Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Těkal jsem pohledem sem a tam, sem a tam, sem a tam. A co? Nic se nedělo. Zavrtěl jsem hlavou, Azrael i Phoenix se zdržovaly veškeré konverzace. "Víte co?! Já na ten lov snad půjdu sám!" Vyhrkl jsem a plácl tlapkou do sněhu. DO SNĚHU? Vyskočil jsem skoro tři metry do vzduchu. Kdo by to byl tušil, že tak rychle napadl? Ani jsem si nevšiml, že začalo sněžit. Byla tady zima! Šmarja! Zima, spíž prázná, LIss nikde, smečka hladová! Ona mě zabije! Hulákal hlas v mé hlavě. Zavrtěl jsem hlavou, nechtěl jsem na to nijak zvlášť myslet. Zorganizoval jsem lov, měl jsem na listině Azraela a Phoenix, to už by se dalo něco lovit. Ale... jako by s příchozí zimou promrzly na kost.
Zvedl jsem svůj tlustý zadek. "Mám hlad, takže ano jdu lovit!" Prskl jsem na Phoenix a dal si velmi záležet, aby každý slina spadla na její tvář. "A ty!" Zazubil jsem se na Phoenix. "Se můžeš dívat, vím že jsi ze mě udělaná." Zafuněl jsem do vzduchu. Zazubil se i na Atraye. "Budu rád, když se přidáš, si kus vlka!" Zavrtěl jsem ocasem. Bral jsem to jako lichotku a doufal, že to vezme taky tak.
Pomalu jsem se rozešel směrem, který jsem uznal za vhodný. Bylo na plánu dne se dát trochu více do pohybu. Potřeboval jsem naplnit spíž dřív, než se ta šeredná alfa vrátí. To zvládnu. Mlaskl jsem a šinul si to přímou cestou. Jakmile jsem co nejrychleji co jsem uměl prošel lesem, byl jsem na louce.

// Ostří zrak, přes Les Alf

Měl jsem s Phoenix nevyřízené účty, naše přátelství bylo v troskách a mělo to dopad na to, že si myslela, že je lepší než já. Zamračil jsem se a tak jsem ze sebe vydoloval to poslední, co jsem mohl. "Nevím, kde jsi vzala právo po mě takhle štěkat, nejsi tady zase tak dlouho," frkl jsem a při tom dal svou tlapu před její hlavu, abych se tak na její tvář nemusel dívat. Měl bych Liss říct, že si tady na prsou hřeje hada! Nadával jsem v duchu, jak jsem se s ní kdysi mohl bavit? Byla tak arogantní a chovala se jako čůza!
Podíval jsem se na Azraela, mezi tím se ho Phoenix snažila dostat na svou stranu. Já jsem se ale nedal! Mozkové závity mi jely v plných obrátkách, musel jsem něco udělat. "Neposlouchej ty ji, je tady snad kratší dobu než ty a myslí si o sobě, že tady tomu šéfuje. Při tom nemá ani funkci!" Prskl jsem a nechal tak své sliny lítat po vlčici, která se tady snažila koučovat kdo ví co. Jako bych já byl nějaký král funkcovní, ale musel jsem uznat že ochranáře plním na jedničku! Když někdo přijde, dělám že tu nejsem. Co víc si přát? Ale to nemusel vědět každý.
Azrael chtěl jít na lov zvedl jsem zadek. "My jdeme na lov, ty jdeš možná tak do pekla." Vyplázl jsem na Phoenix jazyk, nechtěl jsem jí tam. "Kdo by se na lovu chtěl na ten tvůj xicht dívat?" Byla to jako manželská hádka po snad padesáti letech. Otočil jsem se k ní zadkem a při té příležitosti si prdnul. Hehe... Zazubil jsem se, doufal jsem, že to bude pořádně smradlavý prd! "Můžeme vyrazit?" Zazubil jsem se na Azraela, doufal že tu vlčici tam chtít taky nebude. Pro mě nebyla nic víc než jen nějaký červ! I červ tady měl větší pravomoce než ona! "Když omluvíš, možná můžeš jít s námi, jinak si tady umři nudou! Neuvidíš dvě sexy těla jak loví." Naklonil jsem hlavu, ale při tom se na Phoenix ani nepodíval, díval jsem se někam za ni.

Azrael o těch houbách už slyšel, ovšem asi je osobně nechce vyzkoušet. Sklesle jsem nakrčil svůj nos. "Bylo to asi chvíli, co mě tady Liss přivítala, dostal jsem úkol je odnést a pak se rychle vrátit, smečka šla na lov. Ale to bych nebyl já, kdybych jednu nezkusil, panečku Azraeli to ti řeknu, to byl trapas." Zasmál jsem se z plna hrdla. "Trochu divně se na mě ti vlci dívali, neboť jsem většinu ještě neznal. Ale dostal jsem tehdy strašnou chuť se jít koupat do jezera, problém byl v tom, že byla zima." Takže to nevypadalo úplně věrohodně, ale já byl z toho celý šťastný. Teď už byla jiná doba, smečku jsem znal prakticky celou. A všichni ví, jaký jsem a že trhloň jsem byl i normálně.
Podstrčil jsem Azovi takový ten nápad o lovu. Tedy... původně jsem chtěl vyslat jenom ho a já si tady někde lehnu s nohama nahoru, ale Azrael to přijal jakože duo kombo. "Tak paráda!" Snažil jsem se vypadat aspoň trochu nadšeně, ale věděl jsem, že mě čeká nějaká fyzická aktivita. Takže už teď jsem se na to psychicky připravoval.
Vybídl mě, ať tedy vedu, už jsem chtěl zvednout zadek, když v tom sem přiletěla Phoenix jako hurikán. Doslova se mi zježily chlupy, ihned jsem hodil záda. Převalil se na ně a tlapkama si chytl svou nejlepší chloubu - mé kuličky. "Nepřibližuj se ty požírači koulí!" Jednou tlapou jsem máchal ve vzduchu a při tom můj výraz byl zcela zděšený. Phoenix sem přišla s ne moc dobrou náladou, očividně se byla podívat do úkrytu, podle těch slov. "Bla bla bla! Azraeli, vůbec se s ní nebav! Chvíli nebudeš dávat pozor a CVAK! Uhryzne ti koule!" Varoval jsem svého nového kamaráda. Ještě párkrát jsem mávl Phoenix před tváří tlapou. Ta se hned Azraelovi začala představovat. To je mi ale přetvářka. Na mě jako na psa, ale objeví se novej samec a? Šupky hupky do kutlochu, to by jí tak šlo! Pche. "Jen tak pro informaci, Phoenix, my už na chlapácký lov jdeme. Ale takový chlapácký lov pohybuji, že zvládneš!" Vyplázl jsem na ni jazyk a znova se dostal na tlapy. Přešlápl z jedné na druhou a držel si od té samice osobní prostor trochu větší.

Dlouze jsem zívl, mluvil jsem poměrně dost, bylo to velmi únavné, ale bavilo mě to! Konečně po dlouhé době jsem si mohl pustit hubu na špacír s někým, kdo mě dokonce poslouchal. Azrael to pochopil velmi rychle. "Kontroluji! To je rozdíl," chechtal jsem se jako malý, hrozně jsem se u toho bavil. Liss byla pryč už poměrně dlouho, takže o mých návštěvách ve spižírně ví kulový. Nechával jsem o hladu celou smečku, včetně vlčat, ale i můj žaludek potřeboval jíst! A apetit jsem měl víceméně velký. Ale aby se neřeklo, čas od času jsem byl i na lově, abych tak donesl i já nějaký zásoby. Ostatní měli asi tak pět minut, než se do nich pustím já, aby si něco vzali.
Azrael se zajímal o nějakého nového vlka, bledý, naklonil jsem hlavu na stranu. "Toho jsem tady ještě taky neviděl, ale kdyby něco, odkážu ho na tebe," zazubil jsem se. "Za území smečky se víceméně zdržují pořád, takže mám čas od času přehled, když se rozhlížím do stran." Ale víceméně si život tady užívám svým způsobem. Rád ležím a jím, nic mezi tím jsem raději nedělal.
Azrael se zajímal o to, co mimo to že žeru zásoby tady dělám. "Hmm... to je různé, když se hodně nudím, Liss ve své místnosti má kouzelný houby, po kterých se cítíš jako úplný trotl, jsou moc fajn." Zazubil jsem se. "Ale to se asi teď úplně nehodí, každopádně..." Zadní tlapou jsem se zase podrbal za uchem, že bych byl nervózní? Ale kdeže. "Vlastně jsem si říkal, že by asi ty zásoby chtěly doplnit, meh... nechtěl by ses přidat?" Ne, Freki nikdy nelovil sám a obvzlášť ne když musel. Teď jsem měl ale poměrně hlad i já a prázdnou spíž bude třeba doplnit. "Sice nejsem lovec, ale jakmile se Liss vrátí, bude jí určitě hned zajímat, jak je na tom spíž a já bych nerad, aby setnula hlavu Vinovi, Vino je kámoš, protože je vedoucí lovecké skupiny. A řekl bych... že ani Vino neví, že ta spíž je tak trochu prázdná." Měl jsem trochu máslo na hlavě a hodlal jsem k tomu zneužít Azraela a možná i někoho dalšího, kdo by se přidal na nějaké větší lov. "Ale když ne, můžem se jít třeba klouzat na jezero!" Zazubil jsem se. Led sice nebyl ještě úplně ideální, ale já měl takovou tu skvělou supráckou magii, která mi v tomhle ohledu může fakt pomoct.

Vyvalil jsem svůj pupek na obdiv všech okolo, tedy jen neznámého vlka přede mnou. Ale to mi nijak zvlášť nevadilo, byl jsem prostě takový. Dokázal jsem si udělat domov i z úplného ničeho a tady? Žil jsem tu už dva roky! Musel jsem mu ukázat, jak mám oteklé kotníky. Já jsem se neměl narodit jako vlk, ale jako slon! Zdálo se, že je hnědý vlk cestovatel a jen zatočí, už je na úplně jiném konci tohoto světa. "Jo? Fakt? Myslíš?" Zadumeně jsem civěl do blba. "Já byl jen tady kousek na louce, zdravotní procházka, ale byl to špatný nápad." Nerad jsem chodil kamkoliv. Byla to pro mě ztráta času, potřeboval bych nějaké přenášedlo, které by můj zadek bez práce dostal tam, kam sem zrovna potřeboval.
Liss tady naštěstí nebyla, aspoň to mi tvrdil hnědý vlk. Spadl mi kámen ze srdce. Bylo i vidět, že mi srdce ani tolik už nebuší. "Já jsem hlavní ochránce této smečky a mimo to dělám inspektora smečkových zásob, které jsou v tuhle chvíli úplně prázdný. Pokud teda někdo neudělal zdejší skutek. Jsem jen inspektor, nikoliv lovec! Lovec je Vino! Vino loví, já počítám a skládám maso do spíže!" Zazubil jsem se. Byla to ta nejlepší práce snů. Když to totiž kontroluju, pokaždé skoro všecko vyžeru. A Liss o ničem neví! Hehe... Líbilo se mi, jak jsem děsně nenápadný! "Super tajné je jen to, že po tom co kontroluju zásoby, tak vlastně žádný zásoby nejsou." Zachichotal jsem se a při tom se poškrábal zadní tlapou na uchu.
Azrael se představil, byl tady nový, teda dlouho v lese nebyl, ale je nový. "Týjo! Nový člen jo? Tak to se Liss pochlapila, dlouho jsem nepotkal nikoho novýho a to jsem tady dobrý roky." Naklonil jsem hlavu na stranu. "Mladá krev!" Jásal jsem. Zase jsem měl dalšího vlka na pokec a učit ho tomu, co se ve smečce dělat nemá, co bych chtěl víc?

// Furijské hory, přes Les Alf

Konečně. Utřel jsem si svůj 'pot' z čela tlapou. Byl jsem z té cesty úplně hotový, takový atletický výkon to přece není vůbec nic pro mě. Aspoň jsem tentokrát nebrouzdal na vedlejších ostrovech, jooo... to bych dorazil možná tak na jaře. A to si mám říkat severský vlk? Postavu bych na to měl. Při pohledu na oteklé tlapy, které už nemohly mou váhu unést a břicho, které bylo vypouklé do všech stran, ehm... asi bych měl pomlčet a to fest pomlčet.
Propletl jsem se mezi stromy. Unavený, chlupatý, má srst se nikdy neměnila, což bylo zajímavé. Měl jsem jí stále dlouhou a chundelatou. Hmm.. je tady Vino! Vinoooo! Cítil jsem ho ve vzduchu. Což byla skvělá zpráva. Vino je lovec! Vino byl určitě na lovu a doplnil prázdnou spižírnu, aby se tam Freki mohl juknout! Skoro až jsem si poskočil nad zem. A tak jsem se plahočil nějakou cestičkou, která mi zrovna přišla vhod. Celý hladový, no vypadal jsem jako naprostý chudáček, který měl možná sto kilo. Hehe..
Náhrdelník se mi pohupoval na krku, i ten jsem nespustil z očí, je třeba zjistit jak se mi vůbec dostal na krk a od koho jsem ho měl. Ta kýta se totiž nedala sníst, byla neuvěřitelně tvrdá. A ani nevoní jako maso. Zastříhal jsem ušima, když jsem tak šel dál, viděl jsem vlka jak se tady prochází. "Ola!" Vyhrkl jsem a zazubil se. Byl hnědý a vůbec jsem ho neznal. "Ty cesty jsou čím dál náročnější!" Řekl jsem a zanadával si, to bych nebyl já, kdybych neustále na něco nebrblal. "Strašně mě bolej nohy, vidíš?" A při tom jsem zvedl přední tlapu, která byla u kotníku fest oteklá. No jo, byl jsem celkem váha a nohy už mi vypovídali službu. "Ještě že už jsem doma, tfuj... Liss už tady je? Nevíš? Musím se jí schovat, než mě zaúkoluje." Vyzvídal jsem po hnědém vlkovi a při tom zamrkal. Sedl jsem si vedle něho a vyvalil tak svůj pupek. Chvíli jsem na něj zíral než... "Hele! Kdo jsi? Já jsem Freki, zdejší ochranka. Tebe jsem tu ještě neviděl a to jsem tu celkem dlouho," naklonil jsem hlavu na stranu. "Víš co to je fuk! Vítej!" Zazubil jsem se a plácl při tom tlapkou do země.

// Irisin háj, kolem Němého údolí

Zastavil jsem se u vody, abych se letmo a rychle napil. Nechtěl jsem se příliš zdržovat, přece jenom už bylo pokročilé ráno. Kručí mi v břichu. Tajně jsem doufal, že by něco ve spíži mohlo bejt. Ale... po mé poslední kontrole jsem usoudil, že asi ne.
Třeba tam bude nějaká dobrá víla! Zazubil jsem se. Ne, že bych chtěl něco chystat já a s někým se hnát na lov. Ne, já budu hezky sedět v teple na zadku doma a nic nedělat. Jen se rozvalovat a užívat si tu krásu života. Ach, lenošení to bylo moje. Už teď jsem se představoval, jak se někde rozvalím a nebudu se vůbec hýbat.
Protáhl jsem si své mužné tělo a pak nadále přidal do kroku. Byl to takový.. pomalý krok, ale pro mě i tak dost rychlí. Břicho se mi i tak kývalo sem a tam a já z toho byl celkově přirozený. Byl jsem přirozeně krásný, tak jak si mě příroda utvořila, takového mě měla.

// Přes les Alf, Daén

// Luka, přes Jižní hory

Jak já ty hory neměl rád. Těžké uvěřit, že jsem pocházel někde ze severu, kde byla pořád zima. A ja? Tady? Nějaký kopec bylo peklo a to tu ještě nebyl sníh. Zhluboka jsem se nadechl, abych dokázal vůbec popadnout dech. Plácal jsem se tady jako vorvaň na souši. Byl jsem z toho celý otrávený. Nechápu, proč chodím vůbec ven! Mlaskl jsem zamračeně. No vážně? Není mi lépe pěkně v teple domova?
Zachvěl jsem se, ve vzduchu už jsem cítil chladno. Za chvíli přijde zima, proto bych se měl co nejdříve dostat domů. Zjistit, jestli je vše tak jak má být. Těžko říct, jestli někdo doplnil spižírnu, nejspíš bych se o to měl postarat sám. Ale já nebyl lovec, byl jsem ochránce na dovolený!
Jo, to bylo to správné slovo. Překročil jsem další oblast. Za chvíli tady byla oblast plná písku. Jedno lepší jak druhý. Projelo mi hlavou, znal jsem to tady jako své boty, ještě aby ne, byl jsem tady pomalu druhým rokem.

// Kolem Němého udolí, Furijské hory

Když jsem tak na Favoriho zíral, uvědomil jsem si, že čas letí a kvapí. "Kecalo by se s tebou skvěle! Ale asi budu muset jít, volání přírody chlapáku!" Zazubil jsem se. Jo, cítil jsem svůj močák, ale krom toho bych i něco mile rád slupnul. Zase jsem měl hlad, navíc mě zajímalo, kde se u mě vzal ten náhrdelník. Copak mi tím chtěl někdo něco říct? Že už nemám třeba jíst? Moc tomu nerozumím, proč mám kýtu, která se nedá jíst? Zavrtěl jsem hlavou, to přece nedávalo smysl.
A tak jsem se s Favorim rozloučil, zvedl svůj tlustej zadek od země a zamířil směrem k Daénu. Cesta zpátky bude dlouhá, ale já cítil, že bych asi měl jít domů. Něco mi říkalo, že by Liss ještě nemusela bejt doma. To je žůžo mít takovou alfu do větru. Zasmál jsem se a zastříhal při tom ušima.
Byl zcela nový den, nový list, nové šance! Ale ne rozhodně ne pro mě. Zamrkal jsem a přemýšlel, kudy bude nejlepší cesta. Nemohl jsem se rozhodnout, byl jsem v tomhle tak neuvěřitelně nerozhodný! Vrtalo mi hlavou ale další spousta věcí, jako například co budu jíst?

// Přes Jižní hory, Irisin háj

"To i já, někdy prospím celé dny a najednou z léta je zima!" Zasmál jsem se na celé kolo a plácl tlapou do země. Mluvil jsem dál a víceméně ani nevnímal to, že Favori na chvíli ztichl. Nevadilo mi to, vždyť jsem před chvílí mluvil s vlčicí co mě ani nepozdravila, tak proč bych si měl dělat starosti? A co dál? Měl jsem tolik historek, o kterých se podělit. Jedno téma skončilo, další zase začalo. Byla to jako jedna báseň, která na sebe navazovala.
Najednou mě Favori upozornil na něco na mém krku. Zamračil jsem se. "Co myslíš? To je srst!" Řekl jsem a zavrtěl hlavou. Copak nikdy neviděl tak krásný vlčí a samčí prsa? Nebo... nebo co myslí? Pak jsem sklonil hlavu a všiml si, že se mi něco pohupuje na krku. "Já-já nevím!" Viděl jsem to poprvé, možná už se mi to na krku kývalo docela dlouho a já si toho nevšiml. Celkově jsem byl těžký a tlustý, takže když jsem měl něco kolem krku ani jsem to nezaregistroval. "Tý brďo, svačina!" Zazubil jsem se a chytl to do předních tlap. Chtěl jsem si kousnout, ale na poslední chvíli jsem zastavil. Zkoušel jsem tvrdost té krásné kýty, ale bylo to tvrdé jako kámen. Zároveň lehké a vůbec to nevonělo jako maso. "Favori to asi není k jídlu, k čemu myslíš že to je?" Zamračil jsem se. Nejraději bych s tím někde šlahl. K čemu je mi něco co vypadá jako jídlo, ale není to jídlo?
Zeptal jsem se na to, jak je tady dlouho, údajně dlouho ale ztratil paměť. "Jaký to je ztratit paměť? To musí být dost divný! Třeba potkáš vlka, kterého si znal a on tě pozná a ty? Ty se tváříš jako cibule." Zazubil jsem se. Možná to nebylo tak úplně úsměvné, jak jsem si to představoval. "Chaos?" Už jsem o něm kdysi slyšel. "Jen jsem o něm slyšel, ale člena jsem nikdy nepotkal, páni to je hustý! Jaký to tam u vás je?" Vyzvídal jsem.

Zaryl jsem dráp do půdy a zjistil, že je bláto ještě měkké. Ale ne na dlouho. V kostech jsem cítil, že co nevidět tady bude zima a já se místo válení v bahně, budu válet ve sněhu. To bude taková bžunda! Už jsem se těšil, až Liss přímo do vchodu do úkrytu postavím obrovského sněhuláka! A pojmenuji ho velkej Freki! Protože bude... velkej! To jsem byl i já, ale moje sněhuláková verze bude mnohem větší a krásnější, vypracovanější. Už jsem si představoval, jak bude peskovat, ach jak to vypadalo skvěle! Když jsem upozornil svého nového kamaráda na to, že je noc, úplně se zalekl. "No... no je noc! Už začíná být noc zase delší jak den!" Vyhrkl jsem a podíval se na nebe, tam se začaly ukazovat hvězdy. Nakonec mi dal za pravdu, naštěstí! Už jsem se lekl, že je nějaký světloslepý, nebo barvoslepý, nebo byl nějaký zaostalý. Ale nebyl! Byl to príma vlk!
Snad jsem poprvé narazil na vlka, který měl mou krevní skupinu! Hledal ňoumu, což byl vlk, fakt vlk co měl nejspíš ten zvonek, jako my. Ale nedíval se mu tam. "Znám někoho, kdo by se na to podíval," řekl jsem trochu neutrálně a při tom si vzpomněl na Phoenix. Ano, další příležitost jí pomluvit, jen ať si to užije! Doufám, že se tím škitáním udusí, jak o ní mluvím všude a s kýmkoliv! Ach, má drahá nejlepší, bývalá kamarádka! Už se s ní nikdy nikdy nikdy nikdy nebudu bavit! "Tak to by si seděl se Setekh'oekem! Je to jméno jednoho vlka, první jsem ho podezříval, že jsou dva, ale ne, je jen jeden! Bydlí na poušti, ale ne ve smečce, věřil bys že si někdo založí smečku na poušti? To je dost ujetý," tím jsem se oddálil od mého tématu. "Ale Setekh tam žije někde bokem, bokovka, no a žije tam sám a taky moc nemluví. Ale umí lovit, lovili jsme kozy!" Zazubil jsem se. S ním by si ten jeho kamarád určitě rozuměl, mohly by spolu mlčet! Sedět a mlčet! To je divný! Mlaskl jsem trochu nenápadně.
Proužka měla svého kamaráda až moc ráda na to, aby ho chtěla sníst. "Já chtěl být slušný, tak jsem se zeptal, nedala ho a pak zmizela," pokrčil jsem rameny a netušil kam. "Řekl jsem, že se jen půjdu vyčůrat a pak jí doženu, ale ona už někde frnkla. Nevadí, stejně s ní nebyl velký pokec! Mluvil jsem jen já!" Mávl jsem nad ní tlapou. Teď jsem měl kámoše mnohem lepšího, než byla ona! Hodlal jsem toho využít do poslední chvíle! Tušil jsem, že to bude obrovská sranda. Když jsem popisoval mou alfu, chvíli to vypadalo, že netuší o koho jde, ale on jí znal. "To je Lissandraaa! Ano, to je přesně ona! Ty jí znáš? Že je divná!" Byl jsem rád, že jí znal, ale jeho slova nezněla moc fajnovně. Spíše s ní měl negativní zkušenost. Dostal jsem ale pochvalu své osobnosti. "Díky! Ty jsi taky prďácky super!" Poposedl jsem si. "Žiješ tady už dlouho, Favori?" Zeptal jsem se. "Favori a Freki, to je super, obě na F!" Hej, říkají mi blesku.

Olízl jsem si krvavou tlamu ještě od jezevce. To bylo panečku žůžo labůžo! Hned bych si dal nějaký dezertík k tomu. Zazubil jsem se a chvíli se jen tak válel po zemi. Užíval si tuhle větrnou noc. Pak se ke mě přihnal nějaký tvor - pche... kdeže tvor, ale vlk! Nadšeně jsem zavrtěl ocasem, úsměv na tváři mi rozhodně nechyběl. Jeho pozdrav byl epes rádes skvělý! Takže jsem neměl nejmenší problém mu to opětovat. "Nazdááárek v tuhle krásnou noc!" Zazubil jsem se a při tom se posadil. V břichu mi to šplouchalo, netušil jsem, jestli se mi převalovalo maso, nebo jsem se před chvílí jen přepil u jezera. Vlk hledal málomluvného ňoumu. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Jestli máš namysli málomluvnou ňoumku, tak tu jsem viděl! Ale byla to vlčice a za celou dobu mi neřekla ani slovo! Věřil bys tomu? Jak někdo může existovat, aniž by někdy promluvil? Je to ona koho hledáš? Hmm.. taková bílá, nebo čedá a na zádech má pruhy. Jo a nosí na zádech svačinu, takovou lasičku, ale sníst jsem jí nemohl." Zamumlal jsem a při tom si trochu i brblal pod nosem. "Rozumíš tomu? Někdo má s sebou takové dobré jídlo a nechce ho sníst!" Já bych mohl jíst pořád a všechno.
Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se po okolí. "Jinak mě teda nikdo na tvůj popis nenapadá, ale můžu ti pomoct ho najít!" Zazubil jsem se. Takový jsem byl zkrátka já - dobrák od kosti! A to že nezavřu tlamu byla už věc druhá, ale o tom tenhle vlk vědět rozhodně nemusel, protože to sám pozná! "Jmenuji se Freki! Freki a mám moc rád jídlo! A nemám rád, tůry, ale dneska jsem udělal výjimku. Jindy se plácám celé dny na území mé smečky, ale naše alfa je dlouho pryč, tak jsem si udělal výlet! Neviděl jsi náhodou naši alfu?" Technicky vzato už jsme hledali vlky dva. "Taková hnědá, zrzavá... zelený oči, červený šátek, má takovýho protivnýho ptáka furt u sebe. A sama je taková protivka protivná, sotva promluví už tě to urazí. Neznáš ji?" Skvělý popis pro naši alfu!

// Dračí průsmyk

Celý uřícený jsem konečně vyběhl ven. Zpropadený vítr mi znepříjemnil den. Málem jsem byl pod sutí, odkud bych se pravděpodobně ani nedostal - mrtvý. Lápal jsem po dechu a ještě se otočil. Mé tělo s pivním pupkem teď dostalo dost zabrat. Má srst byla špinavá a zaprášená, ale to mi teď absolutně nevadilo. V tlamě jsem svíral jezevce, mohl jsem být nadmíru spokojený, že jsem si ulovil tak dobrou večeři. Pěkně jsem se na ni uvelebil, abych si jí do posledního sousta vychutnal.
Maso bylo výborné, ještě teplé, to jsem měl moc rád. Žvýkal jsem to, mlaskal, zkrátka jsem to byl zase já. Proužka mi pomohla v tom zlepšit si mou depresi a já si tak mohl zase užívat život plným douškem. Zavrtěl jsem ocasem ze strany na stranu. I na téhle louce dost foukalo, ale s plným pupkem mi to teď bylo zcela jedno. Převalil jsem se na bok, čímž jsem dal světu jasně najevo, kdo má největší bříško na světě. Ten obrovský pupek vypadal, jako bych snědl celé údolí i s vlčími obyvateli. Možná by nebylo na škodu držet dietu. Projela mi najednou vážná slova v hlavě. To je ale dobrej fór, pche! Začal jsem se smát nahlas. Ani jsem nepotřeboval s nikým mluvit, či poslouchat vtipy. Vystačil jsem si sám.
Těkal jsem pohledem tam i sem. Vítr se zcela zbláznil, zdálo se mi to, nebo jsem snad viděl tornádo? Vzduch, který se tak divně kroutil? To se mi určitě jen zdá. Mávl jsem nad tím tlapou, to přece není možné něco takového vidět. Bylo to úsměvné, že mi byly tyhle věci tak ukradené, ale při tom bylo občas důležité si takových věcí všímat. Vždyť mohlo jít o život! Ale já? Já se jednoduše jen smál, na celé okolí.

// Irisin háj

Stopa stále pokračovala, nos jsem měl u země a táhl jsem se za tou pekelně krásnou vůní. Už jsem se viděl, jak baštím. Jezevec se nemohl schovávat moc daleko, byla to opravdu čerstvá stopa a na mě se i na podzim usmálo štěstí. Za chvíli jsem svůj terč opravdu viděl. Šel si to po cestičce, jak dělané přímo pro mě. To je sen! Zazubil jsem se a plížil se za ním. Nevšiml si, že jezevec jde po stezce, která možná ani nikam nevede. Chichotal jsem se, to bylo jak dělané pro mě.
Byl jsem dostatečně blízko a tak jsem se dal do běhu. Občas to dá práci mé tělo rozhýbat, ale dneska jsem byl při síle. V plné rychlosti jsem dohonil jezevce, který si to štrádoval po rohu nebezpečné oblasti. Dával jsem pozor na to, kam šlapu, velmi nerad bych někam spadnul. Už jsem ho měl v tlamě, svíral ho, držel ho, když v tom jsem uslyšel ten nepříjemný zvuk. Padání kamenů. Zvedl jsem hlavu a viděl, že vítr byl v ohromné síle a právě teď sesunul kus skály nahoře. Padala přímo na mě, je čas vzít roha.
Spadl jsem nejspíš ze dvou metrů, ale byl jsem dole. Udělal jsem kotrmelec, ale svůj úlovek jsem držel zatraceně pevně. Bolel mě celý vlk, ale já pelášil odsud co nejrychleji pryč! Tak tak jsem se vyhnul zasypání, velmi nerad bych umřel pod sutí.

// Luka

// Němé údolí

Netušil jsem, že ještě na staré kolena se dám na nějakou tu turistiku. Liss už byla pryč celkem dlouho a možná jsem si o ni začal dělat i starosti, takže není na škodu mou výpravu spojit i s jejím hledáním. Až jí ale najdu, budu dělat že jí nevidím. Geniální plán. Zavrtěl jsem ocasem ze strany na stranu a při tom se nad tím ještě teď šklebil.
Rozhlédl jsem se, tady jsem to moc dobře znal. Písek se mi zabořil mezi prsty, to jsem moc rád neměl. Takže to byl pádný důvod k tomu se tady moc dlouho nezdržovat. Prošel jsem další část. Za chvíli přijde zima, to bude fajn. Jelikož jsem miloval sníh a zimu, těšil jsem se. Je třeba ale ještě nabrat do těla nějaké ty zásoby. Proto jsem začal čenichat kolem a hledat zdroj nějaké pochoutky. Je třeba doplnit i tyto zásoby. Najednou jsem zachytil stopu, pravděpodobně jezevce. Oo.. kamaráde tebe jsem dlouho neviděl! A vydal jsem se přímo po ní, rozhodně jsem si chtěl maso vychutnat a zvíře nevyplašit. Vyplašená zvěř měla odporné maso, proto musím pěkně potichu. Našlapoval jsem jako baletka přímo po stopě!

// Dračí Průsmyk