Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Kvetoucí louka

Vrátili se obratem zpátky, jen co prošli pouští. Raash houpal ocasem ze strany na stranu, jemně a decentně, byl docela nadšený. Louka na které byli byla fajn část území, nyní však museli najít opravdový úkryt pro ně a jejich členy. Zdravým okem těkal po poušti a hledal oázu. Když ji opravdu našel.
Přiblížil se k ní. Byl na čase hledat úkryt. Pomalu se jal rozejít k dunám a písčitým komplexům, které u oázy byly. Možna tu najdou nějaký úkryt. ,,No, neříkám, že jsem nejmilejší pod sluncem," šklíbl se na Khana. Bylo jasné že v poušti budou chtít žít jen blázni jako my. ,,co tohle?" Otočil se na svého společníka a očima zajel k jedné z velkých a suchých dun, kde se nacházel i jakýsi podzemní komplex.

-> Oáza

,,Vypadá to tu dobře. Tuhle část louky a část pouště. Až k Oáze." Kývl na Khana s úšklebkem. Tohle bude jejich místečko. ,,Louka je výhodná pro lov a v poušti je teplo. Zároveň velký úkryt co poskytne klid před sluncem... je to skvělý," zazubil se a mávl ocasem.
Co ještě by měli vyřešit? ,,Možná by to chtělo si rozmyslet, k čemu smečka bude. Nebo spíš pro koho. A zároveň taky to, zda chceš jinou hierarchii... nebo tak. Máš něco v hlavě?" Otočil se hlavou na Khana a sám si to šlapal za ním . ,,Musíme jít zpátky do Oázy, juknout se na místo pro úkryt." Houkl na něj.

-> oáza

Naarash na jeho narážky jen krčil ramena. S nadzvednutým ocasem si to štrádoval za Khanem, přes Oázu k poušti. ,,A taky bychom tady mohli najít úkryt. Třeba v oáze, v tom komplexu dun, možná tam bude nějaká jeskyně. Pak se tam mrkneme," kývl na něj.
,,Já vím," odvětil a ťapal si to pouští za ním. ,,Namarey je fajn," souhlasil. Jen Khanovi přikyvoval. Pěkný teplo tu bylo.

//jo je to moc krátký, I know.

-> Kvetoucí

,,Děkuji za důvěru," lehce se poklonil, aby dodal důraz na svůj teatrální projev a pak se jen zasmál. Zdravé oko těkalo po okolí pouště. Byl rád, že Khan přiznal, že bez Raashovy přítomnosti se nudil. Chtěl mu vpálit nějakou poznámku na tohle téma, ale nakonec pomlčel.
,,Věřím že tvoje královská hlavinka by si neporadila sama a vzhledem k tomu že jsem skvělej, rád ti pomůžu," mrkl na něj a zasmál se. ,,Tady to nevypadá špatně. Takže, jak chceš smečku pojmenovat? A navíc, měli bychom pomalu začít nějaké vlky verbovat. Budeš potřebovat oporu. A někoho kdo roznese pojem o tom, že tady smečka existuje. A taky bychom měli vymezít území," zamumlal Raahs.

,,Mhm, to ve mě máš teda velkou důvěru," zasmál se mávl ocasem. I Raash se svou slepotou si všiml zaschlé rány. ,,Koukám že i ty ses bavil," nadzvedl obočí a posadil se do stínu palmy.
Ač sám uvažoval, jestli bohyně je opravdu skutečná, fakt že ji viděli oba dva Raashe přesvědčil, že jim opravdu dala požehnání založit smečku. Raash narovnal tělo a uchechtl se. ,,Pro mě za mě, klidně si smečku založ," ukázal mu bělavé zuby. On sám měl už dost toho, vést nějakou smečku nebo tlupu. To si již v minulosti užil.
,,Rád ti pomůžu z organizací, věřím, že toho bude na tvou královskou hlavinku moc," zasmál se na jeho triko.

,,Občas přeludy klamou, ne?" Uchechtl se jen a jemně do něj plácnul tlapou na znamení, že si dělá opravdu jen srandu. Z toho tepla mu zase vyschlo v krku a tak se naposledy pořádně napil. ,,Myslíš jako že neumím slézt z hory, nebo co?" nakrčil obočí. To že původně pocházel z horské smečky mu nejspíše neřekl. Sám v horách vyrůstal a uměl se tam pohybovat. To, že spadne ze skály bylo tak pravděpodobné, asi jako to že ho sežere žralok.
,,Ne, nemám problém," pokrčil rameny a uchechtl se. Možná si jej Khan jen rád prohlížel? To by Raashimu nevadilo. Jemně se pousmál sám pro sebe a rozklusal se za vlkem.
,,Lovili jsme nějakou příšeru s vlkem, co o mně začal skládat jakousi baladu ne-" nedořekl, jelikož se před vlky zjevila Iris. Raashi se posadil na zadek a sledoval majestátní vlčici. Ta rychle promluvila cosi o smečce a zmizela. Písečný vlk se otočil na společníka a zasmál se. ,,my a smečka?"

Když jej Khan konečně zaměřil, Raashi jej sledoval jeho světlýma očima. Posadil se na okraj břehu a sledoval svého dobrého přítele. ,,Nápodobně." Zazubil se na něj, nečekal od jeho prvních slov nic jiného, než tohle. ,,Zatím jsem nechcíp, jak sám můžeš vidět. Nebo jsem tvoje fata morgana," ukázal mu bílé zuby v úšklebku. ,,Hm?" Když dokočil větu slovem poslyš, nastražil uši. Z Khanovy tlamy však nic nevypadlo. Jen stál naproti němu a rudýma očima jej sjížděl jako když šelma sleduje kořist.
,,Tak co je," nadzvedl obočí a ušklíbl se. ,,Ztratil jsi řeč?" Zastříhal oušky a hrábl tlapou v písku.

-> Poušť

To monstrum ztratil. Ztratil i Minkara a s ním i asi všechnu zábavu, ve kterou doufal. Písky jej zavedly k Oáze, kam také to monstrum směřovalo, ale těžko říct, jestli se tu zdrželo. K jeho překvapení ucítil i Khana. Jak dlouho jej neviděl? Jeho srdíčko lehce zaplesalo radostí, že zase uvidí starého přítele.
Seběhl písčitou dunu a sjel po písku až k oáze. Opravdu krásné místo, pomyslel si. Zašel pomalu k vodě a sklonil hlavu. Už byl v píscích dlouho. Doufal, že Minkar se neztratil pod peřejí písku. Byla by ho škoda, barda.
Konečně se jeho oči setkaly s Khanovými. Neopustil si úsměv, nebo spíše škleb. ,,Zdravíčko," řekl k němu a znovu se sklonil k vodě.

Raash se jen ušklíbl a švihl svým ocasem. ,,Jo, občas mám stejný pocit. Myslím že mě občas bohové trestaj," zazubil se a pokračoval v pronásledování stopy. ,,Třeba tím, že mi dávaj do cesty divný monstra. Ale aspoň o tom můžeš složit písničku," zašklebil se Raash, protože věděl, že přesně tohle Min asi udělá, ale neměl mu to za zlé. Možná jej bude opěvovat před jinými vlky, což by minimálně Raarovi zvedlo jeho vysoké ego. Přidal do kroku a rychle se hýbal po poušti, aby našel původce peří a bestii, kterou měl zdolat. Kdyby takové stopy našel sám, asi by se vydal pryč od nich, ale Minstrell... ten jej navezl do vlny hrdinství a Raash si chtěl dokázat, že hrdina je. Nebo minimálně, že je silný. A navíc, proč by se vyhýbal další adrenalinové zábavě?
Když už se stvoření přibližovali, písečný vlk mohl jen vidět změť barev, každopádně nestvůra zmizela za kopcem a on se jal jí následovat, až k místu, které ještě v poušti na Moisu neviděl - k Oáze!
-> Oáza

Raashi se podíval na svého společníka a ušklíbl se. ,,Je dobře, že víš, co chceš. Mnoho vlků to neví a zbytečně tápe," zazubil se Raash. Jemu veškeré milostné plety lezly už krkem, chtěl mít svatý pokoj. Pouze on, pár jeho věrných přátel a cesty za adrenalinem. Jak se zdálo, Min docela pumpoval jeho ego tím, že jej nazval hrdinou. Raashi přece byl statný vlk a co měl nejradši, bylo to, že jej někdo uznával a opěvoval jeho dokonalost. Proto se mu bard docela líbil. Švihl ocasem a pokračoval v cestě. ,,Možná přivede, možná ne. Život je v tomhle docela svině," uchechtl se Raash, spíše jen tak, aby maskoval bolestivé vzpomínky, která řeč o tomhle všem přinesla. ,,Hele, podívej," řekl najednou Raash, když se zastavil v ... něčí stopě? Pach to mělo zvláštní a celá tlapa mohla patřit, možná monstru? Už zase, pomyslel si písečný vlk. ,,A peří?" Natočil hlavu Raash. Ušklíbl se na černého vlka, jako by jej snad vyzýval, aby tohle šli prozkoumat spolu. Písečný neváhal a vydal se po stopách.. nečeho.

,,Jen do toho, na praktikování máme času dost a jak vidíš, kolem nás jsou jen písčité kopce," ušklíbl se vlk. Minstrell následoval moje Raashovy kroky a tak bezpečně prošli kolem mělkého písku, do kterého by jinak mohli zapadnout a zmizet z povrchu zemského. Už to vypadalo, že slunce zajde a začínala být trochu zima. Ne, že by bylo extrémní chladno, ale menší změna počasí tu byla, ale písečný vlk na tohle byl zvyklý a tak si s tím hlavu nelámal.
,,Mm, mluvíš až moc znale." Pousmál se Raash. Ano, rád by se k někomu vracel. Ale ne k někomu, kdo jej povede, zmizí a poté si něco začne s nepřítelem. Zradu Raashi neměl rád. Už vůbec ne dvojnásobnou zradu. ,,Ale přeju ti to, ať někoho takového najdeš. Jistě to bude šťastná vlčice. Minimálně tvoje písně ji snad budou bavit," zazubil se Raash. ,,Nekecal, ale nebyl jsem sám. Jenže kde ten druhej vězí, to netuším," pokrčil rameny a zašklebil se. Možná Wisse ještě potká.

Sledoval jeho mistrózní sjezd... a pád. Jen se ušklíbl a počkal, než se vlk zvedne a dožene jej. Nijak to nekomentoval, ač měl v zásobě pár kousavých poznámek. Ale to měl ostatně vždycky. ,,Vyrostl jsem tady, takže už jsem zvyklý na všechny věci, co pouště nabízí. Včetně sjezdů z kopců." Ušklíbl se a mávl ocasem. Raash se zastavil, jelikož si všiml mělkého písku před nimi. Zvedl tlapu ke svému společníkovu a ukázal na písek. ,,Tohle je ono. Nešlapej do toho. Obejdeme to, nechci tam zapadnout," řekl vlkovi a písek obešel velkým obloukem. ,,To jo, jen mít někoho za zadkem do konce života je.. nuda," konstatoval svou domněnku. Kdysi takový nebyl, ale to bylo, když měl lásku a vše, co chtěl. Teď byl dost skeptický ke všem těhle věcem. Možná by už raději žádnou vlčici nechtěl. Chtěl se poflakovat a pak jednoduše umřít. Možná klidně po boku Khana. S tím by dokázal žít po boku. Nad tou myšlenkou se pousmál. ,,Nejsem žádný hrdina. Ale když ti to dělá radost, klidně zpívej o čem chceš," zazubil se na něj Raashi.

Na jeho sarkastickou poznámku se jen ušklíbl. Vylezl na jeden písčitý kopec a chytil zrovna vlnu, takže spokojeně sjel dolů, ladně a s lehkým smíchem. Měl tohle rád. Už se blížil večer, takže i slunce pražilo na poušti méně. ,,Ani ne, já si tady vždycky najdu nějakou zábavu, až budeš chtít odejít a omrzí tě to tady, stačí říct," zazubil se Raash. Duny a pouště celkově představovaly pro Raashe domov, takže se jen tak nenudil.
,,Mmm, jakožto cestovatele bych tě tipoval na to druhé, ne na rodinný typ. Ale proti gustu, proč ne. Aspoň budeš mít vlčatům co vyprávět," ušklíbl se Raash a pokračoval v cestě. Sám vlčata mohl mít. Mohl. Kdyby svou těhotnou partnerku neposlal do pekla. ,,Nemusí tě to mrzet. Byla to mrcha," uchechtl se Raash, ač tím pouze skrýval svou bolest.
Šlapali dále teplými písky a slunce se už blížilo zapadnout, když Min začal zpívat. Nebo básnit. Raash ani nevěděl, ale vlk měl docela příjemný hlas. Zasmál se, nad jeho otázkou. ,,Jo, Raash," mrkl na něj a zazubil se. ,,Chtěl bys příšery? Abys měl o čem zpívat?" Uculil se písečný vlk.

Jedním zdravým okem si prohlížen Minstrella, který vypadal, že jej písek doslova unesl svou krásou. Raash se jen ušklíbl a švihl ocasem. Když jej popálil písek, jen se lehce uchechtl, poté nahodil svůj neutrální výraz. ,,V písku se pohybuj rychle, jinak ti to spálí tlapky," řekl jen a šel kupředu. Sám se rozhodl vyjít na jeden písčitý kopeček. ,,Jdi přesně kam jdu já a nešlápneš do něj." Odpověděl mu na otázku. No, upozorní ho, jistě. Nechtěl aby tam zahučel. Ne že by byli nějací super kamarádi, ale cesty se táhly bez společnosti a tenhle vlk byl ukecaný. Raash měl společnost rád, sám se nudil. ,,Jsem z pouště, původně. Takže táhle pláně písků jsou jednoduše... jednotvárné. Nikdy jsem si na nějaké krásy přírody nepotrpěl," odvětil písečný vlk. ,,Chápu. S tvým cestováním to je spíš asi jen na jednu noc, hm?" otočil se na něj Raash s úšklebkem. Ač, u něj to tak prakticky bylo taky. A.... moc se na nějaké vztahy sám neupínal. Hlavně ne na milostné. ,,Jedna byla, ale ta zemřela." Neměl k tomu co více říct, černý vlk jistě mohl postřehnout, že tohle nebylo téma, které rozebíral rád. ,,Jsem raději nezadaný, vztahy občas přináší až moc složitá rozhodnutí."

-> Zauber

Raash postupoval rychlým svižným tempem směrem do pouště. Viděl už z dáli, jak se travnatá pole mísí se suchou půdou a dále už byla jen a jen poušť. Když šlápl na horký písek, pocítil závan nostalgie. S lehkým úsměvem se vrhnul vpřed. ,,Mělké písky vypadají, jako by byl ten písek mokrý. Vypadají pohyblivě a taky že jsou - nejspíše proudí do nějakého podzemního komplexu, nebo prostě jen vypadají, že se do nich můžeš probořit. Jistě to sám poznáš, pokud na nějaký narazíme," řekl Raash znale a švihl ocasem. Už teď slunce bylo jistě pro jeho přítele velice otravné, přesto, Raash si to s jeho krátkou srstí užíval. Slunce mu bilo do zad a on se spokojeně procházel po horkých píscích.
,,To zní jako pěkná nuda, Minstrelle! Co tak nějaká akce? Pěkná vlčice a nebo něco podobného? Na to tě neužije?" Mávl Raash vesele ocasem, měl dost dobrou náladu. ještě nevěděl, k čemu mu černý vlk bude, ale alespoň jako zahnání nudy to šlo. Dobrá nálada číšila hlavně z návratu do písku a ze slunce, které měl tak rád.