Příspěvky uživatele

← Ovocný lesík přes Luka

Následovala jsem vlka z lesíka, ze kterého nebylo těžké se vymotat. Dobré vědět. Naše tlapky nás dovedly na louku, která vypadala jako dobré místo pro lov, ovšem teď bych se i bála nějakého ušáka ulovit. Mohl by být nakažený a o to já nestála. Na louce jsme se moc dlouho nezdrželi, prošli jsme skrz ni a pokračovaly do průsmyku. Pro mě bylo teď všechno nové a snažila jsem si okolí zapamatovat, abych se tu alespoň trošku orientovala.
Sdělila jsem svou teorii ohledně infekce. Stála jsem si za tím, přišlo mi to jako reálná možnost, jak se sem ona nemoc dostala. Jednalo se o ostrovy a určitě jsem nebyla jediná, koho zde moře vyplavilo, takže mohlo vyplavit někoho mimo rovnou s nemocí, kterou tu takhle šíří. "To máš pravdu, ale tahle teorie mi dává smysl a je nejpravděpodobnější, usuzuji alespoň z toho mála, co vím," stála jsem si za svým.
O ostrovech hnědý věděl rozhodně víc než o infekci. Alespoň něco jsem byla schopná se dozvědět. Mois Gris. "Obchodník, kamínky... Kde takové kamínky seženu?" vyzvídala jsem dál. Rozhodně nabrat sílu by se hodilo, ale pokud chce nějaké šutry, musela jsem nejdříve vědět, kde něco takového mám vlastně vzít. "A ten... obchodník, kde se nachází on?" položila jsem další otázku.

→ Ostříží zrak přes Severní hory

Nemoc, která se tu šířila, se mi nelíbila. Co jsem s tím ale mohla dělat? Nejspíše zatím nic. Vlk o tom v podstatě nic nevěděl a já tu byla krátce na to, abych zjistila něco víc. "To je zvláštní. Jen tak," zakroutila jsem hlavou. "Nemohl to sem dotáhnout někdo zvenčí? Třeba nemocného sem vyplavilo taky moře a ten to tu roznesl," vyslovila jsem svou teorii, která mi docela i dávala smysl. "Rozumím," přikývla jsem.
Vlk v tomhle měl pravdu. Nezjistíme nic dalšího, pokud tu budeme stát a tlachat. "To máš pravdu," odvětila jsem a zvedla se ze země. Procházela jsem mezi stromy, ale stále si držela odstup od vlka, mohl nemoc mít a já ji mohla od něj v klidu chytit, ještě když jsem byla zesláblá.
Zastříhala jsem ušima a pohlédl na mladého. "Magické ostrovy? Zajímavé. Jak se to tu jmenuje?" optala jsem se. Nelíbilo se mi, že jsem se dostala někam, odkud se nemohu dostat. "Můžeš mi říci alespoň něco víc o ostrovech, když ne o nemoci?" zeptala jsem se a doufala, že mi sdělí něco víc.

→ Dračí průsmyk přes Luka

Z vlka jsem neměla pocit, že by mi chtěl ublížit, přesto jsem se držela dál. Nerada bych měla pocuchaný zrzavý a upravený kožíšek. Posadila jsem se na zem, omotala si elegantně tlapky huňatým ocasem a mlaskla. Chtěla jsem více informací od mladého vlka, abych věděla, na co si tady dát pozor. Zdálo se, že on tu žije nějaký ten pátek a zdejší krajinu zná. Ač jsem se mohla mýlit.
Ovšem jeho odpověď mě opravdu nepotěšila. Nic moc nevěděl. Povzdechla jsem si a zakroutila jemně hlavou. "To nezní moc dobře," poznamenala jsem to, co nejspíš mladý věděl. "To se tu vzala z čista jasna?" optala jsem se. "Je to zvláštní," dodala jsem spíše pro sebe. Také mě znepokojoval fakt, že nemoc mohl mít a já ji klidně mohla chytit. Byla jsem zesláblá a infekce by mi moc nepomohla. Neměla jsem tedy v plánu se k hnědému přibližovat. Odstup, který jsme mezi sebou měli, mi dostačoval. "Hm... Takže jediné, co víš, je... šíření mezi zvěří a vlky?" nadzvedla jsem obočí. "To je opravdu hodně málo," zakroutila jsem nevěřícně hlavou. No pokud tu ta nemoc řádila chvíli, nebylo vlastně divu.

Pach mrtvoly mě dovedl k vlkovi, který ji nechal shořet na popel. Vůbec to nebyla hezká vůně. Ohrnula jsem znechuceně čenich a přistupovala blíže k vlkovi. Očima jsem spočinula na nebohém zvířeti. Po delším zkoumání mi došlo, že mrtvola patří vlkovi. Nadzvedla jsem obočí a prohlédla přímo živému do očí. Než jsem stihla mluvit dál, vlk se slova ujal.
Nemoc? Zastřihala jsem ušima. Kam jsem se to pro boha dostala? Zavrtěla jsem nespokojeně hlavou. "Rozumím. Dává to smysl. A o jakou nemoc jde? Respektive jaké jsou její příznaky?" optala jsem se. Chtěla jsem být informována. "Mám to tedy ale štěstí. Moře mě vyplivne kdoví kde a hned zjistím, že tu řádí nějaká zpropadena nemoc," odfrkla jsem si a udělala pár kroků vzad, abych nebyla příliš blízko mrtvému, ale i živému. Mohl to stihnout chytit, kdo ví.

← příchod

Šplouchl. Vlna. Pevnina. Měla jsem ve všech otvorech slanou vodu a byla jsem velice zmatená. Nepamatovala jsem si, co se vlastně stalo, ale asi nic hezkého, když jsem skončila v moři, které mě vyplavilo úplně v neznámém kraji. Minimálně tak tento kraj vypadal na první pohled. Ovšem moc jsem z toho tady neviděla. Bylo šero a já měla podrážděná očka.
Vyplivla jsem vodu a zakřenila se. Nebylo to vůbec příjemné. Úžasné! Zamračila jsem se a vyškrábala se na nohy. Hned jsem se pustila do čištění srsti, vypadala hrozně. Měla jsem v ní hlínu a celkově byla zacuchaná. Dbala jsem na svou čistotu, pro mě to bylo velice důležité.
Jakmile můj zrzavý kožíšek vypadal tak, jak by měl, protáhla jsem se a rozešla se vstříc lesíku, ve kterém jsem se momentálně nacházela. Nemusela jsem dojít daleko, abych necítila spálené maso. Zápach byl intenzivnější, jak jsem se blížila k jeho zdroji. "Kdo co tu tady pálí?" Rozhodně to nebylo listí nebo dřevo. Jednalo se o spálené maso, ale nehořelo tu. Elegantním krokem jsem došla k onu místu. Ohýnek a u něj hnědozrzavý vlk. "Co tu vyvádíš?" optala jsem se ho hned a přiblížila se. Držela jsem si však odstup, byla jsem zesláblá a vlka jsem neznala.