Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Tajné ostrovy (přes Les u mostu)

Lesy a hory tu byly opravdu všude. Už jsem snad znala každý kout, který se tu nacházel, ale někde hluboko uvnitř jsem tušila, že mě někde čeká ještě spousty neobjeveného. Koneckonců, nikdy vlk neprojde každou skulinu těchto ostrovů. Nebo ano? No, mohla jsem to zjistit, byla jsem mladá, byla jsem zdravá a měla jsem život před sebou.
Zastavila jsem se na jednom vyvýšeném místě a odtamtud se na dolní hladinu zahleděla. Byl tu moc krásný výhled, snad až romantický, řekla bych. Se všemi těmi myšlenkami jsem přesto našla sílu k tomu se pousmát a zase jít o kus dál. Tentokrát jsem si byla jistá, že mířím rovnou do lesa, ve kterém jsem se narodila. Minimálně jsem to plánovala, ale místy už na mě přicházel i mikrospánek. Únava byla značná a já si prostě potřebovala odpočinout, tělo si o to říkalo už hodně a já dávala všechny síly a snahy do toho, abych zvládla projít ještě jednu horu.

-> Ostříží zrak (Přes Severní horu)

<- Mlžná džungle

Cesta lesem byla snad nekonečná, stejně jako proudící myšlenky, které mou myslí létali. Jedna část k tomu, že na mě Deiron snad nezapomněl, že si dodržíme, co jsme si slíbili, abych nemusela udělat ostudu sobě i jemu v jeho vlastní smečce, ne, tomu jsem se opravdu chtěla vyhnout. Třeba, jsem však ale jenom blouznila, vždyť i přeludy jsem už viděla! Dost možná to však bylo i únavou, která na mě pomalu a jistě už přicházela, byla jsem vzhůru koneckonců jak celý předchozí den, tak celou noc a nyní jsem pokračovala, vždyť kdy naposledy jsem to plánovala a z plánu sešlo? Už předtím, než jsem potkala mámu, u toho obrovského stromu a od tý doby jsem zase něco stihla zjistit, prozkoumat.
Nyní to však chtělo už doopravdy dojít do rodný nory. Když si tam odpočinu, přece se na mě nikdo zlobit nebude, nebo snad ano? A třeba mi i pro jednou bude štěstí přát, ale stáním na místě to opravdu nebude.

-> Na Vyhlídce (přes Les u mostu)

<- Jižní hory (Přes ovocný lesík)

Z hory jsem seběhla jak nejrychleji jsem klusem uměla. Dostala jsem se do lesíku ve kterém jsem strávila dosti času s Deironem. Další vzpomínky, které mě tížily. Měla bych na férovku asi do smečky zaběhnout a zjistit si jak jsme na tom vlastně spolu byly? Jo, nejspíš by to bylo nejlepší, ale když už jsem byla na druhém ostrově, na té půlce ve které jsem poprvé vykoukla na svět. Měla bych se skutečně nejspíše jít podívat přece jen k rodné noře. Třeba tam tátu, nebo Nica najdu. Ráda bych se ujistila, že žijí, minimálně alespoň náš bráška. Byl takový tintítko co se bálo všeho, ale teď... Změnil se? Poznám ho ještě? Změnili jsme se všichni, koneckonců. a já nejvíce, protože jsem hlavně návštěvou Wua změnila kompletně celý vzhled, ale stále jsem to byla já, stále jsem byla upovídaná, zvědavá Mielei, která touží poznat celý náš svět- a překonat se každou chvílí.

-> Tajné Ostrovy (Přes les u mostu)

<- Dračí průsmyk

Opět jsem kráčela směrem nahoru, k horám. Skutečně jsem měla pravdu, když jsem si říkala, že hor ještě vyjdu a sejdu nejspíše mnoho. Stále jsem však myslela na Deirona, řekl již o tom svému otci? Nerozmyslel se? Tolik mě teď tížilo, že bych jej měla ztratit, dost možná mi nezbývalo skutečně nic jiného, než, že bych měla zkusit dojít k tomu jezeru. Možná bych tam počkala den, dva jestli přijde. Možná už na mě stihl zapomenout? Ne, byl dost upřímným, přece by mě tak nevyužil? Nad touto myšlenkou mě píchlo u srdce, nejspíš jsem schopná hlavně toho, jít se narovinu zeptat do té jeho smečky, jsem toho schopná.
Byla jsem až na vrcholku hory, když jsem zahlédla něco v mlze, která se při těchto místech držela ještě více, než v nížinách. Vypadalo to jako silueta vlka. Cítila jsem větší chlad, než před malou chvílí. Pohlnil mě pocit toho, že na mě snad samotná smrt hleděla, ale to snad nebylo možné? No, zdálo se mi, že jsem tu byla sama, ale ta silueta v mlze opodál mě lákala. Mohla to být koneckonců další známost, ne? Šla jsem až k němu, ale nezdálo se mi, že bych se blížila. Poté jsem prudce zastavila, když pod jednou z předních tlap, jsem při položení necítila pevnou zemi. Podívala jsem se pod sebe a spatřila jsem, že jsem málem sletěla se srázu. Pak jsem se podívala na místo tý siluety a již tam nic nebylo. Být to u vlků možné, dost možná by mě slil studený pot. Mohla jsem si teď nepěkně ublížit, ale co to bylo? Něco se mi zdálo? Těžko říct.
Zhluboka jsem vydechla, abych se uklidnila, no rozhodně jsem se tady už víc zdržovat nechtěla, na patě jsem se otočila a rychle pelášila pryč, tentokrát jsem si, ale rozhodně dávala pozor na to, kde mi tlapy dopadají.

-> Mlžná džungle (Přes ovocný lesík)

<- Křišťálové jezero

A tak i právě Dalliuse jsem nechala za sebou a vydala se dál. Bylo to fajn, takhle cestovat. Ale možná mi uvízli slova Naxina, a i má vlastní, v hlavě, že by bylo bezpečnější se na blížící zimu úkryt. Mámě by jistě nevadilo, že bych se na zimu vrátila do rodný nory, ale zase na druhou stranu jsem byla dost stará na to, abych si již našla vlastní noru, ne? Nejspíš bych asi měla. Jenže kde? Pokud se rozhodneme i po tomhle s Deironem zůstat spolu, pokud si to nerozmyslel, nejspíš bych mohla někde u Zlaté smečky. Abych to měla k němu blízko, ake zároveň se zatím do smečky nepřidávala? A měla bych být vůbec s někým kdo je ve smečce? Neměla bych být s někým, koho taky nedrží smečka? Ne, Deirona jsem měla skutečně ráda, určitě jsem chtěla zatím zůstat s ním a možná bych pomalu měla jít k tomu jezeru, jak jsme si slíbili? Přijde? Tolik otázek a tak málo odpovědí... Milovala jsem tohle toulání, líbilo se mi potkávat tolik nových vlků a známosti, učit se každou chvíli novým věcem, ale samota mě moc asi dobře nedělala, přemýšlela jsem nad věcmi, které mě trápili, ale to byl nejspíš uděl samoty, že?

-> Jižní hory

<- Nerovy vodopády

Vyšli jsme u jezera, které se nacházelo o kus dál od těch vodopádů. Scalliu skutečně znal. Ale už nebylo moc co probírat. Vlk mi nejspíše neřekne o Chaosu nic zvláštního. Snad jen, že on je syn výš postavených. Kupodivu jsem na tyto vlky měla i štěstí. Merlin s Deiem, on s Iridanem. Měla jsem asi štěstí. Každopádně jsem se u Jezera zastavila. "Tak až ji zas potkáš, pozdravuj ji ode mě. Díky" Řekla jsem už jenkm tedy s mírným úsměvem. "Jo, ještě se chci projít, než si najdu úkryt." Řekla jsem a podívala se na Dallia. Takový vlk se mi jistě svým zbarvením vryje do paměti. "Ráda jsem tě poznala Dalliusi." Řekla jsem a už jsem si to od jezera pelášila pryč, nahoru.

-> Dračí průsmyk (Přes luku)

Představil mi sourozence jejich jmény. "Jee, Iridana jsem potkala taky! Takže zcela jistě už teda vím, že jsi z Chaosu!" Řekla jsem, až spokojeně, protože jsem přece měla pravdu!. "Já mám bratra Nica, a sestru Scalliu. Která patří k Chaosu, takže jistě ji znáš, ne?" Řekla jsem. Otázka byla v ironii. Cítila jsem ji, byla jsem si tím prostě jistá.
Ptal se na Ostrovy. Ano, byla jsem si jistá že jsou, neboť jsem jejich velkou část prochodila. "Ano, to máš pravdu. Jsou obrovské." Souhlasila jsem.."Myslím, že jsem prochodila jeho obrovskou část. Byla jsem dokonce i na tom malém ostrově za průlivem. Tam to vypadá, že jsou to místa magická." Odpověděla jsem mu na dotaz. Procházeli jsme k místu kde jsem však určitě ještě nebyla. "Dojdu s tebou tam a pak se rozdělíme, asi máš i plno jiný práce." Navrhla jsem.

-> Křišťálové jezero

Když řekl, že jsou vyš postavení, podívala jsem se na něj. Žádnou ze smeček jsem z něj necítila.. Ale nechtěla jsem své domněnky přímo vychrlit. "Můj.. hodně dobrý kamarád a jeho sestra jsou dětmi Alf. Něco takovýho?" Ptala jsem se dále, rozhodně jsem to nemínila nechat jen tak, prozatím.
Sice změnil téma, i on se konečně na něco zeptal, to byl bonus! "Zvláštní? V jakém smyslu myslíš?" Svraštila jsem obočí, pak jsem si vzpomněla jak jsem v noci zahrábavala těla různých hlodavců. "Možná jen to, že je tu více mrtvých zvířat, než je ve zvyku? Nebo myslíš něco jiného? Možná něco litá ve vzduchu když se pomalu blíží zima.' Zauvažovala jsem.

<- Katakomby

Procházeli jsme vodní stěnou až se nám postupně naskytl pohled na celé okolí. Hezčí místo jsem ještě neviděla! Ale dost tomu konkuroval ten růžový sad Sakur na malém ostrově. Podívala jsem se na Dallia, který mi mezitím odpověděl. Narodil se tady, stejně jako já. ''Chápu. Já taky jsem se narodila na těchto Ostrovech.'' On moc upovídaný nebyl, ale chtěla jsem to aspoň z poloviny zlomit, chtěla jsem se prostě něco dozvědět! ''A co tví rodiče? Sourozence máš?'' Pozvedla jsem obočí ve snaze jej rozmluvit víc. ''Já mám poměrně dobrý vztah s matkou a sestrou. Otce a bratra jsem však už dlouho neviděla.'' Odpověděla jsem si na vlastní dotaz první, snad ve znamení, že taky jsem ochotná ze svého života něco málo prozradit. ''Tak, sice jsou tyhle všechny místa kolikrát hodně zvláštní, asi musíme být ve správný čas na správném místě, aby se dělo něco vzrušujícího.'' Dodala jsem ještě na jeho poznámku, že to čekal vzrušující víc..

Chvíli trvalo, než můj návrh odsouhlasil. Odpověď byla překvapivá, upřímně jsem čekala spíše odmítnutí, ale nejspíše nad tím dost uvažovat, vzhledem k tomu jak byl zticha. ''To jsem ráda.'' Ušklíbla jsem se a postavila se blíže k vlkovi. Byl zrzavý s bílými znaky. Taky poměrně ideální vzor vlka. Ušklíbla jsem se, neboť se představil. ''Mielei.'' Řekla jsem také hned nazpět. ''A má společnice se jmenuje Luna.'' Představila jsem i svou soví kamarádku, která na pozdrav houkla. ''Odkud pocházíš Dalliusi?'' Zeptala jsem se zvědavě. Jestliže mě čumák nešálil, zcela jistě byl před nedávnem v blízkosti mé sestry, což znamenalo že dost možná byl taky jeden z Chaossanů a jak se dozvědět víc o Chaosu, než od Chaosana, že? Ale taky mohl být tulák, ale aspoň jsem potkala někoho novýho.

-> Nerovy vodopády

Vlkova reakce nebyla nijak nepřekvapivá a proto jsem si tím tak potvrdila, že prozatím žádné nebezpečí od něj nehrozilo, proto jsem dokázala zůstat poměrně klidná. I když byl zdejší vzduch dost vlhký a místy i dost smrdutý. Okolo bylo poměrně dost vody, dost možná mířila i do dalších míst. ''To máš pravdu, třeba je na druhé straně něco ještě zajímavějšího, jestli nemáš co na práci, můžeme se cestou tam, spojit dohromady a pak se můžeme rozdělit.'' Navrhla jsem nevinně.
No zaujala ho moje Luna, která mi opět seděla na hlavě, když tady neměla tolik místa k tomu, aby létala. Takže měl vlk skutečně dost prostoru k tomu ji pořádně prohlédnout si. ''Asi jak který vlk.'' Řekla jsem. ''Vím, že má sestra má lasici Frenka, já mám tady Lunu, jedna má taky ještě lasici- Escanora. A víc vlků, které by doprovázel společník už jsem nepotkala.'' Řekla jsem. No při zmínce o mé sestře jsem z vlka cítila její přítomnost. Jakoby spolu před chvíli byly.

<- Rokle

Dvojici vlků jsem tedy nechala za sebou, stejně tak slunce, které se pomalými krůčky dralo na oblohu. Já jsem vstoupila do jeskyně a tentokrát jsem měla díky většímu světlu větší rozhled na to co se minimálně v začátcích ukrývá.
Nic moc jsem teda neviděla, ale tentokrát jsem byla zvědavější, než jsem byla v té, co se nacházela u Sněžných tesáků a tak jsem si pomocí světla vytvořila malou světelnou kuličku, která mi místnost pěkně rozsvítila. Nacházelo se tam jistě plno chodeb, někde hluboko, ale co mě zaujalo, bylo oranžové světlo opodál.
Postupně jsem přišla na to, že to byla ohnivá koule vlka předemnou. Odkašlala jsem si, abych jej nevyděsila. ''Koukám, jsem nebyla jediná zvědavá co to tu je za jeskyni?'' Promluvila jsem, no u vlka jsem se ještě nenacházela úplně blízko, ale postupně se mi jeho vzhled odkrýval díky vytvořeným světlům.

Skutečně jsem si nebrala nějak zřetel na to, zda něco vlk pobíral, prostě jsem mluvila a mluvila.. Až jeho slova mě trochu usměrnila, že jsem na něj hodila až příliš informací najednou, no každopádně už to nešlo vzít zpátky a buďto se něco dozvěděl, či se vlastně nedozvěděl vůbec nic, ale to mi tak nějak starosti vůbec nedělalo.
Na jeho otázku jsem přikývla. ''Přesně tak.'' Ohlédla jsem se po jeho dalších slovech na vlčici opodál, už se konečně začalo rozednívat, ačkoliv se v místech kde jsme stáli stále držela mlha. ''Nojo, moje nevychovanost!'' Ťukla jsem se do čela a skoro jsem se až zastyděla, že jsem na vlčici opodál úplně zapomněla. ''Víš co? Dost možná, ale opravdu jen možná, mě přes zimu najdeš buďto u Zlaté smečky, nebo u Daénské, když se něco budeš chtít dozvědět, a když se něco dozvíš ze své minulosti ty, moc ráda tě zase uvidím Naxine.'' Mrkla jsem na něj. ''Nebudu tě více zdržovat, moc ráda jsem tě poznala.'' Zazubila jsem se a dala jsem se na odchod, přičemž jsem kráčela kolem vlčice na který se mi naskytl pohled víc. ''Zdravíčko.'' Řekla jsem a dala se na odchod, opět mě zlákal otvor ve skalách, opět jsem šla zkoumat..

-> Katakomby

V první řadě chci všem poděkovat za účast, byla hojná! Ale nebudu to okecávat, vás zajímají jiný věci, že? Odměny!

Začátečníci
1. místo - Tania a Mielei s celkovým počtem hlasů - 10! - 30kšm + Zlatý vlk
2. místo - Morpheus s celkovým počtem hlasů - 6! - 25kšm
3. místo - Merlin s celkovým počtem hlasů - 5! - 20kšm
Alduin (4 hlasy) a Raziel (2 hlasy) - 15kšm

Pokročilí
1. místo - Keiji s celkovým počtem hlasů - 10! - 30kšm + Zlatý vlk
2. místo - Hanka s celkovým počtem hlasů - 8! - 25kšm
3. místo - Einar s celkovým počtem hlasů - 7! - 20kšm
Mirach (5 hlasů), Mireldis a Xander (3 hlasy), Ellie (1 hlas) a Bryce (0 hlasů) - 15kšm

Experti
1. místo - Třezalka s celkovým počtem hlasů - 15! - 30kšm + Zlatý vlk
2. místo - Ahvaryan s celkovým počtem hlasů - 9! - 25kšm
3. místo - Minkar s celkovým počtem hlasů - 7! - 20kšm
Shine (4 hlasy) - 15kšm

Za hlasování 5 kšm:
Apollo, Mirach, Xaya, Třezalka, Stina, Shine, Rhysburr, Merlin, Morpheus, Mielei, Allavanté, Lucian, Konvalinka, Keiji, Hanka, Ellie, Einar, Bryce, Zeinab

Tak pak prosím nějakou hodnou duši o zapsání<3

ok, zapsáno.

Usmála jsem se přitom, když slíbil, že mě kvůli potvrzení svého věku poté vyhledá. Znělo to jako dobrý plán do budoucna, hlavně aby nezapomněl. ''Tak to už se na další shledání budu těšit.'' Ušklíbla jsem se zvesela. Během samostatného cestování jsem tu a tam chytila chmurnou myšlenku budoucnosti, ale s tímto podivínem to bylo hned tatam. Ještě, že mě dokázali rozesmát i takové maličkosti, že?
Když o smečkách nic neslyšel, důležitě jsem se napřímila. ''Vím o pěti zdejších. Možná jich tu je i víc, ale o těch nemám páru. Jedna se nachází nedaleko odsud, v lese ve kterém jsem se narodila. Jmenuje se Daénská. Odtamtud znám pár svých vrstevníků a jejich mámu. Jsou to poměrně milý vlci. Pak je Zlatá smečka, Ta se nachází kousek od portálu za tamtou horou. Z louky by ses dostal do zasněžených hor a jejich kouzelný zlatý les jde odtamtud za dne pěkně vidět. Znám odtamtud jednu schopnou vlčici, chytrou a jejího bratra, to je můj.. no..'' Co vlastně pro mě Dei byl? Zamilovala jsem se do něj? Ale nikdy jsme si to neřekli... Lehce jsem povzdychla a tu větu prostě nechala otevřenou. ''Pak vím, že se nachází jedna v poušti, ale tam prý není moc příjemné osazenstvo a pak v horách. Tam je jeden vlk, Xander, můj dobrý kamarád. Vyzná se v rostlinách a tak, třeba by ti na tu paměť mohl pomoci. Je to moc hodný vlk. A pak je tu jedno takové Společenstvo. Nevím jestli mají někde území, ale říkají si Společenstvo Chaosu. No a tam co vím se scházejí vlci s né moc dobrými úmysly. Tomuhle místu bych se asi vyhnula.'' Zcela nadšeně jsem mu odvyprávěla z toho, co jsem věděla. Ovšem on by se přidal jen kvůli tomu, aby přežil zimu? ''Svou první zimu jsem přežila díky rodičům, tohle bude moje druhá zima a jedu poprvé na vlastní pěst. Ale myslím, že bys možná mohl kouknout do té Daénské, nebo Zlaté. Ty mi dle všeho zní asi jako nejrozumnější volba k tomu se přidat a že by tě nejspíše mohli přijmout takového jaký jsi, pokud toužíš po tom, aby ses přidal do smečky.'' To mé srdce po tom nijak netoužilo, prozatím ne. A ano, když jsem něco věděla, bylo těžké mě v mluvení zastavit a nějak příliš jsem si nebrala jestli to vlkovy pochody stíhali pobírat.