Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Zlatý les

Bylo mi hrozně, když jsem Deie viděla po takové době a vypadal jako kdyby se mu zase zhroutil svět. Dei nikdy neměl příliš velké štěstí v životě, už jsem ho poznala jako velmi smutného vlčka co se jen velmi těžko dostával ze smrti matky a Blinda.
Malou chvíli jsme šli velmi tiše, jen jsem mu nabízela své rámě a on se o mě lehce utíral. Nakonec jsem tu osudnou otázku položila. On mi nakonec sekavě začal odpovídat. Jeho otec zemřel.. Sklopila jsem uši dozadu a otřela jsem se o jeho krk a naznačila že tu jsem, ''Jsem tu pro tebe Dei, teď už tady pro tebe budu pořád.'' Byly jsme v odloučení příliš dlouhou dobu, ale nakonec se má cesta s ním zase spojila. ''Asi nepochopím nikdy co přesně prožíváš, ale pořád tu máš mě.'' Netušila jsem jak přesně utěšit někoho, kdo přišel i o svého druhého rodiče.. Zhluboka jsem povzdechla, když jsme zastavili u jezera. ''Můžeš se s ním rozloučit i takhle daleko, můžeš mu zavýt na jeho poslední cestu.'' Podívala jsem se na oblohu a lehkým úsměvem jsem ho k tomu povzbudila. Potřeboval poslední rozloučení, ačkoliv od těla, a pravděpodobného pohřbu smečky se svým Alfou, utekl.

Pokračovala jsem tedy v sezení a koukání se mezi stromy, prozatím jsem si tak pomalu promýšlela jak si vlastně po takové době konečně promluvíme. Po několika desítek minut se začali listí v šumu zase pohybovat a naznačovali to, že se někdo blížil. Brzy jsem zahlédla i původce a blížil se až celkem hodně rychle. Přímo běžel, ''Dei, nemusel si tak...'' Všimla jsem si toho, brečel? Co se stalo?? Zastavil a jeho pohled byl zcela zlomen, zničen. Vytřeštila jsem lehce oči a vyskočila na tlapky, prosil o to, abych šli odsud pryč. Věnovala jsem mu soucitný pohled, ''Dei, tak pojďme.'' Složila jsem k němu na moment hlavu, gesto abych mu ukázala, že tu jsem pro něj. Pak jsem mu nabídla rámě, jestli se bude chtít upřít a tím jsem zamířila z lesa ven, směrem k horám. Bylo tam jezero, prozatím jsme mohli jít tam a kdyžtak pokračovat odtamtud zase dále. ''Co se stalo?'' Zeptala jsem se konečně jakmile jsme z lesa vyšli ven.

-> Vlčí jezero (Přes Zubří pláň)

Seděla jsem a přemýšlela jsem nad významem vytí, než.. Ztuhla jsem a pocítila jsem jak se mi postavilo pár chlupů na krku. Ale byla to dosti nepostřehnutelná chvilička, než jsem se pomalu začala otáčet za hlasem, ''Deiro--'' Přimhouřila jsem oči. Vlk přede mnou vypadal jinak, než jak jsem si ho pamatovala.. Ale nakonec jsem se lehce pousmála, nechala ho ať mi padne do obětí. Voněl jako on, byl to můj Deiron.. ''Dei, já..'' To vytí.. Ani jsem nestihla nic dalšího říct a Deiron i s omluvou vletěl na území. Inu.. nepronásledovala jsem ho. Věřila jsem, že se brzy za mnou vrátí a konečně si po neskutečně dlouhé době promluvíme. Stačilo už jen počkat ne? Byla to taková doba a pár dalších minut navíc už přece také zvládnu, no ne?

<- Červená louka (Přes Sněžné tesáky, Zubří pláň)

Portálem jsem proskočila celkem ladně, znatelně zkušeně, ale že by to někdo sledoval? To ne. Hory byly zasněžené a bylo v nich velmi chladno, ostatně jako většinu roku, ale v zimě to bylo intenzivnější. Hory jsem však rychle po cestičce sešla na pláň, přes kterou jsem poměrně jasně prošla jen s jediným cílem. A toho jsem také vrzy dosáhla. Došla jsem do Zlatého lesa a v něm už jen započala cesta k hranicím. Zlatý les jsem neznala tolik jako Les Alf a proto jsem tento terén neměla tolik očihnutý, ale směsice pachů mě navedla dostatečně k její blízkosti, ale.. nepřekračovala jsem ji. A byla jsem od hranic pořád dost daleko. Vytí, které se lesem rozlehl jsem slyšela, ale nedokázala jsem určit jeho význam. Ale tušila jsem že překročit hranice by vskutku bylo neslušné a navíc teď už by to nebylo pouze na mě, ale uvrhlo by to na smečku špatné světlo a to jsem si nemohla dovolit, ne jako posel smečky, ačkoliv jsem v ní měla svého partnera a dobrého přítele. A tak jsem seděla a hleděla mezi stromy. Čekala jsem, dřív či později bude muset jít někdo kolem kdo bude patřit ke smečce.

<- Ostříží zrak (Přes Rokli, Nejvyšší horu)

Cesta ke Zlaté byla plná myšlenek a tak mi to utíkalo celkem rychle. Kdy jsem se vlastně naposledy jen tak procházela přes Ostrovy, aniž by mě něco netížilo, nebo nějaké myšlenky? Cesta přes ty nejvyšší hory mi utekla kupodivu poměrně rychle. Možná už tím že jsem snad znala už každou zkratku? Možná.. Mé nohy tedy se zastavili na louce, jindy dokázala být velmi krásnou a skvělou. V zimě její krása vcelku upadala. Avšak prohlížet krajinu jsem si vskutku nešla. Když jsem už učinila velké kroky ve svém životě, jako vzdát se tuláckého života, a ne zrovna ve smečce svého partnera, musela jsem si tedy ujasnit i tu romantickou stranu věci. A třeba tam potkám i Rhaaxe? Co bych mu vlastně řekla? Jen tak jsem zmizela, co řeknu Deironovi? Co když ani jednoho? Inu, můžu alespoň jednat poté za smečku. Aspoň navázat vztahy. Možná lépe, než s Daénem. Prošla jsem poté portálem na druhou stranu a i u hor zamířila rovnou k lesu.

-> Zlatý les (Přes Sněžné tesáky, Zubří pláň)

<- Jižní hory (Přes Průsmyk, Severní hory)

Po dlouhé době jsem byla pevně rozhodnutá, že musím vidět toho jediného vlka, kterého jsem neviděla snad od minulé zimy a možná ještě dýl. Jak dlouho už tomu bylo? Až příliš dlouho. ''Deirone, doufám že žiješ.'' Řekla jsem si zamyšleně. Myslel vůbec na mě? Myslel vůbec na náš vztah? Proč já sama jsem měla hlavu plnou jeho i Rhaaxe? Po dlouhé době jsem zhluboka se nadechla a sjela jsem pohledem okolí. Zastavil se mi zrak na Lesu Alf nedaleko a myšlenky mi sklouzli na mého bratra, avšak i na sestru a mé rodiče. Kde jim všem byl vlastně konec? Mám pocit, že se mi rodina rozpadla celá, včetně Deirona. Dala jsem se do klusu, abych se rychleji dostala k portálu.

-> Červená louka (Přes Rokli, Nejvyšší horu)

Čas utíkal rychle. Svěřila jsem se Citře s jejími obavami a tak. Avšak konverzace nabrala rychlý spád a budou to muset probrat pak později. Zbytek. Ezkyl ze sebe dostal to, že se mu Daéňanka také příliš nezamlouvala a já se na něj věčně usmála.
Hodila jsem si pak však šlofíka a nabrala energii, kterou jsem během potop poztrácela, spala jsem vskutku celkem dlouho, ale nebylo divu. Zatímco jsem spala, tak se plno vlků už nejspíše stihla přesídlit. Když jsem vystrčila hlavu ven, zjistila jsem že už dávno nepršelo a spousta škod už byla skoro pryč. Bylo to.. probuzení skoro jako na jaře, ačkoliv.. byla zima, že jo. Haha. ''Jdu do Zlatého lesa. Kdyby se po mě někdo sháněl. Brzy se vrátím.'' Sdělím zbytkům členů. Daén stál za houby, zvlášť když tam bratr už nebyl a ve Zlaté mám partnera, který má otce za Alfu, tam se mi spojenectví snad povede navázat mnohem lépe, zvlášť když nehrozí žádné potíže nyní.

-> Ostříž (Přes Průsmyk, Severní hory)

Moc jsem nevnímala už okolo dění kolem sebe. Asi tu bylo až příliš vjemů na které se mělo reagovat. To, co mě zajímalo v tuhle chvíli především byla Citra. Byla jsem ráda, že dala Ezkylovi šanci a dokonce i prostor se v klidu rozmyslet. Poznat smečkové prostředí, aniž by se k něčemu stoprocentně zavazoval.
No, ale pak přišlo mnohem důležitější téma. A to moje setkání s Daénskou smečkou. ''Došla jsem na hranice a zavyla jsem. Přišla hnědá vlčice. Jméno jsem se žel nedozvěděla, ani postavení, funkci..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Měla jsem tak trochu pocit, že buďto se jednalo o Alfu samotnou, či o velmi skvělou diplomatku.'' A dost možná obojí, 'Stoprocentně to ale opravdu tvrdit nemohu,'' A tedy jsem nepotvrzovala informaci o Alfě, ani nevyvracela, sdělila jsem pouze svou vlastní domněnku,
''Každopádně důvěřivost mezi smečkami bude jistě na velmi dlouhou trať, chápu že to bylo i.. ne příliš vhodnou dobou, ale vlčice se touto návštěvou zdála opravdu podrážděná. Avšak.. ano, dostali jsme radu tedy během těchto nečasů přestěhovat se do hor..'' Což jsme udělali, zhluboka jsem se nadechla a vydechla, sama sebe jsem se přistihla mluvit trochu páté přes deváté v té mezi, že jsem do toho zapojovala příliš vlastní názor na onu vlčici. ''Bylo vlčicí řečeno, že pokud naše smečka potopy přežije v pořádku, jejich Alfa tě vyhledá. Dostali jsme se na dohodu toho bodu, že naše vzájemná důvěra a budoucí spolupráce může vést malým obchodem. Informace o Zlaté smečce nebyla příliš zajímavá pro její uši, ale zaujali ji cizáci, kteří se tu čas od času objeví a dělají po ostrovech bordel. Pokud by se spoluprací Daén souhlasil i po setkání s tebou, nabídla jsem jim za to, že informace, které bychom o cizácích se dozvěděli my, byly bychom ochotni tyto informace sdílet s jejich smečkou v, snad, dostatečném předstihu.'' Pohlédla jsem okolo sebe, zda někdo další poslouchal a pak jsem pohled vrátila na Citru a požádala jsem ji pohledem, aby se mnou udělala pár kroků stranou. Když jsme byly trošku v pozadí jeskyně, ''Znám sice pár Daénských vlků, ale nezažila jsem je takto. Mě jako osobnost trochu urazila.. Jakožto můj tulácký původ.. Že i bratr prostě zmizel..'' Semkla jsem trochu pysky do linie a lehce se zamračila. Tohle bylo prostě jen pro Citřiny uši a pokud nebyl někdo opravdu dost blízko, nejspíš můj šepot slyšet neměl. ''Snažila jsem se ovládnout, abych oficiální jednání za smečku nepokazila a pokračovala jsem dál. Přesto se mi její tón jednání a názor na mé a bratrovi tulácké geny...'' Ani jsem nepokračovala. Citra mě jistě chápala, zvlášť protože jsem se mračila.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Poté co jsem zavyla a snažila se udržovat světélko, aby dokázalo navést členy Maingaru jsem tu ještě chvíli byla s Ezkylem sama. Ten se mezitím dal do přípravy trychtýřku. Pak jej vyvolal a já jsem přikývla. ''To je přesně on. Skvělé Ezkyle!'' Pochválila jsem ho a spokojeně mávla ocasem. Sledovala jsem ho jak ho připral a pak se konečně objevil první vlk! Prohlédla jsem si ho a zjistila jsem, že se jedná o Lapise. ''Ahoj! Ráda vidím, že jsi v pořádku.'' Usměji se k němu a nechám ho vstoupil dovnitř. ''To je Trychtýřek, jen si dej. Zahřeje tě.'' Přikývnu na jeho zájem o teplý vývar a pak jako by se nechumelilo.. Začal vyvádět ohledně svojí sestry Amethy. ''Tu jsem neviděla, ale myslím, že jsem zavyla celkem nahlas a nad jeskyní svítí světlo, které i tebe tady navedlo. Dáme tomu chvíli třeba se objeví.'' Snažím se vlčka přívětivě uklidnit.
A ono pak hle! Netrvalo to ani nějak dlouho a už se na mě spustil další hlas. Než jsem však vlčici stihla odpovědět, tak si svého bratra všimla. ''Vidíš Lapisi? Je v pořádku.'' Ušklíbnu se k vlkovi a pak pohlédnu i na Amethy. ''Jsem ráda že i ty jsi v pořádku.'' Usměji se i na ní. Měla jsem pocit, že teď sourozenci přesunuli moji pozornost a Ezkyl tu byl jako kůl.

Ale než jsem stihla ho sourozencům představit, tak do jeskyně vstoupila další povědomá tvář. ''Citro!'' Skoro jsem až poskočila. ''Jsem ráda, že jsi v pořádku i ty.'' Kývla jsem jakmile pořádně vlezla dovnitř a nejspíš v závěsu za ní vlezla i Vex, ''Vex.'' Usměji se i na ní a taky zamávám ocáskem.
Zdálo se, že prozatím se nikdo další však nepřidá. ''Dejte si, zahřeje vás to. Je to vývar z trychtýřku.'' Ukázala jsem na mísu ve které se nacházel odvar.
''Citro, tohle je Ezkyl. Rád by se přidal, byl mi teď dobrým společníkem při těchto povodních..'' Shrnula jsem Citře vlka, když k němu promluvila. Zbytek už jsem nechala na Ezklovi.

Po chvíli, když se Citra snažila zjistit jestli nevíme něco do ostatních tak do jeskyně vtrhl i Anoth. Kterého jsem stejně tak pozdravila a stejně tak mu nabídla odvar na zahřátí. ''Neviděla jsem je, ale doufám že mé světlo je navede tady stejně jako vás všechny.'' Odpovím tmavé srnčí vlčici a rozhlédnu se, když můj pohled skončí na moment venku.
Pak.. ''Citro..'' Chtěla jsem její pozornost získat teď pro sebe. ''Byla jsem v Daénské smečce.'' Tím jsem chtěla říct, že tedy o svém úkolu mám nějaké ty novinky a tušila jsem, že si to nejspíš bude chtít vyslechnout.

<- Ovocný lesík

Zasmála jsem se nad Ezykolou úvahou, jestli třeba vlastní odvary Wu upijí, že on by to jistě dělal. ''No, kdo ví? Třeba ano. Mě by zajímalo jestli ho někdy chtěl někdo okrást bez toho, aby zaplatil ty kamínky. Co by udělal?'' Natočila jsem tázavě hlavu na stranu, ''Kdyby se třeba dva vlci domluvili, a jeden by ho odlákal, tím že by jej Wu chtěl chytit za zlodějinu, a druhý by ho pak okradl úplně a pak by si ti dva lup rozdělili.'' Na moment jsem se podívala na nebe, ale to byla chyba, do oka mi padla kapka deště a tak jsem ji dráždivě musela rozmrkat.
Už jsme vyšli z lesíku a kráčeli do hor. ''Je to možné, je to nejbližší hora pokud vím, od našeho území. Takže pokud co, jistě Citru napadne dovést ostatní tady.'' Nebo aspoň jsem v to doufala.
V horách jsem se začala rozhlížet okolo sebe a hledat nějaký úkryt.. Po chvíli přeci jenom! Taková střední jeskyňka a dle pachu prázdná a tudíž volná. Nikde žádná liška v dohledu. ''Tu by to šlo.'' Oznámila jsem svému společníkovi. Oklepala jsem se. ''Hm, A dokážeš ten trychtýřek vyvolat dle toho jak jsem ti to popsala? Já ji u sebe nemám. Dokážu ti připravit vodu ve které ji necháme luhovat, ale samotnou bylinu tu magií nevyčaruju. Ale ty bys mohl. Máš zelené oči.. Takže magie země.'' Dedukovala jsem.
Pokud souhlasil, nebo ji snad vyčaroval, nebo tak. Tak jsem Použila magii vody, a soustředila se, abych ji zformovala do podoby misky a jakmile jsem byla spokojená, tak mé soustředění pokračovalo a voda začínala zamrzat až nakonec voda získala pevný ledový tvar. ''Snad ledová miska nevynuluje hřejivé účinky Trychtýřku.'' Zasmála jsem se. Pak se teda miska naplnila vodou a čekala jsem až tam vloží bylinu, kterou jsme mohli nechat luhovat.
''Zkusím zavýt jestli nás neuslyší někdo ze smečky, a třeba je tu navedu.'' Kývnu. A s tím vyjdu k východu, nasaju vzduch do plic a zhluboka zavyju až se to neslo celými horami. Nad jeskyňkou začalo taky svítit malé světélko, které mělo případného člena navést na přesné místo.

Ezkyl za mnou došel s větou, že se cítí teď silnější. Zasmála jsem se a střihla u toho uchem. ''Znám ten pocit moc dobře. Je to skvělý cítit se silnější, než předtím.'' Ale takhle jsem se cítila každé ráno, které jsem se probudila. Pokaždé když vstanu cítím, že jsem silnější než den předtím, protože každé ráno mám tu sílu probudit se do nového dne. Co bych víc mohla chtít?
Pak se znovu postavím na tlapky, ''Tak.. Vyrážíme do hor, tam zjistíme situaci a pokusíme se najít Citru.'' Kývnu k Ezkylovi a zamířím do hor. Ne těch odkud jsme přišli, tentokráte těm druhým. Byla to sice cesta zpátky defakto, ale pořád jiný směr, no ne? A navíc když byla voda už tak vysoko daleko od moře a jezer.. Jak asi bude vypadat území přímo nalepené u moře? Když je moře jeho součástí? Jen jsem však pootočila hlavu k nebesům, ''Ach Iris.. Nero.. Prosím, zastavte už to.'' Modlila jsem se. Modlila jsem se k tomu, aby už tyhle záplavy skončili. Jedno neštěstí a postihlo celé ostrovy. ''To je snad horší, než když tu byla ta nemoc z magie.'' Zavrněla jsem pak hlavou a zoufalým pohledem k Ezkylovi.

-> Jižní hory

× Zlepši své dovednosti
<- Luka

Zasmála jsem se nad tím, že ho něco drželo pod vodou a nemohl vyplavat. ''Dobře, budu ti věřit. Ale přesto mi pak v klidnějších vodách, až tohle bude za námi, ukážeš teda že to umíš, jo?'' Mávla jsem oháňkou a podívala se před sebe.
Ovocné stromky. Tady jsme se poznali s Deironem.. Kde jen byl? Vzdychla jsem. Většinou jsem měla hlavu dost zaneprázdněnou a tak jsem se těmito otázkami netrápila, ale teď.. měla jsem o něj strach. Stejně jako o Rhaaxina. Ten tak nevypadal jako zrovna milovník vody. Když to! ''Hele, Wu!'' Poskočila jsem pomerně radostně a skoro bez váhání jsem k němu přiklusala. ''Dlouho jsem vás neviděla.'' Mávla jsem k němu oháňkou a nakoupila si u něj. Počkala jsem pak na Ezkyla a sledovala ho jak si nakupuje on.

Nákup
1) Má - 39 kšm || 2 rubíny || 4 mince
2) Převádím - 2 mince - 39+80 = 119 kšm
3) Nákup
- 7 level ledu - 100 kšm
- Magický herbář >> Naučila Ezkyla pár kytek mezi 20.10.-25.10. <<
4) Zůstatek - 19 kšm || 2 rubíny || 2 mince

Schváleno

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Podej pomocnou tlapku topícímu se
<- Severní hory

Pokračovali jsme směrem k Maingaru, jakmile jsme si odpočinuli. K předchozímu tématu o hnědé vlčici a její smečce. Došli jsme k závěru, že takového vlka bychom pravděpodobně ve smečce prostě nesnesli a nevzdali bychom se kvůli ní tuláckého života.
Naše cesta byla ale tím pádem spojená s nutností přejít i přes Luky, které byly již z velké části pod vodou. ''Je to hrozné. Doufám, že je Citra a ostatní v bezpečí, území bylo moc blízko vody, tam to bude ještě horší, než tady.'' Zhluboka jsem vydechla.
Ale tím jak jsme se zapovídali tak jsem si také nevšimla, že se blížíme k něčemu o málo horšímu, než pouhá chůze ve vodě po kotníky.. 'ÍÍp!'' Vypískla jsem, když mi podjela tlapa a stejně jako Ezkyl jsem zahučela do hlubší díry s vodou.
Zasoustředila jsem se a brzy jsem zase se nadechla čerstvého vzduchu... v rámci možností. Přidržela jsem se pevnějšího okraje, ale Ezkyl dlouho nevyplavoval.. ''Jsme vodní smečka defakto, Ezkyle..'' Neuměl plavat? Och, asi ho čekají soukromé lekce plavání! Zhluboka jsem se nadechla a pod vodu zase ponořila. Pomocí světla jsem si posvítila, abych dobře viděla a doplavala pro něj, kdy jsem ho za chytila tlamou za tlapu a zase jsem se s ním snažila doplavat nahoru.
Nakonec jsme se tak nějak pomalu zase na pevnější půdu dostali a já jsem si odkašlala. Prohlédla jsem si ho, ale jinak se zdál být v pořádku, ''Myslím, že až bude klidněji, začneme tě učit plavat.'' Zasměji se a tím se postavím zase na všechny čtyři, ''Tak jdeme, rychle odsud.'' Zavelím jakmile je připraven.

-> Ovocný lesík

× Zamiř do bezpečí
<- Les Alf (přes Ostříž)

Když jsme byly z lesa pryč. Tak Ezkyl prohlásil, že tohle je přesně ten důvod proč nechtěl do smečky. Podívala jsem se na něj chápavě. ''Věř mi, že kdyby se v Maingaru někdo choval takto, tak bych do smečky také nikdy nevstoupila. Nesnesla bych se s ní.'' Souhlasila jsem s ním. ''ALe kdo ví. Taky v těchle časech nejspíš chrání svoje území. Třeba ji jen křivdíme.'' Ale nakonec jsem nad tím mávla tlapkou. ''Mhm, snad nás tentokrát nevyruší žádný hladový predátor.'' Zasměji se a pokračuju do hor. Tam najít nějaký úkryt nebylo těžké. ''Brzy budeme v Maingaru. Doufám, že se nikomu nic nestalo.'' Vzdychnu a představím si jak musí být celá pláž pod vodou.
Nakonec v jeskyni se oklepu a po chvíli i na chvíli usnu.
Když se proberu, počkám na Ezkyla a pak až je i on připraven, tak je čas vyrazit zase dál.

-> Luka (Dračí průsmyk)

Ezkyl se proteď díky bohu už nijak nevyjadřoval a nechal mluvit pouze mě. Můj pohled bych zapíchnutý do hnědé vlčice. První věc, ta o zlaté smečce, to doslovně prošla s nezájmem, ale co ji viditelně zaujalo, tak to o cizácích. A díky tomu došla k tomu, že mou nabídku zváží. Na jednu stranu se mi ulevilo.. Dokonce mi tedy dala i onu radu, kterou jsem sice očekávala, ale z jejích úst je to něco, co jsem potřebovala v rámci svého úkolu slyšet, abych nemusela za Citrou s prázdnými tlapami. A nakonec? Jestliže bude po potopě.. mohli by se naše Alfy sejít a teoreticky tohle prodiskutovat. A její pohled? Byl čas jít.
Věnovala jsem tedy hnědé vlčici ještě jeden úsměv, ač její pohled byl vážný. ''Děkuji za vyslechnutí a vaší radu. Své Alfě vyřídím vaše slova. A děkuji za váš čas v této nelehké době.'' I jsem ji vděčně lehce uklonila hlavu na znak skutečných díků. Mohla si o mě myslet cokoliv, v těchto slovech a úkloně byla však moje pravda. ''Držte se a hodně štěstí.'' Byla moje slova, než jsem se otočila k Ezkylovi. ''Tak jdeme..'' Pohledem, který už Lissandra vidět nemohla, jsem mu naznačila ať ještě mlčí. ''Luno.'' Řekla jsem a sovička, která seděla doposud na kmeni u hnědé vlčice se rozlétla a přistála mi na zádech. Hnědé vlčici a jejímu rudému společníkovi ještě zahoukala na rozloučenou.
To už jsme z lesa nakonec odcházeli.

-> Severní (přes Ostříž)