Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo by divné nebýt divnej aspoň trochu během mládí. Každý měl něco. Někdo měl zase třeba něco úplně jiného, však už i v těch pohádkách se to zpívá. Zavrtěla hlavou. Měla až moc divné myšlenky. Podívala se na Iridana, bral to.. klidnější.
Nevěděla jak se cítit, všechna slova byla vyřčena a ona čekala na zpětnou reakci. Čekala až jí to těmi svými vrátí. Ale.. nejspíše se skutečně všechny konflikty zase dají řešit slovy. Podívala se na něj překvapeně. Děkoval jí. Její srdce poskočilo a možná se i na chvíli, opravdu malinkou zastavilo. Nemohla tomu uvěřit. Jestli někde existovali dva vlci, co měli být jeden, byli to právě oni. Hodili se k sobě. "Taky mám ten pocit." Odvětila mu nakonec zcela neschopna slov. Neměla říct více? Nečekala že řekne více ne jen tohle?
Jeho omluva jí naprosto vyrazila dech, dneska už po několikáté. Podívala se na něj překvapeně. Netušila co mu na ní říct, pouze zavrtěla hlavou. "A za co? Za moje pocity... můžu sama. Držím je v sobě a pak nevím." Dodala nakonec. Dokonale si to uvědomovala až teď? Iridan nejspíše zažíval ty stejné pocity. Opatrně se o něj otřela. Jeho slova byla podobná těm jejím. Oba si smrt rodičů nepřáli, ale kdo si jí kdy přál? Mlčky, držela svůj čenich na jeho čele. Nikdy si neuvědomovala jejich výškový rozdíl, nebyl tak velký jako by byl u ní s Faustem, ale byla čahoun po rodičích. Nakonec se odtáhla. "Jsme spolu." Dodala nakonec tichým jemným hlasem. Jsou nová rodina. Ano sice někde měli tu větší, ale byli i spolu. Romeo a Julie.
Nikdy se nezbaví tohohle. Tohle byla jedna z hlavních vzpomínek, které jí budou provázet už do konce života. Podívala se na něj a přikývla. "Je to náš poklad." A opět, její hlas byl jemný jak matčino pohlazení či ten samotný samet.

(--- Les u Mostu
Možná k dospívání patřilo ničení iluzí, možná k němu patřilo pálení mostů. Netušila. Neměl jí to ani kdo teď vysvětlit, od otce byla daleko. Neměla se ani možnost zeptat Iridana, když byl podobně starej jako ona. Řekl, ať se neomlouvá a ona se na něj musela podívat. Myslel to vážně? Nepatřila omluva k odpuštění si? Pak řekl, že kdyby viděla myšlenky v jeho hlavě, tak by se divila. Tak si jeho slova převedla Merlin. Tiše se uchechtla. "Možná to k mládí patří. Ta zmatenost. To že nevíme vlastně co od života čekat." Odpověděla mu svou hlubokou myšlenku ona. "A jen.. tím že se o tom, co cítíme budeme umět bavit, tak.. tak budeme lepší vlci jak pro sebe tak i pro ostatní. V den co umřela má matka.. nemluvila jsem o svých pocitech skoro s nikým, dusila je v sobě jako slzy, i když to moc nešlo. Ale tohle s tebou nechci. Chci, abychom si uměli říct co cítíme. Chci aby jsme si byli rovni i přes to, odkud jsme." Tyhle pocity pro oba byli těžké. Ale patřili k životu. To že se o nich dokázali poprvé bavit bylo něco, co se cení. Merlin dělala mezi svými slovy delší odmlky, aby je uměla dobře vyjádřit, tak jak skutečně chtěla.
Ptal se zda si myslí, že její máma ničí to co máme. Stáhla uši k hlavě a tiše zakňučela. Netušila. Neuměla to říct dobře, neuměla vyjádřit ten vír pocitů tvořící se uvnitř ní. "No ne? Nebo jo? Já nevím.." Vyjádřila se nakonec. Její hlas se klepal. Nebyla tak silnou jak si myslela. "Moje máma by za nás byla ráda." Dodala nakonec své myšlenky. Vzpomínala na to, jak jí utěšovala s tím Faustem a podporovala, aby Merlin vyjádřila své city vůči němu. Ona věřila, že by teď udělala to samé. "Ale.. na jednu stranu jí nenávidím. Chci vykopat její tělo a zabít jí ještě jednou. Chci jí probrat z mrtvých jen, abych na ní mohla křičet jak si dovolila mě opustit takhle brzo. Chci brečet a křičet z plných plic. Opustila mě a nic neřekla, dovolila se nechat zabít jako slaboch bez toho aniž by cokoliv řekla. Nechala tu mého otce se zlomeným srdcem, trpět ho nechala. Nechala nás všechny trpět. Ty jejich pohledy." Popsala své pocity uvnitř sebe Merlin ještě lépe a cítila úlevu. Cítila konečně tu úlevu že někomu řekla jak se ohledně Athai cítí. Cítila hořkost na kořeni svého jazyka. Cítila jakoby polkla žluč stahující její hrdlo. Sledovala a poslouchala jeho slova o ocasu. Musela se konečně zase usmát. Slabě, ale bylo to tam. Ona se zadívala na svůj. Jeho další slova jí donutila zase vypnout hruď a jít vedle něj hrdě. "Iridane.." Zašeptala jednom. Naprosto jí vyrazil dech z hrudi. Jak on mohl být v tomhle vyspělejší než ona?
A pak to tu bylo. Sledovala ostrovy spolu s ním. Tedy poté co přebrodili řeku. Bylo to něco jako splněný sen. "Vítej v našem soukromém království." Odvětila mu s úsměvem. Sledovala paprsky skrz mraky. A také Iridanovu větší reakci.

(--- Křišťálové jezero (přes Luku)
Šla vedle něj mlčky. Byla přeci jen puberťačka s tunou citů, dospívající vlk, co je musel umět zpracovat. Dávala si dechové cvičení. Pomalu byla vedle něj, uklidňovala se i se zavřenýma očima. Její dech byl již klidnější, stejně jako kapky vody co přestávali padat. Zatnula zuby, když slyšela jeho další slova. Otevřela oči a podívala se na něj. Její pohled byl chladný až moc. Musela umět kontrolovat své pocity. "Promiň, že jsem tak vystartovala. Měla bych jí přestat řešit a brát to s nadhledem." Odvětila. Merlin se ale nikdy nesetkala moc s vlkem, co by jí měl rád ještě než vůbec promluvila. Nevěděla jak na to reagovat. Nakonec tento problém vyřešila hlubokým ponořením se do sebe. Bylo to těžké. Byly tam hlavně obří pocity ohledně smrti její matky. Slova Iridana jí ale vytáhla. Pohled co na něj upřela byl chladný, až moc chladný. "Ne, jen že moje matka měla problémy, které nechci aby se mě týkali. Nechci, aby na mě zasahovala její blbá životní rozhodnutí a ničila co máme." Její hlas byl ledový. "Ne, moje máma ukázala, že život není lehkej a že prostě budeme tomuhle čelit. Takže buď utečeš s ocasem mezi packama nebo se s tím.. vypořádáme po svém. Nějak. Nevím ještě jak." Odvětila mu nakonec, v jejím hlase byla slyšet lehce bolest. "Navíc.. čím dál víc jí viním za to, že byla slabá... nechat se zabít jen tak mimo válku." Neuměla to pořád tohle trauma zpracovat, avšak snažila se s ním co nejlépe zacházet.
Nakonec se Iridan rozešel napřed. Merlin ho rychle dohnala. "Promiň.. poslední dobou se to ve mě pere. Možná opožděná puberta... Nevím vůbec si co myslet." Dodala nakonec. Slabé osvětlení, ale přesto jí pomohlo to přiznat. "Já... můj život se táhne tak moc jinak od mých představ o něm a.. není to špatné, líbí se mi to, ale část mně se cítí jako totální nula."
--) Tajemné ostrovy

Podívala se na něj, vypadal docela komicky. V jejích trojbarevných očích se zalesklo. Řekla něco špatně snad co ho donutilo se stáhnout do takovéhle pozice? Přehrávala si svá slova. Nenapadalo jí nic vyloženě špatně. Že by to bylo tohle? Podívala se na Iridana a stáhla uši, mírně. Cítila se za to trapně. "Rozhodně, ale beztak by to nejspíše šlo nějak i ukecat, abychom tam mohli spolu." Odpověděla mu nakonec. Musela se uvnitř sebe fackovat. Byla s emocemi taková tupější, neuměla si pořádně uvědomovat ty druhých a prostě říkala věci narovinu jak je ona viděla. Tohle bude fakt, na kterém bude muset zapracovat, pokud bude chtít šplhat dál ve své smečce. Podívala se na Iridana, když mluvila o Scallie. Vypadal docela.. zrazeně nebo k čemu by emoci v jeho výraze přirovnala. "Nemyslím tohle místo, Iridane. Na kachničky se s tebou ráda podívám, na vodu taky. A ten pach mi nevadí, prostě to patří k bahnu. Je to moje druhé oblíbené místo, musím na rovinu říct, že ty ostrovy to bohužel dotáhli lehce dál, kvůli tomu, že tam je klid, ale i tady se mi to líbí." Na území kde se Chaos nacházel nic nebylo, vůbec nic. Líbilo se jí tady, druhé nejvíce oblíbené místo, kdyby si měla dělat seznam nejvíce oblíbených, ale.. problém byl někde jinde. "Chaos.. mám v oblibě, mám v oblibě tebe. Ale když se potkají vlci, co prostě mají podobné povahy tak to jiskří. Scallia je nafoukaná, nemůžu si pomoci a já jistě taky nejsem nejvíc příjemná pro ní. Avšak možná tady jde i o to.. že.." Zavrtěla nakonec hlavou. Nebude dávat obvinění, která neměla podložená. Celou dobu si myslela, že někdo z téhle smečky musel zabít její mámu. Už jen kvůli té dávné válce. "Mám podezření, že kvůli tomu dávnému konfliktu zemřela i moje matka. Nemůžu si pomoci. Ale kvůli tobě to zahazuju a vnímám Chaos jaký je a mám ho i ráda, až na tu jednu vlčici. tohle byl problém mámy, ne můj. Já se ten problém můžu snažit vylepšit navázáním pak milých vztahů s alfou." Dodala nakonec. Vypadlo to z ní rychle a bolestivě. Samotnou jí to zabolelo, ale nehodlala se v tom šťourat. Tohle byl problém její matky.
Iridan řekl, že ty ostrovy chce vidět a vzhledem k tomu, že začínalo být zase světlo a i pršet přestalo, Merlin svolila. (//Zátoka incident) Rozhodla se tedy ujmout vedení a zavést ho na to kouzelné místo. "Fakt to neber zle. Umím říct, kdy to byl problém mámy a kdy můj. Já mám.. Chaos taky v srdci dost možná." Nechtěla se Iridanovi přiznat, že by Scallie nejraději urvala hlavu. A to se členovy Zlaté smečky nehodilo.
--) Les u Mostu (skrz Luka)

Merlin možná uměla mluvit rychle a nezřetelně, když byla nadšená. Neuvědomovala si to. Proto si odkašlala a vnímala, jak si z toho sedá na zadek. Ušklíbla se. Chápala to, bylo toho na nebohého kaštanového vlka moc. Nadechla se. Přesto se to ale vypadalo, že to na to druhé vysvětlení pochopil lépe a dokonce chtěl jít i s ní. Podívala se na něj pořádně. Možná to nebyl špatný nápad. "Jestli chceš, ale je to.. vypadá to, že mistr tam má kapesní dimenzi, kterou si mění dle vlastní libosti. Nemyslím si tedy, že bychom se během tréningu viděli, ale rozhodně to není špatný nápad." Odvětila mu nakonec i s poznatky co vykoumala. Nebo spíš tím co si ona sama myslela. Jak jinak by mistr uměl měnit prostředí tak rychle? Něco na tom místě nehrálo. Stejně jako proč tady trajdal šedej vlk s obchodem.
Vypadalo to, že si bouři užíval. Ona také sledovala trojbarevnými očky blesky. Bylo to něco, co se nedalo jen tak zkrotit a kdo tu jako měl jen tak magii blesků? Viděla s ní pouze jednoho vlka a ještě si to pamatovala mlhavě, jelikož byla mladá. Iridanovi se společný nápad na úkryt líbil. "Super, aspoň se nebudeme muset zdržovat tady. Neber to zle, ale čím víc vlků potkávám, tím je mi jich méně a méně sympatických. Víš jak tu byla ta vlčice, co se bavila se Scarem?" Zeptala se ho a aniž by čekala na odpověď, pokračovala. "Tak jsem jí potkala znovu. Nafrněná, co více se o ní dá říct. Moc si o sobě myslí. Nejspíš jí nic a nikdo nerozbili tlamu." Merlin možná teď zněla podobně. Uvědomovala si to. Proto zavřela oči a vydechla. "Ale co mi je do cizí vlčice." Dodala nakonec, jako kdyby se jí to vše podařilo hodit za hlavu. Ona si šla za svým cílem, i kdyby měla všechny okolo zabít, jen aby se k němu dostala. Iridan chtěl vyrazit a tak kývla. "Takže nečekáme na strýčka Scara?" Zeptala se pro jistotu.

Ach, pozdrav, na ten pod vším tím serotoninem zapomněla. "Ahoj." Řekla spěšně a nechala si olíznout také tvář. Bylo to vlhké, ale ne jako ten déšť. Tohle bylo něco. Oklepala ze sebe vodu. Vzpomněla si na jejich debatu ještě před její výpravou. Smečka s ním, znělo to jako sen. Jenže po snu vždy přichází krutá realita. Ptal se, zda místo ním chodí za mistrem a šibalsky se usmála. "To víš že jo, ale na takové výlety už nemám dostatek mincí." Dodala pobaveně. Vlastně už věděla k čemu jsou ty podivné mince, na zaplacení za tréning. Ptal se kdo má být ten mistr a ona se zamyslela. Jak by to jen popsala lehce bez toho, aby se do toho zamotala ona sama. "Ve svatyni, která se nachází v mlžné džungli učí mistr ostatní vlky dovednostem. Za jeho tréning zaplatíš těmi zlatými mincemi co máš a to dle náročnosti, o kolik se chceš zlepšit. On tě pak naučí ty dovednosti lépe než ty sám bys to dokázal. Je to opravdu záhul." A to bylo vlastně vysvětlení celé té svatyně. Merlin se konečně cítila, že jí zadek nenakope jen tak nějaká liška. Usmála se na Iridana a pak se zamyslela nad tím, zda vlastně ví kam jít. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Ne, déšť s ním jí nevadí. Nakonec to i sám oznámil, že budou muset být zmoklé kachničky. "Víš.. přemýšlela jsem nad společným úkrytem, ale nevím kde se takový úkryt bere. Ale mám super místo. Jsou to takové schované ostrovy a je jich několik. Okolo nich jsou korálové útesy s rybkami." Vysvětlila Iridanovi a její hlas zněl opravdu nadšeně, když o nich mluvila. "Voda ti tam nesahá ani do půl pacek a chodí tam opravdu málokdo." Dodala ještě nakonec jedním dechem. Opravdu to bylo něco, co jí nadchlo. Možná se tam bude chtít Iridan podívat, bylo by to super!

(-- Luka
Dostala se sem jako první. Oddechla si a podívala se směrem k jezeru. Hledala na něm ty neuvěřitelně roztomilé kachničky. Věděla, že je má Iridan rád, takže zpráva že jim bouře neuškodila by jej mohla potěšit. Když si všimla, jak se k sobě tisknou někde v porostu a snaží se i ony schovat před bouří, musela se usmát. Nikdo tu nechtěl v té bouři létat jako ona. Ale zase na druhou stranu měla teď tunu zkušeností. Odfrkla si a vydala se zase dál do chůze. Pokud si dobře pamatovala, kde bylo to jejich sídlo.
Poslední momenty své cesty spíše klusala a Escanor běžel vedle ní. Nechtěla už nechat Iridana déle čekat. Když si povšimla, že na ní čeká na stejném místě, zaradovala se. "Ani neuvěříš tomu, co jsem zažila. Navíc mistr ve svatyni je opravdu tyran. Ale jsem díky němu silnější." Začala Merlin, když se k němu blížila. Jen co došla, olízla mu tvář. "Navíc jsem potkala jednu takovou srandovní vlčici a poznala více, co je to zač ta, která se předtím bavila se Scarem" Dodala nakonec a zastavila se zase vedle něj.

(-- Les u Mostu
Merlin se cítila docela dost silnější, když to měla porovnat s tím kde začínala. Netušila, že jí mistr dokáže dát až takhle dohromady. Co by na to asi řekl otec? Byl by pyšný, že se jeho dcera takhle zlepšila? Ne! Tady šlo o ní a ona na sebe byla pyšná. Konečně se mohla nazývat lepší. Svatyně byla něco, kam by měla chodit častěji nebo se pokusit si zkušenosti nahrabat i jinde než jen tam. Jistě, měla k tomu hodně potenciálu ve své krvi. Jednoho dne všem nakope zadek tím jak bude zářit.
Ušklíbla se a povšimla si, že dvě vlčice mají namířeno na stejné místo jako ona. Nebo spíše jedna se tam už vydávala. Merlin si raději rychle pospíšila, aby nevyvolala něco.. nebo spíš aby nezpůsobila povyk v Chaosu a Iridanovi problémy tak akorát. Nechtěla to pro něj. Na to si ho dost vážila. Leč by pro něj dost možná Zlatá byla lepší.
--) Křišťálové jezero

(--- Mlžná džungle
A tak se dostala až zase do lesa. Jen co sem vešla, pocítila ještě větší únavu, která jí nutila se konečně zastavit a usednout. Escanor seskočil z jejích zad a díval se na ní. "Na chvíli tu zavřu oči." Zamumlala a stočila se do klubka. Hlavně kvůli teplu. Usnula téměř okamžitě co její hlava dopadla na mechový porost.
Netušila jak dlouho spala, ale když se probudila, bouře byla už slabší. Oddechla si a začala se pomalu zvedat. Když tak učinila, protáhla své tělo. Zívla si pořádně a podívala se na Escanora, který dělal to samé. "Můžeme zase jít?" Zeptala se ho a ještě se více protahovala, aby nastartovala zase své tělo. Cítila se silnější, cítila se mocnější. Scalliu už neřešila, maximálně pokud jí potká v Chaosu, tak jí bude ignorovat. Nechala se tak moc naštvat kvůli stresu z neznáma nejspíš. Teď jen nasadila svůj úsměv a šla směrem za svým milovaným.
---) Luka

(-- Svatyně
Neuměla ani slovy vyjádřit svou únavu. Bylo to něco neuvěřitelného. Něco co nemohla snad ani vnímat v plném rozsahu. Mistr jí dal pořádně do těla, ale nelitovala toho. Konečně mohla říct, že i ona něco dělala. Konečně mohla říct, že nebyla jen slabou Merlin. Konečně. Neuvědomovala si, kolikrát pomyslela únavou na slovo konečně. Bylo to prostě něco jako jakoby, které bylo tolik užívané u lidí. Escanor na jejích zádech vypadal, jakože byl plně vyspalý. Merlin se musela ušklíbnout. Tady by se jí hodil spánek. Jo ten by se hodil jako sůl. Avšak byla na cestě za svým milým. Nemohla tu jen tak vytuhnout, ten si chtěla dopřát až u něj. Ale klížili se jí oči více a více. Byla od bahna a několikrát málem zapadla i tady. Možná na sebe nesměla být tak tvrdá a trochu spánku by jí nezabilo.
--) Les u Mostu

(-- Mlžná džungle
Proplétala se stromy a kořeny, hledajíc to místo o kterém zatím pouze jenom slyšela a věděla, že zrovna tady nabere nějakou tu sílu. Hledala a doufala, že získá něco, nějaký lektvar stejně jako u Wua, ale nejspíše to tady nebude tak lehké. Šla a představovala si jak svatyně bude akorát nějaká mýtinka, kde bude zase nějaký obchod.
Čekala absolutně cokoliv, jen ne tohle. Přicházela sem plná malých očekávání, že to zase nebude ono a že se ztratila, jenže v moment co vešla do svatyně byla přivítána hořícím světlem pochodní, které absolutně nestačili k tomu, aby bylo místo světlé. Ne, bylo tmavé a ponuré. Escanor seskočil z jejích zad a postavil se k jedné z nich. Dál s ní nechtěl. Rozhodla se ho tu tedy nechat s tím, že si ho pak vyzvedne. Kráčela pomalu dál až do honosné místnosti plné artefaktů, kde si již všimla mistra. Zarazila se a pokývala mu na pozdrav. On jí kývl na zpět. Byl podobným k Wuovi, vypadal jako kdyby tu byl už pěknou řádku let. Byl tu déle než její otec? Byl tu už od samých začátků? "Vy jste mistr?" Chtěla si za tuhle otázku rozbít tlamu, Někdo její inteligence se ptát takto pitomě. Stáhla uši k hlavě. Vlk na její otázku znovu kývl a ona si oddechla. "Ráda bych díky vám zesílila." Dodala nakonec a mistr vypadal jakože čeká, až řekne všechny své požadavky. Merlin se teda dala do vysvětlování toho, co chtěla a co vlastně očekávala od sebe na konci. Chtěla být tak nějak vyrovnaná, leč to nejspíše úplně nepůjde, ale co se dalo. Dočkala se jediného pokývnutí na souhlas se vším.

Mám:
19 mincí
Kolik procent:
Měním všechny takže 19*8 =152
152%
Rozděluji je:
Síla - 30% -) 35%/80%
Vytrvalost - 32% -) 46%/90%
Rychlost - 30% -) 32%/61%
Obratnost - 30% -) 33%/70%
Schopnost lovu - 30% -) 32%/49%
Zbyde mi:
0 mincí

Síla
Mitr se zdál být spokojený s plánem Merlin a tak jí jen pokynul aby jej následovala. Nečekala, že to půjde takhle rychle, ale bez váhání se vydala za ním. Vedl jí směrem k nějakému ringu. Začínalo se jí dělat lehce nevolno z nervozity. Merlin nebyla nikdy schopná boje tělo na tělo, vždy k tomu raději používala magie. Následovala mistra až dovnitř a postavila se naproti němu. Ani se nestačila rozkoukat a mistr už po ní startoval. Chtěla se vyhnout, ale byla sražena k zemi. Sykla bolestí a snažila se ze sebe vlka setřást. S vypjetím sil se jí to podařilo a zaútočila ona. Mitr se bez jakýchkoliv obtíží vyhl. Merlin to však nevzdávala a pokusila se o výpad znovu. Nyní svou packou už mistra zasáhla. Nebylo však vidět, že by způsobila dost škod. Mistr neváhal, aby jí to oplatil, ale tomuto už se vyhla. Sice o centimetry, ale vyhla se. Odfrkla si a odrazila se ze zadních tlapek, aby na mistra dopadla celou vahou a díky tomu jej povalila. Jenže starší vlk se nezdával a pak Merlin dostala kopanec zadními nohami do břicha, aby jí jima nadhodil a dostal se z pod ní. To už se zvedala hůře, ale přesto se postavila a znovu to zkusila. Znovu se odrazila a celou vahou dopadla na mistra. Jednou packou mu přirazila hlavu k zemi. Mistr bojoval a vzpíral se, až se mu to nakonec povedlo. Merlin ihned uskočila, aby nedostala ránu ještě ona sama. Neváhala a znovu zaútočila. Nyní však udělala fintu a vypadalo to, že chce skákat z prava. Místo toho na poslední chvíli směr změnila a zaútočila z leva. Tímto mistra totálně vykojelila a získala převahu. Držela ho přiraženého k zemi celou svojí vahou. Po chvíli z něj slezla, avšak své vítězství si užívala dále. Měla na to právo. Spokojeně si odfrkla a podívala se na mistra. Ten na ní kývl ať jej následuje. Neváhala a učinila tak.
Vytrvalost
Ani to nepostřehla a objevili se v horách, děsilo jí že si téhle změny ani nepovšimla. Avšak tušila co bylo jejím úkolem, vyšplhat až na vrchol těch skal. Podívala se na mistra, který jí pokynul a pak zmizel. Merlin se tedy jala do šplhání. Nikdy neměla skály ráda, připadalo jí to nepříjemné na ně vylézat, ale tušila, že bez toho nenažene vlastnost, co se jí hodila hlavně díky jejím magiím. Vždy se brala za vytrvalou vlčici. Zatla zuby, když jí podjeli packy poprvé. Skoro se vysekala, ale na poslední chvíli to vybrala. Odfrkla si nespokojeně a dala se dál do chůze. Našlapovala nyní více opatrně. Litovala toho, že nemá nějakou magii kamenů. Mohla se teď jimi obalit a šlo by to lépe. Alespoň tady narozdíl od počasí venku nepršelo. Zase jí to podklouzlo, ale nyní na náledí a to už se skutečně vysekala. Trvalo dlouho s tunou klouzání než se zase postavila na vlastní packy. Nehodlala se vzdávat v půlce kopce a tak do toho dávala co nejvíce uměla. Spokojeně šplhala až k vrcholu s vypjetím všech svalů co měla ve vlastním těle. Hlavně v packách. Už ani nepočítala kolikrát jí to podklouzlo. Vždy se zvedla a šlapala dále. Vrchol byl tak blízko, skoro ho už cítila. Posledních pár kroků, poslední metry jí od něj dělili. Nakonec to zvládla. Byla na sebe nehorázně pyšná. Hrdě vypjala hruď a užívala si výhled. Nakonec se zase vydala zpět k Mistrovi, který čekal někde dole.
Rychlost
Jako by nestačilo souboj s ním, on s Merlin musel i závodit. Sledovala jak se před ní rozběhl a ona zůstala stát jako opařená. Cože to po ní chtěl? Ale na tyhle otázky nebyl čas. Merlin se rychle vydala kupředu. Mistr měl díky jejím myšlenkám solidní náskok, ale ona ho začínala dobíhat. Zaskučela, když poprvé změnil směr. Merlin se nelíbilo se za ním honit, když nebyl jídlem, ale přesto ho následovala. Změnila za ním směr a uvědomila si, že Merlin udělal kličku a opět zase měnil směr. Zavrčela a rozhodla se pro tento trik taky. Vždy když se zdálo, že ho Merlin díky výšce a dlouhým nohám dobíhá, ukázalo se, že spíše vůbec ne. Zaskuhrala snad už po několikáté, když měnila ten směr a rozhodla se pro následující. Využít svůj terén. Analyzovala ho, stejně jako mistra, u kterého brzy pochopila styl kterým se rozhodoval měnit zatáčky. Teda směry. Byla v tom určitá pravidelnost. A stromy co tu byli? Ideální. Přidala na rychlosti a rozběhla se k jednomu ze stromů, který ležel a dělal super rampu na které by se nestydělo skákat závodní auto, když k němu mistr zahýbal. To ona byla to závodní auto. Ušklíbla se, když na něj vbíhala a odrazila se z něj, aby předběhla mistra. Takhle doběhla do cíle první. Byla sice zadýchaná, ale vyhrála.
Obratnost
Obratnost měla tu možnost trénovat už při útoku lišky. Takže když se objevila před dráhou, spokojeně se usmála. Neváhala a rozběhla se. Tušila dost dobře, že v některých úsecích bude její výška spíše na obtíž, ale rozhodla se jí využít jak nejlépe uměla ke svému úspěchu. Takže když byl někde poražený strom, který mohla Merlin přeskočit ladně, udělala to. Neváhala nad tím, nepřemýšlel jak by ho mohla překovat a ty co musela podlézt? Bylo to těžší. Vždy když se musela plazit se cítila jako trouba. Využívala hlavně své atletické postavy, kterou podělila po matce. Možná měla někde tendence využít svou magii, ale neudělala to. I když se vysekala při jednom přeskoku a její žebra bolela snad nejvíce, co kdy za bolest zažila, neudělala to. Pouze se zvedla a rozběhla se dál. Několikrát se dokonce i sjela po bahně, aby překážku překonala. Byla nezastavitelná, všechno dělala aby jí třeba taková Scallia nesahala ani po kotníky a Scar? Ten rovnou mohl jít žrát hlínu. Spokojeně přeskočila další kládu a uvědomovala si, že se konečně blížila konci. Posledních pár překážek a na konci zase zrychleně oddechovala a snažila se, aby jí nevyskočilo srdce z hrudníku.
Schopnost lovu
Lov. Něco v čem si Merlin uvědomovala, že nebyla vůbec dobrá. Proto byla z tohohle tréningu nejvíce nervózní. Přeci jen ale do toho šla ke zdviženou hlavou. Rozhodla se z několika možností, že půjde na lavici. Nikdy předtím nebyla dobrým lovcem a spíše se živila tím co nemusela lovit a tak se rozhodla, že tohle nepřepálí. Jala se do pořádného čenichání své kořisti. Díky Escanorovi věděla, jaký by měl takový pach lasice být. Věděla také, na co si bude muset dát pozor. Bude splývat se svým okolím. Když konečně zachytila nějakou tu stopu, vydala se po ní. Našlapovala co nejtišeji uměla, aby toho tvora co lovila nevyplašila. Dokonce se i přikrčila, aby si jí jen tak zvířata nevšimli. Věděla, že aby je ulovila bude to chtít více než jen tichost, ale i taktiku. Když spatřila lasici, která sama byla na lovu, ani nedutala. Sledovala její pohyby a když se přiblížila natolik, že stačilo jen natáhnout packu. Vystartovala, jenže taková lasice není zrovna snadná na polapení a tak se dala do útěku a Merlin za ní. Sice byla Lasice rychlá, ale Merlin po ní skočila. Nedávala si moc nadějí, že by jí tímto sundala, ale povedlo se! Merlin měla pod svou packou mrtvou lasičku a cítila se na sebe pyšná. Pak se zase měnilo prostředí okolo ní.
Její tréning byl u konce. Unaveně skoro padla vedle mistra, ale udržela se na vlastních packách. Zahleděla se do jeho očích a usmála se. "Děkuji vám moc mistře." Zamumlala unaveným hlasem. Nemohla slova díků ani pořádně vyjádřit kvůli únavě co na ní padala. Mistr jen zase pokynul hlavou a Merlin nezbývalo nic jiného, než se vydat zase po své ose směrem za Iridanem. Našlapovala bolestivě, všechno, každý sval co v těle měla jí bolel a ozýval se. Ona tomu ale nepřikláněla žádnou váhu. Bude moc spát až ho zase najde. Escanor jí skočil na záda, když k němu přišla. "Díky žes počkal." A s tím už mířila zase dál.
--) Mlžná džungle

Schváleno

(-- Les u Mostu
Džungle byla místo, které se jí líbilo rozhodně více než temný les. Ten byl na její vkus až moc mrtvý. Jasné, Merlin se možná blížila k tomu neutrálnímu charakteru, ale v úplně temných místech si neholdovala, neměla pro ně slabost. Neměla slabost pro nic moc krom Zlatého Lesa, ale to bylo dost možná tím, že ten byl jejím domovem. Měla by tak moc ráda nějaké území, kdyby to nebyl její domov a narodila se mimo ostrovy? Jasně, pořád tu byl ještě ten les s fialovými stromy, ale na ten si pamatovala pouze matně. Měla by jej znovu navštívit, aby si osvěžila paměť. Postupovala džunglí a ladně se vyhýbala kořenům a místům, kde si myslela, že by to mohlo být problémové. Nechtěla se zase nechat zabít zapadnutím do bahna, protože tady by někdo její volání o pomoc neslyšel.
Její srdce tlouklo jako o závod. Netušila, zda to bylo nervozitou nebo nadšením. Viděla totiž podivnou stavbu, u které by si tipla, že sem rozhodně nepatřila. Něco jí do ní lákalo a tak neváhala ani minutu. Vpadla tam jako opilec do hospody.
--) Svatyně

(-- Most
Byla tak ráda, že se blížila ke svému cíli. Oddechla si, když konečně její packy padli na prahu lesa. Děkovala všemu, že se konečně dostala skoro k cíli své cesty. Jestli svatyně bude ale na prvním ostrově, tak už se odpraví. Ale nikde okolo své domoviny jí neviděla. Ale zase je pravda, že se jí zdálo že jí chybělo ještě dost projít z toho prvního ostrova. Zamručela nespokojeně. Jestli se tam bude muset vracet.
Nakonec se přeci jen vydala dál. Musela se sice dlouho orientovat a zkoušet různé cesty napříč lesem, aby tu džungli objevila, ale nedařilo se. Asi až na pátý pokus se ocitla na dobré cestě. Stromy se pomalu měnili. Hned bylo jasné, že se k ní blíží. Leč pořádně nikdy tohle místo neviděla. Měla možná lehce strach z toho, co na ní bude čekat, ale. Zhluboka se nadechla. Ona to zvládne. Pro Iridana to zvládne.
--) Mlžná džungle

(-- Temný les
Jistě existovala nějaká možnost, která by jí dala levitaci rychleji než dar od bohů, ale zatím se nedělo. Pobručela si a vydala se směrem k mostíku, který vypadal jako by se každou chvíli měl rozpadnout, jenže jak už si prvně potvrdila, tenhle scénář se neodehrával. Věděla, že most byl docela pevný a jeden po něm mohl bez problémů projít. Oddechla si, když tu zase nikdo nebyl. Tohle místo nejspíše nebylo zase tak oblíbené.
Vydala se tedy na tento satanův nástroj a cítila, jak se Escanor lépe zachytil. Nechtěl spadnout, zajisté by zemřel. Merlin šla dál plná nejistoty a doufání, že z mostu nezahučí také směrem dolů. Každý krok si pečlivě propočítávala, dávala pozor na to kam došlapuje.
Nakonec moc přešla, dalo to sice zabrat, ale byla na druhé straně. Zadívala se na les, který byl před ní. Někde vedle něj byla ta mlžná džungle, takže jí stačilo projít a vrátit se pak zase k jejímu milému.
--) Les u mostu

(-- Nížina hojnosti
Šla tu již po několikáté a pořád se jí to nelíbilo stejně. Les dle jejího skromného názoru postrádal jakékoliv barvičky a na to, že bylo léto zde bylo až příšerné temno. Povzdechla si a zase si setřela vodu ze svého obličeje. Proč jen muselo pršet? Zrovna v tenhle den, kdy se ona vypravila na toulky. Podívala se na své okolí a na mlhu, která se stále vznášela u země. Možná nemusela zase hned odcházet, ale Chaos nemusela ze dvou důvodů. Nutil Iridana být někým kým není a chovali se až moc nafoukaně. Moc si o sobě mysleli. Zavrtěla hlavou, nebude tu řešit chaos. Ten se jednoho dne zničí sám zevnitř. Doufala v to.
Pomalu kráčela směrem k mostu, pomalu ale jistě. Uvažovala dokonce i o ton, že by šla jinudy, ale lepší cesta jí nenapadala. Pouze povzdechla a zase se podívala na cestu před sebou. Bude muset být sakra rychlá.
--) Most