Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Němé údolí
A byla zase tady, netušila co si o tom myslet. Na jednu stranu se jí ulevilo, protože to ze sebe zase dostala a na druhou stranu se proklínala, protože tyhle emoce neuměla udržet pod pokličkou jako v ten den. Bylo to kvůli tomu, že v ten den dostatečně netruchlila? Zanadávala si sama sobě a stáhla uši k hlavě. Escanor se jí ochomýtal okolo pacek. "Neschopná, co jsem si jako myslela." Zamručela sama pro sebe. Nehodlala nechávat se bičovat emocemi a přes to všechno to dělala. "Si Merlin, někdo kdo by měl být hrdý na svoje jméno a nenechávat se zmítat emocemi. Copak se to hodí na někoho, kdo dost možná bude alfa? Copak se to hodí na někoho, jako si ty?" Dodala nakonec pro sebe přísně a odfrkla si. Nehodilo se to na ní, nehodilo se to na nikoho z jejích sourozenců. Zakručelo jí v břiše a ona se rozhodla, že by byl čas se krom objevování a hledání svatyně se zaměřit i na sehnání lehké potravy, vzhledem k tomu jak moc neuměla lovit.
--) Dračí průsmyk

(-- Severní hory
Možná, že něco mělo vždy svůj důvod a tak nemusela smrt matky tak prožívat, ale ona prostě nemohla v tomhle porušit svým emocím. Athai byla někdo s kým se prvně hádala a nenáviděla jí, ale později.. později si k ní prostě našla vztah, ale nikdy nestihla matce říct, že jí má ráda. Nikdy nestihne matce oznámit, že má partnera se kterým dost možná bude po zbytek jejího života.
Došla až k jezeru. Usadila se k němu Kapky vířili vodu, ale ona na sebe stejně přeci jen trochu viděla. Viděla aspoň svůj rozmazaný obraz. Escanor jí pomalu sjel ze zad a poskakoval okolo ní. Pak si zase vyleze, teď ho nechá vydovádět, když se probral. Povzdechla si a prohrábla packou vodu. "Mami.. mám partnera." Možná aspoň tohle hořkosladké oznámení vodě se kterou byla její máma tolik spjatá jí pomůže konečně pořádně přijmout ten fakt smrtelnosti. Ještě chvíli sledovala poskakujícího Escanora, ale pak se zvedla rázně. "Následuj mě." Poručila mu a vydala se zase na cestu.
--) Severní hory

(-- Irisin ráj
Proč to vůbec dělala? Jistě ty jména tam nebyli práce někoho z vlků a ona přeci jen šla a vyryla tam jméno její milované matky. Co když jí za tohle postihne hněv bohů? Co když si jí za tohle najdou? Ale ona si tam přece jen zasloužila být! Kdo pro tyhle ostrovy udělal více? Kdo pro ní byl více? Jasně, možná si tam zasloužili být i jiní její sourozenci, co považovala za mrtvé, ale ona nejvíce. Byla to přeci jen Alfa zlaté. Rozhodla se udělat to samé pro svou matku ještě na území zlaté smečky.
S tím si uvědomila, že doběhla až k horám, kde byla s Iridanem. Její slzy se smísili s deštěm, ale ona si je přeci jen setřela a popotáhla. Jediné co může udělat je respektovat poselství své matky. Tiše si povzdechla a podívala se na své packy. Možná se chtěla napít, uklidnit se pořádně. S tím se vydala dál. Nebyl čas zastavovat a nebyl čas zemřít.
--) Němé údolí

(-- Irisin ráj
Kdyby Merlin tušila, že se od svého cíle spíše vzdaluje než přibližuje, nejspíše by to ihned otočila, ale takhle si užívala nerušeného průzkumu za deště. Zatím bylo ještě teplo, takže nemusela řešit, že nemá ona sama nějaký úkryt. Užívala si to prostě. Po chvíli jí už bubnování kapek a údery hromů nepřipadali děsivé, prostě to provázelo její momentální dobrodružství. Skoro jako kdyby to potřebovala. Možná část v ní nadávala, že to neudělala již dříve, že potřebovala poznat to, kde vyrůstala, ale na jednu stranu si děkovala, že to neudělala již dříve, protože co by teď dělala? Šla nudně trénovat do svatyně?
Uvědomila si, kde se ocitla až po chvíli. Pláž, další z mnoha. Na jedné takové potkala Arryna. Tahle byla ale jiná, měla na sobě nějaký kámen s jmény. Přešla k němu a začetla se do nich. Znal její otec někoho z nich? Znali oni jejího otce? Nakonec vzala něco, co by déšť nemusel smýt a dopsala tam jméno její matky. Více méně vzala do tlamy velký kámen a vyryla tam její jméno. Takhle navždy zůstane součástí ostrovů. S tím se už tady nechtěla zdržovat. Rozhodla se klusem vydat dál se slzami v očích. Pořád to bolelo.
--) Severní hory

(-- Luka
Připadala si jako kdyby hledala jehlu v kupce sena, ale zase na druhou stranu jí to bavilo. Objevovala místa o kterých za celé dva roky ani netušila. Tenhle ostrov pro ní existoval pouze do rokle a najednou zjišťovala, že existovala spousta zajímavých míst. Nadšeně zavrtěla ocasem, nemohla si tomu pomoci. I když bylo takovéhle počasí pod psa, tak se nevzdávala. I kdyby tenhle ostrov měla celej projít, tak se rozhodla, že tak učiní. Ona toho pána prostě najde, zjistí co by jí mohl pak nabídnou a nakonec únavou usne. To byl její plán. Usne, ale zase až se potká s Iridanem. Až bude s ním v úkrytu na cestě do kterého ho opustila.
Lehce si to vyčítala, že takhle vycouvala jako srab, ale nemohla se zbavit té radosti, jaké to asi bude, až jí Iridan uvidí silnější. Tohle byla láska, i když s ním nebyla musela na něj myslet, musela vzpomínat na to jak milý byl a přehrávat si momenty s ním. Možná kvůli tomu si nevšimla ani toho, kam jde.
---) Irisin ráj

(-- Křišťálové jezero
Ach, tohle bylo něco, co se jí až moc nelíbilo. Počasí bylo opravdu nechutné. Bouřilo a létali blesky. Prostě taková ta bouře, co přijde rychle a nečekaně, znepříjemňuje to cestování a ještě je to snad horší, než kdyby byl až moc silný vítr, že by vzniklo nějaké tornádo. Radši by chodila ve větru, než by si nechávala takhle mokřit kožíšek. Povzdechla si ještě jednou, jak nejvíce mohla. Jako kdyby to už dneska nebylo po několikáté a dívala se, kam to vlastně došla. Luka byla poklidné místo, kde si v dálce všímala pár teček. Nejspíše další vlci, na tuhle dálku to mohlo být cokoliv, ale sama tu rozhodně nebyla. Nikdy si nemyslela že je sama, vzhledem k tomu, že i její smečka byla plná vlků.
Olízla si pysky, opatrně si packou setřela obličej a vodu co po něm tekla a neklepala se, aby neprobrala Escanora. Jeho mrtvý spánek, který měla většina lasic byl až moc roztomilý na to, aby ho budila. Sledovala kolik voleb měla, kolik míst mohla navštívit a kde by ten pán ve svatyni mohl být. Zavrtěla hlavou a vydala se prostě za nosem.
--) Dračí průsmyk

(--- Nerovy vodopády
Escanor se lehce třásl na jejích zádech. Nelíbilo se jí to, přeci jen zdálo se, že on měl jiné podsady srsti než ona a voda se do něj nacucávala jiným způsobem než do ní. Tohle zvířátko s ní prožilo snad už rok, nenechala by si ho zabít pouhým deštěm. "Je ti zima, co prcku? Musíš mi věřit, zůstaň na zádech a já něco vymyslím." S tím se zamyslela, co vše by mohla udělat, aby ho udržela co nejvíce v teple. Něco tu přeci jen bylo. Vytáhla veškerou vodu z jeho srsti a vytvořila z ní štít, voda mohla pouze o něj bubnovat o něj. Ovšem tušila, že brzo zase bude muset štít rozpustit, ale aspoň na tu chvíli by jim to mohlo pomoci. Bude jí to ubírat sílu, bude kvůli tomu pomalejší, ale zase.. Escanor s ní zůstane až do její smrti. "Co si myslíš ty? Měli bychom jít zase na tu louku a rozhodnout se lépe?" Zeptala se ho, leč tušila že on jí nerozumí. Nikdy to nezkoumala. Ale uměl více méně jen to základní, co mohla kdy chtít. Proto se nedivila tomu, když usnul a nic na to neodpověděl.
--) Luka

(--- Katakomby
A tak se zase ocitla na dešti, dávala si pozor, když vycházela z poza vodopádů na to, aby se nevykoupala ještě v jezeře. Možná by se dalo říct, že si vždy svou magií dopomáhala a tak vodní záclonu z nich pro sebe rozestoupila. Nakonec seskákala zase ke břehu a vydechla si. Tohle bylo něco, co by nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli, ještě kdyby nějakého měla. Podívala se směrem kam musela, pokud se odsud chtěla dostat. Zpět tam kde byl Iridan. Proč se vlastně bála potkat jeho rodinu slabá? Jo možná kvůli tomu, že rok zpět jim jeho otec zachránil prdel. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Nechávala se bičovat kapkami. Možná se mohla tehdy více snažit a zesílit už v té době, ale nebylo proč. Teď chápala ty nebezpečí, uměla lépe zacházet se svou magií a uměla se celkově pohybovat lépe. Do reality se vrátila v moment, co se jí Escanor zachumlal do kožíšku. Nezůstal tam s Iridanem, následoval jí. Pousmála se. Bylo na čase jít dál. Přidala na svém kroku, aby tam byla co nejdříve.
--) Křišťálové jezero

(-- Nerovy vodopády
Vstoupila sem s tím, že by tam mohl být mistr, ale jak se zdálo nedělo se tak. Maximálně ještě promokla více, protože jí vzala voda. Zamručila zklamaně a usadila se jen co sem vešla. Vytahovala si díky magii vodu z kožíšku. Nechtěla být nachlazená a nemocná díky tomu, že se jala hledat osobu co dost možná ani neexistuje. Pomalu se vysoušela díky tomu, že se zbavovala přebytečné vody. Světlo, které koupila od Wua jí osvětlovalo cestu a její srst. Potichu si povzdechla a pokračovala dokud její srst nebyla zcela čistá.
Nakonec se zvedla zase a rozhlédla se, tohle místo působilo zvláštním dojmem. Jako kdyby tu někdo.. zavrtěla hlavou. Nemohl tu přece někdo umřít ne? Nebo jo? Chtělo by to někoho, kdo by jí mohl povědět příběh tohohle místa, někoho kdo by jí mohl vysvětlit co se tu vlastně stalo. Ani jí to tak neděsilo, jako že by mohla umřít či jí něco mohlo zabít spíš to, že někomu mohla zneúctít hrob. Nedovolila by si to po smrti její matky. Zabolelo jí u srdce a ona se vydala zase zpět.
--) Nerovy vodopády

(-- Křišťálové jezero
Vstoupila nejspíše na špatné místo, nejspíše netrefila směr. Stane se. V téhle oblasti ještě nikdy nebyla, vše pro ní bylo nové a tak komplikované. Podívala se na vodopády, u nich žádné kachničky nebyli. Déšť jí nepříjemně bubnoval do zad a ona věděla, že vydat se v tomto počasí na hledání mistra nebyla zrovna nejlepší doba. Možná až moc blbá doba, když slyšela jak prolétl první blesk. Ale dělala to všechno pro Iridana. Přeci jen, jeden by nechtěl slabou ženu. Musela být pro něj silnou, odvážnou. Nedovolila by si, kdyby se za ní musel on či otec stydět. Stáhla uši k hlavě, když se ozval hrom. Sic voda byla jejím elementem, ale hlasité zvuky nemusela vůbec. Podívala se na vodopády, které valili více vody a to nepršelo tak dlouho. Rozhodla se je projít teď, ještě když to jde, než když se rozprší více.
---) Katakomby

Nakonec se přeci jen ale zastavila. Podívala se na Iridana. "Promiň, Iridane, ale vrátím se. Slibuju. Jen musím něco vyřídit." S tím se tiše oklepala. Jako by oklepat se šlo nějak nahlas, ale spíše to bylo něco jako narážka na to, že více se už na něj nedokázala podívat. Vydala se zase z začátku podzemního doupěte do té štvanice venku. Tohle byla pořádná letní bouře, taková jakou Merlin znala nebo spíše moc neznala. Její první léto bylo takové nic moc, ale tohle? To bylo to pořádné léto o kterém toho tolik slýchala. Ovšem netušila ani proč nešla. Znervóznilo jí nejspíše to, že by se jim měla ukázat jako někdo, kdo uměl jenom své magie. Jenže kde byl ten vlk, o kterém slyšela že uměl vlky vytrénovat k jejich limitům? Kde byl vůbec někdo, kdo u něj byl? Neznala moc vlků, ale nejspíše bylo potřeba se o to již začít zajímat.
Její kroky se tedy vydala směrem, kde by ho čekala.
--) Nerovy vodopády

Nechávali se až moc kolíbat budoucností, co ani nemusí být taková. Ona to věděla, moc dobře to věděla. Leda, že by se jí se Scarem podařilo vytvořit nějakou dobrou nabídku. Něco co by on mohl přijmout. Ona byla přeci jen inteligentní, dost inteligentní na to, aby něco mohla vymyslet. Daén byl spojencem Zlaté smečky dlouho, ale.. podívala se na Iridana ještě jednou. Pro něj byla schopna tu smečku obětovat.
Vypadalo to, že ho její nápad překvapil. Musela se zazubit. "Právě, proč ne. Jsme vlčata Alf, máme ty největší předpoklady. Teda.." Zarazila se. Ona viděla otce smečku vést, sledovala ho a dokonce se i ona uměla vložit do vedení. Její tlapa byla pevná, nedovolovala si zbytečné pocity, pokud šlo o něco důležitého. "Já už rozhodovala.. v den co zemřela moje matka. Musela jsem se ujmout na chvíli role vůdce, jelikož všichni byli tak zničení a já, já jsem dcerou alfy." Jako kdyby to od ní každý očekával. Nakonec na ní dopadla ta hlavní rána. Její otec je starým vlkem, bez své partnerky a ona.. nejspíše se hodila nejvíce. Stáhla uši k hlavě. Iridanovi tyhle myšlenky raději zatají. Nabízel i jméno. "Ztracené duše, ano to jsme my. Líbí se mi to, má to šmrnc." Podotkla. Hlavně si vybrat vhodné místo.
Pohled padl na vlka kousek od nich, Iridan ho označil za Scara. Merlin netušila, že to právě on zabil její matku. Pach vlka, který jí zakousl byl zamaskovaný a díky dešti, který tehdy byl na tom byli i stopy bídně. Sledovala jeho i mladou vlčici vedle něj. Byla tak o rok mladší než ona či Iridan, pokud si mohla tipovat. Následně se zadívala znovu na nebe a všimla si něčeho jako polární záře. Zavrčela. Přes den se tyhle jevy neděli, muselo za tím být něco magického. "To je jedno, jdeme." Její hlas působil chladně, ale dělala to kvůli němu, dělala to aby je to co se dělo nedostalo. "Každej, co není úplně blbej pochopí, že pokud se neschováme bude po nás." Zamumlala následujícího Iridana. Skoro jako kdyby svým ladným, leč rychlým krokem vedla cestu.

Bylo to jako pohádka. Bylo to něco, co většina vlastně podporovala. Z nepřátel až k milencům, jenže Merlin a Iridan už od začátku nebyli nepřátelé, nýdrž jejich vztah začal čistě jako kamarádský, později se do něj připojili city, které oběma byli zakázané. Čistě drama, jako z Romea a Julie, nejspíše bez smrti na jeho konci. Merlin se musela zarazit. Tohle je něco, co se jim buď příšerně vymstí, nebo spolu odejdou žít jinam. Tam kde je přijmou a oni nebudou muset být nálepkováni jako nepřátelé, co zahodili svůj původ a stali se blízkými. "Zářná budoucnosti, jdeme si pro tebe." Dodala nakonec ona. Přesto měla stejné pochyby jako Iridan. Osud je spojil, osud vybudoval jejich vztah, aby se stali silnými spolu a osud je zase mohl rozpojit. Pořád tu byla tuna pochybností. Co na to její otec? Co na to jeho rodiče? Co na to kdokoliv jiný? Jenže pak se zrodil ten nápad. Šílený naprosto nereálný nápad. "Co kdybychom si spolu založili smečku?" Zeptala se nakonec, vyslovila své myšlenky nahlas. Protože kdyby si spolu založili smečku, mohli by prostě být spokojení. Nemuseli by se nikomu zodpovídat, mohli by žít volně.
Iridan chtěl pak veškerou vodu vracet zpět. Merlin se podívala na květiny v okolí. "Mají dostatek vláhy, ale dobrá. Klidně jí pak zase vrátím zpět." Odpověděla mu s úsměvem. Nevadilo jí pak zase květiny zalít, pro něj by to klidně udělala. Vítr se nechutně zvedal a Merlin musela usoudit, že letní teploty budou nejspíše zkroceny nějakou bouřkou. Slíbil jí, že jí naučí lovit a ona se na něj znovu a zase usmála. "Beru tě za slovo." Byl roztomilý, že i její tváře pod srstí nabrali rudou barvu. Musela odvrátit na minutku pohled a vydýchat se. Byl to někdo jejích snů.
Vypadalo to, že z křídel nebyl zase tolik nadšený. Ale chápala to, chápala že možná byl naštvaný na sebe, že neumí tolik se svou magií. Nakonec jí vyrušila jeho otázka na oblohu. Zvedla hlavu a zadívala se na ten nechutný mrak. "Ticho před bouří.. měli bychom vyhledat úkryt. Tohle bude pořádná bouřka z tepla." Varovala ho. Pohled jí padl na vzdálený černý flek u menšího. Že by další členové chaosu?

Musela se pousmát. Přistoupila k němu a položila mu čumák na čelo. Tohle bylo to nejvíce co udělala pro někoho, tohle dělala jen pro ty co skutečně milovala. Jinému vlkovi by se nejspíše za jeho slabost vysmála, ale Iridan. Tohle bylo jiné. Slova dost možná neslyšela, ale za tu dobu co spolu tihle dva cestovali se naučila odezírat řeči jeho těla. "Dobře, neřešme to, ano? Co bylo stalo se." Její hlas byl jemný, narozdíl od toho kterým mluvila normálně. Byla v něm slyšet ta láska.
Iridan se moc netvářil nadšeně, že zapomněla na příslib být jeho učitelkou. "Hele, slibuju že tě to naučím, ano? Můžeme s lekcí začít kdykoliv, vodní zdroj je hned vedle nás. Navíc tu jsou i květiny, které případně můžeme vysosat." Podotkla, aby mu zlepšila náladu. Pokoušela se o to. Leč tohle bylo spíše zklamání, že on nemá vlastně co učit jí. "Jinak.. ty bys mě mohl naučit pořádně lovit." Dodala nakonec. Bylo jí trapné přiznat, že se to pořádně v životě nenaučila, ale.. jestli mu to zlepší náladu, že ani ona není dokonalá.
Představa lepší budoucnosti jí dodávala ten správný motiv na to, zamyslet nad řešeními, které by přibili. "Také bych si tak přála." Podotkla a dívala se na kachničky dále. Jejich bezklidné pohupování na vlnkách, které tvořil pohyb čehokoliv co pod vodní hladinou bylo byl kouzelný. Něco co se jí líbilo a uklidňovalo jí to. Iridan přitakal a ona se dále dívala na nevinné tvorečky, které vlci lovili asi dost často. Přeci jen jídlo bylo jídlo, ale.. nemohla. Neulovila by je.
Koutkem oka si povšimla jak na ní Iridan kouká. Tiše se zachechtala. "Ano." Odpověděla. Napadlo jí, že dost možná taky bude chtít tyhle leč neužitečná, ale fešná křídla. Brzy je měl za pomocí její magie taky. Ale teď si vypůjčila vodu z jezera, takže tam měl i nějaké malé rybky. Leskli se, když je ozařovala koule, kterou Merlin získala od obchodníka, že to dokonce přilákalo Escanora, který zvedl hlavičku a pozoroval zaujatě. "Létat se s nimi sice nedá, ale.. jsou fešným chvilkovým doplňkem." Podotkla pobaveně.

Věřil jí, více si přát nemohla. Usmála se a podívala se na něj. Byl vztah jejího otce a matky stejný? Konverzace, co nebrali konce a ten pocit, že chce, aby byli nekonečné? Iridan se smál, nechtěl aby mu připomínala stále lišku. "Copa? Nemusíš se cítit trapně." Taky se tomu zasmála. Pravý smích od srdce, nikoli falešný. A že Merlin falešné úsměvy uměla dobře, někdy se až tomu divila sama. Ale co jiného než hraní emocí se měla naučit? Chtěl se učit spolu magie. Studovat je. "Ajo vlastně, ta voda. Slíbila jsem, že tě jí naučím." Připomněla si Merlin. Slíbila mu to tak dávno, nebo jí se to aspoň tak zdálo. Jejich vztah se posunul dost od té doby, nebo jí to jen tak přišlo? Vše byla jen iluze, nebo spíš čas brala jen jako iluzi.
Její tenze nejspíše šla cítit, litovala toho. Avšak nemohla si pomoci. Sledovala kachničky a všímala si detailu jejich pírek, vždy věnovala pozornost detailům. Někdo jako ona to měl nejspíše vrozené. Stejně jakoukoliv informaci si uměla zapamatovat na poprvé. Iridan zmínil, že chaos válku nezapočal. "To je.. jedno. Jsme tu nyní my dva. Vše se může změnit. Vše může být zase jinak." Brala to jako novou naději na lepší život. Na život, kde se vlci nebudou muset bát milovat kvůli jejich původu.
Jak šla, tak květiny okolo uvadaly jak z nich vytahovala vodu. Ona vodu cítila jako kdyby byla jí a ona byla tou vodou. Jeden organismus. Nakonec si z té vody vytvarovala křídla. Zalitovala toho jak nejsou reálná. "Být kachničkou.. bylo by to nádherné." Povzdechla si a přiměla křídla z vody, aby sebou máchla, však ona se na nich nevznesla. "Jsou opravdu nádherné, něco jako listy zlatých stromů."