Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zastřihla jsem ušima, když mi prozradila že můj bratr již není považován za člena smečky. Dlouho se neukázal, Ach Nico.. Jenže se mi nelíbilo kam úplně ta konverzace směřovala. To mě taky rovnou odsuzovala? Přimhouřila jsem oči a zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Ne, rozhodně musím zachovat klidnou hlavu. Tohle mě přece nerozhodí. ''Je pravda že jsme se narodili jako tuláci, tuláckým rodičům. Ale každý z nás je úplně jiný.'' To bylo jediné co jsem prohlásila. Já jsem si prošla mnohými věcmi a rozhodnutími, abych se rozhodla, že Maingar se stane mým domovem. Nicovi netuším co prošlo hlavou, že se v Daénu dlouhou dobu neukázal, ale dobře. Minimálně jsem věděla, že tady jej nenajdu a proto jsem jej nenašla ani předtím.
''Já taky ani nepředpokládám, že by důvěra mezi našimi smečkami měla vzniknout ze vzduchu a obzvlášť v této těžké době kdy tu doslovně u vašich hranic stojím a žádám jménem své smečky o pomoc.'' Věděla jsem, že to nebude jednoduché, začínala jsem mít pocit že vlčice přede mnou je buďto přímo Alfa, či jen velmi skvělá diplomatka smečky. ''Můžu nabídnout informace, které jsem získala díky svému tuláctví. Rady za informace.'' Napřímila jsem se a pohlédla jsem na hnědou vlčici sebejistě. ''Zmínila jste obchod, že? Nabízím vám tedy obchod.'' Střihla jsem ušima. Žel nevím jakými schopnostmi vládli ostatní vlci, blíže jsem znala pouze Citru. ''Informace Zlaté smečky. Slyšela jste třeba o tom, že Chaos zabil Alfu zlaté smečky?'' Vytáhla jsem obočí, tohle byla informace, kterou jsem znala od Deirona a Merlin, sic Chaos nebyl ověřený, takhle mi to tvrdili, ''Také o tom, že cizáci bojovali u hor horské smečky?'' A naši Noramští přátelé.. ''Byly zahnáni, ale je jen otázka času kdy se znovu zase objeví.'' Mávnu ocasem. ''Mám své zdroje odkud mohu zjišťovat důležité informace. Věřím, že tohle by mohla Alfa Daénu ocenit.'' Povytáhnu obočí, tohle je má nabídka. Mohu své informace sdílet ne jen se svou smečkou, ale i s jejich. Samozřejmě po konzultaci s Citrou prve.
Podívám se na Ezkyla, který se obhajuje a pak se můj pohled otočí zpět na vlčici. No tak, myslím že buďto obě ztrácíme čas, nebo obě tím něco získáme.

Když Luna viděla, že kardinál se ji trochu vzdálil, zahoukala znovu, ale blíž k němu se už nepřibližovala. Nebezpečná vskutku nebyla, jen se chtěla seznámit, ale moje pozornost se držela na hnědé vlčici, která mlčela. Možná až příliš dlouhou dobu, ale když se jala konečně otevřít tlamu, napřímila jsem uši jejím směrem. Protiotázka. Čekala jsem to? Pravděpodobně, "Já žiji na Ostrovech celý svůj život, v tomto lese jsem se narodila. Tento les znám celý svůj život a tedy vím že v něm smečka sídlí. Před nějakým časem se do ní přidal i můj bratr, Nico." Neměla jsem důvod vyhýbat se odpovědi. Jestliže jsem měla navázat přátelský vztah, musel být otevřený a upřímný. A samozřejmě jsem touto odpovědí, chtěla zjistit jestli je můj bratr v pořádku, neboť posledně když jsem ho hledala, ukázala se mi Cyra, bylo to po tom zdlouhavém spánku.
Alfa byla zaneprázdněná.. "To je pochopitelné.." Kývla jsem na znak toho, že chápu, "Ale právě proto mě má Alfa poslala, najít smečku na ostrovech, pokusit se navázat přátelský vztahy," Shrnula jsem to, co jsem již říkala, I když to mělo přijít až po části zda již budou souhlasit, ale v těchto těžkých časech jsme k souhlasu museli dát dobrý důvod, proč by jinak měli souhlasit? "Byla jsem vyslána požádat o radu bezpečnosti. Kde se smečka může přesunout před takovouhle katastrofou. Možná spolupráce by mohla udržet v bezpečí obě smečky." V lese bylo spousta řek, my měli území u moře... Obě smečky čekají těžké časy, A samozřejmě že Ostrovy znám jako svůj vlastní ocas, ale jak zařídit bezpečí celé smečky? To byl dobrý námět skutečně poradit se s jinou smečkou.
Když se její pohled stočí na Ezkyla, vyjádřila snad trochu nedůvěry? Pravděpodobně, "Je to můj přítel, Ezkyl." Prý osobní poskok, ani by mě nenapadlo o něm takhle přemýšlet. Ale byl fakt, že podezřele mlčel a tak jsem k němu kývla, aby se alespoň představil a věnovala jsem mu povzbudivý úsměv.

Přestala jsem výt a podívala jsem se na Ezkyla. Chvíli jsem čekala a byla jsem trochu nervózní. Přeci jen jsem byla celý život tulák a nyní jsem měla reprezentovat celou smečku, novou smečku, která se tímto poprvé ukáže jiné smečce.
Pohlédla jsem k lesu, ke křoviskům, které se od sebe rozestoupili a mezi nimi prošla hnědá vlčice. Její kožich byl suchý a nebylo pochyb že používala magii. Mohla jsem také, ale přišlo mi rozumnější šetřit silami, zvlášť po boji s liškou. Hnědá vlčice mlčela a oba nás časovala pohledem. Nezdála se být naší přítomností nadšená, ale... na jednu stranu jsem se ji nedivila. Předstoupila jsem tedy blíže k ní a nechala Ezkyla čekat za sebou, bylo to jen pár kroků, ale nepochybné že to já přišla mluvit. Luna- sovička, ta zvědavě slétla vedle kardinála, který přistál před vlčicí a zahoukala.
Já jsem tedy pohlédla vzhůru k vlčici, která se na kmenu padlého stromu tyčila nad námi, "Zdravím vás," Lehce jsem ze slušnosti sklonila hlavu k pozdravu. Slušně a reprezentativně, "Jsem poslem nově vzniklé Maingarské smečky. Jmenuji se Mielei." Pozdravit, důvod příchodu, mé jméno. To byly základy, že? "Přišla jsem s přáním své Alfy Citry navázat přátelské vztahy mezi našimi smečkami, a požádáním o radu." Mávla jsem ocasem, "Proto bych, pokud je to možné v těchto těžkých časech, ráda promluvila s vaší Alfou." Jaké štěstí, že samotná Alfa dorazila! Ale to jsem ještě nemohla vědět.

<- Úkryt v lese Alf

Liška se vzdala, zraněná byla dost... Otočila jsem se na Ezkyla, ''Kdyby se nechtěla vzdát, asi by nám nic jiného nezbylo. Už tak jsme ji ublížili dost, ale vzdala se až jako poslední možnost, když už ji šlo opravdu o život.'' Zamyslela jsem se. Situace se začínala zhoršovat a jestliže se začínali potulovat predátoři po lese takhle nekoordinovaně i na vlčí území a do jejich úkrytů, začínala jsem pochybovat o tom, že by zdejší Alfa otevřela své území v té nejhorší chvíli pro Maingar, ale kdo ví? Musím vhodně zvolit slova.
Vyšli jsme z úkrytu ven, prvně moje hlava a já u toho zkontrolovala všechny strany zda je liška opravdu pryč. Po krátkém přikývnutí jsem mávl oháňkou a vyšla ven úplně. Déšť byl stále velmi vytrvalý, a to i v lese a půda byla samé bahno.

Nakonec jsem se dle pachu, tam kde se i přes déšť hromadilo spoustu pachů, jsem se zastavila a rozhlédla. Nikoho jsem neviděla. ''Hm.'' Zaúpěla jsem zamyšleně. Vejít tam, tak to určitě neudělám dobrý dojem, už v tak těžké situaci. Podívala jsem se na Ezkyla, ''Snad někdo přijde..'' Jistě mají i tak plné tlapky práce i bez toho, aby se věnovali mě. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
Jakmile jsem se na konverzaci, na diplomatickou která měla ovlivnit budoucí vztahy mezi smečkami, cítila, tak jsem nasála do plic vzduch a začala jsem výt. Vytí se rozléhalo lesem a tak i přes zvuk bubnujícího deště nebylo pochyb o tom, že by jej měl někdo přeslechnout. Aspoň to jsem si myslela.

(325 / 16)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 3/3

Bojovala jsem s liškou a když se mi vysmekla, požádala jsem Ezkyla, aby mi získal minutu, když jsem od lišky odstoupila. Chlupy tu lítali jen co byla pravda. Začala jsem se usilovně soustředit, na kouli světla, která tu byla z předchozího kouzla, když jsme sem přišli, Ta začala o dost více zářit, ovšem měla se soustředit pouze na oslepení lišky, ne Ezkyla. Ezkyl prozatím žbleptnul něco to tom, že nezabíjet, jen vyhnat, ''Já vím..'' Cekla jsem zpět, po celou dobu jsem neměla v plánu ji zabít... Každopádně se koule zastavila asi na dvojnásobné velikosti té původní a jakmile Ezkyl uhnul, vystřelil z ní paprsek přímo do lišky. Spálil ji, Ta zakvičela a pak už jen z úkrytu zmizela, utekla. Prohrála svůj boj o úkryt s potravou.
Úlevně jsem vydechla a podívala jsem se na Ezkyla. ''To bylo..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Musíme dávat větší pozor, všichni z toho blbnou.'' Dodala jsem zamyšleně a přemýšlela jsem, zda je dobrý nápad tu nechat Ezkyla samotného. Kdyby se objevil další odvážlivec. ''Najíme se a asi vyrazíme společně.'' Dodala jsem nakonec a jala si vzít jednu veverku a pustit se do ní, nejdřív se docpat jednohubkami!
Pak se dojedl i zajíc a nakonec jsme se vydali z úkrytu ven. Jestlipak se tam někdo objeví a bude si myslet že jsem ho tam hledala? S někým?

-> Les Alf

(324 / 15)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 2/3

I Ani Ezkylovi se nezdálo to, že by jen tak liška nakráčela do vlčího úkrytu. Jeho slova byla nyní o dost víc nesrozumitelná, protože jsem se na ně pořádně nedokázala soustředit, ale vesměs měl pravdu i jen z útržků, zbytek jsem si domyslela. ''Všechny zvířata z toho budou blbnout.'' Souhlasila jsem.
Pakliže se kořist začínala stahovat do vyšších míst, pro lovce je jednodušší se pokusit bojovat o již ulovenou kořist. Aspoň takhle mi to teď díky odvážnému útoku lišky přišlo.
Ovšem zamyslet se nad aktuální situací byla chyba! Liška mezitím se jala dát do útoku a jako první skočila po Ezkylovi, který začal úpět a už to snad vypadalo, že se nechá.. ''EZKYLE!'' Křikla jsem ve snaze jej probrat z toho tranzu, naštěstí ji konečně útok opětoval. Po chvíli začali chlupy lítat po celém úkrytu, Už máš za sebou větší boj, seber se! Křikla jsem sama na sebe a v tu ránu jsem lišce skočila po zádech jakmile od ní Ezkyl odskočil. V tu ránu jsem ji tesáky chytila za zátylek a stiskla jsem. Tak moc, že jsem cítila železitou chuť liščí krve ve své tlamě.
Liška sebou cloumala, snažila se různě vymanit, máchala tlapami na všechny strany, bez pochyby mi zanechala na těle pár šrámů ze kterých se pomalu začínala linout má krev, Nakonec.. Se mi úspěšně vymanila, ze stisku a mě zůstal v tlamě kus její kůže. Vyplivla jsem ji a znovu jsem zavrčela. Liška se namáčkla ke zdi a celá zježená vrčela na celou místnost až se to v ní rozléhalo.
''Získej mi minutu.'' Cekla jsem k Ezkylovi a usilovně jsem se začala soustředit.

(323 / 14)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem, 1/3

Spokojeně se ušklíbnu, když mi oznámí, že se mi ho podařilo přesvědčit. ''Samozřejmě. Stejně by s tebou také první chtěla mluvit. Nemůžu tě přijmout já.'' Ač by asi úplně špatný kdyby postupně se někdo z nás dopracoval k tomu, aby ji pomáhal, ať není na vše velké sama. Přikývnu při jeho slovech, protože to byl fakt. ''Dobře. Bude to rychlovka doufám. A kdyby náhodou. Pouhou náhodou, tu někdo přišel, dost možná to bude jen člen mé rodiny. Nikdo jiný tenhle úkryt by využívat neměl. Mno, tak kdyby jo, stačí říct, že jsem tě tu pustila já a že se hned vrátím, že jednám s Daénem.'' Poučila jsem jej, mohlo být totiž velmi nemilé, kdyby tu někdo přišel, zatím co budu pryč a vyhodil jej jako nepřítele na déšť. Moje jméno by ho od toho jistě zachránilo, Alespoň v to doufám.
Když mi povyprávěl o tom, že vlastně nikdy nezažil pořádnou lásku a že by s ním žádná nevydržela, žel jsem se znovu neubránila lítostivého pohledu. Ezkyl byl tak spokojený vlk, ale přitom to nikdy neměl jednoduché! Přišlo mi že způsob života, který jsem doposud vedla já byl o poznání.. veselejší. ''Nevím, nikdy nemluví a když, maximálně ti řekne jen o té konkrétní věci. Je to takový starý podivín. Ale užitečný.'' Zastřihala jsem pobaveně ušima.
Uši se mi ale vzápětí otočili ke vchodu odkud vyšel podivný zvuk, podobný vrčení vlka, ale přesto něčím jiný. ''Nejsem si jistá..'' Hekla jsem a postavila se na všechny čtyři. Chtěla jsem zjistit situaci, ale situace si přišla zkontrolovat nás. Zacukala jsem ocasem a vytřeštila jsem oči, ''To se neděje. Většinou nechodí do míst kde jsou vlčí pachy, něco je špatně!'' Řekla jsem a sama se přikrčila a vycenila tesáky a dala lišce najevo svůj jasný nesouhlas k tomu, aby vstupovala hlouběji. Její pohled se otočil k zajíci a dvěma veverkám, než se opět zadívala na mě a očima těkala i k Ezkylovi. ''Tohle půjde jedině bojem,'' Procedila jsem skrz zuby k Ezkylovi, aniž bych mu věnovala jediný pohled. Má srst se zježila..

(322 / 13)

Usměji se, ''Jo, máš recht. Život je jen jeden a tak není třeba litovat žádného životního rozhodnutí.'' Mluvím o jeho životě? Svém? Kdo ví, rozhodně vím že jsem nelitovala ničeho. Možná? Zkusila jsem zapátrat v paměti, ale nic kloudného jsem nevylovila, abych nad tím opravdu dokázala vícero přemýšlet.
Ovšem o tom, že jsem ho dokázala nalomit do toho, že by se dost možná přidal? To jsem si neodpustila spokojený výraz s mávnutím ocasu. Ač se zdálo že ho dostat nebylo.. až tak těžké. ''Uvidíš, až vyřídím to co musím.. inu, řekněme že se tam můžeme jít podívat skoro okamžitě, ale nejdřív musím zjistit jak tady pořídím.'' Zastřihám zamyšleně ušima.
Věnovala jsem informaci o kytiti a ušklíbnu se, ''Na různé ranky by ti zase pro změnu mohl pomoct třebas Trychtýřek.'' Dám se do dalšího vyprávění, tentokrát rovnou z těch léčivých, které jsem znala, ''Ten roste hojně na loukách. Má takové rudé květy, možná bych je přirovnala k tulipánům? A strašně hezky voní.'' Zaculím se, ''Na stonku rostou takové, já nevím, šípky? Kdo ví vlastně. Dá se vyluhovat a vypít, příjemně zahřeje. A případně se z ní udělat i nějaká mast nebo tak, jako dezinfekce a hodně to podpoří hojení.'' Sdělila jsem mu další informaci, kterou by dost možná mohl ocenit. Ještě jsem pro něj teoreticky mohla mít Plazivce a Rumněnku.. Ale Rumněnku bych mu musela ukázat, tam by rozdíl mezi ní a vlčím mákem dost možná nemusel pochopit. Bylo velmi těžko rozeznatelné.
Pak se zasměji při jeho radě. ''Díky. Hned budu v tom případě vědět jak na tom jsem.'' Zavrtím pobaveně hlavou a pak trochu zvážním. Ne moc, jen tak.. mírně. ''A ty jsi někdy potkal někoho u koho se ti tak rozbušilo srdce?'' Nu tož, drby jsem sbírala ze všeho nejradši stejně. A to se týkalo i členů smečky, i těch potenciálních. ''Wu je zdejší potulný obchodník. Poznáš ho rychle, tahá sebou takový vozíček ve kterém má všechny svoje odvary, lektvary.. Snad celý svůj majetek. Které pak různě prodává. Na nějakém místě vždycky nějakou dobu zůstane a pak se přesune zase jinam. Má takový talent, že když ho zrovna hledáš, tak většinou se podaří ho najít.'' Dovysvětlila jsem ohledně Wua.
Pak se zasměji, ''Možná by se dalo, ale určitě bych si netroufala sama, muselo by nás být hodně.'' Zauvažuji, ale nakonec stejně zavrtím hlavou, ''Ale jsem toho názoru, že není potřeba do přírody zasahovat víc, než je nutné. Jsou věci, které by měli proběhnout, než se situace stane horší, než mohla ve skutečnosti před zásahem být.'' Možná ale? Kolik jich vládlo vodou v Maingaru? Možná.. možná by se to mohlo zkusit? Zavrtěla jsem znovu hlavou. Mielei, neuvažuj nad hloupostmi.

(321 / 12)

Poslouchala jsem jeho slova o tom, jak v jeho smečce byl každý spíš sám za sebe. Z toho mi bylo smutno. Kdybych takovou smečku znala, do takové bych se jistě nepřidala, když už jsem se rozhodla učinit takovýhle krok, jako se přidat do ní. ''To mě mrzí.'' Vyjádřila jsem k tomu i hlasitou lítost. ''Úkrytů můžeš mít jakoby takhle spoustu, o tom žádná. Můžeš si najít svůj vlastní, ale také můžeš využívat jen ten, který ti nabízí smečka.'' Usmála jsem se, ''Sama se učím o tomto životě zrovna, nemusíš být prostě teď sám na to a zjistit ještě jednou v životě, že smečka nemusí být takové zlo, hm?'' Mávnu ocasem a pak se zahledím znovu na chvíli ven, Pak se znovu na něj podívám a řádně se ušklíbnu, ''Revanž? Myslíš nějakou odměnu, či co? Hm.. Když pomůžeš lovcům, víš že se budeš moct dobře nažrat.'' Začnu se smát a pak trochu zvážním. Vyznal se v bylinách? ''Jo, zdejší flóra je velmi rozmanitá. Ale nemůžu posoudit co roste a neroste mimo ostrovy.'' Koneckonců jsem se tu narodila a nikdy jsem odsud nevytáhla tlapky. A pokud bohové daj, ani jsem to neplánovala, že. Pak se znovu zadívám do deště venku a pak mu věnuju ještě jeden pohled, přičemž jsem ušklíbnu, ''A s Pršivkou už si měl co dočinění? Roste převážně v nížinách jako plevel, má takové modré drobné kvítka. Z lístků vytéká bílé mléko.'' Popíšu mu kytku, která mě jako první napadla při pohledu na déšť.
Když mi vyjádří lítost, zavrtím hlavou, ''No nevadí, jednou se s nimi uvidím. Jistě, ostrovy jsou velký, ale nejsou nekonečný.'' Pohodím hlavou a střihnu ouškem. Přetvařovat už jsem se uměla, bylo to přesvědčivý. Samozřejmě že mi však všichni chyběli. ''Ale víš co? Někdy přemýšlím,'' Vlastně jsem doteď vůbec neuvažovala, ''Jak může někdo vědět zda si vybral dobře? Mám ho ráda, to ano, ale dlouho jsem ho neviděla a za tu dobu jsem stihla poznat spoustu dalších vlků.. Jemu jsem naposled tvrdila, že do jeho rodný smečky nevstoupím a teď se mu mám ukázat jako členka nově vzniklé smečky?'' Ezkyl byl takový roztomilouš, ani mi nepřišlo, že bych se mu neměla s tímhle svěřit.
''Země je skvělá. Já od narození vládnu převážně vodě. Po své mamince. Všichni tři jsme se narodili s živlem vody. Táta ten ale měl oheň.'' Bylo zvláštní že jsme nikdo oheň nezdědil. Aspoň jeden z nás, ''Ale Wu tě toho taky dokáže naučit spoustu. Za úplatek můžeš pak ovládat téměř cokoliv a ještě hlouběji.'' Mávnu spokojeně oháňkou. ''Vyjma vody, si právě dokážu hrát ještě se světlem. Také vodu nechat zchladnout natolik, až se s ní stane led. A pak kolem tebe vidím barvy. Tvojí auru. Dokážu rozeznat, že jsi hodný, nebo jestli jsi zlý.'' Ušklíbnu se. Asi proto jsem dokázala přirozeně si vybrat, kterému vlku můžu věřit a kterému ne. Ale prozatím jsem nějak víc se s touto magií neztotožnila a tak ji nemohu popsat více.

(320 / 11)

Usmála jsem se a jala jsem se také ulehnout po té co uprostřed místnosti byla koule světla. Bylo příjemné si na chvíli odpočinout. Kdy jsem vlastně v klidu dokázala si odpočinout naposledy? A co víc? Zdálo se, že jsem Ezkyla pěkně lámala k tomu, aby tomu snad šanci dal! Smečce. ''Jistě. Ostatní zatím hledají ten nejteplejší a nejpohodlnější úkryt, který bude splňovat podmínky. Jídla tolik, kolik lovci naloví. Ale zatím, jak jsem říkala, jsme malá smečka a tak si musíme všichni pěkně pomáhat bez rozdílu na to jakou máme funkci, kterou vykonáváme, normálně.'' Měla jsem spokojený úsměv, na Ezkyla jsem koukala přívětivě, ''V čempak vynikáš Ezkyle?'' Naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu.
Zeptal se na rodiče, ''Hm.'' Zadívala jsem se ven a pak jsem pohled vrátila k němu, ''Vlastně ani nevím. Bratr ten by měl být ve smečce, která se nachází v tomto lese.. Sestra.. To fakt nevím,'' Zavrtěla jsem hlavou, asi jsem mu úplně nechtěla říkat o tom, že mám sestru v Chaosu, navíc jsem ji neviděla ještě dýl než Nica, ''A máma s tátou.. Nevím. Popravdě jsem trochu čekala že je tady najdu, ale pachy jsou tu opravdu staré a nikdo tu dlouho nebyl.'' Přiznala jsem, možná s náznakem trochy smutku, ''S mámou jsme si byly hodně blízké, snad to za tu dobu co jsme se neviděli úplně nevymizelo.'' A když už jsme u těch blízkých.. ''A pak mám.. nebo jsem měla.. já nevím.. taky jsem ho již příliš dlouhou dobu neviděla.. Ještě jednoho hodně blízkého vlka.'' Načala jsem a zkousla jsem si pysky, než jsem zdlouhavě vydechla. Skoro jsem se až styděla, že jsem Deirona téměř úplně vytěsnila z hlavy. Proč? ''Musím ho najít.'' Dodala jsem tiše.
Ohledně magií jsem se ušklíbla o poznání veseleji, ''Většina vlků umí čáry-máry. Jsou to elementy a magie. Jsou čtyři se kterými se narodíš, a pak jich spoustu dokážeš v průběhu života získat, nebo se naučit.'' Jala jsem se zvesela do vysvětlení.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 6/5
× Ulov na horší časy (2b) - 3/3
(319 / 10)
<- Ostříží zrak (přes Les Alf)

Přikývla jsem. ''Ano, nová smečka. Doslova jsme...'' Melanis, Lapis, Amethy, Caspien? Nerys, Vex, včetně mě a Citry.. ''Prozatím osmičlenná smečka. Rodina a nejbližší přátelé.'' Aspoň takhle to Citra nějak popisovala jak se rozhodla učinit toto rozhodnutí. ''Ze začátku možná trochu jsou někteří nedůvěřivý,'' Pousmála jsem se nad vzpomínkou toho jak Nerys dokázala vyzpovídat Anotha víc jak Citra.. ''Ale jakmile jednou tě přijme smečka mezi sebe, je to jako rodina. A Citra.. Alfa, ta je naprosto báječná.'' Dovysvětlovala jsem Ezkylovi s úsměvem. Lákala jsem jej? Dost pravděpodobně. ''Pokud bys ses třeba přidal pod mou záštitou. Nikdo by ti neublížil.'' Dodala jsem nakonec.
To už Ezkyl si tahal svého zajíce a já jsem cestou lesem také ještě se snažila něco najít.. Ale.. ''Slyšíš to?'' Natočila jsem hlavu ke křoví opodál, který zašustil jinak, než když by do něj narážel vítr. Přikrčila jsem se a připlížila jsem se k tomu. Pak jsem do toho křoví strčila hlavu.. veverky! Ani jsem příliš neváhala jakmile se dali na útěk a Pomocí elementu vody jsem se zasoustředila na jejich vodu v těle a na těle.. Jejich malá tělíčka se zastavila a já dokázala k ním v klidu dojít. A prostě je zakousnout. Pak jsem je vzala za ocasy do tlamy a vrátila se k Ezkylovi.. ''Deme.'' Zahuhlala jsem a vedla jsem jej k mé velmi dobře známému stromu.

Jakmile jsme se dostali ke stromu, který měl mezi kořeny mnohem víc prostoru na průchod. ''Hme tu.'' Ušklíbla jsem se s veverkami v tlamě a zalezla dovnitř. Úplně jsem zapomněla jaké to tu je! Pachy rodiny byly.. velmi staré. Dlouho v noře nikdo nebyl. Odložila jsem veverky do jednoho kouta a podívala se na Ezkyla, ''V téhle noře jsem se já a mí sourozenci narodili. Je dost prostorná a prozatím je tu celkem sucho, takže prozatím může dobře posloužil.'' Dala jsem na vysvětlenou. A pak jsem se řádně oklepala, úplně jsem teda zapomněla na Lunu, která jen zmateně vzlétla a s houknutím si pak přelétla na jeden kořen.. ''Promiň Lu.'' Věnovala jsem ji omluvný pohled a pak se otočila opět na Ezkyla. ''Teplo ohněm bohužel vytvořit nemůžu.. Ale.. Třeba pomůže alespoň tohle?'' Zavřela jsem oči a zasoustředila jsem se, aby se uprostřed místnosti objevila zářivá koule světla. Při snaze se ji dotknout pálila, aby vyzařovala teplo, ale zároveň světlo nebylo tak intenzivní, takže nikoho neoslepovala, pouze trochu hřála a zároveň nebylo v noře takové temno jako když jsme do něj vlezli. Otevřela jsem pak oči a Ezkylovi věnovala další úsměv. ''A neostýchej se, ber to tu prozatím jako svůj domov dokud jsi tu se mnou.''

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 5/5
× Ulov na horší časy (2b) - 2/3
<- Severní hory

Přikývla jsem. ''Jo, možná i na nížině bude něco. Ale zda se nám něco podaří najít? Ač mohla být nížina bez vody, dřív či později se tam nejspíš dostane. Kdo ví? ''Jasně. Jdeme na to.'' Mrkla jsem k Ezkylovi.
Musela jsem nad jeho slovy zavrtět hlavou však. ''Ne, jak jsem říkala předtím.. Taky jsem byla vlk samotář.. Tedy bez smečky.'' Podívala jsem se na něj a letmě se usmála, ''Narodila jsem se tulákům a do letošního konce léta, chvíli před začátkem podzimu, než se začali k zemi snášet první listí, jsem se přidala do nově zniklé smečky. Je to velmi nová smečka, která se teprve snaží pořádně usídlit a pak nastali ty deště...'' Dovysvětlila jsem. Historie Maingaru je prozatím velmi malá. Ale.. Být v ní od jejího začátku... Jednou budu mít vlčatům co vyprávět a snad ne jen těm svým.. ''Mm, jsem zde od svého narození tedy a ostrovy z její velké části skutečně znám.'' Na tuláka jsem toho znala možná víc, než bych znát měla, ale nyní to mělo všechno svůj důvod.
Pak mi vyprávěl, že mu je tedy velmi líto, všech tvorů.. Nelovil. ''Je v pořádku lovit starší kusy.. Koloběh života..'' Jaký vlastně byl? ''Uvidíme co najdeme, hm?''
Na nížině jsme opět chodili po velmi blátové cestě. Tady sice voda zatím nebyla hrozná, ale zcela jistě sem dřív či později dorazí také. Začenichala jsem, pach zde byl cítit dost... slabě. ''Ulovíme, vím kde se pak schovat. Alespoň na chvíli.'' Přikývla jsem. Les Alf.. Tam mohlo být prozatím sucho.. v rámci možností samozřejmě, ''V mé rodné noře. Respektive v noře mých rodičů.'' Přikývla jsem, ''Bude tam i dost kořínků, ale maso je pro náš organismus také velmi důležitý.'' Stopa! Zahleděla jsem se do země a zkoumala jsem ji. Byla čerstvá. Následovala jsem tu stopu, ''Podívej!'' Poukázala jsem po chvíli před sebe, kde pod prvními náznaky stromů leželo tělo zajíce. Snad čerstvé tělo.. Že by zajíc dostal infarkt? Nebo ho zabilo něco jiného, ale před dešti uteklo? Kdo ví.. ''Následuj mě.'' Mezitím jsem hledala ještě něco a tělo jsem nechala nést Ezkyla.

->Úkryt v lese Alf (Přes Les Alf)

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 4/5
× Ulov na horší časy (2b) - 1/3
<- Dračí průsmyk

Zasmála jsem se. ''Jistě, jistě. Já ti to neberu.'' Mrkla jsem na něj pobaveně. Jestli měl takový životní názor, poslání. Co jsem na tom mohla změnit pár větami? Třeba časem na to přijde? A nebo taky ne. Ale průsmyk se mu nelíbil, což jsem musela se taky pěkně pousmát. Vždyť já taky nemyslela tady, ale ty hory. Vidíš? Je tu plno hor, někde nahoře bude jistě skvělé místečko.'' Mávla jsem ocasem, ''Takže moře.. mhm.'' Zamyšleně jsem pokývala hlavou, většinu přivedlo moře, málokdy jsem slyšela jiný příběh, ''Já jsem odnikud jinud nepřišla. Žiji zde celý svůj život. Patřím k těm generacím, které se tady narodili.'' Vysvětlím na jeho opětovaný dotaz a mírně se usměji. No to už zmínil i že by se mohlo najít něco k jídlu, což byl dobrý nápad, ani já jsem nejedla už nějakou chvíli. Povytáhla jsem obočí, ''Ani snad šance o to, ulovit čerstvé? Bobulky či kořínky chápu, ale.. mršinu?'' Tu jsem já sama neměla tak dlouho.. Takové čerstvé zaječí, to byla vždycky lahoda! ''Ale jestli nějakou najdeme, tak ti ji vezmem.'' Kývla jsem hlavou a s tím jsem se pokračovala dál.. Rozhlédla jsem se, inu.. jezero taky nemohlo být dlouho bezpečné a brzy se nejspíš vyleje.. Takže tudy!

-> Ostříží zrak

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 3/5
<- Luka

Zastřihla jsem ušima a pak jsem se zasmála. ''Ty máš asi názor, který se jen tak nezmění, co?'' Vešli jsme do průsmyku. Rozhlédla jsem se. Tady teoreticky mohla být nějaká jeskyně, ale.. Pohled vzhůru. Bylo to mezi horami. Pak kolem sebe. Jistě by směrem k jedné, nebo k druhé hoře.. Pak na Ezkyla, ''Teoreticky tu někde bychom se mohli porozhlédnout.. Zkusíme to ještě dál a kdyžtak se tu vrátíme.'' Navrhla jsem.. No zcela ale jistě jsem nečekala na nějaké protesty.
''Mm. A jak ses dostal na zdejší ostrovy Mois Grisu?'' To mě vždy fascinovalo, každý si nesl jiný příběh a já se o tom všem mohla učit! A jednou o tom budu učit jiné vlky.
''Hm.. Třeba by ti pomohlo poznat jinou smečku než u v které si vyrůstal. Citra je velmi laskavá a přívětivá vlčice.'' Mávnu ocáskem a přitom pokračuju dál v chůzi.

-> Severní hory

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 2/5
<- Les u mostu

Poslouchala jsem jej s mírně povytaženým obočím... Měl vskutku zvláštní názory. Jedna věc byl osud, druhá vlastní rozhodnutí. ''Myslíš? Svůj osud si přece můžeš zvolit sám. Je to série tvých vlastních rozhodnutí a ne někoho jiného.'' Nahnula jsem hlavu na stranu, a pak jsem tiše povzdychla. Byl to vskutku vlk podivín, ale svým způsobem velmi jedinečný. Jeho božek byl jeden? Usmála jsem se. ''Každý asi.. nebo spíš několik z nás.. Má vybrané své životní zvíře.. Já mám sovu.'' Rozhlédla jsem se. Luna.. ''Luno!'' Houkla jsem do lesa. Schovala se. Ale na zavolání přiletěla a přistála mi již velmi zkušeně na mých zádech. Věnovala pohled Ezkylovi a pak se mi schoulila mezi lopatkami u krku. ''To je Luna. Je to kulíšek a je se mnou většinu mého života.'' Byla pro mě tou úplně nejlepší kamarádkou.
Les jsme postupně nechali za sebou. Luky byly také dost rozbahněné a bláto se lepilo už tak na mokrou srst. Nikdy mi nevadilo být špinavá, ale čeho je moc, toho je moc! Ach mami... Byla v pořádku!? Možná bych přece jen měla jít první do Daénu, zkontrolovat jestli někdo není v rodné noře!
''Jistě.. Občas se tu na ostrovech dějí věci, které jeden nechápe, víš?'' Rozhlédla jsem se a zavrtěla hlavou, přičemž jsem se podívala na Ezkyla, ''Hm, odkud pocházíš Ezkyle, povíš mi to?'' Povytáhla jsem znovu obočí. ''Neznám vlka, který by se ti měl vysmívat za to jaký jsi. Možná vlci z Chaosu... Ale rozhodně ne moje smečka.'' Kývla jsem rozhodně. I když... Ne, Nerys spíš byla nedůvěřivá k cizím, to celkově všem hned nikomu z nás nepovykládala nic kloudného.. možná časem?

-> Dračí průsmyk