Příspěvky uživatele

< návrat zpět

“Smile, because it confuses people. Smile, because its easier than explaining what is killing you inside.”

Válela se, hrabala a nabalovala na sebe tu rudou tekutinu, co se sákla do písku rychleji než do její srsti. Její svobodu rychle ukořistila velká sestra (Artume), ta ji přišpendlila pevně na záda a čučela jak tele na nový vrata. Lilith se na ní široce usmívala a mávala ohonem, měla radost, že si s ní hraje tahle velká vlčice. Zase prohodila něco v rychlém jazyce a propustila malou kouli na svobodu. Škoda, malá si vcelku užívala její pozornost.
Než se mohla vrátit ke své krvavé koupeli, vzala ji matka (Allavanté) do vzdušného vězení a přesunula vedle sebe. Zvedla k ní oči a sledovala pohyb její tlamy. Snažila se ho napodobit, avšak z její malé nemotorné mordy vylezlo jen: „Ma.“ Oči se jí rozzářily. Už byla jako ti velcí! Mohla jim kdykoliv vstoupit do rozhovoru a říct k tomu to svoje. To je jedno, že umí jen jednu slabiku, s dostatečnou intonací a výrazem v tváři to přeci bude dost!
V tom se na ni vrhl hravě bratr (Alastor). Tenhle bratr se jí opravdu zamlouval, byla s ním legrace. Ňafali a převalovali se spolu, zatímco krev houstla, jak se srážela mimo svůj domov v cévách. Lilith cítila, jak jí v srsti začínají ulpívat pevné chuchvalce. Stejně jako předtím starší sestra i on opustil a šel se postavit té nové postavě.
Matka mezitím opustila její blízkost a vydala se k tomu velkému modrému, odkud nakonec vytáhla i jednoho sourozence. Zamžourala, aby byla schopná určit, jaký nešťastník se pokusil ukončit svůj život. Zároveň chtěla ozkoušet své každý den se vylepšující oční bulvy. Byla to tmavá, flekatá sestra s každým okem jiným (Astaroh). Zasmála se, sestra se zdála býti zábavná, a tak se rozcapkala přímo k ní. Matka ji naštěstí od vody odnesla, a tak se Lilith vyhnula stejnému osudu. Zvesela se na ni zazubila a drcla do ní tlapou. Snad aby vyzkoušela, jaká je na ohmat její srst. Byla splihlá a kapala z ní průzračná tekutina. Jakmile se dotkla, začaly se i její chlupy máčet. Fascinovaně to sledovala, než si packu zvedla a olízla ji. Fuj, jak to bylo hnusné! Stáhla obličej do znechucené grimasy a věnovala ublížený pohled sestře (Astaroh), jako by za to snad mohla ona. Počastovala ji jediným výrazem, co zatím dokázala vyslovit. „Maa,“ fňukla si.
Koutkem oka si všimla ostatních sourozenců, co se vykolíbali z úkrytu ven, a dokonce se tady zjevil i jejich otec. Jeho blány si pak bude muset prohlídnout pořádně, teď ale obtěžuje svou napůl utopenou sestru.

Mockrát děkuji za skvělou akci a za medaili!
Celkem 4 úkoly, tzn. 40 bodů:

2 tlapky do vody (30b)
2 mince (10b)
Plus tedy odznáčky :3

// Tiché útočiště
Lilith bez rozmyslu vyskočila ven z bezpečí jejich úkrytu. Pocit nebezpečí pominul rychle, vždyť matka vyšla ven před nimi a opravdu se tak nebylo čeho bát. Před ní se rozprostřela krajina. Zdála se nekonečná. Zlatavý písek jí propadal skrz prsty a ona se do něj nořila. Malá vlčice se rozběhla, její nohy už ji začínaly poslouchat lépe, přesto se sem tam zakymácela a spadla na bok. Okamžitě se však zvedala a rozhazovala písek všude kolem sebe.
Zničehonic jí na hlavu dopadlo pár kapek vody. Zaklonila hlavu a zjistila, že to přichází seshora, jak kdyby na ně nebe slintalo. Zasmála se, bylo to legrační. Úplně jiné než v úkrytu. Venkovní svět byl o tolik rozmanitější. Kapky deště jí stékaly po srsti a příjemně studily na těle. Zavrtěla znovu ohonem a rozběhla se dohnat svou máti (Allavanté) a bílou sestru (Amygdala).
Ty dvě se blížily ke starší sestře (Artume) a ještě nějaké jiné postavě. Lilith ji neznala, avšak už si začínala zvykat na to, že v jejich okolí se nachází velké množství vysokých vlků. Co bylo zajímavé, že se tahle nová prala s jejich sestrou. Že by i ona patřila do rodiny? Nezdálo se jí, že by jim byla podobná. Cupitala za matkou a sledovala situaci. Jakmile matka promluvila, ty dvě přestaly dovádět. Dospěláci zase začali něco žvatlat a vlče o ně ztratilo zájem.
Její bílá sestra se schovala za jejich mámu a nedůvěřivě si prohlížela tu cizinku. Bratr (Alastor) jen seděl na zadku a zmateně se rozhlížel. Ona měla jiné plány. Proběhla své matce mezi nohama a postavila se přímo na místo, kde se ty dvě předtím rvaly. Písek tam měl jinačí barvu, nebyl zlatý ale zářivě rudý. Malá vlčice k němu přiblížila čumák a začala ho očichávat. Vůně byla těžká, kovová a přesto lahodná. Ta vůně ji štípala v nose, jaksi příjemně. Když zvedla packu všimla si, že rudá kapalina na ní zůstala. Na nic nečekala a svalila se na zem, aby se mohla pořádně vyválet v nově objevené tekutině.

(4)

Malá vlčice pokračovala nebojácně k zářivému otvoru. Byla zvědavá, co se v takové díře může skrývat. A jak to vlastně ti velcí dělají, že chodí sem a tam? Musela to prozkoumat důkladně. Co jí potěšilo ještě víc bylo, že vyvolala řetězovou reakci svých sourozenců. Tmavý trojbarevný (Alastor) na nic nečekal a přidal se k ní. Vyvolalo to v ní nutkavou potřebu projevit radost, a tak nahlas vyjekla. Nechala se nalákat i jejich bílá sestra (Amygdala), která jí dokonce věnovala povzbudivý a rošťácký pohled. Tedy nebyl to úplně pohled, spíš to prozrazoval postoj celého jejího těla a hlavně směr, jakým se potom vydala. Její obličej oproti Lilith byl strnulý, prázdný, bez úsměvu. A tak své sestře věnovala zářivý úsměv a pokračovala dál.
Už byla malá koule skoro v díře, když se z ní najednou vynořil zase někdo jiný! Kecla si z toho na zadek a koulela očima. Tolik vlků narušovalo jejich domov a matka byla nadále klidná. Ohlédla se na vysokého vlka (Dallius), co drze prošel kolem ní a obdarovala ho jedním z jejích rozverných zazubení. Nejen, že na ní ten velký málem šlápl, ale ještě rozbil její partu sourozenců, co horko těžko vytvořila. Copak neměl pochopení pro to, jak je těžké ty malé mozečky udržet na nějakém konkrétním cíli?
Ona každopádně jejich staršího bratra zkoumat nechtěla. Teď ji mnohem víc zaujímala zázračná díra. Přišla opatrně až k ní a začala očichávat jednu ze stran. Do čumáku se jí dostávaly pachy, které poznávala. Matky, otce a starších sourozenců. Zajímavé, na místech, kudy vlci projdou, zůstane jejich vůně. To bylo zjištění! Pohodila nejistě ohonem ze strany na stranu. Do teď vše vonělo jako matka a oni. Zamžourala do světla venku a viděla, že se za dírou otvírá celý svět. Země tam byla zlatá a modrá a vše se třpytilo v paprskách slunce. Lilith znovu opakovala své nadšené jekot.
Pak se stalo něco nečekaného. Najednou kolem ní prošla jejich velká sestra (Artume) a po malé chvíli následovala dokonce i jejich matka (Allavanté). V malé hlavičce se to rozleželo tak, že je vlastně všechny dovedla ven, z čehož měla nesmírnou radost. Matka ještě nad ní vydala podivný zvuk z tlamy, jako by je všechny svolávala. Lilith se proto otočila a po několika pokusech se jí podařilo vyloudit podobné, tedy o hodně pištivější, štěknutí na sourozence. Potom konečně vyskočila poprvé ven do širého světa.

// Tichá zátoka

(3)

Na svého bratra (Alastor) se dlouho culit nemohla, neb velká vlčice (Artume) ji chňapla a odtáhla od sourozenců obdobně, jako předtím její sestru (Amygdallu). Ale Lilith neměla potřebu okamžitě se vrátit za mámou a chutným mlékem. Kdeže, vždyť byla najezená do syta a teď se toho dělo tolik zajímavějšího. Trvalo ji chvilku, než se dokázala postavit na všechny čtyři a udělat nejistých pár kroků k jejich velké sestře, která mezi tím plkala s jejich matkou. Obě mluvily moc rychle a nesrozumitelně, než aby malé vlče dokázalo zachytit, co vlastně říkají. Malé očka je chvilku pozorovala, než opět někdo zatahal za chlupy na krku (Alastor). Lilith vydala nesouhlasné zamručení a otočila se na svého bratra, co na ní předtím dělal obličeje. Pro takhle mladé stvoření se to zdálo jako by to bylo před roky a roky.
Lilith se nenechala dlouho vláčet, nebyla to zábava, a hlavně by se takhle nikam nedostali. Podařilo se jí po troše snahy převalit na břicho a strčila do tmavého (Alastor) packou, aby ji pustil. Pak se důležitě zvedla na nohy a rošťácky na něj mrkla v tiché výzvě: Následuj mě! Samozřejmě tohoto gesta si mohli všimnout i další sourozenci. Opatrnými, stále méně vrávoravými, kroky si to štrádovala přes jeskyni až k tomu zářivému otvoru, kde předtím zmizel jejich otec a zároveň se objevila jejich starší sestra. To kouzlo teď chtěla prozkoumat a přijít mu na kloub.

(2)

Její světlá sestra (Amygdala) zafuněla až moc zblízka do dvojbarevného oka, což přinutilo Lilith zavřít víčka a ublíženě fňuknout. Při tom pustila ze svých ostrých zoubků její ocásek. Když oči opět otevřela, stála vedle další vysoká postava (Artume). Tahle vysoká vlčice si to nakráčela přímo mezi ně a sebrala tu světlou chlupatou kouli, se kterou si doteď hrála ona. Lilith se nazlobeně obrátila a udělala dva pomalé kroky směrem k narušitelce jejich bojující pohody. Pokusila se na vysokou vlčici zavrčet, ale z tlamy vylezl zvuk podobný spíše prskání. To už se ta velká tmavá bavila s jejich matkou. Lilith nechápavě naklonila hlavičku na stranu. Vnímala jejich intonaci, význam slov jí ovšem zůstával skrytý. Jedno bylo jisté, matka z přítomnosti nové příchozí nemá těžkou hlavu. Malá vlčice si ještě jednou podrobně prohlédla rysy narušitelky a možná zahlédla něco, co připomínalo jejich matku. To, že se jedná o jejich starší sestru, jí zatím nedocházelo. Tušila pouze, že v jejich životě hraje důležitou roli a měla by s ní vycházet tak, jako jejich matka. Schovala proto zoubky a dál se na všechny usmívala jako měsíček na hnoji.
Všimla si, že vlk s blánami na zádech, tedy jejich otec (Alduin), odešel přes zářivý otvor pryč. Snažila se mžourat očkama proti světlu, ale neviděla nic a oči ji začaly rychle slzet. Z jejího snažení ji vyrušil tmavý bratr (Alastor), co přilezl až k ní a začal dělat legrační grimasy. Přeci jen ani jeden z nich zatím své mimické svaly plně neovládal. Lilith to pobavilo tak moc, že se začala hýkavě smát, div neupadla na zem.

Hlásím se s Lilith ♡

(1)

Momenty po narození zůstaly pro malou vlčici tajemstvím, přeci jen kdo si pamatuje vlastní zrození? Je to doba, kdy sice organismus dokáže samostatně fungovat, ale mysl jako taková se ještě dotváří. A tak vnímat svět jako takový začala až později. Zprvu se jednalo o pouhé útržky, třeba uvědomění si, že teplo je dobré a zima špatná. Nebo třeba že mléko je dobré a bez něj přichází hlad. S ubíhajícím časem těchto myšlenek přibývalo a ponětí o okolí začínalo sílit. Bylo zřejmé, že malá vlčice se bude života držet zuby nehty. Každý den nabývala na hmotnosti i síle. Stejně tak stoupala i její aktivita, všem v okolí muselo být jisté, že tohle klubko chlupů dlouho nikde neposedí. S vervou se plazila přes ostatní sourozence, stejně malé chlupaté koule svalů a chlupů.
Když otevřela poprvé oči a otřela si poslední zbytky ospalků, spatřila svět kolem ní v úplně novém světle. Do té doby neměla představu o tom, jak její okolí vypadá, řídila se jen podle teplot a slabých vůní, které byly ale dost monotónní. Přeci jen všichni byli zalezlí v tomto úkrytu už nějakou dobu společně. Její svět byl prozatím ohraničený šedivými stěnami z kamene, materiálu, co pro ni zatím představoval pouhou nepříjemnou chladnou bariéru. Avšak přeci jen byl ve stěně otvor, skrz něj pronikalo ostré slunce, které do čerstvě otevřených očí bolestivě řezalo. Proto odvrátila obličej od možnosti opuštění jejich domova a zaměřila se na ty teplé živé bytosti, co pro ni do teď byly pouhopouhým zdrojem tepla. Napřed byl její zrak slabý a jen stěží rozeznávala obrysy, ale s každým dalším dnem se vše zdálo jasnější a ostřejší.
První ji zaujala jejich matka, samozřejmě. Představovala pro ni zdroj nejen tepla, ale i obživy. I kdyby se snažila, nedokázala by prozatím slovy popsat její vzhled. Zaujaly ji ovšem její oči, často je těmi svými vyhledávala. Lilith zatím netušila, že malá část těchto očí se odráží i v její tváři. Obrázek své matky si vtiskla hluboko do paměti a v srdci cítila hřejivý pocit vždy, když se na ní podívala.
Krom ní se v brlohu tetelilo ještě dalších šest tělíček. Většina z nich měla nádech matčiných barev, někteří převažovali tmavší otcovou srstí. A pak tady byli dva o dost světlejší (Amygdala a Samael). Její bratr byl podobně silný jako ona, a tak častěji otravovala svou sestru, ta byla menší a snadno se dala odstrčit.
Nakonec tu byl ještě jeden vysoký vlk, asi stejně jako jejich matka. Jak už to tak bývá, na začátku života vlčat byl otec na posledním místě jejich vnímání. Přesto byl jejich nedílnou součástí a v dalších dnech jistě bude představovat stěžejní element pro jejich další rozvoj. Čeho si prozatím Lilith všímala byly podivné blány, které ten vlk měl na svých zádech a ostatní ne. Mohl ji načapat, jak na něj zírává s otevřenou tlamičkou a snaží se pochopit, co vlastně vidí.
Teprve teď začínala být se sourozenci správná legrace. Lilith sledovala dění, jak jeden z tmavších sourozenců (Cain) oslintal ucho světlounké malé sestry (Amygdala). Tu rychle pomstil další z tmavých bratrů (Alastor). Malé vlčici se to zdálo k popukání, a tak roztáhla svou tlamu do širokého úsměvu, který ji od té doby bude navždy zdobit tvář. A protože nechtěla za svými sourozenci zůstat pozadu, rychle se k nim připlazila a čapla tu světlou sestru za ocas, přičemž jí věnovala vyzývavý pohled, jakoby říkala: „No tak, pojď si taky hrát.“