Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nafouklé tváře, jako jeden malý-velký kluk. Kdyby to šlo, překřížil bych si tlapky na prsou, abych tomu dodal ještě větší atmosféru. Jakmile mě Nixi osočila z toho, že žárlím, vyprskl jsem do strany. "Já a žárlit? Pfff, ne." Řekl jsem rozhodně a při tom se díval všude jinde, jen ne na svou nejlepší kamarádku. Přičemž mi to v hlavě trochu hlodalo, co se to vlastně děje. "Co?" Vykulil jsem oči, čelist mi spadla pomalu až k zemi. Téměř mi málem vypadly i všechny zuby! "Chceš i adresu?" Zeptal jsem se Nixi a zkoumavě se na ni podíval. Stejně ti ji nedám! Nebudeš ho nahánět, on nemá stejně... stejně vlčice rád! Mumlal hlas v mé hlavě. Jen abych sám sebe uklidnil a přikresloval si realitu k sobě samému.
Chtěl jsem vědět vždy pravdu, jen Liss byla trochu jiná. Říkala věci jen tak, jak se jí zrovna hodilo, uměla to se mnou. Ale když jsem se pak dozvěděl něco, co je jinak cítil jsem se jako hlupák. "Proč by mě toho chtěla ušetřit? Třeba jsem to chtěl vědět," frkl jsem, ten fakt jak se dělají vlčata jsem netušil a nejspíš na to ani nikdy nepřijdu. Škoda, ale stačí mi maso k mému životu.
Phoenix už začala mluvit o lovu, naštěstí na něj nepůjdeme, protože Phoenix nemůže. Zamračil jsem se. "Proč bys nemohla?" Zajímal jsem se. To nebývalo jejím zvykem takhle sedět na zadku. "Už jsem tě chtěl pochválit za to, že máš Frekovu chorobu nicnedělání, ale..." ale asi tomu tak bohužel nebylo.

Vyplázl jsem jazyk, když mi Nixi řekla že budu navždy líný, ale hezky líný! To byla krásná lichotka, až jsem se začal místy červenat. Baculaté tváře se kymáceli sem a tam a jestli toho nenechá, budu se takhle vlnit ještě večer. "Tak děkuji!" Řekl jsem celý rudý, až na zadku. "Ale ty jsi zase krásná tím aktivním stylem jo?" Vyhrkl jsem nazpět, aby si nemyslela, že jsem nějaký nezdvořáček.
Když jsem vyprávěl o Setekhovi, Phoenix to celkem zajímalo. Ale já mluvil a mluvil, nemohl jsem přestat, měl jsem totiž mluvení rád! "No, to asi jo," neměl jsem moc představu, jak jsou vlci ve smečce a bez smečky silní. To kozu jsme ulovili a celkem se nám i dařilo, takže jsem to bral jako jednu velkou výhru. Když ale zmínila, že nějaký fešák, silný fešák by se mohl přidat, najednou její tvář změnila grimasy. Přestal jsem se zasněně dívat na kýtu a naklonil hlavu směrem na Phoenix. "Co? Já jsem taky fešák! A a a... a jsem silný!" Řekl jsem a přidupl si. "Určitě jsem taky tak dobrý jako Setekh'oe!" Zavrtěl jsem ocasem ze strany na stranu a dal si přední tlapku na srdce, abych ukázal jak moc mě to bolelo! "On mluvil o tom, že žije v poušti a nedaleko je nějaká smečka. Asi tam občas skočí na drink, co já vím. Ale můžeš to jít klidně zjistit!" Řekl jsem jako ta největší žárlivka široko daleko.
Stále jsem řešil Liss a vlčata, musel jsem to probrat i se Setem, který mi dokonce otevřel v tomhle oči. Phoenix to ale věděla. Sklopil jsem uši smutně na stranu a při tom se mi zajiskřilo v očích, smutkem a slzy. "Tak všichni to věděli jenom já ne?" Řekl jsem a vyšpulil spodní pysk. "Ne, Liss si ze mě vystřelila, nebudu jí radit jak na správný křivky! Nezaslouží si to." Řekl jsem nakonec rozhodně a pak sklouzl pohledem k dvoubarevné očce. "Ale tobě řeknu můj fígl... vždy dělám že spím! A jakmile... jakmile se Liss vrátí třeba s Vinem, nebo Sarem z lovu, jdu do jeskyně a všechno to čerstvé maso sním! Mňam," tím jsem jedl bez práce. Chcichotal jsem se u toho jako smyslů zbavený. "Protože mi říkala že je našla! Která máma řekne o svých vlčatech, že je našla nebo je donesla vrána?" Podíval jsem se zamračeně na Phoenix, to nedávalo smysl! A já bral vážně úplně všechno.

Nadšeně jsem klouzal pohledem z Nixi na kýtu masa. Váhal jsem nad tím, co mi dělalo radost právě teď více. Zda-li po delší době vidět svou skvělou kamarádku! Nebo se dívat na ten krásný, libový kus masa. Bylo to těžké, velice těžké a já se jednoduše rozhodnout neuměl! Místo toho jsem se nechal chválit, jó chvály já moc rád! Nadšeně jsem vrtěl ocasem sem a tam. "Že jo? Já jsem překvapení samo!" Zazubil jsem se a při tom si svou skvělou kamarádku prohlížel. "Jak líný? Já a líný? Přijdu ti líný? Jako jsem líný moc? Nebo jen jako trochu líný? Jen jako... jen tak pfff líný? Nebo jako hrrrr líný?" Ptal jsem se trochu smutně a při tom své očka zabořil do těch jejích. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem král líných vlků, ale možná vlastně jo. Ale po téhle mé malé výpravě jsem si musel udělat přece očko úplně u všech!
Jak jsem očekával, Nixi se začala o mé vyprávění zajímat. Proto jsem lehce zachrochtal ve stylu smíchu. "Setekh je samotář, žije v poušti ale sám. Ale prej tam je nějaká smečka," pokrčil jsem rameny. "Smečka v poušti, chápeš to? Ale ne, Setekh chce žít sám, lanařil jsem ho k nám! Ale nechtěl." Řekl jsem a lehce zesmutněl. Ale v tom mi zajiskřil ďáblíček v oku. "Chceš slyšet drb Nixi?" Vyskočil jsem a při tom položil přední část těla na zem a vyšpulil zadek. Podíval jsem se doleva, pak zase doprava, abych se ujistil, že nás nikdo nesleduje. Ach, dobrák Freki totiž do návštěvy Setekha vůbec netušil, že Liss může mít vlastní vlčata! "Víš Liss mi řekla, že našla dvě vlčata a že jsou teď členové smečky, jo... Bylo to chvíli po mém povyšení na kappu, tehdy byla Liss taková krásná kulička, pamatuješ si?" Nixi byla u toho. "A pak našla ty vlčata! Chápeš." Přiblížil jsem se k Nixi a doslova se na ni nalepil, abych jí mohl zašeptat něco do ucha. "No a Set mi tvrdí... že jestli Liss tak rychle zhubla jo, tak ty vlčata nejsou cizí! Ale její! JEJÍ!" Vyhrkl jsem to, jako by to bylo fakt ďáblovo tajemství. Já se okamžitě začal smát, protože mi to přišlo hrozně, ale hrozně směšný. Liss neměla partnera! Natož vlčata! Tlapou jsem mlátil o zem. "Není to srandovní?" Zazubil jsem se.

// Úkryt

Dorazil jsem ven a nechal svou srst nabrat vodu z letní bouřky. Potřeboval jsem i koupel, musel jsem se nějak zbavit masa, které jsem spořádal. Každopádně i tak jsem si svačinku nesl v tlamě. Poměrně velká kýta mi dávala zabrat, ale co já bych pro jídlo neudělal. Valil jsem se lesní cestičkou a rozhlížel se. Neviděl jsem nic moc zajímavého. Měl jsem jasný úkol, schovat se před Liss, aby nepoznala že jdu z úkrytu. Ta by mě hnala, kdyby věděla že jsem všechny zásoby vyžral. Věděl jsem, že máme smečku plnou vlčat, ale můj žaludek byl přece jenom přednější! Vlčata ať si cucají mléko!
V tom jsem ucítil známý pach, známý pach mé vyvolené! Jediné vyvolené, která nebyla k jídlu! A tak jsem se k němu hrnul a už z dálky s plnou tlamou řval - "Nixi!" Zazubil jsem se, když jsem k ní došel. Kýtu jsem pustil na zem. "Ahoj Nixi!" Zopakoval jsem nadšeně a sedl si. Nacpaný pupek mi praskal ve švech, musel jsem si sednout. "Nebudeš věřit, co se mi stalo!" Zasmál jsem se z plna hrdla, skoro mi už vyhládlo, aneb rychlý apetit. "Byl jsem na tůře jo, potkal jsem Setekh'oeho, to je jedno jméno pro jednoho vlka. Já myslel že to jméno patří dvoum, ale patří jen jednomu! A ... a lovili jsme kozu! Už si někdy jedla kozu? Setekh toho moc nesnědl... ale tím líp, zbylo na mě!" Zazubil jsem se hrdě. "A viděl jsem i poušť, ten hnusnej most po dlouhé době, čubrníš coooo?" Houkl jsem na svou kamarádku.

Já jsem se tak přežral, proč to dělám? Hulákal na mě hlas v hlavě. Ležel jsem ve spižírně vyvalený na svém obřím pupku, kolem mě toho zrovna moc nezbylo. Vypadalo to, že chvíli před mým příchodem sem někdo dotáhl něco čerstvého a dobrého. Copak jsem to tady měl nechat zkazit? Pche. Ani náhodou. Ještě mi zbylo kus stehna, které jsem tady nehodlal nechat. Kostičky jsem měl pěkně seřazené dle velikostí na hromádkách, byl jsem precizní, abych náhodou někde nenechal kousek šťavnatého masíčka.
O zásoby postaráno. Olízl jsem si zakrvácenou tlamu. V tom okamžiku jsem uslyšel hlasy, v jeskyni jsem nebyl jediný a ihned se mi sevřely půlky mého velkého zadku. Sakra! Co teď? Když to Liss zjistí, že jsem všecko sežral tak mě vydědí! Panikařil jsem. Chytl jsem proto poslední kus masa, který tady zbyl do tlamy. Hrdě jsem si nesl tu kýtu a potichu se plížil ven. V mém podání to potichu rozhodně nešlo. Jak jsem ale procházel, narazil jsem na dva vlky a jedno vlče. Zůstal jsem stát, vykulil jsem oči. Tak jo Freki, chovej se přirozeně, jako by jsi právě nesežral slona. I když... to obrovsky nafouklé břicho a zakrvácený předek těla hovořil o něčem jiném. Maso jsem na chvíli pustil. "Nazdar! Kdyby se někdo ptal jo... tak já ve spíži nebyl, jasný?!" Zazubil jsem se na ně, čapl jsem maso a rázoval jsem si to vážným krokem ven. Dokonce jsem i zvedl ocas, abych s ním zamával ve vzduchu, to se často nedělo!

// Daén

// Daén

Jakmile jsem mířil lesní cestičkou k úkrytu, skoro až mi vyhládlo! Je to snad možné? V mém případě byl čas na malou svačinku. Když jsem uviděl vchod do jeskyně, srdce mi poskočilo a já se tak mohl těšit na dlabanec. Co horšího se mohlo stát? Že spíž bude prázdná! A to jsem nemohl dopustit, asi bych si sedl doprostřed jeskyně a začal brečet jako malá holka.
Schoval jsem se před deštěm, tady budu mít mnohem větší klid než u jezera. Jeskyně byla tak trochu jako bludiště, ale na to jsem nebral nejmenší ohled. Cestu k zásobám jsem znal i poslepu. Radost mi poskočilo, neboť vůně která se nesla v úkrytu byla víc než sladká - aneb někdo byl na lovu! Čerstvá krev a chutné maso, ideálně pro někoho jako já - který měl v plánu se tady zašít na dobu neurčito.
Vkročil jsem do místnosti a uvědomil si, že je tady trochu zima. Ale to seveřanu jako já rozhodně v ničem nevadí. Plácl jsem své tělo o zem a přitáhl si kousek čerstvého masa k sobě. Pojď k tatínkovi! Radoval jsem se, vrtěl ocasem a pustil se do jídla. Má srst se za chvíli zbarvila do rudé, díky tomu že jsem byl tak trochu prase co se jídla týkalo. Ale mě to nevadilo, společnost v nedohlednu, vždyť já jí ani nepotřeboval. Bohatě mi stačí jen tohle jídlo, to mám za chvíli snězené!

Líně jsem se převalil na druhý bok, ach jak já jsem měl těžký život. Pootevřel jsem tlamu, abych mohl vyplivnout pár slin, které se mi během spánku utvořilo v tlamě. Mžouravým pohledem jsem jen přejel okolí, ale během chvíle oči zase zavřel, proč se taky přemáhat k nějaké aktivitě? Neměl jsem důvod. Místo toho jsem se převalil zase zpátky, měl jsem svou oblíbenou stranu a polohu.
Zastříhal jsem ušima a otevřel jedno oko. Kromě toho, že jsem viděl jak se ženou černé mraky s bouřkou jsem ale nic zajímavého nezmerčil. Protáhl jsem si nohy, to byl pocit opravdu báječný. Tak jo, co mám na plánu dne? Hm.. nic. Projelo mi hlavou. Vzhledem k tomu, že nikdo po mě nic nechtěl, já nechtěl nic od ostatních. Neměl jsem rozhodně v úmyslu tady sbírat plusové body, když je to stejně zbytečné. Na takovou aktivitu tady šplhají jiní.
Raději jsem se zahleděl na jezero, na které dopadaly první kapky deště. Čas se asi přesunout. A tak jsem převalil několik sudů do strany, abych se schoval pod korunu stromů. Takový šikovný důlek jsem si našel, byl jsem za něj rád, aspoň jsem nemusel jít do úkrytu. Tam jsem se ale také jisto jistě chystal, je přece třeba podívat se jestli je něco v zásobárně. A vlastně proč ne. Projelo mi hlavou, aspoň tam na mě bouřka bude víc než krátká. Zvedl jsem svůj velký zadek a s jiskrou v oku se pomalu belhal do úkrytu.

// Úkryt

Jméno - Freki
Počet příspěvků - 10
Postavení - kappa
Povýšení - x
Funkce - Ochranář
Aktivita a shrnutí - Freki konečně dolovil se Setem kozu a vrátil se zpátky domů, kde spokojeně spí a půjde pomalu a jistě prozkoumat spižírnu.
Questy - x

Jméno - Solari
Počet příspěvků - 27
Postavení - sigma
Povýšení - x
Funkce - x
Aktivita a shrnutí - Solari se pomalu rozkoukává, byla navštívit pana Wu se Sill. Momentálně je v lese a čeká kdo jí přijde pod tlapu.
Questy - x

// Les Alf

"Domove! Sladký domove!" Olízl jsem nejbližší strom, který už patřil do našeho lesa. Jsem doma! Bože jak já jsem rád, že jsem doma! Už nikdy nevylezu ven, slibuju! Doslova jsem nejbližší strom nadšeně začal objímat. Za tu tůru jsem zhubl tak kilo! A to bylo třeba napravit. Tu kozu, co jsem se Setem ulovil, ta už v žaludku dávno nebyla. Všechno jsem to vypotil po cestě. Ale byla to s ním zábava. Měl jsem nového pouštního kamaráda a kdo ví, třeba k nám někdy zavítá, nabídku jsem mu přece dal.
Zavrtěl jsem hlavou a přestal tady objímat každý strom. Bylo na čase si trochu oddychnout a tak jsem šel dál. Ve vzduchu jsem cítil celkem dost pachů, takže jsem nepochyboval o tom, že to tady nežije. Hledal jsem Phoenix, ale její pach tu momentálně nebyl. Kdepak asi je? Liss jsem se prozatím vyhýbal. Nechtěl jsem, aby mě hned při příchodu čapla a táhla mě něco dělat. Proto jsem se snažil být jako myška. Přilepil jsem si na hlavu kus trávy, abych tak splynul s prostředím. Fakt nenápadné, že se tlustý a velký, černobílý vlk s trávou na hlavě snaží být nenápadný. V zimě to bude určitě mnohem lepší skrývání. Ale v zimě se na lov chodí taky málokdy. Byl jsem si jistý, že Liss bude nějaký chtít ještě na podzim. Namastím se blátem! Jo, to byl plán snů.
Zívl jsem, zamířil jsem k jezeru, u kterého jsem také zakotvil. Pořádně jsem se napil chladné vody, která mi projela hrdlem. A pak? Nezbývalo nic jiného, než si lehnout a jednoduše spát.

// Rokle, přes Ostří zrak

Zastříhal jsem ušima, když se mé tělo objevilo mezi stromy, všechno ze mě spadlo. Včetně zadku, posadil jsem se a s jazykem až po zem brouzdal pohledem. Tak jo, ještě kousek. Projelo mi hlavou a polkl jsem sliny, které se mi mezi tím utvořily. Radoval jsem se, že jsem byl po dlouhé době doma, to ano. Ale tak či tak všechno jednou musí skončit, i mé letní cestování. Po krátkém oddychu jsem se znova zvedl a šoural se k hranicím mé smečky.
Přemýšlel jsem nad tím, co asi řeknu až ke mě Liss nebo Phoenix přijdou. Měl jsem pár frází, které udělají obrovský dojem! Ale všechno to bylo takové fádní. Hmm.. domove? Sladký domove? To bylo přivítání lesa, nikoli harému, který v Daénu žije.
Protáhl jsem se mezi úzkými stromy. Už jsem začínal cítit pach smečky - můj pach. Jak já ten pach miloval! Voněl jako jídlo!

// Daén

// Červená louka, přes Nejvyšší horu

Kopl jsem do nejbližšího kamene, byl jsem celý zadýchaný. Tohle tempo mi rozhodně nevyhovovalo. Nohy mě bolely, pupek jsem za sebou táhl, nebyl jsem vlk na toulky přírodou. Už teď jsem se těšil, až své obří tělo rozvalím někde v lese a nebudu se tak týden hýbat. A budu jen ujídat zásoby a nechávat se obsluhovat. Nic jiného mi stejně nezbývá. Neměl jsem rozhodně v plánu zaparkovat a jít něco dělat. Jestli dojdu domů a Liss řekne - jdeme na lov, zdrhám. To mi neudělá. Každopádně kdyby to řekla Phoenix, možná bych nad tím začal uvažovat. Takový kus žvance a vidět Phoenix v pohybu, to neznělo úplně nejhůř.
Stále mi v hlavě hlodal hlas Setekha, který mi tam dal brouka. Možná má Liss vážně vlčata a nejsou to sirotci, jak říkala. Mlaskl jsem, trochu mi to vrtalo v hlavě, ale nechtěl jsem se tím moc zabývat. Byla to její věc, já byl jen člen, pouhá kappa. Olízl jsem si tlamu a když uviděl známý les, zajiskřilo mi v očkách.

// Les Alf, přes Ostří zrak

// Sněžné tesáky

Vyšel jsem ze světla a jen se naivně rozhlížel, bohužel ve světle nebyl žádný prostřený stůl s nějakým krásně pečeným kancem. Místo toho mě přivítala veliká louka doprovázena sluncem a ošklivou dusnou teplotou. Vzdychl jsem. To snad ne, co jsem komu udělal? Tušil jsem, kde jsem, ale nebyl jsem si úplně jistý. Každopádně čím jsem si jistý byl je fakt, že za chvíli budu už doma.
Táhl jsem tedy pupek a zadní nohy za sebou, abych se odsud odvalil. Už jsem se viděl, jak dojdu do Daénu a hned začnu kontrolovat zásoby. Doufám, že za tu dobu co jsem byl pryč byly na lovu! A já tak nemusím s nimi a spíž bude plná! Muhehe... radoval jsem se představy, až tu spížku vyluxuji. Liss mi to přece nebude mít určitě za zlé, určitě bude chápat, že jsem po cestě víc než hladový.
Kráčel jsem dál, byla přede mnou další hora, ale tentokrát jsem na její vrchol nezamířil, spíše jsem jí jen loudavým krokem obešel, abych zabil čas.

// Rokle, přes Nejvyšší horu

// Začarovaný les, přes Mlžné pláně

Nešťastně jsem hleděl nahoru, nikdy jsem snad neviděl tak obří horu! Mám se škrábat nahoru? Třeba tam nahoře bude nějaká hostina. Olízl jsem se. Ušel jsem sotva trochu a už jsem měl zase hlad. Ta koza se asi velmi rychle trávila. Posměšně jsem se stále křenil, ani mě pro dnešek nebolely koutky. Dusno bylo a tak jsem využil té chvíle, abych se škrábal na tu horu. Třeba tam bude chládek. Pocházel jsem ze severu a tak bych měl být na nějaké výšlapy zvyklí, ale... čas se na mě podepsal. To každodenní přežírání a tak, kondička byla zkrátka v čoudu.
Dolezl jsem až na samotný vrchol, kde něco podivně svítilo. Zamračil jsem se. Co to je? Naklonil jsem hlavu na stranu a pomalu se k tomu blížil. Můj nos mi jasně napovídal, že tu byla i Liss a spousta jiných vlků. Bylo to tady víc než frekventované místo. Ihned mě to zaujalo a tak jsem zavřel oči a skočil do světla. Snad nespadnu někam do řiti, to by mi Liss nepoděkovala.

// Červená louka

// Hraniční pohoří, přes Tajgu

Valil jsem se jako valibuk, neměl jsem moc smysl pro ladnost a eleganci. Když jsem šel, prostě jsem šel, dupal jsem a kolíbal ze strany na stranu. Byl jsem najezený, spokojený, úsměv od ucha k uchu. Šel jsem místy, kde jsem se kdysi před rokem na dost dlouhou dobu ztratil. Nejistě jsem vkročil mezi první stromy. Tenhle les jsem vážně neměl rád, vždy jsem měl takové tušení, že na mě někdo mluví nebo se něco hýbe, nic pro strašpytle jako jsem byl já.
Třeba si i Phoenix o mně dělá starosti, nejen Liss! Zazubil jsem se, těšil jsem se až vkročím do lesa a vlci mě obejmou a začnou řvát - miláčku Freki kde jsi byl? Jo, takový jsem byl já - medvěd je doma vážení! Už z té kozy asi blbnu. Zasmál jsem se zplna hrdla. Vystačil jsem si vlastně i sám, ale měl jsem tak či tak společnost nejraději. Netušil jsem, kam vlastně jdu, ale jasný cíl byl - Daén.

// Sněžné tesáky, přes Mlžné pláně

Sežvýkal jsem další sousto, vlk se ani nenadál a koza byla doslova vyluxovaná. Zbylo jen pár perfektně ohlodaných kostí. "Dobrůtka!" Zazubil jsem se nadšeně a při tom se převalil na záda. Pupek jsem měl, jako bych byl v posledním stádiu čekání na vlčata, možná ještě větší. To byl ten pravý nacpaný a pivní pupek! Dopřál jsem si pár minut odpočinku, ale pak mi v hlavě zazněl onen maják. Převalil jsem se zpátky a zahleděl se na svého přítele. Určitě jsme se neviděli naposledy. "Drahý příteli, naše cesta se zase rozdělí, tedy pokud tě nepřemluvím, aby jsi cestoval se mnou?" Navrhl jsem a při tom po něm těkl pohledem. Každopádně jsem s tím i tak moc nepočítal. Spíše jsem si v hlavě hlodal, jaká náročná cesta mě čeká, než dojdu zpátky do Daénu. Bylo na čase, léto bylo skoro pryč a Liss si o mně už určitě bude dělat starosti.
Pomalu jsem se postavil na své tučné nohy, žádné párátka jsem teda neměl. Podíval jsem se na Setekha. "Bylo mi ctí tě poznat a zalovit si, doufám že má cesta do pouště nebyla poslední, naše cesty se určitě ještě střetnou!" Zazubil jsem se nadšeně na něj. "Tak se zatím měj!" Zvolal jsem nadšeně. A jako balvan jsem se valil dál. Přes hory, přes řeky a kdo ví co. Páni, kdy asi tak dorazím domů? Doufal jsem, že brzy, ale tlapu do ohně bych za to rozhodně nedal. Spíše jsem sebral poslední zbytky energie, abych se dal do pohybu. I když po takovém jídle bych tu nejraději sebou plácnul a dal si dvacet. Ale cesta dlouhá, pro dnešek.

// Začarovaný les, přes Tajgu