Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ihned se po něm zamračeně podívala, jakoby snad on mohl vědět, že jí to nebylo pochuti - jen co si svůj čin uvědomila, celá nesvá se zahleděla zpátky do jejich velmi rozmanitého okolí. „To ano,“ odvětila, div se jí v hlase nerozezněla úleva, „Rainer.“ Mnoho se o tom se sestřenicí nepobavily a vlastně nemohly vědět, jak na tom byl citově vlk samotný (teda, jak jsme šli na lov, tak se taky tvářil při její zmínce všelijak!), no Hanka pro vlastní klid na duši doufala, že jeden druhému padli do oka. „Je to taková láska na první pohled, ti dva. Jen aby si neudělali vlčata zrovinka teď, když už je jich tolik!“ zadumala jen úsměvně nahlas, co sama sebe úspěšně přesvědčila o Arrynově mizivé šanci s její příbuznou.
Bývala by se odreagovala, kdyby mohla; jak toho ale jeden chtěl docílit v tak pofiderním lese? Ty všemožné barvy se mísily jedna do druhé a ostře narážely o její zdravý rozum - nebýt výzvy, sotva by se zvládla podívat nazpátek na svého kolegu. Fuj. Zlaté bílé hory! Zdlouhavě si povzdechla, jen aby do čumáku hned nato dostala co nejvíc z jeho pachu a rozplývala se nad tím, jak voňavý byl. Nikdy dřív si toho nevšimla! Zmatek z těch veškerých nesmyslů, co viděla poprvé v životě, nahrazoval guláš citů. Věděla, že je dokáže pojmenovat (a vůbec, věděla to už dost dlouho na to, aby s tím něco udělala!), ale... Ale. Namísto dalších starostí se přitulila o cosi víc do jeho husté, překvapivě však hebké srsti a využila ještě chvíli v tak výrazné blízkosti svého společníka.
Srdéčko se z prvotního překvapení ale rychle vzpamatovalo a už-už jí bilo o hrudní koš, až by byla přísahala, že to uslyší i on. Naposledy mu prohrábla čumákem srst, než se s nastupujícím studem odtáhla: „Jo,“ zahuhlala jen, „jo, jasně.“ Na co se ptal? Hups. Trvalo ještě jakýsi moment, než se plně vzpamatovala a přestala na něj tak hluboko civět, jakoby mu chtěla říct něco nadmíru důležitého - nakonec ale přece jen zavrtěla hlavou a nechala to plavat. Až po svatyni. Nebo doma. Nebo až... až.
„Lovím celý život,“ kuňka s pobavením, co se znovu postavila na vlastní tlapky (i když si připadala, že vedle Arryna snad létala na nějakém vymyšleném obláčku). Bylo načase se posunout! „Víš ty co, někdy bychom si to měli prohodit a pojmenovat to třeba- třeba den naruby! Einar stejně furt někde lítá, určitě by si toho nevšiml!“ navrhla hned poté, co zajela do svých starých dobrých kolejí, „moc ráda bych taky někdy chtěla zkusit diplomacii- když už bychom šli na ty výpravy, ať mám dopředu nějaký tréning! Ty jsi to dřív dělal, viď?“ Nedejbože si to špatně pamatovala!
Tlapky kladla jednu za druhou a oči měla stočené buďto k nim, nebo právě k hnědému. Tentokrát už se neodvažovala dívat po stromech a zkoumat jejich bizardní barvivost; dvakrát neudělá tu stejnou chybu! Následovala různorodé pachy - nemohla si odpustit zabloudit přímo za tím, který jí tak náramně voněl po nekonečné lásce. Po moři.

>> Průliv

<< Modrák

Provinile se usmála. Máta, Třezalka... Divní rodiče, pomyslila si krátce - možná to ale byla nějaká rodinná tradice a myslet si o rodičích kdovíco jen tím, jak pojmenují své potomky, také nebylo chytré. A vůbec, Hanka taky nebylo tak výjimečné, jako třeba... Třeba Arryn...! Co byla tak hluboko v myšlenkách, dvakrát tak se nezamýšlela nad tím, co vypustí z tlamy. „Já,“ pronesla s tou největší jistotou, kterou kdy který vlk na světě mohl mít; zabralo tedy dobrou chvíli, než se probudila a oči vykulila s takovou vervou, až by se jeden bál, že jí vypadnou. Skoro se udusila vlastní slinou, jak rychle pokračovala: „Já- já si myslím,“ vykoktala ze sebe zaskočeně, „že tam teď máme mnoho pěkných vlčic! Určitě- určitě se ti nějaká bude líbit, a ty jí!“ vyhrkla. Podtón určité závisti, pod který sama sebe vystavila ve svých myšlenkách, žel z pysků projel bez změn.
Celá nesvá celým tímhle divným začátkem výpravy mezi sebe a svého kolegu jala vystavět určitou distanci a zraky už hledala, co by pozornost obou mohlo odvést. Nevěděla, jak daleko bude moct s tak rychle bijícím srdcem ujít - nikdy nebyla na takovéhle věci, a už vůbec s nimi neměla zkušenosti. Projevit sympatie přátelům se totiž absolutně lišilo od toho, když se jednalo o vlka jejích... no, snad i snů! „Jako bych měla halucinace,“ zahuhlala jen do větru, co se k nim blížil bujaře zbarvený les - bylo tohle skutečné? „Určitě mám vidiny z toho, že jsem se dotkla toho stromu. Prosím, řekni mi, že nevidíš všechny ty barvy, co na stromy nepatří,“ zaskučena hned nato. V hrudi se mimo zdivočelého srdce totiž začal svírat nepříjemný pocit, že by tu asi neměli být.
Slova hnědavého vlka se však zdály vyvracet jeho vlastní duševní pohodu. Určitě to bude tím, že jsem přišla na svou magii. A Arryn to má z toho, jak se dost dobře nevyléčil! Těžko říct, proč ji představa létajícího vlka v tuhle chvíli přišla tak nadpřirozená - na těchto ostrovech totiž zatím takové bylo všechno. „Jo-jo, létající vlci a vlčata v zimě a vlci obři a-“ s hlubokým nádechem se uzemnila, „není mi tu moc...“ kousla se do jazyka. Jak to říct, aby to nevyznělo, že jí nebylo dobře? A nebylo? „Je to tu romantické,“ zadumala jen nahlas, co se bystře rozhlížela po jejich okolí. Ještě, že se jí nemotala hlava - to by šavli hodila opravdu rychle. „Vlastně jsem...“ a zase nic, odvaha na bodu mrazu. „Přemýšlela jsem, že až bude lovců víc, zkusila bych se optat Einara, jestli bych nemohla být hraničář. Stejně jsem na území furt,“ ha, větší hloupost říct nemohla! Pravda na tom byla, jenže ne celá a možná, že celá ani být nemohla.

Zamyšleně naslouchala svému kolegovi a přitom se usmívala - co by bez něj dělala! Vždycky tu bylo něco, na co Hanka (nechtěně) zapomínala a její společník byl přesně tím, který ji v tomto ohledu doplňoval. „Myslím, že by to bylo úžasné,“ přitakala mu, „alespoň také poznáme ostrovy. Někteří ze členů vypadají trochu zmateně.“ Asi tak, jako původně ty. Ó, to byly časy! Srdéčko se jí nad tou myšlenkou nepříjemně stáhly; onehdá se vztekala na moře a vyčkávala na otce, nebo bratry. Díky všem bohům za Arryna!
S určitou lítostní mu pokývnula hlavou. Když už teď byl delta, musil v sobě pociťovat určitou zodpovědnost; kdyby totiž přišlo na něco horšího, jako tehdá sever, Einar do něj bude vkládat svou důvěru. „Yaro, Stina, Rainer... A vlčata. Nejvíc bych se teď soustředila na mladé, i ty od Shine, které můžeme nějak ovlivnit,“ na pyscích ji rázem visel úsměv. Jak to říkal zrzavý! „Třeba si v některém z nich vychováš vlastního hraničáře! Konečně bys měl jistotu, že na to opravdu nebudete s Petrželkou sami.“ Teda... Petrželkou? Něco jí na tom nesedělo, co se jméno vlčice převalilo na jejím jazyku. Mlaskla. No co - dokud vlčice nebyla nikde v okolí, nemusela se nad tím zas tak stresovat. „Anebo si holt budeš muset udělat vlastní! Měly by to v krvi,“ smála se hned poté. To by mu tak padlo, vlčata zavěšená na ocase a uších! Tohle vidět, to by teprve bylo! Až se mu jednou přece jen podaří najít si v Alatey nějakou tu vlčici (a cože jí tak nepříjemně tlačilo na srdíčku? Nic mu neřekla, tak nemá co očekávat!), bude z toho mít dobré dny ještě dlouho.
Zmohla se na něj jen pobaveně vypláznout jazyk, než se její ocásek zase dal do radostného pohybu. Tyhle ostrovy... Ta jejich magie! Bylo to bizardní a neskutečně kýčovité - něco se na tom Hance ale moc líbilo. „Jen aby to byly plody. Možná, že to jsou nějací... nějaké kreatury,“ zadumala nahlas, co se dostali blíže; Panečku, to je macek! Určitě by to měli prozkoumat. Například tak, že jeden donesou léčitelům do smečky, aby sami zjistili účinky? Celá zvědavá se opřela o kmen stromu - nebylo jí to ale k ničemu, protože se koruna nacházela až příliš vysoko. Hmpf! „Alfa Einar by tam určitě dosáhl,“ smála se, „ten je vyšší, než leckterý strom! Myslíš, že je to schválně? Ale ptáci a veverky by se k těm plodům určitě dostali.“ Škoda, že ani jeden z nich nějakého takového neznal. Už dávno si povšimla, že okolo Vločky jakýsi tvor žil, ale nikdy tomu nedávala dvakrát tak větší pozornost. „...Pokud je ten strom teda nezabije dřív, než to stihnou,“ zahuhlala si a už-už dávala tlapky pryč, aby mohla couvnout zpět za Arrynem. Bylo to tak... Hypnotizující! „Bóže, co my ještě na naší výpravě neuvidíme!“

>> Začarovaný les

<< Kvílivec přes Kvetoucí louku

Nad poznámkou o Einarovi se potuleně zasmála. Ó ano! Snad chtěl sám zabránit tomu, aby sen mu ve smečce nakupila ještě nějaká vlčata? Tak to může vychladnout, pomyslila si, než se tlama zase úsměvně stočila - vychladnout! „Je pravda, že bychom měli poznávat nové členy a hrnout je do kolektivu,“ fakt, že jo! „ale já si toho užila na chvíli zase až dost. Teď jsou všude stejně ty vlčata, ty prý dobře prolamují ledy, říkali doma.“ Pokud byl teda vlk sám rodič, nebo si čistě pamatoval na své dětství. Co nad tím tak polemizovala, jí samotné se do hlavy zjevně nejvíc vryla puberta; zrady, přátelé, první láska a rozchod... Úsměvně se podívala po Arrynovi. Kdyby tehdy jen byla tušila, co ve světě chodí za vlky-!
„Zeptáme se alfy, jestli by to povolil. Chtělo by to ale taky nějakého vyjednávače- třeba Stinu! Ta je průzkumník, ta s vlky určitě musí umět. A taky obránce, to bychom mohli vzít nějakého učedníka toho našeho párečku,“ smýšlela a už si všechno v hlavě malovala - jak to bude probíhat, jak se z nich stane neodlučitelná skupina a oni budou chodit po světě a všem dávat osvětu o jejich domovu! Dřív než nad tímto by se ale taky mohla zamyslet nad tím slavným lovem. Rainera vytáhla; zbývala Mušle a Máta. Až přijde domů, určitě se bude vědět víc. A když vezme i Yara nebo Kafku, unesou toho dvakrát víc! „Nebo máš ty na nějakém nováčkovi své oči? Nebo jen my dva?“
Spokojeně skoro až zavrněla a jen se to zdvojilo Arrynovým dotykem. Plně se do něj opřela, aby si mohli být ještě blíž, aby- Břichem se jí roznesl krásný pocit a tělem snad jakoby projel blesk. Bez pochyb, bez zaváhání, ty můj-! „Matlo,“ vydrmolila ze sebe nakonec, neb jeho slova jí zaskočila tak moc, až zapomněla ty svoje. Když se ti jazyk zamotá, nepřemýšlej a mluv! Tak to říkala maminka; tak to udělej! „Nedokázala bych si bez tebe představit žít,“ pysky jí až bolely z toho, jak moc se usmívala, „svítíš mi na cestu i při těch nejtemnějších ze dnů. Šplháš až k nebi a zavěšuješ tam hvězdy a měsíc, a- a občas, jen tak náhodou mám pocit, že to děláš jenom pro mě.“ Srdce jí rychle tepalo až v uších a jí najednou došel dech, „kdybychom se,... kdyby se nám někdy povedlo rozdělit, “ zahuhlala nakonec, co se mu na chvíli ztratila v krku, „asi bych to bez tebe nepřežila. Nebo možná jo. Ale hodně obtížně! Fakt!“
Ó bóže, brnělo jí až v tlapkách. Kdoví, jak to pochytí - Hanka byla mistrem úniku z nepříjemných konverzací, a tak využila změny prostředí zas a opět ve svůj prospěch a ohromeně pootevřela tlamičku nad modrým stromem, co se jim zjevil v dálce. Propána!

To byla pravda - jedna z těch, které Hanku dokonce místy až... trápila. Vidar byl určitě skvělým lovcem a svým postavením by to znamenalo, že by byl také jejich jistojistým vůdcem. Sebevíc byla extrovert a s pozorností od ostatních vlků neměla převeliké problémy, nerada by byla Einarovi terčem v oku, je jako kappa. Obličej se jí celý zkřivil, co na to pomyslela. Jo, jako kappa. To se neumíš víc snažit? „Ne, vůbec. A když má teď vlčata, tak ani nevím, jestli o to ještě bude mít zájem, na takovou dálku opustit území. Však víš, hlava vždycky vlkům přepne, co jsou někde jejich geny,“ zasmála se krátce, ačkoliv v hrudi se jí cosi až zatřáslo. „Úctu,“ zadumala, „hlavně projevit tu. Možná přinést nějaký dar? Magickou rostlinu?“ Aby pravdu řekla, převeliké zkušenosti s diplomacií nebyla; snad proto s nimi měli jít právě zrzaví bratři, kteří určitě byli v tomto ohledu moudřejší. „Počtově jsme velká smečka, území taky není dvakrát tak poddajné každému. Asi to?“ Jenže tehdá, co se na tom domluvili, tomu zas tak moc nebyla pravda. Jejich čísla závisela primárně na hrozivě velké plodnosti vlčic. Snad se nestanu jednou z nich- poblázněná chtíčem, to tak! Kdo by se ale samcům občas nepodvolil, že? A hlavně takovému A-
Úsměvně zabloudila k právě zmíněnému porostu a její tělo se rázem cítilo o cosi příjemněji; les dýchal, a ona s ním. Možná to nebude tak špatné, jak si to zprvu malovala! „Už jsme na ostrovech tak dlouho,“ povzdychla si, co přihopsala za hnědavoučkým vlkem a zvesela se o něj otřela, jak se patří, „myslíš, že by mohly být náš nový domov?“ Sama nevěděla, jak by odpověděla. Čas se táhl opravdu rychle, až moc rychle, a ona občas nevěděla, kde jí hlava stojí. Byla neskutečně ráda za to, co si našla v Alatey - svůj nový domov -, jenže bylo to opravdu něco, čemu by chtěla zavázat celý svůj život? Těžké, tak těžké!
Les byl opravdu droboučký, a tak nebylo Hance převelmi překvapivé, že se dostali na jakousi louku; bylo to snad až to, co se nacházelo za ní.

>> Modrák přes Kvetoucí louku

<< Hraniční hory

Svůj smích se snažila zadržet, žel byl ten Arrynův až moc nakažlivý - div z toho neuklouzla a neodřela si tlapku! Vítr k nim, zdálo se, neplánoval být dvakrát tak milý. Bude nejlepší, když co nejdřív sejdou a do hor se zase podívají až na zítřejší den! Nedejbože by Alatey zapadla sněhem! „Jenom nad tebou a tvým povoláním, samozřejmě!“ kdyby na toho zmetka dosáhla, zatahala by ho úsměvně za uši, „určitě by toho využil nějaký zlý tulák a my mu mohli provětrat kožich! Na co asi myslíš ty?“ Jak moc ráda by jednou viděla do jeho hlavy! Byli si i myšlením podobní, měli stejné tendence a názory? Nepochybovala o tom, že bez takových základů by si nebyli tak blízcí, jako právě teď. „Potkal jsi už nějakého? Překvapuje mě, že tu ještě nebyl nikdo z jiné smečky!“ teda, alespoň ne nějaký, o kterém by slyšela. „Už bychom dávno měli mít po těch diplomatických výpravách. Myslíš, že ještě vůbec proběhnou?“ optala se ho hned nato. Kolik smeček tu vůbec bylo? Ženeš se za magií, ale ty základní, ryze vlčí věci si taky nezjistíš. S tebou je to potom těžko!
Odmítavě mu ihned zavrtěla hlavou a už-už se po něm zvesela ohnala, aby mu mohla jemně potahat za srst na krku, „chraň bůh!“ Podtón jeho hlasu jí nebyl cizí a ona tak měla hned se vší vervou potřebu říct a ukázat mu, jak moc se v ní zmýlil. „Já bych si tě tipla na něco ještě většího, než soba. Třeba losa! I když myslím, že nejtěžší je v horách ulovit nějakou... léčitelku,“ zavrněla ocáskem a s potuleným úsměvem se ohlédla za ně; domů. Vedla si Doubravka dobře? Doufala, že jí Rainer něco donesl. „Ale vůbec- podívej!“ utíkala raději dál od tématu, ba i vlka, jen aby co nejdřív byla u prazvláštně klidného jezera, v jehož blízkosti se nacházel ten divný, nepříjemně vítavý les. „Je tu tak ticho oproti horám. Kdyby mi to nebylo hloupé, hned bych se tu zabydlela,“ zazubila se, co se po něm zvesela po-ohlédla a ukázala právě na hrst stromů, „a tam jsem přišla na svou magii! Třeba je to nějaké... Nějaké magické místo! Co myslíš? Nechceš to zkusit?“ špicovala hned uši a už-už se sama radostně dívala po vodě, než jí došlo, že v její krvi koluje něco patrně jiného. Hups.
Navždy a sám... Arrynova povaha šla mnohem hlouběji, než si zprvu uvědomila. Co se tak ale sama pozorovala v reflexi vody, cosi se v ní stáhlo a nepříjemně sebou mrsklo - a její oči spočinuly na jeho tváři, jakoby tím mohla vyjádřit všechno, co chtěla, jakoby... Jakoby mu tím mohla předat to, co se ne tak lehko formovalo do slov. Najednou jí došla řeč a bylo to snad poprvé po dlouhé době, co její tlama nebyla schopna vydat ani hlásku.

Coby ona - na tom by měl zapracovat spíš Arryn! Ačkoliv rozhodně nemohla říct, že by každého vlka znala tak, aby ho úplně přesně mohla zařadit, všechny ty tváře patřily alateyským; a ti tvořili základ její novodobé, zvláštní rodinky. „Pamatuješ si Yara? Ten se stal pečovatelem s Vločkou,“ zadumala, co hledala ve svých vzpomínkách, „vrátily se vlčata Shine - ano! Třezalka tam byla, ale nevím, kde přesně skončila. Možná u Shine?“ Bože, všechny ty vzhledy se jí v těch šedobílých barvách mísily dohromady. To nemohli být jako Máta? Jedna půlka taková, druhá onaká, jiné vlče čistě černé... Určitě by to nějak šlo! „A taky se přidaly Mušle, ta je lovec a nějaká... no, nějaká vlčice se jménem ptáka. Taky pečovatelka. Bohužel, hraničářům se všichni vyhýbají,“ zkusila ho seznámit se všemi, které si pamatovala - radši ale ani nenačínala všechna ta vlčata, co jim teď budou v úkrytu pobíhat. Bude ráda, když se někdy pořádně vyspí! Jak říkal Rainer - musí je co nejdřív uvést do děje. To pak budou taky dost vyčerpané na to, aby večer spaly a neřvaly jako z divokých vajec. „Cítím to úplně stejně!“ přikyvovala mu hned, „a hlavně aby byly milé a slušné, jako...“ jako ty. Musela se kousnout do pysků, jinak by to řekla nahlas. Ale vůbec, na jaké téma to zase zabloudili!
Co nad tím tak přemýšlela, i lovci a pečovatelé mohli přispět k občasným obchůzkám hranic a vůbec děláním i jiných povolání. Snad by se to mohlo říct alfě? Nebo si myslí, že vlci to sami vědí? Pokud teda zrovna nešlo o léčitelství - kdyby měla najít nějaké bylinky, asi by nešťastnou tlapkou někoho otrávila. Hups! „Při měsíčku, sami dva a nikdo nikde v okolí. To by se dalo využít,“ pysky se jí zkroutily do škádlivého úsměvu; těžko říct, co tím myslela. „Rainer má dost síly na to, aby si ulovil sám i soba,“ zasmála se, „je opravdu silný a zkušený. Koluje mu to v krvi. A tak ho nechám osamotě a my spolu můžeme lovit něco lepšího,“ co definovala jako lepší, o tom už se pozapomněla zmínit. Záleželo na tom vůbec? Dokud to byl právě Arryn, co jí dělal společnost, na ničem jiném nezáleželo.
Trochu uraženě zafuněla, ačkoliv ve tváři se jí držela neskrývaná radost. „Ale coby! Jsem lovec, uvidím nějaký zlomyslně vypadající stín a skočím po něm! “ Jen aby to nebyl právě on, kterého by musela ochránit! Taková představa byla opravdu humorná. „Existuje vůbec něco, čeho se bojíš?“ zeptala se zadumaně. Snad proti němu chtěla zbrojit nějaké plány? Zdálo se to jako skvělá příležitost, jak prohloubit jejich už tak úžasné přátelství.
Div zvesela nevypískla, co s jejím nejúžasnějším nápadem souhlasil. Ta ho provede celým světem! „Alespoň bys dělal společnost naší nebohé Vé. Ta by tak pěkného a slušného samce jako ty určitě ocenila,“ zazubila se mu - cosi jí na tom ale vůbec nevyhovovalo. Možná právě proto, že to byla Vé? Byla to opravdu pohledná vlčice, jen co je pravda. Možná až moc pěkná.

>> Kvílivec přes Kvetoucí louku

<< Avar

Sluníčko, které jim z rána tak mile vykouklo, se nemohlo rovnat s tím, jak moc vlk Hanku zahříval se svými slůvky a gesty zevnitř. Bála, nebála! Že se ještě tak hloupě ptáš, ty-! Sebemenší by kdy mohlo být jeho zranění, ona by o něj vždy měla strach - a to samé platilo pro Vločku, jejich dobrou kamarádku. I když u Arryna to bylo trochu jiné. „Myslím, že to byla vlčice s korunkou. Její pach byl tak zvláštní! Ale chtěla pomoct, a Eiran jí nechal. Asi nějaká nová členka?“ zamyslila se nahlas, co jí na pyscích přistál úsměv, „byla hrozně huňatá. Musíme se s ní pak seznámit. Třeba nás naučí o magiích! Mohla by být nová učitelka, ovládala to opravdu skvěle.“ Tak, a hned mají další plány, až se vrátí zpátky do avaru! Zajímalo ji, jak je na tom takový pan Lucien, nebo onen záhadný, hnědavý vlk s tou škaredou jizvou. Byl také nový? Podle slov alfy... Jeden neví, co si o tom myslet!
Kde by se asi mohl ten obchodník zrovna v tyto dny nacházet? Musel být srdcem i duší cestovatel, když na něj vlci jen tak nenarazili! A jaký měl vůbec sortiment? A s čím vším obchodník obchoduje? Musí to být opravdu mocný mág! Jak jinak by mohl jiným pomoci zesílit? „Musíš si vycvičit tu Petržel- ne! Třezalku!“ Máta jí to přece ještě říkala! Vždycky si stěžovala na to, že lovců není dost - no pravda byla, že hraničář Arryn na tom byl o cosi hůř. „Ti mladí od Astrid jsou hodně uječení. Mohli by dělat sirény, co by varovaly obránce,“ uškrnula se po svém společníkovi. Každá ta 'špatná' vlastnost se přece jen dala využít k nějakému užitku, tím si byla jistá! „A ten velký, hnědý- asi jsi ho neviděl. Pokud se ho zeptáš, určitě by ti mohl pomoct! Myslím, že když obránci nemají co bránit, mohli by s tebou cárat po hranicích,“ zapřemýšlela nahlas. Stejně tak ostatně mohla udělat i Stina a Vé, co byly průzkumnice, nu ni? Ačkoliv byla pravda, že zrovna tu prořízlou tlamu už nějaký ten pátek neviděla. Nezlobila by se, kdyby se dočista ze smečky ztratila, protože zatím byla jenom zbytečnou přítěží. „A já ti budu chodit pomáhat! Teď je tam jídla stejně dost.“ Snad noví členové vědí o tom, kde spíž je! Ale pach je určitě neoklame.
Jejich procházka přes hřebeny hor níže do údolí snad už dobrým zvykem probíhala bez převelikých komplikací, nebo zadýchaných plic. Spokojeně zamručela a bezostyšně se opřela do jeho dotyku - dlouhé trvání to ale nemělo. „Ty- TY! Kozle jeden zablešený!“ zahučela po něm se smíchem, „jako koza tě pořádně kopnu do tlamy!“ A aby tomu dodala nějakou ránu, ohnala se po něm přátelsky zoubky a cvakla mu s nimi u tváře. Jen aby si nemyslel!
V tu ránu se jí ocásek ale hned zvesela rozhoupal. „Ó ano prosím! Jenom my dva! A v noci si budeme vyprávět strašidelné pověry o ostrovech,“ rozzářila se. Tohle bude ta nejlepší výprava, kterou za celý život zažila! „Můžeme se podívat na druhou stranu, směrem, kde je tajga. Tam má být Zlatá, viď? Mistr na nás určitě počká!“ ihned po něm hodila roztomilý kukuč, aby svolil k jejímu návrhu a popichovačně do něj drcala hlavou, jakoby snad opravdu byla koza. Pokud to ale zajistí jeho souhlas, obětuje cokoliv! Vlastní rozum, pud sebezáchovy - cokoliv!

Jméno vlka » Hanka
Počet příspěvků » 39
Postavení » Kappa
Povýšení » ...
Funkce » Lovec
Aktivita pro smečku » Ulovila pro smečku, zúčastnila se srazu, starala se o členy
Krátké shrnutí » ... Byla vyslána pro Einara, kde dostala na hlídání Ciphera nakonec si trochu popovídala s Cinder a dozvěděla se jména jejích vlčat. Následně přinesla Astrid něco pod zub a poznala i její vlčata. V tu ránu začal sraz, kde se zkusila dát do řeči s Yarem a Arrynem, no brzy pospíchala na rozkaz alfy upravit novou léčitelskou komůrku. Skončila tak sama, než se dostala ke své nové učednici, Mátě, a nabídla jí kus mentální podpory. Též trochu prozkoumala, jaké má schopnosti a přislíbila jí, že cobydub vyrazí ven na lov. Po spánku po jejím boku šla otravovat Rainera, od kterého se dozvěděla o mistrovi a odtáhla s ním do úkrytu srnu - pak se šla o samotě projít a očistit, přišla na svou magii a hned Arrynovi v avaru všechno pověděla a už-už se chystala na výpravu do svatyně a za Wuem ...
Minihra » Píšu si o ni!

S posledním nedůvěřivým pohledem si projela svého kamaráda - nakonec ho ale musela nechat být. Vždyť je to už nějakým tím rokem dospělý vlk! I když... Občas jakoby nad ním jeden nemohl přestat starostlivě přemýšlet! Úsměv se jí na pyscích po této myšlence ještě nějakou dobu zdržel, než se jejich konverzace začala opět točit a zmítat v jiných tématech, než právě jeho onemocnění. „Ještě na srazu jsem měla plný čumák, ale teď už je mi líp. Vyspala jsem se z toho,“ přikývla, „a navíc jsem zase s tebou! Ani nevíš, jak se mi odlehčilo, když je ti teď líp.“ Trápilo ho to? Hlavou se mu otřela o rameno.
Nebýt jeho, zjevně by teď zkoušela zkoumat Yara, nebo probudit Mátu a provětrat jí kožich i zoubky; nováčky poznala snad všechny. Nerada by ale, aby si k ní učednice už od začátku vybudovala nepříjemný vztah - bude lepší, když se pořádně vyspí a až se zanedlouho opět potkají, můžou s plnou energií vylepšit její schopnosti. A vůbec; na takové věci neměla s Arrynovou pochvalou myšlenky. Jak krásně jí zahřálo u srdéčka, jak rychle bilo, ocas byl div k nezastavení! „Děkuju!“ na pochvaly byla odjakživa zvyklá, žel to byl už rok, co neviděla svůj původní domov. „Říkala jsem si, že se ti to po té nemoci určitě bude hodit. Ta šedá vlčice vám to tam tak pěkně vystlala, Vločka taky- muselo se ti spát jako na obláčku!“ pronesla s povzneseným povzdechem. Až se tu zpropadenou magii naučí, ten uvidí. Udělá to ještě líp!
„Ty už jsi tam byl?“ zeptala se ho překvapeně - nicméně jí to hrálo do karet. Žeby to opravdu bylo tehdá, co jsme cestovali do Alatey? To bylo tak dávno...! Zima míjela zimu a oni se tak mohli v avaru usadit jako v novém domově. A že mu dělali čest! „To jsem ti chtěla říct! Když jste byli v úkrytu, alfa zrovna zahlásil velké novinky. Stal jsi se deltou!“ usmála se na něj radostně a nemohla se tvářit víc hrdě, než doposud. Měla z něj tak obrovskou radost! „Jsem na tebe hrozně moc pyšná. Co by bez tak věrného hraničáře Alatey dělala? A vůbec, vlci by se cítili pořádně v nebezpeční, kdyby nebylo tebe. A taky mi teď můžeš rozkazovat,“ zasmála se, nuž cosi jí nepříjemně bodlo v žaludku; snad stud z toho, že ona něco takového nedokázala? Naštěstí se zdálo, že to Hanku nakoplo tím správným směrem snažit se mnohem víc, než doposud.
Úsměv mu zářivě opětovala. Měl pravdu. „Když to bude po boku s tebou, tak to určitě zvládnu coby-dub,“ přitakala a už-už se rozhlížela, kudy by se mohli vydat. Snad okolo slaného jezera? Nebo přes kvetoucí? Už si moc dobře nepamatovala, kudy nejrychleji na druhý ostrov (a bylo to vůbec na druhém ostrově? Rainer zmínil les... žeby zapomněla?) „Po Mistrovi asi budu hodně vyčerpaná, viď? Když já bych se s tebou ještě ráda podívala někam... někam, kde jsem ještě nebyla! Na území smečky už jsem tak dlouho!“ povzdychla si. Jak ten čas rychle utíká! Nu co - tělo bylo plné elánu zase se projít za hory a kopce s Arrynem. Bez něj by se jí jen churavě kráčelo! „Ale vůbec, jenom kecáme a nic z toho! Až budeme dole, povedeš nás ty, kolego-delto,“ zavelela a s veselým výrazem se se svým společníkem pomalu vydala dolů z hor. Už aby viděli něco nového!

>> Hraniční pohoří

V obličeji se jí objevila značná nedůvěra nad slovy, které ze sebe Arryn dostal. Určitě se byť jen v malé skulině vlastního těla necítí ještě úplně dobře na to, aby si tady takhle kráčel po horách, jakoby to nebylo nic velkého! Samotnou ji jeho zapálení vždy nadchlo k činnosti pro smečku, ale-! „To ne,“ přiznala nakonec s drobounkým úsměvem, protože nezbývalo nic lepšího, „hezky hřeje. Brzo tu ale určitě budeme mít ostrý vítr a vlčata budou mít hned po zábavě!“
Spokojeností se téměř rozplývala a ocásek se nad jeho gestem zvesela jen pohupoval. A srdéčko, no jéje - to nestálo za zmínku! Jen aby to nedělal, aby se vyhnul mému pohledu. To bych mu ten kožich nejen vyprášila, už by přímo visel v horském větru! Hnědavý vlk by si to ale určitě nedovolil. „Přidali se tam nějací vlci? Hlavně, ať nepadáme jako listy před zimou!“ Doufala, že se počet spíš redukoval a s právě touto myšlenkou se konečně smířila s tím, že když už je její drahý kolega s ní, nechá si ho na starost. „No to si teda piš. A ani nepřemýšlej nad tím, že by ses mi z toho vykroutil, nebo tě z hor vynesu v zubech,“ varovala ho s přátelským postrčením. Oči jí bloudily po okolí a ona si náhle vzpomněla na konverzaci o jihu a vůbec tom zbrklém obchodníkovi, co ocas dlouho nikde neohřál. Arryn o něm jistě musel vědět - o obou!
„Ano!“ přitakala mu téměř ihned, neb jí to pěkně zahrálo do karet. Teď mu to bude moct povědět! „Ulovil srnu a mě se díky kořenu podařilo dostat lišku. Snad tě v našem úkrytu pěkně zahřeje její kožich,“ hrdě se po něm podívala, co po trošce pozvedla hlavu, „ani nemá moc děr na to, že to často nedělám!“ Má je vůbec rád? A neměla ho spíš nechat, ať si na to přijde sám? Ještě chvíli přemýšlela, co říct, než se jí oči pořádně rozšířili. Já si taky neumím dávat pozor na jazyk! „teda- ve tvém úkrytu! Ale vůbec!“ a už-už odváděla pozornost od její drobné chybky. Možná, že by si jí vlk nevšiml, kdyby na ni tak hloupě nepoukázala! „Rainer mi pověděl o nějakém Mistrovi ze Svatyně, a já se tam chci podívat. A taky najít obchodníka- neuvěříš mi to, ale zjistila jsem, že ovládám zemi!“ díru do hlavy by mu vymluvila, kdyby to bylo fyzicky možné. Teď Arryn bohužel musel být při vědomí, zatímco se mu trochu ztrápeně přitulila k boku. „Docela se toho bojím. Vodu, tu nemáš úplně všude, ale zem? Co kdybych omylem někomu uvěznila tlapku a ublížila mu? Musím se to naučit ovládat dřív, než to ono ovládne mě,“ pronesla rozhodně. Tak-tak, byla úplně rozhodnutá!

<< Slané jezero

A tak tu byla zas! Aby upřímně řekla, už poznala tolik nováčků, že určitě nebude bolet na chvíli si odskočit za jejím kamarádem a říct mu o tom všem, co během jednoho rána stihla prožít. Stále nedokázala uvěřit tomu, že objevila svou magii - a že to byla právě země! Doufám, že to není pravda. Určitě mi vytkne, že musím být nějak zesláblá a dobře mi to nemyslí, takže ten incident v lese byl celý jenom obrovský nesmysl. Tak-tak. A pokud tak neučiní on, mileráda se tak bude do konce života sama uklidňovat!
K úkrytu už se nevydala, protože očekávala, že toho nezbedníka najde někde u hranic - své tlapky navigovala přesně tímto směrem. Osobně by si nikdy nedokázala představit dělat hraničáře. Občas to musela být v té všudypřítomné samotě pořádná nuda! A co by teprve dělala, kdyby narazila na nějakého nebezpečného tuláka? Jen tak by se z té situace v tuto chvíli nemohla vyvléct. Óch, když už je tak aktivní, třeba se mnou půjde do Svatyně! Ví o ní? Nebyl tam tehdy v tu dobu, co byl tak vyčerpaný? Nu, možné bylo opravdu všechno!
Díky tomu, že se držela pachu hnědavého vlka, netrvalo jí zas tak dlouho ho dohnat. „Kolego! Na procházce, na čerstvém vzduchu?“ zaštěbetala milým, místy však přísným hlasem. „Cože nejsi u léčitelů, huh? Co kdyby ses tu někde vyvrátil?“ mířila přesně a bez výjimek. Jen počkej, jen si počkej!

<< Hraniční pohoří

Ačkoliv už dávno sama ví, že zrovinka tohle jezero není vlkům pochuti (včetně jí!), nějaký ten menší životabudič v tuhle chvíli přímo potřebuje. S nerozhodným pohazováním ocáskem se vymanila z horského prostředí a nejistě se podívala po vodě, ke které přistoupila. Možná, že by se znovu zasnažila a zkusila vlastní mysl přinutit k tomu, aby s vodou nějak pohnula - teď si avšak uvědomovala nesmyslnost takového činu.
Namísto toho do vody tak ponořila svůj obličej (což se brzo prokázalo jako absolutní hloupost; jak asi reaguje slaná voda na nezahojené rány, že?) a zdržela se v ní tak dlouho, až jí nepříjemné, bodavé štípání donutilo ji vytáhnout. Auu! Tlapka jí hned přistála na ráně, kterou za sebou nechala ta nepříjemná liška. Skoro by na ni v tom všem guláši, co měla v hlavě, zapomněla! Teď by bylo ale pořádně hloupé, kdyby šla za nějakou z léčitelek - ještě by se nakazila tou jejich hrozivou nemocí! Jí úplně stačila ta rýmička, kterou si vytrpěla.
Se zdlouhavým povzdechem se zamračila na tu odpornou vodu, co na území museli trpět a vrátila se zpátky na svou cestu k avaru. Čím dřív najde hnědavého kolegu, tím líp pro ni!

>> Avar

<< Kvílivec přes Kvetoucí louku

Co s tím mám teď dělat? Probůh, Arryn si pomyslí, že jsem úplný blázen a nebude mi věřit! Zmizení z příjemného lesního prostředí její tělo zamrzelo v podobě tlačivé paniky, která Hance svírala hrdlo. Pokud ovládala zemi, neznamenalo to snad, že by mohla učinit opravdu špatné věci? Rozhodně to nemohla považovat za věc horšího rázu, než nějaký hloupý oheň - stále to ale viděla jako katastrofu, které se až bála; nechtěla ji ve svém těle. Nešťastně si po-podčumák fňukla, jakoby tím mohla vyjádřit všechny ty nesmyslné emoce, které se v ní momentálně mísily, a pospíchala vzhůru skrz hory.
Její tlapky se automaticky vyhýbaly problematickým částím, na které narazila už při svém nedávném skluzu dolů - nechtěla si přitížit a už vůbec se seknout někde uprostřed táhlých hor jen k tomu, aby byla sežrána nějakým ptákem. Bylo tohle to, co po ní její magie chtěla? Stát se kořistí pro ostatní živočichy z přírody?! Já se ale nedám! A- a vůbec, jak si to mám jako představit? Lovec, co ovládá květinky? Tak to je pěkně hloupý vtip! Za chvíli určitě pocítím bolest zvířat a tím mohu pohodit své povolání do té nejzastrčenější jeskyně, co náš úkryt má!
Zatímco prožívala osobní krizi nad magií, drápala se skrz ne vždy přívětivý terén. Její mysl, ačkoliv uvrhnuta do chaosu, měla jeden jediný cíl - a tím byl její hnědavý, huňatý kolega, jehož společnost potřebovala. Musela se ujistit, že neskončí jako nějaké stupidní hnojivo pro stromy v horách jen proto, že se jí nepoštěstilo v magii!

>> Slané jezero

Ihned při vstupu do malého, nijak prostorného lesíku pocítila ve vlastním těle zvláštní odezvu. Zdálo se, že její tlapky moc dobře věděly, kudy kráčet a její prvně zrychleně bijící srdéčko najednou upadlo do příjemného klidu. Co se to tu děje? Má tento les snad nějaké čáry, které na vlky působí tak dobře? Kdyby tu tak měla Arryna, určitě by věděl, jestli je to les magického původu, nebo že to cítí jen... Ona. Zamračila se. Mohla by země být snad její magií, tím, co jí ostrovy určily za náhražku vody? Musela se přiznat - znělo to mnohem lépe, než kdyby měla skončit s takovým ohněm a taky jí to dalo dobrou záminku, proč si popovídat s vlčicí se závojem.
Co to ale znamenalo pro ni? Existovala jen jedna cesta, jak rozšířit svůj maličký seznam magií? A jak vlčí tělo poznalo, že mělo dost - že to jeho systém neunesl? Žaludek se jí nepříjemně stáhl a ona si najednou přála, aby se k takovéto informaci vůbec nedostala. Teď jí hlavou poletí tolik nepříjemných otázek, na které určitě nikdo nemá odpovědi!
Les se jí najednou stal nepěkným trnem v oku a Hanka nemusela být vůbec pobízena k odchodu; sebevíc pociťovala v celém těle nový typ síly a zvláštní sepětí s přírodou, nemohla tvrdit, že se jí to líbilo. Vzala do tlamy pěknou šišku, pro kterou si tu původně mířila a vrátila se k jezeru. V jeho odraze se řádně upravila, aby Arryna v horách nevyděsila, a už-už pospíchala zpátky k hranicím Alateyské smečky. Musím mu to říct! Určitě bude vědět, co s tím mám dělat.

>> Hraniční pohoří přes Kvetoucí louku