Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Území přes Hraniční pohoří

Tak, a konečně přišel čas se trochu vykoupat! Ačkoliv noc zjevně nemohla být ideálním časem, hnědavá vlčice si usmyslela, že ji alespoň nikdo nebude pozorovat. Kdyby se nějaký cizí objevil, aby se napil, dozajista by nad ní kroutil hlavou ještě dlouho, ne-li si po ní ťukal a říkal si, že těm vlkům z hor musilo dočista přeskočit - a přesně takovému scénáři by se co nejraději vyhnula! Ó, to bych nám nedělala vůbec pěknou pověst! Ale jak by vlastně věděli, že jsem z Alatey? Pokud už nepotkali nějakého člena, tak-! Nalhávala si, aby se necítila tak hloupě.
Po sestupu z hor, jejichž divokost jí připomněla Xanderovo číro, se s jakýmsi veselým nádechem v kroku jala vydat přímo k hlavnímu proudu řeky. Tady dolů naštěstí nebylo tolik pachů, a tak se v nich šlo snáze vyznat - žádné z nich žel nedokázala identifikovat jako právě členy jejich lovecké skupiny. No nevadí! Oni se někde ukáží!
Škoda, že po tlapce neměla nějakou tu pořádně otevřenou šišku, neb by jí chuchvalce bahna šly ze srsti téměř okamžitě. Takhle tu směsici kdoví-čeho musela mnout pod polštářky a občas i zoubky, aby si ze srsti dostala nějaký ten list, větvičku, nebo trn, o kterém neměla sebemenší ponětí.

<< Úkryt

Venku se ještě stihla protáhnout, až to v ní hlasitě zapráskalo a už-už zkoumala, zda-li se její drazí kolegové nenacházejí třeba někde v blízkosti. Tolik vlků se určitě jen tak náhodně nerozprchne z území, protože to by zůstaly hory značně nechráněné a kdyby se náhodou něco stalo... No jémináčku, doufám, že jsou všichni v pořádku! Co když spadli někde v horách, zaklínili se, upadli do bezvědomí-?! ... To samé by se pak ale dalo říkat o ní a Arrynovi, či? Možná, že nad tím až moc hluboko přemýšlela a oni se s největší pravděpodobností jen sami rozhodli, že je nastal nejvyšší čas něco ulovit.
Tak-tak. A ty jim teď budeš moci po těch dvou pánů pomoct! Existovala nějaká vlčice, co by se také na něco specializovala? Něco jako... Vzhledy? Nebo změny identity, přívěšků... Čehokoliv, co by se zrovna nedalo koupit u Mistra Wua. Teda, u pana Wua! Oni jsou si oba dva tak podobní! No jo, hrozné to s těma samci bylo! Pranic by se divila, kdyby se ukázalo, že jsou to vzdálení příbuzní, ba bratři, kteří o sobě moc dobře věděli. S tím, jak se tu vlčata rodila, to je nepochybně jedna z možných teorií, o níž jistě ví mnoho jiných vlků - nebo si to alespoň myslí. Hanka přece nemohla být jedním jediným vlkem po celých ostrovech, který si takové věci o místních divnousů domýšlel!

>> Nížina hojnosti přes Hraniční pohoří

Nakonec se ze snů divočejších, než kdejaký vzdálený západ, probrala až kdesi k večeru, úplně zachumlaná do hnědavé srsti nebožtíka, co se s ní žel rozhodnul sdílet život. Snad toho nebude moc litovat, co jí teď začne poznávat i z trochu jiného světla! Ale coby, určitě by beze mě nevěděl, co dělat! Přišel by o tolik zábavy, že by mě brzo zase zkusil najít, přemítala, na koho jiného by taky vytahoval to svoje postavení, ha! Jiní by mu to stoprocentně nežrali tak, jako já. Tak-tak, oba pro ostatní museli být sebemenším kusem zvláštní: a právě to je pak pojilo k tomu druhému.
Kdoví, kde v sobě nabrala takových myšlenek - nakonec to ale stejně svedla na jarní vzduch, co byl oproti tomu zimnímu jakýsi jemnější. A vůbec, co se teď stihla od pana Wua nadopovat všemožnými věcmi, co měl v tom svém nomádském krámku, celý její čumák jí přišel trochu změněný. Nedejbože jí měl po těch jeho lektvarech odpadnout?! Někdo by ho měl radši nechat překontrolovat hygienou, nebo... nebo bohy, nebo- vlastně kýmkoliv, kdo se v takových věcech alespoň trochu vyznal! Takový Mistr? Ten by ho samo-sebou dohnal, kdyby se pokusil o útěk.
Ač nerada, věděla, že by se měla alespoň trochu dát vzhledově do kupy. I proto se s nepříjemným, ne-li bolestivým lupnutím v rameni co nejopatrněji zvedla, nechtěje narušit jeho oddech, a vyšla z jejich pelechu. Byla tu někde Máta? Její pach nebyl dvakrát tak silný - to ani Rainera, nebo takové Mušle. Že by smečka nabírala sil někde jinde? Hm, to by potom byla velká ostuda.
S nejistým krokem se tak vydala ven z úkrytu - ještě předtím však zkontrolovala stav spižírny a tvář se jí prapodivně zkroutila nad skutečností, že v ní mnoho nezbylo. Ajéje, to by tak chtělo lov! Nuže, až se ostatní lovci ukážou, vmete se s nimi přímo do akce.

>> Území

<< Území

Se zdlouhavým povzdechem pořádně čumáčkem prozkoumala, kde se kdo zrovinka nacházel a zaradovala se nad přítomností Vločky kdesi hlouběji do komplexu jejich úkrytu. Od srazu ji vlastně vůbec neviděla - a jak byla ráda, že se jí nic nestalo! Na tom mít onu bělavou vlčici v celku nepochybně záleželo i Arrynovi, s nímž se zjevně museli znát mnohem déle. Až si pořádně odpočinou, měli by si s ní zase jednou popovídat! Och, ale to by chtělo přinést nějaký dárek, ať jí vynahradíme ten čas, co jsme tu nebyli! Co by se tak ale šiklo? Máta, kopřiva, nějaké bobulky-? Ále, na to bude čas potom! Teď se Hanka chtěla především zahrabat do kožíšku lišky, co do pelechu hnědého vlka (teda, jejich!) zatáhla, a na chvíli se jenom válet.
Téměř se až roztekla nad tím, co se tam opravdu dostali - tohle bude snad ten nejlepší odpočinek, který za celičký svůj život zažila. Stačila se ještě přitulit, než na ni padly mrákoty a ona se objevila v rozličných zemích, co přímo přetékaly bizáry. Už se skoro polekala, že tohle odteď bude její nová realita.

>> Hraniční pohoří

Tak, a byli doma! Ocásek se jí samou radostí rozpohyboval a ona se nemohla přestat culit na svého hnědavého kolegu, o kterém jistě bude muset Cinder, Doubravce a dokonce i Vločce brzo povědět. On sám ať si to klidně nechá pro sebe - ona ale byla náhle pohlcena potřebou, aby to věděl každý, na kom jí záleželo. Jak vůbec její sestřenka postoupila s Rainerem? Ti už by se také mohli dát dohromady! Pošlu je na tu divnou louku u portálu. Taky se tam okouzlí... Nějakou... Něčím, a hned jim oběma dojde, že pro lásku vůbec nemusí chodit daleko! Zrzavý samec byl opravdu pozoruhodným vlkem, kterého i přes prvotní obavy schvalovala všema deseti. Každý si zaslouží šanci, sebevětší mrzout to je!
Naposledy se s plnou pozorností otřela o Arryna a úsměvně mu olízla bradku, než se od něj alespoň o píď oddělila. Přišel na ni snad stud - anebo chtěla zachovat diskrétnost? Co kdyby je viděla nějaká vlčata, co by to pak požalovala rodičům v barvitém, desetkrát dramatičtějším vyprávění? No fujky, to by mě ještě někdo vytahal za uši! Rozhodně mravně nechtěla kazit místní mládež!
Možná i to bylo důvodem, proč svého partnera zvesela po-postrčila přímo k úkrytu. Oběma by jim nepochybně bodl nějaký ten sen, nebo dva. Pakliže si jich někdo všiml, přátelsky se na ně usmála a pokývala jim hlavou k pozdravu.

>> Úkryt

<< Prokleté jezero

Cesta se jim konečně vyjasnila - vlčice tak měla příležitost se pořádně nadechnout a podívat se, jak moc se jejich hory za celičký ten čas, co byli pryč, změnily. (Ovšemže se nehnuly ani o píď, ale Hanka měla ten dojem, že byly jakési... Útulnější. Teď to je ten pravý domov, který už nebudu muset hledat kdesi daleko za mořem. Mám Doubravku, Vločku, Arryna a vůbec celou smečku - to je teprve ta správná atmosféra.) Ach, možná začínala být na teple dole v údolí až moc sentimentální: nastal čas se pořádně nadýchat chladného vzduchu hor a možná se dokonce vyválet ve sněhu! Trochu se vykoupat, pořádně se po celé té cestě upravit - to byl dobrý nápad, jak zrelaxovat a nabrat síly.
Srdéčko samo se jí uklidnilo, po těle se jí rozjelo příjemné, známé pálení svalů a ona se najednou cítila tak... Jinak. Tentokrát do Alatey vstupuje s novými nápady, s Arrynem po boku a vůbec si usmyslila, že takhle cesta byla jako nějaká milá očista, kterou s přicházejícím jarem potřebovala. Bylo to nabytím nových dovedností v magii? Musela je ještě pořádně potrénovat - byla ale ráda za efekty, které měla i mimo učení. Ten strach o přírodu a znovuzrození s jarem... Tohle by jí magie vody nedala.
Nakonec to nebude tak na škodu, zkusit něco nového. A Wu jí přec vnutil také jiné, co určitě též stojí za to prozkoumat!

>> Území Alatey

<< Temný les

Hanka byla téměř na pokraji slz z toho, že se jim povedlo na jejich cestě domů narazit na další děsně strašidelné místo, které ještě dlouho nebude moct dostat z paměti. Cožpak v době jejich nepřítomnosti první ostrov napadly nějaké temné síly, co se rozhodly všechno udělat desetkrát horší?! To je určitě nějaká kletba z těch katakomb, kde jsme byli! Já věděla, že jsem šlápla do něčeho jiného, než jenom vody! S tímhle bude muset co nejdřív za Astrid, než bude pozdě. Mohl by mě posednout démon, všechny pozabíjet, snést na Alatey neštěstí a-!
Naštěstí vedle sebe měla Arryna, který jí i přes její značnou nervozitu dokázal provést celým územím bez jakékoliv úhony. Opravdu si nemohla vybrat lepšího vlka, se kterým stráví svůj život. Je tak pozorný, tak milý, takový... Takový pravý gentleman, jenž byl archetyp každé puberťačky. Co by na něj tak řekli rodičové, kdyby si jej přivedla domů? Možná, že se tam jednou podívají - kdyby chtěl ale nazpět k sobě domů...
Těžko říct, jak dlouho by tam Hanka byla schopna přežít. Tohle ale vůbec byly jen snůšky myšlenek, jež musely očividně být způsobeny tou nepříjemnou atmosférou, co se jí lepila na paty - čím dřív budou pryč, tím líp jí bude a o to veselejší pak bude mít myšlenky. Takto se svět přec točil už od pradávna!

>> Hraniční pohoří

<< Most

To při přechodu na druhý, severněji položený ostrov neexistovalo hezčí místo?! Taková podlost - hrůza následovala hrůzu! Jen co se od Arryna trochu vzdálila, aby na něj nebyla zas tak moc nalepená a on se mohl sám po spáleništi nadýchat čerstvého vzduchu, už-už byla zpátky u jeho boku. Oněměla. Tohle místo... Kdy už se k nám dostane nějaké sluníčko, aniž by to vypadalo jako z hororu? Není možné, že oba přechody na jižní ostrovy musí být tak nechutné! No ano: portál jí z žaludku dělal koráb na vlnách a Most... Most byl kapitola sama o sobě, na nějž by se jen nerada vracela. Nemít tak po boku hnědavého kolegu, dozajista by někde na cestě zhynula (a těžko říct, jestli ne zrovna strachy)!
Jéminkote, už abychom byli doma! Tam si dáme něco pod zub, nabere sil a snad se už nikdy nebudeme muset vrátit zpátky. I když ty výpravy do smeček... No... No vůbec, já jsem jenom kappa, já bych měla zůstat na ostrovech! Tak-tak, a bylo vyřešeno. S takovým úžasným nápadem se podělila právě s Arrynem, ačkoliv věděla, že by se z toho vůbec neměla vymlouvat. Den předtím o tom ještě básnila, jakoby to byla jediná záchrana, a teď tohle! Že jí to není hloupé, ostudě!
Díkybohu, že se stromy zdály řídnout. Jenže ejhle - neobjevily se před nimi žádné hory, ale přímo celé jezero, do nějž musela snad spadnout černá díra. Kdyby na ostrovech pobíhal kult šílenců, tyhle místa by byly přesně na míru ušité jejich potřebám!

>> Prokleté jezero

Ještě chvíli se s Arrynem zdrželi na tom nechutně vypadajícím pohřebišti veškeré zeleně. Co se vůbec mohlo stát tak hrozného a rozsáhlého, že celý les jen tak shoří absolutně na popel - bylo příčinou vlčí přičinění? Někdo s... Magií ohně? Jak odporné! Tací vlci nemají rozumu, tací jenom berou a berou! Pokud by toho byl někdo takový schopný, měla by se začít bát Einara? Ten přece oheň ovládal, a to mocný - a s Vé mu nervy onehdá pořádně ujely (což... asi všem, ale na tento detail Hanka patrně chtěla úmysně pozapomenout) . Na druhou stranu to byl vlk pln ledového klidu, takový, co jen zřídkakdy projevil emoce...
Jednou tomu přijde na kloub a překoná svůj strach, ale teď si může libovat ve sladkém nevědomí. Prioritou teď vůbec bylo dostat se pryč ze spáleniště - popel jí nepříjemně začínal štípat v čumáčku a ona pociťovala, že po hrudi se jí pomaličku rozlévala bolestná tíha. To určitě musí být magií myslila si, co mlčky kráčela po boku svého partnera, a takhle to odteď bude vždycky. Musí se to naučit ovládnout co nejdřív, než dočista zešílí! Jen nerada by skončila jako ten, co musil mít na svědomí... tohle.
Tlapky míjely jedna druhou a vlčici se znatelně ulevilo, co je jejich kroky odvedly pryč. Jenže to, co je čekalo? No tak na to by si taky mohla hned z několika důvodů postěžovat!

>> Temný les

<< Most

Most byl možná o cosi méně děsivý oproti tomu, co je za ním čekalo - Hančin žaludek se sevřel téměř ihned, co její tlapky vstoupily do kdysi jistě krásného lesa. Mrtvolné pláně, co po něm zbyly, ji hnaly mráz po těle. „Tohle...“ nasucho polkla, jen aby ze sebe nebyla schopna dostat víc. Tohle, ano, vskutku: jistě to zahrnovalo úplně všechno, co ze sebe jen stěží mohla vydrat. Snad to bylo její magií, co veškeré negativní emoce umocňovala...? Až se jí pořádně naučím, vrátím se tu a něco s tím udělám. Něco pořádného, něco, co tomuto místu vrátí život!
Třebaže o místních bozích opravdu nic nevěděla, v momentu překvapení si její zraky povšimly jakésiho třpytu - „vidíš to taky, Arryne?“ - a ona si rázem uvědomila, že to jistě musí být jejich nedosažitelný obchodník. „Nikdy bych neřekla, že by se vlkům byznys dělal dobře na tak ošklivém místě!“ zamračila se a zavrtěla hlavou, „tohle je špatný tah pro jeho obchod.“ Anebo snad plánoval své magie vyprodat nějakým zlým vlkům, kteří tyto odporná místa přímo vyhledávali? Hráč na všechny strany...?
Ale coby nad tím zdlouhavě přemýšlela - teď byl čas obchodovat! „Pojďme se na něj podívat!“

Nákup:
Stav před nákupem:
643 kmš || 18 rubínů || 5 mincí (stav takový bude po schválení svatyně, my apologies)
- 10 rubínů = 100 kmš = 743 kmš

+ Slot …………………….…… 100 kmš
+ Magie vzduch ………..……. 180 kmš
+ Magie zvěd ………….…….. 150 kmš / 2 rubíny
+ Level vzduch 2-3 …….….… 110 kmš
+ Level země 3 ……..……….. 60 kmš
= 600 kmš, 2 rubíny

Stav po nákupu:
143 kmš || 6 rubínů || 5 mincí

Schváleno

Tak, to by bylo vše. Jeho všemožné udělátka, lektvary a kdovíco ještě jí pořádně zamotalo hlavou - na druhou stranu se cítila zvláštně... lépe.

<< Les u mostu

Úsměvně se po kolegovi dívala, co bok po boku kráčeli napříč již o kus známějším územím. Prošli světa kraj a přesto dosud nenarazili na žádnou smečku - na žádného živáčka! „Je to blázen,“ odfrkla si pobaveně, „je úplně vyšinutý! Kdo kdy viděl, že se šplhá na skálu?“ Pravda, svatá pravda! Musil si tím na ostrovech projít každý, kdo chtěl zesílit; postarat se o sebe, o svou smečku? „Myslíš, že to je ta nejvyšší daň za to, aby vlk mohl na ostrovech dlouhodobě přežívat? Určitě neexistuje nic horšího, než tohle!“ Tak-tak- nebo snad bude získání magií obnášet krvavé obřady? Pojídání jedovatých rostlin-? Ne, rozhodla se, tohle nic nepředčí!
Most, co se před nimi zjevil, vypadal v opravdu dezolátním stavu (dá se přes něj vůbec přejít?). Kdyby tak uměla ovládat svou magii...! Zkusila by ho nějak opravit - nějaká ta liána, ba i tlustý kořen, by totiž téhle hrůzostrašné aparatuře náramně padl! Za Arrynovu asistenci byla opravdu ráda, neb nevěděla, jak by to bez něj zrovinka po pořádném výcviku zvládla. Přemýšlela, zda tohle místo už viděla: na druhou stranu se jí zdálo pravdu nezapomenutelné. „Tohle je teprve děsivé místo. Na to žádné tunely nemají,“ potřásla si hlavou a bezmyšlenkovitě po celou cestu zadržovala dech. Srst se jí ježila až kdovíkde!

>> Spáleniště

<< Mlžná džungle

Ráno se zjevně už-už choulilo k odpoledni a Hanka se jenom mohla divit nad tím, kolik toho jen jedním výletem do Svatyně byla schopna naspat. Možná, že by příště bylo lepší najít si nějaký pořádný úkryt, co by je v případě nebezpeční (do možných mezí) uchránil - v džungli se jim na druhou stranu nemohlo stát nic horšího, než že by byli napadeni nějakými masožravými brouky, co by lehko shodili. Anebo si podvrtli nohu. Nebo zlomili. Nebo-
Namísto otřesných návrhů, co by se jim mohlo udát, se jala Arrynovi zmínit o všem, čemu jí mistr vystavil. Když byl mladší, určitě to byl tyran! Diktátor!, myslila si, i když - je on vůbec vlk? Třeba je to nějaký kříženec. Ba samotný bůh ostrovů! To by pak určitě vysvětlovalo, proč byl ve všem zdatný až tak, že to byl schopným jiným předat. Učitelé jeho kalibru museli být na světě neskutečně cenní.
I tu se stalo, že se jí do čumáčku dostal pach jedné ze členek jejich smečky, Stiny - a to už se Hance ocásek hýbal o cosi živěji.
Zápis rychlohry:
Stina i Hanka se náležitě pozdravily, vyměnily si nějaké ty slušnosti a černobílá vlčice vzápětí své společnici předala to, po čem již nějakou dobu toužila - Tundry byly prozkoumané a to znamenalo, že na ně konečně bude moci vzít svou učednici.
Hnědavá samice se jí ještě stihla optat na to, jak se jí v Alatey líbí, než se jejich cesty opět rozdělily - Hanka míříc s Arrynem na most a Stina přímým krokem právě do Svatyně, z níž před chvílí ona sama vyšla.
Konec rychlohry.

>> Most

Spokojeně zachumlaná v Arrynově srsti neměla sebemenší důvod, aby se jí byť jen jeden chloupek v srsti ježil ve strachu z prostředí, ve kterém se rozhodli přenocovat. Možná to nebyl dvakrát ten nejchytřejší nápad, co je kdy napadl - vyčerpání, které jí proudilo tělem, by ale ledva dvojici dovolilo dojít byť jen na okraj džungle. Ta už jim stejně házela pod tlapky tolik klacků, lián a veškeré možné havěti, co tu vůbec žila! Jen nerada by znala názvy všech breberek, co jí možná prolézaly za oddechu srstí (přinejhorším ušima): co by s tím dělala, pojmenovala je a nechala si je jako mazlíčky?! Ne, díky!
Třeba to byla právě tato myšlenka, co s vlčicí ucukla a vytrhal ji tak z poměrně tvrdého spaní, co má po lopotě ve Svatyni nepochybně každý. Znaveně rozlepovala oči a už-už kolegovi opětovala milá gesta, co jí příjemně hýbala se srdéčkem. Takhle bych se chtěla probouzet každý den, usmyslila si s rozespalým úsměvem, zívaje, s ním mám energie víc, než když se nabíjím na slunku! Och áno - on byl její slunce, její měsíc! „Ale prosímtě, já vždycky,“ laškovně do něj dloubla čumáčem a už se stavěla na nohy, aby mu to hezky prokázala: tiché prasknutí a zkřivený obličej nad pořádně protáhlými svaly ale neskrývala. Au! Tak tohle budu ještě týden rozcházet!
Nyní ale nadešel čas dojít domů, kde už si o ně určitě někdo dělá starosti. Jak se měla Vločka, a co teprve Doubravka? A Rainer, jjejich nadějný lovec? Máta-?! Probůh, tolika vlků, nad kterými náhle steskla-...!

>> Les u Mostu

Že "už"! Zas tak dlouho nám to s Mistrem snad nezabralo? Byla by velmi nerada, kdyby tu Arryn zkysl půlku svého života - kouskem čehosi v sobě se na chvíli dokonce začala obávat, zda-li se nezasekla v čase a tím pádem tohle byla nějaká vzdálená budoucnost, ve které už svět nebyl takový, jaký jej opustila. To by však znamenalo, že tu celou tu dobu čekal...! „Jsem přelud z tvojí hlavy.“
Pobaveně se zasmála nad jeho činem a už-už se spokojeně přitulila, dovolujíce na smrt znavenému tělu potřebnou úlevu. Jéminkote, to byl pocit - to krásné, tak příjemné mravenčení v konečcích jejích končetin! O všem mu chtěla i přes pořádnou únavu povědět, nuž nakonec za ni její drahý společník rozhodl sám a ona měla co dělat, aby utlumila potulený smích, co by jej mohl vzbudit. Tlapkou mu jemně pročísla srst, takové medvídě, a ještě chvíli jej pozorovala, než se za jejich pravidelného oddechování sama odebrala ke spánku. A že po tom všem bodl!

<< Svatyně

Rozlámaná, bolavá, uštvaná k smrti... Tolika věcí, jakými by se právě teď popsala! Vymotat se z nepřirozeného prostředí Svatyně bylo po takové únavě opravdu těžké - ten, kdo postavil tuhle věc právě v džungli nepochybně patřil k sadistům, co rádi pozorovali vlčí utrpení. Ačkoliv tak byla pořádně přetažená a už-už by se choulila do spokojeného klubíčka, zprvu se chtěla ujistit o Arrynově přežití.
Celý tréning trval celá staletí, a to znamenalo, že její drahý měl dost času na to být sežraný nějakým obrovským, huňatým pavoukem, jehož jed je fatální. Doufala, že zůstal na tom stejném místě - a i kdyby ne, jeho pach i přes ty lepkavé a nechutně sladké vůně naokolo (skoro jako na té louce u portálu, ale teď je to takové protivné!) vypíchla vcelku brzy. „Arryne?“ houkla zvědavě, v hlase stopa únavy a byl to právě ten moment, co její oči padly na hnědavého vlka, „překvapivě žiju! Poslyš- jednou a nikdy víc, proboha! Co to bylo za pekelné kruhy!“ Sténání teď holt ještě chvíli bude v její přítomnosti neseno po kraji!