Příspěvky uživatele

< návrat zpět

> Mlžná džungle

Nechal jí jejím představám o tom, že by byla Bohyně. To sotva, projelo Raashovi hlavou a protočil panenky. Když mu řekla, že se na něčem shodnou, věnoval jí jeden ze svých nevraživých pohledů. ,,Báječné," pronesl suše a oblízl si tlamu. ,,S tebou konverzovat je jedna radost, to ti nechám," odpověděl jí s dalším protočením panenek, jak moc ho tahle vlčice vytáčela? ,,Opravdu netuším, proč se krávě jako seš ty, ještě třeba nezřítila půda pod nohama," procedil skrz zuby se značným opovržením a pak se uchechtl. ,,Škoda že jsme - možná- (dodal) ve stejný smečce. Khan by mi nejspíše neodpustil rvačku s členem." Hodil po ní okem, moc se s ní ani rvát nechtěl. Neměl na to náladu. Navíc svým způsobem věděl, že ztratil veškerou sovu sílu, když byl mimo ostrovy. Cítil se opravdu slabý. A ona se zdála být silnější. Musel zesílit. Nějak. ,,Aby ses nedivila, má drahá. Až budu mít své místo zpět, budu na tebe jak pes," zabručel směrem k ní a pokračoval. Bylo zvláštní, že tihle dva ještě nebyli v sobě. V tom špatném smyslu. Nebo... možná se protiklady přitahovaly? ,,Neboj, jedno ti nechám, nejspíše bys mi dala do kožichu," odvětil k ní nevrle a udělal ironicky pukrle, poté suše zabručel. ,,Ty, silná nezávislá vlčice, co právě vyšla ze Svatyně, se bojíš jít v noci?" provokativně se na ni ušklíbl a poté se položil nedaleko ní. Pravda, že by mu odpočinek asi svědčil. ,,Nevím proč s tebou vůbec zůstávám, nejradši bych po tobě skočil," pronesl s protočenýma očima. Pak mu došlo, jak blbě to znělo. ,,Teda... ehm..." Zabrblal. "Ser na to, dobrou noc." Otočil hlavu od ní a položil jí na tlapy.

,,Možná jsi bohyně, kdo ví," pokrčil rameny Raash uštěpačně, neměl chuť se s ní bavit, necítil se starý a nebyl na něm vidět tolik zub času. Přesto jedno bylo jisté, opravdu stárnul. Pokračoval s ní dál. ,,V horách jsem vyrůstal a stálo to za nic," zabručel na odpověď a mávl ocasem. ,,Poušť je mým domovem od mých mladých let," oblízl si čumák. Jeho tlapy byly daleko od pouště, ale měl v plánu se tam brzy vrátit. Když vlčice pronesla, nu, to co pronesla, podíval se na ni zle, jeho mrtvé oko jako by ji sledovalo, to zdravé vypadalo najednou ledové a vražedné. ,,Nikdy jsem neřekl, že jsem rok spal, ale že jsem se vyloženě rok potácel v neznámu bez toho, aniž bych si to pamatoval. Možná bys měla přestat zpochybňovat magii, Bohy a má slova, než se něco zlého stane tobě samotné," zavrčel na ni. Měl chuť odejít, najednou mu připadala hrozně nepříjemná. Co si o sobě jako myslí? Kdo si myslí, že je? Raash nebyl lhář a lži vyloženě nesnášel. Měl svou hrdost a čest a nenáviděl, když po ní někdo šlapal. ,,Nemysli si o sobě tolik," zavrčel. ,,Ne, nemyslím si, že mi skočí kolem krku a dá mi moje místo zpátky, chci si ho vysloužit, tak jak se sluší a patří." Protočil panenky a šel kupředu. Když odešla do Svatyně, on se podíval alespoň po jejím okolí. Pro jeho nešťastnou náhodu vlčici zase za chvíli potkal. ,,Nejradši bych ti spíše vytrhal všechny chlupy z kožichu drahá, po té co jsi mě urazila, ale rozhodl jsem se tě ušetřit a místo toho tě doprovodit po Ostrově, abych se dozvěděl více informací o naší drahé smečce a životě v ní," pronesl se samolibým úšklebkem. Nemohl ji přece nic udělat, Khan by mu to neodpustil. ,,Nejsem tak slabej abych musel odpočívat, ale jestli ty jo, mile rád kvůli tobě zastavím," odpoěvěl jí.

-> ovocný lesík

-> Most (přes les)

,,Pardon, paní podrážděná, já myslel, že kecání je tvoje parketa," zabručel směrem k ní a suše se uchechtl, spíš to znělo jako posměšek. Pokračoval dále v cestě a pak se zasmál. ,,Jakej stařík, jsem mladej a krásnej," ušklíbl se směrem k ní, pravda byla, že zub času byl už jaksi... nevyzpytatelný. Přesto to na písečném vlku nebylo tak vidět. Máchl ocasem a sledoval jí svým pohledem. Nemyslel si o sobě, že je bůh ví jak úžasný. Pozoroval, že se dost zklidnil, obecně i jeho povaha se dost vyformovala jinak než by kdokoliv čekal. ,,Nevěřím, tak to stařík dokázal. Pravda, že za našich mladších dob nikdo příliš v poušti žít nechtěl. Navíc se stalo pár nepříjemných věcí," zabručel Raash a poté myšlenky na mrtvou členku zahnal. ,,Ne, rozepře ne, vlastně jsem ani neodešel. Jednoho dne jsem byl v Tundře a poté jsem se probudil na pláži. Nevím kolik času uteklo, ale řekl bych, že minimálně rok to bude. Bohové mě nesnáší, víš," povzdychl si suše a pak za zazubil. ,,Možná stále jsem beta, kdo ví, zda mě Khan už zavrhl. Pokud ne, tak jsem tvůj nadřízený, drahá," mrkl na ni a pak se podíval pryč. ,,Musím ho najít a promluvit si." Vlčice potom zmizela ve SVatyni. Raash se rozhodl čekat před ní. Nevěděl, co by tam dělal.

-> Spáleniště přes Temný les

Doběhl ji a šel vedle. Možná uhodila hřebíček na hlavičku. Raashovi bylo už nějakých 9 let, ale v jeho tváři to příliš vidět nešlo. ,,Možná jsem starý, ale aspoň nemám blbý kecy," švihl po ní pohledem a ušklíbl se. byla ostrá, poměrně zábavná a to se Raashovi líbilo. ,,Navíc, taky nebudeš zrovna mladice, ne? Zvlášť když ani nevíš, odkud mne znáš." Mrkl na ni s uchechtnutím a pokračoval v kroku. Pomalu se dostal před ní a vlezl na most dřív, jakmile prošli Temným lesem. Sem tam se za ní otočil. když zmínila Khana, trochu zbystřel. ,,Bylo by slušné se aspoň představit, nebo ti mám říkat slečna Chytrá?" Suše se zasmál a pokračoval v chůzi, až přešel most. ,,Možná závisí, když jsi zmínila jméno mého dobrého přítele," uculil se na ni. Pokud znala Khana, nejspíše znala ještě Namareyskou smečku. ,,Žije vůbec starouš ještě? A naše písečná smečka?" Zarblal s uchechtnutím, ač spíš smutným, než veselým. Poté se na ni ohlédl znovu. ,,Jsem Na´arash a býval jsem Betou Namareyské smečky." Dokonce udělal i malou ironickou poklonu.

-> Mlžná džungle

Byl ztracen ve svých myšlenkách, myslel na písky, na Khana, na ni a její smrt. Mlaskl. Neměl příliš dobrou náladu, ostatně jako vždy byl spíše zabručený a zaseklý ve svém světě. Když na něj někdo promluvil, zvedl hlavu. Blížila se k němu vlčice, která vypadala, no, zajímavě. Sjel ji zdravým okem od hlavy až k patě, poté si oblízl nos. Nevypadala nejhůř. ,,Připomínám?" Nadzvedl obočí a znovu se na ni podíval. ,,Možná už jsem senilní, ale nepamatuji si tě," zabručel svým hlubokým hlasem a znovu mlaskl. ,,Můžeš mi trochu osvětlit paměť a třeba mi říct, kdo jsi, než tě budu následovat bůh ví kde." Pronesl směrem k ní s praktickým nezájmem. No vlčice se rozešla směrem k Temnému lesu, Raash ji sledoval mizet. ,,Proklatě, proč potkávám samý šílený ženský?" Zabrblal si pod vousy a rozešel se za ní. Aspoň nebude nuda, když už nic. ,,Počkej," hukl na ni a přidal do kroku.

-> Most (přes Temný les)

-> Hraniční pohoří (přes Temný les)

,,Možná ano, možná ne," pronesl zadumaně směrem k Rýdii, když řekla, že to dopadne dobře. Byl zpět ve své melancholické náladě. Máchl ocasem a šel. ,,Není za co, příliš jsem nepomohl. Drž se," to byla poslední slova, která řekl hnědé vlčici, než sešel ze svahů hor. Dostal se konečně do Temného lesa, který tak dobře znal. Hnědou známou nechal za zády, ona sama řekla, že musí zpět za svou rodinou. Svým způsobem vlčici přál vše dobré. Nebyla jeho kamarádkou, ale Raash s ní nějak vnitřně soucítil. Možná to bylo tím, že sám rodinu mohl mít, ale rozhodl se radši svou partnerku zprovodit ze světa? Mnohokrát přemýšlel, co by se dělo, kdyby zabil svého protivníka, nechal tu zrádkyni odnosit jeho vlčata a poté s nimi zmizel? Ne, na tohle nebyl tehdy mladý písečný vlk připraven. Něco si zabrblal pod vousy. Cítil v okolí obchodníka Wua. Že by se zas přesunul? Raash pokračoval dále.

,,Kdo ví, možná to celé má být jen můj trest," zabručel s povzdechem písečný vlk a rozhlédl se kolem. I na horách už bylo mnohem tepleji než normálně. Zdálo se, že přichází jaro. Konečně.
,,Všechno utíká až příliš rychle," ne že by to Raashovi vadilo. Jeho netečnost vůči věcem byla jasná. Ale co by kdo taky chtěl po vlkovi, který byl vlastně ztracen v čase a okraden o všechno. ,,Myslím, že to zvládne, už to není malé vlče," chápal vlnu bezmoci její matky, ale snažil se alespoň vnést trochu naděje do toho všeho. Navíc, mladí vlci se nepodceňují. Poté se na ni otočil a jen se na její slova pousmál. Bylo spíše bezvětří, na horách vlál jen lehký vánek. Byla tichá noc. Teplá noc. ,,Myslím, že o ostatní rodiče někdy májí dny, kdy si myslí, že selhali. Sám jsem měl párkrát takový pocit. Ačkoliv, já jsem mnohokrát opravdu selhal," mlaskl nespokojeně. ,,Každá rána má svůj čas. Navíc, nic není ztraceno," podíval se na Rýdii a lehce se pousmál. ,,Sám nevím kam půjdu," odpověděl jí. ,,Měl bych se taky podívat do Namarey, najít Khana, zkusit mu vše vysvětlit," dodal zkroušně. Možná se mohl chvíli toulat? ,,Klidně můžeš kousek se mnou, ale i tak se asi jednou budeš muset vrátit," odpověděl jí, nejspíše ji doma čekal partner s ostatními vlčaty a čekali na dobré zprávy, které nenesla. ,,Myslím, že ti tvůj partner bude ale větší oporou, než já," odpověděl. Přeci jen, nenesli stejné břímě, ale Raash měl pro vlčici jistou dávku pochopení. Poté na ni kývl, jestli chtěla jít za ním, mohla. Jestli ne... odpojí se.

-> Spáleniště (přes temný les)

Raash se rozhlédl kolem, výhled z hor byl poměrně krásný. ,,Nevím, proč nás upřímně konfrontovali, ale ano, prakticky s tím nápadem na založení smečky přišel jeden z bohů." Odvětil zadumaně, zda to mělo někdy nějaký větší smysl, to netušil. Olízl si tlamu a podíval se na Rýdii. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc ho to utvrzovalo v tom, že se nic neděje náhodou a bohové ovládají všechny vlky na ostrovech. ,,Rok... to už je skoro samostatná vlčice." Ne úplně asi ve všem, ale roční vlče už nebylo prakticky vlče. Dokázalo myslet za sebe a dělat rozhodnutí. Možná se opravdu jen toulala. Ač si tedy Raash spíše myslel, že by její matka určitě cítila její pach, kdyby tu její dcera někde byla. Když se rozmluvila o jeho smečce, spadl mu kámen ze srdce. Částečně. Nebylo to jisté, ale aspoň měl, no... naději. ,,Děkuji ti za upřímnost Doufám, že všechny znovu potkám," nakřivil obličej a máchl ocasem. Měl by se jim tedy ukázat. Jakožto beta. Možná bývalá beta. Možná už ani nebyl členem? Na jednu stranu teď opravdu Khana nechtěl potkat. Musel zuřit.
,,Ne že bych byl někdy rodičem, ale měl jsem na starost pár vlčat. Je pravda, že výchova mladých ulítaných vlků není jen procházkou růžovým sadem," uchechtl se také, stejně suše jako ona. ,,Neznám tě, ale myslím, že jsi dobrá matka. To že si vlče vzali bohové bůhví kam neovlivníš. To z tebe nedělá zlou matku," odpověděl jí upřímně. Chápal že role matky jistě stála za starou belu. ,,Chceš se ještě porozhlédnout kolem, nebo jdeš domů?" Zeptal se.

-> Kvetoucí louka

Na konci louky se začaly zdvihat kopce a hory. Rýdie se rozhodla vydat po nich a Raash jí následoval. Možná by jej ani nepotřebovala, ale byl si jist, že je tu spíš více psychickou podporou, než nějakým užitečným hledačem. ,,Asi jen když mají nějaký cíl. Jediné, když jsem bohy potkal, bylo, když ti něco chtěli dát, nebo... Když můj kamarád a alfa zakládal smečku Namarey." Odpověděl po právě a pousmál se. Bylo mu hezky, s tou vzpomínkou. Škoda že nemohl vrátit čas. Možná by řekl Khanovi co cítí. ,,Nevím kde žijou. možná na oblacích, možná mají někde svoje sídlo.. kdo ví," pokrčil rameny, nikdy se nedostal na místa, kde by bohové žili. Pokračoval pomalým krokem za hnědou vlčicí, vypadajíc zamručeně jako vždy. Slepé oko jej pálilo, proto jej přivřel. Na horách byl trochu větší vítr a to nebylo příjemné. ,,To chápu. Být rodičem, taky bych asi měl strach. Kolik že je tvému vlčeti?" Možná ho to zajímalo, možná ne, spíš udržoval konverzaci. Nebylo to tak důležité. Navíc bylo dobré ji držet u nějakého tématu, aby se nesesypala jak domeček z karet.
,,Namareyská smečka, v poušti. Její alfou je Khan. Toho jistě nelze přehlédnout. Je to tak trochu egoista se špatným smyslem pro humor," uchechtl se Raash a poté trochu zasmutněl, zamručel. Kdyby nezmizel... už mohlo být vše jinak. Možná by mu i vyznal co cítí.
Zastavili. Podíval se na Rýdii svým vlastním smutným obličejem. Tohle Raash příliš nedělal. Nikdy neukazoval emoce, nikoliv takto. Poslední dobou byl jiný. Co se to s ním stalo. Možná mu ztracené vlče připomínalo jeho samotného. ,,Rád bych ti pomohl, nebo dodal naději..." Polkl. Tímhle asi moc nepomáhal. ,,Všechno má svůj čas. Všechno se jednou vyřeší. I kdyby byla pryč, vrátí se," snažil se jí ukonejšit.

-> Tichá zátoka

Raash pokračoval v cestě. Dostali se na louku plnou krásných květin, rozkvetlých a zajímavých. Raashovi to tu připadalo moc hezké, zvlášť když se zdálo, že je sníh konečně pryč a zase zavládlo jaro. Máchl ocasem a pokračoval v cestě. ,,No, zdejší magie občas umí být hlavně pěkná mrcha," odvětil s úšklebkem. ,,Ano, potkal jsem jednou bohyni Iris. Asi umí být vlídná, ale mám pocit že na mě příliš neshlíží jako strážný anděl," ušklíbl se a narovnal se. Kdyby ano, nenechala by ho tady spát rok, ne? Nebo ztratit se na bůh ví jaký čas pryč? Na druhou stranu, poskytla Khanovi místo k založení smečky. Pomohla mu ji stvořit. Prakticky. Povzdechl si a pokračoval v cestě. ,,Neumím to jinak, než být upřímný. Ale jak se říká, naděje asi umírá poslední, hm?" pravda byla že Raash byl dost racionální a možná spíš víc negativistický, než pozitivně naladěný. Vždycky rád říkal jak se věci mají, ač byla pravda sebekrutější. ,,Já jsem se taky vrátil, jsem z masa a kostí, očividně mě to nezabilo, takže asi ano. I kdyby se jí to stalo, je šance, že se vrátí." Alespoň zkusil trochu pozitivně naladit myšlení vlčice, ač pravda byla nejspíš smutná. ,,Nepamatuju si moc. Záblesky na různá místa, ale... moc ne. Ani nevím, jak dlouho jsem byl pryč," pokrčil rameny a povzdechl si. ,,Doufám že ještě existuje moje stará smečka," pronesl své obavy a pokřivil grimasu na tváři. I kdyby pomřeli všichni jeho blízcí, asi by prostě... začal nový život. Jinak to neuměl.
,,Je možné, že je prostě jen po své matce," odpověděl Raash, i ta možnost tu jistě byla, že se jen toulala. Ale to by tu byl její pach. Matka by ji našla dle pachu. I kdyby byla mrtvá, pach by je zavedl k mrtvole. Když zmizela.. pach nebyl.

- Hraniční pohoří

Na to, že se snaha cení jen kývl. Chtěl říct něco ve stylu, že je snaha stejně marná, ale nechal si to pro sebe. Možná nebyl dobrý nápad ještě víc stresovat už dost vystresovanou matku, jejíž vlče se ztratilo. ,,Děsivé je to prožívat a věčně nežít svůj život, protože se do toho plete božská síla nebo magie ostrovů," procedil skrz zuby. Byl naštvaný na zdejší božstvo, cítil v duši dost křivdy, že mu vzali čas a roky na ostrovech. Zabručel. ,,Neměli, ale stejně je to asi baví. Nemůžu říct, že všichni jsou zlí, jedna bohyně na nás byla milá. Ale to, jak to tady funguje by nejednoho naštvalo," zabrblal spíš pro sebe a mávl ocasem. Vlčice sama asi nevěděla, ajký rok je, takže... bude to muset zjistit od Khana. Pokud ještě žije. Nedodávalo mu to moc naděje, takto přemýšlet. ,,Někdy to nemusí být trest. Moc nepomáhám, ale měla bys to brát jako... možnost a vysvětlení zmizení. Na druhou stranu, máš aspoň větší jistotu, že se někdy vrátí zpátky," pokrčil rameny. ,,Nemusí, zasloužím si to, asi.." Procedil skrz zuby a narovnal se. ,,Je pravda, že jsme se jako malí toulali pořád. Asi není vše ztraceno," odpověděl jí s trochou naděje, ačkoliv teda sám o nalezení vlčete pochyboval. Rozešel se za ní, potom ji doběhl a šel vedle. ,,Jsem Naarash. Ale můžeš mi říkat Raash," odpověděl jí s kývnutím.

> Kvetoucí louka

Vlčice musela být opravdu zoufalá, když žádala o pomoc jeho. Vypadala tak. Raash to chápal, měl docela povinnost pro rodinu i smečku, ač ho cizí vlci příliš nezajímali, možná mu jen malou kapičkou bylo cizí hnědé vlčice líto. Nedokázala si asi moc vysvětlit, proč jí to táhlo k Raashovi a on jí to neměl za zlé. Když pomyslel, že ze šve chudáků v okolí vybrala zrovna jeho, umručeného vlka o samotě na kameni, jak zoufalá asi musela být? Ale co čekala? Radost a nadšení. Raash jen kývnul, že to nemusí řešit, přišla za ním, on jí pomůže. Stejně se nudil. Bral to jako kratochvíli. Možná se aspoň doví něco užitečného. ,,Ještě moc nejásej paninko, vím toho stejně asi kulový." pokrčil rameny. Nebyla to úplně pravda, Raash věděl o bozích a zdejší podivné magii více než dost, protože to zažil na vlastní kůži. ,,Jo, naposledy jsem byl tam, na severu, v Tundře," ukázal tlapou na sever, směrem, kde se zmrzlá planina nacházela. ,,Byl jsem tam s jednou vlčicí... No a potom, potom mám tmu. Mám jen nějaké záblesky, na kdovíco. A pak mě vyplivlo moře, tam, na pláži u Zlatého lesa," zase ukázal tlapou. ,,Možná je to trest za mé hříchy. Není to poprvé. Jednou mě bohové uvalili do magického spánku na asi... rok? Takže jsem rok života prochrápal, chápeš?" Zabručel naštvaně, no pak vyvalil oči. ,,Který je vůbec rok?" Až teď mu došlo, že nevěděl, co za rok je. Jak dlouho byl pryč. Žil vůbec Khan? Existovala ještě Namareyská smečka?! Trochu jej dostávala vnitřní panika, ale navenek se snažil mít grimasu klidnou. Z myšlenek ho vysvobodil hlas vlčice. ,,Neznám žádnou Yennefer. Bohužel ti to nerad říkám, ale pokud zmizel její pach, mohla zmizet i ona. Na druhou stranu je naděje, že se vrátí." Pokrčil rameny. Nebyla nejspíš mrtvá. ,,No.. jasně, proč ne. Veď." Kývl na ní. Porozhlédnou se tu.

Naarash byl prostě svůj a když byl mrzutý, byl prostě děsně nepříjemný. Jinak byl hrozný cholerik, uměl seřvat všechny jako pět malých do školky a jeho zarputilost se měnila s ohledem na situaci. Povzdychl si, znovu sjel vlčici pohledem, potom seskočil z kamene a postavil se před ní, v příjemné vzdálenosti. Zamžoural očky a olízl si tlamu. ,,Zvláštní, teď se to tady hemží vlky, přijel místní obchodník," byla v tom zase dávka ironie, s tím že tedy poukázal na Wua, který měl nedaleko obchůdek a sem tam viděl chodit vlky okolo. ,,V pořádku, vím že vypadám velmi důvěryhodně," sám se trochu uchechtl. ,,Ne, nechci být nepříjemný, nemám moc dobrou náladu, slečno, tak si mě moc neber k srdci, jsem prostě takový." Kývl hlavou a posadil se. ,,Možná mám chuť být dobrodinec a opravdu ti pomoci." Nakrčil hlavu na stranu a poslouchal její výlev o ztracené dceři. Raashovi to bylo možná trochu jedno, ale byl rozhodnut už jen z kritické nudy a deprese vlčici nabídnout pomocnou tlapu. ,,Asi tě zklamu, ale nikoho podobného jsem nepotkal. Sám jsem magicky... zmizel z ostrovů a nedávno mě moře vychlustlo nedávno tady vedle na pláži. Možná se něco podobného stalo s tvou dcerou. Jak se vůbec jmenovala? Můžu se poptat vlků které potkám, ale pochybuji, pokud zmizela magicky.. že se vrátí z v brzký době." Říkal jí smutnou realitu, ale bylo to tak. ,,Maximálně můžu zkusit hledat s tebou, ale víc asi nápomocen nebudu," pokrčil rameny. Ne že by mu to dělalo velké starosti.

Naarash ležel mrzutě na kusu šutru. Přemýšlel nad svým životem, přemýšlel nad tím, kolik času nejspíše ztratil, jak moc naštval Khana svou nepřítomností. Vinil že všeho bohy. Měl totální okno, neměl tušení, jak se ze severu dostal na pláž a vlastně nevěděl, jak dlouho putoval vodou. Už měl pocit, že si z něho fakt někdo dělá prdel. Ztratil tolik času, jen kvůli pobavení zdejších bohů a magie. Nakrcil nos. Přemýšlel zda je vůbec ještě beta, jestli ho už dávno Khan nemá za mrtvého, nebo obecně, jestli je ještě vůbec součástí smečky. To všechno prohlubovalo jeho depresi. Najednou za sebou uslyšel cizí hlas. Když se otočil, viděl vlcici. Byla docela pěkná, hubená, zdála se být milá. Raash hi projel od hlavy k patě. ,,Zdravím," odvětil docela nabručeně, ale zdvořile. ,,Nevím zda vypadám jako místní průvodce, ale jistě, rád ti pomohu najít ztracené známé." Byla v tom jistá dávka ironie. Protože ano, vyrušila ho z depresivního rozjímání a ve špatné náladě. Povzdechl si. ,,Neměl bych být takové hovado," mlaskl tiše a nadechl se ,,Koho hledáš?" TentokrT to opravdu vypadalo, že jej to zajímá.

-> Zubří pláň

Raash došel až na známé místo. Zátoka byla tichá, klidná a on byl spokojen. Sic neměl v okolí žádného parťáka, se kterým by něco podnikl, nevadilo mu to. Stejně většině vlků nevěřil. Iona byla příjemné spestření po cestě a věřil, že byla stejně hodná, jako Aileen. Proč na ni nemohl přestat myslet? Byl to sakra divný zážitek - kéž by si jen vrzl a měl by klid. Zaskuhral, no potom si všiml obchůdku.
Nakoupil a odcupital pryč.

159 KŠM 7 rubínů a 7 mincí
7 rubínů a 1 mince na KŠM = 110 = 269 KŠM a 6 mincí

4,5,6 lvl - 240 KŠM

Zůstatek - 29 KŠM a 6 mincí

Zapsáno


Naarash se potom vzdálil od obchůdku a lehl si na kameny, kdy sledoval vodu, jak mlátí o pláž.