Příspěvky uživatele

Stále jsem bez jediného hnutí sledoval toho otce a když ke mně začal sklánět hlavu, srdce se mi rozbušilo do takových obrátek, že jsem měl skoro infarkt. Vlk mě ale jen čapnul a přenesl před sebe. Mátořivě jsem zamáchal tlapkama, ale nijak jsem mu nedělal problémy, protože jsem se víc bál, že vypadnu a z výšky spadnu na zem a natluču si. Bylo to vážně zvláštní. Na jednu stranu jsem byl strachy bez sebe, ale když se mě vlk dotkl, sepnul se asi nějaký spínač a pocítil jsem i něco zvláštního vůči němu, bylo to více méně pudové, ale bylo to tady. Vlk mě položil před sebe a já si všiml brášky, který jej podobně jako já držel za jednu z nohou, on si vybral přední. Pohodil jsem dvakrát ocasem, ale když jsem si všiml, jak vlk všechno sleduje. Posadil jsem se před něj, stáhl všechny přední pevně k tělu a obtočil si je ještě ocáskem. Jako sfingajsem zvedl hlava a koukal jsem nahoru na jeho hlavu, jako bych něco očekával. Byl jsem jím naprosto fascinovaný. Byl tak nějak zajímavý. Oproti němu mě černá vlčice vůbec nebrala, cítil jsem mezi námi něco zvláštního, jen jsem to nedokázal podchytit.
Když dovnitř vtrhla právě černá vlčice, měla sebou maso. Jasně jsem poznal tu typickou vůni masa, i když bylo zmrzlé. Zakručelo mi v břiše při pohledu na to jídlo, ale přeci jen nemělo takový ten chutný horký zápach čerstvě zabitého zvířete, takže mě to nelákalo tolik, jak by asi mělo. Můj pohled se opět vrátil na modrého vlka. Na rozdíl od ostatních jsem vyžadoval mnohem víc lásky od mamky a ta tu teď nebyla a já měl potřebu se asi mazlit, kdo ví, cítil jsem se nějak ztraceně tak sám. Bylo mi hrozně smutno, chyběla mi máma, byla tu ta černá donašečka jídla a pak ten fascinujícní vlk. Zakňučel jsem, abych si urval jeho pozornost a řekl mi, co mám dělat s těmihle smíšenými pocity. Bál jsem se ho, ale měl jsem nutkání na něj šmatlat - ale byl tak děsivý!

Oproti svým akčním sourozencům jsem se přeci jen rozhodl leže a jen jsem vyvaloval oči a sledoval co se děje. Modrý o mně projevil starost, jen jsem se stočil ještě víc do klubka, abych mu naznačil, že stále nechci, aby se mě dotýkal, nebo se jakkoliv přibližoval. Ocasem jsem si zakryl čenich, a mi doopravdy koukaly jen oči. Pak se odtáhl a sledoval, jak se oba vlci zapojili do jeho hry. Možná že jsem si to zprvu nechtěl připustit, ale ta věc mě vážně fascinovala! Sledoval jsem jak jezdí sem a tam a tam a zpět. Moje uši i oči se natáčely podobným směrem a zatímco se oba bratři vypravili přímo za věcí, já se rozhodl na to jít trochu opatrněji. Rozvinul jsem své tělo a opatrně se zvedl. Řekněme, že jsem začal pomalu plížit kolem dokola všech přítomných a stále sledoval tu věcičku. Na rozdíl od zbytku zlatých vlčat jsem šel pomalu a tak se mi povedlo ani jednou nespadnout. Udělal jsem něco jako půlkruh a stále ostražitě sledoval pohyby té věci. Několikrát kolem mě projela, ale já si počkal. Využil jsem situace, kdy byli ostatní nejvíce na lopatkách a pak jsem prostě skočil. Asi takhle - vůbec jsem se netrefil. Tu věc jsem doslova přeletěl, ale přeci jen jsem se do něčeho zakousnul. Otevřel jsem oči a zjistil, že jak moje malé tesáčky, ostré jak jehličky se zarývají do stehna modrého vlka a aby toho nebylo málo, malé tlapky s pidi-drápky část nohy pevně svíraly. Zvedl jsem oči a zděšeně hleděl na svou "oběť" opět jsem se zděšením nebyl schopný pohnout, takže jsem tam jen tak ležel, stále zakousnutý, držíc stehno, s očima vyvalenýma a srdce mi bilo, jako když jsem toho vlka viděl prvně. Hrudníček mi lítal sem a tam a já nevěděl co dělat a tak jsem prostě "zmrznul" a koukal na to obřisko svýma obrovskýma štěňátkovskýma očima.

To, jak se mi bráška smál mě samotného rozesmálo a zvedlo náladu. Do toho jsem zbystřel, že se vzbudil i poslední z nás. Začal jsem házet ocasem a měl jsem se k tomu se zvednout, ale moc mi to přes nafouklé bříško nešlo. Začal jsem máchat tlapkama, dokud jsem se nepřevalil celý a vyšvihl se na všechny 4. Narozdíl od Atroxe jsem se rozhodl pro trochu avantgardnejší styl přechodu a začal jsem podivně poskakovat jako kůzle. Hop, hop, hop, hop a rozmázl jsem se přímo před nim. Stále jsem vesele vrtel ocasem a přidal se do “dobré ráno brácho”-týmu.
Modrý vlk nás ale chvíli nenechal a zatímco se poslední probuzený sourozenc hrdinsky pustil do boje s modrákem, druhý zatoužil po slíbené hře s něčím malým, zářícím v jeho tlapě. Zvědavě jsem zvedl uši a intinktivně začal čenichat, co to je. No samozřejmě mi to nic neřeklo, ale donutilo mě to se vytáhnout nahoru, až jsem se musel přestat podpírat země předníma a začal panáčkovat. To se ví, že jsem se převážil dozadu a s hlasitým kvíknutím se uhodil do hlavy o tvrdou zem. Chvíli jsem v šoku ležel na boku a pak se začal zvedat. Chuť na hraní mě přešlo a tak jsem se jen stočil do klubka a trochu rozmrzele vstřebával bolest. Tohle místo bylo dost nebezpečné!

Vlk ani vlčice mě neuklidnili, důvěřoval jsem jen své rodině. Něco si mezi sebou povídali a já jen zaslechl jméno maminky, na naznačení toho, že právě tu bych tu uvítal jsem spíš než kníknul písknul, abych dal jasně najevo co chci. Když se na mě podíval brácha, přestal jsem zírat na modráka a černou a podíval se právě na něj. Vyšel jsem mu naproti, stále takový přikrčený, stažené uši a ocas. Dva kroky a zabořil jsem mu čelo do boku a otřel se o něj, jako kdybych si chtěl postěžovat, jak nešťastný jsem. Když se ale ozvalo slovo "maso" podobně jako brácha jsem zbystřil - hlava mi vystřelila nahoru, uši vyletěly do pozoru a i ocas se trochu odlepil od třísel. Cože?! Jídlo?! pomyslel jsem a vedle kručení Atroxe, jak jej vlk pojmenoval se jak ozvěna ozvalo i to mé. Přesto jsem nedůvěřivě na vlka koukal a neudělal ni o krok navíc jako můj brácha. Černá vlčice se zvedla a odešla - asi pro to maso - zvědavě jsem natočil hlavou do strany, abych viděl na "otce" a celý se vyklonil, abych viděl jestli už to maso má nebo ne. Nedošlo mi, že moje rovnováha s takovým vykloněním asi úplně souhlasit nebude, takže jsem přepadl na tvrdou zem. "Au," vyšel ze mě tichý citoslovec a trochu jsem se zamračil. Rozmrzele jsem zůstal ležet vyvaleným břichem a jen měl zvedlou hlavu, která ledovala tlapky, které dopustily to, že jsem byl teď na zemi. Trochu jsem sebou cukl, abych si lépe položil levou přední (protože jsem spadl na levý bok), šoupl si jí pod sebe a mezi tlapky položil hlavu a s líným zívnutím čekal na zmíněnou krmi.

Situace byla snad čím dál horší! Nejdřív se tu zčista jasna objevil oheň, ještě jsem s ním neměl moc zkušeností, přesto jsem ho ale znal. Hrozně jsem se lekl a vyskočil na všechny čtyři, čímž ze mě spadl i poslední kousek pláště maminky. Oheň mě doslova zhypnotizoval, koukal jsem, jak se plameny různě kroutí a střídají se barvy žluté - oranžové a asi rudé. Najednou ke mně a bráškovi ale přijal modrá hlava, která vypadala, že nás chce sežrat. I když jsem byl schovaný za bratrem, nebylo to dost bezpečné a já ihned uskočil a třemy podivnými skoky přeskákal plášť s třetím bráškou a namáčknul jsem se na stěnu úkrytu. Můj výraz mluvil za vše - naprosté zděšení. Oheň neoheň, celý jsem se dál strachy klepal, ocásek stažený mezi nohy, uši připláclé na hlavu a naprosto vykulené oči, které sledovali modrého vlka, jak chce sníst brášku. Tiše jsem opět kníkl a v tom nám vlk začal dávat ta jména. Bylo mi přiděleno Naxin, ale bylo mi to celkem k ničemu, protože sem vešla černá vlčice s podivně dlouhou srstí kolem krku a začala něco mluvit na modrého vlka, jenž se nazval "otec". Dál jsem se klepal div jsem neudělal loužičku. Žaludek se asi lekl taky a tak už mi v něm ani maličko nezakručelo. Co se to sakra dělo! Chci domů! Domů! Domů! Mami! volal jsem v hlavě stále dokola a z očí mi začaly stékat tenké pramínky slz, ne že bych úplně brečel, ale pod očima mi začaly vlhnout chlupy a tvořit si typické cestičky podél čenichu. Mamííí! volal jsem stále, ale ozývalo se jen vyděšené kňučení. Tihle vlci se mě nesmí ani dotknout, na útěk jsem byl hbitý dost a hodlal jsem se jim vyhýbat co to jen šlo.

Stále jsem strnule koukal na vlka před sebou. Neznal jsem pojem "otec" a má matka určitě není pryč. Možná nás často na dlouho nechávala samotné, ale vždycky se vrátila. Když si předemně stoupnul bráška, jen jsem zvědavě vystrčil hlavu zpoza něj a koukal na vlka. Nevypadl moc nadšeně z toho, že tu má takovéhle poklady, jako jsme my! Sledoval jsem jak mu spadla peříčka do očí a podobně jako bratr začal vrtět ocasem a zaujatě hypnotizoval něco, co je moje potencionální budoucí hračka. Když se však zbavil pírek v očích, opět jsem na něj uvrhl vyděšený pohled a už ani nevnímal, že se stále klepu. V břiše mi trochu zakňučelo, což bylo slyšet snad na celý úkryt, znovu jsem zakňučel a stáhl uši. Ne, že bych pocit hladu zažíval poprvé, ale neměl jsem ho rád. Stále jsem mlčky koukal na vlka, kterého jsem nechápal, jeho slova byla podivná a chtěl po nás divné věci. Fuj je on!

<<< Příchod z Yaloru

Myslím, že se mi zdál moc hezký sen, který rázem skončil, když domě někdo prudce dloubl. Jeho účel mě probudit se naplnil a jak jsem se lekl, vyletěla mi hlava zpod deky a vyplašené, vyvalené oči najednou zaostřily na modrého vlka. Plášť mě zakrýval jen z půlky, sjel mi do půlky zad a já tam jen seděl napůl "nahý" a koukal na vlka. Doslova jsem zamrzl a jen na něj koukal. Zatímco se bráška schoval pod plášť, mě začalo bít prudce srdce a jen jsem strnule koukal na vlka, jenž tu jako jediný s námi byl. Myslím, že byl vyděšený stejně jako já, no dobře, já asi trošku víc. Mami? pomyslel jsem vyděšeně, protože to jediné mě zajímalo. Své bratry jsem tu dobře cítil, ale ten cizinec mě znervózňoval. Tohle přeci není naše doupě! Pomalu jsem se zaklonil, jako by mi zadek a přední nohy přimrzly k zemi a já chtěl být i tak co nejdál od toho stvoření. Tiše jsem zakňučel a doufal, že už se nepřiblíží víc, nebo ještě lépe, že odejde. Znovu jsem zakňučel s úmyslem zavolat mamku ochránkyni a začal jsem se celý chvět, přesto jsem však stále strnule seděl a bez mrknutí koukal na modrého.