Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Les u Mostu

Možná si mohl zahrát na hodného kamaráda Raashe. Koneckonců, možná se mu vlčice bude k něčemu hodit. A není na škodu znát slabiny ostatních, kdyby náhodou bylo třeba je nějak zneužít. ,,Odkud jsi?" Řekl, aby konverzace nestála. ,,Samota není nejhorší, ale když je vlk dlouho sám, jebne mu z toho." Vlastní zkušenost? Možná. Došli k jakémusi jezeru, voda byla průzračná, ledy už tály. Nahoře byl vodopád, který vydával hlučný zvuk, když voda dopadala do jezera. Přistoupil a napil se, studily jej z toho zuby i jazyk. Jak on nenáviděl zimu... V létě by mu to tady asi nevadilo. Ale teď, fuj.

Když se představila, prozkoumal ji znovu očima. Poté se nadechla vydechl těžkou páru, kterou odnesl studený, štiplavý vítr, který opravdu nenáviděl. Mohl by si trochu ohřát vzduch. ,,Na'arash," odvětil jí na její představení. Přeci jen, je jedno, jak jej budou nazývat. Raashi, písečný... bůh. Nevěděl zda si zachovat tu přátelskou masku. Ale možná by mu trocha společnosti neuškodila. Možná. Chtěl se podívat i jinde, než za tenhle most. Zpět nyní cestovat neplánoval. Chtěl popojít vpřed. ,,jestli chceš, můžeš se mnou jít dále. Možná to bude lepší, než jít samotnej." Kývl na vlčici s vlastně skoro nečekal na odpověd, přičemž se rozešel z lesa pryč, někam, nevědíc kam.

-> Křišťálové jezero, přes luka

Skenoval ji. Pomalu vstal, s jakýmsi zaúpěním, protože nohy měl bolavé a promrzlé. Nesnášel tohle počasí. ,,Taky jsem tu poměrně nový, takže toho ze mě asi moc nevydoluješ," zazubil a mávl ocasem, přičemž se oklepal od sněhu, jenž na něj dopadal. Fuj. ,,Tenhle les jsem neměl šanci prozkoumat. Za mostem je most, doporučuji se na něm nezabít. Za tím je jakýsi spálenište, pak temný les, kde potkáš nejrůznější tvory, který tě pravděpodobně budou chtít zabít, asi jako mě. No a pak je poušť. Asi zatím jediný dobrý místo, kde se schovat před tímhle odporným počasím." Nevěděl, jaký kus dobroty se v něm skrýval, když cizince nabídl svou pomocnou tlapu, avšak možná v ní viděl částečný potenciál, že nebude úplně marná. Nebo minimálně si mohl vytvořit další dobrý kontakt. Asi se uměla rvát - a to se mu možná mohlo hodit.

Slepé oko se v důlku hýblo, stejně jako to zdravé. Směr, jímž se podívali, byl ten, odkud ucítil Raashi neznámý pach. pach vlčice. Lehce se zamračil. Neměl většinu vlčic v lásce. Zei byla... no... jiná. A tahle? Už jen její pozdrav jej utužil v tom, že s touto nejspíše kamarád nebude. Možná byl čas nahodit masku milého dobrotince. Nebo snad ne? Možná vlčice nebude taková, jaká se zdála na první pohled. A možná to bude přesně to, co očekával. Oko jí sledovalo skenovacím pohledem, od hlavy k patě. Vlčice na sobě měla mnoho jizev. To znamenalo, že byla buď neskutečně naivní - avšak silná a nebo moc silná a také mohla být podobná jemu - liška za zrzavým kožichem. Ač ona tedy zrzavá nebyla, ale což o to. Trochu nevěděl jak se chovat. Už jen to, jak jednal se Zei, ho neskutečně vykolejilo z jeho normální zlé nálady, kdy urážel vše kolem. Však on uvidí - možná pro něj vlčice bude zajímavým zpestřením času. A nebo totální kopec nudy. ,,Zdravím," pronesl svým hrubým hlasem.

-> most

Vlčice mu oznámila, že jej musí opustit a tak jen kývl. Rodinné shledání, hm? Nebyl křenový typ, nerušil. Jednoduše se proto odplížil pryč. ,,Až dořešíš svoje rodinné pohádky, rád tě zas uvidím, královničko," pronesl ještě směrem k ní a zmizel v lese, v temnotě. Zamžoural očima a mávl ocasem. Cítil se poněkud unaveně. Možná by se mu hodil nějaký odpočinek? Na chvíli se zastavil, zavětřil. Když se cítil dostatečně bezpečně, lehl si pod strom, kde bylo méně sněhu. ,,Zasraná zima," ulevil si a otřepal se. Zavřel oči, chtěl usnout, ale mráz ho štípal na tlapách. Mohl by jít zpátky do pouště. Mohl by.. Zavětřil.Cítil mnoho jiných pachů a uvědomil si, že spát tady asi nebude ta nejchytřejší věc.

,,Život v tlupě byl jen o uznávání autorit. Nedokázali mě zpochybňovat, protože jsem jim tolikrát zachránil prdel a některý vytáhl ze životního pekla. Ačkoliv jsem to nedával najevo, měl jsem ty vlky docela rád. Alespoň jsem se nemusel toulat sám. V písečných planinách bych se jinak asi zcvokl." Pokrčil rameny a pokračoval přes most, tentokrát už velice bezpečně a kontroloval každý malý krok. ,,Úkryt zní asi dobře," odvětil a prošel přes celý most, směrem do lesa. ,,A co ty, měla jsi ráda svou smečku?"
-> Les u mostu

-> Spáleniště

V mlze, i když měl oko slepé, dokázal zmerčit jeden starý most. Pěkně vratký, rozpadající se, velice dobrý tak akorát na to, aby se někdo zabil. ,,Co bych ti jen povídal... Měli jsme vcelku prostý život. Kradli jsme ostatním smečkám, zabíjeli vlky kteří nám stáli v cestě..." Ušklíbl se, ačkoliv ho vzpomínka na tlupu docela ranila. zvlášť vzpomínka na Xiannu. Ne že by Zei nevěřil, ale vlčice jej zklamaly natolik, že už mu stačily pouze jako kus zábavy a pá pá. ,,Hodně vlků nás pronásledovalo do písků. Ne že by to některý z nich přežil." Pokračoval na most, přičemž opatrně našlapoval, za Zei. ,,Nemám. Aspoň myslím," zazubil se. Po tom všem se nechtěl rozplácnout dole o útes. Potupná smrt. Následoval její rady a šlapal vedle. Avšak i jedno prkno za tím nevydrželo jeho váhu a propadlo se do neznáma. On naštestí použil svou magii aby si lehce nadnesl tlapy a pojistil se na dalším prkně. ,,A to jsem si zrovna říkal, jak potupný by bylo, kdybych tady zdechl. "

-> Laica Mar

Prošli jsme tím temným lesem. Prvně jsem byl trochu na vážkách, jestli tudy vůbec procházet, zvlášť po tom, co jsem zde zažil. Tak či onak, kdyby se náhodou objevila zase známka toho, že je zde nějaký nepřátelský netvor, alespoň bych dokázal hnědé vlčici, jak moc jsem vážil svá slova.
Vyšli jsme na prazvláštním místě. Bylo zde nepříjemně dusno, mlhavo a sucho. Vlk by myslel, že se tu skoro až udusí, jak těžký a hořký vzduch tady byl. Stromy byly spálené a celé to tu působilo mrzutým dojmem. ,,Proč ne, velitelko," pronesl bez jakéhokoliv protestu a následoval vlčici. ,,Copak bys o mně ještě ráda věděla? Kromě toho, jak jsem úžasný?"

-> Most

Už měl skoro dojezeno. Ani si neuvědomil, jak velký hlad měl. Nic jí na její slova neřekl, asi to nemělo moc cenu rozebírat. On nevěřil, že by snad nějaká přiměla roztát jeho ledové srdce a zároveň doufal, že už nikdy nebude muset pociťovat vše, co se lásky týkalo. Vlčice byly jen na to jedno. Tečka. Mávl ocasem a zívl. Měl tlamu od krve. Rozkousal posledních pár kostí, které z ušáka zbyly. Nenechal nic, ani kus kůžičky.
,,Asi máš pravdu. Jak bude hlad, nejspíše zde bude pěkných pár týdnů mršina. Pojde tak do tří dnů, tipl bych." Pokrčil rameny a mávl ocasem. ,,Jo, to by nebylo na škodu," pronesl.

-> spáleniště (přes temný les)

Sledoval, jak si vlčice snažila poradid s malým ušákem, který jí unikal v prostorné pláni a zvlášť mezi sněhem. Opravdu, jak sám zjistil, příliš dobře se v něm nedalo lovit, ale byl rád, že měl již svůj úlovek v tlamě.I ona, jak se zdálo, ulovila svého ušáka a podívala se na něj. Raashi si to svým majestátním krokem zamířil k ní a položil ušáka kousek od vlčice, přičemž začal odkusovat kousky masa. ,,Znásilnění by mi nevadilo," uznal s jeho typickým úšklebkem a mávl ocasem. ,,Samozřejmě že preferuji vlčice, zvlášť takové, jako jsi ty," ukázal jí zuby v šklebu a mávl ocasem. Nemyslel, že by si to snad vlčice brala nějak k srdci. ,,Zajíci nejsou nic moc, ale aspoň na chvíli žaludek zaplní," řekl uznale.

,,Byl bych fakt hezkej pláštík," řekne a dělá, jako by se hluboce nad touto myšlenkou zamýšlel. Neměl však v plánu být něčí kožešina. Mrkne na vlčici a mávne ocasem. ,,Umění jako umění," pronesl a ušklíbl se. ,,No, nikdy nevíš. Možná mě budeš mlátit a znásilňovat, to bych nechtěl. Jsem přeci jen velkej kluk." Teatrálně se zatvářil, jak se jej to dotklo u srdíčka, ale poté se jen hrdelně zasmál. Někdo by řekl, že jeho celkový hlas je krásnej. Někdo, že děsivej. Tak či onak, pokračoval v lovu. Odloučil se od dlouhoocasé vlčice a zamířil svým směrem. Když byl na místě a ona vyrazila, také vyrazil. Ušáci prvně zpozorovali ji a mířili k němu. Ne, že by byl úplně nejhorší lovec, ale když už, tak radši jedl mršiny, nebo okrádal, než aby si sám špinil tlapy. Jeden z ušáků jej oběhl a tak kývl na Zei, aby jej následovala. Sám si vzal toho, který mu běžel naproti. Jedním mohutným skokem ušáka zalehl, bohužel ten se nějak vyprostil zpod jeho břicha a chtěl utéct. Raashi do něj poslal vlnu větru, která s ušákem trochu pohnula a on se zmateně rozplácl na zemi. Teď byla jeho chvíle. Skočil. Cítil, jak pod jeho vahou křuplo několik kostí. Nemohl si odpustit škodolibý smích, když zajícovi prokousl krk.

,,Pokud zmrznu, můžeš si mě vystavit jako krásnou ledovou sošku v dopěti, až nějaký budeš mít." Mrkl na vlčici a mávl ocasem, pohyboval tlapami alespoň vestoje, aby se pořádně zahřál. ,,No, vlastně po tom, co jsem zažil s tím vlkem kterého jsem potkal... docela mi to změnilo pohled na zdejší božstva a čáry máry." Uculil se, ale nemínil se moc na tohle téma bavit, přeci jen, ona to nezažila, nemusela to chápat ani chtít chápat. Vlastně mu to bylo jedno, jestli mu věří - on měl svoji pravdu a tu mu nikdo nikdy nevezme. ,,Možná se mi to bude líbit," zazubil se na ni, přičemž se otočil nahoru k nebi. Sníh mu padal na srst a rozpouštěl se, přičemž jej studené čúrky vody lechtaly pod srstí. ,,Možná jo, ale nebudeme přeci čekat dny." Ani jemu totiž neunikl pohyb párků ušáků, co se hýbali mezi sněhem. Přikrčil se a kývnul na Zei, aby je obešla z druhé strany. Každý hezky jednoho, možná se jim povede mít večeři pro oba.

Ušklíbl se, když viděl její reakci na sníh. Sám teď ale docela klepal kosu a tak potřeboval pokračovat v chůzi, aby se alespoň trošičku zahřál, jinak měl snad pocit, že zmrzne. Chtělo to adrenalin. ,,To asi nebude pak špatnej nápad. Písky jsou rozsáhlý, radši bloudit pustinou, než bejt v tomhle hnusnym sněhu." Ušklíbnul se na vlčici. ,,Jo, to nikdy nevíš. V tom divným temným lese nás přepadlo ještě s jiným vlkem nějaký obří monstrum. Tenhle svět je divnej, ale zábavně divnej, jestli víš jak to myslím," zazubil se a zvětřil, jestli neucítí aspoň nějakou sváču. V lovu moc dobrý nebyl, ale před ní si to nedovolil přiznat. Jeho ego by to asi nezvládlo. Nasál pach, když ucítil stádo. Z jeho pozorování jej vyrušil čumák na jeho zadku. Nic jí k tomu neřekl, pokračoval s jeho typickým výrazem. ,,Hele, to žes vyhrála málou rozcvičku, neznamená, že jsem tvůj otrok, princeznočko," vyplázne na ni jazyk. ,,Ale jo, pro mě za mě," mrkne na ni. Viděl, kam se kouká. ,,Ten starý bizon by nemusel být těžký cíl. Ale myslím že by nám stačilo i něco menšího."

-> Duny

Pocítil nepříjemný chlad. Jakmile jen vyšli z dun už je i v tom divném Temném lese zachvátila jakási zima. Jenže tady, na téhle pláni, bylo plno sněhu, což mu opravdu nedělalo dobře, zvlášť jeho krátké srsti. Otřepal se. ,,U ní to bude tak pár týdnů. Ale.. je to její věc," řekl a dál už se nemínil o své sestře bavit. Zívnul a porozhlédnul se. ,,To jsem opravdu zaspali ten sníh? Fuj." Zazubil se a mávl ocasem. Nechápal, jak někde mohl být písek a teplo a o pár kilometrů dál zas totální sněhová záplava a zima. ,,Máš nějaký konkrétní nápad, jak zabíjet čas v tomhle neznámu?" Zvedl obočí a mávl ocasem. Sám se nechtěl vzdát její společnosti, přeci jen byla poměrně zábavná a připomínala mu jeho samotného. Ač on byl teda možná trochu větší hajzl. ,,Kromě lovu, tedy..."

Viděl, že si z toho Zei nejspíše nic nedělá a tak to nechal Nečekal, že by se snad nechala vyprovokovat urážkami jeho sestry, avšak ani příliš nečekal to, že jeho sestra si vezme jeho kousavé řeči k srci. Ona jej urážet může a on ji ne? Neřekl by, že by se cítil provinile za to, že odešla, ale napůl mu bylo líto, že jejich shledání proběhlo takto. ,,Sio..." řekl hrubým hlasem, ale lítost v něm cítit nešla. ,,No.. její problém." Lehce zavrčel a otočil se k Zei. ,,Hmm, teď, když se má sestra našla a odešla, nemám vůbec žádný plán. Neměl jsem ho ani před tím," uchechtl se a pokračoval v polehávání v písku. ,,Jo, to by nebylo na škodu. Taky už mi vyhládlo," odvětil vlk a mávl ocasem. ,,V poušti ale toho moc není. Musíme se hnout jinam," pronesl a vstal z písku.

->Laica Mar (přes Temný les)