Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Les u mostu (Přes Luka)

Přemýšlela jsem chvíli nad tím komu asi Wuovi bylo. Ale nakonec jsem mávla tlapkou. Důležitější bylo, že jsem se bavila s Deironem a bylo mi s ním veselo. A očividně jemu moje společnost také byla příjemná. Usmála jsem se a při chůzi do něj lehce vrazila, konkrétněji spíš se otřela.
Pak jsme došli k jezeru a on nadšeně vykročil vpřed neboť jsme měli štěstí a Wu tu doopravdy byl. Běžel k němu, udělal stejný rozhodnutí co já. Změnil si srst. V očích se mi zalesklo, možná dost zajiskřilo. Moc mu to slušelo. Lehce jsem pootevřela tlamu, skoro vypadal že čekal na mojí reakci. "Dei, strašně moc ti to sluší! Fakt úžasná změna a neskutečně ti to sekne!" Mluvila jsem upřímně, teď jsem oficiálně mohla říct, že se mi opravdu líbil, povahou i vzhledově. "Teď jsem opravdu rozhodnutá tě nikam nepustit. Nechám si tě." Zazubila jsem se jako nic, byla jsem ukecaná a upřímná a co jsem myslela vážně, to jsem prostě narovinu řekla, žádná omáčka okolo. A Dei už neměl nejmenší šanci se vyprostit od mé přítomnosti v blízké době.

Mě by spíš zajímalo jak je starý. Nebo jak je bohatý?'' Zamyslela jsem se. Už tu musel být dlouhé a dlouhé roky. Jo, to bude jediný vlk co skutečně zná všechny vlky na Ostrově.
Podívala jsem se na Deie. ''Vidíš, když si narazil na mě co potkala Merlin, tak třeba až se rozloučíme narazíš na někoho kdo potkal Atraye.'' Mrkla jsem na znamení rozveselení. Ale ještě nechci se s tebou rozloučit.'' Zabrblala jsem si pod čumákem a pak se zase vydala s nadšením do kroku.
Na jeho nápad jsem nadšeně a horlivě přikývla. ''Ano, ano! To bude legrace a když to půjde jak má, tak si dáme pěkně do těla! Prej po jeho tréninku jeden na několik hodin vypne.'' Zasmála jsem se a vykročila opět pohupem. Blížili jsme se k jezeru...

-> Křišťálové jezero (přes Luka)

<- Květoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Zmínil pana Wua. Ušklíbla jsem se. ''Jo, potkat tě dříve, mohl si tam zajít se mnou. Chvíli než jsem narazila na tebe. Teda na tvoje krásné vodní kousky, tak jsem u něj byla. Ale už se i přesunul. Třeba ho najdeme!'' Zamávala jsem ocáskem. Bylo ale pro jednou fakt na změnu, že jsem to nebyla já kdo ho hledal. A byla to větší zábava. Pan Wu byl přeborník ve hře na schovku.
Zaujatě jsem poslouchala co mi vypráví a zároveň jsem dávala pozor na tlapky, abych nikam neuklouzla. Měla jsem tělo poměrně pro tento terén vyvinuté, ladné, tenké nožky. ''A třeba se najde. Třeba si dal jenom výlet za sebepoznáním a pak zaujme místo zase vedle vás jako váš bratr.'' Zazubila jsem se. Chtěla jsem být pozitivní a zlepšovat náladu i svému příteli. ''Já mám bratra, Nica. O tom jsem ale také slyšela naposledy několik měsíců nazpět. A pak sestru Scalliu, tu jsem nedávno potkala, žije spokojeně. Sic se mi nelíbí jak se rozhodla v tom ke komu se přidala... Ale bohužel. Já jsem ráda, že jsme si i po takové době zůstali blízké.'' Ač se mě neptal vykládala jsem o svých sourozencích i já.
Pak se zeptal na místo kde mohou ostatní zesílit. Rozzářili se mi očka. ''Kupodivu vím! Právě Merlin mi o tom říkala. Svatyně v džungli, která se nachází na jedné straně mostu.'' Řekla jsem a zamávala ocáskem. ''Těžko říct však jestli tento les, či jiný.'' To jsem ještě nevěděla, že na druhé straně mostu na který jsme se blížili pokračuje les také, jen o něco živější. ''Je divný, to jo. Právě tady jsme se sestrou byly. Napadl nás rys.'' Zježila se mi srst při vzpomínce na tu obří kočku, ale zároveň jsem v tlamě pocítila jakousi slinu při následující myšlence na tu teplou krev, kterou jsem okusila přímo z rysovi tepny.

-> Les u mostu (Přes most)

Pobavilo mě sledovat jak byl Deiron zaskočen. Zavrtěla jsem hravě ocáskem. ''Zasloužil.'' Řekla jsem jednoduše a pak jsem se na něj podívala s hravostí v očích, když mi oklepaní se oplatil.
Souhlasil s procházkou, byla jsem ráda. Upřímně jsem nechtěla, abychom se teď dělili od sebe. Bavilo mě s Deironem teď být. Nakonec sám udal směr, kterým se vydal a já ho okamžitě následovala. ''A co myslíš, že tam najdeme? Nebo máš něco konkrétního co bys chtěl najít?'' Pozvedla jsem zvědavě obočí.
Zadívala jsem se před sebe, připomnělo mi to tu cestu o které mi říkal Xander, ta která vede oklikou k mému domovu. Měla bych nejspíš zajít za matkou a otcem. Možná najdu i svého bratra? Zatřepala jsem hlavičkou. S rodinou jsem byla pomalu celou dobu co zatím žiju, momentálně se však bavím a domů ještě nezamířím. Jednoho dne možná, dnes to však nebude. Dnes má mou plnou pozornost právě Deiron. Sympatický mladý vlk, co víc si přát aby se jednomu zlepšil den, že? ''Máš ještě další sourozence kromě Merlin?'' Zeptala jsem se s úsměvem. Rodiče možná zrovna veselý téma nebylo, ale sourozenci to je přece jiná.

-> Temný les (Přes hraniční pohoří)

Zdálo se že i Deiron měl z mého úspěchu radost. Ale já víc! Nadčeně jsem poskočila ve vodě. Na jeho slova jsem přikývla. ''Díky tobě nezapomenu.'' A pokud neuhnul, dostal děkovnou vlčí pusinku na tvář. A jestli uhnul, stejně jsem se za to necítila trapně. Prostě jsem zareagovala intuitivně a měla potřebu mu tímhle způsobem poděkovat.
''Tak, a teď bychom se mohli projít, co říkáš? Poznáme se víc a táák.'' Zazubila jsem se a nadšeně zamávala ocáskem, neboď jsem prostě měla radost. Vylezla jsem z vody a pořádně se oklepala, tak trochu bez ohledu na svoje okolí. Takže jestli byl Deiron pořád dost blízko kapky vody z mojí srsti jej zasáhli také. ''Tak co říkáš? Určitě to bude větší zábava když půjdeme společně někam, než každý sám.'' Opět jsem se zazubila.

Poslouchala jsem Deie, který mi vykládal o tom, že mít z toho respekt je v pořádku, ale nesmím mít strach, nesmím zavírat před tím oči. Než jsem stačila cokoliv říct, popostrčil mě a sám si vlezl do vody. Napodobila jsem ho. Podívala jsem se opět na Deie, vykládal dál a předvedl to, o co jsem se snažila já. Kuličku, která se chvíli chvěla, ale nepraskla jak u mě.
Zhluboka jsem se nadechla. ''Jo, s vodou dokáží všechny špatný myšlenky odplout. Jak jsem na tohle mohla zapomenout.'' Řekla jsem a usmála jsem se. Zahleděla jsem se na naše odrazy na hladině, ale vnímala jsem každou vlnu, která se na hladině objevovala. Soustředila jsem se, dívala se. Z vody začala znovu vystupovat roztřepená kulička, která postupně nabírala svému tvaru. Brzy nad hladinou byla dokonalá koule z vody. Pak jsem pomyslela na to, aby se v klidu vrátila do vody a .. to taky udělala! Nadšeně jsem zamávala ocáskem a podívala se na Deie. ''Dokázala jsem to! Dokázala jsem to aniž by se rozlila na všechny strany!'' Byla jsem nadšená.

Podívala jsem se na Deie, který řekl že to trapný nebylo. A nechápal tu mojí roztržitost. Já upřímně také ne. ''Ale já miluju vodu!'' Opáčila jsem se a podívala se na hladinu. ''Jenom.. Já nevím proč, mám z ní i strach, když si představím že bych ji měla ovládat. Na jednu stranu můžu být ráda, že nemám oheň po otci, s tím bych asi nadělala plno škody.'' Vzdychla jsem. Nevěděla jsem proč mám v sobě zakořeněný strach používat magii. Znovu jsem věnovala pohled Deiovi. ''Jak mám najít potřebnou důvěru v sobě, že vodu mohu ovládat. Miluji ji, ale mám z ní respekt.'' Vzdychla jsem a svěsila ocas při čekání co mi na to poví. Za to by mě Merlin asi přizabila.

Řeč ohledně rodiny jsme postupně úplně vynechali. Jeden by to nadšením úplně přehlédl a ten jeden jsem byla já. Podívala jsem se nadšeně na Deirona, který byl tak ochoten a šel mi ukázat k vodě další kusy!
Teda, alespoň to jsem si myslela. Chtěl ať mu ukážu co zvládnu já. Na prázdno jsem polkla a nervózně se podívala na vodu. V ní se odrážel můj vzhled a vedle jsem očima brouzdala po těch Deironových. Nakonec jsem oči zavřela a představila si tu vodu ke které mířil můj čumák.
Představila jsem si co jsem po té vodě chtěla ať udělá. Ovšem byla jsem svou mocí si nejistá. Mezitím co jsem měla zavřené oči se z vody vytáhla kulička, které se všemi směry strašně třepila. Otevřela jsem oči a na vteřinu své dílo zahlédla a v ten moment vodní koule praskla a ošplýchla mě celou hlavu. Sklopila jsem uši. ''No... To bylo trapný.'' Řekla jsem po chvíli ticha. Byla jsem tak nervózní když jsem musela magii používat já sama. Tohle bylo od posledně poprvé co jsem zkusila vodu kontrolovat.

Děkuji moc! <3
-Penízky zapsat:3
-Bonus prosím hodit do svatyně
-A magii Aury a do ní rovnou obě tlapky.
Díky!
Těším se na příští! :3

Zapsáno

Jméno vlka: Allari
Glow up: Přívěšek/kožíšek
Preference: Zůstat dvoubarevná
Nechci: /

Jméno vlka: Wyian
Glow up: Kožíšek
Preference: Šedá, bílá, černá.
Nechci: /

Jméno vlka: Mielei
Glow up: Přívěšek
Preference: Sovy. Hodně sov!
Nechci: /

Líbilo se mi jeho náhle nadšení, když jak se zdá jsem potkala jeho sestru. Takové nadšení, které jsem já měla, když mi Merlin řekla, že viděla Scalliu. Najednou mi docházelo jak Ostrovy až tak velké nebyly. "Včera. Včera jsem s ní byla." Ušklíbla jsem se. "Sluší mi tedy vlastně znát dalšího potomka Alfy Zlaté smečky?" Ušklíbla jsem se a dala tím najevo že to vím. Že mi to řekla.
Vyslechla jsem si tu smutnou část, že společně s Merlin pohřbili tělo své matky. "To máte můj obdiv." Řekla jsem s laskavým a vlídným úsměvem. "Já bych to asi nedokázala" Dodala jsem tišeji a bohužel si představila, že bych já, Scall nebo Nico museli pohřbít naší mámu. Zavrtěla jsem hlavou a pohlédla do jeho očí. "Podívej, bohužel se to stalo, to nezměním, ale mohu být teď někdo, kdo ti pomůže pro lepší pokračování tvého životního příběhu." Laskavě jsem se zazubila a několikrát mávla ocáskem. "Pro začátek můžeme najít nový zdroj vody a ukážeš mi znovu pár triků." Navrhla jsem zvesela, a téměř nekompromisně.

Když zmínil Merlin podívala jsem se na něj a horlivě pokývala hlavou. ''Jo! To byla přesně ona. Taky mi nabídla, že ji mohu najít ve Zlatým lese a klidně mě bude učit.'' A její nabídka mi tím vyskočila znovu na mysl. ''Takže vy jste jedna krev?'' Docvaklo mi hned a očka se mi prozářila. ''Kdo by čekal že v jeden den stihnu poznat novou tvář, potkat dlouho ztracenou sestru a pak sourozence od Merlin?'' Zauvažovala jsem nahlas spíše pro sebe a pak jsem své žluté oči zaměřila na vlka.
Pak mi to došlo, Merlin také mluvila čistě o otci, matku téměř nezmínila, také jen že vodu zdědila po ní. Na pár vteřin jsem poněměla. Sklopila jsem uši. ''Omlouvám se, nedošlo mi že by...'' Nedořekla jsem to, jistě si to dokáže domyslet další slova. Každopádně jsem pak zavrtěla hlavou, ona ta přílišná výřečnost zase tak skvělá nebyla, že.
''Tak, Deirone.'' Jak se představil, ''Moc mě těší a omlouvám se za tamto, už to nezmíním. Můžeme navést veselejší téma.'' Usmála jsem se vlídně, naštěstí mi to občas i pálilo a tak jsem teď jen musela vymyslet jak jej rozveselit, určitě jsem ho musela rozveselit!

<- Kvílivec

Poslouchala jsem jeho slova z úsměvem. ''Jo, něco podobnýho už jsem slyšela. Ale spíš přísnějším způsobem. Vlastně.. s ní máte celkem podobný pach.. hmm.'' Zauvažovala jsem. Čím víc jsem měla možnost jeho pach nasávat, tím víc mi připomínal Merlin. Ucítila jsem lehkou bolest v jeho slovech ohledně matky. Nechápala jsem proč. ''Taky jsem vodu zdědila po svojí mámě.'' Nebyl snad rád za to s čím se narodil? Já byla po mámě ve spoustě věcech, ne jen elementem.
Nakonec když jsem šla dále, tak se rozhodl mě následovat, byla jsem ráda. Aspoň jsem měla společnost a prozatím vypadal že s ním nebude nuda, navíc mě zaujal a to se cenilo! Vesele jsem pohupovala ocasem a Luna prolétla nad mou hlavou. Začala kolem mě následně kroužit a vybrala si chvíli pro to, aby se mi opět posadila na hlavu. ''Nojo, ty rozmazlenče.'' Uchechtla jsem se. Pak jsem se ohlédla zase na vlka a usmála jsem se. ''Mimochodem, jmenuji se Mielei.'' Představila jsem se konečně.

Vypadal tiše, chvíli se na mě jen usmíval a měl na mě upřené ty své kukadla. Ušklíbla jsem se, když pomalu ze sebe vydal svá slova. Skoro to znělo jakože moc mluvným nebyl. Ale to mě nevadilo, mluvit jsem koneckonců mohla já. To mi šlo snad od tý doby co jsem se naučila první slova.
''A mou pozornost máš nyní na plný čáře.'' Mrkla jsem zvesela a sklonila hlavu až k němu, osobní prostor mi nikdy nic neříkal. ''Takže si za to mohl ty? Ovládáš vodu a led? Já bych měla taky ovládat vodu, božínku já miluju vodu! Žel jsem svůj element zkoušela jen jednou a nějak se bojím jej učit ovládat, ahhh.'' A když jednou tenhle mluvící stroj se rozjede, zvlášť o skvělém téma, tak je těžko zastavitelný. ''Co kdybys mě něco naučil?'' Jakoby Merlina nabídla najednou byla tatam, když jsem měla dalšího uživatele vody přímo před sebou.
Zasebou jsem uslyšela zvláštní zvuky, ohlédla jsem se.. V nedaleké dálce to znělo že se schylovalo k boji.. Že by ti dva, které jsem zahlédla, než jsem se přiblížila úplně k vlkovi před sebou? Možná. ''Ale bylo by fajn někde jinde, nemám dobrý pocit tu být.'' Houkla jsem nervózně a sama se vydala pryč, celkem často jsem se ohlížela zda se vlk přidal.

-> Květoucí louka

Pozorovala jsem vodní hladinu a brzy se to znovu stalo, opět vyskočila lasice z vody. Tentokrát když jsem na to byla víc zaměřená, viděla jsem že to byla prostě tvarovaná koule vody, podobným způsobem jako Merlin ztvarovala sovu. Následně lasice z vody ztvrdla v led a zmizela pod vodní hladinou.
Mávala jsem zvesela ocáskem ve vzduchu, jak lehké bylo strhnout mojí pozornost něčím zajímavým.
Vrátila jsem se k obhlídce a uslyšela šum listí, můj pohled se stočil tím směrem. Pod keřím na mě na půl vykukovaly dvě oči a mě se tedy mohl postupně poskytnout pohled na toho, kdo nejspíš mohl za ty vodní a nakonec ledové, kousky.
Vydala jsem se blíže k němu a tlapkou si udělala prostor, abych jej mohla vidět úplně. "Ále, zdravíčko.." Ušklíbla jsem se na vlka, jenž spokojeně a líně ležel v houští. Na druhé straně břehu jsem si všimla dalších dvou, nevšímala jsem si jich, ačkoliv ten černý kolem kterého létala straka.. nějak tak jsem si představovala někoho kdo si nechá říkat havran, třeba to byl ten Scallin známý? Nah, vždyť jednou ho třeba poznám a třeba se v tomhle vlkovi úplně šeredně pletu... A mávla jsem v duchu nadtím tlapkou a dál se věnovala čistě vlkovi co ležel v mojí blízkosti, ne na druhém konci řeky.