Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo by dál neslušné s matkou argumentovat. Povzdechla si proto. "Jednoho dne bych chtěla porozumět většině magií, i když bych je sama neuměla ovládat. Je dobré je znát a analyzovat. Je dobré vědět zda existují vlci jenž magii ze základu neovládají. Štve mě proto, že někdo jako on neumí respektovat magii a její zákony, ohrožuje tím mou rodinu a smečku jen proto, že mu nikdo nedal průpravu životem." Vysvětlila matce své jasně stanovené cíle. Nikdo by si neměl zahrávat s vlkem kterým byla Merlin. Když jí otec předal zprávu o tom, jak se choval Deiron, div si neprorazila packu čelem, ale zdržela se vnějších projevů. Uvnitř své hlavy se však odehrával právě onen scénář. "Pokud puberta nutí vlky dělat zcela iracionální věci, zmražte mě. Nechci takto dopadnout." Bylo vidět že ona opravdu s Deironem nebyla nejspíše jedné krve. Neměla jí matka tajně s někým jiným? "Deiron či Atray nechápou, že i když jste rodiče, stále máme na starosti více vlků než jsme my. Sobecky se staví do předních pozic a pak jak uražené slečny utečou. I když... Atray je na tom mnohem lépe s přijímáním pravdy." Zhodnotila své bratry a odkašlala si. Musela být už více hodná, ne každému se hodilo slyšet pravdu. Matka vysvětlila situaci s jejím bratrem a Merlin se ušklíbla. A to ho chtěla poznat. Nakonec poznamenala že se Merlin chtěla stavět v obchůdku. "Pokud to tátovi vadí, můžeme si klidně na území smečky odpočinout. Je mi to jedno. Hlavně jak jste s tím komfortní vy." Její odpověď byla rychlá. Nevadilo jí se na chvilku někde jen tak zastavit, odpočinout si. Její magie počká, určitě nikam nepospíchá. "Klidně se i chvilku můžeme více učit v klidu, bez nutnosti ovládání. Jistě jsou ostatní elementy, kterým by bylo zadobro porozumět, byť jen z výkladu." A to byla puberťák.. nechtěla se vidět až bude skutečně dospělá. Připadala si tak moc inteligentní oproti ostatním vlčatům, že chvílema cítila i úzkostné stavy. Chtěla se zbavit své inteligence, být prosté malé vlče jenž uspokojí pouhá hra s otcem, tvorba nových slov..

Otočila se na matku a narovnala se pořádně. Její výška se nějak drasticky neměnila, ale v jednom roce by měla být stejně velká jako bude v dospělosti, takže to žádné malé vlče nebylo. Nelíbila se jí její slova. "Avšak nejsem ta co by se mu měla omlouvat za můj názor. K čemu mu je silná magie když jí neovládne? Ohrozí všechny, už jednou tě zranil. Potřebuje někoho kdo mu dodá disciplínu. Láska je jedna věc, ale co bych dělala kdyby tě zabil? Co bys dělala ty kdyby zranil kohokoliv ze smečky smrtelně?" Merlin nedokázala snášet to, že její matka ignorovala možné nebezpečí od mladého vlka. Byl nebezpečný, už jednou jí zranil a ona si pořád neuvědomovala pravdu? "Opravňuje mě to mít vlastní názor, stejně jako Zarina má názor na mě a já na ní. Rhaaxin tě zranil, ohrozil tě na životě. Každé nelogické kroky které ohrozí život nejen tvůj jsou.. iracionální." Ke své matce byla upřímná. Nehodlala si nasazovat růžové brýle. Ona třeba nehodlala svou magii používat dokud jí plně nebude mít ve svých packách. Jakýkoliv krok který by ublížil všem okolo sebe by neodpustila sama sobě. Nehodlala se však více hádat. Každá z těch dvou měla svým způsobem pravdu a Merlin si to uvědomovala. "Každá magie je silná. Některá více a některá méně. Důležité je, aby více neubližoval členům vlastní smečky. Jistě jsou tu vlci co mu pomohou s ovládnutím magie. Třeba ten co je prodává. Určitě bude mít nějaké soupisy o magiích." Sama se však vydala za svou matkou.
Šli relativně chvilku, poté jim cestu zkřížil ten kterého Merlin chtěla potkat. Nebylo to sice moc rodinné setkání, ale takové více rodinné už bylo. Nejdříve se otec pozdravil s matkou což Merlin zcela chápala a dávala jim prostor. Poté se vrhl na ní. "Tati." Lehce se o něj otřela, aby se neřeklo. Nebyla moc na ten kontakt. "Jak to šlo? Co Deiron?" Zeptala se otce s úsměvem. Chtěla něco slyšet o svém bratrovi. Zajímalo jí jak se mu vedlo. Viděla ho snad ještě méně než Atraye. Přesto teď ona chtěla být středem jejich zájmů. Neviděla je moc pospolu, navíc potřebovala vědět zda to co chová k Rosému byla skutečně láska.

Merlin se nezdálo, že by bylo bezpečné se pohybovat v okolí vlků, kteří uměli magii ovládat, ale i neovládat. Ten blbec Rhaaxin to neuměl a jak nebezpečný byl. "Naopak, i ten co neumí magii ovládnout je nebezpečný. Nepamatuješ si už na toho žlutého blba co tě zranil?" Zeptala se své matky. Merlin neměla problém někoho označit za idiota pokud si to skutečně zasloužil a Rhax svým chováním dostal v tomhle jedničku s hvězdičkou. Neuměl ovládnout svou magii a zranil ostatní. Nemohla mu to odpustit. Podívala se na matku a doufala, že se matka nezachová jako Zarina, která jí nejspíše jen za její názor nechala samotnou. "Ráda bych aby s námi šel táta... chci konečně zažít rodinu. Ne vás oba nějak vídat odděleně. Navíc táta vypadal smutně že s ním nejsi." Uvědomovala si jak to bolí, když s vámi milovaná osoba není. Co vlastně dělá Faust? Je mu dobře? A co Wyian? Merlin se podívala směrem jakým měl být její otec. "Půjdeme tátu vyzvednout?" Zeptala se matky. Poslední dobou měla pocit jako by se jí svět měnil. Konečně ale uměla magii. Jenže co bude dělat, když.. možná pak na všechno skončí sama kvůli své inteligenci? Co když jí někdo zabije jen kvůli tomu že bude moc chytrá?

Docela jí to dodávalo sebevědomí, ta vhodná slova matky. Takhle se měl chovat rodič a ne že se Merlin bude potloukat světem sama. "Vodou se ale neubráním. Jistě musí existovat něco co jí zničí. Něco co jí vysuší bez mrknutí. Chtělo by to magii co se nedá jen tak zničit." Přemýšlela nad slovy matky. Změnit se ve vodu? Však by jí něco mohlo zabít kdyby jí to vyrušilo, ale zas když se ve vodu mohla proměnit nebude jí nejspíše dělat problém být ve vodě déle než byla kapacita jejích plic. Bylo to prosté, ale zároveň to dávalo dokonalý smysl. "Nevadilo by ti, kdybychom se po něm šli podívat? Chtěla bych si vylepšit magii. Navíc nějak zjistit co je ta druhá schopnost." Zeptala se matky. Pokud by nechtěla jít, nevadilo by jí to, ale přeci jen věci se lépe táhnou ve dvou. Matka dokonce zmínila i magii vzduchu, což.. vzduch byl to co zrovna dýchali, byl také všude okolo nich. "To zní.. docela dobře." Přemýšlela nad slovy matky doufajíc že něco takového jako levitace bude fungovat a nebude se díky tomu muset okrádat o něco.

Povzbuzující slova matky. Merlin se soustředila jen a jen na vodu, kterou vytáhla ze země. Cítila její energii, cítila její divokost a zároveň klid. Tak taková byla voda, Merlin jí znala v mnoha podobách. Další krok si však musela pořádně promyslet. Jak s ní bude hýbat? Pomalu či divoce? Je to prodloužení její mysli, bude dělat to co ona přikáže. Tak Merlin vnímala magii. Jako to co ona dokáže jen díky své bystré hlavě. Nebylo divu že po chvilce uvažování se voda začala ve vzduchu tvarovat do vodní koule. Bylo to mnohem lepší na manipulaci a o navíc voda byla zajímavým elementem. Brzy se vodní koule začala pomalu, ale jistě pohybovat. Merlin to ale dlouho nevydržela a koule se se šplouchnutím rozplizla na zem. Byla zadýchaná, ale pyšná na to co dokázala. "Chtěla bych.. vědět zda je tu něco jak si vylepšit svou magii." Zeptala se zadýchaně. Ovládat něco dávalo i Merlin zabrat. Nebylo to jako její inteligence, ale rozhodně magiím rozuměla. "A také.. jak bych se mohla vznášet ve vzduchu?" Chůze jí štvala, byla otravná. Chtěla něco co by jí navždy usnadnilo pohyb. Navíc být nad zemí mohlo být fajn. Ale potřebovala vědět zda něco takového vůbec šlo, zda by jí matka mohla v tomhle dát nějakou naději. Navíc mohli by si udělat výlet a poznat více věcí. Atray byl.. opět lehce mimo což Merlin mrzelo, ale kde byl vlastně Deiron? A nebo Sill?

Dívala se na její matku a musela si jen pro sebe něco zamumlat. Nechápala to. Nikdy neviděla potřebu v tom cestovat s někým, když cestovala sama tak toho více objevila. Více než kdy ztratila. Odfrkla si a podívala se znovu na matku. Pokud se o ně tolik bála, tak jim měla být za zadkem, ale Merlin o svých schopnostech nepochybovala. Věřila si, věděla co dokáže za tu chvilku co už tu žila. Podívala se směrem na nebe. Už půl roku se pohybovala po světě a stále neuměla vše co si pro tebe představovala. Měla to brát jako zklamání na své cestě nebo jako milé připomenutí? Jistě, byla pořád mladá, ale život utíká tak rychle, než se naděje bude dospělou a samostatnou. Nebo spíše se to dalo počítat jako osamostatnění.
Merlin měla jednu vlastnost, která byla spíše pro ostatní otravnou. Nevzdávala se. Proto když matka nechala vodu vsáknout do země tak se soustředila pouze na to. Celou dobu se duševně připravovala na tuto chvilku a proto moc nemluvila. Soustředila se a svět okolo ní zmizel. Byla tam jen ona a místo nasáklé vodou. Všude je voda, což je něco co zrovna Merlin vnímala. Uvědomovala si jak čtyři elementy působí na okolí a ovlivňují ho, ale jí teď zajímala jen ona voda. Zprvu se to nedařilo a na místo zírala docela dost dlouho, ale pak? Pak vytahovala pomalu vodu ze země. Kapka po kapce, až se před ní objevila koule z vody. Jedna věc co půjde Merlin v životě dobře - magie. Měla velké cítění pro ně. Proto když nic u Fausta nepoznávala jí dávalo náboj aby se o vlčka zajímala. Teď se lehce zadýchaná podívala vítězně na její matku. Možná opravdu magie chtěla čas.

Podívala se nejdříve na Atraye a pak na vlastní matku. Chtěl také cestovat? Však pro něj to moc bezpečné nebylo, pro něj to bylo spíše riskantní. Nebyl tak moc inteligentní jako Merlin. Ta věc pochopila ihned. Netrvalo dlouho a naučila by se i tu magii ovládat sama. Teda nejspíše možná. "Měla.. bych pak jít radši s tebou." Zamumlala radši tiše Merlin. Podívala se na matku a zavrtěla lehce ocasem. "Ráda bych se naučila něco z magie." Usmála se na ní velice zářivě. Chtěla jí nějak podpořit s tím, že se má od ní stále co učit. Že jí má matka vůbec co naučit. Matka se jí snažila podpořit, že se její vztah s Rosém vylepší, že to nebude vůbec špatné. "No... všechno má svůj čas. Možná.. prostě nejsem pro něj ta pravá." Nehodlala to dál řešit.
Bratr se probral více než bylo třeba a začal tvrdit, že by chtěl projít portálem."Znovu bych se tam kouknout mohla." Řekla zamyšleně. Nechtěla mu kazit naděje. Pokývala na nabídku od matky doufajíc že se Atray neodpojí.

Dívala se na její matku doufajíc, že tuhle situaci jen tak někdo nevyruší. Konečně se s ní začala udobřovat, jejich vztah mohl jen prosperovat, ale ona si stejně vyčítala věci které nemohla zvrátit. "Hm... co kdyby si mě třeba naučila používat mojí magii? Zkoušela jsem to sama, ale nejspíše to bez základů nezvládnu." Nabídla své matce. Měla přece taky vodu, ne? Může jí to naučit a nebude si muset nadále vyčítat že Merlin toho moc nenaučila. Díky ní bude umět co co chtěla umět celý život. "A zdá se mi, že mám ještě jednu magii..." Přiznala se vlastní matce a podívala se všude okolo ní. Bylo to vůbec možno ovládat něco jiného krom loužiček které tu déšť vytvořil? Chtěla najít tu malou nemluvku, rozhodně jí bude muset najít pak sama. Sill nikdy neměla ráda víc vlků najednou. Merlin to respektovala, ale nechtěla jí způsobovat větší šok. Však nemluvila, nemusela přestat komunikovat se všemi. Bratr se jí zeptal po vyprávění na to co je to titán. Merlin se usmála. "Titán je obří kolos. Něco jako hoooodně velký vlk. No a ten tam právě na druhých ostrovech spí. Jednou ho můžeme jít probudit." Neměla tak dobrou vyrprávěcí schopnost jako Faust, protože vůbec neměla fantazii. Ona byla prostě krutý realista. Poslouchala vyprávění obou a pokyvovala hlavou. Matka se jí ptala na to zda jí o jejím miláčkovi nebude chtít říct něco více. Zhluboka se nadechla. "Rosé se jeví docela starší než já, ne ale o dost. Řekla bych tak půl roku. Je spíše klidné povahy a umí vyprávět dobře, poutavě, ale na rozdíl ode mě žije ve snech. Zdá se že jej adoptovala jakási Shine. Byl unesen cizinci od své pravé rodiny." Sdělila matce co o něm věděla a otočila se zase na bratra. "Já v horách byla několikrát.. Je tam portál. A když se naučíš jak se po nich pohybovat, nemusíš se bát o to, že si rozbiješ čenich." Vysvětlila mu. Pak se jí máma snažila utěšit. "Jsme mladí... nesmím ho tlačit... jednoho dne to možná pochopí co pro mě znamená." Přiznala s povzdechem. Neuvědomoval si to, byl moc mladý a ona byla ještě mladší, ale chápala tolik věcí...

Zhluboka se nadechla. Být vůdcem nebylo vůbec lehké být. Chápala její matku a dokonce i otce. Byla dost inteligentní na to, aby si to v hlavě uměla srovnat. "Chápu to. Vedeš všechny ostatní, i s mou hlavou bych to nechtěla dělat, možná proto že můj názor a hlavně inteligence je pro ostatní odstrašující. Kdybys nechala umřít toho žlutého, tak bys za to nesla snad ještě větší následky než za naší ztrátu." Odpověděla jí. Skládala si v hlavě dobře své myšlenky, nechtěla ale svou matku ihned zastrašit tím, jakou kapacitu si to v hlavě nosila. Dávala si vinu za to, že je neměla nechat se rozdělit. "Mami.. to je dobrý. Přežila jsem. To je to hlavní, ne? Přežila jsem a naučila jsem se spoustu věcí o životě." Nebyla zrovna ten nejlepší vlk na uklidňování, ale rozhodně jí tato slova mohla pomoci. "Všichni jsme přežili. Sill přežila, ale nějak se jí nechce mluvit.. a Deiron je živ a zdráv. Zrovna s tátou loví kousek odsud. Ty máš u sebe Atray." Něco pozitivního tu stále bylo. Její vlčata žila, všechna žila a Merlin dokonce i prosperovala. Nezdála se nějak vyhublá, spíše měla normální váhu. Když jí dopadla na čenich první kapka, tak se podívala na nebe. Setmělo se, bylo.. to docela nepříjemné. Neměla moc ráda noc, kdy neviděla slunce, ale zase věděla že druhého dne vyjde.
"Uhm... možná bys chtěla slyšet co se událo. Nejsem sice moc výřečný typ, ale přežila jsem díky dvěma vlkům, které jsem našla když sem hledala vás. Pak jsem se zase potkala s tátou a šla s ním prozkoumat ostrovy. No a tam jsem potkala Rosého. Ten mi lehce zlomil srdce, ale... stejně to nevadí. Co se stalo tobě?" Zeptala se jí. Bylo důležité aby se bavily, lépe se poznaly a vybudovali si mezi sebou ten vztah. A hle. Pak se k nim přivalilo něco jako divoká voda. Její flekatý bratr nebo snad sestra? Byl jako vždy velice čilý, což vykouzlilo Merlin úsměv na tváři. "Atray!" Nenápadně upřela spíše pohled na jeho slabiny, ale jak už jí jeho hlas napovídal, byl to samec. Položila mu packu na rameno, aby věděl že nějakou možnost doteků také snese. "No byla jsem docela daleko! Až na druhém ostrově. Víš že je tam obří hora co je vlastně spící titán?" Začala s jejím vyprávěním doufajíc že ho dostane aspoň na toho obřího tvora, ale sama tomu nevěřila že by tam něco takového bylo. "Ráda bych tu už zůstala... no a co jsem se naučila? Trochu lovit! Ulovila jsem sama svou první myš! Ale zase nic úžasného to není. Co vše si zažil ty s mámou? Vyprávěj." Snažila se zapojit i svého bratra do jejich debaty. Menší rodiná idylka takto večer.

Když se bavila s Rosém, že by možná svou mámu chtěla najít, tak si rozhodně nepředstavovala, že to shledání s ní bude takovéhle. Nikdo si nepředstavuje, že jejich shledání znovu s lidmi ke kterým měli chovat city mělo být takovéhle. Byl už pomalu večer. Celé dopoledne i poledne strávila s Rosem. Jasně že si po klidném dni neuměla představit, že večer bude takovýhle. Povzdechla si a unaveně, ne fyzickou únavou, spíše psychicky. Zavřela oči a napočítala do desíti. "Po tom co jsem viděla toho žlutého jsem opravdu slabou být nechtěla a přiznávám...že Zarina co odvedla kluky se ztratila spíše mě, ledovému a hladovému vlčeti. Jarní deštík dopadal na její srst. Neříkala že Zarina pochybyla, ale i ona rozhodně uměla počítat do tří. Otevřela zase oči a prohlédla si s nimi matku. Bylo vidět že svou chybu chtěla napravit. Aspoň to Merlin zahřálo u srdce a po tom, co byla odmítnutá byla za tuhle akci spíše ráda. "Máš šanci to.. pořád napravit. Ale po dnešku už prosím žádná.. dramata. Srdce mám díky jednomu vlkovi na milion kousků." Což byla pravda. Neměla po dnešku nejmenší náladu na to, aby musela ještě řešit a hádat se s mámou. Každý dělal chyby, ona udělala to že se zamilovala a i přes bolest, jenž jí ten vlk způsobil se nepustila. Pořád tam u něj zůstávala. Byla unavenou z předstírání že jí vůbec nebolí se na Rosého dívat a předstírat jak je ráda za to, že jí bere jako sestru.

Aspoň ona si jí pamatovala, však proč by ne, když jí porodila. Ale co tak viděla Renbli, tak pochybovala o tom, že jejím otcem byl skutečně hnědý vlk. I ona vydechla, ale nehodlala se přiblížit, zatím ne. Pouze pokud použije nějaké rozumné vysvětlení. "Nemohu říct to samé, skoro tě neznám..." Odpověděla jí na to co řekla. Nejspíše to čekala, ale stejně chtěla aby její matka cítila stejnou bolest a slova? Slova jsou tou nejlepší zbraní, jakou Merlin mohla zvolit. Ale ona to nejspíše věděla, věděla jak špatnou matkou byla. Ale pokud jí aspoň Atray bude mít jako dobrou matku, tak bude.. něco splněno. Nečekala však že se jí hned začne omlouvat. S tichosti si vyslechla, co jí zabránilo v tom, aby se o ní postarala. "Skoro jsem zemřela... ale chápu, jedno dítě je méně než dvě děti a k tomu.. samci." Prohlížela si Atraye a docházelo jí to, že skutečně to nejspíše bude samec. Nemohla ale mít matce za zlé, že se jí nevydala hledat. Ale pořád neměla tak dobrý argument jako její otec. Ona věděla že Merlin někde byla bez pomoci. "Táta měl aspoň lepší omluvu, Athai." Nejhorší co může vlče udělat rodiči je to, že ho osloví jménem. Merlin ale měla plné právo se vztekat. Čekala lepší výmluvu pro to, že jí nechala skoro umřít. Jak by reagovala kdyby skutečně zemřela, kdyby se o ní tehdy nepostarali? Navíc ona furt neuměla lovit pořádně. Uměla jen a pouze od začátku bojovat o svůj život.

(--- Sněžné tesáky
A tak se Merlin dostala do zlatého lesa, kde jí nezbývalo nic jiného než se kouknout zda se její otec s bratrem nevrátili. Nevěděla zda to byla pravda, protože co si budeme, Merlin byla někdo kdo byl realista. Pochybovala že by se zrovna sem vrátil otec se synem po úspěšném lovu a ne rovnou do smečky. Přesto jí něco trefilo do nosu, něco co neznala, ale připadalo jí, jako by to znala celý život. Pach něčeho, nebo spíše někoho. MIlovaná osoba na kterou zapomněla? Ano! Nejspíše to byl buď matka či bratr. Ale cítila dva pachy. Nejspíše byli spolu? Ne, nemožné. Přesto jí zvědavost nedala a ona se vydala směrem odkud pachy cítila. Otec by jí nejspíše sežral za to, že šla více méně za cizinci pro ní, ale nevěděla zda existovalo kouzlo na to, aby si mohl někdo přivlastnit pach někoho jiného.
A tak tedy šla, po stopách pachových dokud... vlče až moc podobné jí a dokonce i vlčice, o dost starší jak ono a nejspíše ve věku jejich otce. Zavrčela. Ne, pokud byla takhle blízko, tak proč se na ní nepřišla zeptat?! Pokud si jí matka všimne, nesmí čekat milé představení. Spíše ostrá slova plná zklamání.

(--- Rokle
Cesta sem byla už tak moc repetetivní, že Merlin nevěděla co si o tom měla myslet. Proč pořád musela cestovat jen mezi těmi dvěmi místami? Už jí to začínalo pomalu štvát. Ale možná by měla jít zase za jejím otcem. Jistě. Její otec na ní rozhodně čekal. Někde, ale měl u sebe stále Deie. Ale možná někde v okolí byla její máma, její matka kterou v životě pak už neviděla. Sakra. Možná by se měla pokoušet jí najít. Nevěděla ale zda jí matka vůbec chce, když jí zatím neviděla. Ale jistě měla nějaký dobrý důvod. Možná jen hledala její sourozence, který Merlin taky neviděla. Měla bratra a sestru nebo bratra a bratra? Nebyla si jistá jejich pohlavím.
Podívala se na cestu před ní a rozhodla se, že se teda ještě vydá to zkusit do zlatého lesa, kde ještě její matku nehledala. Možná se přeci jen... nějak dostala k lesu a hledala jejího otce, jí a Sill někde mimo smečku. Ne, nemožné, ale zkusit to mohla.
---) Zlatý les

(--- Červená louka (Přes nejvyšší horu)
A tak se Merlin pokoušela zase přejít nejvyšší horu. Prvně se jí to moc nedařilo, ale pak to přeci jen vyšlo a ona už před sebou mohla vidět rokli do které mířila. Nevěděla co vše by se mohlo stát, ale doufala že ho skutečně najde, že si ho zase k sobě přivine a bude nadšená z jeho přítomnosti. Její otec by nejspíše nebyl nadšený, že kvůli němu šla až takhle moc daleko, ale ona musela! Tohle by asi před někým jiným neokecala. Ani táta by jí neuvěřil to, že jí tenhle vlk nutí dělat šílené věci.
ZÁPIS RYCHLOHRY
A tak ho skutečně našla. Byl tu a dokonce jí i našel. Byla hrozně ráda, že ho zase našla a dokonce se utvrdilo, že ty city jenž měla díky tomu, že je ten divký vlk střelil nebyli jen díky tomu. Byl pro ní něco jako senpai pro některé dívky. Jejich hra byla vlastně vyměňování slov a postřehů. Merlin si tento čas s Faustem naprosto užívala že skoro zapomněla na čas, vše okolo ní přestávalo existovat kromě něj.
Ale pak se stalo něco za co se Merlin musela proklínat. Ztratila se mu, jen díky její vlastní chybě a nevěděla kdy tohohle vlka zase uvidí. Zabolelo jí to u srdce.
KONEC ZÁPISU
"Rosé!" Křikla z plna hrdla, ale neviděla ho nikde okolo sebe. Smutně si povzdechla a otočila se zase směrem kterým přišla. Měla by se zase vrátit... měla by, protože už tu neměla bez něj co dělat. Copak se jí on ztrácel jen tak pro srandu nebo tohle všechno byla její chyba? Nechtěla brečet jen díky tomu, že někdo koho tolik měla ráda se jí ztratil. Tiše se proto tedy vydala směrem zpět. Neměla proč tu dále skutečně zůstávat, bylo to tak daleko od domova, bylo to tam kde se neměla sama pohybovat. Možná jí ale Faust hledal také. Nesměla ztrácet naději, ale ta pomalu zhasínala s tím jak se tam posadila a čekala na něj. Chtěla se aspoň.. rozloučit? Ale on se přesto nevrátil během pár minut. A tak se vydala na cestu zpět.
---) Sněžné tesáky

(--- Zubří pláň (Přes tesáky)
Když se konečně dostala zase na tuhle louku, nezbývalo jí nic jiného než najít nějaké to občerstvení v podobě svěží modré vody. Merlin nevěděla zda to bylo něco speciálního hledat zdroj vody někde na těchto místech, ale řídila se podle sluchu. Díky tomu se jí podařilo najít své první jezírko s vodou. Byla nadšená, ale zároveň jí to připomnělo jak se svou magií neumí vůbec nic. Povzdechla si. Tohle nebylo fér. Proč byla pořád tak slabá? Sklonila hlavu k vodě, aby se napila. Osvěžila díky tomu své hrdlo a zastřihala ušima, slyšela nějaké zvuky. Nehodlala se k nim moc přibližovat, bůh ví co to mohlo být za tvora a proto se radši schovala do keříčku. Když zvuky zmizeli, tak zase vylezla a odhodala se, že se vydá dál, protože tohle rozhodně její kamarád nebyl.
Vydala se proto dál, její směr byl jasný. Ta divná louka nebo rokle. Daleko se její kamarád dostat nemohl, nebo mohl? Bála se o něj více než o vlastní život a také doufala že o ní nic její otec nezjistí, nebo dostane zákaz se od něj vzdalovat. Byla daleko od smečky, daleko od všech zase na vlastní pěst.
--) Rokle (přes nejvyšší horu)