Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala se zájmem Tundru a Peisiu. Tyhle dvě vlčice, tedy hlavně Peisia, se opravdu staly středem vlčecí pozornosti a zdálo se, že jim to nevadí. Naopak, mluvili s nimi jako s normálními vlky, a to se Lilith líbilo. Podle všeho měly zbarvení nějakých daňků. Stejně jako Alastor ani ona netušila, co to má být. Zvědavě naklonila hlavu a čekala na odpověď ohledně tohoto označení.
Pak už byla na řadě ukázka magie země, které se Peisia ochotně ujala. Lilith ucítila, jak se třese zem a měla co dělat, aby se jí unavené nohy nerozjely do všech čtyř světových stran a ona neskončila čumákem na zemi. „D-d-d-d-rsný!“ zuby jí drkotaly při chvějícím se podloží. A to ještě nebyl konec. Ze země se vynořil jehličnan, co narostl úplně z ničeho. Malá vlčice se nemohla ubránit a tlama se jí otevřela ve fascinovaném údivu. Borovice se stočila a roztáhla své větve přímo nad skupinku. Nadšeně vyskočila do vzduchu a smála se: „To je tak úžasné, země je tak silná!“ Doběhla ke kmenu, aby na něj položila tlapku a ujistila se, že to není jen nějaký trik. Nebyl. Kůra byla drsná a voněla smůlou. Od stromu se odrazila packami a plnou rychlostí se vrátila za Peisiou. Nemusela ji pobízet dvakrát. To už se ze země vytáhl stonek a obmotal Lilith packu. „Hihi, to šimrá,“ hihňala se. Obdivně popínavou ozdobu na noze. Nehýbala se, aby si ji omylem nepřetrhla. Bylo jasné, že se jí představení magie opravdu líbilo.
Opatrně otočila hlavu na Tundru s modrýma očima. „Mohla bys nám i ty ukázat, co může vlk dokázat s vodou?“ udělala na ní správné psí oči. „Já, Alastor i Samael bychom to chtěli umět co nejdřív,“ zdůvodnila tu nutnou potřebu vidět další představení a otočila se k bratrům, jako by ji měli podpořit a vlčici přesvědčit.

// Rokle (přes Nejvyšší horu a Červenou louku)

Šli tou stejnou cestou, kterou předtím přišli. To byla škoda, trochu to změnit by bylo určitě zábavnější. Tohle pravděpodobně byla nejkratší možná zkratka, kterou se šlo vydat. A ona chápala, že si všichni potřebují odpočinout. Matka byla sice už vyléčená, avšak určitě vyčerpaná. Otec taky vypadal, že toho má vcelku plné zuby. Amon a Cain se nechávali vést na něm a nebudeme lhát, už se museli vcelku pronést, vlčata rostla jako z vody. Samael mlčel, Amygdala zrovna tak. Alastor se zajímal o magii, kterou měli společnou. I on zkoušel křičet, poroučet a žádat, nedělo se nic. Lilith se na něj neobrátila, když se mu mistrovský kousek s vypařením tekutiny z kožichu vydařil, a tak zatím netušila, že z jejího bratra už je správný černokněžník.
Na její pokus ovládnout vodu a místo toho zprostředkování bahenní koupele, reagovala matka povzbudivě. Vlčice zamávala souhlasně ohonem a vděčně na ní kývla. Otec ji naopak ohledně síly vody úplně odignoroval. Nedalo se nic dělat, musela se spokojit s házením bahna. Doma se snad přiučí více. Souhlasila s Alastorem, že lekce v teple bude o hodně příjemnější. O poznání méně nadšeně reagovala na nepovedený pokus Astaroth. Lilith naklonila hlavu na stranu a sledovala její nazlobenou reakci. „Jsi akorát trochu flekatější,“ zhodnotila upřímně nový vzhled své sestry. Zamrkala jako úplné neviňátko. Rodiče ji nepokárali, a tak neměla žádnou potřebu se omlouvat. Koneckonců trocha bahna nezabije ani to nejukňučenější vlče z vrhu.
Pak už prošli portálem a byli v horách. I tady se to vlky hemžilo. Byl tu onen obchodník Wu, o tom jim matka před chvilkou pověděla. Nečekala, že ho potkají opravdu tak rychle. Možná se zjeví vždy tam, kde ho vlci potřebují? napadlo jí. Rozhodně by to byla dobrá obchodní strategie. Ona ovšem neměla nic, co by mu zatím mohla nabídnout. A po krátkém rozhlédnutí kolem se nezdálo, že by mohla někomu nějakou tu cennost ukrást. Škoda, tentokrát ho tedy nechá jít i se všemi vychytávkami. Krom Wua tam byly další dvě vlčice, Musely to být sestry, jejich zbarvení bylo natolik podobné! Lilith na ně fascinovaně koukala, obdobně jako jedna z nich na Alduina. Měly krátké ocásky, což náramně zaujalo Astaroth. Nezdálo se však, že by o jejich ocásky stála. Malá vlčice k nim popošla blíž a zkoumavě jim hleděla do očí. Vypískla nadšením, když si všimla barvy Peisii. Byly zelené! „Ty ovládáš zemi?“ zeptala se jí se zájmem. „Ukaž!“ dodala rozhodně. Nějaké informace pro smečku jí byly zatím ukradené. Právě teď byla hlavní atrakce jejího života magie a teď měla příležitost vidět tuhle zelenookou mistryni naživo. Usmívala se při tom jako měsíček na hnoji a čekala na představení.

// Na Vyhlídce (přes Severní hory, Ostříží zrak)

Jejich cesta pokračovala v rámci možností poklidně. Ale kolik klidu mohlo být se sedmi vlčaty. Každý z nich byl úplně jiný, a přitom měli tolik společného. Všichni byli tvrdohlaví a měli svou vlastní pravdu. Lilith se zdálo krásné, jak při pohledu na jednu věc všechny z nich napadaly jiné otázky. Rodiče řešili nějaké věci ohledně jejich starší sestry. Vnouče? Zeiss? netušila, co to znamená. Avšak než se stihla zeptat nahlas, už se řešily důležitější otázky, na něž potřebovala odpověď znát spíš.
Stočila oči na svá záda, aby si prohlédla pláštěnku z pavučiny. To bylo ale chytré použití magie! I ona by jednou takhle chtěla ovládat svůj element a všechny ostatní magie taky! Pak sledovala matku, jak vyjmenovává magie ostatních vlčat. Astaroth má oheň, Alastor vodu. Světle modré ani zelené oči nemá nikdo, to teda znamená, že všichni sourozenci se podělili jen o dva elementy. Teda krom starší sestry. A další magie tedy musí získat u tajemného Wua. Měla stejnou otázku jako Astaroth: „Kdo to je, Wua?“ Měla tolik otázek. Svět samotný byl dost složitý a teď najednou se dozví, že byl propleten magií, a tím
Matka vytvořila ohnivou kouli a spálila strom. Za to si od Lilith vysloužila obdivné: „Týjo.“ Bylo to opravdu efektní a malou vlčici píchl trn žárlivosti, že tohle neumí. Ačkoliv je otec hned ujistil, že v budoucnosti není problém ovládat oboje, neuklidnilo jí to. Chtěla to umět hned. Otočila se tedy ke svému otci. Podle všeho získala magii po něm, a tak chtěla vědět, co dovede on. „A co umí voda?“ doufala v podobně krásnou a ničivou ukázku dovedností, ne zastavení deště. „Magie jsou príma! Ale na lov se taky těšíme!“ dodala rychle, aby viděl, že má zájem o jeho znalosti. Teda pokud se netýkají kytek.
Pak se rozhodla vyzkoušet to sama. Vyběhla z bezpečí křídel do prudkého deště. Zastavila, zvedla pravou packu ze země a velice efektně s ní máchla. „Voda!“ vykřikla, aby umocnila svoje kouzlo. Ale ona nebyla žádná w.i.t.c.h., a tak se samozřejmě nestalo vůbec nic. Tedy krom toho, co bylo nevyhnutelné. Při máchnutím mokré tlapy pokryté bahnem z cesty se část odlepila od chlupů a letěla přímo na sourozence. Bahenní zábal čekal minimálně Astaroth, ale je možné, že se rozstříkne i na okolní vlky.

// Sněžné tesáky (přes Nejvyšší horu, Červenou louku)

Stála pod křídly svého otce a klepala se. Tohle počasí bylo opravdu lezavé a kapičky vody se snadno dostávaly skrz vlčecí srst. Poprvé v životě se Lilith necítila šťastná. Skoro by jí i koutky klesly, když se k ní na vzdálenost nataženého čumáku přiblížila Amygdala a sdělila jí, že domů půjdou. V modrooranžových očích se jí znovu zalesklo a slzy z tváře zmizely. Zvesela se zazubila na bílou sestru a přikývla. „Ano, půjdeme. Všichni spolu,“ vyhrkla a zamávala ohonem. Naprosto chápala, co tím sestra chtěla říct a mělo to kýžený účinek. Avšak ona nebyla tak odtažitá, a tak se místo slov díků přitulila k bílé srsti a věnovala Amygdale pořádné olíznutí mezi uši. Krom Amygdaly se ozval i Samael. Teď už znovu veselá Lil se na něj loupla očima. „Já přece nefňukám!“ hájila se, jako by snad před pár vteřinami nestékaly třpytivé slzy z jejích tváří. „Myslíš, že půjdeme jinudy, než sem?“ zeptala se ho. Naklonila hlavu na stranu. Daleká cesta ji tolik neděsila, spíše jí zajímalo, co uvidí. Jasně, bude to náročné, ale dokud jsou spolu, přece se nemůže nic stát.
Nad hlavou jim zasvištěla křídla. Stejně jako ostatní i ona zdvihla hlavu, aby zahlédla oranžovou skvrnu na obloze. Byl to vlk s křídly ptáka, obdobně jako Zeiran. Podle reakcí ostatních však bylo zřejmé, že tohle není jeden z nás. Lil sledovala jeho pohyby a jeho barvy, snažila si zapamatovat o něm co nejvíc věcí, stejně jako o ostatních vlcích, co potkala zde. Kdo ví, třeba se jí to v budoucnosti bude hodit.
Pak už byl čas jít. Otec je obdaroval úsměvem a ona mu ho opětovala. Astaroth se těšila na další lekci botaniky. Bylinky asi nebudou to pravé pro ní, ale lov? To znělo zajímavě. Zatím netušila, co to vlastně je, ale už teď chtěla vědět víc! Chtěla poznat všechno, co jí svět může nabídnout. A pak? Pak si ten svět podmaní ona. Šla po boku svých sourozenců a rodičů a už teď by ráda žila v budoucnosti, co slibovala velké věci. Všimla si, že její bílá sestra Amygdala sleduje otcovu usmívající se tvář. Viděla její hluboké soustředění a pak úplné uvolnění všech svalů. Avšak její tlama se do úsměvu neroztáhla. Lilith na ní zvesela štěkla: „Nemusíš se usmívat, já to zvládnu i za tebe.“ Culila se od ucha k uchu. Očividně všichni potomci Allavanté a Alduina byli skvělí v povzbuzování ostatních.
Dohnal je Alastor a začal od rodičů vyzvídat podrobnosti o magiích. „Jaké magie máme?“ přidala se k němu otázkami. „A k čemu nám budou? A jaké magie máte vy dva? A co naše starší sestra a bratr?“ Stále vymýšlela nové a nové otázky, asi už přišlo to období, kdy za každou zodpovězenou tázací větou budou následovat další tři otazníky.

// Rokle (přes Severní Hory, Ostříž)

Stála na kraji skály a kochala se krásou okolního světa. Někde hluboko v hlavě se ji zrodila myšlenka: Tenhle svět chci celý vlastnit. Přeci jen byla dcerou své matky a v Chaosu se i přes svou veselou náturu rozhodně neztratí. A Astaroth to viděla naprosto stejně. Lilith stále a mávala ohonem. Byla ráda, že je obklopená svou rodinou. Byla si jistá, že jim jednou svět skutečně patřit bude. Ona pro to udělá cokoliv. Cain je vyzval ke skoku, musela se tomu nápadu zasmát. Ještě víc ji pak pobavila představa sestry, kdy by této trojici měla narůst křidýlka. Byli by to takoví tři malí andílci. „Vypadá to dost vysoko,“ konstatovala jen s pohledem na slanou vodu, co dole rozrážela břeh. Nevypadalo to jako pohodlné peřiny. Možná by se vlčata raději měla zeptat otce, jak ke křídlům přišel. Astaroth navrhla shodit někoho jiného, ať víme, jestli je to bezpečné. To znělo dost nadějně! Ale koho by tak vlčata mohla nalákat na let ze skály?
No, než to mohli pořádně promyslet, už u nich stála matka a kárala je za jejich vzdálení od ostatních. To neviděla, jaká hrozná nuda tam s nimi byla? Už to bylo opravdu dlouhé na takhle mladé vlče, jen sedět a poslouchat dospělé. Žádná sranda. Ale sdělila jim i důležitou informaci, že skokem křídla nerostou. Astaroth se doptala, jak to teda vlastně s těmi křídly je. Lilith přemýšlela, jaké by to bylo mít křídla. Začínala být unavená, přeci jen už tady byli dlouho. A s rostoucí únavou ubývala její potřeba mluvit. Jen úsměv zůstával na tváři dál. Kývla souhlasně na matku, jakmile se zaměřila její pozornost na ní, a zatvářila se jako neviňátko s jasnou informací na tváři: ani ve snu by mě to nenapadlo! A vydala se tedy zpátky k vlčí sešlosti, kde Scar ostatní učil květiny. Lilith kytky nijak nezajímaly. Posadila se jen vedle nich a nechávala slova proudil skrz uši bez zastávky v mozkovně. Možná i na chvilku usnula, než začala opět vnímat.
Když se vzpamatovala, bylo všechno kolem rychlé a zmatené. Její matka krvácela, vlci se kolem ní hemžily a vlčata samozřejmě ztrácela hlavu. Lilith nevěděla, co má nedělat. Netušila, jak by mohla pomoct. Připadala si úplně malinká. Měla ses učit ty kytky, dokud jsi mohla, proletěla ji hlavou smutná myšlenka na promarněnou šanci. A opravdu, Scar jejich matce pomáhal, avšak všichni vyčkávali příchod jejich otce. Nečekanou hvězdou dne se stal bratr Alastor, ten očividně u kytek pozor dával a dokázal slunci jejich života pomoci. Pak přišel otec a převzal si jí do své péče. Mladá vlčice to jen mlčky obdivovala. Skutečně se zrzka zvedla a byla… v pořádku, asi tak jak pomlácená vlčice být může. Celé atmosféře nepřidával ani vydatný déšť.
Lilith se podívala na otce. Byl čas jít domů, společně, jako rodina. Lilith se zazubila ještě zářivěji a popošla tak, aby se mohla tisknout k ostatním. Chtěla cítit jejich blízkost, nechtěla jít na straně, kde by měla jeden bok volný a chladný. Když byla obklopená svými blízkými, dolehl na ní stres celé situace. Z očí se jí vyvalily malé lesklé slzy a koulely se přes usměvavý obličej. „Pojďme domů,“ fňukla si potichu a byla připravená zalézt do nory. Ovládnutí světa bude muset počkat.

Dospěláků, co stále přicházeli a odcházeli, jak se jim chtělo, si Lilith všímala jen málo. Užívala si blízkost svých sourozenců a laškovně na všechny cenila zuby. Alastor oplácel její útoky jedna radost, avšak nikterak bolestivě. Pak se ale odkutálel zase o kus dál a do boje se už nevrátil. Je hrozně roztěkaný, prolétla rychlá myšlenka maličkou hlavou. Začínala si všímat prohlubování povah svých sourozenců. Alastora měla ráda, vždy se přidal ke každé legraci, bylo ovšem jasné, že jeho pozornost je krátká a hodně proměnlivá, důvod toho samozřejmě Lilith neznala. Její bíla sestra Amygdala byla o poznání snadnější prokouknout. K boji se nepřidala, nejspíš v tom neviděla žádný smysl. Byla chladná a odtažitá, a přeci si byla Lilith jistá její láskou k rodině, i když to na světlém obličeji nebylo zdát. Bratr Cain, co vytrvale zápasil byl dobrák od kosti, alespoň v rodinném kruhu. A sestřička Astaroth uměla být pořádně otravná, byla to taková princeznička, ale teď se neváhala do boje pořádně pustit. Lilith chňapala, štěkala a vrtěla divoce ohonem, jak se zabrala do boje a do úvah o tom, jak má perfektní rodinu, a ještě perfektnější sourozence.
Cain utíkal na okraj vyhlídky, Astaroth ho následovala a vyzvala i malou Lil, aby běžela s nimi. Ta nepřemýšlela ani minutku. „Po-čkejte na měěě!“ vyhrkla a už si to pelášila za kutálejícími se sourozenci. Už se nemohla přidat do jejich koule chlupů, a tak se svalila na zem sama a kutálela se směrem, co oni. Zastavila teprve na kraji útesu. Postavila se tak, aby měla packy těsně na okraji pevné země a podívala se do dálky. Ranní světlo osvětlovalo rozsáhlou vodní plochu, v dálce však byla vidět ještě širší plocha země. „Vidíte to?“ houkla směrem k sourozencům. „Svět je taaaak velký,“ vydechla zasněně. Chtěla ho poznat.

Mockrát děkuji za parádní akci ♥ Škoda, že mi pak čas nedovolil účastnit se posledních úkolů, byly fakt skvělé!

Poprosím pro Lilith (22b):
1 tlapku do vody (15b)
1 minci (5b)
4 kšm (2b)

Zapsáno

„L-rrr-lll-rr,“ snažila se natrénovat to škaredé písmenku. „Naštěs-stí Lilith,“ zašeptala si sama k sobě celá šťastná z toho, že její jméno žádnou drsnou souhlásku nemá. Dospělí přicházeli a odcházeli. Lilith je jen po očku sledovala, aby jí neuniklo nic důležitého, tedy hlavně pozorovala různorodě barevné kožichy ostatních a snažila se zapamatovat, jak vypadají. Vždyť byli přeci jejich, jak jí potvrdila matka. Přičemž ani jedna z vlčic si nebyla jistá hloubkou toho obratu. Na okamžik otočila hlavičku, aby se podívala na černého příchozího, co se dal hned do řeči s jejich matkou. Vypadal dost důležitě, avšak nikdo jeho jméno nevyslovil. Inu, později ho prozkoumá, teď nebyl na jejím plánu dne. Stejně tak ji nezajímali nějací bohové, natož dar od nich. Znovu hravě štěkla po bratrovi a bylo to jasné: přestaň řešit takové blbosti a pojď se prát se svými sourozenci!
A tak se také stalo. Ze sedmi vlčat se k ní přidal jen Alastor a Cain. To malou dámu na okamžik píchlo u srdíčka, chtěla vyvolat pořádnou melu. No co, musí brát, co dům dal. Třeba se ostatní ještě přidají. Přikrčila se, čumáček dala hezky k zemi a zadek vyšpulila. Ohon ji výhružně padal ze strany na stranu. Začala na oko vrčet a zírala přímo na Alastora, co se k ní řítil. Nastala zrada, Cain zaútočil první, žádné varování, nic. Jen překvapivý útok. Lilith se po nějaké chvilce vzpouzení podařilo vysoukat z pod něj svou hlavu a pokusila se mu oplatit výpad. Mířila na jeho přední nohu. Co čert nechtěl, omylem štípla do nohy druhého bratra, co se přišel být, Alastora. Teď už to bylo pořádné klubíčko, jak kdyby hráli Twister a všichni měli dát část těla na modrou.

Aréna (Artume vs Dallius)
Pozorovala dění dole na louce a u jezera. Mnoho z vlků nepoznávala, ale svou starší sestru a bratra odlišila. Vlče nadšeně štěklo. Viděla záblesky ohně a spoustu chňapání a škrábání. Avšak rychle bylo po souboji, zdálo se, že přišli pozdě na to, aby viděli celý rozsah akce. Škoda, Lilith by se ráda přiučila něco od starších sourozenců. Vypadalo to, že Artume vyhrála.
Alduin a zmínka o Amygdale
Většina dospělých vlků si jí nevšímala. Bylo tady tolik zajímavého, že ani ona jim nevěnovala valnou pozornost. Zírala zvídavě na matku a jen očkem sjela ke své sestře Amygdale, když se postavila po jejím boku. Nejspíš byla i ona zvědavá a hledala jistotu znalostí ve svém životě. Před matkou začal odpovídat její otec, a tak mladá vlčice stočila své modravé oči k němu. „Ssss,“ syčela nespokojeně souhlásku, co jí dělala takový problém ve slovech. Proč je součástí tolika slov a jmen? „-car.“ Tohle jméno bude muset ještě hodně trénovat, bez sykavky nemá takovou údernost. „Yl-i,“ to je teprve jméno, r a s hned po sobě! Ještě, že ona se jmenuje Lilith a nemá žádné hnusné nevyslovitelné hlásky. Nespokojeně si zamlaskla nad svou nešikovnou tlamou. Byla cílevědomá a její aktuální cíl byl zřejmý: naučit se mluvit, krásně, čistě, rychle a hlasitě. Na otce už nemělo smysl mluvit dál, neb si ho ukradla Artume a odcházela s ním pryč.
Allavanté
Slunce jejich života do ní (snad i) láskyplně drcla a věnovala malinké úsměv, který své matce Lilith velice široce opětovala. Pak už mlčela a poslouchala výčet vlků, jejich sourozenců i ostatních členů Chaosu. Jen si pod fousky opakovala ta jména. „Dalliu-, Altume, Ilidan, přikyvovala a v hlavě si dělala obrázky jejich tváří. U ztraceného bratra visel veliký palčivý otazník. Ona chtěla znát všechny své členy rodiny! „Ssss-car, Yef-lei, Blecha, Kulážná, Callid…“ Těch vlků bylo opravdu mnoho, jména se prolívaly s přezdívkami. No, malá holka v tom měla trochu guláš. „A v-ššš-ichni j-s-ou na-šš-i?“ zeptala se stále lámaně, ale už s lepší artikulací sykavek. Těžko říct, zda myslela naši jako rodina nebo naši jako bychom je snad vlastnili.
Aréna (Yrsi vs Callid)
Vrhla se opět k okraji Vyhlídky, aby mohla pozorovat dění pod nimi. A opravdu, jak říkala jejich máti, byla tam Yrsi a ještě jiný vlk, kterého zatím neměla tu čest poznat. Pravděpodobně mu náleželo jméno Callid, neb o něm tak dospěláci mluvili. Bylo to méně ohnivé než předtím boj mezi sourozenci, avšak o to byl zuřivější. Vrhali se na sebe, cvakali zuby a tlapy létaly vzduchem. I odtud Lilith viděla rudou krev. Olízla si tlamu. Tuhle krev už jednou ochutnala a nebránila by se tomu si to zopakovat.
Vlčata, výzva k malé pranici
Ze všeho toho násilí měla i ona chuť se pořádně vydovádět. Přeci jen už to byla nějaká doba, co se pořádně porafali se sourozenci. A oni k tomu nepotřebovali žádnou arénu ani pravidla. Matka je varovala, ať se chovají slušně a s respektem ke starším a zkušenějším bratrům a sestrám. Neřekla ale nic o neslušném chování vůči stejně starým sourozencům! To byla pěkně široká trhlina, kterou Lilith hodlala využít. Rozverně se přikrčila k zemi a začala výhružně mávat ohonem. Vyštěkávala své sourozence k akci. Bylo ji jedno, zda se přidá jeden nebo všech šest dalších. Chtěla si prostě pořádně pohrát, napodobit ty velké vlky dole.

Jméno vlka: Lilith
Počet postů: 6
Postavení: Sigma
Povýšení: sigma
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Vyšla ven z úkrytu, poznává sourozence a svět kolem ní. Učí se pořádně mluvit.
Bobříci: /

// Ostříží zrak (přes Severní horu)

Jejich strastiplná cesta se chýlila ke konci. Čumák zachytil známý pach. „Ma-tka!“ vyhrkla a vrhla se k životadárci, aby se otřela o hebké chlupy. Pozornost znovu upoutal otec, co ukázal na ostatní zde stojící vlčí jedince a označil je jako zbytek naší rodiny. „Cha-o-ssss,“ znovu se pokusila vyslovit ten rodinný název. Lilith všem věnovala přátelský úsměv. „Tě-í mě,“ Zavrtěla ohonem a slušně dodala. „Já, Lili-th,“. Pak už zase mluvili dospělí a bylo jich moc, mluvili moc a nebyli vůbec zajímaví. Matka jim jasně vytyčila pravidla: neobtěžovat a netoulat se daleko. Prý se bude bojovat. Copak i dospělí mezi sebou bojují? pomyslela si zvídavě v hlavě. Vlčice se tedy jala odběhnout dál od skupiny a prohlížet si ve větru se vlnící trávu. Ani si nevšimla, že se její máti rozhodla opustit tenhle plácek a zase se vrátit. Místo poslouchání nebo představování se dospělým, raději sledovala dění pod nimi. Snažila se pochopit, na co se to vlastně dívá a proč je najednou všude kolem tolik vlků a další stále přicházejí.
Po nějaké době se zvedla a došla do hloučku starších. Upřela své oči na matku a zeptala se: „Kolik vlků v Cha-o-sss-u? Ne, že by snad zatím chápala koncept počítání. Avšak chtěla vědět, kolik má svých vlastních i nevlastních sourozenců. Jako hor v pohoří? Jako stébel trávy na louce? Nebo snad jen jako drápků na packách?

// Nejvyšší hora (přes Rokli)

Cesta byla náročnější a náročnější. Drobné nožky se začínaly plést do sebe a Lilith opět začala ztrácet rovnováhu, jako by se vracela do mladších dnů. Nespokojeně si brblala, ačkoliv na tváři měla zaseklý stále stejně zářivý úsměv. Bratr ťapající po zemi vedle ní vypadal taky více a více unaveně. Její sestra vydala stěžováním za všechny tři, a tak otec udělal přestávku. Vlče se schoulilo do klubíčka a bez váhání usnulo, přeci jen všechny ty zážitky a náročná procházka dají zabrat.
Netrvalo to však dlouho, než je otec opět budil. Sliboval jim, že až budou velcí, bude to procházka růžovým sadem. Nerozuměla tomu a očividně nebyla jediná. „Klajina bu-de jiná?“ napadlo ji, že třeba místní planiny porostou nějakými rostlinami. Ostatní otázky ji přímo z tlamy sebral bratr a tak jen trpělivě čekala, jak jim to otec vysvětlí. S vrtícím ohonem se opět s nimi vydala na cestu.

// Vyhlídka (přes Severní hory)

// Sněžné tesáky (přes Červenou louku)

Proskočila portálem a najednou byla úplně jinde. To byly čáry! Tenhle výlet byl neuvěřitelně hodnotný. Už teď získala tolik informací o zdejším světě a stále ještě proudily dál. Malé vlčici to přišlo nádherné, celý svět kolem ní byl krásný a ona byla nejspokojenějším tvorem pod sluncem. Jak by taky ne, vždyť tu byli všichni její sourozenci a otec. A za nedlouho uvidí zase i matku, své starší sourozence a ostatní členy „Cha-o-u.“ Sykavky ji nadále dělaly problém, a tak chtěla využít jakoukoliv příležitost pro trénink, ten je přeci důležitý k dokonalosti. „S-s-s,“ pokoušela se přinutit svou tlamu správně vyslovit to zvláštní písmeno. Zakoulela očima nad svými nedostatky. Přitom její bratr Alastor právě tohle písmeno vyslovit dokázal. Pozorně ho sledovala a opakovala slova po něm, aby naučila své mimické svaly spolupracovat.
Otec prohodil sourozence a ona zůstala dole. Nevadilo ji to, vychutnávala si každičký krok, co přinášel spoustu zábavy. Tamhle narazila na drobného pavoučka, tam zase na podivně tvarovaný šutr. Byla ráda, že může objevovat tyto úkazy se svými bratry a sestrou. I když Astaroth nevypadala z okolí zrovna nadšeně. Lilith se jí raději nepletla do cesty.

// Ostříží zrak (Přes rokli)

// Tichá zátoka

Bratr (Alastor) se pokusil vyslovit její jméno, které do té doby slyšela jen od dospělých. Nepodařilo se mu úplně napodobit jejich přízvuk, ale ona chápala, že oslovil ji. Vesele se na něj zazubila a zavrtěla ohonem. Pokusila se opět vyslovit to jeho: „Al-a-tor!“ Ne, ještě to nedokázala dokonale ohnout jazyk, aby dokázala vyslovit syčivou souhlásku. Pokrok to byl ovšem značný. Vybídnul ji, aby šla kupředu. A ona se bez váhání rozběhla, nějakou hlubokou myšlenku za tou neohrabanou větou nehledala. Prostě běžela za otcem se sourozenci po boku.
Zvesela si poskakovala a broukala si nějakou neznámou melodii. Postupně je všechny objala mlha, a to byla teprve zkouška malých neohrabaných nožek. Lilith nejednou upadla přímo na čumák, pokaždé se však zvedla, rozverně se zasmála a pokračovala vstříc dobrodružství. Byla šťastná, že uvidí kus světa, který se skrýval kolem jejich domova. A taky že jo, po cestě potkali hodně tvorů, na které vždy někdo z nich upozornil. Když se nemohli dostat přes překážku, pomohl jim s tím otec. A pak se před nimi se začaly tyčit vysoké hory a Lilith okouzleně vydechla: „Ala-tore, to klásný!“
Výšlap už tak příjemný nebyl. Malé nožičky se začínaly plést únavou. V tom otec zastavil před podivně pableskujícím čímsi. Poslouchala otce a přikývla. „Be-pečně,“ zaradovala se. Hlavně rychle a snadno, aniž by musela namáhat svoje svaly. „Ano, otec, usmála se na něj při jasném rozkazu: počkejte na druhé straně. Skloňování zatím nepochopila. Strčila do své bílé sestry: „Amy, deme!“ Na nic nečekala a proskočila skrz.

// Nejvyšší hora (přes Červenou louku)

Skoro utopená sestra nebyla moc zábavná. Asi se příliš nalokala vody a neměla teď na hraní náladu. Za její začínající slovní zásobu ji ovšem pochválila jejich matka. Lilith se na ní vřele usmála a zamávala spokojeně ohonem. „Ma!“ vyhrkla hrdě v odpověď a pozvedla bradu výše. O kousek dál zaslechla jejího bratra Alastara, jak po ní tu první hlásku zopakoval. To bylo něco, tohle byl její den. Všichni ji chválili a napodobovali. Její malé srdce plesalo radostí. Pak se toho začalo dít nějak moc. Zničehonic se rozešla pryč jejich máma, spolu s ní se chystala i neznámá (Yrsi) a velká sestra (Artume). Dokonce vyšel z úkrytu i jejich starší bratr (Dallius). Lilith nechápala, co všechny tak popadlo. Vytí v dálce její zatím nedokonalé uši nedokázaly zachytit, a tak zůstala jen stát s otevřenou tlamou. Vnímala matku, co jim dala jasný úkol: poslouchejte otce. Malé modré oči s kapkou oranžové se obrátili na nového opatrovatele.
Lilith docupitala až k němu a zářivě se na něj usmála. Už měl na zádech bratra Amona a cpal si tam i ostatní sourozence. Jen na nejzlobivější trojici vlčat se nedostalo. Podívala se na bílou sestru Amygdalu a tmavého bratra Alastora. Na oba zvesela štěkla, byla ráda, že půjde ve skupince s nimi. „Amy, zkusila zopakovat jméno bílé sestry, šlo ji to méně než tmavému bratrovi. „Al!“ oslovila i jeho. Poté věnovala znovu pohled velkému černému vlku s blánami. Vyzval je, aby šli. Její mozek začínal zpracovávat slova a rozumět jejich významu. „O,“ vypustila z tlamy zvláštní písmeno. Musela při něm hodně zkroutit tlamu. Nebylo to tak jednoduché jako říct ma. Zastříhala ušima a zkusila to znovu: „O-tec!“ Vypnula pyšně hruď a zvesela vyrazila na výlet, pryč od jejich rodné skrýše.

// Sněžné tesáky (Přes Mlžné pláně)