Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Spáleniště

A tak jsem se vrátila zpět do lesa, ovšem opět po několika kilometrech bloudění jsem vyšla jinudma. V poušti jsem už jednou byla, ale tohle vypadalo jinak. Byla to nejspíš pořád poušť, ale jiná její část. Počasí bylo stále klidné a tak jsem se příliš nebála nějakého písku a spustila jsem se tou cestou. Rozhodně jsem se totiž nehodlala do toho lesa znovu vrátit, prostě jsem se rozhodla jít jinudma a třeba nakonec dojdu tam, kde jsem se předtím setkala se svou sestrou, když jsem tehdy si měnila kožíšek. Ach ano, už to byla pěkná chvíle co se pyšním tímhle. Cítila jsem se tak mnohem lépe svá, než s kožíškem se kterým jsem se narodila. Postupně mojí mysl zaplavili vzpomínky, kdy jsme ještě všichni byly šťastná malá rodinka v noře ve které jsme se se sourozenci narodili. Ten čas tak rychle plynul a každý z nás si začal jiné životy. Teď, když jsem měla skutečně tu chvíli zkoumat neprozkoumané jsem si potvrdila, že mi život tuláka neskutečně vyhovuje. Ale hluboko uvnitř jsem tušila, že kvůli Deirona bych se do jeho smečky klidně přidala, ale také jsem moc dobře věděla, že by mě k tomu nikdy nenutil. Ale třeba jednou, až prozkoumám všechny části Ostrova? Možná, budoucnost byla daleká a nikdo nevěděl co by se mohlo stát třeba hned jak vyjde slunce.

-> Palmová pláž

<- Most (Přes temný les)

Ten les jsem si pamatovala. Lovila jsem v něm se svou sestrou. Vydala jsem se jakýmsi směrem. Díky tomu, že byla zrovna noc byla v lese větší tma, než když jsem tu byla naposledy a tak nebylo divu, že jsem našla úplně jiný východ z lesa, než jsem plánovala původně, že bych se asi mohla dostat.
Objevila jsem se na zvláštním místě. Bylo takové.. mrtvé..
Mrtvo bylo také i nedaleko ode mě. Otřáslo se mnou co jsem viděla. Spoustu mrtvých hlodavců. To je snad něco otrávilo? Zvědavost mi nedala a tak jsem přišla až k nim. Nasála jsem pachy, ale na nic podezřelého jsem jaksi nepřišla. Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla jsem si jistá, jestli bych je tu měla jen tak nechat ležet. Vzdychla jsem. ''Chudáčci malí.'' Zamumlala jsem a začala jsem hrabat jednu obrovskou díru. Dost možná mi to trvalo i několik hodin, než byla díra dost hluboká, aby se tam všechny tělíčka tvorečků vešli. Postupně jsem je tam natahala a začala jsem i s poslední části tohohle. Zahrabala jsem je. ''Nechť ve Věčných lovištích naleznete klid.'' Řekla jsem a pak se vydala z tohohle děsivého místa dál pryč.

-> Duny (Přes Temný les)

<- Les u mostu

Kráčela jsem hloub a hloub do lesa a udivovala jsem se kolik mlhy se najednou dokáže v tomhle objevit. A co víc. Dokonce sráz! Taktak jsem zastavila svůj další krok, než mě čekal pěkný pád z výšky. Vzdychla jsem. ''To jako se nedostanu dál, jo?'' Řekla jsem a pak jsem zavrtěla hlavou. Už-už jsem se chtěla otočit a jít pryč, ale když jsem hlavou hýbla, tak jsem si všimla nedalekého mostu.
A tak jsem k němu došla a naskytl se mi pohled na celkem děsivou a zničenou věc. To se po něčem takovém dá jako bezpečně přejít? No, rozhodně jsem nechtěla být bábovka a z hlubokým vzdychnutím, kterým jsem si chtěla nahrabat víc odvahy jsem šlápla na první dřevěné prkno. Děsivě to skřípalo a rozhoupalo se to celé. Každý krok jsem si pečlivě rozmyslela, než jsem tlapku položila. Trvalo to snad celou věčnost, most byl snad nekonečný!
Ale nakonec se mi ho podařilo přejít a tak jsem se ocitla v další části lesa a vydala jsem se kamsi dále.

-> Spáleniště (Přes Temný les)

Pokývala jsem hlavou. Neměl to hoch nejjednodušší. Ale už jsem se k tomu nijak více co dodat. Každý jsme měli očividně nějaké postihy s rodinou. Což mi připomnělo, že jsem chtěla jít za mámou, ne?
Nad jeho reakcí jsem se musela posléze prostě zasmát. ''Hele, svým způsobem si celkem roztomilej.'' Ušklíbla jsem se a uvolnila jsem se úplně. Věděla jsem, že jsem u Mistra nechala nějaký ten kýbel potu při tréninku, měla bych tu sílu se ubránit, kdyby ho to nakonec napadlo, ale takhle jsem se jenom otočila a chtěla se vydat prozkoumat dál. A kdoví na co třeba narazím. ''Víš co? Necháme to na jindy, co říkáš? Třeba jak se někdy sejdu se sestrou tak na tebe taky příště narazím.'' Mrkla jsem ještě a už odcházela pryč. Vzala jsem to klusem do míst, které jsem ještě neprozkoumala. Tolik plánů a stejně jsem chodila jinudy.

-> Most

Pozvedla jsem obočí. Na cizince k cizinci byl příliš zvědavý. Ale koneckonců, nijak jsem se tím ani tak netajila. ''Ještě jednoho bratra.'' Řekla jsem prostě a kývla rameny. Jeho dotaz byl zvláštní. Měl on snad nějaké neshody se svými sourozenci. ''Nedávno jsem se viděla jen se Scalliou. Bratra jsem neviděla už dlouho.'' Řekla jsem jednoduše na jeho dotaz. ''Copak, ty své sourozence snad nevídáš?'' Pozvedla jsem obočí. Nedokázala jsem si aktuálně představit, že bych minimálně se Scalliou ztratila kontakt úplně, i když to znamenalo respektovat Společenství které si vybrala.
Když vyštěkl a vyhrožoval, musela jsem se ušklíbnout. Přirozeně jsem nabrala hrdý postoj, ačkoliv to vypadalo že vlk svá slova zas tak vážně nemyslí. ''Dej mi jediný důvod, proč bych se měla bát zrovna tebe? Si snad myslíš, že hustá jizva a drsné slova z tebe dělají drsňáka?'' Švihla jsem varovně ocasem a na moment povytáhla své tesáky. Ovšem já byla přece kliďas a proto jsem se tímhle nenechala vytočit, proto jsem se uvolnila, minimálně co se v rámci mého obličeje týkalo. ''Bude fajn se uklidnit, jinak by ti mohla skončit nepěkná boule na tvojí fešné hlavičce.'' Ušklíbla jsem se.

Devět let. Každý z nás tu už je nějaký pátek-a já osobně těch pátků za čtyři roky mám, hehe. Si pamatuji jak jsem kreslila obrázek teprve k jeho šestým narozeninám! :D
Svět rpg mi přinesl několik skvělých lidí, a jako celková komunita. Perfektní. I když to občas skřípe.
Občas do ní mám nějaké mouchy ve svém chování, ale občas to prostě ujede, he?
Admini, děláte skvělou práci a ne jen díky nám, ale i díky vám hra žije. no a kdybyste chtěli otroka, jsem k mání, hehehe
Mois zbožňuji, doslova to je můj útěk od reality. Náš svět, který jako komunita tvoříme. A už by to chtělo nějaký pořádný srazík, na kterém se moc ráda ukážu!
Ještě jednou všechno nejlepší ne jen hře, ale nám všem. Plno nováčků ať se s námi udrží ve hře a ještě hodně akcí! :3 <3
A vy admini pořádný pat pat a vymyslet si pro sebe lepší systém kasičky kde odměnu za práci budete mít i vy.
čelenku sovičku Díky předem za itemík

Souhlasil. Což bylo nejspíš fajn. "V tom případě je asi všechno fajn." Konstatovala jsem jednoduše. A protože byla zábava říkat, že všechno je fajn.
Pak když zmínil jméno mé sestry naklonila jsem hlavu. Zvlášť, když v jeho hlase byla slyšet flustrace a kolem něj.. Podivná barva. Nikdy předtím jsem si roho nevšimla, ale vždycky kolem vlků to bylo? Nejspíš se na to budu muset dost zaměřit, vlastně to možná mohlo mít něco společného s tou Aurou, když jsem si u Wua pořídila to zlepšení magií všech. "Ne jen že ji znám. Jsem Scallinou sestrou." Řekla jsem více, než hrdě. Nevím co si s mou sestrou provedli, ale rozhodně bych nenechala špinit její, a ani své jméno někým takovým. "Taky mě těší, prostě Iridane." Švihla jsem ocasem. "Já? Já jsem doopravdy prostý tulák, který objevuje svět." Mihla jsem rameny spokojeně. Nepatřila jsem nikam a přitom jsem mohla patřit kamkoliv jsem chtěla. Kam to jednoho dne bude? To byla dobrá otázka.

Když přišel blíž naskytl se mi pořádný pohled na něj. Vypadal vskutku k světu, ale Deiron byl hezčí. Pozvedla jsem obočí. "Tak budu dělat, že máš poznávací vypravu Ostrovy, stejně jako já a nebudeme se ptát jako malé děti 'co tu děláš '." Sice nezakazoval se mě ptát, ale proč bych to dělala, že? Zvědavá jsem sice byla, ale v jiných otázkách. Kde, kdy, jak a proč zůstává jen na tématech s mojí mámou.
Když vykřikl že měl pravdu, musela jsem znovu povytáhnout obočí. "Smím vědět v čem si měl pravdu?" Zeptala jsem se. Vždyť jsem se jen řečnicky ptala zda mají takový pach vlci v Chaosu. Co na tom bylo, že měl pravdu?
Takže náhodný, znuděný pocestný? "Dejme tomu. A má ten náhodný znuděný pocestný i jméno, či ho mám oslovovat touhle dlouhou přezdívkou?" Zeptala jsem se jednoduše. "Mě říkej prostě Mielei." Nepotřebovala jsem si vymýšlet jiné jména, či přezdívky. Byla jsem prostě Mielei a prostě Mielei budu vždy.

Samota trvala dlouho, poté odněkud se vynořila i Luna a usedla mi na své místo na mé hlavě. ''A ty ses loudala jako kde?'' Ušklíbla jsem se. Naposledy jsem se otočila zpět. Dei byl skutečně mimo můj dohled. Nebylo cesty zpět a já tu byla jen s Lunou.
Otočila jsem se a chtěla jsem se vydat dál, protože stáním na místě se koneckonců nikdy nic nevyřešilo, ale když v tom někdo na mě zavolal. Otočila jsem se. ''Na to stejné se můžu snad ptát já tebe, ne?'' Štěkla jsem nazpátek. Copak jsem byla snad nějaké hej, počkej? Ale když on.. Nasála jsem pach, abych se ujistila znovu. ''Tak takový pach mají vlci v Chaosu, he?'' Pozvedla jsem obočí. Ten vlk měl podobný pach, který jsem cítila i od své sestry, která se k nim přidala. Můj postoj byl hrdý a sebejistý. ''Chceš ode mě snad něco?'' Pozvedla jsem obočí a podezřívavě přimhouřila oči.

<- Luka

A tak jsem od Deie byla dost daleko, a konečně jsem se zastavila. Znovu jsem si vzdychla. Už teď mi tolik chyběl, ale po chvíli jsem nasadila zase pohodovou tvář a začala se rozhlížet. Byla jsem tu už? Ne, to byl zase jiný les. Až mě udivovalo kolik tu bylo lesů. A kolik mi z nich ještě chybělo projít.
Ale o to nic, určitě to nebyl můj rodný les, Les Alf. Ten byl na druhou stranu, ale prozatím jsem se jen pomalu procházela a přemýšlela jsem nad budoucností. Určitě jsem ji viděla s Deiem, a určitě jsem se zatím nehodlala přidávat do smečky. Chtěla jsem se o nich nejdřív dozvědět co nejvíc a teď jsem o nich věděla tak málo. Zatím jsem věděla, že existují čtyři a z každé z nich jsem někoho znala. Z Daénu to byl Akros a Solfatara, Ze Zlatého Dei a jeho sestra Merlin. Z Chaosu má sestra a Alatey Xander. Co říkal Xander, tak ještě existuje ještě jedna smečka a ta se nacházela v poušti. Možná jsem se ta mohla jít taky podívat, abych měla všechny informace? Měla bych najít svou matku a říct ji to. A třeba by mi poradila jak bych se měla rozhodnout.

Pomalu jsem se od něj odtáhla. Ale ještě jsem se nevzdalovala. Povzdychla jsem si tiše. Ach ano, měla bych to říct mámě a on svému otci. Usmála jsem se na něj povzbudivě. ''Já si tě pak najdu, i kdybych za tebou měla dojít do Zlatého lesa.'' Usmála jsem se na něj a věnovala mu jednu vlčí pusinku. ''Najdu si tě, i kdybych za tebou měla jít až na konec světa. Dobře?'' Dodala jsem. Deiron mi neskutečně přirostl k srdci a já byla rozhodnutá se jej nevzdát. Najdu si ho vždy a všude a už navždy bude mít v mém srdci speciální místo.
Pak jsem se skutečně odtáhla. Ještě jsem se nevzdálila a už mi skutečně chyběl. Ale musela jsem jít, on musel jít. Vždyť se brzy uvidíme. ''Sejdeme se za pár dní u toho jezera u tý zasněžený hory?'' Navrhla jsem. To jezero jsem viděla z té hory, ale ještě jsem u něj nebyla. A přišlo mi to jako nejlepší nápad. Pak jsem se z těžkostí srdce otočila. ''Uvidíme se, jo?'' Ujišťovala jsem se znovu a začala jsem mizet v dáli. Nechtěla jsem se otáčet, zase bych se k němu vrhla. Bylo to těžké, ale museli jsme to zvládnout a ani jsem si neuvědomila, že jdu na druhou stranu, než bylo doupě mých rodičů..

-> Les u mostu

<- Mlžná džungle

Tou chůzí se trochu bolest svalů zase objevila, ale už jsem se cítila o něco lépe, což byla dobrá zpráva. Navíc jsem se cítila silnější, než kdykoliv předtím a to také bylo koneckonců fajn. A tak jsme se postupně vymotali na louku, konečně jsme byly z té džungle pryč a bylo to jenom dobře.
Podívala jsem se na Deie a pak zase před sebe. Před námi byl jeden starý známý. Nadšeně jsem zamávala ocasem. A věnovala pohled zase Deiovi. ''Koukej, Wu!'' Skoro jsem až poskočila a nadšeně k němu cupitala. Posledně jsem zaváhala, když u něj byl Deiron, ale tentokrát jsem to určitě nemínila riskovat, navíc vypadal že to pomalu balí a hodlá se stěhovat na jiné místo. Svižně jsem k němu došla a dala se do nakupování. Hlavně co se týkalo magie, chtěla jsem se v ní zlepšit jak se jen dalo a pak mě zlákala i jedna taková bedýnka. Už jsem si ji všimla předtím že ji u sebe míval a tak jsem si jednu také vzala. I takové pěkné pírko mě zlákalo, o tom mi bylo prozrazeno že mi dočasně dokáže dát křídla, ale musím si hlídat kdy vyprší, jinak mě může čekat nepříjemný pád z výšky.
Když jsem skončila s nákupem, podívala jsem se na Deie. ''Chceš se ještě někde projít, nebo?'' Usmála jsem se na něj a šla jsem k němu blíž, abych mu vložila čumák do srsti a zase nasála jeho krásnou vůni. Tuhle jsem věděla, že už nikdy nezapomenu.

1. Kasička- 662kšm, 26 rubínů, 8 mincí
2. Převádím -> 25 rubínů = 250kšm, 5 mincí = 200kšm
3. Stav po převodu -> 1 112kšm, 1 rubín, 3 mince
4. Nakupuji
- 5., 6., 7., 8., 9., 10. level do Vody (80, 90, 100, 110, 120, 130kšm = 630kšm)
- 3., 4., 5. level do Světla (60, 70, 80kšm = 210kšm)
- 4., 5. level do Aury (70, 80kšm = 150 kšm) // 990kšm celkem za levely
- Mystery box (50kšm)
- Pírko snů (Mielei poučila Deirona 15. 9. o Začarovaném stromě)
6. Celkově za nákup - 1040kšm
7. Stav kasičky po nákupu - 72 kšm, 1rubín, 3 mince

Mystery box - 3 - Hrst třpytek
Schváleno

Když řekl ta svá slova, věnovala jsem mu další pohled, možná trošku vyděšený, ale stále jsem neztrácela svůj milý úsměv. ''Tak. Merlin už znám, tak aspoň vím co tak přibližně čekat.. ne?'' Teda, mohla jsem jen doufat že ne všichni byly tak jízlivý jako Merlin, ale byly stejně laskavý a úžasní jako Deiron. Ovšem z jejich otce jsem možná trochu nahnáno měla. ''Tak jo, ráda se s tvou rodinou seznámím.. Někdy.'' Poslední slovo jsem dodala dost polohlasně. Asi jsem na tohle nebyla úplně připravená, dokud jsme si s Deiem neřekli své úplné ano (/but, nemůžou bo tři měsíce, lol). ''A pak tě na oplátku chci já seznámit se svými sourozenci a mámou!'' Zazubila jsem se následně. Přece jen něco na něco. ''Já myslím, že teď ještě půjdeme kousek spolu a každý bychom na tohle pak svou rodinu mohli připravit a potom se zase najdeme, a začneme plánovat naši společnou budoucnost!'' Zamávala jsem nadšeně ocáskem, sic se mi ale tak úplně nelíbilo, že se rozdělíme, ale rozhodně jsem to neplánovala hned. ''Tak jdeme.'' Zavelela jsem spokojeně a snažila se z tohohle místa proplést pryč a kontrolovala jsem Deie, jestli jde za mnou.

-> Luka

5% ofc do plné Síly a 1% proměnit na kšm <:
a všechny penízky si poprosím určitě zapsat, nedám, moje!

Hvězdy jako pokaždé pěkné zpestření každodenního života a denně se strachovat, že zrovna já jsem další na řadě. (i když letos tolik zas ne, ehm)
Týmy super věc, ale přikláním se k názoru výše zmíněného a to do týmu víc lidí, nebo to spojit při více lidech potom.
Jinak nemám co vytknout. Spokojenost a příště hvězdám zdar!

Zapsáno

Ještě jsem nějakou dobu zírala do džungle, než se Dei také probudil. Svým čumáčkem si získal mou pozornost a já se na něj podívala a lehce se usmála. Byl tu pro mě a já pro něj. Na tom záleželo. ''Víš,'' Konečně jsem prolomila to hrobové ticho, které celou dobu mezi námi převládalo. ''Vlastně jsem přemýšlela o naší společné budoucnosti. O společném útočišti a nad jeho umístěním.'' Dodala jsem a opět se podívala hluboko do džungle. ''Já se narodila v úkrytu v Lese u Daénské smečky, ale to je úkryt rodičů, navíc ty jsi ze Zlatý smečky a tak by byla hloupost tě stěhovat k blízkosti jiné smečky.'' Řekla jsem to, nadčím jsem uvažovala. Jestliže jsme měli být spolu, měli bychom takovéhle věci rozhodovat společně, přišlo mi to jako nejvhodnější řešení, které naskytovalo. ''No a pak, že bychom z tohohle místa měli asi co nejdříve vypadnout.'' Zazubila jsem se a postavila se pomalu tlapky. Ještě jsem trochu cítila svaly, ale tušila jsem, že mistrův tvrdý výcvik stál za to. ''Mistr je celkem krutý, co?'' Řekla jsem pak ještě a trošku své tělo protáhla.