Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kývl. V poušti strávil docela dost času tady. Hlavně tam potkal Zei. Kde ta asi vězela? No a pak taky Khana, jejího bratra. A osudového parťáka. A nebo možná něco víc? Raash nevěděl, co cítí. On tak obecně nikdy příliš nepřipouštěl lásku a tyhle divné city. Ne po tom incidentu... Zachmuřené myšlenky ho trochu rozezlily, no probudil ho vlkův hlas. ,,No jistě. Ale dávej pozor, duny jsou zrádné, tak našlapuj za mnou. Často jsou tam mělké písky, když si nedáš pozor na nohy, stáhnou tě do hlubin," pronesl Raash znale, přeci jen 90% svého života žil život pouštního psance. Už tady začínala být zima, sám by se asi do pouště také uchýlil. ,,No jistě. Mezitím, Minstrelle, povídej mi o svém životě před tím, než ses dostal do našeho světa." Pousmál se Raash. Potřeboval si o něčem povídat a většinou dle minulosti alespoň mohl odhadnout nějaký charakter. Ne že by teda ve vlkovi viděl něco jiného než snílka s milým úsměvem. I někoho takového po svém boku snesl. Nebyl dotíravý. Mohl se mu možná k něčemu hodit.

Poušť - přes kvetoucí louku

Na'arash byl trochu překvapený, že by snad vlk po něm chtěl něco jako průvod, ale asi mu to nevadilo. Bylo to jako s Khanem, ten taky chtěl provést po okolí. Vlk na něj sice působil moc mile, ale alespoň měl nějakou společnost, se kterou si mohl povídat. ,,Záleží co chceš vidět. Moře, poušť, hory, lesy?" Natočil hlavu na vlka a pousmál se. Byla pravda, že něco málo s Khanem prošli, než se úplně odpojil. Spokojeně mlaskl a švihl ocasem. Poslouchal vlka, zdál se mu možná až trochu poetický. Aspoň s ním nebude nuda, pomyslel si Raash. ,,Myslím takové, kdy se ti tají dech, protože nic necítíš. kde to všude smrdí zatuchlinou, kde cítíš jak ti jede mráz po zádech, kdy v tichu slyšíš i tok své krve. Takové místo, to je Temný les. Žádný ptáček, žádná veverka, nic. žádný pach, jen smrad, jako by tam byly jen samé mrtvoly a hrobové ticho." Popsal mu svůj první zážitek z Temného lesa.

Kdyby Raashi mohl číst vlkovy myšlenky, asi by se pousmál. S jizvou měl pravdu. Raashi nebyl žádná hodná duše, když na to přišlo. Dokázal zabít, nemilosrdně. Jenže to Khan odsuzoval. Možná by Raashi měl přehodnotit svoje chování a dosavadní činy - možná. Bohužel, písečný vlk ale myšlenky číst neuměl. Pouze se na vlka pousmál, byl rád že už konečně zavřel klapačku ohledně všeho toho kolem ostrova, takže to bral tak, že vyhrál. Ostatně, on vždycky musel ve všem vyhrát, byl už prostě takový. Spokojeně houpnul ocasem a zadíval se do vlkových modrých očí. ,,Tak vždycky je nejlepší poznat celý tenhle ostrov na vlastní kůži. Nedaleko jsou hory, přes ně se dostaneš k tomu Temnému lesu. Ale dá se přeběhnout. Pak je tam most a ten vede na druhou polovinu ostrova. Nebo je to jeden ostrov spojen s druhým, možná. Tak či onak, je to tam docela pěkné. Hodně jezer a tak. Vždyť uvidíš sám, jestli se tam vydáš," rozpovídal se písečný o svých cestách. ,,Mm, nejspíše poznáš. Je to opravdu mrtvé místo. Tiché. Kdo ví co vše v tom lese žije," zazubil se Raash. Měl adrenalin rád, asi se zase do toho lesa podívá.

,,Samozřejmě," řekl hrdě. I Khan tvrdil, že to byl ostrov. Nebyl teda všude, to ne. Ale na všech krajních místech, kde byl, moře bylo. A on byl přesvědčený tím, že je to ostrov. Víc to nechtěl rozebírat, už ho to dost štvalo, ale nedával to najevo. Nehodlal se hádat s někým, kdo tu byl sotva - možná - pár dní. Nebo tak. ,,Mmm, to zní zajímavě," řekl Raash na to, že obchodník měl nějaký skrývač pachů. No minimálně mohl zjistit sám, co ten vlk s vozíkem má za zboží. ,,Co já vím, proč to tu je tak magický, ale prostě je. Jinde jsem se s tím nesetkal, jen tady je toho až moc," říkal co viděl, ze zkušeností. Neměl potřebu lhát. Mávl ocasem a nasál pachy okolí. ,,S jedním vlkem jsme potkali nějaký monstrum. Byl to prý ochránce lesa, kterýho zaklel nějaký zdejší bůh. Strhli jsme mu masku a osvobodili ho. No ten les není daleko, ale je pěkně temnej a páchne jak mrtvola," odvětil Raash. Ani nevěděl, proč to vlkovi říkal. Když mu nevěřil, těžko ho přesvědčovat.

,,Je to velká země objetá mořem, takže je to ostrov," stál si za svým Raash a odfrkl si. Už ho to začínalo unavovat. Měl prostě pravdu, proč to ten vlk nedokázal prostě pochopit? Vydechl páru a už se o tom nehodlal dál bavit, jinak by se asi opravdu naštval a zrovna mile by se pak k vlkovi nechoval. ,,Mmm, jestli prodává něco dobrýho, tak se za ním asi pak zastavím," řekl jen tak mimoděk Raash a podíval se na nebe. Měsíc nabíral na intenzitě, měl pocit, jako by mu zářil přímo do tváře. Zabručel. ,,Ne, jiné vysvětlení asi ne. Magie je tu hodně. Vždyť i ty máš nějakou. Asi vodu, soudě dle tvých očí," dedukoval písečný vlk. ,,Tahle země je celá magická. Jak jsem říkal. Potvory, bohové a tak." Řekl jako by to bylo úplně normální. ,,Je tu toho hodně. Prý jsou tu i ledové pláně, ale já zatím byl spíše v pouštích a na místních loukách. A taky v nějakém divném podzemí. Je tu dost míst, který můžeš zkoumat," odvětil.

Asi by Raashimu připadalo zvláštní, kdyby mu vlk řekl, že se tu nedostal přes moře. jenže to on nevěděl, takže vlkovi nemohl k tomuto říci nic. ,,Pokud jdeš od moře, tak vidíš, že mám pravdu. Je to velkej ostrov," pokrčil rameny znovu a nenechal se odbýt. Prostě to byl ostrov. Tečka. Raash měl vždy pravdu. Ještě si vlka prohlížel zdravým okem a poté si sednul. Vydedukoval, že mu nejspíše nebezpečí nehrozí a vlk se prát nebude. Zastříhal ušima. ,,Vlk s vozíčkem, hm?" Natočil písečný hlavu na stranu. ,,Takového jsem nikdy nepotkal.. ale... díky za upozornění, asi," pokrčil rameny. Něco prodával? Možná by se to Raashimu hodilo. Mohl by toto vlka s vozíkem najít. ,,Většina mi říká Raash," odvětil jen, vlastně mu bylo jedno, jak mu bude říkat. Mnoho ho neoslovovalo celým jménem.

Vlk byl o trochu dál, Raash si udržoval určitý odstup. Většinou byli slabší vlkové jeho poskoci, ačkoliv... těžko říct, jestli byl slabý a nebo prostě jen moc milý. Vlk trochu poodstoupil, Raash cítil jakousi nejistotu a napětí, které z něj táhlo. Uchechtl se. Teď vážně neměl náladu na rvačky ani žádné tyhle věci. Byl spíše... trochu smutný. Ač by to nikdy nejspíše nepřiznal, chtěl si s někým povídat. Ač byl teda hodně vůči vlku odměřený.
,,Ano, ostrov. Můžeš se tu dostat přes moře... nebo... portálem, nebo tak něco. Jsou tu různý cesty. Jsou tu různý věci. Bohové a divný stvoření, celý tohle místo je až moc magický," rozpovídal se jen, jako by potkávání monster a jejich zabíjení byl jeho každodenní čajíček. Ne že by to monstrum, co s Wissem potkali, zabili. Spíš ho osvobodili. Ale to vlkovi neříkal. ,,Je to poměrně velkej ostrov. Sám uvidíš, jednou se k moři dostaneš." Raash pokrčil rameny, jestli mu vlk nevěřil, bylo mu to jedno. ,,Mm, Minstrell," kývl písečný hlavou. Nějaké až moc... zvučné jméno. ,,Na'arash," odvětil mu.

Slyšel v dálce cizí hlas, slova snad nerozeznal. Když se vlk vyřítil zpoza stromů, Raash nakrčil tlamu. Ne že by to moc v té tmě bylo vidět, ačkoliv tedy, měsíc svítil hezky a tenhle les tak celkově nějak magicky zářil. Píčitý vlk natočil hlavu. ,,Ha?" Zabručel nepřítomně a poté zdravým okem sjel vlka. Měl nějak moc veselou náladu. Raash by byl býval nejspíše vlka odpálkoval nějakou sarkastickou poznámkou, ale neměl jaksi náladu. Hlavně, možná by mu tenhle vlk k něčemu mohl být. Hlavně teď nechtěl být sám, nudil se a potřeboval nějakou zábavu. Vzhledem k tomu, že tady nebyl Khan, cítil hroznou nudu a byl i.. dost sám. Vážně ho jeden vlk takhle dokázal načnout? Sám sebe chtěl teď praštit. ,,Mm, zdravím," pronesl zadumaně a konečně se vyprostil ze svých myšlenek. Postavil se a slepé oko kopírovalo pohyby zdravého. Sledovla jej, jeho vzhled, postoj, chování. Byl na Raashe až moc přátelský. ,,Místní.. jak se to vezme. Něco málo už jsem tady na ostrově prošel." Pokrčil nezaujatě rameny.

-> laica mar (Pityas a Kvetoucí louka)

Raashi došel do jakéhosi kouzelného lesa. Nutno říci že měl docela nanic náladu. Slunce už dávno zapadlo za obzor, byla tma. Písečný vlk uviděl světlušky. Byl rád sám. Sedl si pod větší strom a pozoroval je. Na chvíli zavřel oči a nechal se unášet hudbou cvrčků. Byla to poměrně klidná noc. To se mu líbilo. Za celou tu dobu neměl ani chvíli klidu. Mohl přemýšlet o minulosti. Ne že by bylo moc dobrého, na co by mohl vzpomínat. Cítil se staře. Odfrkl si. ,,Pořád máš ještě jiskru, starouši," řekl si jen tak pro sebe. Podíval se kolem. musel docela uznat, že mu Khan chyběl. nějaká společnost. Khan byl podobný jako on. ,,Egoistický idiot," řekl tiše a uchechtl se. Přemýšlel, kde písečný vlk vězí. Raash nebyl tak zcela jako on. Měl rád pozornost, měl rád když se mohl předvádět. Ale Khan byl v duši... milý. Raash byl prostě zlý. Všichni v něm viděli zlo. A tak se z něj zlý vlk stal. Byl rád, když mohl někomu velet. Mít svoje poskoky. Teď chtěl jen společnost... bavit se s Khanem. Povzdechl si. Přemýšlíš nad blbostma, pomyslel si.

Raash šel kupředu tak, že ani nezaregistroval to, že ztratili Khana. Maličkou však za sebou stále cítil. ,,Pomalu a tiše, jakmile najdeš nějaký pach, stačí říct," pronesl Raash a švihl ocasem. Sám našel zajíce a pomalu se k němu blížil. Doufal, že jde vlče za ním. Když se však ohlédl, byla někde pryč. ANi Khan tu nebyl. Raashi se vrátil zpět, ale Khana neviděl ani necítil. Ani tu maličkou neviděl. Povzdechl si. Nebral to nijak zle, prostě se rozdělili. On měl samotu rád. Možná od Khana ho to trochu mrzelo, že prostě odešel, aniž by to řekl. Proč ho to mrzelo? Vždyť byl vlk samotář. Zavrčel, nejspíše sám na sebe a svoje pocity. S hlasitým výdechem se rozběhl pryč. Někam.
-> Zaberwald, přes Pityas a kvetoucí louku)

Raash se jen ušklíbl, když Khan pronesl, že si to má jít ulovit sám. ,,Jsem silnej a nezávislej! Navíc určitě lovím lépe než ty," zakřenil se a zasmál se. On se předváděl rád a ulovit něco, aby malá vlčice viděla jeho schopnosti? Skvělá věc. Ač Raashi neměl rád moc vlků, nebo spíše nedokázal ostatní vystát - byl zvyklý, že mu ostatní pochlebujou - Khan se stal jeho dobrým přítelem, ač to byla teda dlouhá společná cesta. Možná proto, že spolu mělo moc společného. A Corrine? Byla vlče a on vlčata měl rád. Nebyl na vlčata zlý.
Otočil se hlavou na ni a zašklebil se. Možná trochu vnitřně doufal, že na to počas lovu zapomene. A jistě si bude muset ten příběh trochu přikrášlit, jelikož to nebyla zrovna pohádka pro vlčata. Jeho příběh byl plný bolesti. Celá jeho minulost byla plná bolesti. Nerad se k tomu vracel. ,,Dobrá dobrá, jde se lovit," zahučel Raashi a nasál pachy okolí. ,,Myslím že tady teď už nic nebude, všechny zajíce jsme tím kecáním jistě vyplašili. Takže první lekce - musíš najít stopu. Nasaj pachy a řekni mi, jestli něco cítíš. Mezitím se všichni přikrčíme a ty mladá princezno, čmuchej a postupuj vpřed." udělil rozkaz, jak byl vždy zvyklý a sám se přikrčil, přičemž vedl celý jejich malý "vláček" vpřed. Sám pár stop cítil, ale starých. Jeden pach byl ale novější - jestli si jen Corrine všimne?

Když se Khan zmínil o dětech, Raashimu se vrátily nebývale bolestivé vzpomínky na jeho partnerku a jeho vlčata, která se rozhodla vychovávat s někým jiným. S nepřítelem. proti těm, proti kterým sama bojovala. Naklonil hlavu a jen se zazubil, aby tu bolest skryl. Podíval se na malou vlčici, která utrousila onu poznámku a uchechtl se.
,,Ale jistě, ty můj hodný vlčku," pronesl s jemnou dávkou sarkasmu a poplácal tlapkou svého přítele po hlavě. ,,Když myslíš," ukázal mu svůj jazyk se zuby a mávl ocasem. Byl asi první vlk, u kterého po dlouhé době cítil opravdu dobře. Možná to bylo jen dobré přátelství, možná něco víc, ale to si Raashi zatím nepřipustil. ,,Mm, taky mám hlad. Pomůžu vám, když už jsem vám to zkazil," zazubil se a podíval se na mladou vlčici. ,,Na´arash. Ale pro tebe princezničko, Raashi," mrkl na ni spiklenecky jedním zdravým očkem. ,,To je dlouhý příběh," prohodil tlapkou nad otázkou o oku. Dlouhý a bolestivý.

Přistál na měkkém, povalený Khan sebou chvíli cukal, chvíli vrčel, možná spíše z nemilého překvapení, no poté se převalil na bok a začal se smát. Raashi se ušklíbl, byl rád že nebyl jeho společník dotčen. Rád jej provokoval, docela ho bavily jeho roztomilé reakce. Poté se podíval na malou vlčici a pousmál se. ,,Jo, nevypadáš jako pouštní vlk." Čímž vyvrátil jakékoliv možnosti, že by Khan byl rodičem tohoto malého stvoření. ,,Dobře princezničko, jak říkáš," kývl na ni a zazubil se.
Poté se otočil na Khana. ,,Ale jo, docela ti to sekne. Byl jsi hodný a poslušný vlk a tak ti bohové dali něco na oplátku, hm?" Zašklebil se na něj. Když na něj Khan dlouho zíral, Raash natočil hlavu. ,,Co, mám snad na hlavě pavouka, nebo na mě prostě jen rád čumíš?" Sám si Khana ještě prohlédl od hlavy až k patě. Musel uznat, že vypadl dobře. Byl za takového společníka rád. ,,Corinne, hm?" Otočil se na vlčici. ,,Tenhle budižkničemu tě učí jak lovit?" Zasmál se Raash a uculil se na Khana.

-> Temný les

Raash konečně ucítil silnější pach svého známého a tak přidal do kroku. Když uviděl písečného vlka, zazubil se. Plížil se mezi trávou, za ním nějaké malé vlče. Raash nakrčil hlavu na stranu a pak se ušklíbl. Vítr nahrával jeho směrem, bylo navíc dusno, takže něco čuchat ve vzduchu bylo nejspíše pro Khana teď nemožné. Připlížil se z boku, tak, aby jej Khan neviděl. Poté na něj skočil a povalil ho na zem, kousek od vlčete co cupitalo za ním. ,,Lovec byl právě uloven," vysmál se mu do ksichtu a ukázal zuby. ,,Vypadáš nějak jinak Khane.. hmmm" natočil hlavu a prohlídl si žluté zbarvení. ,,Někdo tě pochcal?" Zazubil se. Pak se otočil na malé vlče. Možná by neměl být hrubý, ale jinak to neuměl. ,,To sis stihl udělat děti, nebo je tahle malá princezna ztracená?"

-> Přes luka ze Severních hor

Odplivl si, byl už unavený po celé téhle cestě a ještě mírně klimbal kvůli tomu divnému dlouhému spánku. Měl pocit, že spal týdny. Což byla vlastně nejspíše pravda. Uchechtl se a pokračoval. Pach Khana byl sice malý, ale přesto specifický a jednoduše jej následoval. Přeci jen, pachy v poušti bylo mnohem horší najít a proto byl jeho čenich dobře vycvičen na podobné nemilosti. Protáhl si tlapy a trochu zrychlil tempo, aby doběhl svého přítele. Na píscích bylo mnohem obtížnější se pohybovat, tady to šlo docela levou zadní. Když už byl na konci lesa, náležitě vydechl a pomalu přešel ten podivný hnusný most.

Laica mar, přes Temný les.