Příspěvky uživatele

< návrat zpět

To ticho ze Scalliny strany se mi zarývalo do uší a přehlušovalo déšť. Asi mě nepoznala, možná jsem to mohla uhrát na to, že jsem se spletla... Ale když v tom zmínila mé jméno a mě poskočilo srdce radostí, což na malou chvíli rozmávalo i můj ocas. Brzy se však uklidnil. ''Ano, jsem to já Scall.'' Usmála jsem se, nejednomu by takové srdečné setkání neroztálo ledové srdce. Nechala jsem se obejmout, opětovala jsem jí ho a poté jsem ji nechala ustoupit. Poznala mě. To mi stačilo k radosti, stejně tak, že její reakce napověděla že nepatřím mezi její nenáviděné. ''Už je to doba, to máš pravdu. Věřila jsem, že tě jednou zase potkám. Vzhled jsem změnila právě teď tady u pana Wua, kdybys přišla o pár minut dřív jistě bys mě poznala hned.'' Zazubila jsem se a koukla na lasičáka který se v její blízkosti držel už od dob kdy jsme si byly ještě tolik blízké. ''Ahoj Franku, ty jsi za to pořád stejný.'' Zazubila jsem se a má Luna se konečně rozhýbala a koukla na vlčici před sebou. A tak se na Scalliu koulili obrovské soví oči a pozorovali ji. ''Jak se ti vlastně daří? Po návštěvě Wua jsem vždycky chtěla si dát cíl, že tě najdu, že tě musím vidět, že žiješ a teď když nás osud svedl abychom se setkali tady na nákupech..'' Ušklíbla jsem se. Osud byl někdy nevypočitatelným.

Cítila jsem se o tolik lépe. Na Merlininu poznámku jsem se pousmála. ''Ano, nyní je má dušička spokojená.'' Už-už jsem chtěla říct, že se můžeme vydat o kus dál, minimálně já se hodlala pomalu vrátit a jestli se chtěla přidat či ne, bylo na ní. Ale vítr mi k čumáku donesl povědomý pach.. Zarazila jsem se v půlce pohybu.
''To se mi zdá..'' Zašeptala jsem tiše a snažila se zaostřit zrak na blízké okolí, jenže déšť mi to malinko znemožňoval. Ale brzy jsem spatřila blížící se vlčici, dala se na kus řeči s Wuem stejně jako já před pár minutami. Chvíli jsem čekala, nechtěla jsem uvěřit vlastním očím. Všimla si mě? Nejspíš ano, ale právě jsem změnila kompletně svůj vzhled, nemohla mě asi poznat. Měla jsem ji nechat být? Ne. Musím na ní promluvit, kdy jindy se mi naskytne příležitost svou sestru zase potkat.
Počkala jsem chvíli, než domluvila s panem Wuem a následně jsem se vydala blíže k ní. ''Scallio..'' Vydechla jsem. ''Scallio, sestřičko, tak ráda tě vidím.'' Promluvila jsem dál, emoce mi nabíhali, tolik jsem se ji chtěla vrhnout do objetí, že ji vidím živou a zdravou, ale něco mi říkalo, že tento krok nechci udělat první, vždyť... vždyť mě mohla nenávidět, mohla mě nepoznat, mohla mě poslat do háje..

<- Hraniční pohoří

Vyšla jsem z úpatí hor a mezitím následovalo mezi námi s Merlin víceméně ticho. Nakonec alespoň odpověděla na to, co má za magie. Přikývla jsem na znamení toho, že chápu. ''Já ačkoliv jsem se narodila s těmito očima, mám jen vodu po své mámě. Druhé oko mám po tátovi, ale po něm element ohně nemám.'' Odpověděla jsem ji a chvíli jsem přemýšlela nad dvěma slovy magií, které zmínila. ''Tohle asi pan Wu nemá ne? Máma mi vykládala o tom, že dokáže naučit elementy a i jiné druhy, ale o něčem takovém jsem nikdy neslyšela.'' Uvažovala jsem a v tom jsem si před námi všimla toho, jenž jsem takovou dobu hledala. Postarší šedivý vlk s vozíčkem. ''Merlin podívej, je tady.'' Poukázala jsem letmě tlapkou k Wuovi.
**
Neváhala jsem ani sekundu, šla jsem rovnou k němu a prohlédla si aktuální sortiment co nabízel a jemu věnovala letmý úsměv, který mi opětoval. Netrvalo dlouho a začala jsem ze sebe chrlit všechno co jsem od něj žádala, přes změnu kožíšku, až po magie. Ze své pomyslné kasičky kterou jsem pořád nechápala jak to u sebe všechno přenášíme jsem před něj vysypala různé kamínky, jenž bral jako měnu. Spokojeně je shrábnul, něco zamumlal a kolem mě se objevila slabší záře.
Když záře vymizela já se ukázala v celé nové kráse. Nový kožíšek s modrými znaky, sjednocená barva očí, taktéž jsem měla pocit zlepšení se a celkově jsem se cítila mnohem lépe než předtím, byla jsem spokojená. Když jsme skončili, poděkovala jsem mu za služby a vrátila se k Merlin a případně jsem čekala jestli jeho služeb také využije, případně jsem se vrátila k naší konverzaci...


NÁKUP
1. Stav kasičky: 414kšm, 11rubínů, 7mincí
2. Převádím: 2 mince na rubíny -> 8 rubínů, 5 mincí na kšm-> 200kšm
Převádím i některé rubíny z mincí: 6 rubínů -> 60kšm
Celkem po všech převodech: 674kšm, 13 rubínů, 0 mincí
3. Nákup:
Celková změna kožíšku: 280kšm, změna barvy očí podle magie: 10rubínů
Magie: Světlo 170kšm, 3 rubíny
Levely magií: 3(60kšm), 4(70kšm) level do Vody a 2(50kšm) level do Světla
4. Celková cena: 630kšm, 13 rubínů, 0 mincí
5: Po nákupu v kasičce zbývá: 44kšm, 0 rubínů, 0 mincí

Schváleno

<- Tajga

Její slova na učitelku nebyla kdovíjak nadšené, ale od doby co jsem nad slovy nějak víc přemýšlela bylo tohle opět něco co jsem usoudila že není dobré se více ptát. To jenom mámu mohla téměř prasknout hlava ze mě jak jsem jinak dokázala nezavřít tlamu.
Co se týkalo Xandera přikývla jsem. ''Nejspíš ano, uvidíme. Až skončím tuhle malou výpravu s tebou tak se tam vrátím a počkám na něj, případně se vydám dále.'' Zauvažovala jsem nad svým případným plánem co dělat dál, na to že trpělivosti jsem moc nepodědila, na Xandera jsem aktuálně byla ochotná vyčkat. Luna se na mé hlavě oklepala a pak dál pokračovala ve spánku, ač ji nebyl déšť příjemný radši byla u mě, než někde na stromě odkud mě při spánku mohla kdykoliv ztratit.
Hory jsem intuitivně raději šla obejít cestičkou která na u ní byla a brzy jsme s Merlin vyšli u louky. ''A jaké ještě máš magie?'' Zvědavost ve mě tak vřela ji pořádně vyzpovídat, ale nechtěla jsem konec konců nikoho tím štvát.

-> Nížina hojnosti

Jeden se alespoň něco zajímavého dozvěděl, neboť Merlin byla opravdu chytrá vlčice a mě se díky tomu moc líbila. Dokázala ukojit moji přirozenou zvědavost. "Každý drobek má něco bych řekla." Dodala jsem k tomuhle, nejspíš už nebylo více co o jich řešit.
Když nabídla, že mi je kdykoliv k službám co se týče učení zamávala jsem ocasem. Přesně na tohle jsem čekala a bylo lepší, když to navrhla sama. "Beru na vědomí Merlin a myslím, že někdy tvou nabídku určitě využiji. Jistě jsi skvělá učitelka." Zazubila jsem se nadšeně. Byla jsem spokojená, setkání s touhle vlčící bylo jednoduše skvělé, dalo mi to během téhle chvíle jenom pozitivní věci. A pak se ve mě nemá umocňovat nadhed nad vším a pozitivní pohled.
Na vlky kteří tu už nejsou jsem jen přikývla hlavou, usoudila jsem, že asi by o tom mluvit stejně moc nechtěla.
Pak že Wua neviděla, ale mohli bychom jej najít. Přikývla jsem. Víš ty co? Můžeme, vždyť se můžeme kouknout jen tady v okolí a já se později mohu vrátit za Xanderem. Aspoň to trochu poznám i tady."

-> Hraniční pohoří

Sledovala jsem jak tvaruje vodní kouli v mohutnou o dost větší sovu, než byl můj kulíšek. "Myslela jsem si, co jsem i já sama na nich odpozorovala, kromě různými peřím a velikostmi v pár centimetrech skoro žádný rozdíl a teď jsi mi to potvrdila." Tohle byla spíš věta pro mě samotnou.. "Ale úžasná práce Merlin. Díky tobě vidím, že se s vodou dá skutečně pracovat úžasně. Zapracuji na sobě." Rozmyslela jsem se, nechtěla jsem ji zatěžovat, navíc trénink by byl na delší dobu a na to nejspíš už moc času nezbývalo. Xander se také mohl kdykoliv vrátit.
Pokračovali jsme v debatě o smečkách. "Jestliže i takhle to funguje, možná si to nechám projít hlavou." Mrkla jsem na ní. Rozhodně mi to bude běhat hlavou, ale aktuálně jsem byla se svým tuláckým životem spokojená.
Dále jsem si vyslechla.. dalo by se to nazvat jako holčičí trable? Nejspíš. "Třeba to tak mělo být a třeba jednou na to ty.. ehm, pudy mít budeš. Jednou třeba jo, třeba ne. Jsi mladá a já ještě mladší, taky mě to teď nijak neláká, eh." Projel mi mráz po zádech při představě, že bych se nyní měla rozmnožit. Ne, na tohle jsem si chutě fakt ještě nedělala.
"Co by ne?" Zasmála jsem se vesele. "Z Daenu znám Solfataru a její děti, nejsou o moc starší než já, ze zdejší smečky co je ve zdejším okolí Xandera, ze Zlaté nyní tebe a z Chaosu.. inu pokud je to tak jak říkáš, tak odtamtud znám svou sestru." Poslední větu jsem pronesla jaksi chladnějším způsobem. "Už znám tedy každopádně z většiny smeček někoho, třeba se k tomu rozhodnu dřív, než bych předpokládala, ale jak říkám, momentálně mi svědčí život tuláka." Kývla jsem naposledy.
"A co pan Wu? Už ho nějaký pátek hledám, ráda bych si u něj nechala změnit srst, ale nějak se mi vyhýbá." Třeba ho při svy dnešní toulce někde zahlédla? Každopádně do ty doby může změnit zase místo kde se nachází že. Já koneckonců čekala na Xandera.

Přikývla jsem chápavě. "Co můžu říct tak že já znám úplně dokonale tak jedině Les Alf a Němé údolí pro změnu. Ale místa která zmiňuješ, až na tvůj domov, znám také." Každý měl nejspíš svá místa, samozřejmě. Pak jsem pohled věnovala vodní kouli co se předními objevila, zdá se l, kvůli Merlin. Zamyslela jsem se. "Dokážeš to všelijak tvarovat? Třeba i do zvířat? Například hm.. jiný druhy sov, než je tady Luna?" Milovala jsem sovy, opravdu neskutečně a to jen díky tomu, že mám Lunu a že jsem odmalička obdivovala šátek svý matky. Nejednou jsem si jako malá představovala, že ona je soví královnou a já jejich princeznou. Ten čas tak rychle utíkal...
Dále jsem poslouchala o výhodách smeček. Kývla jsem ve znaku že chápu. "Ale jistě. Věřím, že být v nějaký smečce má svý výhody. Navíc my vlci jsme smečková stvoření. Možná se k tomu jednoho dne rozhodnu, nebo když já si jednoho dne najdu někoho s kým budu chtít založit vlastní rodinu... Ale zatím chci prozkoumat svět bez toho, aby mě tížilo, že jsem k místu připoutaná a muset se pravidelně hlásit, že žiju." Řekla jsem. Samozřejmě jsem od Solfatary věděla, že mohu Ostrovy i tak prozkoumávat jakkoliv a kdykoliv i ve smečce, ale zatím mě nelákalo se k nějaké připoutat. "Navíc bych stejně všechny chtěla poznat, udělat si nějaký známosti a pak se možná dle toho rozhodnu."
Co se týkalo Scallie, bohužel mi to Merlin potvrdila. Vzdychla jsem a následně se to snažila zamaskovat úsměvem. "To bude tedy moje sestra Scallia. Bohužel, jestliže se pro tuhle cestu životem rozhodla nedá se s tím nic dělat. Je dospělá, stejně tak jako já a má právo si rozhodovat sama. Odešla od nás celkově už velmi brzo." Řekla jsem a podívala se na oblohu, rozhodně jsem věděla, že tohle oznámím mámě, až se s ní zase setkám. "A prozradíš mi co jsi slyšela?" Zeptala jsem se.

Uznale jsem kývla hlavou, neboť dneska měla očividně kilometry a kilometry prochozené. "Tak to je skvělý, to já jsem ještě nějakou dobu na každé části Ostrova a ráda ji prozkoumávám do detailů." Řekla jsem. Odpočinek se ji nejspíš hodil a očividně ji k tomu zas tak společnost nevadila, sama si mě koneckonců našla.
Zaujatě jsem poslouchala tomu co říká o magiích. "Nojo, jako vlče jsem toho nesvedla celkové více, než jen že mi nešlo ovládat vodu. Dnes bych možná na tom byla o něco lépe." Dychtivě jsem doufala, že nabídne sama od sebe, že mi něco ukáže, ale zároveň jsem měla na samém krajíčku to vyslovit bez ostychu sama. Navíc zvlášť když zmínila, že nemá problém učit.
Dále mi povykládala o sobě. I o svém partnerovi. O obou smečkách jsem slyšela od mámy. "Nezávidím, být potomek Alf má asi i svoje nevýhody, než výhody ne?" Neuměla jsem si představit, kdybych měla být dítě Alfy. Zatím jsem byla spokojená se svou životní cestou tuláka, ale možná jednou... A jak jsem říkala, hodilo se mi mít známosti v každé smečce. O té vlčici, jenž byla v podobným věku jsem zauvažovala jsem. Že by to byla Scallia? "Světle hnědá s bílou, růžové oči a při jejím boku taky neustále lasičák?" Zeptala jsem se na podobu oné vlčice. Doufala jsem že řekne ne. Ale také bych respektovala její životní cestu, ale k Chaosu, to už bych z vyprávění se nepřidávala k němu. Až nedočkavě jsem čekala na odpověď a doufala, že řekne že to nebyla ona. V mým věku navíc bylo tolik Vlček momentálně, třeba Akrosovi sestry.

Podivila jsem se nad její samotou. "Pokud to jde, snažím se vyhýbat tomu být sama, takové cestování by mě nejspíš ubíjelo. Máš můj obdiv." Uznale jsem kývla a poslouchala jsem jak povídá o svém lasičákovi. A než jsem stačila jakkoliv zareagovat, a že to většinou stíhám dost rychle, tak jen tak mávla tlapkou a přestalo na nás pršet a pomalu se tvořil nad námi z deště štít. To mě velice zaujalo. "Tak tohle je perfektní! Magie vody? Tyjo, jak dlouho ti tohle trvalo se naučit? To já vůbec nejspíš nedokážu svůj element ovládat. Taky mám vodu, jednou jsem zvládla malé vlnky, ale to bylo ještě s mámou a věřím tomu, že mi k tomu i pomohla." Neubránila jsem se naprostému nadšení, milovala jsem vodu, chtěla jsem ji jednou ovládat a víc, ale, jaksi nebyla příležitost se tomu začít více věnovat.
Pak se také představila. "Těší mě Merlin." Trochu jsem se uklidnila a dala se zase pěkně do klídku. Na její otázku jsem letmě zavrtěla hlavou. "Nejsem odtud." Odpověděla jsem první zkráceně. "Ale slyšela jsi dobře, je zde smečka. Bohužel ti neprozradím jak se nazývá, nevím to. Můj kamarád do ní patří, něco si tam šel vyřídit a tak já čekám na něj tady. Já se jinak narodila v lese kde sídlí Daénská smečka. Ale jinak do žádné smečky nepatřím, naší jsou tuláci." Odpověděla jsem ji následně zdlouhavě. "A ty? Narozená na Ostrovech či nějakou zvláštní silou přitáhnutá jako někteří?" Zeptala jsem se zvědavě. Můžeme vyzvídat jedna od druhé a přitom se něco nového a zajímavého dozvědět.

Samoty jsem si dlouho neužila, ale mě to nevadilo. Blížila se ke mě flekatá vlčice a zaujalo mě na ní její zvířátko. Bylo podobný tomu co měla Scallia. Usmála jsem se na vlčici. "Nene, nebude mi vadit. Naopak ji celkem uvítám." Přikývla jsem ji v odpověď a pozorovala jak se usadila. "Koukám, že Luna není jediná kdo se mi rád chumlá v srsti." Zasmála jsem se a poukázala jsem na její lasici. Následně se pak šel schovat pod ní, to Luna ne, ta se mi na hlavě usadila úplně pohodlně a dřímala. Znovu jsem si prohlédla vlčici, její jizvy na které jsem měla možnost dohlédnout. Nejspíš si už něco prožila. Za to já byla na začátku života a různé dobrodružství mě teprve čekali, ale nemohla jsem se jich dočkat, ale musela jsem být nejspíš trpělivá. "Jmenuji se Mielei. A tohle je Luna." Moje ukecanost mě popohnala v tom, představit se první.

<- Xanderovo doupě

Na čerstvém vzduchu mi bylo dobře. Seděla jsem u úkrytu a pozorovala lesní život. Luna na mé hlavě odpočívala stále, bylo ji tam dobře. Seděla jsem a přemýšlela jsem. Stále jsem uvažovala nad Scalliou, ale zároveň bych se už měla od ní odtrhnout. Nejspíše jsme každá žila svůj život, každá spokojená někde jinde a nějak jinak. Nechtěla jsem však na ní zanevřet, protože to byla moje sestra. Má zlatá sestřička. Lehce nevědomky jsem pohupovala ocáskem, klidně dýchala a užívala si tuhle pohodu. Hned mi bylo líp po té co jsem si uvědomila, že není důležité překonat sestru, ale překonat sama sebe, musím najít v čem budu dobrá já, jak říkal Xander.

<50>

<- Tajga

Stále jsem mířila za Xanderem, až jsme se dostali do jakésiho úkrytu, a na jeho slova o tom že to bude v pohodě jsem kývla. Minimálně se mi možná do budoucna hodilo poznat z každé smečky někoho a celkově o zdejších smečkách něco vědět. Třeba mi o tý svojí poví víc, až se vrátí. Prozatím jsem se posadila a čekala jsem na jeho návrat. Bylo mi v cizím úkrytu tak trochu i nepříjemně, co když že se ta Cinder objeví, nejspíše jeho partnerka, mezitím co jsem tady na něj čekala, nerada bych vyvolala nějaké podezíravosti mezi nimi a tak jsem chvilinku stepovala na místě. Po chvíli jsem se pak však posadila, koneckonců mi došlo že ukecaná jsem byla dost a určitě bych z toho nevyšla špatně, a určitě bych Xanderovi nepřála žádný problémy, byl to dost milý vlk.
A tak jsem ocas obmotala kolem tlapek a oči měla nalepené na místo kam Xander odešel, Luna mi mezitím přistála na hlavu kde mi tak ráda odpočívala.
Po chvíli jsem se ovšem zase zvedla, šla jsem jen před jeho úkryt zpátky do lesa. Chtěla jsem být připravena se opět k němu vrátit až se vrátí od smečky.

-> Tajga

Ze Solf na Mielku:
130 KŠM a 5 rubínů (50kšm)/ 180kšm - 5% = - 9kšm
Na Solf zůstane 0 kšm, 2 rubíny, 3 mince

Z Alduina na Mielku:
150 KŠM / 150kšm - 5% = -8kšm
Na Alduinovi zůstane 42kšm, 3rubíny, 0 mincí // poplatek 8kšm -> 34kšm, 3 rubíny, 0 mincí

Z Wyiana na Mielku:
70kšm, 3 rubíny(30kšm), 5 mincí(200kšm) / 300kšm - 5% = - 15kšm
Na Wyianovi zůstane 28kšm, 0 rubínů, 1mince //poplatek 15kšm -> 13kšm, 0 rubínů, 1 mince

Podtrženo, sečteno:
Mielei bude mít na účtě: 423kšm (- 9kšm za poplatek u Solf) -> 414kšm, 11 rubínů, 7 mincí

Převedeno

<- Začarovaný les

Nadšeně jsem zamávala ocáskem. "To zní jako skvělý plán do budoucna." Přikývla jsem na ono strávení více společného plánu. Samozřejmě jsem věděla, že pravé přátelství není něco co vznikne během několika společných hodin, které aktuálně za sebou máme.
Hlavně se mi líbilo jak mě ujišťoval, že na sebe budu jednoho dne hrdá. Vím, že budu jednoho dne na sebe hrdá, ale to víte, my mladí chtěli všechno rychlit. "A našel si v čem vynikáš ty?" Zeptala jsem se zvědavě, třeba to bude něco ultra super a třeba bych v tom mohla být taky dobrá!
Pak prohlásil něco o počasí. Jestliže začne pršet, někde se prostě schováme. Ale ten déšť přece nebyl úplně špatným.
Taktéž když řekl, že mi při každé příležitosti něco poví o bylinkách a hned na to jedna vyrostla ze země. Dychtivě jsem si bylinku prohlédla. "Vypadá zajímavě, ale to je tak vše." Vychrlila jsem svůj názor. "Možná to někdy zjistím jestli to něco umí." Ušklíbla jsem se, ale zatím jsem pokračovala vedle Xandera, když jsme se posouvali dále. "Tyjo a to můžu tě sledovat na území smečky?" Zeptala jsem se a lehce s dalším krokem zaváhala.

-> Oáza klidu (území Alatey)

Podívala jsem se na Xandera, který obmotával kořen kolem jednoho ze stromů a nadšeně jsem poskočila. "A kromě toho si vždycky vzpomenu, že jsem tě tady poznala a že jsi skvělý vlk. Jsme přátelé, že?" Usmála jsem se a pořádně v úsměvu vytasila nadšeně zoubky.
Co se týče Scalie moc jsem to rozvádět již nechtěla. "Chci jen být stejně dobrá jako ona." Dodala jsem a kývla rameny, samozřejmě jsem chtěla být i lepší. Ale taky tu byla možnost, že už si tak akorát sleduje kytky co rostou od jejího těla, neboť utekla od nás příliš brzy a nemusela nic přežít. A jestli ano, musí být prostě skvělá a mě tahle myšlenka prostě poháněla, abych byla ještě lepší. Tolik jsem chtěla být. Ale každá jsme měli něco, obě jsme se narodili s něčím výjimečným.
Když řekl, že by Solf rád viděl usmála jsem se. "A ona určitě ráda uvidí tebe!" Zazubila jsem se nadšeně, protože jsem si strašně přikreslovala realitu, ale něco na tom bylo, radši jsem chtěla vidět věci pozitivně, než abych si kazila den negativitou. A navíc, už mě nebavilo zůstávat na místě a tak jsem přikývla k tomu, že se zúčastním Xanderovi pochůzky a on mě později vezme na výlet! Jakého skvělého vlka jsem to potkala. A ke spokojenosti mi už bude scházet jedině najít Wua a nechat si změnit kožíšek, tak utkvělou a skvělou představu jsem to měla a nehodlala jsem už moc dlouho meškat. Snad se budu líbit mámě.. Ale věděla jsem, že mě máma bude mít ráda s každým rozhodnutím, které udělám a tohle byl můj životní krok! "A budu ráda, když mi povyprávíš o dalších rostlinách, které tady všude rostou.'' Dodala jsem nakonec zatímco jsem se vydala v jeho stopách mimo fialové zvláštní kouzelné stromy o kterých mi pověděl jakožto o Začarovaných.

-> Tajga