Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Našla si svou sestru, co se přidala k Chaosu. Ušklíbala se. Možná by se mohla představit taky pro efekt. Merlin zastřihala uchem. "Merlin." Představila se stroze. Neměla potřebu zrovna Chaosu říkat, že je dcera Alf zlaté smečky. "Partnerka člena tvé smečky. Mimochodem. Odvětila nakonec. Možná si jí Scallia toho dne nevšimla, ale ona tam byla s Danem. Viděla jak se baví se Scarem. Zas tak velké jezero nebylo, rozhodně se dala rozeznat díky tomuhle unikátnímu vzhledu. Escanor z jejích zad seskočil a začal se zajímat o její lasici. Merlin mu nebránila. Když přišel nakupovat další vlk, co dokonce i začal balit Wua, odfrkla si. Jak primitivní. Zadívala se na Wua a přemýšlela, zda by si i ona neměla něco dovolit. Něco co by se jí líbilo. Třebas další a finální level magie iluzí, ale chtěla si to šetřit. Navíc měla slevy a poté chtěla provést velký nákup. Podívala se znovu na Scalliu a švihla ocasem.

(-- Hraniční pohoří
Konečně zase byla v pohybu, konečně se zase cítila, že něco dělá a byla spokojená. Nechtěla pořád jen sedět a packy jí už ani neboleli. Ještě měla chuť ujít další desítky kilometrů. Nebylo to divné? Ne, pouze jí to mládí dovolovalo. Její otec by tohle nejspíše nedokázal. Mrzelo jí to, ale dobíhalo jej stáří. "Stejně je vtipný jak se vlčata můžou rodit jen s jednou vrozenou magií. Vždy jsem chtěla zemi po otci, ale nah.. momentálně na ní asi nemám." Zadívala se na stav svého konta. Měla hlavně mince do svatyně, ale na další magii neměla. Když upozornila na to, že tam ten starý dědula s obchodem byl, zadívala se na něj a zašklebila se. Zase se tak blbě tvářil. Nelíbil se jí nikdy moc, ale byl super na nákup magií. "Ne, to jsou speciální magie, které dokážeš získat jen když se bohům líbíš. Je to tvoje magie jenom, nikdo jiný jí mít nemůže." Odvětila nakonec. Upozornila na toho vozíčkáře i Mie. Zašklebila se ještě více a nakonec mu kývla na pozdrav. Ona si dneska nic nebude brát a bude šetřit.
Sledovala jak si mění kožíšek a musela si odfrknout. Ona o tom ani na sekundu neuvažovala. Chvíli možná uvažovala, že by chtěla nějaké ty proužky pod oči jako měla její máma, ale ne. Flekatost se jí líbila. Sledovala co se tam dělo dál, nezaujatě. Pohrávala si s kapkami vody. "Super. Uspokojila si svou duši?" Zeptala se s úšklebkem. Hodně vlků tady ale měnilo kožichy.

(-- Tajga
Podívala se na ní. Možná měla více otázek, ale Merlin trpěla pouze Iridanovu upovídanost. Nikdy nebyla dobrá v navazování kontaktů a jiných drobných věcí. Prostě to bylo složitější než se zdálo.
Jevila se jako rozumná, což se docela i divila, přidala jí dosti menší, ale tak Merlin měla po rodičích bez pár centimetrů skoro rovných sto. "Docela troufalé rozhodnutí, ale jak chceš." Odpověděla pobaveně Merlin. Ona nikdy moc ráda nečekala a hle, byla nucena čekat na Iridana několikrát. Láska jí měnila, musela se ušklíbnout. Ne, měla by se zase srovnat do svých starých kolejí a uvědomit si, kde bylo její místo. Ona měla být ta vyrovnaná, ta bez emocí.
Následovala jí, zde ještě nebyla takže si ráda zapamatovala cestu okolo hory, neměla je moc v lásce. "Krom vody a iluzí ne, ale až budou bohové zase vstřícní, požádám si o jednu z magií co mám na mysli dlouho. Buď chci levitaci nebo infinity." Odpověděla. Obě dvě by jí ulehčili život a nebylo by to nic silného. Spíše vymoženost pro ní. "Co ty? Jen voda?" Leč měla také dvoubarevný kukuč, Merlin moc dobře díky svým očím a Iridanovi věděla, že pouze jedna magie v jejích očích sedí. Případně si je mohla nechat přebarvit u obchodníka.
--) Nížina hojnosti

Jo měla pravdu. Každý něco měl, každý se něčím lišil. Bylo to docela ironické a někdy i lehce ikonické. Všímala si, že Escanor pomalu začínal nabírat na váze, vzhledem k tomu, že si momentálně šel zase něco ulovit. Nejspíše nebyl zase tak unavený, nebo byl? Nikdy u něj netušila. Když zmínila, že je skvělá učitelka, přejela svou packou po jizvě na obličeji. "Více méně." Odvětila. Merlin byla prostě někdo, kdo uměl zatočit s osudem, který k ní zrovna nebyl milý díky své magii. Možná se na ní spoléhala až moc, ale bavilo jí to. Uměla pracovat s vodou zrovna jako se vším dalším pro vlky přirozeným.
Wua neviděla a byla docela ráda, že se vlčice nechala přemluvit na další cestu. Pokývala hlavou a zvedla se. Dokud nevyšli nechala nad nimi clonu. Pak pouze jedním pohledem na ní jí nechala rozpadnout. "Xander je beztak na setkání se smečkou a ty trvají déle než by jeden chtěl. Věř mi, je to otravné." Odvětila nakonec a protáhla se pořádně. "Escanore, jdeme." Poručila a nechala ho naskočit na svá záda, kde se uvelebil. Byla na tohle cestování už tak nějak zvyklá a spokojená s ním.
--) Hraniční pohoří

Sledovala ji, netušila zda má být nervní nebo naprosto klidná, ale nakonec ten vnitřní klid překonal cokoliv. Jakýkoliv náznak nervozity neměl šanci. Spokojeně se usmívala a dál tvarovala vodní kouli. Nakonec když to dodělala čekala na potvrzení. "To je jak u lasic. Krom pár centimetrů a zbarvení to není žádný rozdíl. Dokonce se chovají všechny podobně." Aspoň tohle se ona naučila o mazlíčkovi, co doprovázel ji na každém kroku. "Nemáš za co, kdykoliv jsem k službám, co se učení týče, ostatní věci.. až najdu toho mistra ve svatyni." odvětila ona. Neměla by problém, kdyby si pak pro ní došla i do zlaté smečky. Přeci jen, sama jí to navrhla.
Pokývala hlavou, přeci jen to bylo její rozhodnutí. "Doporučuji každopádně zlatou. Je to dal od chaosu a jiných smeček. Ta v poušti se nepočítá." odvětila ji nakonec se svým doporučením smečky. Zbytek se jí prostě zdál meh. "Jsou mi dva roky. Jestli Iridana za rok popadnou pudy, tak potěš." odfrkla si. Možná byla asexuální. Nepřemýšlela nad tím ještě tolik.
Solfatara a děti. Ach bože, to znělo tak hrozně. Nechtěla být pak označována Merlin a děti, to se rovnou půjde zabít. Poslouchala její myšlenky a nic neříkala, neměla taky moc co. "Taky znám pár vlků, ale ty už tu asi ani nejsou.. furt tu vlci odcházejí." Povzdechla si tiše.
Ptala se na Wua. Zastřihala uchem. "Ale jo. Můžeme ho již najít. Možná si koupím další level magie. Co ty víš." ale jestli tu na někoho čekala. "Ale vidět, to jsem ho neviděla. Nebyl nikde na územích, kudy jsem šla." nebo si ho prostě jen v tom dešti nevšimla.

Znala Němé údolí a Les alf, tyhle dvě území jí nepřili moc zajímavé, když je prozkoumávala. Proto se k tomu rozhodla více nevyjadřovat, ještě by je urazila a vlčici by urazila spolu s tím. Sledovala místo toho kouli, kterou vytvořila. Nakonec se ptala, zda dokáže vytvořit i více druhů sov. "Ale jo. Leč jsem si je nikdy neprohlížela tak moc. Navíc mám ještě magii iluze, ale aktivovat i tu by mne vyčerpalo." Odvětila a začala tvarovat kouli do tvaru sovy. Zvolila si k tomu tu nejvíce rozdílnou a největší co spatřila koutkem oka na stromech. Víra či jak se jmenoval. Brzy tam před nima na zemi seděl výr a Merlin si ho prohlížela a hledala, kde by mohla doladit detaily. "Více méně se nejvíce liší. Zbytek je hlavně zbarvením a to já z vody moc neudělám." Dodala nakonec hrdá na svojí práci.
Mielei měla svůj názor na smečku. "Nebyla jsem doma už půl roku. Jasně, otce to štve, že o nás neví, ale když šířím znalosti o zlaté smečce, je to dá se říct v pořádku." Podotkla pobaveně. "Navíc usadit se a mít vlčata. Nah, nikdy to nebylo mým pohonem. Ale zase já nikdy moc nechtěla ani partnera a hle, život mi ho nadělil a bylo by blbé ho nazývat jen kamarádem. Avšak netuším, zda mám sexuální pudy." Přiznala nakonec. Dostat ze sebe, že Iridana miluje chtělo to, aby ho poznala. Co když nebyla čistě hetero, ale skrývalo se za tím mnohem více? Ale to jako vlk nemohla vědět a tížit si tím hlavu. "Poznat všechny? Nah, díky, raději ne." Odvětila nakonec Merlin. Nepotřebovala nikoho, nepotřebovala se vázat na nikoho.
Když se snažila maskovat možné zklamání svým úsměvem, protočila očima. "Chaos je smečka, kde prostě jsou vlci dychtící po krvi, kde jsou vlci co nechtějí normální smečku a šaškovat pro svou alfu. Je to něco, co dost dobře nedokážu popsat, ale co jsem se naučila číst v Iridanovi, nejsou tam ťuťuťu vlci. Ať už tvá sestra měla jakýkoliv důvod, tak jí musel někdo pomotat hlavu nebo prostě nenávidí celý svět. Z toho, co se dalo zaslechnout to je ale druhá možnost." Dodala svůj pohled ona. "Nechtěla panáčkovat." Odvětila nakonec. "Víc nevím, nejsem drbna. Pouze jsem měla informace pro tebe zajímavé."

No, byla dosti daleko od toho, kde se Iridan nacházel. "Přijde mi, že v rokli, na nejvyšší hoře a červené louce znám každou část a maličkost. Pak ovšem můj domov, zlatý les." Odvětila jí na místa, kde si byla stoprocentně jistá, že zná každé místo a každou skulinu. Hlavně v rokli. Nejvyšší hora byla něco co jí až moc připomínalo Fausta, byla to stále láska co nevymizela, ale láska pro Iridana byla větší. Merlin se líbilo, že byla vlčice nadšená pro magii stejně jako ona. Nechávala nad nima úkryt před deštěm a zároveň bez jakéhokoliv pohybu nechala vytvořit vodní kouli před nimi a začala s ní různě pohybovat. "Manipulace s vodou není složitá, řekni si co chceš vidět. Zvládla jsem už hodně věcí. Křídla z vody, ryby z vody, vodní biče. Nedělá mi problém udělat i tu tvojí sovu." Nabídla jí, aby ukázala co všechno s magií dokázala. Bylo toho dost, co chtěla sama zkusit s magií.
Ptala se jí na to, zda být potomek alf má vůbec své výhody. "Hah, má to výhody jako normální život. Jen můžeš všem tvrdit, že máš nějaký super původ. Více méně jsem se nikdy nesetkala s žádnou výhodou a s žádným mínusem. Vůbec mi nevadí, že jsem případný kandidát na místo otce." Odpověděla jí pobaveně. "Navíc smečka ti dá hrozně bonusů. Více méně se ti otevře další úroveň v magii. Jen v té vrozené, ale i to je dost. Cítím se silně spjatá s vodou. A to jen díky smečce. Taky ti to dá tu pomyslnou rodinu." Odvětila Merlin ještě. Nebylo zase tak špatné být ve smečce, být tulákem muselo být rizikové. Co když se někdo rozhodně zaútočit? Takhle máš celou smečku po svém boku, ale jako tulák je jeden sám. Když popsala vlčici, co seděla vedle Scara přikývla. "Jo to je přesně ona. Vypadala docela naštvaně, když o něčem povídala. Jejich rozhovor ale bylo možné slyšet." Možná to nebylo to co chtěla slyšet vlčice, ale aspoň věděla kde její povedená sestra je. Zrovna k Chaosu se nepřidávali pozitivní vlci, ty se do něj jen rodili.

Opatrně si křupla svůj krk lehkým pohybem hlavy na stranu, vypadalo to jako kdyby se koukla na vlčici a pak zase dala hlavu rovně. "Chápu, kontaktní vlk. Nah, procestovat sám pár území je super. Prošla jsem jich za dnešek asi dvacet? Třicet? Neuvědomuji si již počet, ale packy mě bolí teda řádně." Zasmála se tomu pobaveně. Merlin nikdy samota nevadila, byla vždy ráda sama, ale všeho moc škodilo a za tu dobu s Iridanem si zvykla, že si má s kým povídat. Když předvedla umění své magie, vlčice byla nadšená. "Již od malička mě magie fascinovaly, takže jsem se jim tvrdě věnovala. Po každém nákupu u toho děduly mi trvalo pouze dny, než jsem se naučila magii kompletně zase ovládat. Hlavním klíčem je to nevzdávat. Prostě musíš trénovat dokud nepadneš únavou." Odvětila jí své kouzlo na magie. "Ale zase nemám problém magie učit. S mou pomocí by ti to mohlo jít rychle. Avšak vlčata, jak sem pochopila můžou používat polovinu své síly, kterou skutečně mají. Nikdo nechce, aby tu běhali a všechno ničili, protože jsou zbrklá." Dodala nakonec ještě.
Poslouchala vše, co jí prozradila o té smečce a o tom, kde se narodila ona. Pokyvovala hlavou. Pak se ptala na ní a Merlin vydechla. "Dcera alf Zlaté smečky. Sídlíme ve Zlatém lese, můj partner ale patří k Chaosu. Ten zase sídlí u vodopádů. Dost nebezpečně Daénu. Být tebou, nechodím tam moc. Leč mají nádherné kachničky, co jsem tak pochopila, jejich hlavní chtíč je šířit utrpení. Ne každý je jako on." Osvětlila jí. "Taky je synem alf mimochodem." Dodala nakonec. Vypadalo to, že Merlin má dobré konexe, ale ve skutečnosti jí Scar děsil. "Naposledy co jsem viděla Scara, což je alfa Chaosu, bavil se s podobně starou vlčicí tobě. Možná tvá příbuzná." Dodala informaci co by jí mohla zajímat.

Vlčice se vůbec nezlobila tomu, že se Merlin takhle sobecky přidala. Spíše to i uvítala. Jak se brzy dozvěděla i slovně. Pokývala hlavou. "To jsem ráda, docela dlouho jsem teď cestovala sama, takže jsem ráda, že zde vidím živou duši." Odpověděla jí zase Merlin a setřela si packou svůj promáčený obličej. Docela to z ní teklo, ale obličej jí vadil nejvíce. "Escanor nejčastěji cestuje na mých zádech, avšak v téhle pozici se tam nemá jak pohodlně zkroutit. Proto preferuje to, že se mi takhle může schovat mezi packy. Nenávidí déšť. A když už o něm mluvíme." Merlin pouze pohla packou, aby nad nimi vytvořila takovou vodní plachtu, která chytala všechny kapky deště a přidávala je do sebe. "Taky už po té době co chodím nejsem zrovna nadšená že na mne prší." Poznamenala a spokojeně sledovala svůj výtvor. Takhle na ně nepršelo. Docela se to hodilo, vzhledem k tomu, že vlčice měla sovu, jejíž peří by se obtížně zbavovalo vody. "Sem Merlin, jak si slyšela má lasice se jmenuje Escanor." Představila se zase ona. "Ty si.. odtud? Slyšela jsem nějaké zvěsti o tom, že tu je smečka v těch horách." Zeptala se na plnou tlamu.

(-- Kvetoucí louka
Zase měla hlavu hrdě zdviženou a spokojeně se usmívala. Nebylo to zase tak špatné, díky Zeinab dále mohla žít a to samé díky Setovi. Byla jim oběma vděčná ať už žili dále nebo ne. Escanor se zase dostal na její záda a uvelebil si tam. Nedivila by se, kdyby si tam znovu ustlal rovnou. Nedivila by se ani tomu, kdyby to přitáhlo něčí pozornost. Podívala se však na vlčici, která byla v cestě jejímu průvodu. Možná by se menší společnost na jejích cestách hodila či by se zde mohla zastavit na pár minut a užívat si deště ještě s někým jiným.
Došla k mladé vlčici a usadila se kousek od ní. "Doufám, že ti nebude vadit společnost." Její hlas byl jemný, avšak výraz měla Merlin ledově klidný, její modré oči sledovali déšť a Escanor se místo jejích zad stočil mezi jejíma nohama. Jeho hnědá srst splývala se zeminou, kterou masakrovali kapky deště.

(--- Palmová pláž (skrz Poušť)
A tak se ocitla na místě, kde to všechno začalo. Dalo by se říct, že tady začal její příběh tak jak si ho pamatovala. Sice si nepamatovala už všechny detaily jako kdysi, ale pořád si pamatovala jak zde v tomhle místě, nebo spíše blíž k němu našla Zeinab a Seteho, jak se spolu baví či cokoliv řeší a snažila se u nich nakrmit a zahřát. Pamatovala si, že se dost možná od její matky ztratila ona, nebo nebyla to její chyba? Podívala se na květinky, které jí obklopovali a nasála jejich vůni. Pousmála se, pořád jim chtěla poděkovat za záchranu jejího života a ukázat jim jak moc vyrostla, ale netušila, zda tu jeden z nich byl. Byl tu někdo? Byl tu aspoň jeden z nich? Chyběli jí, Zei dlouho považovala jako svou adoptivní matku, ale teď tu nebyla ani ona, ani její opravdová máma.
Smutně sklopila hlavu a šla dál, někam kde jí to moc nebude připomínat, že vlci co dříve měla ráda tu už dávno nemusí být.
--) Tajga

(-- Duny
A tak skončila Merlin až na pláži. Tohle bylo milé místo, dokonce by se zapřísahala tomu, že se zde objevila a našla tu vyplaveného Arryna co jí nevěřil, že tohle je reálné místo a ona je taky reálná. Sice se ho v tu dobu ptala jak se dělají vlčata a cítila se neskutečně teď trapně, když jí to dospíváním začínalo být čím dál více jasné, ale nechávala to být. Tohle byli špatné vzpomínky, vzpomínky na dny, kdy se ještě hledala. Nečekala že za tu dobu ujde takovou cestu, tak moc dlouhou cestu a uvědomí si hodně věcí. Třeba že přijde i o matku, o strýce. No jo, ona vlastně měla i svého milovaného strýce, o kterém nevěděla dokud jí neřekl Deiron to, že s ním trénoval. Povzdechla si a zavrtěla hlavou. Neměla náladu na to se jít koupat, byla mokrá už dost z toho jak tu pršelo. Pořád pršelo, ani na jednu sekundu nepřestalo krom toho teda, když zalezla do toho labyrintu či do katakomb. Pokynula na Escanora, že je čas jít zase jinam. Někam kde nebude mít tolik vzpomínek.
--) Kvetoucí Louka (skrz Poušť)

(--- Pichl
A tak se z území, kde byli jen kaktusy a ona se jich mohla konečně poprvé za skoro dva roky svého života dotknout až na místo, kde byli mnohem větší duny než ty které viděla. Uvědomovala si, že kdyby byla písečná bouře, tak by to bylo hodně špatné, ale tohle byla normální bouře. Nic se tu nezvedalo za větru, nic tu ani nepadalo. Spokojeně se musela usmívat. Sledovala jak se Escanor začal klouzat po dunách směrem dolů a ona se ho rozhodla následovat. Sice nebyla už malé vlče, ale na tomhle výletu si mohla dovolit zažít srandu. Spokojeně se zapřela a užívala si svou cestu dolů. Usmívala se jako blázen, usmívala se a nakonec se i začala smát. Nakonec se oba dva doklouzali až k pláži, která se Merlin zdála až moc povědomá. Ale možná se pletla, nebo tohle byla ta pláž, kde poznala Arryna?
--) Palmová pláž

(--- Poušť
A tak se Merlin dostala někam, kam nejspíše mířila celou dobu. Ke kaktusům! Možná nikdy nikomu nedokáže vysvětlit, proč dnešního dne chtěla tolik vidět všechny ty věci, ale kaktusy byli na seznamu "tohle musím vidět co nejdříve ve svém životě", protože o nich slyšela jen a jen během svých snů. Nebo během čeho vlastně. Ale tušila že neodmyslitelně patří k poušti! Poušť bez kaktusů a palem nebyla poušť, ale nekonečné hory písku. Proto když je viděla, byla nesmírně nadšená a rozběhla se k nim. Usmívala se a vrtěla ocasem. Spokojeně se podívala na kaktus a pokusila se ho dotknout packou, ale zabodali se jí bodliny do packy dříve, než se ho pořádně došla. Sykla bolestí a začala si je pomalu zuby vytahovat. Musela vypadat neuvěřitelně komicky, ale dařilo se jí je vyhatovat docela obstojně. Nakonec se kaktusu dotkla na místě, kde se nenacházeli žádné bodlavé bodliny. Usmála se a podívala se i na květ kaktusu, byl nádherný, ale rozhodla se ho nechat na svém místě. Spokojeně se tedy s úsměvem vydala dál.
-) Duny

(--- Oáza
A tak se po příchodu z oázy rozhodla, že se to vezme ještě směrem k dalším územím. Absolutně netušila v jakém začarovaném kruhu pouště se to motala, ale všechno se jí zdálo stejné. Všechno až do posledního písmeme. Dokonce by si i tipovala, že okolo téhle písečné dunky už šla směrem k Oáze. Podrážděně si povzdechla. Jak tu opravdu mohla být smečka? Jak se tu někdo mohl neironicky zabydlet s tím, že mu to tu bude prosperovat? Sama netušila, možná by se hodilo poznat někoho z téhle smečky, kdo by jí to pak mohl vysvětlit, ale nikoho takového tady neviděla. Nikoho dalšího takového, kdo by se během deště promenádoval po poušti, aby ho něco mohl trefit zde neviděla. Přece nebyla jediný takový blázen, nebo snad ano? Měli se na ní zavolat bohnice? Existovalo něco jako vlčí bohnice? Začínala mít tunu otázek.
--) Pichl