Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Naprosto ignorovala fakt, že se jí chování nelíbilo. Morgan byla Chaos sám o sobě. Pouze se na Thiu ušklíbla. Mávla ocasem a odfrkla si. Hrdě měla svou hlavu zdviženou, jako kdyby jí ani Thia nezastrašila. I kdyby vystartovala, tak pro Morgan bolest nebyla trestem, když jí ani necítila. Možná tohle bylo něco, co smečce mohla nabídnout.
Pila tu vodu z toho jezera, vnímala dokonce i kačeny skrývající se před deštěm. Nedivila se jim, že jim to nebylo nepříjemné, i když žili na vodě. Thia jí dávala radu, že si má připravit proslov. "Nepotřebuju. Mám totiž vlastnost co můžu nabídnout a co se mu bude líbit. Necítím bolest. Můžu dál běžet i přes zlomené končetiny. Můžu dál bojovat i přes velké rány. Jsem ideální." Zašklebila se na ní. Morgan svou nemoc brala jako dar od boha. Rány se vždy dali vyléčit, pokud byl ve smečce schopný léčitel a to co ostatní tolik brzdilo jí absolutně nevadilo.
A pak se dozvěděla kolik vlastně bylo vlčici vedle ní. Bylo to docela.. typovala by jí na méně, ale vypadalo to, že se pouze uměla udržet v kondici. "Fajn, nejseš zase taková mladá nezkušená jak sem si myslela." Odvětila. Dokonce i chápala proč se nezajímala moc o ten akt. "Mladá, krásná s darem od boha. To jsem celá já." Mrkla na ní Morgan.

(--- Luka
Odfrkla si naštvaně a cvakla směrem k ocasu Thii. "Fajn." Zabrblala pak. Ocas se vybízel k tomu, když jím tak mávala. Ale nekousla by jí do krve, spíš by jej chytla a držela. Naštěstí minula. Podívala se na Thiu, co říkala, že se nemá hned čertit. Zamračila se a propálila jí ještě více pohledem. Kdyby skutečně mohla, její pohled by zapaloval. Odfrkla si a raději to nechávala být.
Když se pomalu dostávali k jezeru, uvědomovala si, že má docela žízeň. Jasně v téhle bouři stačilo otevřít tlamu a jeden by se napil, ale to by bylo na dlouho. Podívala se směrem kterým ukázala a přesto se vydala k vodnímu zdroji, aby se napila.
Pak se zase vrátila k ní. Nevěděla jak zpracovat tuhle malou lekci sexuální výchovy. "Kolik že ti je?" Zeptala se překvapeně. Neměl jí to vysvětlit někdo jiný?

Vypadalo to tu docela nudně. Louka jako každá jiná. Čím více po ní kráčeli, tím více měla pocit, že se z toho zblázní. Copak tu neuměli být super tajný místa? Copak tu neuměli být třeba trůny přímo pro ní? Ale jak tak Thiu pozorovala, vypadalo to, že se blíží do jejich cíle. Musela si oddechnout. Když jí ujišťovala, že se jí to bude líbit, propálila jí pohledem. "A jak si seš tak jistá?" Odvětila nakonec takovým panovačným hlasem, který je známý spíše u spratků, kteří nedostávají to co chtějí. "Jestli se mi to nebude líbit, sežeru ti ledvinu." Odvětila nakonec. A že toho byla Morgan schopná. Kanibalismus byla další věc, které se nebála. Dokonce jí provozovala bez žádného pocitu. Prostě maso jako maso.
Vypadalo to, že Thiu to překvapilo a když se ptala, jak na svou orientaci Morgan přišla, musela se ušklíbnout. "Nikdy mi nebylo dobře s vlkem, krom momentů, když mi šu**l. Navíc se mi ani žádný moc nelíbil, nepřitahoval mi fyzicky. Ale vlčice? Když vidím nějakou pěknou, cítím divné pocity. Takové příjemné." Osvětlila nakonec po svém Morgan. Motýlky v břiše neuměla dobře pojmenovat, tak se musela Thia smířit s tímto. Teda pro Morgan nyní Corrine. Pokývala hlavou. "Ale jsou i tací, kteří přijmou za svého chotě obě pohlaví, tací co jich chtějí více než jednoho.." Dodala nakonec.
--) Křišťálové jezero

(-- Severní hory
Smečka, hned po pár dnech co se tu objevila. To se jen tak nikomu nepoštěstí, Morgan na tohle měla talent. Dostávat se tam kam chtěla, možná ale ta smečka nebude tak dokonalá a ona se bude na něco muset vymluvit, aby se dostala ven. Ale zase proč by to bylo tak špatné? Odfrkla si a podívala se na nebe. Dostala pár kapek deště. Docela velkých kapek deště do obličeje. Oklepala se a raději šla zase v poklidu dál.
Zamručela, když řekla, že se má nechat překvapit. "Nenávidím překvapení." Odvětila. Koncept celého překvapení jí připadal pitomý. Jako čím se měla nechat překvapit? Něčím co dost možná nemuselo být ani tak dobré jak to tu propagovala? Nejspíše se jí Thiu nepodaří přemluvit k tomu, že samice jsou prostě lepší. Odfrkla si naštvaně. Ona byla ta nejlepší tady. "Ale potkala. Jen prostě.. myslím si, že je to moje orientace. Preferuji spíše samice než samce, dokáži mít vztah jen s něžným pohlavím a samce jsem vždy jen využívala, hlavně svého bratra. Nakecat mu cokoliv, uctíval mi stejně jako bohyni." To, že byl i její nabíječ ovšem vynechala, ne každému se incent líbil. Ono když je to v takto blízké rodině, riziko, že vzniknou deformovaná vlčata bylo vysoké. Morgan však nikdy z toho nezabřezla a mohla jenom děkovat bohům. Thia jí vyrušila, když se ptala na její jméno. "Morgan. Ty?" Odpověděla prostě a olízla si pysky. Na její poznámku o rudé řekla, že nepochybuje. Morgan byla nucena se usmát. Měla jako vždy pravdu.

(-- Ostříží zrak
Sledovala celou dobu Thiu, nejspíše by si i troufla říct, že kdyby byla lidský samec, měla by pěkně upnutý kalhoty a stan v rozkroku. Jenže ona nebyla tak moc primitivní, jasně Thia se jí šíleně líbila, byla to konečně zase pěkná vlčice, kterou tu viděla, ale.. uměla se ovládat. Kdyby ne, byl by problém. Thia si nikdy nejspíše neuvědomovala svou cenu, protože jí moc vlků nenabalovalo, byla tak nevinná. Něco pro Morgan. Ušklíbla se pro sebe. Vítr co jí metal furt něco do obličeje neřešila. Vyrušila jí až vlčice se kterou šla. "Super.. co vlastně ten váš alfa? Nenávidím, když mi někdo říká co mám dělat." Možná se opakovala, ale prostě si potřebovala být jistá.
I když to Thia moc nechápala a snažila se to nedát najevo, Morgan moc dobře věděla, že takhle se na nabalování jeden prostě nechová. Vlčice se hihňali vždy když se jim někdo dvořil nebo minimálně měli rudé tváře až po prdel a chovali se submisivněji, bylo to prostě v naší povaze, ale Thia byla jako dítě. "Samice jsou ty co hýbou vším. Prolíváme krev za samce, nebojíme se oběti urvat hlavu. A samci? Myslí si, že jejich jediná starost je co? Lov? Prosím tě, já umím lovit lépe než kdejaký samec." Odfrkla si Morgan pobaveně. "Slušela by ti rudá nějaké oběti.." Mrkla na Thiu ještě. Možná se na to musí jít zcela jinak?
---) Luka

(-- Nejvyšší hora
Následovala jí. Co se týkalo hory, měla stejné pocity. Byla ráda, že se od ní vzdálila co nejdál. Byla příšerná, kdo by tam u ní chtěl být. Odfrkla si. Znechucená a hladová. Navíc se jí nedařilo tuhle vlčici sbalit. To jí štvalo asi ze všeho nejvíc. Balení vlčic bylo složité, ale zase.. vyplácelo se. Vlčice byli prostě do vztahu lepší. Pak ale jí z myšlenek vyvedl nápor větru do její srsti. Musela souhlasit s Thiou, že tohle byl den za všechny prachy. "Bože, já se tu na to můžu vys..t" Zamručela naštvaně Morgan, když jí další poryv větru praštil přímo do čumáku a znemožnil jí na chvíli cítit pachy. Ne, že by to bolelo, ale být na chvíli bez čichu bylo nechutný. Jako covid pacienti. Povšimla si, že Thia nechápala její balení skoro jakože vůbec. "Tebe asi moc vlků nenabalovalo, co?" Zeptala se jí narovinu, žádný chození kolem horké kaše. Prostě se potřebovala zeptat. Nakonec se Thia zastala svého bratra. Povzdechla si. "Ale notak, však samci jsou prostě.. vždy je tou hlavou královna, to musíš uznat i ty sama. Copak nejsme my dvě lepší než jakýkoliv jiný samec?" Zeptala se Thii a mrkla na ní. Nakonec řekla, že takhle nad vlky nikdy nepřemýšlela. Možná konečně udeřila hřebíček na hlavičku a vnutila Thie ten správný pohled.
--) Severní hory

Usmívala se, konečně jí to vyšlo. Konečně zase bude mít své posluhovače a přihlusovače a patolízali. Možná si to až moc pěkně malovala na to, že se šla přidat do něčeho co ani nebylo smečkou. Ale tak svůj malej cíl pro sebe splněnej měla, teď jde ještě o to, zda si jí vyberou do svých řad. Když nad tím tak přemýšlela měla dost, co by nabídla. Mohla se rozmnožit, mohla využít toho že necítí bolest a mohla klidně i někoho zabít bez mrknutí oka! "Oh, děkuji ti princezničko." Poděkovala jí následně. A to, že se tu dvořila vlčici? No a co. O co by jeden stál od chlapů krom uspokojení. Vlčice jsou krásnější a vlci jsou jen na dělají vlčat a uspokojení.
A tak když se zvedla, tak se zvedla i Morgan a vydala se za ní. "Jinak potkala jsem před tebou takového černo-modrého idio**, co si myslel že sežral všechnu moudrost světa. Ale co na to říct, chlapy..." Odfrkla si, měla pocit že by ho takhle princezna mohla znát. "Ty jsou jedině dobří k dělání vlčat a uspokojení touhy. Beztak byl dobrej v uspokojování. Byl dosti silnej." Neměla problém o tomhle otevřeně mluvit. Byla to přirozená potřeba!
--) Ostříží zrak

Morganina reakce na to, jak příšerné bylo tohle místo byla znát. Ohrnovala čumák nad vším, na co se podívala. Tohle byla fakt trefa vedle. Dokonce kdyby mohla, tak by bohům vetřela do tváře svůj názor a donutila je to změnit, ale co byla ona? Vlastně taky bohyně, ale ještě si to nikdo krom ní neuvědomil. Podívala se na Thiu a usmála se, tak jak to ona uměla. Takže skoro vůbec, ale náznak a snaha tam byla vidět. "Co si představuju? Co by. Spíše nějakou smečku. Chápu, že tam bych musela nějak packou hnout, ale zase bych nemusela tak často lovit, jako kdyby byla sama. Něco, kde by se chodil dělat chaos do ostatních smeček a taky jednou za čas nepohrdnu vlčím masem." Morgan byla šílená, ale tak co se dalo čekat? Vyrůstala s myšlenkou, že její rodina patří k těm nejlepším. Dokonce i mladý Livius tomu věřil a nenechával se obalamutit vlky, co tvrdili něco jiného. "Ale i ta jeskyně nebude špatná, jen mi bude více než štvát to, že nikdo nebude moci obdivovat mou krásu." Podotkla nakonec Morgan i na druhou možnost, na tu co Thia opravdu zmínila, ale asi muselo být jasné, že preferuje spíše tu smečku.

24
Měla štěstí, že nejspíše tady na někoho narazila. Kdo by chodil na tahle příšerná místa. "Nah, máš pravdu, květinko. Je to tu příšerné, že se mi div nepoblijou oči, ale stejně. Hledám něco, kde by dáma jako já mohla najít bezpečí." Odvětila jí. Hledala prostě dobrou smečku a Thia smrděla jako nějaká smečka. Netušila ale jaká to je, když jí tamten šulda odmítl dát nějaké informace. Dívala se na vlčici a prohlížela si jí. Vskutku, byla pěkná a zapadala do jejího vkusu, ale nejspíše byla mladá až to bolelo. Nejspíše netušila nic moc o tomhle světě, ale nechá se překvapit. Morgan si svou eleganci držela aspoň tělem, když už ne slovy. Naučila se od mala být dámou, jakou chtěla, aby mohla využívat sebe a svého daru. To že necítit bolest bylo spíše prokletí jí ještě nikdo neřekl.

(--- Rokle
23
Nemůžete Morgan tvrdit, že tu není ani jedna živá duše krom toho strašně nafoukaného trotla s modrými znaky. Pf, vyměňovat informace. Většinou za to nabízí svoje tělo, když něco chce. Stejně bolest necítí a je jí jedno, co si s ní kdo dělá, ale jiné služby? Nebyla služka! Byla jen slušně vypadající lehká vlčice ve většině případů. Přesto jak se rokle měnila v kamenitý prostor okolo hory si všímala několika detailů. Ta hora byla sakra obří, že jí na to ani za boha jeden nedonutí jít, za druhé.. někdo tu s ní nejspíš byl a za třetí, byla prostě dokonalá. Rozhlížela se a pak uslyšela něco.. tichou mluvu. Nebo spíš už za ty roky co žije pozná, když někdo mluví, ale nerozezná slova. Vydala se tím směrem a povšimla si dosti pěkné vlčice. Její orientace byla přeci jen bisexuální, takže neměla problém zhodnotit krásu téhle vlčice, ale v jejích očích byla stále lepší, pěknější. "Hej, krásko. Copa bys mi řekla o tomhle místě?" Zeptala se jí s úšklebkem na tváři.

(--- Katakomby
22
Bylo to úžasné se konečně nadechnout čerstvého leč dusného vzduchu. Konečně aspoň necítila zatuchlinu, která jí doprovázela celou cestu. Bylo to oproti tomu černém, stísněném prostoru, který jí tak moc připomínal mučírnu docela příjemná změna. Rokle, docela jí překvapovalo, že zde něco takového bylo. Vlastně na tomhle podivném ostrově se nebylo čemu divit. Prostě se vydala dále. Všímala si, že na to, že tohle bylo docela mrtvé místo zde bylo docela dost vlků. Teda dost.. viděla jednoho, což na těch nula kterých si zatím všimla bylo dost. Jediné co jí ale zajímalo byl ten obří kus šutru ke kterému se blížila. Byla to rozhodně ta nejvyšší hora, co zde mohla spatřit. Dokonce usuzovala, že nejvyšší hora bude i její jméno. Teda poznala že vlci zde nejsou moc originální a to jich ani moc neznala. Stačilo jí ale to co už věděla. Že ona zde byla tou nejvíce dokonalou vlčicí.
--) Nejvyšší hora

(-- Nerovy vodopády
21
Jestli to smrdělo v jeskyni za vodopády tak se nemohla rozhodnout v tom jestli tady někdo umřel dva dny zpět a smísilo se to s tou zatuchlinou a nebo prostě to byl skutečně typický zápach tohohle místa. Nebála se toho, co by se tady mohlo dít a když se sem tam ozval nějaký divný zvuk, tak ho jen tak ze srandy udělala zpět. Nebyla nějaká zarputilá věřící v to, že existuje něco po smrti. Prostě jeden umře a nic není. Ozvalo se zachrastění kostí jak do nich kopla. "Docela blbý místo pro to, aby tu jeden umřel." Podotkla pobaveně a rozhodla se jít dál. Tady bylo dobře, tolik toho tepla se sem nedostalo. A jí zajímalo co bylo na druhém konci.
Šla už delší dobu a napadali jí otázky, proč zde vůbec někdo sakra stavěl katakomby. Byli snad v Paříží, kde se tam házeli tuny mrtvých? Ne, nepřipadalo jí že by byla v Paříži. Sem tam zakopla ještě o nějakou kost, ale bylo jasné že se blížila ke konci své výpravy když už viděla světlo na konci tulenu! Neváhala a přidala ještě do kroku doufajíc že se objeví v nějaké pěkné destinaci.
--) Rokle

(-- Křišťálové jezero
20
Hah, nepletla se. Skutečně po chvíli došla až k vodopádům. Neváhala a skočila do vody k nim. Chvíli jí to sice drželo pod hladinou, že se konečně mohla začít radovat, že si bohové vybrali tento den, aby jí vzali mezi jednu z nich, ale pak se zase ocitla hlavou nad hladinou. Odfrkla si. Ale zase jí bylo v ledové vodě fajn. Už asi po desáté zmiňuji, že dneska to bylo příšerné to počasí. Necítila se v něm vůbec dobře, ale tak co se dalo dělat. Zavrtěla hlavou a začala plavat ke kamenům, aby se na ně vyškrábala a mohla se kouknout co je za vodopády. Sice se jí to párkrát nepodařilo a ona zase zahučela do vody, ale co se dalo dělat. Vyškrábala se tam asi na nějaký pátý pokus a ihned se oklepala od zbytečné vody.
Vydala se prozkoumat velkou prázdnou jeskyni za vodopády, kde to šíleně bylo cítit zatuchlinou. Tohle nebylo vůbec pěkné, ale jak dále postupovala, začínalo jí docházet, že objevuje i něco jiného než jen jeskyni, ale dokonce se dostává i do další zajímavé oblasti.
--) Katakomby

(-- Luka
19
Wow, že by skutečně našla vodu? Její čumák se skutečně nemýlil. Ihned se přiběhla v něm obdivovat naprosto ignorující fakt, že by zde někdo mohl být. Jen co doběhla se na sebe zadívala. Nádherná kráska! Jen s těma očima a barvama by to chtělo něco udělat, aby byla ještě lepší. Takhle byla jen béžovo černá a to ten šmrnc nemělo a zelená? Vůbec se k ní nehodila! Odfrkla si a spokojeně se rozhodla klonit svou hlavu a začít pít. Po těch výpravách měla skutečně žízeň že by byla schopná vypít i celé moře, ale naštěstí toho nebyl.. ona vlastně toho byla schopná, ale zrovna se jí nechtělo. Pff, vycucnout moře bylo jedna z hodně lehkých věcí co bohyně jako ona dokázala. S tím se spokojeně začala usmívat. Na sebe ihned do odrazu.
Když se znovu začala nudit, dala se na průzkum toho, co by zde ještě mohla najít. Co by jí ještě mohlo zaujmout. A tak se stalo, že si to pomalu štrádovala až k Nerovým vodopádům, přeci jen je možná slyšela. Nebo měla už slyšiny? Netušila, ale bohyně jako ona přece nemohla mít slyšiny.
--) Nerovy vodopády.

(-- Na vyhlídce (skrz Les u mostu)
18
A byla zase tam kde začínala. Na louce, kde potkala toho největšího nafrflance jehož jméno neznala a nechtěla ani znát. Pořád ho lehce proklínala za to, že jí prostě nemohl říct informace bez toho, aby požadoval nějakou výměnu. Nestačilo že ona sama o sobě byla dokonalá? Ztvárnění dokonalosti bohyně?! Však zdejší bohové, pokud tu něco takového tady bylo jí mohli závidět!! Podívala se naštvaně na květiny které zde rostli. Byla i hezčí než oni! Ona byla dokonalá! Nejdokonalejší ze všech tady na těchto ostrovech.
Pomalým krokem kráčela směrem za jejím čumákem. Cítila odtamtud totiž vodu, krásnou sladkou vodu ve které se zase mohla smočit. Bylo tu neuvěřitelné vedro, až k padnutí by to nazvala. Netrvalo dlouho, než v dálce viděla jak se sluneční paprsky odrážejí od vodní hladiny a dokonce.. že by slyšela vodopád? No to bude něco!
--) Křišťálové jezero