Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tiše stála a dívala se na něj, nečekala že by se něco mohlo stát zázračného. Ptal se na Zeinab. Hnědá, dlouhý černý ocas a příjemný hlas, víc detailů si nepamatovala. ale kdyby jí viděla, poznala by jí stejně jako jeho. "Ne, po té se úplně slehla zem mi přijde." Neviděla jí nejspíše ani koutkem oka, což jeho možná ano. Přeci jen i jeho pach zajisté někde cítila v minulých letech. Krom toho momentu ztracení.
"Předtím si byl snad ještě větší bručoun než dneska." Oproti minulému setkání se Merlin nebála říct naplno svůj názor. Escanor se jí ladně vyhoupl na záda a uvelebil se tam. Sledovala vlka před ní jak nad něčím také uvažuje a pak přišla ta otázka. Jestli se její rodiče začali starat. Tiše se uchechtla, měla mu to říct? Možná to bude mít jakýsi konec pro něj. I když pochybovala že zrovna on by si vzpomněl někdy v průběhu dní, kdy jí nepotkával jestli pošla zimou nebo se starali rodiče. "Ne, nebo snažili se. Ale ve větším případě ne. Vychovali mě ostrovy, vlci co jsem potkávala tomu také přidali. Ale jo, otec se snažil. S otcem mohu vést debaty. S matkou? Té můžu mluvit už leda tak do hlíny nad hrobem. Zemřela." Už neměla tak nechutný pocit, když oznámila smrt její matky. Spíše to byl už fakt, který se čím dál víc tupil. Každým dalším sekáním, řezáním věcí se ostří více a více tupilo.

Nepozdravil, nechala to být. Na co by si měla stěžovat, byl přece jen normálním smrtelníkem, který měl občas své nálady. Občas či furt, netušila co je u něj normou. Řekl jí, že už není tím vlčetem jako které si jí pamatoval. Tiše se tomu zasmála. "Uběhla delší doba. Pro mě to zde bude druhý rok. Začínám třetí. Ale vidím, že ty ses moc nezměnil." Projela ho pohledem. Escanor se brzy připojil k jejímu boku a sledoval černými korálky, které by ve správném světle měli být hnědé, vlka. Podobně jako to dělala Merlin. "Nečekala jsem tedy že někoho z vás ještě uvidím. Ale nebudu lhát, je to příjemné." Přiznala se. V mysli si vždy přehrávala jaké by bylo jejich další setkání. Teď to vypadalo že se svými devadesáti sedmi centimetry ho dokázala výškou překonat. Bude se vlastně chtít bavit? Bude něco říkat na to co právě vypustila z úst ona? Mohla ho ona vlastně nyní ochraňovat? Byla silnější než on? Tolik myšlenek na které se jí dost možná odpověď nedostane. Tolik pocitů. Hořkosladký pocit štěstí a zároveň nejistoty.

(--- Temný les
A tak se Merlin dostala zase na kvetoucí louku, jaká doba to byla od toho co zde byla naposledy. Stmívalo se, noc pomalu dopadala na ostrovy a ona se přeci jen vracela domů. Tiše povzdechla a stáhla uši k hlavě. Neměla tam nechávat Deirona. Měla by se pro něj vrátit? Pomalu kráčela dál loukou za neustálých dotěrných myšlenek, které ne a ne ustoupit.
A hle, nakonec si všimla někoho, koho sakra dlouhou dobu neviděla. Stál tam, u říčky která protékala touto rozkvetlou loukou, teda teď už tu skoro nic nekvetlo, ale ona si pamatovala dobu kdy tu bylo na každém kroku minimálně deset květů. Pomalu k němu přešla. "Zdravím, Sete... vím, že si nejspíše nebudeš pamatovat, ale jsem to vlče... které jste tehdy se Zeinab našli právě na této louce." Začala. Vjela do ní tuna sentimentálních vzpomínek. Jejich jména si pamatovala moc dobře, přeci jen jí zachránili život.

(-- Les u Mostu
Utekla od Deirona, aby byla sama se svými myšlenkami. Myšlenkami, kterým se chtěla vyhnout více méně. Zase myslela na svou matku a na to, co vlastně otec musel prožívat s nima. Bože, možná byla až moc sobecká během svého vztahu s Iridanem. Možná až moc myslela na sebe. Podívala se na nebe. Měla by to teď ukončit? Měla by dál myslet na svoje štěstí? Však oba dva byli šťastní spolu, proč jim jejich původ tolik musel narušovat tuto harmonii?
Zamračila se. Však ona bude takovou, aby jí ani její původ nemusel přecházet. Ona bude silnou a dokonalou, aby se nikdo nemusel ptát na to odkud je. Ona bude mít tak zvučné jméno, že bude i jedno odkud je. Ona chtěla chodit spolu s hvězdama. Ona chtěla, aby byla opravdu potřebná.
Pomalými kroky pokračovala temným lesem dál ke své smečce. Nechávala se unášet ve svých snech absolutně netušíc, že se během této doby v ní inkubuje nemoc, která jí absolutně oddělá na delší dobu.
--) Kvetoucí louka (přes hraniční pohoří¨)

(--- Luka
Deiron se jí přiznal k tomu, že ho smrt matky bolela méně než smrt Blinda. Merlin Blinda nepoznala, ale dle jeho slov to byl jejich strýc. Věděla, že se o něm zmiňoval již dříve. "Jo máš pravdu. Mámy jsou vždy pyšné na vlastní děti. Ale přesto, je to taková hořkosladká ironie. Udělala to schválně? Nechala nás jen na krku otce, aby... mohla konečně odpočívat?" Zeptala se ho a zavrtěla hlavou. Musela ty myšlenky na to zahnat. Vždy se jí o bílé vlčici mluvilo těžce, Athai byla až moc velké téma pro skoro dospělou vlčici. Jediné co jí k dospělosti chybělo byla pohlavní dospělost.
Ptal se zdali ví něco o Atrayovi. "Ne, pamatuju si jen mlhavě jak jsme se potkali v lese poté co nás máma vyvedla a pak nic. Je pro mě.. mrtvý. Jeho ztráta bude bolet, ale neviděla jsem ho minimálně rok a půl. Pochybuju, že prostě jen zmizel." Odvětila Merlin. Na tohle nevěděla jak moc emocemi reagovat. Atray jí nebyl srdci vůbec tak blízký jako jiní.
Dívala se na Deirona a tiše nakonec vydechla. Vzpomněla si na utrápeného otce, který by nejspíše odchod jedné z jeho dcer ke smečce, co rozpoutala válku nerozdýchal. "Víš co? Ne, nikdy se tam nepřidám. Moje rodina je ve Zlaté smečce a je to smečka, pro kterou chci něco dělat." Bylo to něco jako vyjádření lásky ke své rodině. Nakonec se ale rychlím krokem rozběhla domů.
--) Temný les

Chápali se, dělalo jim to nejspíše ze začátku oběma problémy se pochopit, ale teď postupem času si rozuměli. Podívala se na něj s drobným nepatrným úsměvem. Bylo to tak složité všechny ty vztahy. Hlídat si jedno, ale myslet více méně druhé. Podívala se po okolí. "Myslíš, že by na nás byla máma pyšná? Promiň že se tak ptám, ale poslední dobou na ní hodně vzpomínám. Nikdy nás nestihla poznat jako dospělé..." Zeptala se ho. Sama pociťovala slzy v očích, ale snažila se to vůbec nepustit napovrch. Nechtěla, aby její bratr viděl tuhletu slabost ohledně vlčice, co je neviděla ani vyrůstat. Otec tu pro ně byl. Když se nakonec vyjádřil k té zradě, sklopila pohled. "Přeci jen někdo od nich jí zabil. Jsou to jen domněnky, ale napadlo mě, že jsou jediný se kterými kvůli té minulé válce mohla mít konflikt." Podotkla. Napadlo jí to jako jediná možnost. Ale nechtěla se tím více zabývat. Vydala se proto dál, aby se konečně mohli dostat domů a ona zvolila tu cestu. Přes ten most.
--) Les u Mostu

Mám 23 bodů.
Beru si za 20 bodů libovolnou magii - Hradba
a za 3 body si beru 5 kšm

a penízky 10 + 1 rubín na Merlin
a 15(odměna za uhádnutí vlka připočítána) + 1 rubín na Raziela

Zapsáno.

Chápali se asi nejvíce ze sourozenců, Sill měla taky ráda, ale s Deironem si i díky jejich osudům rozuměla zatím nejvíce. Ty starší moc v potaz nebrala, když je skoro nepoznala. Podívala se Deironovi do očí a přikývla. Připravovala se vždy na nejhorší scénáře.
Nechtěla už vidět další mrtvé vlky.. její pohled padl na mrtvolu zvířete kousek od nich. Nebylo nějak zraněné, ale přesto. Odvrátila pohled. Nebylo jich tu nějak moc poslední dobou? Právě teď na noc vše skomíralo. Všimla si další mrtvoly, byla o dost dál, ale přesto tam byla. Deiron mezitím zmínil i Aileen. "To je taky pravda. Ale na jednu stranu jí chápu... možná měla s matkou větší citové vazby než my dva. Ale i přes to, musíme být silní. Pro ty co stále ještě žijí. Jako trosky jim budeme maximálně k ničemu." A ona se snažila být silná. Jak emočně tak i fyzicky. Snažila se být silnou i pro něj. A pro otce, potřeboval jejich sílu. Zmínil se o tom, že by to tak s Iridanem neměla brát. Tiše se tomu zasmála. Nebyl to ale posměch jemu, ale těm myšlenkám. "Jsem realista, láska je pěkná věc plná pocitů, které tě donutí ztratit hlavu, ale.. vím, že rozhodně ve většině případů tyhle románky ze dvou znepřátelených smeček nemohou dopadnout dobře. Raději ho nechám jít než aby kvůli mně měl problémy. Díky mně je nejspíše brán za zrádce. A vím, že to bude bolet, ale nemůžu mu zničit život." Pronesla nakonec tiše. Bolelo to říkat ta slova nahlas, ale Merlin ho skutečně nechtěla připravit o život. A co jeho rodina? A co její rodina? Nepatrně si jednou packou setřela slzy. Bude si jejich vztah užívat dokud to půjde, ale nebude riskovat hlavně jeho život pro tyto pocity. Stáhla uši k hlavě a podívala se k mostu. "Co je kratší? Chci si ještě.. promluvit s otcem. Měl by to vědět. Možná se naše problémy vyřeší tím, že už nebudu člen smečky díky němu. Přeci jen, jsem taky zrádce." Podívala se na Deirona. Uši měla stále stažené, ale během pár mrknutí si zase nasadila svou chladnou masku.

Zastřihala ušima, bylo to složité. Měl někdo nějakou předlohu toho jak se chovat? Měl někdo nějaký návod co v těchle chvílích dělat? Nejspíše nikdo a musela si na to přijít sama. Musela udělat první kroky k tomu, aby rozuzlila sama sebe. Bylo to hlavně o zkoušení a o pádech, o neustálém snažení se něčeho dosáhnout.
Když se zmínil o Mielei lehce se ušklíbla. "Jo, docela fajn vlčice. Nabídla jsem jí pomoc, protože jako tulák by bez svých dovedností mohla velmi nepěkně skončit. Byla by škoda vidět někoho tak nadaného padnout a shořet v plamenech sebedestrukce. Nabídla jsem jí Zlatou smečku, aby mohla cítit aspoň nějakou ochranu." Zhodnotila lehce chladněji vlčici. Kamarádka pro ní nebyla, byla jen někdo koho by bylo líto vidět mrtvého. Hlavně když se dost možná blížila válka. Deiron chápal její city, ale zároveň. Zaryla drápy do země. "Nedokážu jít do smečky, kde bych dost možná musela bojovat proti vám. Sic bych Alyanně dost ráda nakopala zadek a to také Rhaaxinovi, ale pořád jste moje krev. Navíc Chaos je dost možná, na takových devadesát procent zodpovědný za smrt matky. A já nejsem vlkem, co by si troufl rozhodovat o tom, kdo dnes bude žít nebo zemře. Ale zas být tulákem mi dost připraví o můj bonus v magii. Navíc být tulák znamená nemít žádnou ochranu smečky. Což se mi nelíbí. Leč se beru jako silnou, pořád jsou tu dost zkušení vlci co mě lehce zastíní." Povzdechla si. Věděla moc dobře plusy a mínusy všeho, dosti o tom v posledních dnech přemýšlela, ale ani jedné možnosti neřekla striktní ne. "Měli bychom se vydat domů. Otec jistě čeká." Připomněla mu nakonec. Pořád mají povinnosti vůči své smečce dokud v ní oba jsou. "Možná spíše čekám.. že ten krásný vztah s Iridanem se rozsype jako domek z karet. Přeci jen jsme oba dva mladí a ani jeden nechceme zradit svou rodinu."

Merlin měla spoustu pocitů uvnitř sebe. Neuměla je v tomhle houfu od sebe řádně rozeznat. Podívala se na Deirona, když měl ten vděčný výraz poté co se o něj otřela. Bylo to uklidňující. Možná by se to mělo dělat častěji. Její rodina vypadala spokojeně, když se s nima nějak snažila více interagovat. A těch pár okamžiků této trapnosti by pro to byla schopná obětovat.
Deiron pak po její promluvě o Iridanovi byl chvíli zticha. Udělala nějak špatně? Udělala chybu? Neměla mu to říkat? Nakonec se přiznal, že i on někoho potkal. Nejspíše už byli ve věku, kdy to pro ně bylo zcela normální. Merlin pokývala hlavou a napadla jí jedna jediná otázka. "A znám toho vlka co si poznal?" Sice moc vlků nepoznala za svůj život, ale tak náhoda je blbec, i když Zeinab by asi Deiron neměl rád. "Nevím jak se ohledně toho cítit. Pocity jsou složité téma. Vlastně.. skoro vůbec se v nich neorientuji." Zamumlala Merlin tiše. Nevěděla jak jinak vyjádřit co měla za pocity teď uvnitř sebe.

Překvapeně se na něj dívala, nevšiml si? Jizvy měla už tak dlouho, že už neznala svou tvář bez ní. Celkově jí jeho reakce překvapila a zároveň nepřekvapila. Dokonce jí i lehce naštvala, jako kdyby se o sebe neuměla postarat ona sama. "Měla jsem je ještě předtím než jsme pohřbili matku. Jsou to jizvy, které mám od lišky. Je to rok od toho co jsem se s ní potkala a puma, co teď po nás s Iridanem a Alduinem šla padla. Díky mistrovy ve svatyni jsem na svém maximu." Odvětila mu chladným tónem hlasu a odkašlala si. Viděla jeho utrápení. A když se o ní otřel , pouze stála jako solný sloup. Jediné náklonnosti provozovala s Iridanem po tuhle dlouhou dobu. Nakonec s povzdechem se o něj i ona otřela. "Alduin, což je mimochodem otec Iridana si myslí, že teď když jsme spolu se k němu přidám do smečky. Což by mi nevadilo, Chaos je více méně o vlcích podobných ideálů jako jsem já, ale krev není voda a pořád mám ke Zlaté smečce závazky." Povzdechla si tiše. Zastavila se před tím než hodlala pokračovat. Opravdu řekla, že by jí Chaos nevadil? Byla to pravda, Merlin jela jen na svou sílu a na fakt, že chce být tím nejlepším vlkem co se týče magií zde na ostrovech. "Nejradši chci své místo mimo smečku, mimo všechno. Ale zas smečka činí mou vrozenou magii silnější. Ale nebaví mě být tím na pomezí. Na jedné straně je můj partner a na druhé je zase moje rodina." Její hlas konečně odrážel její emoce a tím byla únava a naštvání. Chtěla skutečně svou neutralitu držet dál. Nebýt vázána na nic a na nikoho co se týkalo povinností. Zavrčela nakonec. "Bože, možná se ta láska mezi mnou a ním neměla stát." Byli to dva paličatí vlci. Ani jeden kvůli tomu nechtěl opustit svou rodinu ve smečce.

(--- Svatyně (skrz Mlžnou džungli, Les u mostu)
A tak se Merlin skácela někde uprostřed cesty vyčerpáním a hezky si pospala. Kdo by se jí také divil? Tréning u mistra byl intenzivní, bolelo jí z něj celé tělo. Hlavně trýznivé myšlenky jí budili čím dál více a více. Rozhodování se o tom, co s ní vlastně bude. Věděla, že Iridan kvůli ní riskoval krk. Ona mu ale nic o Zlaté smečce neříkala. Ona mlčela více méně. Mluvila jen o své rodině. Když jí probrala další noční můra, díky které se rychlím krokem vydala dál s Escanoram na svém hřbetu, který jí tam ihned vyskočil, cítila šílenou rozpolcenost.
Došla tímto rychlím krokem až na louku. Kde jí jako první udeřil do nosu velmi známý pach a pak hned druhý. Vydala se za jeho stopou a hle, koho našla a sledovala ho. Byl to Deiron. Klidným krokem došla až k němu, její obličej byl však jen kamennou maskou neodhalující žádné její pocity. "Bože, bratře, máš plné právo na to mě praštit." Zamručela Merlin jako svá první slova. To bylo přivítání bratra, kterého neviděla jak byl celý rok dlouhý? "Ale co ty, Deirone? Nějaký pokrok za ten rok, co jsme se neviděli?" Padla hned otázka, na jejím obličeji se stále nic neodráželo. Zažil její bratr nějaké pořádné dobrodružství? Zažila ho Merlin? Ona ho zažívala spíše emočně. Měla mu to hned vyklopit? Byl její rodina, zasloužil si to vědět a zasloužil si jí dát svůj pohled na věc než to řekne otci.

(--- Les u Mostu (skrz Mlžnou džungli)

NÁKUP
22 mincí
21 x 8 = 168

Síla 35 %/80 % -) + 45%
Vytrvalost 50 %/90 % + 40%
Rychlost 39 %/61 % + 22%
Obratnost 33 %/70 % + 37%
Schopnost lovu 32 %/49 % + 17%
VŠE BUDE NA FULL
7% propadne

Escanora zase nechala v té malé chodbě jak sem vcházela. Zastavil se u jednoho z těch sloupků a dál už se nechtěl nikam hnout. "Dobře, vyzvednu si tě zase pak." Řekla mu a s úsměvem vcházela už do té velké síně, kde byl mistr. Pokynul jí na pozdrav a očekával co mu Merlin řekne. "Jdeme na to, zase vytrénujeme všechny ty schopnosti. Jestli vám to nevadí." Promluvila k němu Merlin. Mistr ani nepřikývl jen se k ní přiblížil blíže a blíže.

SÍLA
Jako první se tedy zase přemístili do ringu. Merlin už používání magií tady vzdala, tušila že bude muset použít jen tu svojí vrozenou sílu. Tu která jí byla dána přírodou a geneticky. Leč o tom, že byla její matka silná značně pochybovala. Merlin se nakonec vyhnula útoku mistra, který nehodlal čekat až se mladá vlčka rozhodne jestli zaútočí nebo ne. Teď byl její čas zářit a ona se odrazila od země a skočila po něm. Šlo jí to mnohem lépe. Teď drápy dokázala mistra poškrábat, leč se mu nezakousla do krku jak původně chtěla. Podívala se do očí mistra a zavrčela. Nehodlala se tu před ním plazit a nějak se vzdávat. Prostě se zase odrazila od země a zahryzla se mistrovi do packy. Bylo to neskutečně adrenalinové. Cítila jak se jí do úst dostala za železitá krev. Mistr jí ihned od sebe odrazil a Merlin dopadla na svůj bok. Nepříjemně scvakla svou čelist a zase se sebrala na své packy. Když provedla další výpad, mistr se tomu dokázal dokonale vyhnout. Další výpad a on se dokázal zase ladně vyhnout jako kdyby byl baletka. Pomalu už ztrácela nervy. Přece nikdy nebude bojovat bez magií. Skočila znovu po mistrovi, nyní soustředila celou svou váhu na jeden bod. A hle, dopadla na něj jak balvan a zahryzla se mu do krku. Ihned ho pustila a držela ho pouze přiraženého k zemi. Vrčela na něj a vypadalo, že se jí od mistra dostalo uznání. Konečně se cítila jako silná.
VYTRVALOST
Nakonec se objevili zase v horách. Následoval je výšlap, který už Merlin jednou absolbovala během prvního tréningu. Všude jen byli hory, které Merlin už začínala nenávidět. Podívala se na mistra, který pokynul, že už může zase začít lézt. Povzdechla si a protočila očima. Vrhla se do toho s grácií, od poslední návštěvy se jí to dařilo mnohem více. Jistě postupovala směrem k vrcholu a v pasážích, kde jí to dříve podkluzovalo jako blázen se nyní držela mnohem lépe. Avšak pořád se našli úseky, kde jí to podjelo dosti, takovým způsobem že se ocitla klidně i o pár metrů níže. Nebránila se tomu, prostě to nechala. Čím více s tím bude bojovat tím více se vyčerpá. Podívala se na nebe. To dokáže. Zatnula zuby a rozhodla se zase šplhat dál. Packa po pacce. Pomalu se dostávala víc a víc k vrcholu. Packy jí už páleli během toho, co zatínala ty svaly natolik, aby nesklouzla na určitém terénu zase o pár metrů více. Jenže to ještě netušila, že tohle není ta poslední překážka co Merlin prožije. Objevil se totiž zase ten zpropadený pták, který zaútočil na její uši. Teď si vybral za úkor je. Tahal za ně, různě jí do nich krákal a nakonec i své drápy zaryl do jejího krku. Zařvala bolestí a pokusila se ptáka odehnat. Během toho jí to zase podjelo. Neudržela svoje nervy a cvakla po tom ptákovi. Nakonec se sebrala ze země a vydala se dál. Pták jí pořád otravoval, ale ona ho ignorovala. Teda ke konci ho sejmula vodní koulí, takže havran či co to bylo se hezky proletěl teda bez křídel k zemi. Merlin tedy díky tomu dorazila na vrchol.
OBRATNOST
Objevila se u překážek. Jen co se dostala k tomu vrcholu. Cítila se opravdu jako trouba. Ale to byl tento výcvik s mistrem ve svatyni. Na jeho pokyn vyrazila směrem k prvním překážkám. Přeskočila první povalenou kládu velmi ladně, jako kdyby jí to vůbec nepřipadalo těžké. Jen co ale dopadla na zem podlomila se jí jedna noha a ona už si obličej koupala v hlíně. Trvalo jí dobrou minutu než se sebrala a začala frkat zem ze svého čenichu, kterou si tam nabrala. Když se konečně sebrala více než jen ze země rozběhla se dál a dávala si větší pozor na to co dělá. Opatrně kličkovala mezi stromy, u kterých se snad bála že by na ní mohli spadnout. Další přeskočení jednoho lehce menšího povaleného stromu. Nedoufala že by ho přeskočila takhle ladně, ale sama sebe holt uměla překvapit. Podívala se směrem k další překážce. Kterou ladně zdolala a doufala, že je tomuhle závodu konec. Dalších pár překážek, které přeskočila snad už mnohem lépe než kdy dříve a následně zamířila ke konci této příšerné dráhy. Dařilo se jí. Jen co to proběhla následovalo další přemístění.
RYCHLOST
Objevila se zase u mistra, který už byl připravený k běhu. Pokynula k němu ve smyslu že můžou. Mistr se rozběhl jako první, čekala to. Proto se rozběhla za ním. Neváhala ani minutu. Mistr byl sice rychlejší, ale ona to velmi rychle dohnala tím, že využila pár spadlých stromů ve svou výhodu. Stejně jako při poslední návštěvě svatyně zaskuhrala když mistr poprvé změnil směr. Změnila za ním směr a uvědomila si, že Merlin udělal kličku a opět zase měnil směr. Zavrčela a rozhodla se pro tento trik taky. Vždy když se zdálo, že ho Merlin díky výšce a dlouhým nohám dobíhá, ukázalo se, že spíše vůbec ne. Zaskuhrala snad už po několikáté, když měnila ten směr a rozhodla se pro následující. Využít svůj terén stejně jako na začátku trasy. Místo toho, aby další kličku změnila za mistrem, rozhodla se využít zkratku, na kterou narazila minule. Díky ní ho předběhla. Doběhla do cíle jako první a svalila se únavou, ale věděla že jí čeká ještě jedna věc. A to lov. Bůh ví co bude lovit teď. Zase něco malého?
SCHOPNOST LOVU
Zjevila se zase jinde. Nyní ale mohla zasytit zase svůj žaludek. No ono takový hlad zase neměla. Spíše doufala v to, že ulovit zajíce bude stejně lehké jako dělala kdy jindy. Zavětřila a chvíli jí trvalo, než zachytila jeho pachovou stopu. Rovnou celou jejich rodinu. Vydala se k nim hrozně tiše. Skoro až na svých drápkách našlapovala. Jen aby si jí rodina roztomilých malých zajíců nevšimla. Dostala se k nim, jenže si jí skoro všimli. Musela až přestat dýchat, jen aby to bylo bez rozprchu. Nakonec si jednoho, toho největšího vybrala. Z vlhké půdy vytáhla vodu a vytvarovala z ní vodní biče, konkrétně dva. Oběma svázala králíka k zemi a sledovala jak se tam cuká. Vyběhla k němu a skočila po něm, jenže se králík vyvlíkl ze sevření vodními pruhy a rozběhl se dál. Merlin se rozběhla za ním a neváhala na něj uvrhnout iluzi poklidného lesíku. Zajíc se ale zastavil až po chvíli a jen tak tam stál, začal dokonce i žrát tu imaginární trávu. Tiše, skoro jako myšička k němu přišla a zakousla se do jeho krku. Železitá krev se rozlila po její tlamě. Ach, jaká to byla nádhera. Přesto se přemístila zase na původní lokaci ze které startovala.

Objevila se zase v té startovní lokaci, kde se rozloučila s mistrem a vydala se pro Escanora. Který jí nakonec naskočil zase na záda. Vydala se směrem odkud sem teda nešla.
--) Luka (Mlžná džungle, Les u Mostu)

Schváleno

(--- Nerovy vodopády (skrz Křišťálové jezero a Luka)
A tak se sem zase vracela. Bylo to něco neuvěřitelného. Za jeden den oběhnout všechny místa co jí chyběla do toho pomyslného diáře s místy. Ušklíbla se a pomalu vkročila zas směrem k té džungli. Věděla moc dobře, že pokud dneska ještě nedokáže obstarat toho mistra tak si to neodpustí. Pomalu ale jistě se blížila, její kroky sice už nebyli tak rychlé jako ze začátku, ale dalo se to. Rozhodně lepší než by si kdy myslela. Cítila se na sebe tak moc pyšná. Tak moc se cítila živá zase. Užívala si jakkéhokoliv volného pohybu, který nedirigoval vztah s Iridanem. Nebrala to špatně, jen spolu byli až moc dlouho. Až sakra moc dlouho. Podívala se na nebe. Vypadalo to, že bude další menší deštík. Vůbec se toho nebála. "No neboj Escanore, brzo už budeme v našem cíli. Pak ještě cesta do Zlaté a bude." Zamumlala směrem k Escanorovi. No nakonec se dostali až do džungle.
--) Svatyně (skrz Mlžnou džungli)

---) Nejvyšší hora (skrz rokle a katakomby)
A tak se dostávala blíže a blíže ke svému cíli. Spokojeně zamrumlala, když už slyšela šumění vodopádů. Bylo to něco jako sladká odměna za přečkání hrůz kamakomb, kde něco neustále smrdělo. Byl to problém těchto věcí? Po celou dobu tady byla místa, která jako by byla vybudovaná bohy, Merlin o tom nepochybovala, přeci jenom tu žila od svého narození a za celou dobu se tu stalo docela dost šílené věci, ale co kdyby přeci jenom to mohlo být vysvětlený i jinak? Vyskočila z poza vodopádů na kameny a následně se vydala podél jezera dál. Escanorovi se nelíbila lehčí sprška jeho zad, proto se zaryl drápy do zad Merlin. Zaskučela a secvakla čelisti k sobě. Sakra, měl by tohle přestat dělat. Poslední dobou se to naučil neskutečně využívat. Nakonec se přeci jen dostala až k jezeru, kde zase byli kachničky.
--) Les u mostu (skrz Křišťálové jezero, Luka)