Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Rokle, přes Ostříže a Severní hory

Na společný lov levhartů se bude těšit. Teď byla však ráda, že jejich cesta pokračuje dál po pevné zemi, a ne skrz vodu. Jistě v budoucnost dokáže splynout s tokem tak, jak vyprávěla matka. Bez této vlastnosti by raději dál zůstala nohama na zemi. Naštěstí Amygdalla se jala využít své magie v praktickém slova smyslu a vysušila jim srst. Lilith se na ní vděčně usmála. „Magie má mnoho použití,“ řekla na to konto směrem k matce. „Není ale všechno. Hlavně pokud ji vlk dokonale neovládá,“ dodala. Možná se jí začínaly chytat průpovídky sourozenců a její slovní projev se zlepšoval. Nebo jen chtěla znít chytře, ačkoliv opakovala slova, co slyšela od ostatních.
Nad kořistí se jen víc usmála. Jasně, některá místa na zvířatech byla křehčí než jiná. Kolem a kolem nezáleželo, kam se vlk zakousnul, pokud byl dost silný a zvíře dostatečně zesláblé. Olízla si tlamu při vzpomínce na rudou krev vytékající z kapybary po její tlamě. Milovala tu chuť krve. Dala by cokoliv, aby ji mohla cítit znovu. „Těším se na další lov,“ zašvitořila vesele. Alespoň to byla výhoda přijít o potravu, matka jim to bude muset ukázat znovu a oni se toho víc naučí.
A tak společně pokračovali dál po stopách obchodníka.

// Ovocný lesík

Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

// Sněžné tesáky (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

Prošli portálem všichni a ani o kočku víc. To bylo dobře, netušila, co by dělali s tolika kočkami na otevřené krajině. Jenže ty šly pravděpodobně spíš po kapybarách než po nich. I když ze sedmi vlčat by již pořádně dobrá hostina byla. Lilith si uvědomovala, jak se nyní vzdálili od domova. A s tím i od jejich sourozenců a otce. Než se na ně stihla zeptat, promluvila jejich matka a uklidnila je. Teda spíš jim řekla, co se bude dít a co mohou očekávat. Preferovala upřímnost před milosrdnými lži. Přesně jak řekla matka, vyrostou z nich díky tomu silná a všeho schopná vlčata. Stále lilo jako z konve, a tak pavučinové pláštěnky přišly opravdu vhod. Mladá slečna byla nyní plně odpočinutá, nažraná a naštvaná. Optimální podmínky pro cestování. Zášť vůči levhartům byla silná a poháněla ji dál, přeci by jim nemohla dopřát to zadostiučinění, aby se jim povedlo zkazit jí den. „Taktický ústup. Kořist vždycky můžeme ulovit znovu,“ přikyvovala moudrým slovům Alastora i matky. „Až budeme velcí, vrátíme jim to,“ zavrčela rozhodně. Jednou ji levhartí kožešiny budou zdobit celičký úkryt. Všichni z toho měli stejné pocity. Napůl hořké zklamání a vztek, ale i velké ponaučení a příslib odplaty do budoucna.
Alastor se podivil množství vody. Lilith otevřela tlamu, aby mu něco pověděla, jenže nestihla říct ani ň. Místo toho zajela pod vodní hladinu. Ani si nevšimla, že došla na břeh. Ta voda byla tak hnědá, že ho neviděla. Naštěstí s plaváním měla za posledních pár dní víc než dost zkušeností. A k jejich štěstí voda v rokli nijak zvlášť neproudila. Vyškrábala se zpátky na břeh a zjistila, že nebyla jediná potápka na tomhle rybníčku. „Jste všichni v pořádku? Matko, Amygdalo, Alastore, Samaeli?“ zeptala se, zatímco prskala vodu s nepříjemnou pachutí bahna. Amygdala jí šťouchla do hrudi, ona ji nazpátek olízla čumák. Všichni byli v pořádku, to je dobře. „Jsem v pořádku," ohlásila se matce.
Pak už ovšem byl čas jít dál, jestli se chtějí ještě někdy vidět s ostatními.

// Luka (přes Ostříž a Severní hory)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

Matka zakřičela, ať padáme pryč. Lilith okamžitě pustila kůži šelmy a odskočila, jak nejlépe to dokázala. Už dobře znala tón matky, když si nedělá legraci a situace si opravdu vyžaduje poslušnost. Bylo něco jiného jít se toulat, jestli matka řekla, ať zůstanou na místě. Tady šlo o skutečný boj, nebezpečí bylo cítit všude ve vzduchu a nebyl čas na hrdinství. Kočka se zpod matky vysápala a skončila mimo úkryt, jenže byla akorát naštvanější a agresivnější. A co hůř, Lilith si všimla pohybu venku, ta kočka už nebyla sama. Zavrčela spolu s matkou, než se rychle protlačila s ostatními z jeskyně, aby mohla podniknout taktický ústup k portálu. Zahlédla rudý oheň, ucítila teplo a byla si jistá, že je matka nenechá ve štychu. Kočky se přes ní nedostanou, to bylo jisté. No jo, jenže co jejich kořist?
U portálu nejistě přešlapovala, dokud je nedoběhla máti a nepřikázala další postup. Ještě naposledy se malá vlčice obrátila na kočky, aby na ně vyplázla jazyk. Víc udělat nedokázala, a tak vskočila do portálu. Z úst se jí přitom vydrala nadávka, co předtím slyšela od svého chlebodárce. „Doprdele.“

// Rokle (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Kdo by se chtěl přeměnit na rybu? V téhle době nejspíš všichni. Navíc ne všechny ryby jsou úplně zbytečné, třeba taková piraňa slibovala příjemnou možnost použití ostrých zubů. Jasně, v přírodě žrali především rostlinnou stravu, ale vlk v podobě piraně by šel spíš po masu. I když jestli se přeměnit na něco plavacího, bylo by přeci jen zábavnější zvolit větší kalibr. Třeba přeměna na paryby? Vlk před žralokem určitě neuplave. Jenže to zatím malá vlčice netušila, nechala se jen unášet fantazií nad tím, jaká monstra mohou v hlubinách žít, a jak by jejich síly mohla využít, až bude za jedno se svým elementem.
Teď však stáli tváří v tvář skutečnému monstru. Obrovské obratné kočce se jménem Levhart. To muselo vytáhnout ze snění i mladou dámu. Držela se po boku svých sourozenců a cítila se slabá. Přála by si už teď umět všechno to, co dokázala její matka. Nelíbilo se jí být vlčetem, chtěla být užitečnější, lepší. Jenže nemohla dělat o moc víc, než cáknout vodu do očí a na chvilku sledovat zmatení ve světlých očích. Kočka uskočila od matky a teď se tyčila nad nimi. Lilith stáhla uši k hlavě, a ještě intenzivněji vrčela. Celá se ježila, aby se udělala větší. Věřila, že se jim nic stát nemůže, ne když budou společně a s matkou. A fungovalo to. Matka ji přišpendlila k zemi a umožnila i svým potomkům uštědřit nepříjemnou ránu.
Alastor vyzval ke společnému útoku a spolu se Samaelem se hrdinsky rozběhli na kočku. Na nic nečekala, běžela taky. Amygdala šla po přední pacce, Samael po zádech, a tak na ní zbyla zadní noha. Udělala výpad vpřed a zakousla se šelmě do slabin. Škoda její velikosti, kdyby měla větší a silnější tlamu, dost možná by mohla trefit i stehenní tepnu. Takhle žmoulala sotva pár svalů. I tak to jejich ostrými malými zoubky muselo pořádně bolet. Byla zvědavá, co teď kočka asi tak udělá. Zdála se být dost v jejich moci.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3

Sestra s jejím návrhem tiše souhlasila, ačkoliv ji to hned v zápětí matka zatrhla. No jo, byl to přeci jen trochu šílený plán, to musela přiznat i ona sama. Podívala se na Alastora, zdálo se mu to jako dobrý nápad, jen jeho proveditelnost bude nejspíš vyžadovat jiné magické nadání. „Třeba taková moc fakt existuje. Něco, co tě přemění na rybu!“ hvízdla nadšeně. Jestli je skutečná, rozhodně ji musí jednou mít. Ostatní ať si klidně sbírají kytičky, ona bude sbírat magie.
Matka ji seznámila s neuvěřitelnými možnostmi, které v sobě skýtalo mistrovství vody. „Hustý,“ pronesla obdivně, „a to umí i otec?“ Mrzelo ji, že jim zatím své dovednosti v tomhle směru úplně neukázal. I jeho nepřítomnost ji trápila. Přeci jen, jak se ukázalo, matka nemá vodní magiii. Poslouchala její instrukce, a pokoušela se soustředit se na vodní hladinu kaluže. Zavřela oči, slyšela, jak se zvenku ozývá rytmické bušení kapek deště, co se rozbíjí o kamenný podklad. Cítila vodu ve vzduchu. Nasávala její vůni. Představila si vlny na moři. A pak se to opravdu stalo. Vodní hladina se zčeřila a malou vlnku poslala přes ní. Zaradovala se. „Koukejte, koukejte!“ volala hrdě a pýřila se jako páv. Sourozencům magie šly jakbysmet, a tak se mohli chvástat společně. „Až přijde Astaroth, hodím na ní vodu. Schválně co udělá se svým ohněm,“ ďábelsky se zahihňala. Bavilo ji dělat si z povýšené sestry legraci, byla tak roztomilá, když se vztekala.
~
Nejspíš to svou jistotou o jejich nedotknutelnosti přehnala, neboť jen krátce poté se do úkrytu připlížila nějaká divná kočka. Byla velká a mrštná, vlčice viděla svalnaté nohy přetažené hustou vrstvou chlupů. A ty packy? Ty měla snad dvakrát, ne, třikrát větší než oni. Začala couvat a vrčet na nebezpečí. Se sourozenci utvořili palisádu a navzájem si chránily záda i boky. Snad to bude stačit a šelma nepůjde po nich. „Všichni spolu,“ souhlasila s Amygdalou.
Pokusila se pomoct, jak je matka instruovala. S magií však zvládla pouze vytvořit vlnu a šplíchnout jí kočce do obličeje. To asi nebude moc efektivní, přeci jen byla už dost mokrá z chození v dešti. Možná ji to však v kombinaci s ostatními faktory alespoň trochu rozhodí. Lilith neuniklo, že Alastor použil oheň. Bodla ji vlna závisti, avšak v tomto momentě nemohla dělat nic. Soustředila se pouze a jen na kočku a matku. Těšila se, až jí máti ukáže co pro to.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Alastor, Amygdala, Amygdala, Allavanté)

Matka zavyla, to byl jistě ten dlouhý táhlý zvuk. Samael jí to zopakoval a měl jistě pravdu. „Hmm, to se taky chci naučit,“ vydechla své přání. Dnes to ovšem nebude, už ani sílu na chabý pokus o zavytí neměla. Alastor se postaral o zaschlou kapybaří krev z její náprsenky. Věnovala mu vřely úsměv a oplatila mu alespoň olíznutí. „Děkuji,“ nezapomněla na slušné chování, „náhodou to je fešný doplněk.“ Ačkoliv by se s krvavou hrudí o dost hůř hrálo před ostatními, jaká je to milá a nevinná vlčice. O sestru se postaráme všichni, stihla si už jen pomyslet, tlamička už ji neposlouchala, aby to odpadlé Amygdale mohla slíbit. Avšak i tak to brala jako příslib do budoucna. Potom už byla pouze tma.
~
Probudilo jí štěbetání sourozenců. Lilith se zvedla na nohy, protáhla se a pořádně zívla, aby si protáhla koutky. „Krásné dobré ráno,“ rozzářila se. Bylo jí teplo, byla suchá, únava opadla a byla se svojí rodinou. Nic jí nechybělo, tedy kromě druhé půlky rodiny. Kdy asi přijdou? problesklo jí v hlavě. Teď byla ovšem důležitější otázka: naplnit svůj žaludek. Nacpala se do syta, což u takhle malého vlčete naštěstí stále nebylo žádné zásadní množství masa.
Venku se stále mračilo a veškerou krajinu zalévala vodní opona. Sourozenci se jali debatovat nad tím, co by měly podniknout dál. Jejich názory byly tak propracované a chytré, rozhodně to byla bystrá vlčata. Vlčice je poslouchala a zúčastněně přikyvovala, ačkoliv vůbec netušila, co by měla dodat. Měla pocit, že je tam tak trochu navíc, jako by snad vůbec nestíhala jejich tempo. Mrskla znepokojeně ocáskem a zasmála se, aby uvolnila sama sebe i atmosféru. „Nebo si necháme narůst ploutve a naučíme se dýchat ve vodě! Budou z nás ryby, a pak nás žádná voda nemůže zastavit,“ nechala se unést fantazií. To jí rozhodně šlo, mnohem lépe než vážné debaty. „Dokonce i do našeho úkrytu se pak dostaneme!“ Rozhovor se stočil k možnému nebezpečí od ostatních zvířat. Ty jistě budou stejně jako oni utíkat před stoupající vodou. „My přece zvládneme každého zlouna, co by nás ohrožoval,“ zavrčela směrem ke vstupu jeskyně. Jejich matka byla ta nejsilnější vlčice na světě! A jejich otec byl ten nejchytřejší! Pro Lilith to byli naprostí superhrdinové.

Electra
(8b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (3b)

Lilith
(10b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b)

Najdi úkryt 5/5

Samael se chtěl květinám učit. To jistě bylo rozumné a asi i správné. Avšak pro Lilith zatím kytky nepřinesly nic dobrého. Když už se k jedné dostala, málem se utopila. Nene, květiny pro ni cesta nebudou. Přenechá tento post ostatním sourozencům, ti s nimi jistě budou umět zacházet skvěle. Ona na svém postu obstará jiné záležitosti. Jaké? To zatím netušila. Určitě však nějaké budou. Jedni budou léčit, druzí budou zabíjet. A všichni ve jménu Chaosu.
Její chůze začala být loudavější a klopýtala přes každý malý kamínek. Měla pocit, že se za chviličku rozbrečí, jestli tomuto cvičení nebude brzy konec. Nikdo nic neříkal, avšak viděla na sourozencích, jak toho mají plné kecky. Stejně jako ona. Ještě jednou prosebně vrhla pohled na matku, co se rozhlížela všude možně po okolí. A opravdu. Našla jeskyni a oznámila jim to. Cíl, sláva. Dotáhla s ostatními kapybaru na určené místo, načež sebou plácla na zem. Packy ji trčely na všechny strany, jazyk nechala vypadnout z tlamy. Vypadala jako perfektní kožešina před krbem. „Uffff,“ vydechla spokojeně, když jí teplo zalilo tělo a srst byla volná od pláštěnky. „Konečně neprší,“ libovala si spokojeně v suché bezpečné jeskyni. Zatím tu byli jen oni, otec s Cainem, Astaroth a Amonem nejspíš byli na cestě. „A kdy dojdou ostatní?“ zeptala se okamžitě. „Jak nás tady najdou?“ dodala ještě možná o něco zásadnější otázku. Chtěla na ně počkat, aby se mohla pochlubit, jakou perfektní kořist ulovili. Jenže oči se jí klížily a spánek mohl velmi rychle přemoci odvážnou dušičku.

Najdi úkryt 4/5

// Zubří pláň

Zatímco Amygdala na pochvaly neslyšela, Alastor se po matčině uznání usmíval jako měsíček na hnoji. Bylo pěkné ho takhle vidět. Na tichou otázku Amygdaly, zda snad vyhrožuje, se zasmávala a mávla packou, jako by o nic nešlo. „Kázeň musí být, ne?“ dodala nevinně. Zamrkala. „Silnější, moudřejší, rychlejší, budeme prostě dokonalé alfy,“ chichotala se na Samaela. Mohla to být stejně dobře naivita jako jasný plán do budoucna.
Po úspěšném lovu táhli všichni mrtvého hlodavce. Lilith u toho obdivovala, jak je matka silná. Vždyť táhla tu druhou, ještě navíc větší, úplně sama. Zatímco ti čtyři měli co dělat, aby odtáhli tu menší. Svou matku neskrývaně obdivovala. Tedy oba své rodiče obdivovala, jenže otec svůj um často schovával za projevy laskavosti, kterých si takhle malé vlče zatím příliš nevšímalo. Byla ráda, že se jim lov povedl. „Je to mnohem zábavnější, než nějaké kytky,“ zamumlala v odpověď. Hlavně ten závěr, kdy mají tu moc vzít živému tvoru jeho budoucnost. A tu výtečnou rudou krev.
Táhli, táhli a jejich cesta za novým úkrytem stále nekončila. S přibývající vzdáleností a zvedajícím se terénem byla kapybara těžší a těžší. Zajímavé, přitom musela vážit pořád stejně, když už byla mrtvá. Lilith odhalila únavu jako pravého pachatele. Vlčice mlela z posledního. Všechno to nadšení i stres z posledních pár dnů na ni dopadlo. „Uf tham bufem?“ procedila skrz stisknuté zuby otázku.

Lov 3/3
Najdi úkryt 3/5

Matka jí odpověděla na dotazy. Hlavu jí tím zamotala ještě víc, než byla. Jestli matka musí zemřít, aby byla Artume a Dallius alfami, musí Artume a Dallius zemřít, abychom my byli alfami? dumala nad tím. Moc tomu nerozuměla, asi byla ještě příliš malá a prostoduchá. Nechala to tedy plavat a počká si, až na to opět přijde řeč až budou starší.
Čím byli starší, tím více se rozvíjely jejich povahy. Už bylo jasné, kdo z nich bude mlčenlivý pozorovatel a kdo naopak ukecaný šašek. Alastor i Samael byli značně rozjímaví a jejich diskuse byly dlouhé a chytré. Lilith se na svět koukala podstatně jednoduššíma očima. Vymýšlet další vchod pro případný únik bylo perfektní bezpečnostní opatření. Až bude vymýšlet svůj úkryt, jistě k tomu přizve Alastora jakožto architekta.
Byla ráda, jak se jejího nápadu s úkryty chopil Alastor. Naprosto s ním souhlasila, takhle nějak si to představovala. Mrkla na něj a vesele zamávala ocáskem. „Přesně, budeme mít svoje úkryty a můžeme se chodit navzájem navštěvovat,“ ňafla spokojeně.
„Stejně jednou budeme mít magie obě!“ řekla směrem k Samaelovi, který rozjímal nad tím, jak voda dokáže být silná. Přeci jen i jejich otec měl magie obě. Jednou z nich budou silné a mocné alfy. Budou spolupracovat, aby Chaos mohl vládnout celému světu. „Všichni musí dělat svou část, jinak se na ně alfy budou zlobit,“ prohlásila se smíchem. V jejích očích však podivně zajiskřilo při nevyřčené hrozbě násilím.
Podívala se na Amygdalu. Bratr ji často chválil, to bylo moc pěkné. Ona však vypadala, že ji to nikterak nedojímá. „Špeh je užitečný, zjistí spoustu věcí, co jiní ne,“ zkusila podložit Alastorova slova více praktickým významem. Amygdala se zdála být velmi zaměřená na to, co je a není. V její hlavě nejspíš neexistovalo žádné, co by kdyby. Všechno, co dělala, muselo mít účel. Pro Lil to byl trochu zvláštní pohled na svět, avšak měla svou sestru ráda a s tím se pojilo naučit se jí rozumět. Měla pocit, že posloucháním a vcítěním se do jiných, může hodně dosáhnout. A ano, potom to proti nim může obrátit. Jako správný chaosan.
Pozorovala matku, snažila se být v závěsu, rychle však přestala stíhat. Byla opravdu rychlá. Navíc tu jednu sejmula magií. Téda! Magie byly opravdu dokonalé. Lilith se rozběhla podívat na nehýbající se menší kapybaru. Její hrudník se stále zdvihal pomalu nahoru a dolů. Vlčice k ní napřed přičichla, aby si osvojila její pach a dokázala ho rozplést ze spletitého provazu vůní kolem. Teplo toho živočicha ji lákalo. Začaly se jí tvořit sliny v tlamě a ona se spokojeně olízla. Nevěděla, kam by se měla zakousnout. A i kdyby to věděla, pravděpodobně by nešla rovnou po krku. Chtěla experimentovat, zkusit kam všude jde zarýt zuby a jak tvrdý podklad je. Pro tentokrát si vybrala břicho. Malé zuby se zabořily do jemné břišní stěny. Ucítila teplou tekutinu, jak prýští z ran, co vytvořila. Rudá krev ji zaplavila tlamu i náprsenku. Užívala si toho pocitu a neměla dost. Pustila břicho až v momentě, kdy přišla matka a přikázala, aby ji odtáhli. Chopila se tedy levé zadní a čekala na sourozence, aby jí pomohli. Poté se s úlovkem a stále krvavou tlamou vydali najít si nový bezpečný úkryt, který jim rodiče slibovali.

// Sněžné tesáky

Ulov něco do zásoby 2/3
Najdi úkryt 2/5

// Tichá zátoka

Opravdu všichni budou alfami. Jejich budoucnost je rozhodně zářná. Scarovy děti jakbysmet. A co jejich děti? A děti jejich dětí? Všichni budou alfy? Zatím to pro ni byla trochu nepochopitelná mocenská hra. „Proč není Artume taky alfa?“ zeptala se na to konto matky. Přeci jen byla jejich starší sestra, „A Dallius?“ Jak do toho všeho pak zapadali jejich děti? Byla tak zmatená.
Mít úkryt u vody s sebou přinášelo jistě výhody. Voda smyje stopy a skryje pach, jistě. Na druhou stranu se teď neměly kam ukrýt. O jednom úkrytu si stále myslela svoje, ale neměla v plánu rozporovat slova své matky. Úkryty přece mohly být neudržované, jestli je někdo v mezičase bude využívat, vyženou ho až se vrátí. Možná ovšem malá holka nechápala, co je třeba dělat, aby byl domov pěkný a útulný.
Zemře. Lilith přikývla. Byl to pro ni nový koncept. Samozřejmě, jejich kořist také musí zemřít, aby ji mohli sníst. Nikdy ovšem nepřemýšlela nad vlastní smrtelností nebo skonáním jejich rodiny. Nebála se smrti, jen to pro ni bylo dost cizí. Co to vlastně znamená, když někdo zemře? Už ho nikdy neuvidí, nebude s ním moct mluvit. Prostě nebude existovat. Zůstane však ve vzpomínkách a budou o něm stále vyprávět, a tím udržovat jeho obraz. „Dobře, smrti se bát nebudu,“ ukončila své přemýšlení nad koloběhem života. Nic jiného nezbývalo.
Poslouchala, jak mají lovit a co mají udělat. Dívala se na stopy v bahně a snažila se zapamatovat jejich tvar. Na zemi jich bylo opravdu mnoho. Nějaké velké, jiné menší a pak i ty, co zanechávala její rodina. „Kapybara,“ zopakovala šeptem po matce, aby si to lépe upevnila. Nasála pachy do čumáku. Její čuch se zlepšoval s každým dnem, co byla starší. Cítila toho hodně, avšak zatím nedokázala jednotlivé pachy od sebe spolehlivě odlišit. Už znala vůni sourozenců i rodičů, některých členů Chaosu a teď se snažila zaměřit Odlehčila tlapky a sledovala dva hlodavce, co se před nimi nacházely. Zařadila se za matku a napjatě čekala, co má udělat.

Ulov něco do zásoby 1/3
Najdi úkryt 1/5

Cain odhalil možnost vlastnit více úkrytů. To byla ovšem průkopnická myšlenka. „Máš pravdu! To bychom se pak mohli schovat i tam. Bylo by fajn mít víc úkrytů, nejlíp vždy po dnu chůze jeden. Proč nemáme víc úkrytů?“ kecala a kecala.
Samael ji poučoval o rybách, protočila očima. „Vždyť já vím. Jen je to zábavná představa,“ odvětila mu se smíchem. Rybičky prohánějící se jejich domovem sem a tam. „A třeba tam pak i nějaké zůstanou, až voda opadne,“ nadhodila ještě příjemnější budoucnost. Budou mít zase úkryt, a ještě navíc s hostinou. Matka tvrdila, jak ten náš úkryt udělá táta větší. To znělo dobře, nezahazovala by však myšlenku s více rodinnými úkryty po celé zemi, to přeci mělo velký potenciál. A mohly by je propojit podzemní tunely, nechala se unášet představivostí.
Alf? To znělo skvěle. Lilith mávala ohonem jako smyslů zbavená. Chtěla být pro Chaos důležitá, přála si, aby každý v okolí znal jejich jméno a třásl se před nimi strachy. Samael konstatoval, že jsou přeci jen dvě alfy. „Tak budeme první smečka, kde nás bude sedm!“ zasmála se lehkovážně. Pak ovšem naklonila hlavu na stranu a nedalo jí to. Musela se zeptat. „A kde budeš, matko?“ nechápala, proč by měla někam odcházet a zmizet.
Voda prý byla velmi rozbouřená, to přeci jen vlčice poznala na vlastní kůži. Byla ráda, že se nikomu z nich nic nestalo a všichni svou plavací lekci zvládly bez větších problémů. Teď byl čas jít lovit zajíce. V očích jí zablýsklo, při představě rudé krve. Snažila se splnit pokyn matky a mlčela. Nedokázala však udržet své nadšení na uzdě, a tak její krok připadal spíš hopsání než chůzi. Alastor se ptal na samé důležité otázky a ona čekala na odpovědi.

// Zubří pláň

Projdi se po zatopeném území
Pokus se plavat
Dej své alfě vědět o momentální situaci

// Sněžné tesáky (přes Zubří pláň)

Tvrdit vlkům cokoliv? To zvládne. Skýtalo to neuvěřitelné možnosti. Pro někoho mohla být princezna z království Zeiss, pro jiného bába kořenářka z nory za kopcem. Zavrtěla ohonem a přikývla na znamení, že rozumí. I sourozenci z toho byli nadšení. Cain obzvlášť. Jen Amygdala vypadala nešťastná. Povzbudivě na sestru mrkla. „Stačí nebýt zlá,“ usoudila jednoduše. „Prostě jim jen na rovinu neřekneš, co chceš,“ doplnila raději, aby to sestře dostatečně objasnila. Bylo zřejmé, že sestra nebude zrovna citlivka. Moc nemluvila, ale když, dávalo to hlavu a patu. Tedy minimálně rodičům. Lilith to příliš pobrat nedokázala. Nepotřebovala rozjímat nad tím, jak se nad nimi právě nachází nimbostratus a celé ostrovy jsou v tlakové níži. Prostě pršelo hodně a dlouho, tečka.
Alastor se chytil nápadu s rituálem. Připomněl arénu a možná měl pravdu. Třeba právě aréna přivodila na celý kraj vytrvalý déšť. Než mu stihla přitakat, vrhnul se na ní a povalil ji do bláta. Smála se a odtlačila ho packami. „A co když musíme právě udělat něco opačného?“ navrhla. „Jestli to začaly boje, musíme… musíme třeba tancovat!“ a jak řekla, tak udělala. Začala se vrtět do smyšleného rytmu a pobrukovat nějaké náhodné slabiky. Ale déšť neustával, a tak jen zklamaně pokračovala v cestě.
Co se úkrytu týče, Cain měl jasno. Prostě sebereme někomu jeho úkryt. Znělo to jako dobrá možnost. „Jasně, královskou rodinu přece musí pustit každý!“ souhlasila s ním za doprovodu vrtícího ohonu. „Stejně bych ale měla náš úkryt,“ dodala tišeji. Chtěla být doma, ohřát se a užít si klidnou chvilku s rodinou. Otec ji předem varoval, že může být zničený. Alespoň lov stále platil. To bylo dobře, mladá slečna začínala být řádně hladová.
Když uviděla, jak voda pohltila téměř celou zátoku, vyschlo jí v hrdle. Bylo to opravdu děsivé. Otec šel zkontrolovat úkryt a pak i matka odešla. Copak netušila, jací její potomci jsou? Vždyť se pokaždé rozutekli do všech světových stran a pak je museli zachraňovat. A teď tomu nemělo být jinak. Lilith si s sebou celou tu cestu táhla trychtýřek, co pro ně vyčarovala Peisia. Teď, když stála na samém kraji vody, viděla sama sebe s kytkou v tlamičce. A také zahlédla ve vodě pohyb. Nějaká zmatená rybka si to plavala kolem. „V té vodě fakt něco žije, Alastore!“ vykřikla nadšeně. Při neopatrném otevření tlamy ji však spadla kytka do vody a samozřejmě se začala vzdalovat od břehu. Lil se pro ni natahovala. Chyběl ji už jen malinký kousíček, když zahučela do vody, ani nevěděla jak. Nejprve se potápěla jako kámen ke dnu, dokud neopadl prvotní šok a nedostavil se pud přežití. Nafoukla si tvářičky vzduchem a kopala, jak nejlépe to dovedla. Trvalo to nějakou dobu, než si osvojila nejefektivnější pohyby. Mám element vody, voda není můj nepřítel, opakovala si stále dokolečka v hlavě, a to ji pohánělo dál. Podařilo se ji dostat na hladinu a nadechnout se. Nakonec se i vyškrábala zpátky a oklepat se. Byla však promočená na kost. Kytka byla někde v trapu a ona byla ráda, že žije. „Blbý kytky,“ zabručela nespokojeně. Ne, léčitel z ní opravdu nebude.
Vrátila se ke své rodině a podívala se na matku. „Je tady všude samá voda. A je hrozně studená! A navíc jsou v ní nějací tvorové!“ oznamovala jí všechno, co za posledních pár minut zjistila. „Myslíš, že nám ryby vzaly úkryt?“ zeptala se, když otec konstatoval, jak to s jejich úkrytem je. Pak se její srst příjemně vysušila a bylo opět teplo. Podívala se na rodiče. „To jsi udělala ty, matko? Nebo má otec taky magii ohně?“ hvízdla nadšeně. Magie ji opravdu fascinovaly. Byla připravená jít hledat nový úkryt, teď když jí bylo zase teplo, viděla svět o hodně růžověji. Kdo vlastně potřebuje klidnou rodinnou idylku, když může s rodinou vyrazit za dobrodružstvím?

Promluv si s vlkem o počasí

Evoluce? Zakrněly, protože je nepotřebovaly? Nechápala to, myšlenka přírodního výběru mající vliv na změnu stavby těla byla zatím přespříliš komplikovaná pro malý mozeček. Pravděpodobně tomu tak bude navždy, přeci jen neměla chuť se učit takovým hloupostem. Ona se bude věnovat větším věcem: celý den si hrát a blbnout se sourozenci.
Peisia přistoupila na hru s královskou krví. Lilith vrtěla ohonem a spokojeně pokyvovala. „Správně, poddaní musí mít úctu,“ prohlásila sebevědomě. Byla to ještě pořád hra nebo se i v ní probouzela správná Chaoská nátura? Ať už na její chování má větší vliv genotyp nebo fenotyp, tohle zacházení jí dělalo dobře.
Pak jim vyčarovala kytku. Pche. Zase hloupé kytky. Lilith o ně neměla zájem, všichni kolem však vypadali přímo nadšeně, že ji vidí. Protočila očima a zabručela: „No jo, trychtýřek.“ Na to však následovalo seznámení s čajem, jehož základem byla horká voda. Voda! Vlčice přimhouřila oči a přímo ďábelsky se jí v nich blýsklo. „Doufám, že s mojí magií půjde voda vařit,“ nebyla to otázka, spíš přání. Ona si byla jistá, že k tomu jednoho dne dojde. I kdyby se měla naučit všechny magie. A najednou i ty kytky vypadaly zajímavěji, když teď viděla jejich propojení s vodou. Jakmile je Peisia popíchla proti sobě s Astaroth, neváhala. Vyplázla na sestru jazyk a rychle čapla kytku mezi zuby. Hrdě si ji odnášela od vzdalujících se daňků.
„Chápu, musíme být přátelští,“ odvětila na poučování Allavanté. „A máme teda všem tvrdit, jaká jsme dokonalá královská rodina Zeiss?“ doptala se raději. Koneckonců proč by ne, bylo to skvělé krytí. Jakmile to namluví několika vlkům, jistě se to rychle roznese. Přeci jen rodina čítající sedm vlčat se jen tak nepřehlédne.
„Vytopilo?“ zopakovala po Alduinovi s hlavičkou skloněnou na stranu. „Jak to myslíš, otče? Jakože by byl náš úkryt zničený?“ lapala po dechu. „Naše království!“ zaúpěla stále ponořená ve hře na princeznu ze země Zeiss. Nová možnost povodní ji natolik zaměstnala, až úplně zapomněla dožadovat se o lekci magie teď hned. Zvedla se a rozběhla se s ostatními. Alastor se ptal na mnohem důležitější otázky, jako kde se schováme. Měl pravdu, ten déšť byl opravdu otravný. A co hůř, skrz pavučinové pláštěnky sem tam propadla kapka až na srst, že by snad matčina magie pomalu slábla? Lilith cítila, jak jsou rodiče postupně nervóznější. Nelíbilo se jí to. Otočila se tedy na sourozence. „Co myslíte, jak dlouho ještě bude pršet? A co náš úkryt, nebude zničený? A co ten lov, můžeme vůbec jít na lov, když takhle prší? Můžeme to nějak zastavit? Magií nebo nějakým rituálem?“ vychrlila na ně svých tisíce otázek ohledně počasí. Po cestě si všímala rozlévající se kaluže vody. Skákat do každé z nich pomalu přestávalo být zábavné. Navíc jí začínala být zima od mokrých pacek. „Co budeme dělat?“ fňukla směrem k rodičům.

// Tichá zátoka (přes Zubří pláň)

K obdivování magie se přidaly i další vlčata. Cain už byl opět na svých tlapách a jal se představovat jako následník trůnu. Lilith se zahihňala. Očividně rozhodnutí učiněné na samém okraji vyhlídky, získat celý svět pro ně, bral smrtelně vážně. Jedno bylo jisté, čekala je zářná budoucnost. Astaroth se přidala ke sledování představení. Velké zklamání však nastalo, když jim Tundra odmítla vyhovět a předvést magii vody. Mladá vlčice naklonila hlavu na stranu. Může vůbec poslat k šípku budoucnost chaosu? „Hmpf,“ zabručela nespokojeně. „Příště nám to ale musíš předvést!“ vyřkla svůj rozsudek. Musela se smířit s tím, že přehlídku vodní magie jen tak neuvidí.
Matka s otcem se tvářili jako úplná neviňátka, dokonce lhali o tom, jak se jmenuje naše smečka. Zeiss? nechápala, co to je za jméno. Znělo to jako zábava. Brala to jako parádní hru, a tak neváhala a rozvíjela jejich lži. „Jsme královská rodina,“ hrdě zdvihla hlavu, „my jsme princezny a princové. Měly byste nám vykat a uklonit se.“ Vrtěla ohonem a pohledem vybízela obě sestry (Tundra a Peisia) k tomu, aby se klaněly. Teď čekala, jestli na jejich hru přistoupí nebo ne.
Pak už se všichni chystali k odchodu. To bylo asi dobře, přeci jen se vlčata pořádně rozjížděla a byla to spíš otázka času, než některé z nich prokecne něco o Chaosu nebo jejich rodině. Navíc i dvě vlčice, na něž se všechna vlčata nabalila, už chtěla jít. Astaroth žadonila o další ukázku magie. „Tobě to alespoň ukázala matka,“ utrousila jejím směrem. Sama by byla ráda za další představení, a tak se otočila na otce a matku a zakňučela: „Ukážete nám ještě něco vy?“ Čupla si na zadek v tiché výhružce „nikam nejdu, dokud neuvidím víc“.