Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Smývala jsem ze sebe krev, když v tom.. něco vyskočilo z vody a zase to zmizelo jakoby nic! Dost mě to zaujalo. Pootočila jsem zvědavě hlavou a rozhlédla jsem se okolo. Nic tu bylo, nikoho jsem neviděla. Přišlo mi to zvláštní a tak jsem nad tím zavrtěla hlavou, třeba to byla jen ryba...
Vyšla jsem na břeh a oklepala ze sebe srst. Stále jsem přemýšlela jaká ryba mohla vypadat tak podobně jako Scalliin Frank. Nedalo mi to. ''Je tady někdo?'' Zvolala jsem zvědavě a rozhlížela se, zvlášť po tmavých místech v okolí stromů, které se na tomhle místě nacházeli a vydala se tím směrem. Stále jsem kráčela dost blízko vody. Blaženě jsem se usmála a zahleděla se na hladinu během chození. Chtěla jsem to zahlédnout znovu. Blížila jsem se směrem ke schovanému vlkovi, ale stále jsem o něm neměla ani tucha, tolik jsem vodou a zvláštním tvorečkem byla učarovaná.

<- Poušť (Přes Květoucí louku)

Poušť jsem přecházela téměř bez zastavování, stejně tak následující louku. Luna letěla nade mnou a vše pod sebou pozorovala pěkně z ptačí perspektivity. Občas jsem ji i záviděla.. Tu volnost kterou po obloze zažívala.
Najednou jsem se nadechla. Cítila jsem něco zvláštního. Vodu. Ano, byla vlkost ve vzduchu, ale cítila jsem ji i jinak, byla blízko, cítila jsem to...
Vydala jsem se za svým vnitřním pocitem a ono hle! Opravdu jsem dorazila k jezeru!
Po dlouhé době jsem zacítila to, co jsem zacítila už jako malá, ta přitažlivost k vodě. Bez většího přemyšlení jsem do ní vstoupila. Po dešti zas tak teplá nebyla, ale byla i příjemná.. Nebyla ani u kraje extra hluboká a tak jsem po ramena stále ve vodě. Bylo to úžasné. Úžasný pocit, stejně tak jako když mi dnes poprvé zachutnala čerstvá krev. Slastně jsem mlaskla a začala ze sebe smývat rysí krev. A díky vlastním myšlenkám jsem nezaznamenala že u jezírka se nenacházím sama.

<- Temný les (Přes Pichl)

Les už jsem dávno nechala za sebou. Déšť také mizel. Nebylo pochyby víceméně, večer se pomalu přehoupával do noci a ta nás čekala bezbouřná. Možná bych si měla najít nějaké hezké místo, kde bych se na noc utábořila.
Každopádně, ale to místo nebylo poušť a musela jsem ze sebe smýt ten nával krve jenž na mé srsti jen díky deště ještě nevyschla. Ale už to pomalu začínalo a rozhodně jsem nemínila do konce svých dnů na Ostrovech chodit umazaná od krve. Kdybych si byla jistá svým elementem smyla bych se hned, ale ještě jsem se neodhodlala magii znovu používat a učit se, ačkoliv jsem u Wua požádala o pár rad na její ovládání.
Tiše jsem procházela pouští, hledala jsem vodu....

-> Kvílivec (Přes Květoucí louku)

Postupně jsme ryse spořádali a co zbylo, to zbylo liškám, či jiným mrchožroutům. Nezáleželo na tom. Důležitý bylo, že jsme měli plné bachory my.
Když se nakonec zeptala na Nica, lehce jsem zavrtěla hlavou. "Moc nevím. Ale taky se trochu vytáhl. Jako nejmladší bráška je fajn. Ale mám to tak nějak stejně jako s tátou. Nestrávila jsem s ním dostatek času." Ačkoliv byl poslední koho jsem z rodiny viděla, ale víte jak to je, zas tolik času jsem s ním prostě nebyla.
Nakonec řekla, že by měla nalézt Havrana. Kývla jsem. "Dobrá. Je na čase se zase chvíli rozdělit." Řekla jsem, ale na tváři jsem držela úsměv. Objala jsem ji. "Těším se na příští lov." Zahučela jsem do její srsti a pak udělala krok vzad, pohlédla jsem ji do očí. "Sejdeme se jakmile to bude možný. Mám tě ráda sestřičko." Dodala jsem a napůl se dala na odchod. Jak se mi nechtělo od ní odcházet. "Na brzskou shledanou!" Zvedla jsem si náladu však nadtím, že ji zase brzy uvidím. Doufám.
Pomalu jsem začala mizet tmou, neohlížela jsem se. Utíkala jsem dál a dál, až teprv pryč z lesa jsem zpomalila a ohlédla se.. se vzdychnutím jsem se vydala dál.

-> Poušť (přes Pichl)

Díky otření se o její tělo jsem si uvědomila, že bolest z mého těla pomalu ustupuje. Měla jsem takový pocit, že za to mohla právě Scallia. ''Děkuju.'' Řekla jsem s úsměvem a prohlédla jsem své tělo tak, jak mi to tma jen dovolovala. Mou sotva několik hodin novou srst, můj krásný nový kožíšek nyní zdobily krvavé šrámy a nebýt pokrytá srstí tak by zdobily i nejspíš modřiny. Ovšem pozitivní na tom bylo, že ačkoliv jsem měla na kejhánku, dvakrát... Šrámy se zahojí a jizvy po nich nezůstanou. ''Ty jsi byla víc.'' Lichotku jsem ji vrátila. Lichotky, ty já jsem rozdávat uměla, ale tahle, tahle byla od srdce mířená jen k mé o pár minut starší sestřičce.
Poté když popřála dobrou chuť a sama se dala do jídla jsem se usmála. ''Tobě také dobrou chuť.'' Knikla jsem a všimla si jak i její Frank neváhal s hodováním. K hodování se přidala i Luna, ta si odrhla malý kousek a přelétla na strom. Masu moc nedala, byla spíš na hmyz.
Nakonec i já sama jsem se přidala do jezení. Maso bylo čerstvé, chutné, teplé, krvavé... A chutnalo lépe, než jsem si kdykoliv jindy představila. Hladově jsem trhala kusy masa okolo rysova krku. Nikdy bych nepřiznala že mi tolik čerstvé maso zachutnalo, většinou jsem byla o mršinách, to byla panečku jiná pohádka!
Když jsem postupně svůj žaludek naplnila dosyta, poočku jsem sledovala Scall. ''Tohle si někdy musíme zopakovat, a do té doby pěkně potrénuji.'' Zazubila jsem se, kolem tlamy mi ještě stékali kapky krve, které jsem nakonec intuitivně olízla jazykem, stejně jako celé okolí tlamy.

Predátoři 6 - konec

Rys se ještě chvíli bránil, ale jakmile už se přidala i Scall, už nejspíše věděl že to je jeho konec. Přestal se bránit... Vydechl naposledy. A k tomu všemu když už zvíře přestalo dýchat, konečně se mi podařilo utrhnout ten kus masa, krev začala tedy valit proudem, ani mou srst nenechala čistou. Ten kus masa byl pokryt srstí, ten jsem vyplivla.
Otočila jsem se na Scall, ta byla krví pokrytá celá. Jakmile adrenalin vyprchávat, všimla jsem si jejího nadšení z toho jakou práci na zvíření provedla. Mě to možná malinko vyděsilo, ale nedávala jsem nic znát. Byla jsem vůbec nadšená, že se nám podařilo tohle zvíře skolit.
Scall kolem mě začala chodit. ''Cítím se dobře.. Ale co ty a tvoje noha?'' Jo, boleli mě žebra, lehce levá přední z předchozího dopadu špatného, ale víc mě děsilo její kulhání. Po chvíli jsem ji zastavila tím, že jsem se o ní otřela. ''Bez tebe bych tohle nepřežila.'' Řekla jsem a pak udělala krok vzad. Vůně krve čerstvé mrtvoly mě lákala víc, než jsem si chtěla připustit.

Predátoři 5

Byly to jisté vteřiny od mé vlastní zkázy, než jsem si svou chybu uvědomila a pustila jeho tlapu a tlamou vrazila do jeho. Tím jsem mu zabránila aby zaťal tesáky mi do krku. Ale byl to skutečně zlomek snad jen vteřiny. V tom se přidala blíže i Scallia, která znovu nechala dešťovou vodu aby znehybnila rysa. Ten povolil sevření a já využila poslední zbytky sil, abych se zpod něj vyškrábala pryč. Úspěšně.
Scallia jej povalila k zemi, ač nemohl téměř dýchat, voda mu lezla pomalu všemi otvory, podívala jsem se na Scalliu. ''Teď, nebo nikdy.'' Šeptla jsem, znovu nechala ten podivný zvuk vrčení vyjít z mého hrdla a zaměřila se rysovi na krk. Jeho kůže na krku se mi těžko podařila prokousnout, začal sebou víc házet, chtěl se osvobodit nejspíš utéct. Dost jsem s prokousnutím tepních žil zápasila, opět tedy musela mi dopomoct sestřička... Ale čím dýl jsem stiskala, tím větší železitá chuť krve se mi objevovala na jazyku. Takovou chuť jsem měla vyrvat mu ten kousek z těla, žel chybělo dostatek síly. Pokud by se čistou náhodou ale rysovi podařilo vymámit se, pomohl by mi tím a čekala by ho tak akorát smrt vykrvácením. Nepouštěla jsem ho, čekala jsem, že se Scall přidá. Během toho jsem si uvědomovala, že to bylo poprvé co jsem okusila čerstvou zvířecí krev v tlamě. Byla teplá..

Predátoři 4

Srdce mi bušilo jako o závod, běžela jsem doslova o svůj holý život. Přísahala bych, že mi ten rys dýchal až na krk! Když v tom Scall křikla a rys byl odhozen ke stromu. Na moment jsem zastavila, abych mohla popadnout dech o který jsem téměř přišla. Podívala jsem se očkem na sestru a věnovala ji vděčný pohled, ale rozhodně nebylo po všem. Ve vlhkém vzduchu se rozvířil pach krve. Scalliiny krve. Houkla na mě, že je řada na mě. Očividně hodlala tuhle velkou kočku skolit. A já ji v tom nehodlala nechat samotnou. ''Jasný!'' Houkla jsem nazpět a rychle přemýšlela co vlastně udělat. Neměla jsem však příliš mnoho času se rozmýšlet. A plno základních sil jsem ztratila už v základu.
Rys běžel dle pachu Scalliiny krve, já vesměs taky. Snažila jsem se střídat tempo, nastřádat trochu síly do útoku. Chtěla jsem použít sestřinu strategii, využít toho že se agresivně soustředí jen na jednu z nás, že přišel dočasně o sluch. Zatnula jsem zuby, cítila jsem, že rychlost využívám až k hranicím svých možností, těžko se mi doháněli... Zkusila jsem to vzít malinko oklikou. A povedlo se, podařilo se mi je dohnat. Vyskočila jsem na jeden u balvanů, jenž se tu nacházeli a i já už viděla že se blíží směrem ke mě... 3, 2... Počítala jsem si a ''Jedna!'' Houkla jsem a odrazila se ke skoku, když zrovna kolem mě měla Scall proběhnout. Jenže jaksi skok mi nevyšel, rys byl mnohem ostražitější na útoky ze zálohy. Zastavil se, já dopadla na kebuli a on přestal opět pronásledovat Scall, teď jsem byla na zemi jednodušším cílem.
Sevřel mě do svého objetí, nyní jsem já kopala zadníma tlapama. Rysovi jsem však tak maximálně způsobila na břiše lehké šrámy, využila jsem malé chvíle a taktéž se mu zahryzla do tlapy, jenže tím jsem nevědomky vystrčila krk do kterého se právě chystal zahryznout své ostré a dlouhé špičáky. (/Ne, nechci přijít o postavu smrtí ryse :D /)

Predátoři 3

Každá vteřina se mi zdála neskutečně dlouhá, vše jsem viděla tím zpomaleným způsobem, ale přesto se všechno tak rychle. Scall se dostala ze sevření ryse a dostala jej na zem. Absolutně jsem netušila co bych měla dělat, špatný krok, nebo rozhodnutí nás mohlo stát více, než pár šrámů..
Každopádně když se dostala Scall z jeho spárů, už jsem k rysu neběžela, ale sotva pár kroků od něj jsem zastavila. Jelikož Scall začala využívat okolní vodu z deště měla jsem ještě čas se od něj zase vzdálit. Rys začal nervózně mručet následky vody v uších, kterou mu v nich Scall nahromadila. Na jednu stranu mě strašně udivovalo jak schopná sestřička byla... Věděla jsem, že tak silnou nebudu. Ale mohla jsem toho využít tak, aby se rys soustředil na mě? Uvidíme.
Postřehla jsem slova sestry. Narychlo jsem koukla okolo. ''Jdeme na to.'' Přikývla jsem. Na co? Inu, to se uvidí. ''Luno!'' Houkla jsem a spatřila jsem svou sovu jak ke mě celkem neochotně letěla, ale už věděla co tohle znamená. Měla mi pomoct orientovat se v tmavém prostředí. Měla letět, měla mě vést a varovat před nástrahy před sebou, které bych jinak lehce přehlédla.
Rys už se mezitím vzpamatoval, byla to vteřina.. Ohnal se hrubou tlapou, byla to doslova vteřina a vzal si sebou pár mých chlupů. Víc jsem neváhala a rozběhla se. Rys aktuálně za mnou. Scallia měla možná tak dvě minuty, než rys do svého sevření chytí mě. Snažila jsem se ho mást mezi stromy, ale dech při sprintu docházel velmi rychle, stejně tak rychlost postupně mizela.

Predátoři 2

Hltala jsem každý slovo o mistrovi. Jeho si rozhodně uložím v paměti, neboť jednou se mi doopravdy bude hodit jej navštívit. Bohužel jsem již na něj příliš nestihla reagovat, stejně tak ke smečkám, pocit toho během pronásledování, být sám pronásledován byl čím dál silnější a zaostřenější. Neurčitý pach v lese neustále zesiloval. Houštím se blížili kroky.
Zpozorněla jsem ve chvíli, kdy Luna zahoukala, jenže všechno to byly pouhé vteřiny. Scallia chtěla přeskočit kmen před námi, ale v tu ránu byla na zemi pod.. něčím. Nebyl čas se vzpamatovávat ze šoku. Intuitivně z mého hrdla vyšlo zavrčení, nikdy jsem to nedělala, mít na to čas byla bych i v údivu co to bylo za zvuk.
Obří kočka držela Scalliu při zemi a já se příliš nerozmýšlela nad možnostmi. Nechat ji tu a sama zachránit si svůj kožich nepřipadalo úvah. Srst se mi během vrčení zježila, intuitivně jsem odhalila tesáky a vystartovala proti velký micce.
Rozhodně na sebe nenechala útočit zadarmo, lehce se vytočila směrem ke mě, očekávala můj útok. Ale přitom nejspíš i polevila v sevření Scallie.

Začátek predátorů (1)
<- Nížina hojnosti

Dychtivě jsem poslouchala její slova a přemýšlela jsem o Mistrovi. ''Toho neznám. Je to někdo jako Wu, jo?'' Zeptala jsem se zvědavě. Uměl vycvičit. To by se mi možná hodilo jej navštívit.. Jakožto tulák stejně potřebuji co nejvíce zesílit, abych dokázala sama i přežít že jo. ''Bohové? Jeden by tomu skoro nevěřil, že tu někdo takový existuje, ale to je jako že jako vlci ovládáme magie a ostatní zvěř ne.'' Byly jsme inteligentní druh, ale pořád jsme byla stejná zvířata jako ostatní na zdejších Ostrovech.
''A myslíš že by se tu nenašel někdo kdo by ti pomohl vrátit ty vzpomínky ať to nemáš tak v mlze?'' Zeptala jsem se zvědavě. Já rozhodně nikoho takového ale neznala.
''A víš něco víc o těch smečkách? Znám tak maximálně z většiny členy, ale jinak nic moc o nich nevím.'' Povytáhla jsem zvědavě obočí, neboť jsem opravdu i jako tulačka chtěla mít co největší přehled o smečkách. A na co si dávat pozor a tak no.
Pak jsem se ušklíbla, ''Jop, to jo. Někdy v budoucnu možná. Stejně jako pro tebe.'' Mrkla jsem a opět jsem se ušklíbla. Nad vlastním životem v páru jsem teda zatím moc neuvažovala, nejspíš ani Scall, ale představa že bych jednou byla tetičkou! Ta byla sladká!
Luna vzlétla, tma v lesích byla jejich rajónem a věděla jsem, že na hrozbu mě upozorní. Při vstupu u lesa jsem se oklepala stejně tak jako Scall a začala jsem přirozeně napodobovat její pohyby. Inu, lovila jsem snad jednou s mámou a už ani nevím zda se nám to povedlo či ne. Ale rychle jsem se přizpůsobovala a tak když budu víceméně napodobovat pohyby Scallie tak přece nic nezkazím ne?
Po chvíli jsem začínala mít pocit, že nás začal někdo sledovat. Čím víc jsme zacházeli do lesa, tím víc jsem se cítila nepříjemně. Luna varovně zahoukala...

Na její slova jsem musela horlivě přikývnout. ''To teda. Snažím se přijít na co nejvíc možností, které Ostrovy nabízí. Zatím jsem teda toho moc nepochodila. Ale možná si měla víc štěstí ty, co?'' Rozhodně jsem ji to nenechávala zadarmo, taky jsem toužila slyšel všechno co za poslední měsíce kdy jsme byly v hlubokém rozloučení zažila. Ale tak těžko se to z ní dostávalo! Dál jsem se musela v meziřečí zasmát. ''To jen souhlasím, jsem ještě dost plná energie na tož, abych se nechala svázat na jednom místě.'' Ušklíbla jsem se. Možná nezažiji tu výhodu zlepšeného vztahu s vodou o které vykládala Merlin, ale za to mi život tuláka momentálně stál za to. Možná v budoucnu, nyní ne.
Pak jsem se musela zasmát znovu, ''To teda. Xander má partnerku říkal, když se semnou loučil. A Akros, jo, ten byl fajn. Ale jak říkám, tomu byl konec kdo ví kde.'' Ušklíbla jsem se a následně jsem dychtivě očekávala odpověď na mou otázku. Musela jsem odfrknout, čekala jsem krapánek jinou odpověď. Přesto jsem neztrácela z tváře úsměv. ''Ale tak třeba v budoucnu.'' Povytáhla jsem obočí vyzývavě a švihla ocasem nadšeně. Milovala jsem svůj optimismus.
Když se zeptala jestli nemám hlad, přikývla jsem. A jakmile navrhla společný lov naskočila jsem nadšeně na nohy. ''Já taky ne! Bude to zábava!'' Odpověděla jsem ji. A co jiného mohlo nás ještě víc propojit, než když se nám podaří společně skolit nějakou tu večeři.

-> Temný les

Ještě jsem chvíli pozorovala odcházející zadek Merlin. Pak už mou pozornost měla čistě Scallia, alespoň jsem si tedy pak nemusela nic vyčítat. "On se asi domů vrátil, ale já už zrovna nebyla doma." Mihla jsem rameny. Debata o otci se už nejspíš blížila ke konci, prostě ani jedna jsme s ním neměli dostatečný vztah.
Když řekla, že cítí že tam patří věnovala jsem ji ještě jeden vlídný úsměv. "Scall, přeji ti to." Řekla jsem upřímně. Je tam kde se cítí šťastná a na tom jediném mi záleželo. "A vlastně jde vidět, že jsme v tomhle sestry. Sice nepotřebuji Společenství, ale také mi vyhovuje být sama sebou, jakožto tulák." Zazubila jsem se. Až na detaily, spousty detailů, jsme byly téměř stejné v názoru na život. Akorát každá na jiné straně. "Věřím, že si splníš svý sny." Dodala jsem ještě nakonec.
Když zareagovala na odcházející Merlin, musela jsem se zasmát a zavrtět hlavou. "Znám ji sotva pár hodin, není zas tak špatná. Ale kamarádkami bychom se ještě nenazývali ani jedna. Jediný vlk, kterého zatím můžu nazývat svým kamarádem je Xander, bydlí nedaleko odtud a něco si vyřizuje ve svý smečce a tak jsme se na nějakou chvíli rozdělili." Vysvětlila jsem ji jak to mám momentálně s přáteli. "A pak Akros, ale toho už jsem nějakou dobu neviděla." Dodala jsem o něco sklesleji. Na něm mi celkem záleželo, ale kdo ví kde mu byl konec.
Když řekla že nespěchá, zvedlo mi to náladu a věnovala jsem ji další široký úsměv. "Tak já s tebou na tvého přítele počkám, aspoň probereme ještě co můžeme a pak se můžeme domluvit, že se někdy někde zase sejdeme." Navrhla jsem ji následující plán a pokud s ním bude souhlasit, nebylo co řešit. "Jste si nějak více blízcí?" Spiklenecky jsem zvedla obočí.

Nějak jsem přešla dráždivé poznámky, které ty dvě k sobě poznamenali. Merlin asi taková byla a u Scallie jsem byla poměrně překvapená, ale prošla jsem to mlčením. Místo toho jsem pohled věnovala naším zvířecím společníkům.
Poté jsem se opět věnovala Scallii. ''Ale abych pravdu řekla, otce jsem neviděla ještě dýl, než tebe. A to je co říct.'' Zauvažovala jsem a nakonec jsem nadtím mávla tlapkou. Pozitivní vztah jsem měla s mámou a Nicem, s těmi jsem strávila většinu svého dětství, s tátou tolik ne. Měla jsem ho ráda, o to nemůžu říct ani prd, ale.. neznala jsem jej tolik.
''Tak to jsme rády jedna za druhou.'' Ušklíbla jsem se. Ano, skutečně jsem byla ráda, že ji vidím živou a zdravou, očividně spokojenou se svým životem, který začala vést. Pak se mi přiznala, přiznala se mi sama k Chaosu. Věnovala jsem ji tentokrát vlídný úsměv. ''Pokud jsi v tom Společenství šťastná a cítím že tam patříš, přeji ti to.'' Řekla jsem. Ač se mi to nelíbilo dle toho co jsem slyšela jací tam jsou vlci, byla tam očividně šťastná. ''Mezi námi se nic nemění, zvlášť když ty sama si mi teď potvrdila, že můžeme mít sesterské pouto, které mezi námi kdysi vzniklo a stále nezaniklo.'' Pokračovala jsem a pak chvíli mlčela. ¨
Merlin se mi nahnula k uchu a šeptala, nejspíš nechtěla ať ji slyší Scall. Zjednodušeně najdu ji ve Zlatým lese a Scalliu sebou nemám brát. Přikývla jsem že rozumím. Pak jsem jen po očku sledovala jak odchází a na Scall se zašklebila. ''Očividně na spěch jaksi nemám.'' Dala jsem se do smíchu. (//odchod byl domluvený na fb, ehehe). ''Ale jestliže spěcháš ty, naopak já nebudu zdržovat tebe.'' Ušklíbla jsem se znovu. Přemýšlela jsem jestli jsem se chtěla vrátit čekat na Xandera, kdybych čekala stále, ani bych neměla tu čest poznat Merlin a už vůbec potkat Wua a co je důležitější, o kousek bych se minula se svou sestřičkou.

Všimla jsem si jejího rychlého zaváhání ohledně odpovědi. Ovšem z té radosti, že ji vidím jsem skoro ani nedýchala, natož abych tomu věnovala větší pozornost. Zasmála jsem se. ''Děkuji, ty jsi také vyrostla do krásy.'' Lichotku jsem ji prostě musela vrátit. Obě jsme vyrostli, obě jsme žily své životy.
Sledovala jsem panáčkování Franka a zároveň jsem pocítila ulehčení na hlavě, když Luna slétla k Frankovi. ''Luna.'' Zazubila jsem se. ''Tolik jsem toužila mít podobného společníka jako jsi měla ty, když si poprvé jej představila. Máma mě tehdy také vzala poprvé k panu Wuovi a ten nás dal dohromady tady s Lunou.'' Jeden byl najednou tak ve vzpomínkách utopen, že jsem si nevšimla, že se Merlin přidala blíže k nám. Stroze se představila, prvně když jsme se začali bavit vypadala nadšeněji. Musela jsem nad tím povzdechnout.
Pak se Scallia začala vyptávat na mě. ''Ale tak znáš to, zatímco ty jsi trávila čas s tátou, já ho trávila s mámou a Nicem.. Pak jsem se od nich oddělila a chtěla začít žít si po svém. Neustále jsem myslela na to, jak se máš, a že bych měla najít Wua. No a to všechno nás přivedlo tady.'' Shrnula svou velice napínavou část ze života. ''Zjišťuji si postupně něco o smečkách a možná časem se rozhodnu, ovšem momentálně mi neskutečně vyhovuje život tuláka.'' Rozkecala jsem se tak, že jsem si neuvědomila, že jsem se vlastně od Scall nedozvěděla nic, až na to, že se má dobře. Ale koneckonců, to bylo to hlavní. ''Musíme se scházet častěji. Měli bychom být jedna pro druhou. Ačkoliv každá povedeme svůj život nejspíše jinými směry.'' Dodala jsem po chvíli, úsměv jsem však stále měla od ucha k uchu. Jestliže se skutečně dala na cestu Chaosu, bránit jsem ji v tomto nemohla, stačilo mi, že spolu zůstaneme zadobře a budeme si pro sebe jako sestry do konce dnů.