Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Procitání ze snu bylo bolestivější než tisícero hřebíků do zad, hlavně když si to tu vlastním teplem tak krásně vytopila. Proč muselo existovat vstávání? Ale její tělo nedokázalo už nadále ležet a nic nedělat. Cítila se o krapet lépe než předtím, nehodlala ale se někde zdržovat až moc dlouho, přesto bude místo úkrytu volit území zlaté smečky.
Zvedla se na své packy a protáhla se. Celé její tělo zakřupalo a ona se poušklíbla. Nemohla být přeci jen tak moc stará, nemohla... Nechtěla si přiznávat fakt, že její tělo už není vlčecí tělo, ale patří dospělému, který sem tam nějakou bolístku bude mít, když se blbě vyspí. Děti jsou doslova želatiny. Pokud jim jeden vyloženě nezlomí vaz a nebo s nima netřese v dětství nějak extra, tak vydrží všechno na co jeden pomyslí. Zavrtěla hlavou a olízla svůj hnědý čumák, ze kterého tekla zeleně zabarvená rýma. Byl čas jít ven, kouknout se jestli se třeba neobjevil její milovaný otec či kdokoliv jiný z rodiny.
--) Území

(-- Území
A tak se dostala konečně až do úkrytu. Někdo tam byl, ale neměla teď sílu na to to řešit. Navíc cítila pach své sestry, pokud to byla ona. Věděla a doufala, že by sem Sill nenechala vlézt někoho jen tak bez důvodu, to že byla němá neznamenalo že je blbá. Nechtěla se k nim vůbec motat pokud byla nakažená a tak se spíše držela při stěnách úkrytu a mířila do komory, kde sice neměla co dělat, ale rozhodně se otec na vlastní dceru nebude zlobit, že se izoluje tam, kde bude nejméně vlků tudíž s nikým nebude v kontaktu.
Jeskyňka přímo pro alfy vypadala útulně. Aspoň zase po dlouhé době uvidí to, kde se narodila. Její vzpomínky na toto neexistovali, pomatovala si pořádně až jejich první výlet ven během kterého se i ztratila. Nechala své tělo dopadnout na zem a stočila se do klubíčka v záchvatu kašle. Escanor se objevil vedle ní a stočil se jí k tělu, aby měl sám to největší teplo. Merlin ho po očku zkontrolovala. Její víčka těžkla. Konečně ale měla bezpečný úkryt, kde se mohla schovat. Nakonec podlehla spánku, potřebovala se pořádně vyspat a být v teple.

(--- Zubří pláň
Domov, konečně zase byla doma. Přesto musela najít bezpečný úkryt, aby nedopadla jako její matka, která tu ležela mrtvá. Vydechla a zavřela oči. Musela se na tu chvíli zastavit. Co pro ní vlastně znamenal tento domov? Její pohled padl směrem odkud cítila pachy dvou vlčic. Byli čerstvé, proto je dokázala vůbec cítit. Byli ještě teďkon na území?

ZÁPIS POSLEDNÍHO SRAZU
A tak se zase setkala s otcem, ještě v době kdy nebyla vůbec nemocná. Ještě v době, kdy to bylo všechno slunečné. Chtěla mu sdělit to o Iridanovi, ale nějak nechtěla, aby to věděla celá smečka. Dozvěděla se zase něco o pár členech smečky, které po většinu času ignorovala a celkově pociťovala fakt, že v téhle smečce byla spíše navíc než jako pomoc. Měla by to změnit?

Vzpomínky na smečkový sraz jí projeli hlavou. Musí konečně tyhle informace říct otci, ale prvně ten bezpečný úkryt. Pomalu kráčela územím smečky až na místo, kde většina vlků skládala svou hlavu. Doporučovali hlavně to teplo a klid, proto se rozhodla, že to aspoň dodrží, když měla takto aktivní život. Tohle si dělala ale sama. S každým dalším krokem bylo její tělo těžší a těžší. Jako kdyby na zádech tahala pytle cementu. Když konečně viděla vchod do úkrytu, zaradovala se.
--) Úkryt

(--- Červená louka
Její krok byl už od hor pomalejší než šnečí tempo. Cítila se naprosto mizerně. "Že já blbá někomu chtěla pomoci." Zanadávala sama sobě tiše. Nechtěla už vůbec myslet na to, jak to vypadalo u jiných nakažených. Přesto jí teď nic nemohlo zastavit, řítila se po takové době domů, že snad ani nemohla uvěřit tomuhle všemu. Stáhla uši k hlavě a zakuckala se další krví. Sakra, kdy tato nemoc skočí? Kdy tomu jen bude konec? Byl takový i Deiron? Identifikovala ho jako zdroj své nákazy a doufala, že to nebyl její drahocenný Iridan. Chtěla na něj pomyslet a zjistit díky tomu zrcadlu nebo co to bylo, co dělá, ale nevěděla zdali má dost síly. Její pohled padl na Escanora, který si to hnal vedle ní. Pro něj tohle bylo nejspíše ideální tempo, nemusel ani nějak více kmitat tělíčkem, aby jí dostihl. Zasmála se tomu tiše. "Už jen pár kroků a jsme doma, Escanore." Utěšovala tím hlavně sebe.
---) Zlatá smečka

A tak se naučila novou rostlinu, tu kterou si bude pamatovat asi až navždy. Podívala se na nebe a pak na Seteho. "Je mi fakt mizerně, odcházím raději do úkrytu." Přiznala se mu Merlin. Potřebovala hlavně zmizet dál od vlků. Hlavně dál od všech, které teď mohla nakazit. Byla jako časovaná bomba. Měla jít k nim do společného úkrytu s Iridanem? Ne, jeho stopro nechtěla nakazit. Podívala se na šedého. Mohla ho poprosit o to, aby jí pomohl, ale jistě bude mít dost práce ve své smečce.
Pomalu se tedy vydala sama dál. Nechtěla teď nikoho vidět, chtěla prostě jen ležet v teple jak jí ten z dvojice poradil a vychrchlávat všechno co měla v plicích. Každých pár kroků se zastavila a vykašlala trochu chrchlů. Dávala si pozor, aby nenakazila někoho dalšího přímo, že by to na něj chrchtla. Stáhla uši dozadu, jen co vyletěla i trocha krve. Ajajaj, tohle se jí vůbec nelíbilo. Přivřela oči.
--) Zubří pláň

Merlin
- Připravte se na nejhorší (Merlin depkaří v tom osudu na červené louce, volně pojat)
Zachraň život NPC - opět, červená louka xd
Cerum
- Předejte informace své alfě
- Zachraň život NPC - opět, červená louka xd

A tak je vyháněli. Poslední pohled na tu roztomilou červenou rostlinu. Pak bude muset dát smečce vědět tuhle znalost, rozhodně se jim bude hodit. Jak že se vlastně jmenovala? Rumělka? Ruměnka? Ach, Ruměnka červená, jejímu mozku trvalo než si sice vzpomněl, ale pak se skutečně rozpomenula. Byla asi jedinou rostlinou, která mohla léčit tuto magickou nákazu. Nakonec se tam stalo jak říkala vlčice a jelo se. Sama se pak rozhodla napít toho zázračného čaje a měla by rozhodně zalézt někam do tepla jak říkala vlčice.
Přesunula se k Setovi. "Chceš nadále pokračovat společně nebo máš ještě něco v plánu?" Pravdou bylo, že se jí rozhodně poté co se napila dýchalo o něco lépe. Rozhodně se nedusila každých pár slov kašlem. Měla by si dát chvíli od magie pokoj, chvíli všeobecně odpočívat a pak to nechat. Zastřihala ušima a podívala se směrem, kde byl portál. Měla by taky domů.

NPC, Excelsior a Deinell
Zase se rozkašlala a šlehla pohled na toho egoistu se kterým zde byla. Jeho slova co řekl jí donutila se ušklíbnout nakonec poté co záchvat kašle přešel. Tíha co cítila na svých plicích ovšem nepřecházela. Nehodlala více reagovat. Místo toho šlehla ocasem. Odvrátila svou tvář od něj na tu červenou květinu co držela ta mladá vlčice, na kterou upíral svůj zrak. Byla rudá. Jakou jí opravdu ten bílý popsal. Nehodlala si kazit Setem svou náladu, která byla dost mizerná díky jejímu aktuálnímu stavu. Byla rostlina skutečně jejich poslední nadějí? Poslouchala vlčici, co tvrdila, že jim ihned nepomůže, ale rozhodně to zmírní ty záchvaty kašle. Merlin za tohle děkovala bohům. Momentálně se cítila jako parní lokomotiva tím pískáním, které z ní občas při větším nádechu vycházelo. Jestli rudá rostlina bude zázračná, bude pak muset posoudit. Zatím jí brala jen jako obyčejnou léčivou rostlinu. Žádné terno. Vyslechla si, co ještě řekli o té druhé, kterou vlčice vyvolala, ale zdála se jí rozhodně lepší ta rudá květina.
Podívala se na něj, když řekl že jí nějak otrnulo. "Ne, ale nepomoci když mám magii na nejvyšší možné úrovni, aspoň tak usuzuji bo Wu pro mě už více k magii vody nemá, by bylo sobecké." Odvětila mu svým důvodem. Nakonec zavřela oči a začala čerpat ze země veškerou vodu kterou mohla. Šlo to hůře díky tomu, že pod sněhem byla země ztuhlá. Ale nakonec z toho dokázala vytáhnout takovou větší vodní kouli, zhruba o velikosti fotbalového míče. Měla co dělat, aby se nezakuckala. Podívala se na Excelsiora s Deinell. "Mohu do toho nabalit tu vaší vodu?" Optala se jich, aby pak mohl vlk s magií ohně zahřát jen jednu velkou kopu vody najednou a nevysiloval se na několika. Věděla ale, že po tomto nejspíše padne vyčerpáním na dost dlouho.

Nic se nestalo. Jeho sarkazmus by mohla ještě Merlin chytit a pak by to s ní bylo k nevydržení. Ještě se rozhekala další vlčice. Merlin netušila, že to byla matka Iridana. Pohledem k ní pouze střihla a dál jí neřešila. Ať si tam klidně zemře na udušení. To co jí ale více zajímalo byla slova Seta. ”Jujky, no. Tak se tu děje něco příšerného. Tím že budeme remcat negativně tomu dodáme dokonalou perlu. Protože v tuhle chvíli tady všichni potřebujeme být negativní. Tohle je život. Nikdy nebudou samé kouzelné a super věci. Když budeš na každou podobnou situaci reagovat negativně, chcípneš brzo. Negativita ti nedává nadhled. Koukni se na to jak to je. Máme šanci je zachránit a když to nevyjde, chcípnou. To je taky příroda.” Realista. Krutý realista. Byla jim dána šance, buď vyjde a nebo ne. To se ještě uvidí podle toho jak to pěkně půjde nebo nepůjde, ale rozhodně nebude dělat předčasný názory, když to ještě nemá zmapované.
Ona rudá květina jí zajímala nejvíce z tohohle všeho. Šla se tedy kouknout jak to tam ta vlčice má. Byla skutečně taková jakou jí bílý popisoval. Nejspíše se skutečně tenhle léčitel orientuje. Byli na tom ti ze Zlaté smečky? Prohlížela si jí a přemýšlela co by se s ní mohlo dát udělat. Měli jí jako sežrat aby se jim ulevilo? Nebo co? Zase se vrátila ke svému kolegovi. ”Vypadá to že se z nás asi stanou býložravci. Pokud teda nebude něco lepšího. Snad ta červená kytka bude chutnat sladce.”
Doslechla se, že všechny květiny zde jsou napojené na magii. Dobře to jim ještě chybělo, když dle všeho se to tu s magií pěkně bortilo. Rhaax dodal, že našli nějakou duhovou kytku, nebo spíš že jim byla darována. Z jejích myšlenek na toto jí probral další dotaz vlčice. Ptala se zdali tu někdo ovládá vodu a oheň. Podívala se na Seta. ”Teď je tvá chvíle. Dle barvy očí máš element ohně. Využij jí nebo dál remcej dál jak příšerný to tu je a jak všichni chcípneme..” S tím už se vydala k vlčici. ”Já mám magii vody. Umím s ní pracovat dost dobře. Jen řekni co je potřeba a udělám to.”

Nic na to neřekl jen se tak nedůvěřivě otočil. "Pocity jsou těžké, ale tu omluvu myslím vážně." Nebyl důvod jí nevěřit, občas měla problém s kontrolou emocí a s tím co vlastně měla cítit. Měla teď cítit to co cítila? Takový lehčí pocit viny? Takové hezké dloubání ve svém hrudníku jako kdyby něco provedla horšího nebo to zas její tělo s těmito pocity přehánělo?
Zatvářila se opravdu zmateně, když se v ní objevil další pocit. Byl to strach? Po slovech těch vlků ve svém okolí netušila vůbec co by měla očekávat. A pak přišla poznámka Seta. Zadívala se na něj a ušklíbla se. "Ale notak. Pořád má šanci. Statisticky sice nízkou, když už kašle krev, ale." Zarazila se. Deiron by určitě řekl že tento vlk má nějakou šanci. A to samé by řekl i její otec. Všichni v tomhle světě byli tak přehnaně pozitivní a ona netušila jestli by to od nich měla převzít nebo být dále tím svým realistou. Podívala se na nebe a olízla si čenich ze kterého teklo pár soplů, automaticky začala prskat. Jen co se uklidnila, byla schopná dokončit svou myšlenku. "Ale měli bychom myslet pozitivně nebo co by v tento moment většina vlků dělalo. Ovšem pokud se mu nepodá lék, tak tu dlouho s náma už nebude. Nemusela být léčitelem aby jí to došlo. Zakrčenila se při vzpomínce na mrtvou matku. Té už pomoci nebylo, možná byl nějaký řád, kdy vlci musejí odejít z tohoto světa.
A pak přišla lehce srandovní otázka od Seta. Podívala se na něj a pozvedla jedno ze svých obočí. Zrovna to na místě kde měla pěknou vzpomínku na lišku. "Musím tě zklamat, ale v bylinkách se absolutně nevyznám. Ovšem mohu pomoci magií. Sníh je z určitých procent voda, ne? Sice zmrzlá, ale... počkej něco zkusím." Zavčela oči a začala se soustředit na vodu, která byla obsažená ve sněhu. V určitém stádiu to byla prostě voda. Nedařilo se jí to. Aspoň si odnesla poznatek, že na tohle je skutečně třeba magie ledu. Podívala se na Seta a zavrtěla hlavou.
A pak se rozkašlala. Bolelo to, cítila každé místo ve svých plicích jak se napíná a je nepříjemné. Bolestivé. Jako kdyby měl jeden zánět průdušek. Ptal se zdali to je dobré. Zvedla k němu hlavu. "Cítím se jako kdybych vykašlala plíce. Nepříjemné. Nejspíše je tu na ostrovech už více nosičů. Ne jen ten vlk. Někteří nemusí mít příznaky takové jako já. Přiznala těm dvěma nemilou pravdu. Byl to někdo s kým se setkala kdo jí nakazil? Iridan? Deiron? Alduin? Netušila, ale docela jí to děsilo jak rychle se to teda mohlo šířit a jak rychle se to projevovalo.

Jméno vlka: Merlin
Počet postů: slabých 9
Postavení: Delta
Povýšení: / Neodehráno, myslím na to!
Funkce: Učitel
Aktivita pro smečku:
Propagage Setemu :))
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Setkala se s Deironem, nakazila se od něj a pak odešla smrkat společně se Setem na osudovku na Červenou louku.

Napomenul jí. Překvapeně se na něj podívala. Přišlo jí, že mu byla celou dobu jedno, ale tohle jí možná i potěšilo. Konečně to nebyl otec, Dei a Iridan komu na ní záleželo. "Promiň." Zmínila se jenom a pak se rozhodla ho následovat. Vydala se blíž k dvojici. Zastavila se zase vedle něj a začala se dusit kašlem. Skoro jako kdyby se jí začínalo hůře dýchat. Vnímala to delší dobu, ale nepřikládala tomu větší váhu, až teď kašel jí znejistil. Něco se tu dělo.
Když vlk který byl kolega vlčice vykašlal krev, tak věnovala svůj pohled Setovi. Co se dělo? Jaká nemoc? O čem to mluvila? Unikalo jí něco? Když se nad tím zamýšlela, hůře se jí dýchalo chvilku. Cítila že slábla, bude fungovat vůbec její magie? Bude moci fungovat ona sama? Stáhla uši k hlavě, modlila se, aby fungovala. Pořád jí pokládala za největší nadání, které měla. Stejně jako její kolega čekala co poví, nebude tu papouškovat jednu a tu samou otázku.

Povzdechla si. Nebyl fanda smečkových srazů. Tak tady asi nepochodí s tímto. Podívala se na něj, když padla ta otázka o chaosu. Mlčky sklopila svůj zrak. "Já... nevím." Přiznala se. Vždy myslela že má svůj život dokonale pod drápem, že má všechno co kdy potřebovala, ale poslední dobou o sobě a svých rozhodnutích pochybovala více a více. Dokonce i magie jí slábla, začínala jí zrazovat. Vyčerpávala své možnosti. Potřebovala si uvědomit své hodnoty, ale nejspíše to ještě dneska nebude.
Pak si všimla dvojice vlků. Vlčice s flíčky a pak tmavší vlk, její společník. Co se sakra dělo, že sem přišli? Neznala jejich jména a ani si neuvědomovala, že by někoho takového viděla. Podívala se na Seta. "Chceš tady dál stát a zírat na ně či jim chceš jít pomoci?" Zeptala se ho, nevěděla ale jaká bude jeho odpověď. Spíše tipovala na skeptické ne, že to zvládnou oni sami.

(--- Mlžné pláně
Huh? Jak si dokázal zapamatovat že byla ze zlaté smečky? Poprvé se v jejím obličeji objevilo pomatení, nějaká emoce ze které mohl Sete čerpat jak se asi cítila. Nervózně polkla a jako by s tím polkla veškeré své pocity. "Jo, jsem pořád ve Zlaté. Někdy by ses měl stavit. Je to tam fajn. Máme zlaté stromy, nebo jim aspoň tak každý říká a furt je chodí očumovat." Asi by nemohla být nejlepším propagátorem. Spíše byla až šíleně podprůměrným. Ani debata o domově jí nedonutila do hlasu dát nějaké ty emoce. Naučila se až moc, že jsou špatné. Že je ke svému životu nepotřebuje, jen ničí věci a vztahy s vlky.
Ptal se kdo je ta nepřátelská smečka. Podívala se na něj s pozdviženým obočím, tohle byl takový pohled, jestli to myslí vážně, ale pak jí došlo jediné. Byl tulák, nejspíše o Chaosu ani neslyšel. "Chaos, tlupa mentálně pomatených vlků, kteří mají za to že jsou silnější a lepší než jiné smečky." Iridan by asi nebyl rád za to jak jeho rodinu označila, ale nemohla si pomoct. Vždy to tak ohledně Chaosu cítila. Teď se v jejím hlase zrcadlilo pohrdání. Možná kvůli tomu, že měla sama strach, že by se jednou mohla stát členem chaosu.
Dorazili na místo. Louka byla maximálně tak zelená a ne červená. Odfrkla si znechuceně. "Cokoliv se děje, nezahrává si to s magií portálů." Zhodnotila nakonec. To jí ale zarazilo kolik vlků tu bylo. V dálce si všimla i Rhaaxe. Zamračila se. Co ten tu dělal?

(--- Kvetoucí Louka (přes Začarovaný les)
Tiše se jeho reakci zasmála. Jasně, že nečekala něco podobného. Zadívala se směrem na nebe, fascinovala jí ta noc. První zimní noc kterou si bude více pamatovat kvůli tomu jaká je než že jí zemřela milovaná matička nebo že se narodila. Nebo na ní zapomene, protože to bude až moc obyčejná noc, jedna z mnoha. "Je to člen nepřátelské smečky." Dodala nakonec, aby to úplně zabila. Ale nečekala že by tomu hnědý proužkatý vlk dával nějakou váhu. Jo být tady Deiron a slyšet to prvně, už by měl miliony otázek, které by se od ní snažil zjistit. Být tady i její druhý bratr asi by se něco snažil zjistit. Proč se rodina zajímala o problémy druhých a takovýhle kamarádi ne? Nebo jako nebyl to kamarád, byl to vlk co jí tehdy zachránil krk, ale i tak.
Ptal se na nějaká mrtvá zvířata. Vzpomněla si na to, že je viděla a děsil jí počet mrtvol. "I to. Chci vidět jestli se něco nestalo s portály. Poslední dobou mi ostrovy přijdou divné." Oznámila mu. Pak přidala lehce do kroku. Už se blížili k portálům totiž.
--) Červená louka (přes Sněžné tesáky)