Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH, ISOGAI
4

Isogai mohla v tváři vlka rozeznat svého otce (myslím že jsi to tak chtěla). Ten se na ni jen pousmál a posadil se. ,,Částečně jsme rád, že tě vidím. Na druhou stranu mě tohle děsí." Řekl pochmurně a prohlédl si ji od zhora dolů. ,,Já tě tady nezavedl. Nevím jak ses tu dostala. Co si pamatuješ?" Otázal se vlčice a rozhlížel se kolem, jako by snad čekal, že je zde někdo napadne, nebo se stane nějaká další divná událost.

,,Navždy, nevím. Jistě bude způsob, jak se odsud odstat, ale musíš mi říct, co si pamatuješ. Chci ti pomoci." Řekl jí mile a pomalu vstal. ,,Pojď." Řekl jí prostě a rozešel se nějakým směrem kupřeud. kdo ví, kam ji vedl. Byl však její jediná světluška ve tmě.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 5

,,Skřeky a úzkost, to zní jako špatnej horor kluci," zazubila se jen. Ach kdyby naivka věděla, co jí ještě s těmihle dvěma čeká za šílenou noční můru, jistě by tak ironická a naivní nebyla. Vzhledem k tomu že byla mrtvá, tak jí to mohlo být asi jedno. ,,Duše?" podívala se na vlky a posadila se, přičemž se dívala do prázdna a přemýšlela.

,,Víte, ono to funguje takto - když vaše tělo zemře, vaše duše se přenese do světa mrtvých a stane se z ní duch - to jsem třeba já!" Výskla a projela si Vidara i Enzoua od shora dolů. ,,Každopádně když vyjmete duši a nezabijete tělo? Tělo funguje, orgány fungují, mozek funguje, známe to. Ale duše... naplňuje takovou tu prázdnotu v těle. Jestli vám někdo vzal duši, pravděpodobně vás přenesl sem. A dokud ji nenajdete, nejspíše tady zůstanete." Tohle byla její skromná dedukce a dá se říci, že byla poměrně přesná. Jenže, kdo jejich duši mohl vzít? ,,Teď vám moji drazí ještě zbývá zjistit, kdo ji vzal. A kde ji najdete." Pokrčila rameny. Měli by si jistě pospíšit, čas běží rychle.

TANEC - Rýdie + Mireldis
7

,,Umřel jsem na nějakou nemoc, co mi zaplavila průdušky. Moje partnerka se mě snažila vyléčit. Měli jsme čtyři vlčata, o které jsem se staral. Chodil jsem lovit, sněhu bylo až po krk. V té době to byly zlé časy, málo potravy, hlad... No a potom jsem ulehl, do horeček, hladu, kašle. A pak jsem se objevil tady. Zdá se, že partnerka přežila i s vlčaty. Ale naposledy jsem je viděl před dvěma roky. Našla si jiného a je šťastná," zadíval se do prázdna smutně, nechtěl už sledovat její štěstí, byl rád, že je o všechny dobře postaráno. Cítil se, že zklamal. ,,No, proč vám to vůbec vyprávím... Pojďte."
,,To já nevím. Někteří tihle vlci ve světě mrtvých objevili spoustu zvláštních předmětů. Někteří se snaží neustále dostat do světa živých a sabotovat jiné. Ale vzhledem k tomu, že máte živá těla, moc bych na to nesázel." Pokrčil rameny, moc ho zlí vlci nezajímali, moc jich nikdy nepotkal a i když, neublížili mu, jelikož byl duch. Ale ony, ony byly stále naživu.

Když Rýdie zvolala na vlčici, ta se otočila. Zdálo se, že celá její hlava byla jen kostra. Jako by jí zaživa někdo urval hlavu. Azzer ani nestihl říct Mireldis, kam je vede, když vlčice přišla blíže. ,,Duše? Neviděla. Neviděli jste vy moje vlče?" Natočila se na ně. ,,Někde jsem jej ztratila!"

//Pokud se rozhodnete vlče hledat, prosím popište podrobně i to, jak jste jej našly. Pokud ne, prostě vlčici obejděte, je to na vás, je to "vedlejší úkol". ^^

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 5

,,Huh? Ne, očividně máte ještě živý těla, divný," zahuhlal jen a povyskočil. ,,Dlouho jsem neviděl živej svět! Voní kytičky pořád stejně? A co králíci, máte rádi králíky?" Ptalo se vlče a poskakovalo kolem, poté se zastavilo a rozešlo se pomalým krokem pryč. ,,Pojďte, pojďte!" Hulákalo a poskakovalo směrem dopředu, jako by ignorovalo fakt, že oni tady úplně nepatří. ,,Uh, chcete odejít? Tak brzy? Ještě jsem vám neměl šanci to tady ukázat! Pojďte, jistě narazíte na něco, co vám pomůže se dostat domů." Ne že by je tady vlče chtělo zdržovat, ale bavilo jej být tady. Ve světě mrtvých moc neměl šanci vyrůst, takže jeho mentalita pořád byla na úrovni vlčete, ač tady byl déle, než byl například Vino na světě.

Najednou se nad vlky objevil stín. Zvláštní pištění a smích, který znali již z tunelu se zase ozval a paralyzoval tentokrát i malé vlče. Neviděli nepříteli do obličeje, jelikož měli co dělat, aby neohluchli z toho nechutného vrzotu, přivírali oči a snažili se uši zakrýt tlapama. ,,Zahrajeme si? Hru na život a na smrt?" zaskřípal, jako když křída skřípe o tabuli. Když lehce nadzvedli hlavy, všimli si, že vlk třímá v tlapě něco, co jim bylo blízké - jejich duše. Divný stín měl tvar vlka, místo hlavy měl však kostru. ,,Tam, kde voda mrtvá zdá se býti, vaše duše uchopené v síti," zahuhlal vlk a potom... potom vše ustalo.

Tanec mrtvých, Lucian
5

,,Ráda ti pomohu, Luciane," pronesla Trella s úsměvem. Snažila se být milá. Svět mrtvých byl nepříjemné místo, nebo alespoň pro ni. Tak či onak brala své povolání vážně. ,,Víš, nastalo období, kdy se náš svět prolíná se světem živých. Možná nějaký duch utekl odsud a duši ti ukradl. Ale jak ji najít... to opravdu nevím," špitla a zadívala se kolem, jako by měla pocit, že je někdo sleduje. Unaveně zamžourala očima na Luciana a pokračovala dál v cestě. ,,Jsem jistá, že se jistě objeví nějaká stopa." Snažila se Luciana povzbudit.

Když se zastavili před jeskyní, Trella se podívala na vlka vedle ní. ,,To opravdu netuším. Měli bychom to prozkoumat." Když vstoupili do jeskyně, uviděli tam vlka. Svítil také, avšak přes hlavu měl bílou kostru a jeho oči zářily. Lucianovi připadaly nebezpečné a známé, i Trella zamrzla. Najednou se od vlka ozval ten divný, paralyzující smích. Něco třímal v tlapě. ,,Jaká pěkná duše," zapištěl, až to Lucianovi rvalo uši. Když spatřil to, co bylo jeho, v náručích vlka, pocítil zlost, ale byl paralyzován tím podivným řezajícím smíchem. ,,Zahrajeme si hru? Na život a na smrt!" Řekl řezavým hlasem, jako by zuby skřípaly o sebe. ,,Mrazivá hora, svůj prostějšek volá! Tam duše leží, někdo ji střeží!" Zazubil se a najednou.. vše ustalo. Byl pryč a v jeskyni byla jen tma. Jediné světlo vydávala Trella.

TANEC MRTVÝCH - Loki + Rhodie
4

Vlčice se na Rhodii otočila s pohledem "nepovídej" když řekla, že tu nemají co dělat. ,,Upřímně? Já jsem jen průvodce. Provádím mrtvé vlky po světě mrtvých. Nikdy jsem neviděla, že by tady byli živí vlci," zamručela lehce nakrknutě, jelikož jí vlci už trochu otravovali. Sama měla unavené oči, zdálo se, že na tomhle místě nebyla žádná zábava. A ona už chtěla mít pokoj, od tohohle všeho.

Nejednou nad nimi proletěl divný stín. Najednou Loki i Rhodie uslyšeli ten známý, děsivý smích. A v uších jim začalo pištět, jako by někdo trhal myš zaživa. Nesnesitelné pištění je nutil zakrýt si uši tlapama a zářivá vlčice se přikrčila k zemi, v děsivém úleku. ,,Nehledáte něco?" Zaskřípal divný stín ve smíchu. Všichni tři vlci se krčili u země, přivírali uši v bolesti, z toho nechutného pískání. ,,Dušičky, duše, kdepak se vám ztratily?" Chichtal se pískavě divný stín. Nemohli vidět přesně ono stvoření. ,,Zahrajeme si... hru? Na život a na smrt?" Tázal se, ale jako by vlci neměli na výběr. ,,Duše duše, kdepak jsou? Tam, kde smrdí to spáleninou!" Se smíchem pak stín zmizel a s ním i divné pištění.
Zářivá vlčice se narovnala a ve strachu těkala mezi dvěma vlky.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
5

Světluška poslouchala Xandera a jen přikývla. ,,Tyto dny se svět mrtvých začíná prolínat se světem živých. Někdo se možná dostal do vašeho světa a sebral vám duši," pronesla spíše zamyšleně. ,,Tak či onak si myslím, že se vše brzy vyjasní." Pokrčila rameny a sledovala oba vlky. ,,Víte, kolují zde historky. O jednom vlku, který zde žije už od pradávných dob. Šílenec, který nikdy nenalezl klidu. Kradl vlkům duše aby podpořil svou sílu a duše jedl. Ty se pak dostaly do věčného zatracení." Vlčice nevěděla, zda je povídka pravdivá, ale byla velká šance, že s takovým vlkem mají co dočinění.

,,Duše je složitý pojem. Je to nějaký kus vás. Bez něj nemůžete být živí. Proto jste zde. Nikdo nezabil vaše reálné tělo, ale tím, že vám vzali duši, jste uvěznění zde." bylo to možná trochu složitější, ale jistou logiku to dávalo. ,,Pokud tu duši nenajdete, pravděpodobně tady budete uvěznění navždy." Popohnala je dopředu. Procházeli kolem jezera více do lesa.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 7

,,Ale ano, přišel. Viděla jsem jej, jen... poté jsem se dostala tady. Tam kam jsi šel ty, tam jsem šla i já. Byla jsem pořád s tebou, dostala jsem se s tebou na Mois Gris. Ale tady je svět mrtvých úplně jiný. Byla jsem však ráda, že jsem mohla aspoň částečně sledovat tvou cestu, než jsem se jala tohohle úkolu, doprovázet mrtvé." Celé tohle cestování mezi světy bylo zvláštní, přesto to Taylorovi muselo stačit jako odpověď.

,,Hele, můj meč laskavě vynech," odvětila mu s úšklebkem a sledovala vlče. Poté se vše seběhlo tak rychle. Star skoro až nechápala, proč o tom Taylor vtipkuje. Jediná, kdo momentálně byla alespoň schopná je odsud dostat, byla asi Zei. Star se natočila k ní.
,,No, na jedné skále je bílá deska. Vzpomínková deska, která čítá jména vlků, kteří zemřeli na Moisu. Možná bychom se měli vydat tam?" Zapřemýšlela Star, no rozešla se a vedla vlky pryč.

TANEC MRTVÝCH
Xere + Nusa
2

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Znepokojivé však bylo, že byl mrtvý.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH
Ahvaryan a Zinek - 4. post


Zinkovi mohlo rychle dojít, že magie ve světě mrtvých tak nějak nefunguje. Smrad z tunelu už tak nějak vyprchal a oni se mohli konečně pořádně nadechnout. Vlčice si je prohlížela, když však Zinek promluvil, zamračila se na něj. ,,Proč bych tě měla žrát, když jsme mrtvá?" Odsekla mu nyní trochu napruženě, přesto se však hodila do klidu. Reakce obou vlků jí nijak nepřekvapovaly. Vlčice nehýbala tlamou, bylo to spíš jako by vlkům někdo mluvil přímo do jejich hlavy.

,,Já od vás nic nechcu. Otázka je spíše, co vy budete chtít ode mě," odvětila vlčice a zadívala se kolem. Oni nezářili, jako ona. Mohlo jim dojít, že jistě nejsou na Moisu, nebo alespoň ne takovém, který znali. ,,Očividně vám došlo, že tady nepatříte. Toto je svět mrtvých. A vy jistojistě mrtví nejste," uchechtla se jemně a pomalu se rozešla pryč. Nejspíše by ji měli následovat, pokud se nechtějí ztratit v černočerné tmě.

Oběma vlkům se najednou něco rozeznělo v uších. Jako by jim přímo do bubínků pískala varná konvice. Nutilo je to tlapakami si uši zacpávat. ,,Kde je máte? Kde jsou vaše duše?" SMál se znova ten hlas. Ten hlas z tunelu. A potom zmizel. Stejně jako divné pištění.

,,Jdete, nebo ne?" Hulákala na ně vlčice, která už byla několik metrů před nimi.

Tanec mrtvých - Khan + Pollux
2

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlčice. Znepokojivé však bylo, že byla mrtvá.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

Tanec mrtvých, Lucian
4

,,To já nevím. Možná si neudělal nic." Pokrčila vlčice rameny a vedla Luciana tmavými horami dál. Jediným pořádným světlem kolem zde byla ona, zářila ve tmě, na rozdíl od Luciana. I vlci, kteří byli kolem, zářili. Jako duchové, bloudící dušičky, které ztratily svá těla na zemi. Byli mrtví, v hlíně. ,,To chápu, ani já jsem nečekala, že potkám živého vlka. nebo spíš, živé tělo. Hádám, že proto jsi ve světě mrtvých. Tvá duše opustila tvé tělo." Sledovala Luciana upřeně a přemýšlela. ,,Nevím, kdo ti to mohl udělat. Jsem Trella." Pronesla mimoděk a pokusila se o úsměv.

,,Co si pamatuješ naposled? Viděl jsi něco? Slyšel jsi něco? Něco co by tě mohlo dovést k tvé duši?" Tázala se jej, mezitím co procházeli tmou. Kolem bylo několik mrtvých vlků. V dálce viděli malou jeskyni a z ní vycházelo divné světlo. Luciana to k ní táhlo, ale Trella cítila něco zvláštního. Bylo však na Lucianovi, dza se tam rozhodne jít.

TANEC - Rýdie + Mireldis
6

,,Rýdie a Mireldis, hm?" Podíval se na obě vlčice s lehkým úsměvem a znovu zachraptěl, jako by chtěl vykašlat nějaké zaskočené sousto. Azzer poslouchal jejich rozhovor, ale zdálo se, že spíš přemýšlel. ,,No, zlých vlků je tu habaděj. Tradují se různé povídky i ve světě mrtvých - o vlkovi co zabíjel bezbranné a jejich duše poté jedl. Tyhle duše propadly nekonečné věčnosti a nikdy nenalezly klidu." Znovu zachraptěl, tentokrát hlasitěji. Očima těkal po okolí, jako by čekal, že se snad objeví někdo, kdo by je mohl ohrozit.

,,I já jsem vlastně duše. Moje tělo je mrtvé. To vaše nezemřelo, ale o duši přišlo. A ta je teď tady. Nemá živou formu, jelikož jste stále naživu, jako prázdné schránky. To vás zřejmě přeneslo sem. Hádám. A jestli duše nenajdete, vaše tělo také zemře. A vy budete jako já. Duše chodící po světě mrtvých." Pokrčil rameny, byla to čistá dedukce. Vedl je tmavým lesem, když se před nimi objevila vlčice. Byla otočená zády k nim a také něco šeptala.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 4

,,Já? Já jsem Siria," řekla mile vlčice bez ocasu a jemně jím švihla, kostřička se jemně pohla. ,,Co jsem? No... průvodkyně. A jestli myslíš jako obecně, jsem vlčice. M-R-T-V-Á vlčice," vyhláskovala mu to ještě a lehce nadzvedla obočí, přičemž se uchechtla. Narážku na ocas nějak přehlédla bez jakékoliv poznámky a jen si vlky prohlížela. ,,No, to bych ráda, ale... já nemám tušení jak." Očima těkala mezi dvěma vlky.

Jemně mlaskla, popošla a snažila se šáhnout Vidarovi na čumák, přičemž její tlapa projela jeho nosem jako když nůž projede máslem. ,,Nikdy jsem neviděla živé vlky ve světě mrtvých. A hlavně, kazíte mi práci! já mám provázet mrtvé a ne vás!" Zanadávala naoko uraženě, vůbec jí nevadilo, že tyhle dva vlky dostala na starost, přesto netušila, co má s nimi dělat. ,,Co si pamatujete naposled, hm? Možná se mi podaří vám pomoci, ale musíte spolupracovat," koukla se vlkům do očí a švihla svým pseoudo ocáskem.

TANEC MRTVÝCH – Dante + Korren
Post 2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlčice. Znepokojivé však bylo, že byla mrtvá, kus jejích zad byl vyrván a vlci si mohli všimnout kusu páteře

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?