Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Illyrian si nevšímal okolí. Sic zavětřil, pach který se blížil k němu jaksi nezvládl zachytit. A tak se stalo, že mladý hnědý vlk mu proklouzl za zátylkem až k němu, mezitím co se rudý vlk rozhlížel po okolí. Yrian nedal najevo žádnou emoci, pouze se tiše otočil. Jeho vysoké statné tělo se zdálo jako monument, majestátní a bez naprosté hybnosti. Jen ledové mrtvé oči projížděly po vlkovi. Bylo ticho. V jeho očích byla vidět pouze prázdnota a na tomto vlkovi mohl mladý hnědý vlček pocítit cosi divného, nepřirozeného a nepříjemného. Ač on měl povrchní výraz, Yrian v očích měl něco, co mrazilo. Popošel k vlkovi blíže, nyní je dělil možná pouhý metr a půl od sebe. ,,Tak odvážný tón, na někoho kdo vypadá, že se teprve vykutálel zpoza matčiny sukně," jeho hlas byl hluboký, ale zároveň tak nepříjemně mrazivý. Pravda byla, že Yrian nevěděl přesný věk vlka před ním, ale viděl v něm jistou mladost a nerozvážnost. Tipoval mu tak na dva, maximálně tři roky. Tři roky už se braly jako pohlavní dospělost, ač tedy Yrian pochyboval, že mladý věděl, k čemu má tu věc mezi nohama. On sám nebyl nijak starý, ale život už mu dal jisté zkušenosti.
,,Neztratil," odpověděl mu jednoduše a chvíli si jej v tichu prohlížel. ,,Myslím, že jsem přesně tam, kde mám být," ušklíbl se lehce a mávl ocasem. Neměl v plánu se prát, byl momentálně vyčerpaný z návratu a ještě si neutřídil vzpomínky. Měl v plánu dát mladíkovi malou lekci, pohrát si s ním.

-> Neznámo

Yrian se záhadným způsobem ocitl na kraji útesu. Probudil se, bez vědění, kde je nebo co se stalo. Zamžoural těžkýma očima a zvedl hlavu ze země. Chvíli se rozhlížel, zavětřil. Jeho kožich se mu zdál jiný, tmavší. Mezi zuby se mu drala tichá nadávka a za hlubokého zavrčení pomalu vstal na nohy. Za ním byla propast a moře mlátící o skaliska pod ním. Popošel dál dopředu, aby neshlížel přímo dolů. Neviděl kolem sebe nikoho. ,,Jsem zpátky," Nakrčil nos. Původně se zde ocitl díky cizincům, nyní se zde objevil zase. Moc si nevybavoval, co dělal tu dobu mimo tenhle svět, ale vnitřně cítil, že je zase... na Moisu. Mlaskl. Ledové oči sondovaly po okolí, snažíc se zachytit cokoliv. Poznal tady sic pár vlků, ale že by tu našel něco, co by jej bavilo, to se říct nedalo. Možná to bylo tím, že jediné co jej bavilo, bylo někomu způsobit nepříjemnosti.

Jestli vlk snad čekal na toto "podlézání" nějaká kladná slova, či snad dokonce díky za pochvalu, byl mimo. Yrian se jen připitoměle ušklíbl a poté nahodil svůj seriózní výraz, chladný, mrtvý, prostě bezcitný. ,,Nic hustého na tom není, je to jenom kožich," pronesl a pokrčil rameny. Něco jako vzhled mu nevadilo, nezajímal se o tom. Všichni byli jen masitá schránka a jemu bylo jedno, kdo vypadá lépe, nebo vůbec, vzhled byl povrchnost. Yrian vše zkoumal spíše... zevnitř. A přeci, proč řešit povrchnosti, když stejně nakonec každý byl jen z masa a kostí a umíral stejně jako ostatní? Červený vlk nakrčil nos a mávl ohonem. Zadíval se na vlka naproti němu. Asi měl kuráž, zdálo se, že ani nemá strach. Další takový, jako Hairi? Tenhle byl naivnější. možná že by si z něj mohl udělat svoji hračku? Poskoka? uctívače? ,,Nemám kočičí ksicht," odvětil Yrian rázně a dál už se o tom nechtěl bavit. ,,Pruhy mám, ty taky. Noa. Je to jen... vada na kráse. Nic neříkající povrchnost," pokrčil rameny. ,,Seš místní? Nebo jsi tu nováček?" Yrian sám moc o tomto světě moc nevěděl.

Yrian cítil kolem další pachy, ale ty už se nerozhodly se vyrojit zpoza temnoty, aby mu ukázaly svou tvář. Teď tu byl jen on a tenhle... bažináč. Ten se neohroženě rozhodl k Yrianovi popojít, což možná nebyl ani tak znak odvahy, jako naopak spíše opravdového šílenství. Yrian se ušklíbl. To, co mu vlk řekl, ho lehce rozesmálo. ,,Čekal jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Většině se můj kožich zdá... nechutný, strašlivý, děsivý či nepraktický." Uchechtl se znovu Ily a mrskl oháňkou. Když jej vlk začal obcházet, červený zastříhal ušima. Nedíval se na vlka, pouze před sebe. Jako by se snad vůbec nebál, ač to vypadalo, jako nepříjemná situace. Když se zastavil, mrtvé oči rudého vlka k němu vzhlédly. ,,Tmu mám rád, protože mne nikdo jen tak nevidí. Ale na světle alespoň vše vypadá živěji, chutněji..." Zašeptal sladce Yrian a mávl ocasem. I kdyby byl osvětlo, tušil, že v tomhle lese bude stále tma. Nevěděl, kolik je hodin a nebo jestli je den a příliš ho to netrápilo. ,,tygrem? Vypadám snad jako nějaká nechutná kočka?" Nadzvedl obočí a ušklíbl se.

Yriana udeřily do nosu některé cizí pachy. Většina od něj byla daleko a tak se ani neobtěžoval k nim jít. Spíše vyčkával, jestli se náhodou někdo nepřiplazí k němu, je to jako když nahodíte udičku a čekáte, která z ryb bude natolik blbá, aby se chytila onoho kusu udice. A jedna taková ryba právě připrlouvala. Yrian poznal že se jedná o pach nějakého vlka. Vlci byli poměrně nudní, s vlčicemi byla větší sranda. Ty se většinou bály a byly lehkým cílem, když si někdo chtěl ukojit svoje choutky. Yrian nechápal, co je nemorálního na tom, jednat podle pudů. Znovu zabručel, tentokrát hlasitěji, mávl ocasem a vydal se cizinci naproti.
Jeho oči vě tmě trochu zářily, spíše to způsoboval odlesk slunce, které ještě sem tam probliklo v temném lese, každopádně měl zato, že tma je zde magická, nikoliv přirozená.
Konečně jej spatřil. Šedý vlk, který vypadal, jako by právě vylezl z bažiny. Yrian mlaskl, zdálo se, že onen kdosi si udržuje odstup. Moc hodný vlček. Rudý mávl ocasem. ,,Nebojíš se sám takto v lese?" Zahuhlal Yrian tak, aby jej vlk slyšel.

-> Poušť, přes jezero smrti

Yrian se dostal na místo, které smrdělo smrtí. Ne, že by mu to vadilo, nebál se, necítil nic, kromě toho, že měl zvláštní hřejivý pocit z celého tohohle místa. I když bylo ještě světlo, jakmile vstoupil do lesa, slehla se na něj tma. Viděl ve tmě dobře, přesto byl trochu jako pěst na oko, se svou rudou barvou. Mávl ocasem a zavětřil. Cítil pár vlků v okolí, asi nikdo, o koho by měl zájem. Zabručel.
Docela mu chyběl Hairi, a ač si to nechtěl přiznat, byla s ním docela zábava, dokud mu teda ten idiot nechal zdrhnout svačinu v podobě vlčice a vlka, kteří se snažili lovit. Hairi měl aspoň dobrý kecy, který mu trochu rozveselily den, nerad byl sám, ve vlastních myšlenkách. Pak mluvil sám se sebou a připadal si jako blázen. Měl vlky rád, svým způsobem. Když kňučeli bolestí, vyvolávalo to v něm jakousi slast. Vždycky se s vlky bavil, zvlášť když se ho báli.

-> zubří pláň

Dostal se... na poušť. Yrian byl opravdu docela nakrknutý. Moc poušť v lásce neměl, ale díky Iris se stmívalo, takže písek nebyl tak rozpálený a bylo tu i docela... příjemně. Mávl ocasem a ušklíbl se. Ne, nebylo to nic extra, ale co se dá dělat, jen tudy procházel.
Jakožto tulák se dostal již na mnoho míst. na poušťi byl však jen párkrát a nikdy se tma nezdržel, protože kyž pralo slunce a tlapy se mu pálily, neměl o to opravdu pražádný zájem. Zabručel, poté mávl ocasem a rozešel se přes poušť směr někam...
Konečně došel přes poušť k nějakému jezeru. Vypadalo opravdu mrtvě, nechutně, smrdělo. Písek se změnil v prach a malá šedá zrna čehosi. Mávl ocasem, nehodlal z toho pít, páchlo to smrtí. A smrtí pách i les, ke kterému se blížil...

-> Temný les, přes jezero smrti

Yrian zabručel. Hairi se orostě seknul a zastavil a rudej vlk na něj čekal opodál. ,,Tak jdeš, nebo ne?" Zabručel naštvaně a mávl ocasem. Utekli mu jak vlci, tak i lovná zvěr, kterou měli ulovit. Nebo možná ulovili, kdo ví, Yrian neviděl na takovou dálku, zmizeli mu za horizont.
Sám pro sebe si zavrčel, byl naladěn na nějaký adrnealin a ten mu Hairi prakticky odepřel. Vydechl vzduch z plic a nadzvedl obočí.
Hairi mu neodpovídal a tak nabručeně odešel. Normálně by na něho asi zaútočil, ale nechtěl se s ním pakovat. Udělal chybu, že vůbec s někým paktoval a snažil se někoho ulovit. Měl je toslo, jako vždy, bylo mu tak lépe. S bručením se rozběhl pryč, směr kdovíkam.
Nevěděl kam má namířeno a bylo mu to jedno, jeho toulky mu vždycky přinesly nějakou zábavu.

-> Poušť, přes tichou zátoku

Yrian se posadil a zadíval se do dálky na dva vlky, které s černým sledovali. ,,Spíš neměla žádnou, ale pořád utíkala od tématu, takže prakticky nezůstala u ničeho ani minutu. Jako by v ní žilo sto různejch osobností. Naštěstí se ztratila někde v mlze, s její inteligencí tam nejspíše bloudí ještě dneska," zabručel Illyrian a mávl ocasem.
Červený nespouštěl oči z jejich dvou obětí, které se pokoušely něco ulovit. Yrian byl jejich počínáním docela zklamán, doufal v něco lepšího. Poté vstal a pokračoval vedle černého vlka. ,,Nemůžeš si udělat nepřítele, když pořádně dokončíš práci a protivníka zabiješ. A pokud po tobě půjde jeho rodina či smečka, no... buď je zabiješ nějak chytře a nebo útěk není takový problém. nejsem idiot abych šel proti celé smečce. I když by to... mohla být sranda," zašklebil se a mávl ocasem. ,,Hmm, tady je to plné magie, proto tě může zabít i nějaká vychrtlá vlčice. Dával bych si trochu pozor." Mrkl na černého jako doporučení a pokračoval blíže ke dvěma cílům.
,,Tak je starej, možná si chtěl štrajchnout a pak si dát kozu k obědu," odvětil s úšklebkem. Na rituální transakci se jen ušklíbnul a pokračoval dál. Černý sám jistě obchodníka potká a zjistí, co to je za magora.
,,Pokud nic neuloví, tak se najím asi jen já," odvětil s uchechtnutím. ,,Mmm... můžeme počkat jestli něco uloví a pak je konfrontovat. Ta vlčice vypadá docela neschopně. Ten vlk možná bude lepší, uvidíme," zabrblal.

,,No, celkově nebyla asi ta neostřejší tužka v penále. Prý na ní cosi v mlze sahalo, tak jsem ji chtěl nějak postrašit, možná by to byla i sranda, ale ona se nenechala vyvést z míry a vždycky ujela od tématu, většinou začala mluvit o vlčích mácích které jí připomněl můj kožich a pak se nějakým způsobem dostala k motýlům." Zabručel Yrian a pokračoval v cestě. Na odpoledním slunci vypadal jeho kožich ještě zářivěji a červeněji, než obvykle.
Rudý vlk se na něj jen ušklíbl a zastříhal ušima. Zavětřil, cítil nedaleko dva vlky ale moc se tím zatím nevzrušoval. Možná by mohl černého společníka zneužít k nějakým společným zábavám, jako bylo plundrování a přepadávání cizích. Těžko říct jestli by však byli spojenci dlouho, vzhledem k tomu, že oba měli svá ega a svou potřebu být ve středu planety Země. Přesto by možná Yrian uvítal normální společnost, měl společnost rád, až na to že většinou své společnosti ubližoval, než aby s ní "kamarádil". S černým vlkem o přátelství ani nepolemizoval, prodal by ho za kus masa, kdyby na to přišlo. A myslel, že černý uvažuje stejně.
,,Nevyhýbám se soubojům, to je přeci ta zábavnější část rozhovoru, ne?" Pokud rozhovor nekončil rvačkou, nebyla to pro Yriana žádná zábava. Což bylo nanejvýš úchylné, ale Yrian byl prostě podivín. ,,Moc se nepřetvařuju, když to nepotřebuju. Hrát na druhé divadýlko umím zdatně, ale k čemu by mi to bylo, když z nich můžu vybít duši a dostat co chci tak či onak?" Nadhodil červený. ,,Vidíš, kdybych tě opustil, nudil by ses. Tak se nečerti," mrkl na něj s úšklebkem a mávl ocasem.
,,Zaprodal jsem tři panny a obětoval rituálně kozu," odvětil s úšklebkem. Potom ho černý přerušil. Yrian cítil v dálce ty vlky a viděl, že asi chtějí lovit. ,,Možná dostaneme. A pokud je lovná zvěř ušlape, bude to win win situace." Mrkl na něj se svým divným úšklebkem, ke kanibalismu se očividně neměl problém hlásit. Jestli však černý plánoval jít nějak nepozorovaně, zrovna s Yrianem, který byl prostě pěst na oko a měl rád dramatické příchody, neměl zrovna nejjednodušší pořízení.

Yrian se na Mois sice dostal dříve než černý vlk, ale dlouhou dobu si pobyl s cizáky ve svojí kleci. Jeho sestra se vhrnula do bitvy, když se konal převrat, takže buď s cizáky odešla - což by její nátuře bylo podobné, nebo tam umřela. Těžko říci jestli nějací z nich přežili, přece jen, měli tam ten portál do neznáma, takže mohla být šance, že Naive se teď paktuje s těmi idioty. No, ona byla vždy trochu naivní.
,,Co já vím, zatím jsem tady viděl hodně přirozeně barevný vlky, jako třeba ta vlčice co jsem potkal před tebou, pořád se bavila o připosraných motýlech. Ale je možná že se tady nějaká kuriozita jako já objeví. Moc rád bych tě viděl jak si budeš drápat vlastní oči." Jen ta představa v Yrianovi vyvolávala zvláštní pocit uspokojení a výsměchu k vlkovi, který by si kvůli něčí barvě škrábal oči. Chápal, že to byla jen nadsázka, ale kdyby se tak skutečně stalo, spíše by se mu vysmál.
,,Asi ne," dál už to nekomentoval. Pravda byla, že Yrian miloval nevyrovnané souboje. I když z bitvy odcházel s ranou jako blázen, bavil ho ten adrenalin, to krvácení, ta bolest. Těžko říct jestli to byl jen imbecilní masochista, nebo spíš jen sebevědomý šílenec bez známky sebereflexe. Nebylo to ale jen o tom, Yrian si rád dovoloval na slabší, takže měl i sadistické sklony. Hlavně co se týkalo vlčic, ubližoval jim poměrně rád. To, že to bylo nemorální, to mu žíly netrhalo. Vyrovnané souboje mu však dávaly pocit síly, když se mohl předvést a bral to jako výzvu. Motivoval se vším. Těžko říct, proč zrovna tohohle vlka nechal na pokoji. možná pro něj bude dobrým spojencem? Nebo zabitím času? Nebo se nakonec servou do krve? Yrian nevěděl, čekal na to, co poví osud.
Yrian měl svůj vzhled rád, nebo spíše se o něj do této chvíle nezajímal, vlastně byl jen sebestředný, nešlo o nějakou sebelásku v rámci pozitivního myšlení. Neřešil totiž věci jako vzhled, upravenost, krásné a úhledné vystupování - i kdyby byl rozcuchaný a rozlámaný jako veverka co spadla ze stromu, bylo by mu to jedno. Neřešil tyhle povrchní věci a věděl, že černý jej jen provokoval, což mu přišlo vtipné, ale odhadl jeho osobnost již od počátku. Pouze se ušklíbl.
,,Krása a vzhled jsou pouze povrchnosti, když dojde na souboj, lesklý kožíšek ti nepomůže," odvětil jen s úšklebkem. Chápal že vlk byl i docela silný, takže vzhled pro něj byl jen pro udržování skvělé image.
,,Buď rád že víš aspoň něco. Mohl jsem se na tebe vysrat a jít si svou cestou." Ušklíbl se Illyrian. Vlastně mu to nevadilo, měli o čem mluvit a když mluvil o sobě, dokázal se rozpovídat. Nebyly to podstatné informace, alespoň pro něj ne. ,,To nevím, vím jen že se pohybuje různě po tomhle ostrově, takže pochybuju, že bys ho našel tam, kde jsem ho viděl já. Většinou jde o nějaký... směnný obchod"

-> Sněžné tesáky

Yrain vlka jednoduše doběhnul, rychlý na to byl dost. Vyrovnal s ním krok, a jen jej s úšklebkem sledoval. Na jeho poznámku o připosranosti nic neřekl, jen se lehce uchechtl a pokračoval v kroku. ,,Není zač," odvětil mu prostě, nemyslel si, že by vlkovi kazil den, nebo spíš se mu zdálo, že černému je absolutně jedno, že ho probudil. Kdyby ne, ještě by nejspíše byli na kopci a rvali se. ,,Ne, jedinej krypl jsem já, moje sestry vypadaj normálně." Ušklíbl se na vlka. Vlastně ani netušil, jak se taková barva na jeho kožichu vyskytla, byl prvně hnědý, pak se postupně zbarvil do ruda. Jestli na něj působila nějaká magie již od dětství, těžko říct. Nikdy nad tím moc nepřemýšlel, dokud mu vlk nevnukl onu myšlenku.
,,Mám rád když mě ostatní vidí, aspoň je to pak vyrovnaný souboj," odvětil s úšklebkem a mávl ocasem. Yrian se nikdy nebál toho, že by jej někdo uviděl, vlastně on sám byl schopnej se prozradit svými kecy, takže barva kožichu mu nepřekážela. A zvěř? Zvěř dokázal ulovit i když byl jako pěst na oko. Ve tmě jeho barva nebyla tak výrazná, takže to koneckonců bylo jedno.
,,Taky jsem neplánoval že budu vypadat jako krvavej flek, ale matka příroda mě asi nesnášela už od mala, jak se zdálo. Ani se jí nedivím," ušklíbl se. Všichni jeho sourozenci byli vychováni pod tvrdou tlapou Near. Jediný otec sliboval nějakou lásku a přístřeší, ale na Yriana nakonec stejně zapomněl a odešel bez něj. A tak už neměl nikoho. Jen matku, která mu poskytovala souboje, tréningy a krev, krev, krev. Nebylo divu že tenhle vlk rád ubližoval jiným, když to odkoukal od své matky.
,,Rád bych si měřil síly, ale na to bude čas nejspíše později. Ještě přeci potřebuješ informátora v celku, ne?" Uchechtl se a mávl ocasem. Yrian byl povětšinou upřímný a moc si na divadlo nehrál, většinou všem ukázal svou pravou zlověstnou povahu hned na začátku. Uměl hrát na obě strany a když něco potřeboval, dokázal si něco vymyslet. V reálném životě však nějakou přetvářku nepotřeboval.
,,Nevím, až na to, že si připadám děsně slabej a s mým elementem nedokážu skoro nic, čím déle tu jsem, tím víc sil se mi navrací. Mimoto je tu i nějakej obchodník s magickými předměty, který ti urychlí navrácení schopností. No a taky jsem se nějakým způsobem naučil magii ohně, ač jsem ji neměl. Takže co se magie týče, tohle místo je podivně nasáklé magickou silou, nikdy nevíš, co se ti přihodí a co dostaneš."

Illyrian raději zabíjel a lovil zvěř, než aby žral zdechliny vlků, byl dost silný na to, aby si jídlo obstaral sám, ale kdyby měl hlad, nejspíše by neřešil žraní zmrzlé chcíplotiny černého vlka. To, že mu to bylo nejspíše nepříjemné, Yriana uspokojovalo, ráda se bavil na cizí účet a rád v ostatních vzbuzoval divné pocity a úzkosti. To, že si o něm Hairi myslel, že je šílený, byla z větší části pravda. To že postrádal jedinou špetku sebereflexe a morálky, znamenalo, že neznal hranice. To, že však o něm takto Hairi smýšlí však nevěděl.
,,Proč bych měl? Bojíš se mě snad?" Pronesl spíše výsměšně, on sám dobře věděl že tmavý vlk z něj nemá strach, možná ani respekt, pravděpodobně k němu necítil vůbec nic, stejně jako Yrian.
,,Až najdu nějakej obchod s barvičkama, dám ti vědět. Tohle je můj přirozenej kožich, moje matka mě takhle vyprdla z vagíny, takže sory, asi to nepůjde," odvětil svým typickým neutrálním a zabručeným tónem. ,,Nepraktický možná jo, ne že bych se teda asi ztratil ve sněhu nebo nebyl vidět v lese, na druhou stranu, je to větší zábava, když tě ostatní vidí a ty je ne, chápeš. Výzva, dobrodrůžo, hm?" Nadzvedl obočí, možná mu vlk dá za pravdu.
,,Pravděpodobně, až budu mít chuť naplácat ti na zadek, rád si to nenechám ujít." Odvětil mu na jejich příměří s úšklebkem a dále se k tomu nevracel. Ne že by se bít nechtěl, ale prozatím mu stačila slovní přestřelka. Možná z tohohle prozatimního příměří i něco pro Yriana kápne, alespoň takto to bral. Zatím to tedy vypadalo, že informace má spíš on, než druhý vlk.
Jeho poznámku přešel bez komentáře, ač se už odhodlával mu tedy něco říct. Když se vlk rozešel pryč a přitom se ho tázal, červený to bral tak, že jej asi má následovat, no nebude na něj přeci hulákat z dálky, ne? Šel za černým vlkem. ,,No zatím jsem neměl úplně možnost se tady rozhlédnout, většinu času jsem strávil s těmi cizinci, dokud tam nebyl nějaký převrat, asi vlky odsud přestalo bavit, že jim někdo kradl vlčata a magie. Ale byla to zábava, ne že ne."

->Zubří pláň

,,V tý zimě nepoznáš rozdíl, je to trochu ztuhlý, občas zmrzlý, ale žrát se to dá." Zabrblal jako by to byla normální věc, kterou dělal každý den. ,,Masa je na tobě dost, nevypadáš nejedle, takže kdybys zdechnul, zas tak hrozný by to nebylo," zašklebil se a mávl ocasem. ,,Nemyslím si, zvěře je všude dost, ale když už někoho při souboji zabiješ, je škoda plýtvat dobrým masem," odvětil nenuceně a zadíval se do dálky, směrem dolů z hory. Vlál jemný, avšak studený vítr a pro Yriana to nebylo příliš příjemné. Cítil jak mu mrznou vousky na čumáku. ,,Opravdu? Tak mě překvap, co mi dáš za radu?" Lehce se mu hlasem vysmíval, ale nechal vlka mluvit.
,,To bych odešel tak či tak. Měl bys uznat, že oba síly máme dost, souboj by se táhl dlouho. Nuda by nebyla, to sice ne, ale i ty by sis musel lízat rány," uchechtl se jemně Yrian. Byl si jistý že by i vlka možná přepral, stavění byli podobně, Yrian byl silný, ale nepochyboval, že vlk naproti taky nebyl k zahození.
,,Tak přeci jen tě zajímají informace, hm?" Pronesl vítězně červený vlk a jen se uchechtl. ,,Dělali to pomocí nějakých přívěšků, víc nevím, každopádně, všichni ti cizáci jsou asi po smrti, takže sory, žádný vítězný lup pro tebe," mrkl na něj.

Yrian se jen jemně ušklíbil a poté se vrátil ke svému původnímu nic neříkajícímu výrazu. Mávl lehce ohonem a sjel vlka pohledem. ,,No, možná jsem jen sledoval, jestli seš mrtvej, nebyla by z tebe špatná svačina po cestě, alespoň bych nemusel lovit." Jemně se uchechtl rudý vlk a zazubil se. Co se týkalo kanibalismu, nijak ho to netrápilo, nechápal proč by to mělo komukoliv vadit. Na nějaké morální zásady nesázel, žádné totiž neměl.
Jeho poznámu o tom, že ho to nemusí zajímat, přešel jen jemným úšklebkem. ,,Jen dávám starci pár dobrých rad do života, nic víc," vrátil mu a začal vlka obcházet. Většinou to tak dělal, když chtěl zápasit, nebo prostě jen vlka prohlížet. Tohohle spíše prohlížel.
Yrian byl sebestředný. Na co jiného by měl myslet, nežli na sebe? Jeho pointu ani neřešil, nebyla pro něj důležitá. Onu poznámku o kamarádíčkování ignoroval a jakmile kolem vlka udělal pár koleček, zastavil se. ,,Co za to, hm?" Nadzvedl obočí a jen se uchechtne. Yrian měl sice prořízlý jazyk a nepobral žádné morální zásady či interest v nikoho jiného než sebe, ale na druhou stranu většinou měl svou upřímnost. ,,Sám netuším, dostal jsem se sem portálem, kdy mě nějací cizáci sebrali z mojí rodný země a vzali mě sem, abych pro ně jako loutka zabíjel. Kradli magii zdejším, nebo co, bylo mi to jedno. Zabil jsem koho jsem potřeboval a vypadl," pokrčil rameny, jako by zabíjení byla jen běžná ranní rutina.