Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Objetí a to, že s někým můžeme sdílet naší bolest je pro mladé nejlepší lék. Merlin se naučila za svůj život být silná, nevzdávat se ať už se jednalo o cokoliv. Ona byla k zemi sražena také několikrát, musela si hrábnout až na dno svých sil jen aby poznala co v ní skutečně je. Přesto jí zarazilo, když se bratr zeptal na jizvy které měla. Nebo spíš kdo jí to udělal. "Poznala jsem syna Chaosu a.. zachránila mu život před spáry lišky. Jenže jako vlče nemáme odemčený plný potenciál magií a tak se té zrzavé mrše povedlo mě zranit. Měla jsem od jeho otce možnost, aby jizvy zmizeli, ale já.. já chtěla aby mi navždy připomínali můj cíl." Vysvětlila mu co vlastně prožila a že i ona musela už bojovat znovu o svůj holý život a život někoho jiného. Někoho kdo jí teď byl velice drahý. "Ale nyní s prvním rokem života ona magická zábrana povolila a já se znovu mohu věnovat plnému ovládnutí vody." Byla na sebe pyšná, narozdíl od některých se ona s vodou opravdu sžila. Dokonce i vytváření iluzí teď nebude natolik těžké.
Ale pak přišla otázka co jí zarazila. Otočila se směrem k úkrytu kde bylo mrtvé tělo matky. "Pršelo, pach toho cizince se zcela rozplynul, ale aby se nedal vystopovat celkově, použil nejspíše i nějaký druh magie. Neumím ho určit, ale.. rozhodně to nebude jen ten déšť." Přiznala. Nepodařilo by se nikomu obnovit stopy jejího vraha. "Ale mohu se zeptat Iridana, je syn Chaosu. Možná o tom ví více. Otci se nezdál celý Chaos, takže to je naše možná stopa." Skutečně, otec věděl o Chaosu něco více a svým dětem to říkat moc nechtěl. Byl zde nějaký spor? Proč jim o tom ale nikdo neřekl? Proč? Byli na to moc mladí?

Všichni z jejího vrhu prožili něco co by vlčata neměla prožít. Nesli si jizvy. Někteří viditelné jako Merlin a jiní na srdci. Věděla že Deiron byl nejspíše zprávou co mu řekla stejně zdrcen. Dívala se na něj když jí oznámil proč byl otec zdrcený. "Tak asi chápeš že jeho bolest je.. pro něj teď těžká na vypořádání se." Přesto se zvedla a nechala vodní kouli, aby se rozpadla. Další slova co Deiron řekl chápala. Sama se zlobila na matku, na každého že jí nechal v tom lese a ona málem zemřela. Opatrně přešla blíž k bratrovi a přitáhla si ho do vlčího objetí. "Každý máme své rány, neexistuje nikdo kdo by v životě nemusel hledat vlastní cestu. Také neexistuje nikdo koho by smrt obcházela. Vždy tu smrt bude, aby nám připomněla jak křehcí doopravdy jsme. Jak jsme křehcí v porovnání se světem ve kterém žijeme. Nic není tvoje vina Deirone. Každý pád nás tvoří silnějšími." Zamumlala Merlin u jeho ucha. "Chápu že se teď hněváš na sebe, že si možná mámě nestihl něco říct... ale ona zemřela s tím, že nás všechny milovala. Souboj se neodehrál tady, byla sem nejspíše dotažená. Přála si sem být dotažená. Kdyby jí na nás nezáleželo, nepřála by si to. Bylo by jí jedno že se o ní strachujeme kde je a zda přijde domů." Bolelo to i jí, ale zůstávala silná. Nemohla znovu brečet. Opatrně se odtáhla od Deirona a podívala se směrem k úkrytu. "Až mu bude líp, půjdeme za ním celá rodina. Nyní jediné co potřebuje je samota. Nás nářek by mu akorát škodil, protože by měl tendence zahazovat vlastní smutek a starat se o ten náš." Vysvětlila mu pravý důvod. Tak jako to dělal s ní, když se za ním dostala zraněná. Zahazoval smutek ze ztráty bratra jen aby se o ní postaral. Otec to teď potřeboval vše dostat ven.

Vyrušil jí šum, někdo se k nim blížil. Otevřela oči. Dokonce i to, že Escanor se naježil a začal syčet na cizince co se k nim blížil jí donutil, aby se koulička vody co měla proměnila na několik vodních jehliček. Sledovala jak se k nim vlk blížil. Když pak vyslovil zkratku jejího jména, nechala zase vodní jehličky proměnit do jedné vodní koule. Tu nechala u svého těla pro jistotu že by se něco stalo. Dívala se na Deirona. Vyrostl jako ona. Přesto jako by nic netušil. Merlin kývla směrem k otci, kterého bylo nejspíše ještě trochu vidět jak táhl jejich mrtvou matku. "Matka byla zabita. To se stalo. Je to ztráta pro naší smečku a hlavní velké ohrožení pro jakéhokoliv člena. Možná díky tomu si slyšel vytí." Snažila se aby její hlas byl chladný. Musela oznámit tuto zprávu nejspíše více vlkům. Nechtěla aby kdokoliv rušil otce v době jeho truchlení. Packou jemně pohladila Escanora, aby se uklidnil. "Escanore, klid. To je můj bratr." Dodala, aby se skutečně lasice rychle běžela schovat pod její ocas.
Prohlížela si bratra se zájmem v očích, konečně nějaké příjemné rozptýlení. "Byl si dlouho pryč... avšak pokud chceš za otcem, budu tě muset zastavit i silou. Je na tom psychicky hůře než kdokoliv z nás, potřebuje fakt že matka zemřela vstřebat více než my. Bude teď vládnout sám, to je také věc co musí nějak vyřídit sám se sebou." Rozhodla se otce zastoupit v čemkoliv co teď bylo důležité řešit. Nechtěla k němu pustit ani vlastní rodinu. On se potřeboval zase vzpamatovat. Ona by také trpěla více, kdyby zemřel Faust či Iridan. Nerada si přiznávala že se jí i ten mladý vlk vryl pod kůži. Pochopí Deiron její chování? Že se snaží jen otce chránit? "Jestli to zní hnusně, tak ať. Nenechám našeho jediného živého rodiče týrat ještě tím, že bude muset znovu líčit to co viděl. Nevím co mu kdo řekl předtím, ale už než jsme matku našli se přemáhal aby se na mě vůbec usmál. Je na tom zle a potřebuje být o samotě" Tohle byl fakt který taky potřeboval Deiron vědět aby si její chování mohl odůvodnit. A takhle zastaví kohokoliv kdo bude chtít do úkrytu vůbec vstoupit. Jako dcera milující svého otce. Však všem mohla sama odpovědět na to co se matce stalo.

Věděla že otec od někoho očekává, že bude po něm chtít převzít trůn, ale Merlin... se necítila jako někdo kdo by byl silný na tolik, aby mohl ostatním říkat co mají dělat. Byli na tom ostatní sourozenci z jejího vrhu lépe? Byla na tom ona vůbec někdy lépe? Celý život se učila že musí své místo ve světě vybojovat a teď.. teď když to tu bylo, nevěděla co měla dělat. Už nebyla vlče, už se na ní pohlíželo na stejného dospělého vlka. Na rovnou ostatním. Šlehla ocasem a stáhla uši k hlavě. Otec se jí pak dále snažil přemluvit, aby tomu dala šanci a když pak zmínil že na ní její vysněné místo bude určitě čekat, musela konečně kývnout. "Jistě." Dodala pak tichým hlasem.
Vidět mrtvé tělo matky bylo něco co se Merlin zarývalo pod kůži. Něco co jí pomalu žralo mysl. Vždy chtěla být dokonalou dcerou, proč teda odešla? Cítila na sebe i vztek, že ty dva opustila. Kdyby tam byla s matkou.. tak by jí stejně nepomohla. Neuměla ještě předtím dokonale manipulovat se svou magií. Byla by jí naprosto k ničemu. Přesto. Skuteční mocní mágové nikdy nebrečí, nedávají znát své pravé emoce.. to co by teď mohlo ublížit otci ještě více je vidět svou dceru zlomenou. Začala zhluboka dýchat a tiše uzamykat veškerý žal do sebe. Jako to dělala už jako vlče. Bude si ho tiše hromadit dokud nebude sama. "Otče.." špitla. Nechtěla to, ale její obličej se postupně stával ledovým jak do sebe jako vždy uzamykala veškeré emoce.
Uvnitř však cítila hroznou bolest, sledovala svého otce jak leží u matčina těla a..nechává volný průchod svým emocem. Merlin se mezitím aspoň na venek dokonale uklidnila. Dokonce se i přidala k otcovu vytí. Aby bylo jasné že tuto věc není radno ignorovat. Byla to velká věc pro Zlatou smečku. Sledovala otce jak pomalu táhl mrtvé tělo do úkrytu. Kousek mu pomohla, ale pak se zastavila a zadívala se na něj. "Promiň.. necítím se na to být zavřená s jejím tělem.. Pokud si jí pak budeš přát pohřbít, pomohu ti. Budu.. tady v okolí." Vysvětlila mu hlasem plným bolesti. Nedokázala to. Nedokázala se na ní dívat. Musela se sebrat.
Proto udělala pár kroků od otce a sedla si. Escanor se zachumlal do jejího ocase. Merlin zavřela oči a soustředila se jen na své emoce. Aby je uměla dokonale ovládnout. Něco co se chtěla naučit dlouho a postupně se to i učila. Na uklidnění své mysli dokonce vytáhla vodu z okolních rostlin a nevědomky si s malou kuličkou hrála. Převalovala jí ve vzduchu.

I když si na mě zapomněla(a neberu ti to ofc za zlé) tak chci ty 4% do síly, kšm zapsat a i minci.
Dík, zlato :D

← les
Merlin přikyvovala doufajíc že se tyto informace nikdy nebudou více potřebovat a mohli by na to oba zapomenout. Mohli zapomenout na to že existovalo nějaké riziko, které by je mohlo zabít. Merlin nikdy nevěřila v bohy a už od mládí brala Iris jako postavu pro děti, které nechtěli poslouchat své rodiče, takže si smrt představovala jako definitivní konec všeho. Prostě kolabs schránky, která dříve obsahovala fungující bytost.
Když jí otec olízl, musela překvapeně zamrkat. Skutečně pro ní nebyl nic moc ten fyzický kontakt, ale.. tohle bylo něco co otci hodlala odpustit. Byl přeci jen její rodina a ta vždy bude v jejím srdci na speciálním místě. "Nevíme zda nemají, tati. Možná změnili názor a také.. vyrostli. Vem si že já Atraye dlouho neviděla a ani Deirona.. a co třeba moji starší sourozenci. Jeden nikdy neví." Upozornila ho že každý se měnil v průběhu let. Stejně jako listí na stromech, nikdo nezůstával stejný.
A když se zmínil znovu o Ahvaryanovi, musela uznat že otec jí skutečně viděl na lovci. A leč nerada by tuhle roli plnila, přikývla. Občas jeden musí ustoupit, aby druhý byl spokojený. "Dobře.. zkusím to." Přikývla Merlin tedy nakonec i slovně.
Ona na rozdíl od otce zcela zkamenila v pohybu jen co si všimla těla. Její veškeré pohyby se zastavila a ona jen sledovala nehybné tělo. Chtělo se jí řvát, roztrhat se na kusy a pak zničit všechny kteří tohle její matce udělali. Pomalu přešla a zaujala místo vedle otce. Dotýkajíc se packou mrtvoly bílé vlčice. Dala jí život.. dala jí lásku i když si to ze začátku Merlin nepřála. Plně chápala že matka už se nezvedne. Nikdy už na ní nepromluví. Byla realistou, který chápal krutost světa. Měla zranění neslučitelná se životem. Ale přesto byla tak teplá.. sálalo z ní jako kdyby pořád bylo co obejmout. Slzy se jí linuly po tvářích a ona cítila rozpolcenost ve svém nitru, ale.. když se podívala na otce, uvědomila si, že musí být silná. Vždy tu byl on pro tebe.. musíš tu být teď ty pro něj. Projelo jí hlavou a povšimla si, že i Escanor tělo očichává pomalu, jako by tušil že to dříve byl někdo důležitý.
Merlin zavřela oči a zhluboka trhaně se nadechla. Její výdech byl už o hodně klidnější. Takto to udělala ještě párkrát. Otevřela své oči plná odhodlání. "Tati, chápu tvou bolest, ale.. musíme to oznámit ostatním." Pronesla tichým konejšivým hlasem a dotkla se packy svého otce. Opatrně aby se jí nelekl. Držela se uvnitř vší silou, jen aby mluvila klidně a nebrečela více. Přála si umět plně ovládnout své pocity, ale zatím se to jen učila. Plně trénovala, aby na ní nebyla znát ani známka emocí, ale stále se jí to nedařilo. "Její život nám to již nevrátí. Ale věř že budu po tvém boku stát ještě o to více, když tu máma není. Klidně to sourozencům oznámím sama.. ale teď.. musíme mámu.. teda tělo dostat do úkrytu." Držela se, aby se její hlas neklepal. Držela se při smyslech, aby udělali to co musí a pořádně poctili její památku. Bolelo to, ale.. každý bolest nás tvoří silnějšími. Pokud zvládne udržet své tělo klidné teď, udrží to vždy. Nebude už více plakat před ostatními. Pak se vybrečí někde o samotě.

Nejspíše si otec neuměl co právě myslela pod pojmem spolek. "Není to prostě běžná smečka. Rozhodně to tak z Iridanovo slov nepůsobilo. Spíše jako skupina psychopatů připravená k boji kdykoliv a kdekoliv." Tohle byl Merlinin názor na Chaos. Pokud by tam šla, muselo by jí opravdu hodně přepnout. Ona byla spokojená ve své smečce kde byla a nemusela se přetvařovat že se vůbec nebojí. Že nic necítí než jen chlad. Nějak se necítila na odchod ze Zlaté ani poté co vyroste. Ať už se stane cokoliv.
Merlin nebyla zatím nejspíše nejlepším kandidátem na Alfování a nejspíše by to stále po otci nepřevzala, jelikož o to nejevila moc zájmu. Nechtěla se takto moc zavázat. Jejím snem stále bylo něco úplně jiného. Ale kdykoliv mohla otci pomoci a něco se naučit, brala to s hrdostí. "Aspoň na to nebudeš sám když nevíme, kde je mamka." Na chvíli mu může tu druhou osobu nahradit. Nejspíše se skutečně něco dělo a ona rozhodně nechtěla otce opustit. Když otec řekl že si to promyslí, ale že by jí hlavní lovec mohl něco naučit o lovu, povzdechla si. "Jako.. lov bude asi super, ale.. mou parketou jsou spíše magie. Chtěla bych se naučit lovit pomocí nich. Nejspíše to bude něco dalšího co se budu chtít učit." Poznamenala spíše nahlas jako svůj myšlenkový pochod. Lovit za pomocí magií by pro ní pak nemuselo být tak těžké. To další co řekl o lišce Merlin pochopila. Sama uznávala chování lišky za divné. Byl konec léta, doby kdy se rodila mláďata a ta byla snadnou kořistí. Proč si liška teda vybrala skoro puberťáka a skoro dospělého? Ale nad tím netřeba přemýšlet. Otec usoudil že si nejspíše rány vymyla a navrhl přesun na území smečky. Kývla hlavou a jala se ho následovat. "Mám z toho ale divný pocit, tati." špitla netušíc co se v ní za divný pocit mísilo.
→ smečka

Nejspíše měla přeci jen užitečné informace. Pamatovala si moc dobře jména která Iridan zmínil. "Allavanté a Alduin, ale více nevím. Nejspíše se to jeví spíše jako nějaký spolek než smečka." Odpověděla otci informací, kterou si pamatovala a povzdechla si. Bolelo to, ale ještě více bolelo to že nedokázala vyhrát.
Merlin stejně jako otec zastřihala ušima. "Nemám moc plánů, spíše nemám žádné plány. Magie mohu trénovat i na území smečky. Ale ráda bych ti pomohla s těmi záležitostmi smečky, když tu máma není. Pokud ti to ovšem nebude vadit. Je to nejlepší jak se začlenit více do chodu smečky." Chápala by kdyby otec řekl ne, ale ona byla princeznou zlaté smečky. Měla povinnost se zajímat o chod a dění ve smečce. Aby byla informovaná a nebyla úplně zaostalá. Když se zeptal o jakou funkci by stála, Merlin tiše povzdechla. "Na funkci o kterou bych nejvíce stála zatím nemám.. schopnosti. Ale ráda bych se ujala jakékoliv funkce co by si mi prozatím dal, abych na sobě mohla zapracovat. Pak bych chtěla učit vlky jejich magiím, aby více nebyli hrozbou ostatním, pokud se něco stane a oni svou schopnost neovládnou." Neměla stručnou odpověď, ale měla odpověď co by prozatím mohla uspokojit oba. Byla sice pořád braná jako vlče, ale nutno podotknout, že měla tělo dospělého vlka. Těch pár dní co bylo do jejího narození neznamenalo, že se magicky pufne a bude vypadat jako dospělá.
Otec jí nejspíše nebude moc pomoc, jelikož jeho magie byla zem a nikoliv voda jako u Merlin. Merlin tedy sebrala nějaké síly, které ještě zbyli a vytvořila nakonec jí představovaný tvar. Jala se jím vymývat své rány. "Nejspíše začnu nenávidět lišky.." Zamručela nespokojeně uvědomují si že jí otec pomohl díky iluzi. Nechtěla to, ale musela uznat že díky tomu se lépe mohla soustředit na magii. "Doufám že jí brzy potkáme. Ráda bych s ní mluvila." Nejspíše se ale tak nestane, ale to Merlin nemohla vědět.

Rozhodně si Merlin prožila lepší dny, ale.. k čemu by jinak bylo dospívání než k tomu, aby jeden zjistil své limity a nabil si hubu dokud je ještě mlád? "Heh.. Iridan byl o dost menší. Přeci jen.. také už to brzy bude.. rok." Nechtělo se jí tomu věřit, jak její život rychle uběhl. Copak nemohl aspoň na chvíli zpomalit? Chtěla si ještě užít chvíli času jako vlče. "Je také potomek Alf. Pokud si dobře pamatuji." Docela důležitá informace, která se smečce skutečně pak mohla hodit. Nebo prostě byla důležitou pro Merlin. Nechtěla zmiňovat dlouho otcovo smutek jen díky tomu, že nejspíše byli věci o kterých se někdo nechtěl bavit, ale.. co více pomůže než to že s někým bude moci sdílet bolest? Přesto nebyl čas se ptát.
"A rozdělí se tam naše cesty? Ráda bych s tebou ještě probrala funkci ve smečce. Blíží se čas kdy jí budu moci bez problémů plnit." Musela se otce zeptat na věc co jí nejvíce zajímala. Nejspíše ale bude zase plnit nějaké povinnosti Alfy. Nebo odpočívat. Nakonec se však na něj natiskla, jen aby měla větší rovnováhu. Fascinovalo jí jak se mu výškově vyrovnala. Přeci jen svou výšku zdědila po nich. On od obchodníka měl Červenku a Merlin měla Escanora.
Jak šlapala opírající se o otce, Escanor skákal po jejich boku. Bolelo to snad ještě více když se to pohybovalo. Ale musela zatnout zuby a nebrečet furt jako malá vlčka. "Nevím.. nejspíše neudržím tvar vody..." Byla na tom bídně se silou, ale přesto se snažila sformovat vodu z říčky do menšího "hada", jenže se jí voda furt rozpadala nedostatkem sil. "Kam vlastně zmizela máma?" Neviděla jí, vlastně s ní také chtěla mluvit a pak ukázat jak moc se v magii zlepšila.

Bolelo to, každý pohyb jejím obličejem bolel jak se napínala kůže na které měla své rány. Ale nejspíše si je opravdu vysloužila za svou neopatrnost. "Iridana jsem poznala když se toulal sám dál od rodičů. Ale to že jsme se oba dva stali kořistí lišky bylo zaviněno tím, že si nás prostě vyhlídla za potravu." Musela na chvíli přestat, jelikož rána skutečně bolela. Dostala ale za uši. "Nemohla jsem ho nechat zemřít. Co kdyby to vyvolalo konflikt mezi Zlatou a Chaosem?" Měla k tomu i jiné důvody. Více méně si ale své chvíle s Iridanem užila. To co se stalo pak nemohl ovlivnit ani jeden z nich. Podívala se na otce, který jí zase kázal ať na sebe dává větší pozor. "Být silnější, tak nemusím.. přecenila jsem se." Rozhodně se přecenila, hodilo by se získat nějaké ty procenta navíc. Nebo spíše v tomto případě zesílit, ve vlčím světě neexistují procenta.
Pokývala hlavou. "Pak ti.. předvedu co jsem se naučila." Odpověděla mu klidným tónem. Její otec jí chtěl podpírat, jenže to by byla pro ní ještě větší porážka. Pomalu se zvedla na své dlouhé úzké nohy a zadýchala se bolestí. "Jen ať to bolí.. použít sama iluzi dříve, tak bychom utekli před tou liškou." Byli věci které rozhodně mohla udělat jinak. Mohla je prostě zvládnout bez zranění. Když otec zmínil lasici, musela se na ní podívat. "Našla jsem ho u obchodníka. Více méně se ke mě ale Escanor přidal sám." Vysvětlila otci. Zmiňujíc i to, že lasice už jméno dostala. Navíc měla už i určené pohlaví. Chvíle odpočinku jí rozhodně pomohla, ale nebylo to stále nejlepší.

Zvedla svůj pohled k výrazně staršímu samci. Vypadalo to že svého otce jako vždy uměla vystrašit. Lehce se zazubila, jen co jí síly stačily. "Prala jsem se s liškou. Popravdě bych utekla nebýt tam ten syn chaosu. Ale měla jsem obětovat svou a tvou pověst a nechat ho zabít liškou? Pár ran není nic. Jizvy budou připomínat to, že jsem neovládla plně vodu či iluze." Merlin na sebe nikdy nebyla měkká. Vždy požadovala po sobě více, nejspíše to bylo i z psychologického důvodu a toho, že byla vlastně.. princeznou Zlaté smečky. Nebo to bylo spíše kvůli tomu, že chtěla aby její jméno mělo v tomto světě cenu? "Pomůžeš mi prosím s vymytím ran? Mám je zanesené." Oslovila svého otce Merlin s odhodláním, že se postaví na vlastní packy, ale stále byla slabá z předešlé bitvy. Cítila se před svým otcem zase jako vlče co mu nesahá ani po kotníky, však ona nedokázala porazit ani lišku.. a to byla liška jedním z menších protivníků. Escanor(lasice) vedle ní teď nervózně pohopkával. Sledujíc Aetase zda mu nějak neublíží.

Postovaná 12.
(--- Mlžné(přes Zubří pláně)
Pomalu se jí podlamovali nohy únavou, ale přesto to nevzdávala. Šla na jistotu podle pachu jejího otce. Cítila ho jako by se vůbec z onoho místa nehnul. Cítila ho jakoby se vůbec nevydal někam jinam a stále na ní čekal. Podlomily se jí nohy a ona padla na zem. Zakňučela a pokoušela se zase zvednout na nohy. Takhle jí nikdo nesmí vidět. Takhle se nesměla před všemi ztrapnit. Nechtěla se ani takto ztrapnit. Podívala se směrem kterým mířila. Měl tam být její otec.
Pomalu se šourala doufajíc že ho brzo uvidí a hle. "Tati!" Zavolala zoufale doufajíc že si jí hnědý vlk všimne. Doufala že její otec bude vědět něco o tom, co se mělo udělat s ranami které měla Merlin na svém těle po útoku lišky. Doufala že se její otec nebude až moc bát o její zdraví. Přece jen přežila... podívala se na něj a dále se pomalým tempem blížila. Escanor na jejích zádech vypadal jako kdyby nevěděl sám co má dělat, ale následoval by jeho majitele až na konec světa..
Jen co se dostala k otci tak se svalila na zem. Vyčerpaná.

Postovaná 11
(--- Tajga (přes Začarovaný les)
Každý krok bolel jako by se do Merlin zabodávalo tisíce nožů. Každý mililitr krve který vytekl jí dodával ještě větší bolehlav. Escanor se stále držel na jejích zádech zatím co ona postupovala. Krok po kroku. Krev stále stékající z jejího čumáku. Oko naštěstí měla použitelné, ale jizvu po drápech tam bude mít do budoucna pěknou. Povzdechla si a na chvíli se zastavila. Mlha obklopovala její tělo. Zas jí popadla deprese. Ona měla být nejlepším mágem zlaté smečky? Ona si chtěla říkat dalším jménem? Měla vůbec na to? "Kdyby mě teď viděl Faust tak se mi vysměje... vůbec nic jsem nedokázala." Zamumlala tiše. Sklopila hlavu k zemi. Sužoval jí divný pocit. Takový který jí stahoval hrdlo že skoro nemohla dýchat. Přesto se vydala dál. Musela najít otce a matku. Musela je najít doufajíc že jsou oba dva více než v pořádku.
---) Zlatý les (skrz Zubří pláň)

Postovaná 10
Merlin se dívala na ty dva. Zraněná cítíc jak jí z těla odchází více a více energie. Podívala se na Iridana a usmála se. "Nebyl si slabý. Naučil ses spolu se mnou cenou lekci, zapamatuj si jí a až se příště setkáme.. nakopeme nějaké lišce společně prdel." Leč Merlin byla ta která lišku odrážela nejvíce, i Iridan se svým podílem bitvy zúčastnil. Alduin jí pak upozornil že Chaos nemá vlastní území, dobré vědět že existuje smečka která nemá pevně dané území. Přesto jí upozornil že mají sídlo v Tiché. "Uvítala bych spíše jiné elementy, ale děkuji za nabídku. Zvážím to. Při nejmenším přijdu jen navštívit vašeho syna." S tím se Merlin otočila k odchodu.
Zastavil jí jen hlas Iridana který žadonil aby s nimi zůstala. Merlin stáhla uši k hlavě. "Iridane.. víš že mám domov jinde. Jsem dítě Alf, byla by zrada otočit se k vlastní smečce zády. Navíc otec musí trnout hrůzou že jsem tak dlouho pryč. Slíbila jsem mu, že se vrátím jen co prozkoumám jiné věci. Za tebou se vrátím až budu také více umět. Neber to jako že se v životě neuvidíme. Budu pamatovat na náš slib." Přikročila k němu a dala mu packu na rameno. Bolelo jí to, ale tohle bylo gesto které mohlo pro oba dva hodně znamenat. "Navíc díky tobě jsem poznala že existují i smečky, které mají v sobě pevnou disciplínu. Ale nejspíše chaos podporuje hrubou sílu.. to není nic pro mě. Pro Merlin Belialuin." Rozhodla se nakonec že by si mohla říkat nějak víc. Tuhle skutečnost však zatím věděl jen Iridan.
S tím se Merlin otočila a pomalým krokem vykročila směrem k jejímu domovu.
-) Mlžné pláně (přes Začarovaný les)

Postovaná 9
Merlin se koukala na dospělého vlka. Nechápala jeho rozhodnutí slepě vést syna dále ve jménu smečky. Dívala se na něj a dusila v sobě slova která mu chtěla říct. Ještě by mohla dostat přes držku. "Dělám co by udělal každý vlk co má v srdci kapku soucitu." Odvětila nakonec polykajíc slova co by mu nejraději dodala. Nemohla každého urážet jak si jen chtěla, byla dost stará na to aby mohla ještě Zlatou smečku přivést do záhuby. Sice Merlin nevěděla nic o tom co se tu stalo ještě dříve než se narodila, ale chápala Iridanovu nerozhodnout. Cizinec jí však nabízel i něco po čem by neměla jizvy. "Někdy jsou jizvy dobrou připomínkou naší slabosti. Myslím že si ty své právě z tohohle důvodu ponechám. Aby mě to dále nutilo, abych se stala mistrem magií." Ale přesto.. držela se tak moc napřímená aby se vlkovi svou výškou vyrovnala. Byla sama brzo dospělou, měsíc ani ne.. než se zase listy začnou zbarvovat.
Otočila se na Iridana. "Také otci řeknu jak si po mém boku bojoval." Iridan narozdíl od ní moc dobře věděl že Merlin je také dcerou alf. Urovnat mysl otce, aby si nemyslel že je chyba na straně chaosu bude hlavní co Merlin bude muset udělat. Nikdo nechtěl nesmyslné bitvy. A to že ignorovala fakt že právě vlk před ní byl otcem Iridana? Mohl se rozhodovat sám. "Pochopím když se teď budeš chtít vrátit s otcem. Někdy si tě pak u Chaosu vyzvednu a ukážu ti Zlaté stromy." Tyto slova zase patřila mladému hnědému vlkovi. Nemuselo to nutně znamenat rozdělení jejich stopy navždy. Merlin ale teď musela najít otce a pak jít hledat Fausta.