Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosím převést z Raashe na Althyru

92 Kšm,2 rubíny, 6 mincí (352x0.05 = 18 kšm?)

A z Illyriana na Althyru 10 mincí (20 kšm daň)

Takže na Thyru pouze dohromady 52 Kšm, 2 rubíny a 16 mincí

Převedeno

Peisia, Ushari

Písečný vlk propaloval neznámou vlčici pohledem. Všichni kolem se zdánlivě nějak bavili pospolu, navíc přicházeli další vlci, kteří se chtěli přidat do smečky. Raashe ale slova vlčice na chvíli uvedla do tmy. Chvíli na ni zíral. ,,Khan by nikdy neopustil smečku, kterou založil," procedil se zavrčením a zlostným pohledem přeměřil vlčici před sebou. Leda že by umřel, blesklo hlavou písečnému a jeho srdce se na chvíli zastavilo. Nebylo mu dobře. Khan pro smečku žil. Byl dosti nevybíravý co se slov týkalo. Ale miloval smečku a své členy bránil a plakal pro ně. Pro ty, co zemřeli. Kdyby smečku opustil, znamenalo by to jediné... jeho smrt. Pravda, že jeho pach tady cítil jen minimálně. ,,Respekt?" Štěkl po ní a znovu jí přeměřil očima. ,,Nemám respekt k neznámým, kteří osídlili mou smečku," jeho horká hlava po chvíli vychladla a tón opravdu zmírnil. Vlčice za to nemohla. Ale Raash jí nevěřil ani slovo. ,,Byl jsem Betou Namareyské smečky. Bohužel mne bohové na dlouhý čas přenesli na jiné místo,"odvětil už tišším hlasem. Vůbec nevěřil, jak se jeho domovina změnila. A cítil z toho smutek. ,,Jestli tady Khan není... a jestli zemřel... není zde na tomto světě už nic, pro co bych žil," pronesl jen a otočil se na patě. Když ho oslovila hnědá vlčice, hodil po ním naštvaným pohledem. V jeho oku se však zrcadlil smutek. Ze ztráty. ,,Nemám zájem obývat smečku, kterou už nepoznávám a ve které nejsme vítán. A ve které není vlk, kterého jsem miloval," pronesl s temnotou v hlase. Pomalým krokem se vzdálil od vlků, kteří se nyní považovali za Namareyskou smečku.

Loudavým krokem procházel písky, jeho srdce bylo na milion kusů. Snažil se zachytit nějaký z čerstvějších pachů Khan faniho, ale cítil jen ty staré. Poslední jeho stopa končila... někde tady v píscích. Nebylo po něm ani vidu, ani stopy. Raash čekal, jestli někde uvidí třeba nějaké znamení... nebo alespoň mrtvolu. Podíval se na nebe a v duchu prosil bohy, aby jej odnesli tam, kam odešel jeho milovaný.
Nemusel čekat moc dlouho. Písky se protrhly a on upadal.. do neznáma.

-> Neznámo

-> Poušť

Na jazyku měl už poměrně sucho, ale jeho tlapy jej konečně dostaly na místo, kde sídlila Namareyská smečka. Na okraji území ho začal svírat zvláštní pocit, který neuměl popsat. Co bude, až jej Khan uvidí? Zabručel. Jedním okem projel po okolí, ve slepém mu mírně cukalo. Pomalu sjel po písku z kopečka, tak jak to s Khanem kdysi dělávali spolu. Z dálky cítil pachy Namareyské smečky a plno nových, vlčích, které tady přibyli nedávno. Mnoho vlků. Jak zvláštní. Co si budeme, velký zájem o žití v poušti předtím nikdo neměl a tím pádem tady nečekal takový nával živých duší. Bylo to přinejmenším zvláštní. Namarey se rozrostla. A on byl... pyšný. Raash se dostal do nitra území a už z dálky viděl pár neznámých vlků, jejichž pachy předtím cítil. Ne že by měl strach, ale Khana mezi nimi neviděl. Jeho pach tady byl cítit, jelikož nejspíše pravidelně ochcával území, ale byl opravdu slabý.Musel zjistit více a tak sebevědomým krokem došel k hloučku. Všechny si zkoumavým pohledem prohlédl a pak mlaskl. ,,Kde je alfa smečky? kde je Khan-fani?"

-> Temný les přes jezero smrti

Když mu mladík povyprávěl svůj zvláštní příběh, Raash jen přikývl. ,,Já ti věřím. protože jsem sám byl mimo tento svět... Ale kde přesně, to si už nepamatuji. Mám z toho jen střípky. Je to jako sen," mlaskl písečný vlk a zadíval se do dálky. Když došli k Pichlu, Raash se zastavil. ,,No, tady za tímhle rojem květin... a pak ještě přes kousek pouště," zabrblal Raash a podíval se na Ingrida, který nevypadal dvakrát nadšen. ,,Ještě lze jít kolem Jezera smrti. myslím, že zvolím tamtu cestu, než přes tohle místo," měl rád svůj kožich. ,,Každopádně tě nebudu nutit jít se mnou. Cesta do pouště je nebezpečná." Zadíval se směrem ke kaktusům a ušklíbl se. ,,Díky za tvou společnost, Ingride. A za tvou píseň. Myslím, že dál už půjdu sám." A s těmi slovy se vydal k Jezeru smrti, aby obešel Pichl. Přes něj se pak dostal do pouště. když pocítil písek mezi tlapkami, jeho srdce zaplesalo. Byl doma. Rychlým krokem se rozešel po písčité pláni, sjížděl kopečky písku a radostně, jako malé vlče běžel za pachem domova. Škoda, že tam nenajde, co hledal.

-> Namareyská smečka

,,Ne, lepší neriskovat," přitakal mladému vlkovi a jeho tlapy jej nesly směr domov. Bylo to zvláštní, cítil se nervózně, měl nějak příliš sucho v ústech a zároveň se těšil, až uvidí Khanovu tvář, až pozná nové vlky ve smečce a všechno si maloval v hlavě poměrně pozitivně. Kéž by jen věděl, co ho čeká. ,,Vždycky jde jen o sebe samého. Nemůžeš dělat věci co jsou ti nepříjemné, nebo do čeho tě kdokoliv donutí," vyřkl svou moudrost a pokračoval v cestě. Poslouchal krásný zpěv mladého vlka a přistihl se, jak si šlape do rytmu. ,,Kde ses naučil zpívat?" Raash niky nezkoušel zpívat. Kdo ví, jestli by mu to vůbec šlo. Ale možná měl hodně skrytých talentů, které nikdy neobjevi. Věděl však, že zpěv mezi ně nepatřil. ,,Budeš chtít jít se mnou dál?" Zeptal se jej, když došli na hranici Pichlu.

-> Poušť přes Jezero smrti

,,Upřímně si nejsem jistý, jestli jsou či nejsou spřátelené," pověděl mu upřímně a mávl ocasem. A jestli ano, tak to spřátelení nejspíše už dávno prospal. Povzdychl si. ,,No, zrovna Khan nemusí asi nikoho, kromě členů své smečky a ucházejících se členů, tak nebudu dělat dusno. Navíc si nemyslím, že bude nadšen ze mně, co teprve z tebe," ušklíbl se na něj a jemně zastříhal ušima. Možná tohle setkání vyvrcholí v brzké spřátelení smeček, kdo ví? Nebo taky spíše ne. Raash neměl vůbec nejmenší ponětí, co se v Namarey právě dělo, takže nemohl předpokládat nic z toho, co bude následovat. Svou pozici a slovo dávno ztratil, ale ještě o tom nevěděl. A ztratil také Khana. ,,Díky," kývl na něj a lehce se pousmál. Staříkovi srdce poměrně chřadlo a jeho nevyzpytatelná mrzutá povaha začínala být trochu vřelejší. Maličko. ,,Zazpíval? No... klidně, když ti to udělá radost," pokrčil Raash a pomalým krokem se vydal směrem do pouště. čekal, zda jej bude maldý vlk následovat.

Sledoval jeho pohyby s lehkou nedůvěrou, přeci jen, Raash nikdy nikomu nevěřil hned z čista jasna. Mohl to být nepřítel, co si jen hrál na příjemného barda. Nebo to byl jen bard. Přesto si písečný nedůvěru neodpustil vůči nikomu. Na poděkování jemně kývl a stále si držel nějaký zdravý odstup a nedotčenou osobní zónu. ,,Zlatá smečka? Myslím, že vím, která to je." Kývl. ,,Ano, alfa Namarey, pouštní smečky, je Khan-fani. Byl jsem betou této smečky," odvětil s lehkou pýchou. Ale, byl jí stále? Spíše ne.
,,Já jsem zrovna z druhého ostrova dorazil," pronesl jen tak mimochodem, aby se neřeklo. Jemně švihl ocasem a narovnal se. ,,No, jestli nespěcháš, nejspíše i uvítám nějakou společnost. Těžko ale říci, zda mě tam přivítají s otevřenou náručí," uchechtl se. Ingrid asi musel počítat, že jeho cesta nebude úplně bezpečná. Poušť sama o sobě byla zrádným místem.
Nevěděl, zda cizinci otvírat staré rány, nebo vůbec cokoliv ze své minulosti. Tíha nespravedlnosti v jeho životě jej dost poznamenala a opravdu ji nesl s nechutí, ale ne zas tolik, aby se potřeboval vypovídat každému, koho potká. Nedůvěra vůči všemu živému, to byla Raashova povaha. Vydechl. Možná by se mohl svěřit? Možná se mu trochu uleví? ,,Řekněme, že jsem byl dlouho mimo tenhle svět. A mnohokrát mne bohové nechali zamrznout v čase. Takže jsem hodně svých let promeškal. Promeškal jsem svou životní lásku, promeškal jsem růst smečky, promeškal jsem některé členy a obecně jsem asi nebyl dobrým betou," mohl mu tohle snad Khan někdy odpustit? V duši cítil, že jej miluje. Měl by mu to říct? Otvírat staré rány? Pokusit se vytvořit vztah po takových letech? Lehce si povzdechl. Nebude to cizinci líčit vše. Ale trochu se mu ulevilo.

Sem tam mu pod nohou rupla větvička, nebo uslyšel cosi temného v dáli. Nevěnoval tomu přílišnou pozornost a dál pokračoval lesem. Měl pro strach uděláno. Docela. Ve slepém oku mu začalo nepříjemně cukat, těžko říct, zda se tohle dalo považovat za nějaké zlé znamení. Přinejmenším to vlkovi bylo ale protivné a nepříjemné, takže jeho nálada posupně klesala k bodu mrazu. Musel do pouště, musel najít Khana a urovnat vztahy.
Z dálky uslyšel nějaký zpěv. Kdo by si pro boha živého pobrukoval a zpíval v Temném lese? Raash potkal mnoho vlků, kteří byli blázniví, mimo, nebo beze strachu. Nebo právě tím zpěvem strach odháněl? Zanedlouho se ze tmy - tedy, minimálně v jeho dohledu, kde nebylo jen totální šero a neviditelno, vynořil vlk, kterému hlas patřil. Raash musel uznat, že zpěv mu docela šel. Nebyl nepřítelem. To pravděpodobně bylo jasné, když vlk zpíval docela příjemnou melodii. Buď musel být přátelský, nebo vyšinutý magor, nic mezi tím. Písečný vlk ale sázel na to první. A měl nejspíše pravdu. ,,Zdravím," odvětil m una pozdrav a na jméno uznale kývnul. ,,Pěkný hlas. A zpěv." Uznale pronesl Raash, aby teda konverzace nestála. Mrzutý písečný se alespoň projednou snažil být milý. ,,Jsem Naarash. Ale můžeš mi říkat Raash. Namířeno... asi domů, řekl bych. bydlím v poušti. teda doufám. Byla tam má smečka." Na jeho vkus se možná rozpovídal až příliš. ,,A vy?" Nadhodil s nadzdviženým obočím.

-> Spáleniště

Raash, věděl, že musí projít Temným lesem, aby se dostal někam dále "do světa" a hlavně k Poušti. Byl už tak blízko, že mu to přišlo skoro nereálné. Byl rád, že brzy ucítí pach domova a hlavně doufal ve vřelou náruč svého přítele Khana. Doufal. Hodně. Rychlé tlapy prošly Spáleniště. Nový příval energie v podobě slunečného dne a roztávajícího sněhu mu dodalo konečně schopnost jít rychleji a dojít do svého cíle.
Vlezl do Temného lesa. Raash nebyl jeden z vlků, co by se zbytečně bál nebezpečí a řešil strach. Přesto mu přejel trochu mráz po zádech, když se ocitl ve tmě lesa. Bylo tu chladněji, stromy nepropouštěly slunce a on opět spadl do své klasické melancholie. Zabručel a pokračoval dál. Divné zvuky lesa mu nedělaly přiliš starost.

-> Les u mostu, Most

Raashe zahřála rychlá chůze. Tlapky měl však promrzlé a necítil se tady dobře. Chtěl co nejdříve do písků, do svého klidného útulného úkrytu smečky. teda, doufal, že ho přijme Khan zpátky a promluví si o všem co se za tu dobu stalo. Necítil se komfortně když o tom přemýšlel. Bylo mu líto co se stalo, sám už dost dozrál, urovnal si myšlenky a byl rozhodnut, že Khanovi řekne, co k němu doopravdy cítí. Ach, jen kdyby chudák tušil, že ten vlk, kterého celou dobu miloval, byl pryč.
Zmrzlý vlk došel na SPáleniště. Sníh začal tát a dneska začalo být poměrně teplo. měl z toho radost. Konečně. Konečně cítil sluneční paprsky na srsti, zmrzlé koule na srsti taky pomalu roztály.

-> Temný les

-> Křišťálové jezero

Opustil Taniu a šel svým vlastním směrem. Po cestě do lesa si zdříml na Lukách. Co vlk nechtěl, Raash opět skončil v dlouhém spánku. Probudil se ve sněhu. Zabručel. ,,Uz zase? To jsem prospal celou zimu?" Naštvaně vstal, plný mrzutosti a rozešel se směr les. Když do něj vešel, zamrazilo ho. Bylo tu chladno, ve větru cítil pach krve. Dělo se tu něco, s čím vlk nechtěl mít nic společného. Jeho lehký kožich, zvyklý na teplo písků, mu moc tepla neposkytoval. Ač mu srst v zimě trochu zhuňatěla, i tak byl docela zmrzlík. Musel z tohohle místa pryč. Doufal, že se co nejdřív dostane někam do tepla. Jeho zmrzlé tlapy šly rychlou chází, na srsti se mu tvořily chomáče plné sněhu a on si už už přál, aby byl co nejdříve v teple a pryč z tohohle místa.

Spáleniště (přes Most)

- Luka

Příliš se vlčice k jeho komentáři nevyjadřovala. Trochu jej to zklamalo, čekal ještě nějaký zábavný slovní konflikt. Nespokojeně mlaskl, přesto věděl, že měl pravdu a vlčice si nejspíše chybu nedokázala přiznat. Měl však jistý pocit zadostiučinění a jeho vnitřní já se tiše smálo.
Pokračoval dál. ,,Tak to bych s tebou na ten konec světa jít neměl," odvětil jí na její kousavou poznámku a sám se nad ní blbě ušklíbnul. Doufal, že jí opravdu štval, tahle hra jej chytla a rýpavá nálada jej neopustila. ,,Flákačem bych se nenazval, spíše jsem svému alfovi příliš nekecal do jeho práce, protože to nemá rád. Ale asi jej tak dobře neznáš," mrknul na ni a zamlaskal. Možná byla škoda, že Raash neuměl číst myšlenky, protože by jí jistě i konfrontoval. Naštěstí neuměl a tak si užíval svůj pocit nadřazenosti v této konverzaci. ,,No výborně," odvětil a pokračoval za ní.

Shodou nešťastných náhod se rozdělili a on pokračoval svým směrem.

-> les u mostu přes Luka

-> jižní hory

Když se na něj podívala, pohled jí vrátil. Měl za to, že síly by byly vyrovnané, kdyby neztratil všechnu svou sílu během... výletu do neznáma, který mu nevěřila. ,,Musím, protože ty hovadiny vymýšlíš ty," odpověděl jí se spokojeným úšklebkem a pak mávl ocasem. Docela ho začalo bavit si jí dobírat, trochu se naladil na stejnou notu. Když začali lézt dolů, blížili se k louce. Její odpověď ho nijak neuspokojila, chtěl si rýpnout, ale nakonec se rozhodl, že ji nechá být. Neměl chuť už rozebírat vztahy, ty jeho stály stejně za starou belu. ,,Jistě, madam," odpověděl jí k jejímu orientačnímu smyslu a dál jí následoval. ,,Doufám že nás nedovedeš na konec světa," odvětil jí ironicky a pomalu scházel dolů z hor. Před nimi se rozprostřela hezká louka. Květiny už krásně ukazovaly barvy a on byl rád, že začalo zase být teplo. ,,Hmm, je pravda, že Khan byl vždycky... trochu flákač ve všem." Pokrčil rameny, on však asi nebyl jiný. Hlavně Khana opustil, ne teda svou vinou, ale i tak.. ,,Je ve smečce aspoň už tolik členů, že si můžem začít říkat smečka?" uchechtl se. Věděl, že kdysi to bylo.. žalostné.
-> Křišťálové jezero

-> ovovcný lesík

,,Mhm, jsem rád že se bavíš tak moc jako já," řekl jí jen a švihl ocasem. Pomalu pokračoval za ní. ,,Jen co naberu síly, uvidíme, kdo bude na zemi," mrkl na ni a dohnal její tempo. Srst mu pročesával jemný vánek z hor. Raash na horách vyrůstal a těžce je nesnášel. ,,Proč musíme tudy? Neumíš vybrat lepší trasu, než hory?" zabručel na ni, byla mu trochu zima. Mezi písečnými vlky byl sám jeden z největších, právě díky svému původu. Jeho krátká srst však zapadala spíše do teplejších míst, než byly hory.
,,Ale prosímtě, nevypadáš na to, že bys s vůbec měla chuť s někým dělat něco jiného, než rvačky a posmívání se," odvětil jí na její provokaci normálním tónem, pravda byla, že on sám příliš vlčic za život neměl, kvůli své nedůvěře ve... všechno a všechny. Trochu se oddálil, aby se rozhlédl po okolí. Když měla kecy, protočil panenky. ,,Chci aspoň vědět, kde jsme, slečno chytrá, protože s tvým ženským orientačním smyslem za chvíli skončíme úplně v prdeli," odvětil jí a pokračoval vedle ní. ,,A propo, kdy ses vlastně přidala do smečky?" nahodil, aby řeč nestála.

-> luka

,,Ne, jen říkám, že ty seš kráva. Je to urážka. Opravdu mě sereš," pronesl bez nějakých servítek a pak se ušklíbl. ,,Ale pořád jsi člen smečky a navíc, nemám co lepšího na práci," odvětil jí dobrý důvod, proč s ní zůstat. Navíc, stále mohla přinést něco informačně zajímavého o jejich smečce. Ač to mohl i Khan, ale ten byl bůh ví kde. Důležité pro něj bylo, že jeho přítel žije a že smečka existuje. Nic jiného písčitého vlka nezajímalo.
,,Vím že bych prohrál. Ale neboj, jen jak doberu ztracené síly, můžem si střihnout nějakou zábavnou rvačku, očividně se na to těšíš," mrkl na ni se zazubením a pak si olízl čumák. Ve slepém oku mu nepříjemně cukalo.
,,Smůlu? Nemáš ráda nezávaznou zábavu?" Nadzvedl obočí, pak se zarazil. ,,Máš pravdu, s tebou není žádná zábava. Navíc jsem myslel rvačku," pronesl jen tak mimoděk, ač... nad tím druhým se chvíli pozastavil, pak tu myšlenku hned vyhnal z hlavy. Navíc, kdyby se "poštěstilo", mít vlčata... s tímhle? To by si Raash asi nejradši udělal smyčku a pověsil se.
Ani nepochopil, jak zvládl usnout. Zvlášť nedaleko ní. ,,Líná? Já nevím, kdo byl línej jít v noci. Nech mě," zabručil, pak protočil panenky, pomalu vstal a protáhl se. ,,Jistě, jsi tak půvabná, že tě budu následovat kamkoliv," pronesl ironicky a zabručel.

-> Jižní hory