Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Poušť
Merlin se dostala až do oázy, která se zdála být příjemnější než samotná poušť. Aspoň tu něco bylo, krom toho teda, že tu byli tuny písku. Cítila, že tu někde v okolí byla samotná smečka. Jak tu sakra mohla být smečka? Jak tu sakra mohla být smečka, která prosperovala? Začenichala a ušklíbla se. Protože ona neprosperovala, byla to spíše hrůza a běs než prosperující smečka jako ta její. O to více si začala vážit svého domova a své Zlaté smečky, kterou dost možná jednoho dne mohla převzít. Ne, nechtěla nad tím teď přemýšlet. Nechtěla si přiznávat to, že by se kvůli tomu jednoho dne mohl rozpadnout její vztah s Iridanem.
Místo toho došla až k Oáze, kde se spokojeně začínala napájet. Voda byla sladká, možná to měnil i ten déšť co stále a neustále padal z nebe. Nevadilo jí to už touhle dobou a zvykla si na to jako na cokoliv jiného. Když dopila bylo na čase se zase vydat dál. Směrem skrz poušť zase někam, kde to neznala.
--) Poušť

(-- Jezero smrti
Cestovala a cestovala, procházela se všude možně až jí její kroky dostali na poušť. Kdykoliv jindy by poušť byla místem, kde by se vlci zalekli jen co by tam vkročili, ale dneska pršelo a tak to bylo ideální na průzkum. Pomalu našlapovala a dávala si pozor na to, aby se s ní nějaká část písku nesebrala a nejela. To by taky mohlo dopadnout velice špatně. Escanor jí konečně seskočil ze zad a pomalu našlapoval vedle ní, teda pomalu pro něj bylo pořád rychleji než Merlin, ale pro něj a jeho tempo, které bylo běžné to bylo pomalu, pomalinku. Merlin se nelíbila poušť, představovala si jí jinak a plnou kaktusů. Tady to byl jen písek písek a písek. Všude jenom písek že se divila, že se na ní nelepí jako ten popel. Jo s tímhle se nebude chlubit Iridanovi, Nebylo se ani čím chlubit. Pf, prostě tohle byla nuda. Komu by se to líbilo? I když za bouře to bylo cool a skvělé, přidávalo to tomuhle místu plus deset bodů.
--) Oáza

(-- Spáleniště (přes temný les)
A tak se ocitla až tady, už pomalu pociťovala tu únavu a říkala si, že by to možná chtělo menšího šlofíka, ale bylo tu stále tolik míst, které neprobádala. Podívala se na jezero, které se před ní nacházelo a doufala, že by se mohla napít, ale čím blíže se k němu blížila, tím více jí docházelo že to asi sladkovodní zdroj vody nebude. Něco jí říkalo, že to nebude ani málo slané, nýbrž tak moc slané, že by se jí stáhla tlama a mohla by umřít na dehydrataci, pokud by se nenapila někde jinde. Zastavila se u břehu a dívala se na černé cosi plovoucí pod hladinou, byla to obří ryba? Bylo to něco jiného? Každopádně to něco nutilo zvěř a ostatní, aby se jezeru vyhýbali více než bylo běžné u slaných vod. Necítila tu moc nedávných pachů, skoro vůbec tu necítila moc pachů. Mělo to sloužit jako varování? Mělo to znamenat, že prostě je tohle jen tak nehostinné místo? Zavrtěla hlavou a cítila, jak Escanor nepohodlně přešlapuje na jejích zádech. Asi se mu moc v okolí tohohle nelíbilo. Proto se vydala ihned dál. Nebyl čas ztrácet čas.
--) Poušť

(-- Temný les
Jo, vždy to mohlo být ještě horší. Dorazila z temného lesa do téhle polomrtvé krajiny, kde se zdálo všechno až moc mrtvé než polomrtvé. Stromy, které tu po té velké katastrofě, co se tu asi stala byli mrtvé. Jejich kůra byla černá jako uhel či fleky na její srsti a i přes to, že bylo léto a vše by mělo být zelené na nich nebylo ani poupátko. Nedivila se, že Escanor nehodlal sesednout z jejích zad. Podívala se na zem ze které se ještě dýmilo a povšimla si, že je pokryta ne trávou, ale popelem. Zamručela, když se jí na packu přilepil první uhlík. Pokusila se ho setřást, ale nedařilo se to moc. Někde si bude muset omýt své packy. Jak tak postupovala touto mrtvou nehostinnou krajinou, nabalovalo se jí toho na packy více. Dokonce i pach, co zde panoval vnímala u některých míst intenzivněji. Rozhodla se, ale že se jí tu nelíbí natolik, aby zde trávila více času než bylo milé jí a všem ostatním, co zde mohli být. Cítila se tu zranitelně. Vydala se proto zase zpět tím směrem kterým přišla neustále si otírala packy o packy, aby se zbavila toho všeho bordelu, ale nedařilo se. Bylo ho až moc.
--) Jezero smrti (skrz temný les)

(--- Asshiřin labyrint
Možná přeci jen byl tenhle les méně děsivý, poté co se jí stalo v labyrintu se nedivila, že to ani žádný vlk nevyhledal jako svůj úkryt před bouří. Možná kvůli tomu že tam straši.. ne, přece si už předtím při hledání východu řekla, že strašit nemůže. Je to něco zcela nemožného, něco co by se nestalo. Jistě to byla jen meluzína, vítr co se tam zabloudil a dělal rotyku. Zadívala se okolo sebe, stále otřesená tím co slyšela a pokusila se rozhodnout, kam by mohla jít. Nenapadalo jí nic, možná kvůli tomu, že se tohle zdálo mrtvé. Kdo se chtěl loudat mrtvým územím, kde ani zelená tráva neroste a i když prší je tu mlha? Ale nehodlala se ještě vrátit, bavilo jí zkoumat a tak se zase jako vždy nechávala vést svými packami. Šla tam kam jí vedli. Pokud musela zahnout do leva tak zahnula do leva. Prostě si to užívala. Užívala si, že na nic nemusí myslet.
---) Spáleniště

(-- Temný les
Možná tohle bylo něco jako prokletí. Po děsivých místech vždy přicházela prokletá místa. Sice sem zabloudila úplným omylem, ale rozhodně se jí zde nelíbilo. Běhal jí mráz po zádech a ježil chlupy mezi lopatkami. Bože, co si to na sebe ušila za bič. Když se ozvalo první bolestivé zavytí, říkala si že jí jen šálí sluch a nic se neděje, proto postupovala dále, aby objevila tohle divné místo, které jí zároveň i lákalo. Jenže pak přišel ten druhý. Stáhla ocas mezi nohy a podívala se všude okolo sebe. Bože, možná to byl přeci jen nějaký duch tohohle místa. Ne, nic takového neexistovalo. Hrdě zase narovnala svůj ocas a vydala se směrem k východu. Mrtví zůstanou mrtvými jinak už by se jí matka zajisté zjevila. Proto nic takového nemohlo existovat, prostě se to nedělo. Frkala a drala se ven. Občas se cítila jako že bloudí. Solidně bloudí, přeci jen byl to labyrint, ale nakonec se dokázala dostat ven a jala se v pokroku dál.
--) Temný les

(--- Most
Možná na chvíli zalitovala svého rozhodnutí, že přecházela ten most. Její pohled padl na les, který nevypadal zrovna moc příznivě, hlavně za téhle nepohody. Pro Merlin už však jen něčeho na co si prostě zvykla, jako když i vy jdete v dešti dost dlouho. Ale zpět k lesu, který se jí moc nelíbil. Sledovala jeho temnou atmosféru a zaposlouchala se, zda tu aspoň něco bude chodit. Nic, nic se zde nepohybovalo. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Možná tohle nebylo tak super místo, které by chtěla navštěvovat každý den. Escanor na jejích zádech zase usnul a ona se cítila komplet sama. "Možná když půjdu dál, tak to nebude tak hrozné." Zamumalal si pro sebe a rozhodla se vydat dál. Tam kam jí vedl čenich. Možná tohle nebyl nejvíce promyšlený plán, ale fungovalo to. Bála se rozhodně méně. Šlo to ale vůbec?
--) Asshiřin labyrint

(-- Tajné ostrovy (přes Les u mostu)
Merlin se musela usmívat jako měsíček na hnoji, ale nemohla si pomoci. Celé tohle jí dodávalo radost, takovou kterou už dlouho nepociťovala. Musela vypadat komicky, aspoň pro ty co jí znali z rodiny, však ona se nikdy moc neusmívala. Teď jí to ale náramně šlo. Ještě kdyby tušila kolik toho během tohohle malého výletu nachodila. Podívala se na nebe, nevypadalo, že by se nějak horšilo. Povzdechl si a zastavila se před mostem. Aby se oklepala a prohlídla si ho.
Nakonec na něj vlezla, řekla si, že pokud by ho chtěla normálně projít, musela by se něčím nadopovat. Proto vlezla a jen šla, jako kdyby šla po čemkoliv jiném. Escanora měla na svých zádech, ten se toho bál. Dokonce viděla, jak proletěl blesk a udeřil kousek od ní. Zježilo jí to srst na zádech. Přesto šla dál, dívala se jen před sebe. Nic se nestane, nic se nestane...
--) Temný les

(-- Les u Mostu
Běžela se, Escanor se jí proplétal zemi packami, ale nikdy tak aby na něj šlápla. Byla to chytrá lasice, nepopírala to už teďkon. Vždy se jí zdál takový hloupější, ale teď už nebylo o čem pohybovat. Možná by něco takového opravdu měla dělat častěji. Možná třeba jednou měsíčně by se prostě měla ztratit a jít prozkoumat pár území. Vždy se dalo objevit něco zcela nového. Něco nepoznaného.
Sjela po něčem co se pomalo stávalo písečnou tváří a doběhla až k vodě. Tady mohli mít s Iridanem svůj vlastní ostrůvek a na něm jejich domeček. Nebo spíše úkryt. Rozhodně by se jí líbilo dívat se na tuhle nádheru. Vpadla do vody a pocítila jak se tam něco hýbe. O můj bože oni tady byli rybičky? Tohle bylo něco úžasného pro ní. Escanor zůstal na břehu, pro něj to bylo až moc hluboké, ale sledoval Merlin. Ta to mezitím prozkoumávala a obdivovala. Nakonec se rozhodla, že to tu pak Iridanovi ukáže.
Vydala se zase zpět, na místo kde už bude po několikáté, ale nevadilo jí to. Vždy se tu něco dalo najít. Teď se ale zamotala tak moc, že skončila až u mostu.
--) Most (skrz Les u mostu)

(--- Na Vyhlídce
Tohle bylo něco úžasného. Tolik míst co ještě neznala. Vyhlídla jí naplnila nadšením, které nemohla zakrýt ledovou tváří. Nadšeně poskakovala a Escanor s ní. Do toho vydával ten podivný zvuk, který vždy vydával když měl z něčeho radost. Nejspíše se mu líbilo, když jeho panička poskakovala jako laňka nadšením. Byl sladký, k nakousnutí. Merlin to vehnalo úsměv na tvář. Začínala milovat tyhle malé výlety, které se vedli k poznávání a ničemu jinému. Nemusela se bát, že řekne či udělá něco špatně. Prostě jen chodila a poznávala. Poznávala co jí život mohl nabídnout, co jí kdokoliv mohl nabídnout. Zasmála se nahlas, když se Escanor skoro rozmázl. Avšak ustál to a rozplácl se ladně na zem, ale tohohle si všimla že docela i dělá. "Notak, jdeme." Pobídla ho a snažila se vydat vstříc dalšímu dobrodružství. Escanor se teda zvedl, poskočil si a nějak šíleně se začal vrtět a nakonec se rozběhl spolu k ní na další místo.
--) Tajné ostrovy

(-- Les u Mostu
A tak se společně s Escanorem dostali až na tohle místo. Vítr zde byl silnější a to také ta neodmyslitelná vůně oceánu. Rozšířili se jí roznice a ihned se vydala až na samotný kraj vyhlídky. Přesto si dávala pozor na to, aby jí vítr nesrazil. Raději ještě udělala pár kroků zpět a tiše sledovala oceán. Escanor se držel u ní. Nelíbilo se mu nejspíš jak to tu foukalo. Ona si to ovšem užívala. Zavřela oči a nechávala si vítr foukat do tváře. Představovala si jak létá, jak jí nejsou cizí obří hnědá křídla. Nebylo by špatné je mít, ale zase. Levitace taky nebyla špatná. Cokoliv co by jí dovolilo se vznášet byť jen trochu nad zemí a prožívat nepopsatelné pocity. Možná toho chtěla až moc. Možná přeci jen neměla dychtit po něčem co jí nebylo přáno. Raději rychle otevřela oči a zadívala se kde byl Escanor. Pořád u její packy. Pokynula mu zase, že je čas jít zpět, odsud byla cesta jen dvěma směry a oba dva byli na místa kde už byla, ale něco jí říkalo, že se z toho lesa nevydala tolika směry. Rozhodla se proto vrátit tam.
--) Les u Mostu

(-- Ovocný lesík
Escanor vypadal také spokojeně, když se najedl. Možná to oba opravdu potřebovali, možná je to něco co jim zvedne náladu na zbytek tohohle dne, leč z něj moc nezbývalo. Pociťovala své packy a že nějak otravně začínají bolet. Nechávala to však být, tohle je něco co bude řešit pořádně až budoucí Merlin navíc s Iridanem odpočívala dostatečně. Prokřupla si proto svá záda a vše co se dalo, přivedlo jí to příjemný pocit a nikoliv ztuhlý. Odkašlala si zase, otřela packou vodu z obličeje a zadívala se na to, kde se to ocitla. Vypadalo to jako normální les, nikterak zvláštní jako byl její domov. Prostě obyčejné listnaté a jehličnaté stromy do kterých teď mlátil déšť. Nespokojeně si mlaskla, nelíbilo se jí tu tolik jako doma. Escanor se jal do čenichání něčeho a ona tuhle chvíli využila k tomu, aby se protáhla více. Pořádné natažení s velkým zívnutím. Nakonec se oklepala a pokynula své lasici, že je čas zase jít. Poslechl a zase se jí motal u nohou při cestě, kde to nejspíše ještě neznala.
--) Na vyhlídce

(--- Jižní hory
Ach, docela zapomněla na svůj hlav díky svým myšlenkám. Stejně jako díky nim zapomínala na déšť. Leč byl otravný, jeden si po chvíli zvykne na to neustálé masírování jejích lopatek. Potutelně se usmála, když si všimla kam to mířila a že na stromech si jeden mohl povšimnout ovoce. Ach, jakou lahodou zaplní svůj břich tentokrát? Bude to něco co ještě neochutnala? Jasně, kousek od nich byla bašta, kde už si stihla pochutnat na pár bobulích, ale třebas převážnou většinu nebyla.
Byla jako malé dítě v obchodu se sladkostmi. Pobíhala od keříku ke keříku, oždibovala a ochutnávala různé druhy ovoce. Jak moc sladké to bylo díky sluníčku, které svítilo! A díky ptákům, co snědli většinu zde nebylo ani moc přezrálých. Spokojeně si plnila svůj břich a zapomínala kompletně na nějaké špatné počasí. Tohle byl život co chtěla žít. Najedla se pořádně a oklepala se. Všimla si, že si mezitím Escanor ulovil nějaké ptáče, co se schovávalo protože zmoklo. Dojedl to dosti rychle, jako kdyby nekousal. Přiběhl k ní jako kdyby tušil, že je čas jít dál. A tak se společně vydali na cestu.
--) Les u Mostu

(-- Dračí průsmyk
Konečně zase něco nového. Tohle místo nepoznávala, připadalo jí jako neprobádaná kapitola. Spokojeně zavrtěla ocasem a nechávala kapky vody všude stříkat, spojovat se s deštěm. Proč to už neudělala dříve? Jasně, protože Iridan a ona si nepotřebovala tak zoufale protřídit myšlenky. Teď se tahle samota a třídění vlastních myšlenek hodilo. Rozhodně netušila kde je jeho otec, ale prvně by se hodilo poznat toho Scara a pak její rodinu a pak jeho rodiče. Ona aspoň tušila kde její otec bude, moc času se nevzdaloval od smečky. Bylo to kvůli tomu, že měli pouze jednu betu? Nemohli přece jen mít jednu betu, ale neuvědomovala si, že by otec či matka jmenovali více. A taky jednu alfu, ideální počet. Nepotřeboval někdy otec pomoc? Nepotřeboval někdy někoho, kdo by chápal jeho trápení? Byl už na vše sám, jeho děti tu lítali po ostrovech jako právě ona. Zastyděla se za sebe, ale zase nemohla celý život sedět jen ve zlatém lese, musela to tu objevovat. Povzdechla a zase jí zakručelo v tom břiše. Jasně, byl čas umlčet tyto divné zvuky a pocit hladu čímkoliv, co se dalo sníst.
--) Ovocný lesík

(--- Severní hory
Docela ironie, že byla zase tady. Připadala si, jako kdyby se motala v kruhu. Odkašlala si, popotáhla a zastavila se. Otřela si zase obličej packou a podívala se, zda za ní jde její lasice. Nemohla uvěřit tomu, že tu brzy bude dva roky. Že to budou dva roky co se narodila, co spatřila světlo světa a ztratila se. Bože, ten čas letěl. O dva roky později tu měla partnera, milujícího otce a smečku o kterou se starala. Na chvíli se zarazila. Ona nebyla připravená k tomu, aby opustila svého otce, ani pro Iridana. Zlatá smečka jí byla vším, ale jak jí bude fungovat vztah na dálku, když ona nehodlá obětovat vše? Nepatřilo zrovna tohle ke vztahu? Obětovat vše pro toho druhého? A proč by to byla být zrovna Merlin, co se všeho vzdá? Však Iridan měl taky možnost. Odfrkla si a podívala se na nebe. Pořád se blýskalo a bouřilo, skoro to už přestávala vnímat, jasně ty silnější ještě zaregistrovala, ale zbytek zmizel v jejím nadšení. Zavrtěla hlavou a vydala se zase na cestu. Do těch dalších hor, co ještě neobjevila.
--) Jižní hory