Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl rád, že se se jménem vlčice trefil a jeho radost byla jasně znatelná na postavení jeho těla. Ale neměl radost jen z toho, ale hlavně z toho, že potkal někoho ze smečky, s kým mohl trávit čas. Nemusel být sám a to bylo pro něj velmi důležité. Zastřihal ušima, když mu Meduňka tak skočila do řeči a přišlo mu to hrozně.. roztomilé? Možná už měl také věk na to, aby mu někdo připadal hezký, milý a roztomilý, ale nějak nad tím nikdy nepřemýšlel. Měl důležitější věci na práci, než takto myslet o ostatních. "Neomlouvej se. A ano jsem Lycan" ujistil jí a zavrtěl ocasem. Nedělal z toho velkou vědu, ostatně ho přerušila slovy, které jí chtěl stejně sdělit. "Jen krátce? To znamená jak dlouho?" zajímalo ho hned a naklonil hlavu mírně na stranu. Doufal, že jí nevyrušil v nějakém klidném odpočinku, ale upřímně začínal mít za jedno hlad a za druhé chtěl dostát pozici, která mu byla svěřena. Aby dokázal, že na něj všichni mohou být pyšní. "Teď tu příležitost máme" usmál se. "Jakou roli ve smečce vlastně máš?" zeptal se zvědavě, protože.. buď jí mohl ulovit něco k snědku, nebo by mu Meduňka mohla pomoci a u toho se mohli trochu poznat. To nebyl až tak špatný nápad, ne?

<- Rokle

Z rokle se vydal zpátky na pláň, odkud mu připadalo, že cítí pach členky smečky. Na chvíli se zastavil a přivřel oči, jak se soustředil na všechny pachy, které tu cítil. Opravdu tu někde musela být! Cítil jí. A tak se vydal za nosem, a snažil se rozeznat všechny pachy, které cítil, protože její pach zdaleka nebyl jediný. Brzy jí však viděl v dálce, a tak se rozklusal jejím směrem, načež zastavil před ní. "Ahoj. Ty jsi..?" zamyslel se, jak vlastně znělo to jméno. "Meduňka? Říkám to dobře?" usmál se a zavrtěl přátelsky ocasem. Pro něj bylo hlavní, že teď už nemusel být sám a bloudit tady, i když nebloudil, protože okolí už znal téměř jako své tlapky. Ale psychicky být sám pro něj bylo jako bloudit ve svých myšlenkách a sám v sobě, což nebylo zrovna pozitivní. "Já jsem Lycan. Myslím, že jsme se viděli na posledním srazu smečky" usmál se nejistě. Nechtěl být otravný, ale nedokázal skrýt radost, že konečně narazil na nějakou společnost. Třeba by ho Meduňka, pokud se tam vážně jmenovala a nemýlil se, mohla naučit něco nového. Nebo by spolu mohli lovit, aby přitáhli do smečky větší kořist než jen zajíce, kterého do smečky dotáhl před nějakou chvílí. Ocas mu vířil ze strany na stranu, nemohl skrýt svou radost.

<- Severní hory (přes Ostříží zrak)

Když sešel z hor do údolí, zastavil se na chviličku na známé pláni, aby se trochu vydýchal. Ale nezastavil se na dlouho, protože brzy zaslechl velmi zvláštní zvuk. Byl tak netypický a tak.. divný. Jakoby na ostrovy snad ani nepatřil. A pak si vzpomněl na tátova slova. Byl to snad ten obchodník, o kterém se mu zmiňoval? Ten, u kterého mohl koupit různé věcičky, u kterého mohl zlepšit svou magii? Nezahálel a vydal se přes pláň po zvuku tam, odkud přicházel. A tak došel až do rokle, kde se rozhlédl, aby našel zdroj toho zvuku. Netrvalo to dlouho a opravdu viděl vlka, který za sebou měl nějaký.. vozík? Vypadalo to opravdu jako když to sem nepatřilo. Zkoumavě si ho chvíli prohlížel, než se k němu vydal. "Dobrý den" pozdravil vlka slušně a ten na něj jen pohlédl, pokývl nazpátek a čekal, jestli si mladý vlk něco vybere. Zadíval se na měnu ve své tlapce a nadechl se. A pak udělal malý nákup..

Nákup
Stav účtu před nákupem: 274 kšm, 11 rubínů, 5 mincí
Kupuji: 3 lvl, 4 lvl a 5 lvl do magie země
Platím: 60 + 70 + 80 kšm = 210 kšm
Stav účtu po nákupu: 64 kšm, 11 rubínů, 5 mincí

Vypil zvláštní lektvar, který mu vlk namíchal a poděkoval, potom se s ním rozloučil a vydal se pryč. Nadechl se pořádně vzduchu, aby poznal, jestli se někde blízko nenecházel někdo ze smečky. A kupodivu nějaký známý pach cítil, a tak se vydal zpátky na pláň.

-> Ostříží zrak

<- Furijské hory (přes Němé údolí)

Zdálo se mu, že se začíná kolem domova a území smečky orientovat bez problému. Přešel údolíčko as vylezl opět do hor, kde se znovu zastavil. Na chvíli se posadil a nechal myšlenky plynout hlavou, i když to o samotě moc nešlo. Radši měl společnost, protože když byl sám, moc přemýšlel. Co by mohl pro smečku udělat? Lovit. Měl by něco púřitáhnout do úkrytu zase, aby smdečka nebyla hlady. Podívat se po sourozencích, vidět se s rodiči a zjistit, jak se jim daří. Tenhle osamělý život ho zrovna dvakrát nenaplňnoval a navíc si o rodiče i sourozence dělal starosti. Povzdechl si a zavřel oči, aby jen hluboce nasál do plic horský čerstvý vzduch a uklidnil hlavu. Čas běžel stále, ale proč se na chvíli nezastavit, když měl na to teď čas? Nikam nechvátal a nakonec tohle zastavení se vnímal jako docela příjemné. Ale chvíle stačila. Otevřel oči a rozhlédl se po okolí, než se pomalu zvedl, protáhl své tělo, sklepal ze sebe všechny myšlenky rychlým otřepáním se, a vydal se dolů z hor. Počasí se zdálo mu docela přálo, nejspíš už se opravdu blížilo léto, a tak zase bude více kořisti na ulovení. Teď se ale potřeboval soustředit na sestup a svou cestu, protože i když hory už párkrát sešel, byl to pořád dost zrádný terén na to, aby mu uklouzla tlapa a někde se zranil. A tak musel být prostě opatrný. Vždyť tréning dělá mistra.

-> Rokle (přes Ostříží zrak)

<- Úkryt Daénské smečky (přes území)

Zamířil z úkrytu přes území, aby popřemýšlel nad nejvhodnějším lovištěm. I když se to zdálo jako šílený nápad, a naprosto blbý nápad, z území se dal do hor, kde už jednou taky byl. Nebyly sice nejvyšší na tomhle ostrově, ale na druhou stranu třeba z nich uvidí nějaký pěkný plácek, kde by se mohla pohybovat nějaká vyšší zvěř. Cestou si přemýšlel o tom, kde je asi jeho rodina, co dělá a jak se má. Bylo zvláštní být sám, ale musel teď být sám, pokud chtěl, aby na něj smečka byla pyšný. Přeci jen musel dokázat, že je schopný mladý vlk, který se snaží. Potřeboval, aby jej ocenili. A aby se do smečky nevrátil zase s prázdnou. Výšlap do hor vzal však procházkovým poklidným tempem, a tak se mohl kochat těmito menšími horami. I tak měly své kouzlo a navíc mohl pozornost věnovat výhledu z hor, jak stoupal pomalu vzhůru a do čenichu nasávat pachy zvěře, která se v horách mohla pohybovat. Cítil sem tam nějakou tu kozu, ale zdálo se, že tu jinak byl klid. Teď si ale netroufl lovit v horách, na to možná přijde čas. Zastavil se na jednom z nejvyšších míst a pohlédl do údolí, hleděl do dálky a zkoumal výhled, který hory nabízely. Na chvíli si po výšlapu oddechl, než se vydal dál.

-> Severní hory (přes Němé údolí)

<- Les alf (přes území)

Brzy přešel území a vydal se přímo do úkrytu. Do čenichu mu narážely pachy staré i nové, označující přítomnost vlků, kteří zde v blízké i daleké minulosti byli nebo ještě stále jsou. Přesto mu připadal úkryt zvláštně prázdný, když do něj vešel. Cítil tu bratra, ale Tebeth to nebyl. Že by další z jeho bratrů objevil cestu domů? Rozhlédl se, aby se podíval, jestli ho tu náhodou nepotká, ale zdálo se, že už tu přítomen nebyl. Pach pomalu vyprchával, už nebyl tak úplně čerstvý. Byla to škoda, že se nemohli setkat. Rád by viděl, že i zbytek rodiny je v pořádku. Zatím ale se vydal úkrytem k místu, kam se pokládá kořist a složil tam zajíce. Určitě si někdo dá, když bude mít hlad a alespoň jednoho vlka to nasytí. Sám se na chvíli rozhodl lehnout si a odpočinout si. Ať už po náročném lovu, nebo po zimě, která už naštěstí odešla. A tak zavřel oči a v poklidu se chvilku prospal, než byl připraven vstát a vyrazit obhlédnout okolí, kde by mohl najít nějaké vhodné loviště.

-> Furijské hory (přes území)

Lov s bratrem proběhl hladce a ulovili dva ušáky. Sice to bylo pro celou smečku málo, navíc ještě, když jednoho hned z hladu snědli, ale pořád to bylo lepší než nic a pro Lycana to byly zkušenosti navíc. Pokud chtěl být tak skvělý lovec jakým táta určitě byl, musel někde začít. A určitě na něj budou všichni pyšní, až přinese do smečky zajíce. S bratrem se pak rozloučili, i když Lycan netušil, proč Tebeth nechce jít domů, nenutil ho o tom mluvit. Místo toho se vydal na území cestou, kterou už znal. Nesl zajíce v zubech a snažil se ho nést co nejvýš, aby se mu chlupatý mrtvý tvor nepletl pod nohy. Byla to docela výzva, a to se ještě nejednalo o tu největší kořist, kterou by pravděpodobně musel táhnout za sebou a přesun by byl daleko pomalejší. Každopádně na tom teď nezáleželo, i když v hlavě už si tvořil plán, jak do smečky co nevidět přitáhne pořádnou kořist, aby se z ní nenajedl sotva jeden vlk. Byl to dobrý plán, ale potřeboval prve zmapovat prostředí kolem smečky a najít vhodná loviště, kde by mohl takovou kořist sehnat. Teď měl ale jasný úkol přímo před čumákem.

-> Úkryt Daénské smečky (přes Území Daénské smečky)

<- Ostříží zrak

Kráčel za ním do známého lesa, blízko jejich domova a v hlavě byl překvapivě klidný. Cítil radost z toho, že poznal dalšího člena rodiny. I když byl Tebeth očividně pryč hodně dlouho. "Jo. Hele nevím, jak dlouho jsi byl pryč, ale taky jsem se jako mladší vydal na toulky.." chtěl mu tím dodat odvahu, že nebyl jediný, kdo se kdy toulal pryč od domova. Naštěstí on potkal tátu a spolu s ním se dostali zpátky domů. Jinak by se nejspíš toulal kdo ví kdy, ztracený na ostrovech, než by našel nějaký záchytný bod, podle kterého by věděl, kudy dál. Ale teď už si byl jistější, a hlavně byl o něco starší. A taky měl otcovy rady.
Zavrtěl ocasem. "Musíš mít hlad, určitě něco ulovíme" přikývl. Sice už byla zima, ale věřil, že nějaká zvířata ještě byla vylezlá z úkrytů. Nebo zkrátka narazí na úkryt někoho. Přivřel oči a zavětřil, cítil také zajíce a ne jen jednoho. Byla to dobrá příležitost. Navíc menší kořist jim nedá tolik zabrat, i když jí byl větší počet. Zastavil se kousek od nory a nahlédl opatrně dovnitř. Rozhodně se tam něco hýbalo a cítil potravu. Pohled stočil opět na bratra. "Rád si vyzkouším chytat zajíce. Kdysi jsem už naháněl, tak chci zkusit něco nové" rozhodl se, zastřihal ušima a popošel dál, aby dal bráškovi prostor. Musel být rychlý a hbitý, pokud chtěl něco chytit. A taky se musel soustředit. Ale to určitě zvládne! Věřil si. Přinesou do smečky potravu, to bude velmi dobré.

Při nejmenším vůbec netušil, která bije. Možná mu voda trochu vymyla mozek, ale bylo to zvláštní. Ten pach znal, věděl to, jen si nemohl vzpomenout kde, kdy ho cítil nebo jak je to možné. Tebeth.. Niyari.. Tebeth.. Tebeth.. Niyari.. opakoval si v hlavě pořád dokolečka a naklonil mírně hlavu na stranu. Alespoň už se mu přestala motat hlava. A hučet v uších. Tlapky zase měly zpátky sílu, a Tebeth se mezitím rozpovídal. Musel mít pravdu.. Měl pravdu! V hlavě se mu konečně rozsvítilo. "Máš pravdu. Jsme bratři" najednou zněl jistě. Přeci o nich někdy slyšel. Určitě, minimálně teď měl ten pocit, že ano. Konečně se rozhodl zvednout se a vyrazil za ním. "Myslím, že tě zpátky přijme, když jí všechno vysvětlíš. Máma je.. hodná" zaváhal v hodnocení toho, jaká vlastně máma je. Moc času s ní nestrávil, ale byl si jistý, že ho ráda uvidí, stejně jako ráda viděla jeho, ačkoliv to nedala před členy smečky najevo. Kdyby měli víc času! Vykročil za ním, byl si jistý, že tentokrát si cestu pamatoval. "Taky tě rád poznávám" zavrtěl ocasem a pozvedl koutky tlamy vzhůru. "Co kdybychom se v lese zastavili a něco zkusili ulovit? Alespoň nepřijdeme domů s prázdnou" navrhl mu. Přeci jen měl jít na lov, bylo by mu děsně blbé přijít zpátky i bez malého úlovku a teď tu byl Tebeth.. Mohli strávit čas spolu a trochu víc se poznávat. A taky doufal, že jsou všichni v pořádku po těch potopách, ale to se brzy dozví. Věřil tomu.

-> Les alf

Nehodlal se tu kácet, před nikým. Chtěl vypadat jako silný vlk, ale stejně měl tak trochu pocit, že zklamal. Potopy nezvládl nejlíp, ale snad se mu podaří něco ulovit a dotáhnout to do smečky, aby nevypadal jako úplný blb a nechňuba. Nadechl se, cítil se pomalu lépe, když si sedl a hlavou mu vířily myšlenky na to, jak je možné, že ten vlk má povědmý pach a přitom ho nezná. A bylo opravdu zvláštní, že mysleli na to samé. Naklonil hlavu na stranu a zastřihal ušima. "To jméno jsem nikdy neslyšel" zavrtěl hlavou. Zvláštní.. Jak mohl mít stejné rodiče? "Vino a Lissandra jsou i mí rodiče.. Ale mám jen dvě sestry a bratra." Alespoň co tak věděl, nebo ne? Nechtěl ho urazit, ale byla to neskutečná záhada. A stejně ani netušil, kde jsou zbylí dva sourozenci, protože jediný, koho v poslední době viděl byla Joseline. Ani si nepamatoval, jak vypadají.. Že by mu už mysl tak dobře nesloužila?
Chvíli mlčel a hleděl na něj zamyšleným pohledem. Snažil se dát myšlenky dohromady. "Nejspíš jsme tedy bratři, ale bylo by lepší se vrátit domů a zeptat se rodičů, aby nám to vysvětlili" navrhl. Přeci jen takhle na sebe mohli jen zírat a hádat. Pokusil se zvednout a oklepal se. Opravdu mezitím motání hlavy odeznělo a už konečně měl pořádný cit v tlapách i těle.

Hučelo mu v uších, zřejmě se mu do nich dostala voda. A měl pocit, jako kdyby do něčeho narazil. Bylo to náročné probuzení a ještě horší bylo vstát a chodit. Jako kdyby to snad za tu dobu zapomněl. Zatřepal hlavou a snažil se z uší dostat vodu, nebo alespoň to hučení, které se mu v nich pořád ozývalo. Věřil, že brzy to určitě povolí a bude to dobrý, zraněný si jinak nepřipadal. Jen byl asi nějakou dobu v bezvědomí a nalokal se zřejmě vody. A čím víc se snažil a soustředil, tím jistěji stál na nohou, ale ideální to stále nebylo. Snažil se tedy alespoň myslet. Měl by něco ulovit a vrátit se domů na území smečky. A také se snažil rozvzpomenout na to, co si pamatoval jako poslední. Doufal, že Enzou se dostal do hor a byl v pořádku. A také doufal, že byla v pořádku i jeho rodina a zbytek smečky, které tolik neznal. Jen vlastně od vidění.
V tu chvíli, kdy byl ponořen do svých myšlenek, mu do nosu přistál pach. Byl neznámý a zároveň.. připomínal mu rodinu. Bylo to zvláštní, a nemusel ani dlouho čekat a koukat kolem, když se před ním zastavil tmavý vlk. Zamrkal, zaostřil na něj a rozkročil všechny čtyři nohy, aby udržel balanc a vypadal alespoň trochu silně, ale vypadalo to spíš komicky. "Ahoj" pozdravil vlka. To už na něj vybalil otázky a on jen chvíli zíral. "Ano, jsem v pohodě" narovnal se, nechtěl vypadat jako slaboch. Neznal ho.. Ani vlk nevypadal, že by znal jeho. Ale co ten pach? Přeci neklamal. A také v jeho srsti byla jistá podobnost barev.. Minimálně ta hnědá tam byla. "Myslím, že si jen chvíli sednu" vydechl a posadil se. Koukal na vlka a přivřel oči. Zajímavé.. Ta hnědá.. Zelené oči.. přemýšlel chvíli v tichosti, než se rozhodl, co říct. "Já jsem Lycan. A ty?" pousmál se a zastřihal ušima. Konečně to hučení v uších ustávalo. "Kdo je tvoje rodina? Máš povědomý pach, ale nevzpomínám si, že bychom se někdy viděli" načal téma, které se mu honilo v hlavě. Třeba to byl jeho bratranec, nebo někdo takový.

Musel se nejspíš praštit do hlavy nebo něco, protože si naposledy pamatoval, jak se Enzoua ptá na lov. To bylo všechno. Pak měl černo. Když otevřel oči, ihned ucítil v krku pocit, který ho nutil ke kašli. A také to dopadlo velkým kašláním, kdy z plic dostal vodu. Jak dopadl vlastně lov? Co se stalo? Srst měl promáčenou, v uších mu hučelo a hlava se mu chvíli točila, jako kdyby se točil do kolečka několik hodin. Neskutečná závrať mu přiváděla mžitky, které viděl před očima. Na chvíli oči zavřel a ještě položil hlavu, aby přestalo všechno to hučení a točení. Nebylo to nic příjemného. Nedokázal myslet, ale snažil se. Nejspíš byl tak slabý, že ho sejmula voda nebo.. prostě netušil. Opravdu neměl tušení a nedokázal si vzpomenout. Po chvilce alespoň hučení ustalo, a tak opět zvedl hlavu a tentokrát se mu podařilo vyškrábat alespoň do sedu. Hleděl před sebe a snažil se mrkat, dokud bílé fleky, které se mu honily před očima neodešly. Musím být silnější. Musím být silnější, aby se tohle už neopakovalo. Musím zesílit, s těmi myšlenkami se donutil naskládat nohy nějak inteligentně a konečně se zvednout. Měl pocit, že má nohy slabé a celé tělo bylo ztuhlé. Co se sakra stalo? Udělal první vrávoravý krok dopředu a rozhlédl se kolem, jestli neuvidí někoho, koho zná. A nebo neucítí. Ale měl pocit, jakoby tu byl sám. Všichni zmizeli. Třeba spal? Nebyl tohle jen špatný sen? Zatřepal hlavou a upřel pohled před sebe, aby se pokusil udělat další krok, co možná nejvíc rovně.

Následoval vlka před sebou a zároveň se rozhlížel kolem sebe. Víc očí přeci víc vidí. Cítit v tomhle mokru nebylo vůbec snadné, ale věřil, že třeba někde něco zahlédne a nebo přeci jen bude mít on, nebo jeho "učitel" štěstí na to něco ucítit. Nedělal unáhlená rozhodnutí a ani nechtěl, přemýšlel nad mnoha skutečnostmi, které by je mohli potkat. Možná by mohli mít štěstí na nějaké zraněné zvíře nebo polomrtvé, za kterým by se nemuseli honit. Ale čerstvá kořist zněla rozhodně lépe. Olízl si čenich a otočil pohled na Enzoua. "Právě" přikývl. Přesně na to myslel, bylo až s podivem jak mu Enzou četl myšlenky. Zavrtěl nad tím však hlavou, aby se neroztpyloval vlezlými myšlenkami a soustředil se na úkol. Zastřihal ušima a srovnal s ním krok. Srnu sice nelovil a ani zajíc nebyl úplně snadná kořist, ale čím více bude zkoušet, tím dříve se mu to podaří a zesílí. Navíc nechtěl vycouvat z takové nabídky už jen proto, aby si o něm nemyslel, že je slabý nebo se dostatečně nesnaží. I kdyby dostal sebetěžší úkol, udělal by všechno proto, aby ho splnil. Aby na něj byli všichni pyšní a věděli, že on je snaživý a nenechá se jen tak zastrašit něčím. Pak ale trochu zaváhal.. I když na druhou stranu na srnu budou dva, ne? Něco se přiučí.. "Zvládnu" řekl najednou rozhodně a narovnal se, jak vysoký zrovna byl. Neústupným pohledem se zadíval na Enzoua. Smečka nebude hlady, rozhodně ne kvůli němu. A pak se najednou zastavil v pohybu, když mu vítr přivál do čenichu pach čerstvé krve. "Něco cítím" trhnul hlavou do strany, přivřel oči a zadíval se co nejdál dokázal. Skutečně v dálce se pohybovala srna kulhavým krokem. "Když lovíš srny.. Útočíš na nohy nebo se jim vyhybáš?" napadlo ho hned. Přeci jen ta kopýtka, kdyby jima dostal do čenichu, asi by to pěkně bolelo. Jenže neměl ponětí, jak se taková srna správně loví. Klidně by chňapal bezhlavě po první části těla, která se mu dostane pod tlamu, jenže to bylo špatně, protože by ho to mohlo stát i krk, kdyby na to přišlo.

<- Daénská smečka (přes Les alf)

Sice se zdálo, že chvíli zaspal, ale dohnal vlka jménem Enzou velmi rychle. Byl přeci mladý vlk ve vývoji a přeci jen mu to šlapalo svižně. Takže brzy se ocitli na té velké pláni, kde se rozhlédl. Počasí bylo mizerné, ale souhlasil s ním. Třeba budou mít štěstí na nějakou kořist. Zlehka se usmál a zamyšleně se rozhlížel kolem, zatímco nasával pachy, které se tu začínaly mísit. Nebylo snadné přes vodu a déšť něco cítit, a nebylo snadné se soustředit na kořist, když cítil svou sestru, Zinka, Hvozdíka a další vlky. Přivřel oči. Třeba budou mít štěstí a nebudou muset nic lovit, ale lepší by bylo narazit na něco většího. Samozřejmě k Enzouovi přikyvoval, jak ho poslouchal, ale plaval si v myšlenkách tam, jak tu kořist najít. Jasně, že když bude stát na místě se jim to nepodaří, ale na druhou stranu.. V tomhle rozbahněném terénu asi nebude sranda lovit. "Ten terén se mi nelíbí.. Budeme muset být opatrní, abychom se nezranili" poznamenal k němu a zadíval se na něj. Věřil, že má s lovem mnoho zkušeností a tohle slyšet nepotřebuje, ale měl tendence ho na to upozornit. Třeba pak bude mít pocit, že nad vším přemýšlí! Nad situací i nad tím, na co se dát pozor při lovu. A terén byl rozhodně jedním z nich. Pak jej ale vlk zarazil svou otázkou. Hluboce se zamyslel. "Lovil jsem králíka" řekl, když se mu hned vybavil lov s tátou. Věřil, že kdyby na králíka nestačil, táta by ho srazil, ale teď nechtěl říkat, jak měl jistotu v otci. Ulovil ho nakonec sám. A na tom záleželo.

Lissandra, Vino, Enzou

Byl tak nějak přítomný a v mysli nepřítomný. Sice vnímal, ale zároveň nevnímal. Jen seděl a hleděl kamsi do prázdna. Bylo to moc informací, které potřeboval vstřebat a také spoustu vlků kolem. Ne, že by to nebylo komfortní, ale ničím aktuálně nepřispíval situaci a to ho poněkud užíralo. Kdyby byl léčitel jako sestra! Alespoň by byl co k čemu a všichni by na něj byli hrdí. Jenže teď nemohl nic jiného než se nemotat ostatním pod tlapy, sedět a čekat.. A poslouchat, co se děje kolem.. Poslouchat déšť padající na úkryt a do trávy a.. Nekonečný déšť. Zastřihal ušima, když se ostatní o počasí začali bavit. Nemělo smysl zmiňovat to samé po několikáté, a tak jen přikyvoval hlavou na souhlas. Až zvedl pohled k mámě, která ho jmenovala Kappou a lovcem. Jako kdyby to věděla! Co s tátou prožil a co by sám chtěl. Bylo to jako kdyby mu četla myšlenky! Přesně tak se teď cítil, ale srdce mu poskočilo radostí. Alespoň to s ní nemusel řešit navíc a brát jí tak čas, když měla na práci další důležitější věci. A nějaké popovídání jistě budou mít čas později. "Ano ano, děkuju. Myslím, že mi ta role sedne" přikývl k ní, aby věděla, že s tím souhlasí a je s tím maximálně spokojen. Pohlédl také na tátu a zamrskal vesele ocasem. Jeho první role ve smečce! Vidíš to táto? Jsem prostě skvělý. A budu ještě lepší. Ale dále nevyrušoval. Bylo mnoho informací, které musela Lissandra zmínit, a pak také dostal svůj první úkol. Počkal, až sraz ukončí a pohledem vyhledal vlka, který se předtím představoval jako Enzou a s kterým měl zamířit na lov. Možná se situace neuklidní hned, ale alespoň budou na ni připraveni, co se týkalo jídla. Měl se však ještě hodně, co učit. "Určitě na sebe budeme mít pak ještě čas" prohodil k tátovi. Samozřejmě, že mu chvíle strávené s ním spoustu daly. Ale teď nebyl čas zdržovat, Enzou měl ostatně pravdu, a tak se za ním vydal, aby spolu mohli vyrazit na lov. "Doufám, že nějakou kořist ještě najdeme a všechna nebude schovaná" zamyslel se nad tím, ale následoval vlka na ostříž.

-> Ostříží zrak (přes Les alf)