělal zrovna dvakrát hezký pohled. Praskající desky, některé trčely i na posledním hřebíku. Nepřipomínat. Podotkl jsem. Na Lissandru jsem nadhodil, proč je tady takový starý most, když to tady oplývá takovou mocnou magií. Hnědá vlčice na to měla podobný názor jako já a to tu byla už déle. "Zatím to tak vypadá." Souhlasil jsem s Lissandrou a jejím názorem. Očividně to tady bohům přišlo více než komické, proto most zůstává stále na půl rozpadlý. Liss mi řekla, že třeba díky svému elementu budu někdy létat. Musel jsem se nad tím pozastavit a zhluboka se zasmát. "To bych musel někdy tu magii vůbec začít používat." Řekl jsem, kdo ví, třeba na staré kolena se stanu odborníkem, ale dnes to rozhodně nebude.
Vkročil jsem do opravdu tmavého lesa. Terén nebyl příliš přívětivý a vzduch v něm také nenasvědčoval vůni po levandulích. "Řekl bych, že některá místa určitě tady ještě nebudou prozkoumána, vzhledem k tomu, že se tady všechno mění." Řekl jsem a při tom kráčel terénem. Doufal jsem, že by tady mohlo být něco dobrého na zub, ale špatný terén - špatný lov. "Teď už předpokládám jsme na tom větším ostrově?" Ujišťoval jsem se. Rozhlížel jsem se co to jen šlo, chtěl jsem si co nejvíce zapamatovat. Les vypadal, že bude opravdu veliký, kdo ví co všechno v sobě ukrýval. Měl takovou podivnou energii.

Freki se z akce Valentýn odhlašuje, díky přijetí na akci Podsvětí. :-)

// Les při mostě

Lissandra vzala mou výzvu opravdu vážně a tím mi přibyl další úkol do budoucna. Musím si hold sehnat nějakou knihu, nebo něco o učení lovu, který mi moc nešel. To je tak, abych na Liss mohl příště udělat větší dojem, než dnes, kdy jsem to pokazil. Bohužel, Freki, máš jiné přednosti. Ale jídlo jsem miloval, jídlo pro mě bylo smyslem života, tak rád jsem ochutnával nové a nové maso, ale nerad jsem to lovil. To moc k sobě nejde, ale co nadělám. Olízl jsem si čumák, při myšlence na nějakou teplou flákotku masa.
Hnědá vlčice mě očividně chtěla úplně zabít. Dovedla mě až k podivnému mostu, který vypadal všelijak, ale rozhodně ne bezpečně. Doslova mi spadla brada, když jsem na něho nemohoucně koukal. "U všech vlčích bohů..." Uteklo mi z tlamy. Podíval jsem se na Lissandru, která se už rozhodla šlapat po tenkých, dřevěných deskách, které dokonce i někde chyběly. Most byl vratký, kýval se ve větru. Ohlédl jsem se, jestli za námi nikdo nejde, nešel, nemohl jsem teď vypadat jako slaboch. A tak jsem nedůvěřivě šlápl na první desku. "Tenhle svět má tolik vymožeností, ale tenhle most je něco příšerného. To ještě nikdy nikoho nenapadlo ho třeba opravit?" Zeptal jsem se. Doslova se mi obracel žaludek vzhůru nohama, jak se to houpalo. Držel jsem se hned za Lissandrou, abych mohl být na blízku. Ona vypadala, že už je na tenhle most zvyklá, já ovšem nebyl, tohle byl doslova rachot.
Museli jsme se dokonce i zastavit, protože zhruba když jsme byli v prostředku most se začal šíleně kývat. Naneštěstí i když někde nějaké prkno chybělo, mě to nedělalo problém, měl jsem dlouhé nohy. Nedokážu si představit nějaké drobné malé vlky tady, skákat z desky na desku. I pode mnou to však nepříjemně skřípalo.
Jakmile jsme se dostali na tvrdou zem, dost se mi ulevilo, byla to taková ta pravá úleva. "Přes tenhle most bych teda každý den chodit opravdu nechtěl." Houkl jsem nepříjemně a raději zahnal myšlenky na to, co jsem právě zažil.

// Temný les

Lov se nevydařil, bohužel se budeme muset obejít bez daňka. Každopádně jsme někomu ušetřili opravdu fůru času, protože skolit ho teď bude pro někoho jen třešničkou na dortu. Stačí do něj jen drbnout a někdo má večeři. Ještě jednou jsem se smutně koukal na místo, kudy daněk utekl. Bylo to v rejži, viděl jsem na Liss, že i ona je z toho zklamaná. Kdo ví čí to byla chyba, možná jen moje, nebo nás obou. Pokrčil jsem rameny a nechal to být, dneska si pupek asi nenacpeme. "Příště to bude chtít asi lepší přípravu." Povzdychl jsem, každopádně já byl srovnaný s tím, že daňka papat prostě nebudu. Nějak jsem si už zvykl na takové ty "drobné zbytky".
"Teď už tomu věřím, ze začátku to vypadalo tak nadějně." Řekl jsem a při tom se snažil co nejvíce si odpočinout. Něco mi napovídalo, že Liss bude chtít odsud co nejdříve zmizet. Potřebuju jídlo, pití a jít se pořádně vyspat. Jo a okoupat před spaním. Hlásil jsem ve své hlavě a doslova žadonil, abych to mohl dostat. Mé líné tělo mi dávalo za vinu snad úplně všechno na světě, ale teď jsem si nemohl dovolit nic, když tu byla Lissandra.
A měl jsem pravdu, Liss se hned rozvlnila k odchodu. "Tak jo, třeba najdem něco lákavějšího." Broukl jsem a při tom se zase postavil. Dlouhými kroky jsem šel za Lissandrou, která si to cupitala již vepředu. Nejspíš to pro ni bylo ponížení a já jí v tom nechtěl nijak utápět. I když asi když se na mě teď podívá, uvidí to zklamání ve mě. Ale nechal jsem to být, já byl prostě smířený s tím, že mi lovy nikdy pořádně nešly. "Slavnostně prohlašuji, že se do našeho příštího setkání zlepším." Řekl jsem hrdě. Kdo ví, jestli naše další setkání někdy vůbec nastane. Jakmile se rozejdeme, Liss se zavře do své ulity v Daénu a já... mě bude konec bůh ví kde. Půjdu prozkoumat tu Zlatou smečku a pak se uvidí. Nějaké kontakty jsem si přece sehnat musel.

// Most