Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčice na jeho poznámku příliš neregovala, což ranilo jeho velice nadprůměrné ego. Nadzvedl obočí nad slepým okem a pořádně si vlčici prohlídl. Vypadala jako klasická vlčice, normálně zbarvená, pravděpodobně s elementem vody, dle očí. Raashi moc vlčicím nevěřil, už jen kvůli incidentu, který měl se svou minulou partnerkou. Ne že by všechny vlčice předem odsuzoval, ale uměl být pěkně kousavý ke všem, koho potkal. Vzhledem k tomu, že však nedostal žádnou reakci od cizinky, už teď mu přišla šíleně nudná. Mohla mu to alespoň nějak vrátit... jako to udělal Khan. I ta Isogai vypadala zajímavěji, než tahle. Raashi se posadil, neměl v úmyslu si ji nějak ochočovat, nebo se s ní kamarádit. ,,Seš tu nová, co? Nebo se pletu?" Nadzvedl obočí a zastříhal ušima. Raashi sám nebyl úplně nejostřílenější obyvatel Moisu, ale věděl kde co je. Měl rád společnost i konverzace, hlavně kousavé konverzace a taky ty, kde se mohl chlubit a chvástat.

Raashi sledoval, jak jeho přítel odchází s tím druhým vlkem. Nic na to neříkal, přesto je nesledoval. Vlčice, kterou zde potkal, jej nějak ignorovala a tak se Raashi jen kývnutím prozatimně rozloučil a odešel si po svých, jako vždy. Už byl večer, poměrně chladno a z nebe začaly padat kapky deště. Písečný vlk protočil panenkami. ,,No bezva," procedil naštvaně mezi zuby a pokračoval si svou cestou dále, když jeho uši zachytily podivné hluky. Znělo to, jako by snad k němu běžel medvěd, nebo někdo opravdu velký a hlasitý. K jeho překvapení, pach medvěda nezacítil a necítil ani vlka. Zanedlouho se z houští vynořila světlá vlčice, sedla si na zem a nejspíše nad čímsi dumala. Na´arash nadzvedl obočí a uchechtl se. ,,Myslel jsem, že ke mně běží snad medvěd, ale takovej hluk udělala malá vlčice, jako seš ty? Páni," zabručel svým nepříjemně hrubým hlasem. Vlčice od něj byla pár metrů a tak popošel trochu blíže. Prohlížel si jí zdravým okem, to druhé, slepé, se taky podivně hýbalo

,,To můžu jen souhlasit. Ještě že bydlíme na poušti," zabrblal s úšklebkem a jen si mávnul ocasem. Neměl rád zimu, proto z hor odešel do pouště. Ač měl docela huňaté tělo, jeho srst nesnášela takové mrazy, jaké v zimě byly. On byl nadšený, když bylo léto a také když mohl jít do své domoviny.
,,Ano ano, probrečel jsem tři dny a tři noci, když jsi mi zmizel," pronesl teatrálně a pak se jen ušklíbl. Opravdu se mu po Khanovi ale docela stýskalo, měl rád ten jeho ksicht a debilní kecy.
Raashi se otočil na podivně zbarvenou vlčici a jen zastříhal ušima. ,,taky mě těší," odvětil slušně písečný vlk. Isogai. Hmm. Poté se otočil na Khana. ,,Jo? Copak se událo přes můj zimní spánek? Neříkej, že lůzr jako ty byl schopnej sestavit funkční smečku," zazubil se.
Raash poté zacítil cizí pach. Blízko nich se objevil nějaký neznámý vlk. Očividně Khana znal, když nea něj kývl. Raash to neřešil a věnoval se Isogai a svému příteli.

Pro jeho překvapení se znenadání vynořil Khanův pach z dálky. Netrvalo dlouho a ten hnědej bastard mu stál před očima, živ a zdráv. Raashi se jen ušklíbl a mávl ocasem. ,,Co myslíš? Já se teď probudil, vypadá to, že jsem tak nějak zimu prospal." Odvětil s úšklebkem. Magickej spánek tady nebyl nic zvláštního. Několikrát se mu stalo, že vypnul na několik dní. ,,Byl jsem tady celou dobu, jen mě někdo opustil a zmizel," zabručel směrem ke Khanovi a ušklíbl se. Poté se otočil na vlčici, která byla nedaleko před nimi. Popošel blíž a znovu si ji prohlídl. ,,Máme novou členku smečky, hm?" Bylo mu jasné, že se ti dva znají, mimoto byla cítit jako Khan, takže si tu nemuseli hrát na divadlo. Raash se jen ušklíbl. ,,Zdravím. Jsem Na´arash, beta Namarey." Kývl na vlčici a posadil se na zem. Sníh už skoro roztál, alespoň tady v lese.

Raash nevěděl ani jak se to stalo, ale usnul. Probudil se pod stromem, už poměrně zasněžený a jeho tělo se otřáslo pod zimou. Pomalu vstal a oklepal se. ,,Co-" nedořekl a rozhlédl se kolem sebe. Khan byl fuč, což písečný vlk svým způsobem čekal. jen se lehce ušklíbl a mávl ocasem. ,,No jistě," zamručel nespokojeně a se švihnutím se vydal pryč. Les byl stejně začarovaný, jako když do jen přišel. podivná fialová bila do očí a ze sněhu bylo spíše již bláto. Nespokojeně si něco zaklel "pod vousy" a pokračoval v cestě.
Nedaleko zacítil Kahnův pach a tak se vydal tím směrem. Doufal, že ho ten hnědý bastard někde čeká, ale k jeho překvapení uviděl nějakou vlčici. To, že na ní byl Khanův pach naznačovalo, že se nejspíše viděli. Nebo byla v Namarey. Tak či onak to nedal najevo. Může si přece zahrát na neználka, ne? Všimne si jej?

-> kvetoucí

,,Nepochybuji, jen lehce konstatuji fakta," zazubil se na něj písečný vlk a postupoval lesem. Ano, sněžilo. Ano, byla mu zima a opravdu chtěl zpátky do písečných plání, sledovat třeba ty runy a snažit se získat nějaké super informace... a nemrznout tady v tomhle pekle. Otřepal se, zadíval se na Khana a pokračoval v jeho stopách. Z louky a jejich milého území se dostali dva vlci až k místu, které Raash nikdy příliš nezkoumal. Tenhle tajemný barevný les byl pěkný. Nejlépe ale v létě. Ne v zimě. Neměl čas si to tu prohlížet, protože se soustředil na jeho mrznoucí tlapy.
,,Zkus to, ale bohové a vlci, co milují vánoce ti asi urvou tlapy od těla," odvětil mu. Ano, kdyby sníh zmizel, jemu by bylo podstatně lépe. ,,,Chceš tu jen tak stát a verbovat kolemjdoucí?" ušklíbl se spíše výsměšně.

-> oáza

,,Pokusím se, příteli," ušklíbl se na něj Khan zase, jako to věčně dělával. Měl Zei docela rád. Byla jedna z mála vlčic, ke kterým netrpěl úplně nedůvěrou. Hlavně byla Khanova sestra. A Khanovi věřil. Ač se s jeho sestrou neustále škádlili a vzájemně pomlouvali, Raash věřil ,že se mají rádi. To bylo něco, co se sourozenci úplně neměl. Málo s kým vycházel a málo komu věřil. Hlavně po incidentu s jeho bývalou partnerkou.. měl dost všech vlčic. Aspoň na dlouhou dobu.
,,Dobrosrdečný? Jen když spíš," ušklíbl se na něj písečný vlk. ,,Občas ani to ne," dodal ještě a mávl ocasem, přičemž se rozešel rychleji za svým společníkem. Taky mu nebylo příjemné přecházet z písku do zimy. ,,Jo, máš pravdu," zazubil se.

-zauber

,,Taky by mě zajímalo, kde zmizela," kývnul na Khana a zívnul. Bylo čas něco dělat, objevovat, rozšiřovat povědomí o nové smečce Namareyské! ,,Ne že by se mi to nelíbilo. Spíš jsem čekal že mě šoupneš na omegu a bude ze mě kopací míč, nebo tak něco," ušklíbl se jemně a mávl ocasem. Pomalu se rozešel za Khanem, co mířil na louku. ucítil v okolí známý pach.
Minkar? Že ten se taky konečně ukázal. A vůbec, chtěl by k němu do smečky. Přeci jen se plánoval usadit. Někdy.
Říkal někdy. Byl to Bard. Rád cestoval všude možně. Raashi se jen uchechtl a rozhlédl se. Neviděl ho. Jen cítil. otočil se zpět na Khana a zmizel za pouštní dunou. Oázu nechal za sebou a jeho tlapky se po horkém písku rozešly na louku, která byla částí území Namarey. Nebyla daleko.

-> Kvetoucí louka

// jsem to napsala za Illyho, takže minulej post:

,,Mm, taky jsem Zeinab neviděl od nepaměti," pronesl a uchechtl se. ,,Snad nenatáhla brka," dodal jen. K jeho bratrovi nic neřekl. ,,Moje sestra a zbytek sourozenců jsou taky pryč. Ségru jsem neviděl od doby, co se naštvala, že jsem si povídal s tvou sestrou. Ironické," ušklíbl se jen a švihl ocasem.
,,Možná je mrtvá. Její pach zmizel a v poušti jsem ji NENašel." Povzdechl si. Měl sestru docela rád, ač tedy k sourozencům zas necítil takovou lásku. To už mu byla jeho tlupa z písků bližší. To i ONA mu byla miješí než ostatní. A to ji ze srdce nenáviděl. Ač.. možná už ji v srdci odpsutil. Neměl to dělat. Měl zabít jeho, ne ji. Zvlášť když nosila jeho vlčata. ODFRKL SI.
,,Já a beta?" nazvedl obočí a uchechtl se. Byl rád.

,,Nápodobně," utrousil s úšklebkem Raash a zadíval se po okolí. Bylo stále ještě teplo, slunce jej hřálo do srsti. Zastavil se u Oázy a osvěžil se vodou. ,,Co tvoje sestra? A brácha?" Nadzvedl obočí a uchechtl se. Jeho bratra nepotkal, ale tušil, že je to taky píščitý vlk. Navíc, Zeinab říkala že se ztratil s nimi, možná tu byl. ,,Jinak jsem příliš vlků nepotkal," očima těkal kolem a zívl.
,,Co jsem vlastně já? Alfou být nemůžu. Dva samci, to by nedělalo dobrotu... navíc ehm... my ani nejsme... no to je jedno," zahnal tu myšlenku o partneství, nebo jakékoliv větší lásce než je přátelství někam dozadu do hlavy. Možná ho to lehce vyděsilo? Proč takhle vůbec uvažoval? Byl snad i na samce? Odfrkl si.

Konečně, když si zvykl svým zdravým okem na nechutně zářící slunce, otočil se na Khana, který už se jal křičet do světa, že Namarey se právě zrodila z písků. Popošel k němu a rozhlédl se kolem. Tohle vše teď patřilo jim. Oni byli ti, kteří vládli poušti. Přidal se ke Khanovu vytí a doufal, že je někdo vyslyší.
Očima se nyní otočil na společníka. ,,Co teď, hm? Možná bychom měli začít roznášet dobré jméno Namarey po světě," ušklíbl se jemně. No a možná by také mohli najít způsob, jak luštit ty znaky, které objevili. Co když se dočtou něco více?
,,Měli bychom zjistit, jak přeložit ty znaky," nadhodil Raash. Jistě jim nějaká stará generace dá vodítko, jak tohle číst. Možná.

,,Nebo že já jsem nejúžasnější, viď?" nadzvedl obočí a mávl ocasem. Očima projížděl divné znaky i broučky po stěnách. Když došli do té velké místnosti, Raashovy oči padly na runy. ,,Vypadá to že tento oddíl run byl stejný jako ty co vedly po stěnách sem. Myslíš, že to je proto, aby ti, kdo to tu vytvořili, našli cestu ven?" očima si prohlížel jeho společníka a pak se uchechtl. ,,Tak můžem vyrazit na povrh, jak se zdá," uchechtl se a rozešel se po runách zpět ven. Temnotemná tma je znovu pohltila, jen broučci svítili v tunelu. Opravdu měl Raash pravdu. Podle stejných hieroglyfů, které byly na zdi se dostali zpět ze síně až na povrch písků. Slunce mu málem vypálilo oči.

,,Taky možnost," přitakal pískový vlk a sledoval okolní chodbičky. Očima těkal po stěnách. Když šli blíže, viděli jemné světlo. ,,Hele," špitl Raash. Na stěnách byli malincí broučci a jejich křídla zářila ve tmě. Blížíli se nečemu. Na stěnách byly jakési znaky. ,,Co myslíš, že to je? Mohli bychom to rozluštit," nadhodil myšlenku a sám pokračoval dál.
Konečně vešli do nějaké větší místnosti. Písky pokrytá země, zvláštní písečné kameny vzrůstající do země a mech prorostlý přes menší kameny v zemi. Nejzajímavější však byly znaky a brouci na stěnách a také jakési kamínky, které tvořily v místnosti světlo. Byly na stropě a dodávaly všemu příjemnou hřejivou atmosféru. Nebyla ani tady taková zima. ,,No právě, je to tu perfektní," zazubil se písčitý. ,,Pravda," přidalkal a tlapkou přejel po divných runách a nápisech na zdi. Někdo by jim asi měl přinést slovníček.

,,Možná tady objevíme nějaké vědomosti starých bohů a budeme mít magii, o které se nikomu nesnilo! Nebo tady taky možná chcípnem, pokud se tu objeví nějaká obří housenka, nebo něco," zasmál se, chodbami se to rozléhalo. Lepil se na svého společníka, bylo to tu tak tiché, že slyšel i jeho tlukot srdce. SÁm určil, že nejspíše jeho společník má trochu strach. I on měl. Co když je tu zavalí písek? Ač tedy, vypadalo to tu pevně, jako by to bylo z kamene. Jako by to tu prokopal někdo hodně, hodně dávno.
Na to, že použít element neumí, nic neřekl. Neměl se za co stydět. Asi. Raash to neřešil. ,,To je pravda, je to tu ukryté moc dobře," souhlasil Raash. ,,Nemyslím si. A kdyby jo, bude o alfu a smečku míň," dobíral si jej se sm,íchem.

Jemně kývl a zalezl za Khanem. ,,Co je tohle za místo? Takhle skryté pod pískem?" Natočil se na něj a nakrčil obočí. Šli tmavým tunelem, jemné světlo za nimi se pomalu uzavíralo. Tahle jeskyně, nebo komplex, nebo kdovíco byl docela prostorný. ,,Možná bys mohl posvítit, když už máš element ohně," procedil Raash. Díkybohu za vlčí oči, které ve tmě i docela viděly. Přesto se na tuhle nádheru a zdi chtěl podívat. Možná na zdech budou i hieroglify nebo nějaké znaky, které mohou luštit! Kdo ví, co všechno v píscích najdou. Co když najdou nějaké věci ze starých generací? Kdo ví, co tu vše mohlo žít. Podíval se na Khana. ,,Tohle bude ideální úkryt. Musíme to tu pořádně prozkoumat," zazubil se.