Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Začarovaný les
A tak se Morgan zastavila zrovna tady. Snažila se aby se vyhnula všem dalším vlkům. Nepotřebovala nějakou zvýšenou pozornost. Teda chtěla jí mít, ale nikdo jí to nevěnoval. Jediný kdo jí očumoval byla Iina. Zlatíčko, dokonalá vlčice až na tu packu. Dokonce by si s ní i něco začala, ale Iina někam zmizela. Rozmrzele proto dále sledovala vlny. Nechápala to. Nechápala proč když předtím byla někdo byla najednou nikdo. Taková nádherná a boží vlčice jako ona. Odfrkla si. Jednou se jí budou všichni klanět. Jednou bude dokonalou i pro všechny tady. Přeci jen ona byla právoplatnou bohyní. Pýcha kterou v sobě měla nebyla jen tak nějaká, byla to už ta hříšná pýcha.
"Určitě tu musí být... kdo jiný by mi olizoval packy?" Zamručela si pro sebe a šlehla dlouhým ocasem. Byla víc a víc rozmrzelá. Nikdo jí už pár dní nesnesl kompliment! A tahle rodinka co byla kdesi v dálce se na komplimentování její krásy nehodila. Proto tedy dále rozmrzele čuměla na vodu doufajíc že se někdo další objeví.Nakonec ale odešla.
-) Zubří pláň

(-- Vlčí jezero
Morgan konečně došla až k tomu Fialovému lesu. Neuvědomovala by si že sem její kroky mířili, ale to teď bylo jedno. Zase se dávala do pochodu po tom co si sakra dlouho pospala. Sakra však ona uměla jen jednu květinu a to jí tak zřídilo? Neuměla si představit tu potupu u své rodiny. Pokud tu tedy byli.. netušila o nich nic a žádný z vlků je neznal. Ztrácela naději, že by je znovu mohla potkat. Co si jen bez nich počne? Samo sebou že to byli sebestřední zmr**, ale byla to její rodina pro kterou se tak brzy naučila lovit. Určitě by se odsud dalo dostat, jen musí přijít na to jak. Nic jí nemohlo zastavit. Ale to teď stranou. Mohla by si zajít něco objevit zase, když ztratila veškeré naděje. Opravila si tedy kožíšek pomocí svého jazyku, jelikož zahlédla maličkou nesrovnalost a vydala se směrem kam uznala za vhodné. Ale nejspíše zůstane tady v lese ještě chvilku. Netušila vůbec kam jinam jít.
Po chvilce se začala nudit a tak se vydala zas dál.
-) Tichá zátoka

Podívala se na šedivého jenž se jí chystal poradit v tom, co se mohla naučit za léčivé květiny. Sledovala jak vlk vyvolal onu o které mluvil a ona si jí bez řečí prohlížela. Nechtěla ho vyrušovat, věděla že ještě nedomluvil a tak se jen spokojeně dívala na květinu doufajíc že to nebude něco co při poranění bude hledat milion let. Nebyla potřeba jej víc zdržovat, to co potřebovala jí řekl. Sama by se chtěla od co nejvíce vlků dostat dál. Ani jeden jí nelichotil, takže nebyla potřeba tu zůstávat. "Dík." Odpověděla mu a pak přesunula oči na zbytek. Chaosan se jal do vysvětlování kde se to vůbec nacházeli a Morgan čím dál víc docházelo, že tohle místo pro ní bude ubohé, nebude tu mít místo.. nebude tu mít kde žít a kde se snažit. Proto si jen odfrkla a kývla i všem ostatním co se jali do vysvětlování na znamení díků.
S tím se teda rozhédla, nebylo to tu moc příjemné. Rozhodla se, že by se teda mohla vydat zase někam jinam. Mávla packou na rozloučenou a mlčky se vydala pryč. Mluvit přes ostatní, když pro ně nebyla bohyní neměla zapotřebí. Ona si najde někoho kdo jí bude uctívat. Protože přesně to si zaslouží. Vzdalovala se čím dál víc od vlků a byla spokojenější. Příště se takovým velkým srazům vyhne.
---) Začarovaný les

Morgan se podívala na Zinka, který jí odpověděl. "Takže její pozření způsobuje otravu takovou, že na ní prostě chcípneš. Děkuji za informaci, ale pro vlka jako já, co necítí bolest by se hodilo něco.. chápeš, co by mi mohlo pomoci." Odkašlala si a snažila se vymyslet jak by otázku mohla formulovat. "Vypadáš že se v kytkách vyznáš a tak bys mi mohl říci, zda jsou na ostrovech nějaké léčivé. Ráda bych to slyšela vod někoho kdo nemele sračky a ty vypadáš chytře." Morgan leč to znělo neuvěřitelně urážlivě to myslela dobře, dokonce měla i na tváři úsměv. Prohlédla si zbytek účastníků a nadechla se že šedivému odpoví na to co tu dělá. "Hledám tu sourozence. Ahvaryana, Mamon, Aneleie, Riveneth, Aphrodite a Ismaela. Kdybyste o nich kdokoliv něco věděl, neváhejte mi to prosím říct. Abych věděla že tu nejsem uvězněná zbytečně a osud si ze mě nedělá prdel." Odpověděla a více méně se pokoušela zatáhnout do debaty i ostatní. Kdokoliv mohl někoho z nich vidět nebo je znát podle jména.
Když se zeptala černo-bílá vlčice na to, kde se nacházela spolu se sourozenci tak Morgan zbystřila. Potřebovala vědět zda je to opravdu ostrov a.. hle. Další vlčice jí odpověděla na otázku. "Mám podobnou.. z těch hor kousek vodsud sem viděla že je vokolo moře. Kolik je tu ostrovů a co nějaké smečky? Ráda bych věděla kde to sem, když to vypadá že se vodsud nedostanu." Zeptala se rovnou i ona. Hulá huba, holé neštěstí. A pak tam přicházeli další. Tohle bylo moc vlků na jedno místo, to je sem přitáhla mrtvá koza?

(--- Mlžné pláně
A tak po tom, co poprvé ucítila pach mrtvého zvířete se dostávala blíže a blíže k vodnímu zdroji skrz mlžné pláně. Ty ani na podruhé nebyla sranda přejít. To se na nich ta mlha držela celoročně? Zdálo se tak a proto se jí to vůbec nelíbilo. Jak se tam zdejší vlci dokázali vyznat a trefit kam potřebovali? Kdyby tu ta mrtvola někde nebyla, tak by nejspíše svou cestu z plání nenalezla. Rozhlédla se zda dorazila první, ale uvědomovala si čím dál více že tomu tak nebylo. Cítila mimo svůj pach i několik dalších. Přestávalo se jí to líbit, ale pokud se bude muset o tohle jídlo porvat, udělá to. Chtěla jíst, potřebovala konečně jíst něco pořádného, něco co bylo plné masa a to zcela dokonale zastupovalo tohle zvíře. Jak se blížila k jezeru tak čím dál jasněji rozeznávala co za zvíře to bylo. Horská koza. Ta měla zrovna dobré maso, ale opravdu na hovno se lovila, proto si jí Morgan ještě tady nemohla dát. Všímala si jak se hladina jezera ve svitu měsíce nádherně leskne, ale kvůli pohledu na hladinu jezera tu nebyla! Nezajímalo jí to. Zajímala jí jen kořist, které si všimla. Nadšeně se k ní přiblížila, ale zarazil jí jeden fakt. Zvíře nemělo na sobě známky stáří a ani toho, že ho kdokoliv z vlků skolil. Kdo by tu sakra nechal celou kozu? Začala proto hledat na jejím těle to co jí rozhodně muselo zabít. Nemoc by kozu nechala pohubnout, navíc zvířata většinou umírala na nádory či vnitřní parazity. Obě je vysilovali, žralin jejich váhu a nechávali je v takovém stavu, že na to zemřeli. Tohle bylo něco jiného. Všimla si lístků, které měla v papuly a nestihla je ještě plně sežrat. Že by tohle bylo příčinou její smrti? Květina se jí nezdála od toho co v tlamě kozy viděla povědomá, ale když se porozhlídla po tom, co by jí skutečně zabilo, objevila v jejím okolí pampelišku? Co to sakra?
Přiblížila se konečně ke květině. Odfrkla si a pořádně se k ní sklonila. Pampeliška nemohla být jedovatá, ano byla hořká, ale uměla léčit. Morgan se díky svým problémům s tím že necítí bolest několikrát setkala. Byla plevelem co rostl úplně všude, ale díky bohům byla to rostlina jenž mohla léčit. Tohle byla rostlina co dokázala skolit kozu. V jejím okolí byli již tři vlci. Vypadali že je sem dovedla ta stejný věc. Vidina levné večeře bez práce. Morgan si povzdechla a dále prohlížela rostlinu. Tohle mělo listy na stonku zcela jiného tvaru. Pampelišky měli listy rostoucí od země. Pamatovala si to velice dobře, protože je trhala několikrát. Byli nechutně hořké, tohle se neodvážila ochutnat poté co tenhle nevinně vypadající vrah udělal s kozou. Zdálo se že i květ rostliny vypadal jinak. Nezdálo se jí to vůbec jako ona již zmíněná květina. Podívala se nejspíše na dva samce a pak na kozu. Měli by jí někam odklidit, zlikvidovat její tělo aby nepřilákala více nezkušených vlků. Ne každý si mohl všimnout rozdílu těchto dvou kytek, které se z dálky zdáli hodně podobné. Navíc okolo květiny byl sníh, ty druhé většinou viděla až dýl. Když už byl sníh úplně pryč a většina měla mladé. A pak během léta odkvétali a dělali takové ty hmíříčka. Podívala se na ostatní a odkaškala si. "Říkal jste paloučatka?" Zeptala se vlka, který jako jediný z nich mluvil nahlas. Zajímal jí totiž název této květiny. "Jinak zdravím vás všechny, cestovatelé které přivedla jedna mrtvá koza ke květině která stojí za její vraždou." Zněla mile a dokonce se i usmívala. Možná by se jich mohla zeptat na její sourozence!

(--- Kvetoucí louka
Po dešti zbývalo na zemi několik louží, které cestou lesem, nebo spíše zběsilým během lesem Morgan vyčápla, ale naštěstí se nic nedostalo na její zase dokonale upravený kožíšek. Byla prostě nejlepší, co na to říct. Pevně doufala ale, že narazí na své sourozence v průběhu toho co se zběsile bude dostávat k jezeru zase přes tu příšernou pláň plnou mlhy. Dívala se okolo sebe a soustředila se na to jakým směrem před tím přišla. Měla dobře vyvinutý orientační smysl poté co se musela spolu s matkou starat o své ostatní sourozence. Podívala se proto do dáli a doufala, že tím směrem kterým se dívá jsou hory.
Dlouho Morgan bloudila než se konečně zvládla vymotat a to jen díky tomu, že se najednou objevila vůně.. vůně mrtvého, ale čerstvě mrtvého zvířete. Zamručela si něco pro sebe a zase práskla do koní. Teda zase se rozběhla, aby jí tento úlovek nesebral jen tak někdo.
---) Vlčí jezero

A tak si odpočinula. Spala sice asi jen hodinku či dvě, ale byl tu stále na louce nějaký rozruch, že se rozhodla, že se půjde poohlédnout po jejích sourozencích ještě někam jinam. Nehodlala se zdržovat déle než bude možné a pokud tu prostě nebudou, tak se pokusí přeplavat moře zpět. Teda nepamatovala si vůbec jakým směrem byla země odkud přišla, ale rozhodně mrtvá nebyla. Teda aspoň si to myslela. Ale plíce fungovali, cítila pod packama půdu až moc realisticky. Takhle smrt vůbec nebyla cítit. Byla si docela dost jistá, že po smrti nejde nic cítit a jeden furt bude bloudit po krajině ve světě mrtvých. Ale ona ne, ona se stane démonem a půjde rovnou do pekla. Protože něco jako důstojný konec si nezasloužila. Její pýcha byla až tak velká, že jednoho dne se stane jejím velkým řemenem. Přesto se rozhodla a konečně se rozešla tím směrým kterým sem přišla. Akorát si dávala zabrat. Byla mnohem rychlejší, když už znala svou cestu. Napadlo jí, že budou u toho velkého jezera, které viděla u hor a tak se tam rozběhla nakonec ještě i.
---) Mlžné pláně

(--- Modrák
A tak ze od velkého modrého stromu, který byl zcela zvláštní a Morgan začínala přemýšlet zda díky tomu, kolik toho ušla nemá halucinace se dostala na nudnou velkou jak délkou ta šířkou louku. No a hlavně na to že bylo jaro tu začínali rašit první sněženky a další jarní květiny. Díky dešti nebyl její kožíšek stále suchý. Povzdechla si a podívala se na řeku která loukou protékala. Stálo by za hřích svlažit své hrdlo. Proto se k ní vydala. Cesta přes louku se zatím obešla bez jediného žihadla. Nehodlala se ale jen tak zastavit u prostředka louky. Vydala se tedy po osvěžení spíše ke kraji louky, tam kde bylo pohoří. Netušila jaké, ale zajímavé kolik hor, kopců a všeho dalšího zde bylo. Ovlivňoval to snad někdo? Nebo se to jen tak prostě vytvořilo díky přírodě?
Morgan došla někam, kde už bylo bezpečné si lehkou a tak si prostě bez okolků lehla. Unavená, ale spokojená z toho kolik toho z ostrovů viděla a co prožila. Začínalo se jí ale chtít spát a tak položila hlavu na přední packy a zavřela svá fialová očka.

(--- Začarovaný les
A tak se z několika barevných stromů dostala jen k jednomu velkému. Podívala se na něj. Stál tu jak nějaký pán co si prohlíží své stádo oveček. Možná přeci jen hlídal ten les plný barevných stromů. Jeden nikdy nevěděl. Přece jen barevné stromy jeden nepotká jen tak. Chtělo to větší prozkoumávání, ale zase nemohla se zdržet jen u jedného stromu, když jich tu bylo milion. Podívala se dalším směrem kterým se chtěla vydat, ale zatím to nebylo nic speciálního. Podívala se na korunu stromu, která byla obklopená plody. Neměl by takovýhle strom mít spíše žaludy? Nah. Mávla nad tím packou a podívala se ještě okolo zda tu nebylo víc takovýchto věcí. Zajímalo jí to. Ale nakonec se přeci jen vydala směrem na tu louku. Jako kdyby čekala něco lepšího od otevřeného prostanství než od jednoho jediného stromu, co se tu nacházel.
--) Kvetoucí louka

(--- Tichá zátoka
A tak se ocitla z místa plného klidu na místě, kde to hrálo hlavně barvami. A ne ledajakými! Fialová všude okolo ní a pak ovšem nějaké další barvy. Ale hlavní pro Morgan byla ta fialová! Milovala jí a více méně proto byla borůvkou. Kdo by takové borůvce odolal? Ona byla tím nejdokonalejším v širém okolí. To bylo snad všem jasné. Spokojeně si proto kráčela lesem doufajíc že najde aspoň někoho ze svých sourozenců. Stále se nevzdávala naděje že tu byli i ostatní, proto by jí osud jen tak nevytrhl z jejího života a nedostal sem. Nebo jí tu měli napravit? Zbavit jí její pýchy? Však pořád to nebylo nic hrozného. Prostě byla nejlepší a ostatní to museli vidět. Začínala cítit to, že jí bolely packy. Ale ještě pár míst by mohla zmáknout. Hlavně kvůli tomu, že pak se zase někde sekne a bude tam sedět jak truhlík. Aspoň Iina stála za ten hřích. Rozhodla se tedy že se vydá tam kam jí packy zavedou a až nebude moc, tak se prostě zastaví a zůstane tam.
---) Modrák

(--- Oblouky bohů
Poté co znesvětila to posvátné místo se vydala do zátoky. Nebo spíše ona nevěděla že je tímhle směrem zátoka, ale hle, tu byla. Dokonale tiché místo, které jí mohlo pomoci, aby se uklidnila. Proto se vydala k vodní hladině. Voda mohla být sice slanou, ale.. pořád to byla velice příjemná zkušenost vzhledem k tomu tichu jaké tady panovalo. Podívala se na svůj odraz a povzdechla si. "Už nejspíše nikdy nebudu tak oblíbená. Nepotkám vlka co by mi řekl, že jsem nádherná.. co je to pak za život? Ani nevím kde jsou moji sourozenci a to jsem toho za tenhle večer ušla docela dost." Zamumlala tiše a sledovala se ve vodní hladině. Pak sebou do ní prostě žuchla. Nechávala aby jí voda oplachovala a písek zalézal do všech možných škvírek. To jediné jí donutilo se zvednout a jít se umýt. Pořád chtěla vypadat nádherně kdyby nějakého toho vlka či vlčici potkala. Když pak vylezla z vody, tak se oklepala. Byla to velice ledová, ale osvěžující koupel jenž jí ze srsti dostala bahno ještě z bažin. Už nebylo proč se tu zdržovat a tak se vydala dál.
--) Začarovaný les

(-- Mlžné pláně
A tak se díky mlze zatoulala až sem. Opravdu jen kvůli mlze, jinak by tohle směšné místo nehledala. Čím více mlha ustopovala, tím více si všímala jak se tohle místo komicky jeví. Všímala si kamenů postavených do kruhu a dokonce i místa na obětování nějakého vlka. Nenapadlo jí, že by mohla obětovat nějaké zvíře, ale rovnou by obětovala vlka. Pak se rozhodla, že si prohlédne co je vůbec na obloucích za symboly. Hmm.. co tak procházela a zkoumala ty šutry, tak se více a více začínala naštvávat. Proč tu nebyl její symbol? Proč? Byla snad nějaká méně cenná? To ona byla opravdovým bohem. "Kašlat na bohy! To já jsem jedinou bohyní na těchto ostrovech! To ke mě se každý musí modlit!" Zavrčela naštvaně Morgan. Její hlas byl plný zlosti, surovosti a pohrdáním těmito bohy. Začínala naštvaně dýchat. Proto se rozhodla že plnou silou strčí do jednoho z kamenů. Ani o píď se nehnul. Zavrčela vztekle ještě jednou a radši se otočila na patě. Ještě než odešla jí napadlo něco co by... moc vlků nenapadlo. Otočila se a prostě na místo pro obětování vykonala malou i velkou potřebu. S tím se už otočila a odcházela pryč. Naštvaná že pro ostatní bohem není, ale ona byla bohyní! Tou nejlepší!
--) Tichá zátoka

(--- Vlčí jezero
Objevila se v mlze. Mlze natolik husté, že nebylo vidět ani na krok. Odfrkla si. Proč jsou tady taková děsivá místa, která akorát vlkovi pořádně zamotají hlavu? Ale ona byla bohyní. Proto se rozhodla, že půjde jen jedním směrem a nebude nic poslouchat krom vlastních myšlenek. Ona byla jediná která věděla cestu! Ona byla tím božím vlkem, který měl na to, že by mohl vést celou smečku. Jí měl každý poslouchat. Jedině její názory. Podívala se okolo sebe zda se viditelnost zlepšila, ale nezdálo se. Jak se na tomto místě vlci orientovali, sakra? Nechápala to a nejspíše to chápat nebude. Pokud tu skutečně bude nějaký z jejích sourozenců, tak se ho bude muset zeptat na to, co se tu dá dělat, protože ona se začínala nudit a už od jejího příchodu jí nikdo nepochválil! Potřebovala to! Potřebovala slyšet jak boží je. Jak bez ní nemohou vlci žít. A tak si nevšímala že se dostala až na místo, které je jí velice blízké. Dostávala se k obloukům bohů.
---) Oblouky bohů

(--- Krápníková jeskyně
Hle! Konečně dorazila k nějakému plesu. Zadívala se na vodní hladinu z dálky. Nádherně se leskla. A kapky deště, který ustával na ní dopadaly ve formě nějakého tance. Morgan si povzdechla. Měl vůbec její život smysl? Byla nádherná, úžasná, ale nikdo jí nechválil. A byla na ostrovech. Neměla jak se vrátit za svými známými. Vše co znala najednou smazalo to, že se ocitla na ostrovech. Jak si teď dojde užít s tím samcem, kterého na to vždy využila? Teda ne vždy, dlouho už se s ním neviděla a ona nebyla její sestra. Pouze mu za pár velice pěkných slov dala něco co pro něj bylo pěkné. On jí zvedal ego a ona mu zvedala něco jiného. Měla si někoho takového najít i tady? Chtěl by jí někdo? Říkal by jí že její fialové oči jsou nádherné? A proč je najednou neměla? Zdálo se že nemá ani svojí schopnost. Kam se poděla mlha jenž jí běžně obklopovala? Ten fialovo-černý dým.
Došla k vodě a zadívala se na svůj odraz. Nepoznávala se. Ona byla dokonalá! Měla by přestat přemýšlet nad takovýhlema věcma. Zavrčela a odvrátila pohled od vodní hladiny. Rozběhla se směrem kterým ještě nešla.
--) Mlžné pláně.

(--- Sněžné tesáky
Během svého postupování horami si Morgan všimla, že je v nich hodně jeskyní. Některé byli obsazené a některé se zdáli být prázdné, ale do žádné si zatím netroufla, proto když se zatoulala zrovna do této jeskyně, tak se zděsila. Bylo tu cítit několik pachů vlků, ale zdálo se že tu nikdo z nich už nebyl. Ale to se nedalo říct o tom, že se tu ozýval třepot křídel netopýrů, kteří se chystali brzy k tomu, že vyletí a budou lovit. To co děsilo Morgan byli právě netopýři. Nenáviděla netopýry. Nenáviděla celkově hnusné věci, které mohli ničit její krásu. A něco jako obří myš s křídly jí rozhodně ničila. Ale zajímalo jí docela zda některý z vlků tu měl kousek odsud domov. Dalo by se zde zcela v pohodě žít a ona by i řekla, že by jeden někomu jen tak nevlezl do jeho obydlí. A navíc s všímala i ples, která se vyskytovala v horách. Loudala se jen tak jeskyní a rozhodovala se, zda vyleze a půjde hledat někde jinde svůj vlastní domov kde stráví noc. Nakonec se rozhodla že ano a vydala se tedy ven. Směrem dál
--) Vlčí jezero