Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Mladej bych neřekl, pane. A obrat vás nepotřebuji, pokud byste mi nedal důvod," rýpl si do jeho slov s tichým zavrčením a pozvedl "obočí". Takhle se s ním jednat nebude. Chápal však, že vlk pomoci nechce, a tak to i respektoval. Stejně se však rozhodl ho nejdřív nenápadně varovat, aby věděl, že není tak málo nebezpečný. Černý při dalším kroku šlápl na rozbahněnou půdu, která totiž pěkně klouzala. Potupa? Možná. Taky se mu možná nepěkně zamaže jeho mapa, jestli uklouzne. Taková past byla však něčím, co si vlci nespojují s magiemi. Všiml si přicházející vlčice. To mu dělalo čáru přes rozpocet. Její kytka voněla svůdně, ale díky vlkům, kteří ho následovali, se jejímu účinku bránil a musel být ostražitý. Když přiběhne další pirát a řekne, že poklad zmizel, šedému dojde, že tohle má na svědomí asi druhá část skupiny. Stojí a čeká, když je náhle vynesen nad zem. Pff. Aspoň se podívám na ten koráb. Vyhledá na tomto únosu něco dobrého. Jak se těch pirátů ale zbavit? Cítí únavu. Musím být otravný. Jedině tak získám čas pro ostatní, zaujmu jejich pozornost a třeba to bude natolik k nevydržení, že mne pustí. Pokud ne... Ukážu jim, že i já jsem bojovník. "Hele, vodkud vy ste? Plujete z Yaloru? A touto mocí vás obdarovali bohové, nebo? Jen čistě ze zvědavosti," pokrčil přitom rameny, aby bylo vidět, že odpověd mu bude vlastně lhostejná a nevyužije jí.
Vlci je přenesli k lodi. Necítí dost sil, aby bojoval, a tak když je hozen na palubu, jen zvědavě se rozhlíží kolem a mapuje si povrch této lodi. Hledá přitom i své společníky.

Samozřejmě, že nečekal příjemnou reakci. Z dálky k němu doléhaly debaty, které se vyskytly u vlčic. Zřejmě byly obklopeny těmi otravnými vlky, které Lucian nepokládal za příliš rozumné. Tenhle černý vlk byl asi jediný, kdo tady byl vážný a šel k věci. Aspoň trochu sečtělý, i když pořád pěkně nepříjemný. Ale co? Mezi takovými si stejně moc nevybere. Vlk odpověděl a potvrdil jeho myšlenky. Sice přitom vycenil tesáky a dal tak jasné znamení, aby se šedý nepřibližoval, ten to však ani neměl v plánu. Ne toto znamení nezareagoval nijak. Jen vlkovi prokázal mírný respekt, a to tím, že si držel odstup. "Ani Vás o to nežádám," odpoví klidně. On má času dost, on může čekat, dokud neodbourá aspoň trochu té nedůvěry k němu, co v černém byla. Nebo ho v opačném případě bude muset opustit a najít Ellie. Nechceš se dělit? To ti asi nepomůže ta tvá smečka... Jste na jedné lodi. I přes pochyby si udržoval tvář bez emoce. "Mohu Vás ujistit, že nemám zlé úmysly. Jen si myslím, že se tu trochu vyznám a má pomoc by se vám hodila, kapitáne. Přecejen, přijeli jste zdaleka, hm?" Navrhl opatrně, i když se trochu snažil napodobit styl jejich mluvy.

Ačkoli ho už trochu dopalovalo to, že byl ignorován a obraceli se na něj jen s nepříjemnými pohledy, slova bílého byla ještě horší provokací. První se šedý těšil konečně nějakého rozumného kontaktu, když však zjistil, že ten bílý mamlas je stejně neslušný a drzý jako jeho přátelíčkové, moc ho to nepotěšilo. Tvý tělo je bez jizvy... Aby za chvíli nebylo krví poseté. Narozdíl od ostatních pirátů se však aspoň pokusil o kontakt, a tak si šedý nestěžoval. Jen při oslovení "drzé vlče" podrážděně sklopil uši k zátylku a svýma hvězdnýma očima se zadíval do těch bílého vlka. "Jak jsem řekl - nechci nic víc, než vědět, jaký je důvod vašeho příjezdu. Nestojím o krveprolití," řekl zcela klidně. Trpělivost, to byla jeho silná stránka. Když se vlci semkli k vlčicím, jen zmateně natočil ucho na stranu. Pomoct, nepomoct? Blbost, nebude pomáhat někomu, kdo ani nehne brvou a chová se jak samostatná jednotka - nepotřebují ho. Stejně by to neocenily, ony mužský zřejmě rády. Podle výrazu.
Místo toho se proto rozešel za černým. Nečekal zrovna pozitivní reakci, ale stál o to vědět, co je zač ten jednoduchý úkol. Držel si však odstup, nechtěl příliš provokovat. "Stojí-li vaše selhání za trest, bude úspěch stát za odměnu. Netřeba bojů, netřeba hádek. Hledáte poklad, šéfe piráte?" Zeptal se klidně flíčkovaný a pohodil ocasem, až se hvězdná záře zamihotala ve vzduchu.

Chvíli se zarazil nad tím, že Ellie pochopila jeho slova špatně, ale pak to nechal být. Možná bude lepší, když ji bude mít po boku, aspoň tak bude vědět, že je v pořádku. Cítil za ni odpovědnost, nechtěl, aby riskovala s ním, ale také ji nemohl jen tak říct, aby vypadla. Sice by to pro ni bylo lepší, kdyby se vyhla případným sporům, ale nemohl ji nutit, aby odešla. Zhluboka se nadechl a k cizincům se zdvořilými slovy přistoupil. Hned jak uviděl do jejich očí, bylo mu jasné, že oni na zdvořilost nehrají. Spís se chovali... jako šašci, pro které pravidla neplatí. A kterým je úplně jedno, co si o nich ostatní myslí.To šedého znepokojilo. Chvíli mlčel a čekal na odpověď, když však přišla, nebyl tou drzostí překvapen. Zachytil jen pohled černého zjizvence a pozorně sledoval jeho schopnost.Nějaký potomek Yaloru? To je zvláštní. Zamračil se a střihl ušima, než se rozhodl promluvit znovu. Rozešel se proto za vlkem, který mu odpověděl. "Ať jste přišli pro cokoli, začala to být naše věc, jakmile jste vstoupili na tento náš ostrov. Žádám vás proto o kapku slušnosti, cizinci," řekl nahlas přísnějším tónem. Nehodlal s někým mluvit, pokud nebude rozumné domluvy. Co si žádal? Nic závažného. Jen informace, a ty by nikomu ublížit neměly. Možná by ale bylo lépe, kdyby se přestal zajímat. Podíval se na Ellie a mávl ocasem k lodi. Jestli ani tentokrát nezareagují kladně, asi je bude muset nechat být a vrátit se ke klidné rozmluvě se svou přítelkyní. Tušil však, že "piráti" tu nejsou jen tak, cítil, že jsou nebezpečím a záhadou, a on nutně potřeboval přijít na to, proč.
Když se hlavou otočil do strany a uslyšel barevného ptáka, jak chraplavě mluví a útočí na jednu vlčici, potvrdilo to jen to špatné, co si myslel. Ta opeřená koule patří k těm mořským vlkům. Nelíbilo se mu, že útočí na člena skupiny, natož na vlčici, která tak krásně voněla... Ale rozhodl se, že pomoct si dokáže sama. Jeden opeřenec proti dvoum vlkům? Pche. Šupiny to nemá, nemůže být tak složité to zabít. Opět se začal soustředit na pochodující vlky a snažil se vidět do kůže, co držel černý.

"O strach nejde... Spíš o to zjistit víc, dokud to lze. Informace jsou cenné a teď... Cítím jakousi nejistotu. Tohle se nestává každý den," naklonil se k Ellie s nervózními slovy. Že by se bál? Neřekl by. Možná se bál toho, že by bylo ublíženo jeho přítelkyni, samotných vlků z toho mořského korábu se neobával. Sice nevěděl, s jakou přijeli, jestli byli přátelé, či ne, ale věděl, že opatrností teď nic nezkazí. Když ale bude sedět a čekat, co se bude dít, nic nezjistí. Rozhlédl se svým hvězdným zrakem po přítomných. Kdyby došlo k boji, spoléhal by nejspíš hlavně na svou vytrvalost a magii. Byl tu totiž jen on a Ellie a dvě další vlčice, pak se připojil i další samec. Šedý udělal pár kroků k němu. Vypadal, že jako jediný o těch cizincích něco ví. "Piráti? To bohužel neznám. Očividně však neberou ohled na obyvatele země, do které přijeli, tak... Je třeba se mít na pozoru. Poklad, který byl na ostrovech, byl už nalezen, byl jsem u toho. Možná však hledají jiný poklad, o kterém nevím," pokrčí rameny a pohlédne na všechny přítomné. Asi budou muset nějak společně přijít této záhadě na kloub, jak už to tady bývá. Chvíli váhá a skenuje loď, přemýšlí, co asi musí být uvnitř.
Pak se posádka vylodí. Jsou dosti bezstarostní, chovali se, jakoby jim to tady patřilo. Šedý chvíli nespokojeně pozoruje jejich počínání s ušima u záylku. "Ale musíme s tím něco udělat. Ellie, mohla byste zjistit více o tom plavidle? Jsem schopný je poslat zase pryč, když se nalodí. Nelíbí se mi, že se nás ani nezeptají na cestu a chovají se... takhle," zavrčel si pro sebe, podíval se na hnědého a obrátil se k Ellie. "Každopádně ať uděláte cokoli, buďte opatrná. Získám vám čas, snad," kývl hlavou a sám se vydal po louce za cizáky.
Šel klidně a sebejistě, nevyjadřujíc jakoukoli nervozitu. Učesaná srst, bíle flíčkovaná jako srna, ho společně s hrdým a moudrým výrazem a svítícím ocasem činila vypadati jako urozený šlechtic. Nebál se těch cizinců. Věděl, že má-li obstát v této zkoušce a neskončit jako plachta na to mořské plavidlo, musí se trochu snažit hrát na obě strany. I tak přišel k bavícím se vlkům a hodlal navázat konverzaci. "Zdravím vás, pánové. Přejete si něco? Snad vám mohu nabídnout pomoc či společnost, vypadáte, že se velice bavíte," pokývl jim zdvořile hlavou a přemeřil si je pohledem. Snažil se držet se více u vody, které důvěřoval aktuálně nejvíc. "Piráti" totiž nevypadali, že by nebyli zvyklí na rvačky, ba naopak. A on se chtěl vyvarovat konfliktu.

"To je mi líto... Snad se to někdy spraví," řekl, když mu vlčice pověděla pravdu. Vůbec se mu nelíbilo, že něco takového vůbec existuje, uvědomoval si, jak to musí být složité s takovým omezením žít. Kdyby on něco takového měl, brzo by pošel, protože jestli na něco spoléhal, tak na svou vytrvalost. To ona ho dovedla k takové postavě, to ona byla rozhodujícím faktem při dlouhém putování. "Já jsem v pořádku, jen vydechnu a můžeme se odsud vydat pryč, jestli se vám to tu nelíbí," nabídl, když se vyjádřila. Jemu tenhle typ louky nevadil, možná jen nepřítomnost ptáků, kteří tu zanechali prázdná hnízda a nejspíše odletěli pryč, byla děsivá, nenormální. Nad jejími dalšími slovy se zasmál. "Nejste mi dlužna nic, drahá Ellie! Jen svou přítomností mě děláte šťastným. To mi ke spokojenosti stačí, děkuji," snaží se vlčici přesvědčit o opaku. Bylo by mu špatné, kdyby mu lovila vlčice, už takhle si připadal hloupě, že mu vlčice nemůže stačit kvůli své vadě. Když se ho dotkne svým čumákem a pod srstí ho podrbe, jen slastně zavrní a přivře oči. Tohle se mu rozhodně líbí, ne že ne.
Po pár chvílích, kdy měl čas přemýšlet nad podivnou atmosférou tohoto místa a ptácích, zaznamenal ve vzduchu cosi jiného, cizokrajného. Pach cizího ptáka zesílil a on otevřel oči a nastražil uši jako vyplašený jelen. "Neloví ptáka," řekl po chvíli, když začal nepřítomnost běžných ptáků podezřívat jako útěk před něčím větším. Vnímal to, že moře bylo divočejší, vlny větší, jakoby se něco skrývalo pod nimi. Na podivnosti tohoto svèta byl již zvyklý, ale věděl, že stále má čím překvapit. Vstal a statečně popošel vpřed, když po hladině moře k pobřeží zpoza útesů vyplula obrovská loď. Nejdřív nechápavě vykulil oči nad tou velkolepostí tohohle plavidla, pak ji teprve začal vnímat jako nebezpečí. Dokonce i toho barevného ptáka, kterého celou dobu cítil, uviděl na nebi. To nemohlo znamenat nic dobrého. "Držte se za mnou," otočil se k Ellie znepokojeně a vydal se svižně z kopce, tam, kde viděl i ostatní vlky, zřejmě stejně nechápavé. Cestu se snažil volit delší trávou, ale té s přibližujícím se pískovým břehem ubývalo. Lucio viděl, co se děje na palubě toho obrovského plavidla a sám zatoužil se na tu loď vydat a prohlídnout si ji zblízka, bál se však, že tihle cizokrajní vlci nebudou zrovna přátelští. Proč sem přijeli? A proč vyhodili tu velkou kamenou věc dolů? A je ten černý ošklivec jejich velitel? Je ta barevná lítající koule peří jejich sluha? Šedý potřeboval odpovědi. Rozhodl se však být ostražitý a nic neriskovat, a tak jen stál, hlídal si Ellie, zkoumavě si prohlížel jejich loď a zvažoval, jaké by byly jejich šance, kdyby ti chlápci byli agresivní.

<< Mělká pláž přes Baštu

Honička byla v tomhle teple příjemná. Aspoň nějaký ten pohyb rozpohyboval vítr a ten vlčí srst pěkně pocuchá a dostane se až k horkému tělu, které následně ochladí. Cestou se stihl šedý napít a vesele pokračoval dál, i když zrovna netušil kam. Tenhle ostrov znal jen z části a chtěl ho poznat víc, ale momentálně nevěděl, kam se žene. Hnědá vlčice mu babu předala a on musel napínat tlapky, aby ji opět dohnal. Nežli to však stihl udělat, zmizela před ním v trávě. Chvíli ještě běžel až jeho zářivý ocas plál ve větru jako oheň, když ji však neviděl, začal se strachovat. Co když se jí něco stalo? Byla to jen hra, ale neodpustil by si něco takového. "Ellie?" Špitl a zastavil se. Ulevilo se mu, když ji uviděl ležet v trávě nedaleko. Poklusem se vydal za ní a starostlivě ji očichal, jestli jí nic není. "Jste v pořádku?" Sklopil uši a strčil do ní čumákem. Cítil tu mnoho pachů. Zvedl proto hlavu a rozhlédl se kolem. Opravdu. Nebyli tu sami. Viděl tu pár vlků a vonělo tu to ptačím peřím. Tady jsem ještě nebyl, hmm... Zvědavě se rozhlédl kolem, jestli neuvidí nějaké nebezpečí, pak se opět zaměřil na vlčici, aby jí pomohl na nohy. "Neměla byste se přepínat, zřejmě vám to nedělá dobře. Už je vám lépe?" Zeptal se, ochranářsky si sedl vedle a sám nabíral další síly. Ne, běh opravdu není jeho nejsilnější stránka.

<< Ice world

Svět se zachvěl, ale když Lucio opět otevřel oči, stál na všech čtyřech, jako by se nic nestalo. Sice v jiné části světa a tlapkami ve vodě, ale stále pevně. Rozhlédl se kolem, jestli Ellie prošla portálem s ním. Když ji uviděl, živou a zdravou, ulevilo se mu a zamával zářivým ocasem. "Jde to i zpět, až budete chtít," řekne jeden prostý ověřený fakt a rozejde se k vlčici, která si hravě hraje u vody. Musí se nad tím usmát, vypadá to vtipně, musí to být velká zábava. Proto i on, ačkoli je svou velikostí trochu znevýhodněn, nakluše do slané vody a chvíli si jen tak smáčí tlapky a kluše podél břehu, nechávajíc mořské vlny omývat své unavené tlapky. Pak se zastaví a podrbe se za uchem, sledujíc hnědou vlčici, co se válí v písku. Hru? Přiskočí k ní a provokativně vyplázně jazyk, vrtíc ocasem. Pak se rozběhne pryč. To neznamena nic jiného než 'máš babu!' Cestou přes louku se stihne ještě napít u jednoho potůčku.

>> Ostřízí zrak přes Baštu

Nad jejími slovy se usmál. Její přítomnost mu byla sympatická. Dlouho nepotkal někoho tak milého a snaživého, kdo by potřeboval jeho ochranu. On rád vlčice, které může bránit svým vlastním tělem. Nejen, že se pak cítí dobře, protože je užitečný, ale také necítí tu samotu, která s ním jakožto s tulákem ráda zůstávala. "Vážím si toho, že se mnou chcete jít dál," přiznal zcela upřímně. Předpokládal, že vlčice to cítí přibližně stejně, když už poněkolikáté tohle přiznávala. Usmál se a pomohl vlčici na nohy, pokud dovolila, a opět se rozešel vpřed. Když opět chvíli pomalým tempem šli a blížili se k severnímu cípu pevniny, Lucio nezapomněl hnědou varovat. "Možná to bude pro vás poprvé trochu nepříjemné, ale je to nejrychlejší způsob dopravy tam." Sám pak udělal ještě pár kroků a zavřel oči, když se svět krátce zatočil.

>> Mělká pláž

<< Pytias

Zatímco vlčice přemýšlela nad odpovědí a kochala se pohledem z horského sedla, Lucio měl uši i oči na stopkách a hledal jakoukoli známku toho, že jeho bratr je následuje. Nechtěl ho ztratit teď, když ho po tak dlouhé době našel. Musel však přiznat, že s touto zvláštní vlčicí mu bylo dobře. "Je to tu krásné, jinak bych vás tudy nevzal," poznamenal, když se i on rozhlížel z té výšky na svět pod nimi. Neměl co by vlčici vyčítal na její příští odpovědi, a tak se rozhodl ji jen podpořit. "V pořádku, nejste sama, kdo to neví. Je to tajemství i pro mne, proto se ptám," pousměje se a vyloží jí tím, že odpověď 'nevím' není v tomto případě špatnou.
Když cesta zase klesla a Lucio i se svou přítelkyní pomalu kráčeli dolů do ledového světa, Lucio si začal všímat toho, že hnědá vlčice není zrovna dvakrát cestovatel či sportovec. Zpomalil a chvíli ji sledoval, chtěl jí pomoci. Ona se však nějakou tu chvíli neozývala, a tak mohl jen čekat, kdy uzná, že nemúže dál. Nakonec se ozvala. Zastavil se a díky tomu, že byl od vlčice blízko, stihl její únavou padající tělo chytit a jemně ho položit do sněhu. Lehl si vedle ní do sněhu, aby její drobné tělo uchránil od studeného větru a daroval ji nějaké své teplo, jako správný gentleman. "V pořádku, nevadí mi to. Hlavně aby se vám šlo dobře, Ellie. Já nikam nespěchám, ale pokud se vám nechce jít dál, můžeme se vrátit či zpomalit, když o to budete stát. Nemůžu vás nutit," vyjádřil se zcela klidně a trpělivě čekal, než vlčice nabere síly k slovům či k další chůzi. "A pokud vám vadí zima, už to není daleko k Portálu," dodal.

<< Small přes Kvetoucí louku

Úvahy jeho přítelkyně přijal s úsměvem. Lichotila mu. Nevěděl, jak si to má vysvětlit, ale pobral si to tak, že Ellie je prostě na hezký chlapy. Po odpočinku a spánku se Lucio rozhodl vydat se opět na cestu a opět zavzpomínat na tulácká léta. Možná opět toužil po samotě, která mu dala tolik zkušeností, možná byl přece jen rád, že má příjemnou společnost. Cesta stoupala vzhůru a šedý mával svým hvězdným ocasem, zvykajíc si každým krokem na nové náramky. Občas se podíval směrem k Ellie, aby zjistil, jak se jí chodí, aby mohl v případě potřeby zastavit. "Jak jste se sem dostala? Myslím na tyto ostrovy," zeptal se, aby řeč úplně nestála. Sám se soustředil však hlavně na chůzi a správné držení těla.

>> Iceworld

Šedý si povšiml, že hnědá vlčice asi nerada vodu v uších. První hravě zavrtěl ocasem, který i pod hladinou svítil, pak však vzhledem k reakci zauvažoval, jestli se neomluvit. To už však dáma pronesla svůj poznatek o štěstí. "Toť je pravda. Štěstí zmizet může. Všeobecně však platí, že každý si své štěstí řídí sám," pokýval uznale hlavou a věnoval vlčici úsměv, když šel z vody společně s ní. Načali zajímavé téma - ovšem všechny jejich myšlenky mohly být pouhými domněnkami a názory, které nejsou ověřené. Jak to je? Bohové ví... Věděl, že sám by na správnou odpověď nepřišel, a tak to nechal ležet.
"Líbí se mi, že se mnou mluvíte," oplatil ji pochvalu přátelsky a poukáal na to, že už nejspíše odhodila trému - žádné koktání. Oklepal se od vody a vydal se ke stromům. Jako odpověď na její další otázku jen kývl hlavou a lehl si do stínu, nechávajíc uschnout svou srst - což netrvalo dlouho, diky její přirozené vlastnosti, kterou mu dal jeho rodný kraj. Svýma hvězdnýma očima se díval po okolí a klidně dýchal. "Chcete nabrat síly na cestu?" Řekl po chvíli. "Mohl bych vám ukázat kousek zdejšího světa, máte-li zájem," nabídl. Chvíli počkal na odpověď, pak se postavil a ukázal směr.

>> Pytias přes Kvetoucí louku

"Řekněte si, až o to budete stát, rád vám je ukážu," dodal ještě k její odpovědi. Zřejmě se potkal s někým podobným, jako je on sám. Vlk milující klid, ticho a společnost. Narozdíl od mladé vlčice však už měl pár let navíc a jeho hlava byla plná dobrých i špatných zkušeností, které mu dovolily se stát vyrovnaným vlkem. Přizpůsobit se cizím povahám pro něj bylo jednoduché, zcela běžné, stejně tak už pro něj nebylo problémem rozeznat lež od pravdy, vidět důvody pro jednání cizích vlků. Dnes měl na společnost štěstí a stačilo mu jen pokračovat v klidném jednání.
Všímal si, že vlčice se postupně začínala méně zadrhávat při řeči. Zřejmě z ní odpadal stres. Tím lépe. "Ano, to je. Každému by mělo být dopřáno štěstí. I já jsem nyní šťastný. Ovšem není života bez nepřátel. Protože kdyby nebyla temnota, nikdo by neobdivoval dobré srdce," pousmál se, jak nad tím přemýšlel, hledíc nějak do mraků. Možná tam hledal odpověď. Možná hledal víc, než odpovědi.
Rozhodl se jít se přidat ke hře. První nepozoroval na Ellie známky hravosti, pak ji však zřejmě něco pohlo k tomu na hru přistoupit. Lucian chvíli čekal, dával jí náskok, když byla blízko, usmál se od ucha k uchu a dal se na útěk - protože byl zkušeným plavcem a magie vody mu s tímto faktem ještě nechtěně pomáhala, po chvilce si uvědomil, že musí zpomalit. Když tak však učinil, na hlavě mu přistálo pár kapek vody. Hra, pochopil. Zastavil se a tlapkou mávl ve vzduchu a plácl s ní do vody, aby Ellie oplatil její hravý vodní útok.

Vypadalo to, že vlčice si přeci jen povídat bude. A za to byl šedák vděčný. Povídal by si o čemkoli. I když ticho bylo příjemné, přátelská debatu s pěknou vlčicí je ještě mnohem lepší. "Některá místa jsou krásná, ale zrádná. Někdy nemáme štěstí na ty, kteří na nás narazí. Ale když se vlk potká se svým cílem a ten mu dopřeje klid, je to to nejlepší, co nám mohl nabídnout. Máte pravdu. Pokud budete chtít, rád vám pár pěkných odlehlých míst později ukážu," nabídl vlčici a sklonil se k hladině. "No tohle prostředí v této roční době také není k zahození," usmál se. Pak se vydal k obchůdku. A dokonce ne sám.
Když se rozloučili s obchodníkem, šedý očima zabloudil k Ellie. Věnoval jí úsměv a upřímnou poznámku. "Sluší vám to." Pak si sedl na břehu a sledoval, jak vlčice vesele vběhla do vody. Doteď se snažil působit klidně a vážně, no jak tak pomalu poznával charakter té vlčice, rozhodl se své kroky přizpůsobit jejím. Také se vydal do vody a prohnal se kolem Ellie do hloubky. Zkrátka... miloval plavání.

<< Kvetoucí louka

Vlčice nakonec souhlasila a šedý velikán spokojeně přikývl na její slova. "V pořádku, nemůžu vás nutit mluvit, pokud nebudete chtít sama," odpověděl klidně. Věděl, že kdyby ji do řeči nutil, moc by ji nepotěšil a ani ona sama by se necítila v jeho přítomnosti pak příjemně, a o to nestál. Spoléhal na to, že trpělivost zvládne otevřít tlamu i této zamlklé vlčici. Vydali se tedy na cestu, když jim Balrog vyřídil, co chtěl. I Lucian první mlčel, snad aby nechal vlčici odpočinout od slov, pak se ale rozhodl promluvit. "Já tam také nebyl, myslím. Ale pokud jde o mne, tento ostrov z většiny už znám. Jak vy? Nejste tu dlouho, předpokládám," pokusil se začít řeč. Vedl k jezeru. Cítil tu další vlky a podíval se, co se děje, když však uviděl šedého vlka, který nejspíše obchodoval s nějakým zdejším černým, přestal tuto cizí přítomnost brát za hrozbu a sehnul se k hladině a napil se.
Když černý odešel od obchůdku, Lucian ucítil příležitost. Otočil se k vlčici s krátkým oznámením. "Půjdu se podívat támhle, pokud chceš, klidně tu zůstaň. Vrátím se." Pokýval Ellie hlavou a vydal se k obchůdku.
Jistým krokem došel až k místu, odkud před chvílí odešel černý. Podle toho, co viděl před chvílí a co viděl teď, si vyvodil, co je tohle za osobu. "Buďte pozdraven, obchodníku," pozdravil zdvořile a vyčkal, než se i šedý vlk začne zajímat. Netrvalo to dlouho a obchodník Wu začal šedému předvádět své zboží. Vskutku profesionál, přiznal v duchu a moudrým pohledem si prohlížel zboží, které mu bylo nabízeno. Líbilo se mu tu mnoho věcí. Nejraději by si vzal všechno, ale věděl, že to neunese a dost možná na to ani nemá. Jeden pohled věnoval i zajímavým květinám a zauvažoval, jestli by nebylo pěkné jednu takovou darovat Ellie jako malou pozornost, vtu si však všiml předmětu s krásnými kameny a začal se na něj vyptávat. "Máte vskutku užitečné zboží, rád bych si vzal tyto," řekl a ukázal na vystavené kousky, když Wu domluvil. Před obchodníka posunul několik zářivých kamenů a obchodník pak šedému ochotně připevnil na pravou tlapu liánu i náramek a na krk mu pověsil drobnou lahvičku. Pak se zeptal na magie. Nepřál si další, ale chtěl vylepšit jejich úroveň. A odpověď byla kupodivu kladná. Když nakonec byl kšeft dokončen, Lucian vděčně za služby obchodníka poděkoval. "Děkuji vám, příteli! Ať vám obchod jde i nadále, přeji." Po rozloučení se otočil a vydal se zpět k jezeru.

// Nákup!
Účet: 548 KŠM | 22 RUBÍNŮ | 13 MINCÍ

Kupuji:
+ 4 levely do vody - 460 kšm
+ level do Iluze - 50 kšm
+ level do Snění - 50 kšm
+ 4. Slot - 100 kšm
Předměty:
+ naděje v temnotě - 35 kšm
+ kapesní pouta - 60 kšm
+ boží krok - 35 kšm
+ stopařův pomocník
----------------------------------------------
Celkem: - 660 kšm za levely a slot, - 130 kšm za předměty
Převádím 17 rubínů -> + 170 kšm -> mám 718 kšm, 5 rubínů
Využívám slevu 30% + 10% -> sleva 40%, cena celkem 396 kšm za levely a slot, + přičítám 130 kšm za předměty = platím tedy 526 kšm
----------
Stav po nákupu:
192 KŠM | 5 RUBÍNŮ | 13 MINCÍ