Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Near:
5% do síly

Aetas:
3% - rychlost, 2% - obratnost, 2% - taktika lovu, 3% - síly

Akce byla fajn, i když jsem zdržovala, nom...Určitě se domluvíme na další ;) :D

Já s Dexem jsme šli dál od Kávovníka, abychom jsme měli více soukromý, jenže v tom mě upoutal rudý měsíc jako má očka. Nechápala jsem co se děje a hodila to za hlavu...Tedy do té doby, než ze země vylezl nějaký vlk a nešel po ocasu Kávovníka. Zatřepala jsem hlavou, jestli se mi to jen nezdá, bohužel se mi to nezdálo. Co to sakra je? Zavrčela jsem na to, ale po mě, spíš ke mě šel duch vlčice.
Její čenich byl těsně u toho mého a to se mi rozhodně nelíbilo. „Co tu jako chceš?“ zavrčela jsem po ní, tak kdyby to nebyl duch, už už bych po ní skočila či ji tlapou zaryla drápy do obličeje, ale nebyla jsem tak hloupá, abych nevěděla, že je duch nehmotný.
I po Dexovi šel nějaký duch, což jsem neřešila, chtěla jsem si zachránit svůj zadek. „Ne, já si pomůžu sama, díky,“ řekla spíš k sobě, ale zaslechnout to mohl.
Upřeně jsem se koukala na onu vlčici a přemýšlela co po mě asi chce, jenže jsem na nic nepřišla, i když pár nápadů jsem měla.

TA zfetovaná veverka mě dostala. „Hah, Dexík má pravdu - jsi zfetovaná veverka,“ zasmála jsem se a zamávala ocasem. Fajn, taky se upravuju, ale ne pořád. „Za chvíli ten ocas nebude tak chlupatej, když si ho budeš pořád olizovat, chlupy ti na něm vypadaj a budeš mít lysá místa, jak zfetovaná vypelichaná veverka,“ ušklíbla jsem se a pokývala hlavou na to, že bude mít Kávovník vlčata s ocasem.
„Jinam? Klidně, ať máme soukromý, že? Tady ten úchylák by se na nás díval, ještě by se uspokojil a neboj se, opravdu ten vlk není můj partner a i kdyby byl, tak bych si to dokázala zařídit sama,“ mrkla jsem na něj, zvedla se ze země, pošimrala Dexe na čenichu a ladnými kroky jsem se odebrala pryč a také nezapomněla pořádně zakroutit mým pozadím.
„Nemusíme jít z tohohle místa pryč, stačí někam do vysoké trávy či křovíčka a stačí to,“ zasmála jsem se a pohodila hlavou.

Dex s Kávovníkem se pořád dohadovali, jen jsem nad tím protočila očima a mrskla ocasem. Ach ty sourozenci. Já měla co říkat, se Shy jsme se taky dohadovaly, ale to nikdo nemusí vědět, že?
Dex ušpinil Kávě ocas a musela se zasmát. Nešlo si nevšimnout, že o něj tak pečuje a on mu ho ušpiní. „No...Kávovník nejspíš vlčata mít nebude, tak se stará o ocásek, jako tatíček, že?“ zasmála jsem se a koukla na Dexe, který si ke mě sedl a přemýšlel co se mnou. „To nevím, dělej si se mnou co chceš..Teda skoro co chceš,“ ušklíbla jsem se a pohodila ocasem. „Jo, úžasná jsem a to jsem mě nepoznal ještě víc do hloubky,“ mrkla jsem na něj a jemně mu olízla ucho. To jsem uměla. „Tebe klidně a toho Kávovníka? Ještě bych měla nějakou pohlavní chorobu, ne? To opravdu ne, díky,“ zasmála jsem se a koukla po Kávě. Určitě bych byla něčím nakažená, to jsem nechtěla. „Tak, nemusím tě znásilnit, že jo, můžeš i dobrovolně,“ zajiskřilo mi v očích a musela se pousmát.

Po chvilce ticha se Kávovník ozval. „Co by jako měl prokouknout?“ koukla na něj s překvapeným výrazem, částečně nechápavým, "nevěděla" jsem o co se jedná a co tím myslel.
Po chvíli se Dex vrátil i se zajícem pro Kávu. Jen jsem se na něj uraženě podívala a nadechla se. „Klidně můžeš, stejně nevnímá. A jo my se taky jenom potkali. Kdybych s ním něco měla, tak bych byla s ním a nevrčela na něj, ne? A že si nás viděl, to nic neznamená, já vás dva taky viděla a můžu říct, že vy dva jste úchylní vlci, co se spolu slézají, hm?“ probodla jsem ho pohledem a mrskla ocasem. Co si jako myslel? Že mě někde s někým vidí a já hned s ním jsem? No toto! „Jak ti to mám jako dokázat, že s ním nic nemám? Mám tě tady, teď a hned znásilnit či co?“ prskla jsem po něm a obrátila se k ni zády.
Štvalo mě to, ale přece jsem měla převahu - byla jsem silnější - bude dělat problémy, udělám mu jizvičky. Zlomyslně mi zajiskřilo v očích.

Kávovník jen mlčel a to se mi líbilo. Mírně jsem zamávala ocasem a koukla na Dextera. Sedla jsem si kousek od něj a koukala se na něj. Nebyl něčím výjmečný, černý vlk s tmavými místy a zelenýma očima, za to já červené znaky, přívěšek...
Nakonec mě odmítl. „Co? To myslíš vážně? Ty mě vidíš s někým jiným a myslíš si, že jsem zadaná? Ach ty předsudky, že ano? Já ho jen potkala, ještě s mou sestrou, která poté odešla a já šla také pryč, moc ho ani neznám,“ vysvětlila jsem mu a velmi přesvědčivým hlasem dodala, „já se jen tak vázat nechci, víš? Spíš si chci užívat,“ mrkla jsem na něj a omotala si nohy ocasem.
Měl pravdu, byla jsem zadaná, jenže...Nejspíš to bylo unáhlené, neznala jsem se s ním nějak moc dlouho, ale prostě mě něčím okouzlil... Tak to ukonči! Řekl mi hlásek. „Ale?“ zeptala jsem se a nevěřícně se na něj koukla. Šel něco ulovit tomu jeho bratrovi. Čekala jsem, než přijde, třeba jsem byla tak přesvědčivá, že si to rozmyslí.

„Ale, ale, nevztekejte se sloní lejno," zasmála jsem se a pohodila hlavou, co si to jako dovoloval? Zmetek malej,kávovej.
Vlk po něm skočil a to se mi líbilo, chtěl, aby jsme si povídali jen my dva, škoda jen, že netušil, že toho můžu zneužít, ale zatím jsem ho nechala ať povídá, ještě jsem si to mohla promyslet, jak ho využiju.
„Ach ty bývalky, že? Všechny blbé...Jen já jsem dokonalá," zasmála jsem se a otřela se hlavou o jeho bok. Bylo to zajímavé, nikdy jsem vlka, který by jen tak začal flirtovat jsem nepotkala. „Já ani nevím, prostě jsem přišla, zranila pár vlků, jinak pohoda," pousmála jsem se a koukla na Kávovníka a ušklíbla se na něj, možná něco tušil, možná taky ne, ale to mi bylo celkem ukradené.
Pak se zeptal, jestli jsem nebyla u té zátoky. „Ano byla, ale teď jsem tu s tebou, jen s tebou...Páni Dexter to zní velmi vznešeně, já jsem Near, tak zní jméno mé," pochlubila jsem se mým dokonalým jménem a vypnula hruď, takové jméno nikdo neměl, tak dokonalé jméno. „Co chcete dělat?" řekla sladkým hláskem a protáhla se.

Z mých myšlenkových pochodů mě odtrhl ten Kávovník. „Já nevím, kdo tu vypadá, jako by ho pokálil slon,“ uchechtla jsem se a dál Kávovníka neřešila, proč taky, když tu byl někdo, kdo se uměl chovat k vlčicím, tedy abych to uvedla na správnou míru -- k nejúžasnějším, nejkrásnějším a nejlepším vlčicím, jako jsem zrovna já.
Mírně jsem pohodila ocasem a vlka si změřila pohledem, nevypadal zle a choval se ke mě slušně. Hm...mohla bych toho využít, ne? Nem mě nevnímá, tak bych se mu mohla pomstít, co? Zauvažovala jsem a přistoupila k němu blíže. „Děkuju ti,“ řekla medovým hláskem a zamračila se na Kávovníka, prý všechno snědl. Ubožák! prskla jsem si a dál Kávu ignorovala.
„To je v pořádku, já se když tak o něj postarám sama,“ věnovala mu úsměv a obešla ho a schválně mu pošimrala nos mým černým ocasem. „Žádné důvody? Doopravdy?“ otázala jsem se a probodla Kávovníka pohledem a na Černého jsem se sladce usmála. Měla jsem ráda takovéhle hry a ze srdce jsem je milovala.

Tak jdu i s Ner ^^

<<< Tichá zátoka

Celkem rychle jsem se dostala na tu louku a rozhlédla se kolem. Nasála jsem vzduch a ucítila dva neznámé pachy a rozešla se za nima. Ladně a elegantně jsem šla k nim. Jeden vlk byl šedý a zelené oči, druhý kávový s bílým pruhovaným ocasem a bílýma nohama, oči byly světle modré. „Zdravím pánové,“ řekla medovým hláskem a při tom vycenila zuby, nechtěla jsem, aby si mysleli, že jsem nějaká přátelská vlčice, což ani nebyla pravda.
„Co tu vlastně pohledáváte?“ přivřela jsem oči a všimla si potravy na zemi, delší dobu jsem nejedla a hlad jsem měla. Pomalu a nenápadně jsem se přiblížila k masu a když to nejméně čekali, tak jsem si utrhla celkem pěkný kus, i když to nebylo to nejlepší co tam mohlo být, to už snědl, ale měla jsem hlad, takže jsem byla ráda za cokoliv. „Děkuji hoši,“ zasmála jsem se a posadila se na zem a začala si čistit srst.

//Se přidám, pokud nevadí :D

Nemesis nevnímal, netušila jsem proč a i když to z povrchu nemohlo být vidět, tak mě to mrzelo...Tiše jsem si povzechla a zvedla se ze země. Moc jsem nechápala co s ním je, normálně se vybavoval a najednou ne? Naštvaně jsem mrskla ocasem a zavrčela. Se na tebe vykašlu! Prskla jsem po něm a poklusem sem odešla, naštval mě, takže to měl u mě blbý.
Byl už podzim, brzy bude zima. Super a všude bude vidět má černá srst, nádhera! Zavrčela jsem a rozeběhla jsem se napříč lesem a až jsem v dáli zahlédla nějakou louku.

>>> Bull Meadow

Děkuju Att, já pokračování rozhodně chci ^^
Procenta:
Do každé 6% :)

//Nebyl Cinta náhodou na Bull Meadow? Jak může být najednou tady?

Tak nesu Vám vyhodnocení soutěže, která se ujala, takže bude i pokračování ^^

Zúčastnilo se 11 členů (Lestat, Casper, Sisi, Cinterion, Shy, Aristor, Hollyleaf, Rain, Yleine, Trion, Attila)

Správné odpovědi:
1. Yleine
2. Cinterion
3. Trion
4. Aetas
5. Hollyleaf
6. Lestat
7. Aristor

Všichni byli na 1. místě kromě: Sisi (6/7), Cinterion (6/7), Yleine (6/7).
1. místa získávají 10 KŠM
2. místa 9 KŠM

Děkuji moc za účast ^^

//Nevinně se usměje. Nechci do toho kecat, ale první den? To asi hele ne, musíš to brát podle počasí. Jeden herní den, jsou čtyři reálné, takže to bude víc :)