Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Avar Alatey

Hance stačilo vejít do úkrytu a už takřka automaticky očima projela širé okolí (Keiji musí být někde u hranic, vždyť to tak sám říkal. Ale Arryn? Jeden by ho tu cítil, ale jenom, aby mě neklamal vlastní čumák!). Copak by se muselo stát, aby její nejmilovanější namísto svědomité práce kolem hranic vyspával až do poledne? Nebude chudák nějaký nemocný? Slunéčko se sice po nebesích teprve loupalo, pravdaže, ale i tak moc příjemně hřálo a určitě hraničáře lákalo k obchůzce - vlastně až tak, že vlčice sama smýšlela nad malou procházkou po avaru. Mohla bych vytáhnout Cinder, pomyslela si dřív, než si pořádně rovzpomněla a už-už dvojici malovala nějakou pěknou výpravičku. Navíc by spolu mohly také pořádně promluvit o tom, jaký vývoj může jeden očekávat na hranicích, že?
...Že?
Na srdéčku ji zabolelo, a zuby stiskly kořist silněji, než bylo nutné - snad i po tvářích se jí prohnaly černavé ovce, do jejichž vlnek byl vpleten její smutek. Chmury. Bylo jednoduché zapomínat, že některé věci už možné nejsou, sebevíc by si je přála.
Navedla bělavou vlčici do spižírny smečky, kterou už ale někdy samozřejmě sama viděla, a konečně se pustila lišky. Drželi takhle Cinder, když ze sebe drala poslední dechy? Kdoví - Hanka si však vzpomněla na moment, kdy tak držela Tania ji. „Budiž zproštěna přítomnosti tvé bety,“ zasmála se od srdéčka, aby tím smazala modrý smutek ze svých očí, „snad jsem tě moc neuhnala - myslím, že jsem na území cítila Keijiho, kdybys jej chtěla vidět.“ Bylo důležité pamatovat na své kamarády, a na černavého vlka obzvlášť!

<< Tajga

Přestože Hanka nemohla po cestě komentovat všelijaké srázy a krásnou přírodu kolem nich, nebo už jenom samotnou klikatící se cestičku, koutkem duše věděla, že bělavá vlčice určitě dbá na jejich výšlap. Kolik tomu už je, co jsem se jednou z nich poprvé vydala já? Nebýt tehdy Arryna, nebýt jeho hraničářství-! Nebyla to stejná cesta, jakou ji vzala z hor, a byl za tím úmysl - čím dřív se Althyra sžije s až tajnými stezkami vlastní smečky, tím dřív porozumí tomu, jak zvláštní je, že právě u jejich hranic se v poslední době stalo tolik krvavého neštěstí. Nevyzradil někdo naši polohu? Samozřejmě, není nemožné se k nám dostat, ale o běžnou věc jít přeci také nemůže... Nebo o tom měla vlčice zkreslené představy? Až se dostanou do úkrytu a ona dokončí svou práci, vyhledá svého nejmilovanějšího - ten by se s ní po hranicích jistě rád prošel!
Dnes to ale asi bohužel nebude. Cítila tu změnu v ovzduší Althyra také, padla na ni podivná, prazvláštní slabost ve stehnech? Zašelestělo jí na srdéčku? Hančí se na moment zastavila a zvláštně si potřásla tlapkou, jakoby ji v ní cosi zaštípalo, nebo ze sebe něco chtěla setřást - nakonec však jen přes kořist zahuhňala „v pohď!,“ a pokračovala k úkrytu. Horský vzduch...
Ale proč by v něm cítila... Géralt?

>> Úkryt Alatey

Pod chválou vlčice pookřála a její úsměv zjevně zazářil také trochu výraznější barvou, než tomu obvykle bývalo - vděčně jí pokývla hlavou, aby si byla nemyslila, že jí všechna ta sláva hned stoupla do hlavy. Její partner ji samozřejmě neopomínal chválit tak, jako i ona jej (ale kde Arryn zase je, kam se mi můj hraničář ztratil? Kéž by tu tak byla Rezekvítek-), ale z úst někoho jiného (po tak dlouhé době!) to lahodilo její duši. „Jsem ráda, že jsi tehdy s Keijim přišla,“ doplnila se nakonec.
S takovou se podívala po jejich oběti a zhola automaticky odškubla z jednoho z jehličnanů větévku, aby ji mohla zastrčit lišce do srsti a poděkovat tak za úlovek, který se jim podařilo společnými silami skolit. Kdoví, jak milostivá k nám všemocná matka bude příště? Jeden nikdy nemohl riskovat! S drobným pousmátím pohlédla na vlčici, „tak snad někdo v tom úkrytu bude, ať se můžeme pochlubit!“ Zažertovala, třebaže taková představa vždycky potěšila, „až budeme doma, můžu ti její kůži stáhnout, aby sis ji dala jako podestýlku do pelechu,“ navrhla. Bylo to pro ni automatické - vlčice se o zrzavou srst zasloužila, a navíc tím mohly pokřtít asimilaci Althyry do Alateyské smečky. Dárek, na který jednou bude vzpomínat s láskou. Poetické.
S takovou chytla lišku za jednu tlapku, očekávající, že jí s ní vlčice pomůže přes hory a kopce a srázy a všechny ty nesnáze jejich hraničářských hor, které jí tak přirostly k srdéčku.

>> Avar Alatey

Byl to prazvláštní, poslední tanec, který spolu s liškou prováděla. Kamkoliv se hnané zvíře už více přemoženo vlastní panikou a snahou udržet se naživu, než promyšlenými kroky, hnulo, tam se takřka okamžitě dostala také Hanka. Být tak v klidnější situaci, možná by si vzpomněla na jedny ze svých prvních lovů pro smečku právě se svým partnerem - nebyl také dokonce v tajze? Asi na tom něco bude, že se noví členové dostanou prvé právě tu, a nikam jinam, přemýšlela by, kdyby na to byl čas. Teď existovala jenom ona a zrzavá, provokativně ohnivá srst lišky, co se jí jako kluzký kamének snažil dostat z tlapek a vyhnout se cvakavým zubům, co ji jako pastýř směřovaly přímočaře.
Neměla problém se Althyře urychleně dostat z cesty tak, aby sama nebyla pod její tíhou sražena k zemi (jaká síla v ní dřímá? Obavy z někdejšího střetu u hranic s Chaósem stále nesla, vždyť je její beta a chce se starat, ale s pozorováním vlčice z ní prchaly katastrofické představy o tom, jak toto setkání proběhlo). Pro jistotu však ve zlomové chvíli nabrala dech a pohotově poběhla blíž - třebaže to už bylo zbytečně.
Pokud se na ni vlčice po poslední chvíli lišky podívala, bylo nadmíru jasné, že je jí naprosto unešená. Projev takové hrubé síly a přesto efektivního usmrcení bylo něco, co by sama sotva zvládla - a co pořádně neviděla ani u žádných ze svých učedníků, kteří měli jiné, stejně obdivuhodné kvality. „Suprové,“ vyhrkla s úsměvem, „to bylo naprosto suprové.“ Jak to jenom všechno vhodit do slov? „Skvělé využití terénu a dobrá všímavost, Althyro,“ ale tím by úplně opomněla úžas, který pociťovala nad samotným smrtelným úderem. „Až bude smečkový lov, bylo by skvělé tě mít jako jednoho z předních stratégů - a samozřejmě katů, pokud přijmeš čest téhle role,“ neboť nešlo vlkovi určit, co ho na lovu nejvíc bavilo - to už měl nastavené každý individuálně. V Alatey to dotáhne daleko; Einar bude moc rád, že ji máme. Stejně, jako to teď cítila sama Hanka!

Zarovnat tlapky a pořádně dbát na to, aby jeden nešlápl na klacek; Krčit se, ale ne tak, aby vlk sám neviděl na svou kořist; Prozkoumat zadní tlapkou půdu, aby se dalo využít výskoku. Jak dlouho už tomu je? Dlouho, předlouho nenalezla spojení duše i mysli - váhala, jakou cestou se vydat, aby při každém nádechu cítila jeho svěžest, nikoliv hleděla na zvedající se hruď. Hle, kde teď jsi.
Hanka v sobě zacítila burácející bouřku očekávající lov, a v životě jí nebylo lépe.
Třebaže její kožíšek dobře splýval s okolím a příliš v hustém, tmavém porostu tajgy nevyčníval, povšimla si, že liščí oko nejdéle hledí právě jejím směrem. Všimla si jí? Možná, že její protivnice v sobě zacítila podobnou touhu, jakou právě v tuhle chvíli obdivoval její vlčí protějšek - nebo se v ní odrazila pudová myšlenka, co ji hnala k životu.
Ať už tomu bylo jakkoliv, vlčice využila momentu, kdy k ní byla liška hlavou vytočená, a vystartovala jako první. Jeden by byl až překvapen, kolika rychlosti vlk s tak krátkýma nohama svede! Takhle Althyra bude moct skočit po jejím zátylku, pokud se ale zrzavá srst nerozhodne otočit příliš rychle k útěku? Nebyla jí nejblíž, jen co je pravda. Povšimla si pohnutek, jakoby se liška na prchavou chvíli zasekla ve svém vyseděném důlku - jestli ale měla čas vyběhnout přímo do náruče bělavé kolegyně, to už Hančí nemohla předpokládat.

VYHODNOCENÍ VÝPLAT ZA KVĚTEN
Rannei - 2 kmš
Tyree - 1 kmš + 10 kmš = 11 kmš
Arne - 1 kmš + 10 kmš = 11 kmš
Vittani - 1kmš
Solveig - 3 kmš
Sierra - 1kmš
Máta - 1 kmš
Taiclara - 10 kmš
Podběl - 10 kmš
Astrid - 10 kmš
Jaina - 10 kmš

Zapsáno

Od samotných chloupků na vrcholcích jejích slechů až po špičku ocasu vlčice zacítila příjemný, povědomý pocit, který ji naplňoval u každého lovu. Zpátky ve svém elementu? Nebyl způsoben tím, že by se těšila na usmrcení zvířete, nýbrž na všechno okolo týkajíc se především jejího těla - to, jak hbitě reagovalo na každé její sebemenší zachvění, jak energicky odpovídalo na výboje jejích protivníků. Kéž by takovou mentalitu mohla zachovávat i v bojích! ...Oh. Nebylo by si to tak nepodobné, když se nad tím jeden na chvilinku zamyslel, že? Okamžitě přestaň.
Odlepující zrak od osudné větévky, Hanka se zvídavě podívala ukazovaným směrem - no samozřejmě, ten pach! Jak si ho mohla nevšimnout dřív? Trocha vyhoření z povolání, nemyslíš? Nebo je to tím, že jsi dlouho lenivěla v úkrytu, Hano?
Protože pořádně chtěla zkoumat především počínání si Althyry, rozhodla se ustoupit její taktice a s drobným pokývnutím jít opačným směrem. Dobrý plán. Lišky byly známy pro svou mazanost, ale především také nepředstavitelnou hbitost - obklíčit ji vyzníval jako skvělý tah, třebaže měla mírné obavy, aby ji neuštvaly. Jakou radost by jeden z lovu měl, kdyby zvíře dlouho trápil?
A bude chtít Althyra kolem lišky kroužit, nebo udělá první krok a hned se na ni vrhnou? Tolika otázek, tak málo odpovědí. To ostatně také patřilo k souhře lovců - jeden musel svého kolegu znát takovým způsobem, aby si mohl dovolit vzít risk a alespoň náznakem o něm něco předpokládat. S plíživým krokem pohodila ocasem, všímaje si, že liška určitě musila něco zaregistrovat. Otázkou zůstávalo - vrátí se ke svému úlovku, blažená, nebo se jim pokusí prchnout?

Vzpomínat na líbezné údolí obehnáno šedavými, zasněženými vojáky v pozoru, ve kterém Hanka vyrůstala, bylo milé - vzpomenout si na popelavý oheň, v němž padlo, už nikoliv. Jak dlouho bude trvat, než i milované hory jejich smečky padnou pod náporem vlastního hněvu nad vlky? Jsme moudřejší; Jsme silnější, než si okolní smečky mohou myslit. Einar porazil vůdkyni oné prazvláštní tlupy, a my... Byli vítězové, nebo zločinci? Málo bylo těch, co vážili míru, který jim okolní příroda neustále nabízela - žalostně málo! Poklidné časy jsou možná mrtvé, ach ano - a my jsme je zabili. „Můj partner - Arryn - horší zažil,“ jak jí se rozplesalo srdéčko, když si vzpomněla na Arryna! Takový úsměv na jejích pyscích už nešel dlouho vidět, vidějíc před sebou jeho hnědavý, huňatý kožíšek, do kterého se stačilo zabořit, „povšiml by si malých, nenápadných náznaků, které k takovým kolosálním věcem směřují a upozornil by na to našeho alfu. Jako Keiji je hraničář,“ svěřila se Althyře, kdyby jej náhodou někdy zastihla v úkrytu. Jak pravděpodobné to bylo, když neustále pobíhal po horách? Ó, můj milý, kdybys tak chvíli doma poseděl. Slíbil jsi mi zavést mne k onomu kouzelnému místu... Ale kdy? Nedejbože se mu něco stalo?
Vedle pachu jejich loveného zvířete si Hanka povšimla také pachu jejich smečky, ba dokonce jejich novopečené maminky - Sierra musela pilně pracovat na své zahrádce. V tom však: „Takhle se dá zvěř také najít,“ vyhrkla tiše a brzičko se za to také náležitě zastyděla, když zraky zabloudila k nízké větvičce s ryšavým, ve svitu slunéčka až bělavým chuchvalcem srsti. Jenomže co tak zkoumala srst (a není nějaká moc šedá? Že by se tu zatoulala polárka?), ušlo jí, že ledva pár metrů před nimi se sama liška skláněla nad svým vlastním úlovkem.

Hanka - 11, 5, 16, 3, 0
Joseline - 12, 13, 7, 18, 1
Astra - 17, 4, 2, 19, 15
Sedna - 14, 10, 9, 8, 5
Solveig - 0, 11, 17, 19, 3
Večerníček - 18, 8, 17, 7, 6

Kat by se nepochybně hodil! „V širém okolí se smečky nenachází a ani s žádnou neudržujeme diplomatické vztahy,“ řkouc s jistým zamyšlením. Nebylo to kdysi jedním z úkolů, kterým se měla po boku právě zrzavého alfy oddat? Bylo to tak dávno, co poprvé vdechla horský vzduch a naučila se vypořádávat se zimou, co tak ráda pronikala pod její kožíšek - ale i na takovou věc časem ona, dítě nížin, přivykla. Kdyby mne dnes viděli mí milí, poznali by mne ještě? Zjizvená, ale přesto na chlup stejná Hanka, kterou kdysi odnesla velká voda... Poznala by ona je? Smířil se její bratr konečně se smrtí matky, nebo stále kutala v jeho srdéčku díru, jejíž obětí kdysi byla ona sama, když ji její bratr položil do jejího vlastního hrobu a- „Lovíme především mimo území, ačkoliv se všemi útoky na hranice začínám mít pocit, že k nám přišla nějaká nomádská tlupa, co nás může začít omezovat,“ zapřemýšlela a dala Althyře prostor doplnit vlastní úsudek. S vlky z oné prazvláštní, sektoidní skupiny se nakonec střetly obě dvě.
Hančí s drobným úsměvem a pokývnutí zavětřila (pomohla by si u toho magií vzduchu, ale sebevíc energie se do ní snažila dát, zdálo se jí, jakoby od ní byla prazvláštně odpoutána) a už zanedlouho její uši naprosto přirozeně klesly tak, jak to měla při lovech vždycky. Nemohla si ale odpustit posledních slov: „Thyro, moc se ti omlouvám, pokud na tebe někdy začnu mluvit jako na učedníka. Už je to chvíle, co jsem si mohla pořádně zalovit,“ řkouc s omluvným úsměvem, třebaže připravena zastavit jakoukoliv nevítanou myšlenku, co se pohne jejím směrem. Nemoc z povolání, Hanko? Einar by nevěděl, jestli se za tebe prvé stydět, nebo ti sebrat roli lovce.
Bez dalších slov se hnula po pachu lišky, všímavá také jiným znakům, které se mohly v okolí nacházet. Ať už šlo o chloupek, který byl díky přípravě na léto opomenut, nebo hrstku stop, co však v rozbřesku nešly v hustém prorostu Taigy pročítat - vždycky bylo na co narazit, připomněla by v tuhle chvíli svým učedníkům, chtělo to jen zvídavé oko.

<< Avar Alatey

Sestup z hor zanechal v Hance prazvláštní stopu, která se s každým pohybem ven z území stávala čímsi horlivější. Znejistěla nad tím, jestli měla pouhopouhou radost z nadcházejícího lovu (jakých úplňků tomu bylo, co jí příroda do oušek zašeptala právě ten kus, který bylo potřeba skolit, který by se byl nedožil zdráv zimy? Dlouho, přespříliš dlouho, a přesto je to takřka jako předevčírem, co jsme byli lovit... Vlky...), nebo se v ní odráželo ještě něco jiného - lovit s někým zkušeným už přece jen nebyl její denní chléb a vlčice se koutkem své duše obávala, zda-li nebude mít pohnutky svou společnici vychovávat tak, jako to na svých dosavadních lovech - lovech s učedníky -, pokaždé dělala. Ach, kéž se na mne nebude zlobit a obě se tomu zasmějeme.
Horlivost neustávala. Hanička brzičko po příchodu do Tajgy ve vlastním těle vycítila horkost (a nešlo na ni jenom jaro?), jejíž plaménky začaly nedočkavě olizovat její tlapky a doufala, že si jí její téměř nedočkavosti bělavá vlčice v gestech nepatrného přešlapování a takřka kočičím, zamyšleným pohupováním ocasem nepovšimne. „Ve smečce je mnoho lovců, a tak se usneslo na tom, že jejich zaměření se bude jenom ku prospěchu smečky,“ vysvětlila své společnici krátce, ačkoliv vycítila, že to nebude stačit. Až bude ve smečce opět sraz, mohu jí poukázat na všechny naše lovce. Kolik nás dohromady vlastně je? Pravdu říct, pod tlapkami jí pulsovalo tolika živých učedníků, že už dávno nepočítala. „Máme tu stopaře, jimž nikdy nic neujde, naháněče s velkou výdrží a nakonec katy, jejichž úkolem je uctivé usmrcení,“ řkouc s jistým podtónem úsměvu, pevně doufajíc, že vlčice nebude z tolika názvů napoprvé jako opařená. „Já jsem stopařem a naháněčem,“ dodala, aby náhodou nevnukla vlčici dojem, že se musí vymezit jenom do jednoho postu.
To nakonec Hanka znala moc dobře, že? Bezdětná, a přesto s tolika ratolestmi; Vdaná, ačkoliv to přes rok nešlo moc poznat; Beta, třebaže s respektem, který ve smečce neměla, jako jedna neměla tendence působit. Nevyvolil si ji Einar tehdy špatně, neudělal chybu?
S tichounkým oddechem pod čumákem vlčice hlavou jemně kývla směrem k hustému porostu tajgy. Nepřemýšlej. Užij si lov. „Kvůli kmenům tu moc nelovíme, ale na úbočí hor se občas pohybují kozy. Hlavním lovištěm jsou ledové pláně právě za tímhle lesem,“ usmála se po Althyře. Na špičkách mnoho jehličnanů šla vidět svatozář, jíž slunéčko posvěcovalo dnešní den, (Parusi, dbej nade mnou svou stráží a požehnej našemu lovu), která do Hančí vlila potřebný kus energie. „Chtěla by sis vyzkoušet hon na lišku?“ Ano, to by ji pak Hančí mohla stáhnout z kůže a darovat její srst právě jejich nové lovecké kolegyňce jako výslužku.

LUŠTĚNINA
Edit 8/6/25: Ukončena ✔

Aneb protože všichni tady na stránkách hrozně rádi luštíme, připravila jsem si pro vás lehkou, zato ale doufám výnosnou akcičku ve formě křížovky, kterou naleznete přímo na tomto odkaze. :]
Čas do vyplnění se pojí s výplatami - posílat mi ji můžete do 7.6., protože k nim budou také připočítány, aby se to mohlo zapsat najednou. Screenshoty toho, že jste si zahráli, mi můžete poslat buďto na discord do soukromých zpráv (nikii4992) a třeba mi k tomu napsat nějaký fun fact, kdybyste se cítili trochu awkward otevírat se mnou konverzaci zčistajasna, nebo do soukromých zpráv na stránkách na účet Hanky. Pokud máte ve smečce více postav, nezapomeňte mi k tomu připsat, na jakou postavu poputuje odměna. Jinak si vyberu za vás! :]

Připomínám, že smečkové miniakce se nepočítají do zlatého vlka a neherních akcí! Ty si užívejme od našeho adminstva, osazenstvo.
Odměna je 10kmš za vyplnění, a vyplnit ji můžete, nepřekvapivě, pouze jednou. (Děkuju za poreferování s Enzou, kolik vám můžu hodit do kapsy <3)

VÝPLATY ZA KVĚTEN
Jméno vlka: Zdislava
Počet příspěvků: Posty za květen
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, i když žel žádné nebylo
Funkce: Tak co, jaké povolání vlastně ve smečce děláte, pilné včely? A děláte něco, nebo se teprve po něčem ohlížíte?
Aktivita pro smečku: Určitě jste byli pilní mravenci, tak to tu bude na tři řádky plné!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Zlomili jste si nohu, pokořili jste přitom nějakou horu? Jako bývalý novinář to chci všechno vědět, ať o vás pak můžu ve smečce roznášet drby!
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 7.6. včetně :]

ZPRÁVY
● Prosím, aby se mi lovci/učedníci lovců (čtěte: učedníci Hanky) (to byl samozřejmě vtip) ozvali do chatu Alatey na to, kdy by případně měli čas na rychlohru, nebo pár postů na stránkách, nebo jestli už herně byli rozřazeni - už by chtělo probrat dělení lovců na stopaře, naháněče, a katy. Připomínám parametry vytvořené Einarem:
Stopař - schopnost lovu, obratnost || Naháněč - rychlost, vydrž || Kat - síla, výdrž
Na discord chatu smečky v připnutých zprávách také najdete postarší, přibližné rozdělení postav.
Očekávám, že bychom mohli také uspořádat lov lovců, ale záleží také na tom, kdo a kdy bude mít čas a ještě si popovídat s Einarem :]

● Také chci všem, kteří byli zaúkolováni pro povýšeni, připomenout, aby začali svůj úkol plnit! V případě, že budete potřebovat se svým plněním pomoc (protože mnoho z vás jsou právě lovci), budu se snažit mít Hanku herně otevřenou právě pro vás - musíte se mi ale ozvat.

● Dále prosím vlčata, aby pomalu začali smýšlet nad svým povoláním a třeba mi to napsali k funkci právě do výplat - abychom vám našli učitele, dětskou práci naštěstí Alatey nevede!

● Mimo jiné vás chci přivítat v dalším teplém ;) létě, které snad naše horské, většinou pořádně huňaté vlky nesloží. Starejte se o to, abyste vedle pilného zapisování si výplat také hodně pili a občas zvažte spánek, prý je blahodárný - no zkrátka, dávejte na sebe pozor, ať tu s námi ještě dlouho vydržíte! :]

VYHODNOCENÍ VÝPLAT ZA BŘEZEN
Nora - 1kmš
Podběl - 3kmš
Mercer - 1kmš

VÝPLATY ZA DUBEN
Jméno vlka: Dalibor
Počet příspěvků: Posty za dané období
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, máte za to prachy!!
Funkce: Čím se váš vlk oficiálně zabývá, nebo čím by se zabývat chtěl, a ještě to nemá zapsané? :0
Aktivita pro smečku: Jak jste se tentokrát vyčinili, a co se nesmí zapomenout odměnit? Každý něco najde!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Copak jste vyvedli tentokrát?
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 27.5. :]