Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Květoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Louku nechat za sebou nebylo tak složité. Zajímavější bylo vskutku to, že jsem hledala v horách pěšinu, díky které jsem se mohla dostat na druhou stranu. V horách jsem cítila směrem na Sever smečku, ale od jejich hranic jsem byla dostatečně daleko na to, abych se nijak stresovala, že bych jim snad měla vlézt na oči.
Místo toho jsem si to razila tou pěšinou a cítila jsem dílky magii, že jsem se opět blížila k tomu jezeru ve kterém byla spousta a spousta soli. A ne jen to, cítila jsem tam i vlka, společností jsem nikdy nepohrdla a tak jsem si to mířila rovnou za ním.

<- Zubří pláň (Přes Tichou)

I když jsem těmito místy už párkrát prošla, pořád mi připadali stejně úžasné a uvnitř jsem cítila že kdybych chtěla stále bych měla co prozkoumávat na každém z těchto míst. Tam bych našla kámen co tam předtím nebyl, tam se už jaro probouzelo. První jaro loňského roku bylo úžasné, i když jsem toho za sebou neměla příliš prožitého, sotva jsem v té době chodilla.. ale nyní, nyní jsem si ho jako již skoro dvouletá vlčice hodlala užít. A s Deironem? Pokud se během jara stihneme bude to ještě o tolik lepší.
Louku projít byla hračka, stejně tak ulovit nic nečekajícího zajíce s pochroumanou nožkou a naplnit tak svůj hladový žaludek. V takových chvílích jsem si připomínala to, že bez smečky mi bylo dobře. Zvládla jsem zimu, zvládáme každé roční období. Ale tušila jsem zároveň, že jednoho dne nejspíš v ní budu, ale teď to to jednou nebylo.

-> Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

Čas s Astrou utíkal dost rychle a tak se stalo, že už ode mě věděla nejspíše vše na co chtěla. "Ať tě síla provází." Dodala jsem při jejím odcházení a brzy jsem teda skončila sama na této pláni a chvíli jsem uvažovala co dále.
Kdybych do lesa na území vstoupila s Astrou tak to vypadalo aspoň, že bych měla dobrou výmluvu, teď jsem ji ale neměla. Mohla jsem vstoupit tam i tak, a schopná jsem toho byla, to vskutku ano, ale spíše jsem přemýšlela nad tím co by na to řekl sám Deiron, jen jeho názor mě v tomhle ohledu zajímal,
Pro teď jsem však jen mířila do zátoky a tam někde dál za ní na další louku, tentokrát jsem celkem kráčela teda ke smečce v horách.

-> Květoucí louka (přes Tichou)

Čas strávený Astrou byl podivný vskutku, ale už jsem se ani tolik nedivila. Nad jejími slovy jsem tedy jen kývla hlavou. ''Tušila jsem, že to řekneš.'' Zamumlala jsem, spíše však pro sebe, ale jistě to Astře určitě neuteklo.
Podívala jsem se na ní. ''Jsem jindy celkem bystrá, přísahám... Ale proč pořád opakuješ svá slova? Nyní konkrétně to, že je jaro.'' Natočila jsem hlavu na stranu. Mělo to nějaký hlubší význam. ''V zimě možná nemoci hrozí. Letošní zimu jsme si vskutku užili.'' Ale pokud jsem si pamatovala, moje první zima nebyla tak hrozná.. Jsem zvědavá co mě čekalo až přijde ta další.
Při Zlaté jsem přikývla znovu. ''Ano, sídlí v tom lese ze kterého jsme vyšli. To jsem ještě nezmínila?'' Zvedla jsem hlas v otázce. Pátrala jsem v paměti. Měla jsem však pocit, že jsem ji stoprocentně zmínila to, že v lese se jedna nachází a že ji dokážu nasměrovat i k těm dalším. ''No možná jsem ti ji jen nepojmenovala.'' Zamyšleně jsem prohlásila s tichým dodatkem 'hm'. ''Kromě Zlaté a Alateyské je tu ještě Daénká, Společenstvo Chaosu a smečka v poušti, ale to ti neprozradím jak se jmenuje. To netuším.'' Věděla jsem podle pachu, že tam nějaká byla, ale byla jedinou se kterou jsem neměla žádnou interakci jako takovou. Podívala jsem se opět na Astru. Měla jsem ještě něco co chtěla vědět?

Jméno vlka: Alduin
Počet postů: 18
Postavení: Beta
Povýšení: x
Aktivita pro smečku: Účastní se pomoci pro Hlídače
Krátké shrnutí: Vyléčil se z Apatického onemocnění a vyšel společně s Avanté z úkrytu. V Tiché si nakoupil u Wua a pak se s Avanté rozhodli, že zase chvíli půjdou každý po svém, Alduin se vydal směrem k Jezeru a cestou zaslechl vytí Hlídače.
Zjistil o co go a přidal se k zábavě, nyní s Noirem kráčí v lese k blízkosti Tábora vlků, které mají dle Hlídače vyhnat.
Bobříci: Pěšák - pomáhá Hlídači s jejím problémem. 10kšm a 10% - vyplnit 7% do obratnosti a zbylé 3% rozměnit

<- Zlatý les

Nebyla jsem slepou a ani hloupou a už jsem s Astrou nějakou tu dobu, i když krátkou, strávila, abych do tak nějak domyslela, že uvnitř vlastních myšlenek opět nad mými slovy kroutí hlavou. Byla to vskutku jiná osobnost, než ty, které jsem doposud měla tu čest poznat. Ale vše je jednou poprvé a vlčice byla svým způsobem zajímavá, že.
Byla ticho dlouho, až do chvíle kdy jsme došli k řece a pokynula mi, abych se prosadila. "Vím co tento krásný, nýbrž i nebezpečný dar pro život umí." Řekla jsem a vskutku se posadila. "Jsem s vodou spjatá stejně asi tak, jako ty." Dodala jsem. Když pak dokázala že umí počítat, usmála jsem se. "Ano, tři jsme." Pozvedla jsem obočí. Ale spíš jsem měla pocit, že nad tím slovem bylo i něco jiného. Sledovala jsem jak se usadila také. "Ano. Pokud mě nepotká osud, jako příchozí vlky tady, tedy to co je vytrhlo z jejich běžného života a dostalo je tady, tak opravdu neplánují z Ostrovů zmizet." Přesto záleželo na ironii osudu. "Navíc co mi je tak známo, z Ostrovů není cesta pryč." Takže jestli hledala způsob jak se dostat na ten sever odkud pocházela... inu, měla by se jít spíše podívat na ten náš. A nakonec mi z toho mluvení vyprahlé také a tak mě čekalo také příjemné studené osvěžení. "A ty plánuješ se podívat na zdejší Sever? Třeba ti sednou členové smečky že Severu a najdeš zde domov." Podívala jsem se na ní. "Nebo by tě zajímala jiná? Měla jsem původně v plánu jít se podívat tady do té Zlaté." Sice zkontrolovat hlavně Deirona, ale to už byl můj osobní záměr.

Nad její poznámkou o tom že je jaro, jsem jen pootočila hlavou. ''To vskutku je.'' Možná jsem byla ještě hodně mladá na to, abych pochopila co tím myslela. Nebo možná jsem to tušila, ale přijmout jsem to jako fakt jednoduše nemusela, žejo.
Když se zmínila o tom, zda bych měla v blízkosti úkryt. Zavrtěla jsem hlavou. ''Ne, proč?'' Zeptala jsem se. ''Zatím užívám úkryt svých rodičů, ten se nachází v blízkosti Daénské smečky na druhém konci ostrova. Ale když o tom tak mluvíš, stejně jsem uvažovala, že bych si tady úkryt našla, ale až s..'' Zasekla jsem se před vyřčením jeho jména. ''No, později. Prostě už se koukám po svém vlastním.'' Dodala jsem nakonec jednoduše.
Sic jsem měla jedno rudé oko od narození, nějak jsem si celkově nepřipadala ve své kůži. Takhle jsem byla spokojená. To bylo nejdůležitější.
Pak když se rozhodla z lesa vydat ven, pokynula mi, že mohu jít s ní. Já se podívala kamsi do hlubin lesa, měla jsem přece jiný plán.. Usmála jsem se pro sebe a pak se vydala za Astrou. ''Oheň ovládá můj otec. Já, sestra a bratr jsme však podědili vodu po matce. Ale kdybych chtěla jistě by nebyl problém od Wua se oheň naučit.'' Řekla jsem zamyšleně. Možná bych později ho měla najít ještě jednou? ''To ti mohu potvrdit. Je tu spousta jezer a říček, nevyjímaje že je ostrov odklopen mořem. Chvíli mi trvalo nenechat se mást a naučit se vědět kam jít.'' Jo, možná se mohla cítit Astra ohroženě, že ji radilo vlče?

->Zubří pláň

Pozorovala jsem Astru a jen ztěžka hádala jaké myšlenky se honili její hlavou. A tak se stalo, že další její slova už mi jenom odpovídala na můj dotaz. Musela jsem se pro sebe sama opět nad ní pousmát. Byla jsem sice mladou vlčicí, ale nic co by se mi muselo opakovat vícekrát. ''Chápu.'' Řekla jsem jednoduše z úsměvem. ''V tom případě by ti ta v horách na severu určitě vyhovovala. Netuším teda jestli drží jednotu, ale žijí v podmínkách na které jsi zvyklá.'' Pokynula jsem hlavou, smečka z tohoto lesa tudíž nejspíše nebyla nic vhodného pro ní.
Když se zadívala do mých očí, já se dívala do jejich. ''Spíš do žluta řekla bych.'' Opravila jsem ji a pak se zasmála. ''Narodila jsem se s vodním elementem. Původně jsem měla jedno oko modré a druhé červené. Opět kouzla obchodníka pana Wua.'' Dodala jsem. ''Oči se mi myslím zbarvili podle magického Světla které ovládám kromě vody také.'' A pak jsem kolem vlků viděla světélka, jejich aury, ale to jsem se ještě nenaučila rozpoznávat tolik a tak to ještě nebylo k tomu, abych to snad mohla vyzvednout. Ale chlubit jsem se nechtěla, neměla jsem to za potřebí. ''Také bych tě typovala vodu či vzduch dle tvých očí?''

Musela jsem opět pozvednout nad Astrou jedno obočí o pár stupínků výše. ''To nepopírám.'' Začala jsem. ''Ano, mojí rodiče se tu dostali podobným způsobem jako ty. Tady se však už seznámili a postupně spolu založili rodinu.'' Odpověděla jsem na jednu polovinu otázek, ''A ne.. teda, myslím že ne. Proč by mělo? Tady žijí dva druhy vlků. Ti, kterým vyhovuje život vlka samotáře, případně se svou rodinou. A ti co se přidají do jedné ze smeček.'' K tomu všemu jsem pokynula tlapkou i směrem hlouběji do lesa. ''A jestli jsi ty ta, která do smečky chce jít. Tedy v tomhle lese žije jedna. Případně bych tě dokázala nasměrovat i k těm ostatním.'' Položila jsem tlapku opět k tělu.
O Wuovi mě však skutečně tyhle teorie bavili. Nevypadala, že by tomu moc věřila. Odněkud jsem vytáhla ty kamínky šedého měsíce, které Wu sbíral za ty věci a za dala Astře dost prostoru na to aby si je prohlédla. ''Tyhle speciální oblázky, pak rubíny a zlaté kulaté a ploché věcičky. Tomu se říká.. teď ti nevím. Každá jeho věc má svou cenu.'' A schovala jsem to zase tam, někam.
Pak jsem si vlčici prohlédla od špic uší až po špičku ocasu, znovu. ''Promiň jestli by ti to přišlo vlezlé, ale odkud vlastně pocházíš? Nemyslím znovu, že bys mi řekla z Tundry.. Ale přijde mi, že tvé rodné místo bylo... no, jiné oproti tomu s čím vším žijeme tady.'' Natočila jsem zvědavě hlavu. Snad jsem ji odpověděla na dostatek otázek k tomu, abych já dostala také odpověď, neboť tohle ve mě se teď tak formovalo.. Dlouho jsem neviděla tak nedůvěřivou tvář k tomu všemu. Vyvolávalo to ve mě otázky jak ty ostatní místa mimo Ostrovy vypadali.

Nemohla jsem si nevšimnou toho snad jen na chvilku překvapeného výrazu. Ovšem taky se mi to mohlo v jejích očích jenom zdát. Ale rozhodně vypadala, že by znala význam toho jména smečka a já... měla další věc k zapamatování.
Její starosti o mou toulavou duši jsem přešla úsměvem. ''Narodila jsem se tulákům, To vskutku a mám ráda být tuláčkou, ale prošla jsem Ostrovy už snad křížem krážem a uvidíme. Třeba se jednoho dne usídlím v nějaké.'' Usmála jsem se mile.
Když jsme řešili však zdejší zvířecí společníky, možná jsem lehce nedokázala pochopit co se ji vlastně na tom nezdálo, ale dost možná to bude tím, že tam, odkud přišla, se jednoduše s některými druhy zvířat asi moc nespojovali. V duchu jsem nad tím pokrčila rameny, ale na Astru jsem se stále usmívala. ''A třeba tomu dáš časem šanci až si tady zvykneš na život. Ze začátku to může být možná trochu šok, ale co znám pár z těch co přišli, zcela se přizpůsobili životu tady.'' Řekla jsem.
V její otázce mi došlo, že jsem vlastně Wua zmínila jako by se nechumelilo. ''Pan Wu je zdejší potulný obchodník. Neustále tahá svůj vozík plný nejrůznějších věcí. Najdeš u něj všechno od magií, magických věciček až právě po zvířecí společníky.'' Vysvětlila jsem. Že takového vlka jistě nepřehlédne, mohlo být jasné už od věty ''tahá svůj vozík''. ''Jednou ho najdeš tam, jednou tady. Na jednom místě se zdrží maximálně den.'' Dodala jsem po pár vteřinách a nechala to vlčici opět zpracovat.

Musela jsem se znovu pousmát. ''Jak říkám. To mi došlo.'' Připomněla jsem ji. Vlčice mi přišla vskutku zvláštní, ale ani ona zatím nepatřila k těm, se kterými bych snad měla nějaký problém najít společnou řeč. To jsem vskutku neměla doteď s nikým a tak nějak jsem doufala, že to tak zůstane i do budoucna. ''Zajímá tě? Co mi to jen.. ach jasně. Jmenuje se Alatey a Alfuje tam vlk jménem Einar. Znám odtamtud vlka jménem Xander.'' O vnitřních vztazích a způsobech si smečky cenili svá tajemství a tak se ani přede mnou ani přátelé nesvěřovali dopodrobna. Ani o Zlaté jsem nevěděla hrubší informace a to byl Deiron skoro mým partnerem. No jo! Vždyť proto jsem ve zdejším lese byla! Ale teď jsem mohla být nápomocná někomu kdo je zde prvním dnem.
''S bohy vskutku nemám nijak zkušenosti. Ale znám je celý život. Ví se o nich pramálo. Ale jejich jména zaslechneš možná často. Iris a Nero. Říká se o nich, že jsou matkou a synem.'' Jestli jsem v ně věřila, nebo ne, to podstatné nebylo. Ovšem bylo by pošetilé tvrdit, že by neexistovali.
Slyšela jsem jak Lunino jméno zvláštně přežvýkla, ale podtón jsem jedním pustila tam a druhým ven. ''Je velmi přátelská.'' Přikývla jsem souhlasně. ''Je se mnou už od chvíle kdy jsem se sotva naučila chodit a mluvit. Zvířecí společníci už bývají ochočení a jsou věrní jen jednomu vlkovi kterému patří. Ale zároveň je nemá každý. Sama netuším dle čeho pan Wu vybírá komu společníka svěří a komu ne.'' Zauvažovala jsem, v tu danou chvíli nedocházejíc, že Astra nejspíše nebude tušit kdo pan Wu mohl být.

Chvíli bylo mezi námi ticho, ale to brzy prolomila. Musela jsem se pousmát. ''Tak s takovým přízviskem mě ještě nikdo neoslovil.'' Řekla jsem a zatřepala ušima. ''To si zapamatuju pro příště až se potkám s dalším novým vlkem na Ostrově.'' Dodala jsem a vyslechla si její představení se. ''Těší mě Astro.'' Pokynula jsem hlavou lehce do uctivého kývnutí. ''Poměrně nedávno jsem zdejšími Tundrami procházela a vlky jsem tam žádné necítila. Tím se mi utvrzuje, že vskutku musíš být z jiného místa. Místní tundry vesměs zejí prázdnotou. Ale nedaleko od nich na horách se nachází horská smečka, pokud by vás to zajímalo.'' A naštěstí jsem díky Xanderovi o ní něco málo věděla.
Na další dotaz jsem přikývla. ''Ano, téměř každé místo. Některá víc, než ostatní, některé méně. To samé i se zdejšími vlky. Většinou už je to o tom, jak se který vlk chce rozvíjet.'' Všimla jsem si, že často sledovala očima Lunu. ''Když se vlk naučí svou moc užívat správně, tak ne. Teda pokud se zdejší bohové nerozhodnou že je občas třeba stereotypní životy trochu ozvláštnit.'' Kývla jsem rameny. ''Promiň, ale nemohu si nevšimnout, že tě nejspíše tahle sova lehce rozrušuje. Pokud máš hlad, nabízím se ti jako pomocná tlapka, ale tahle sova k jídlu není. Je to má společnice.'' Jako kdyby Luna bez problému poznala, že přišla na ní řeč a přistála mi na hlavě na svém oblíbeném místě, mezi mýma ušima. ''Představuji ti Lunu.'' Hleděla na Astru svými obrovskými žlutými očkami a houkla, snad na pozdrav?

Netušila jsem zda mít z vlčice dobrý, či nedobrý pocit. Prohlížela si mě, tak jsem ji to stejným úhlem oplácela. Na otázku jsem přikývla. ''Ano, to jsem. A vy nejspíše budete naopak na Ostrovech nová, hádám.'' Pozvedla jsem hlavu. Takové otázky dávali jen ti, kteří byly prostě... no, noví.
''Můžeme si tykat, je mi to v konverzaci příjemnější.'' Řekla jsem po chvíli a švihla několikrát ocasem. Pak jsem se usadila pohodlně na zadnici a věnovala vlčici nakonec jeden ze svých milých úsměvů. ''Jmenuji se Mielei a žiju na zdejších Ostrovech celý svůj život.'' Představila jsem se jednoduše a čekala zda vlčice byla ochotná na tuhle hru o klidnějším a uvolněnějším konverzováním také přistoupit. Nad hlavami nám poletovala v kruzích Luna. Už nahoukala, ale vypadala, že se stále držela na pozoru. Když jsem si vlčici prohlížela, viděla jsem jako obvykle u vlků zvláštní barvy kolem jejich těla. Jejich auru, ale ještě jsem se tolik na ní nezaměřovala, teprve postupně jsem se učila co jednotlivé náznaky znamenají.

Mohla jsem spát pár hodin, mohlo to být jen pár minut. Ale znatelně jsem se cítila mnohem lépe. Ale to nic neměnilo na tom že to, co mě vzbudilo, byla houkající Luna, která mě upozorňovala na potencionální nebezpečí. Zaměřila jsem zrak mezi stromy a nějakou chvíli trvalo, než se ono potencionální nebezpečí ukázalo dost blízko, abych jej dokázala určit. Po chvíli jsem tedy se postavila na všechny čtyři a protáhla jsem. Pocítila jsem, že tolik nachozených kilometrů bude ještě chvíli znát ve svalstvu.
Možná jsme na sebe nepříjemně dlouhou dobu civěli, a dřív než jsem stihla otevřít tlamku já, otevřela ji vlčice. ''Pěkný večer přeji i já vám.'' Pozvedla jsem obočí a ještě si zívla. Probuzení to sice příjemný nebylo, ale co se dalo dělat, když přiskočí příležitost!

Mielei
Splnila úkoly:
První nákaza (1 bod)
Nakažte vlka (2 body)
Poučte se o léčivé bylině (2 body)
Najděte bezpečný úkryt (1 bod)
Prodělejte úspěšně nemoc (2 body)
Předejte si informace (1bod) /Konzultovala to s Nycteou/
Vzdejte hold padlým (2 body) /Post ve Furijských horách/
Celkem bodů: 11
Volím jednu tlapku - do Světla, 2 kšm za zbývající bod
5 splněných úkolů - 15kšm, 1 mince, 5% směnit na kšm, odznáček akce roku

Alduin
Splnil úkoly:
Onemocněte (1 bod)
Předejte si informace o nákaze (1 bod)
Najděte bezpečný úkryt (1 bod)
Úspěšně prodělejte nemoc (2 body)
Celkem bodů: 5
Za 5 bodů celkem 10kšm
3 splněné úkoly - 10kšm, 1 rubín, 3% až se zapíšou odznáčky tak je poprosím dát k zvednuté hranici
Díky!

Akce jako taková rozhodně fungovala víc na vlastních uvážení, volna ruka k tomu jak se člověku časově hodilo a když nechtěl, skoro nemusel čekat na ostatní. Jsem pro více takových akcí, ale zároveň mi něco říká, že na druhou stranu není i nad toho vypravěče. Za akci každopádně děkuji, rozhodně ovlivnila životy postav, tedy z mojí strany hlavně Mielin a Alduina. A Solf za něj položila život, aby bylo vzrůšo.

Zapsáno.