Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  16 17 18   další » ... 39

Tanec mrtvých, Lucian
3


Vlčice vyběhla z tunelu a Lucianovi nezbývalo nic jiného, než vyběhnout ven za ní, než jej dožene nekonečná tma a nebo cokoliv, co v ní číhalo.
Když překonal konečně vyšší výstupek, který jej vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechl čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl mu na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byl svobodný. Ač tedy očekával jistě jiný pohled, než se mu momentálně naskytl. Celé hory měly jiný dojem. Takový divný, mrtvý. Opodál bylo pár vlků. Také vypadali mrtvě. Byli mrtví.

Neznámá, co jej z tunelu vyvedla, stála opodál. Usmívala se, vypadala mladě a mile ,,Nejsi mrtvý. Něco ti ale chybí." Konečně Lucianovi odpověděla na otázku. Nesvětélkoval jako ona. "Jsi ve světě mrtvých. A odsud není úniku," hlesla. Lucian mohl pocítit... divnou prázdnotu v jeho těle. Něco bylo špatně.

TANEC MRTVÝCH - Akiko + Vintorez
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Znepokojivé však bylo, že vlk byl mrtvý.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH, ISOGAI
3


Když vlčice překonala konečně vyšší výstupek, který ji vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechla čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl ji na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byla svobodná. Ač tedy očekávala jistě jiný pohled, než se ji momentálně naskytl.

Salt, který se předtím zdál docela příjemný, byl zářivě modrý, avšak vše kolem něj bylo mrtvé, ponuré a tmavé. Jediným zářivým bodem, který Isogai viděla, byl vlk před ní. Ten, co ji vyvedl z tunelu. Nyní si jej konečně mohla prohlédnout. Zjistila, že jí je povědomý. Někdo, kdo zemřel již dávno.

Isogai se cítila divně, jako by jí něco chybělo. Opravdu jí někdo ukradl duši? Co to bylo za podivný hlas v tunelu? A co dělá tady. ,,Nejsi mrtvá," špitl známý vlk směrem k ní. Nemluvil, jeho tlama se neotvírala, jako by snad mluvil vlčici přímo do mysli. ,,Ale nevím, co děláš tady. tady, ve světě mrtvých." Hlesl.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 7


Star se otočila na Zei a zastříhala ušima. ,,Svět mrtvých je něco jako přechod. Přechod mezi smrtí a věčným klidem. Musím si prvně svůj klid odpracovat. Nikdo z mrtvých neví, jak dosáhnout klidu. A někteří ani nechtějí. A možná ani žádný věčný klid neexistuje, kdo ví." Pokrčila rameny vlčice. ,,Možná když vám pomohu najít vaše duše, konečně dosáhnu svého klidu. Tak či onak bych to pro vás udělala. Tady bys nebyl spokojený, Taylore," špitla a mávla ocasem.

Už se s ním dál nehodlala bavit o životě a smrti. Unavoval jí ten rozhovor. Nechtěla, aby někdo, koho milovala zemřel, ač si to přál. I Zei si to očividně myslela. ,,Jistě bys jí chyběl, kdybys zemřel." Neznala tu Solfataru, ale přála Taylorovi, aby byl spokojený.

,,Možná je to nějaké jeho pouto. Nebo kdo ví, možná ten míček je taky mrtvej a může si s ním hrát," procedila ironicky, jelikož věděla, že míč je stejně neživá věc. Sledovala dva vlky, jak hledají míč, přičemž sama vyzvala vlče, aby je následoval. Došli na pláž, kde v bordelu řas a čehosi viděli, že je tam něco zářivého. Vlče vesele poskočilo a rozběhlo se do vln. ,,Míč!" Křičelo nadšeně a skočilo mezi ten bordel, kdy konečně ukořistilo míč do tlamy a doběhlo k vlkům. Míč zářil, měl podivný tvar, nebyl to... úplně tak míč. když ho Taylor uviděl, jako by ucítil bolest na hrudi. To nebyl míč. To byla duše... jeho duše.

Vlče se zastavilo pár metrů od vlků. A ti mohli zase uslyšet smích. Ten děsivý, pisklavý, který je nutil zakrýt si uši tlapama. Drásal jim nervy, jako by jim něco propíchnul ušní bubínek. Vlče zkamenělo, jeho modré oči najednou byly bílé, děsivé, oslepující. ,,Poznáváš ji?!" Řeklo skřípavým hlasem vlče, no nebyl to hlas vlčete, ale někoho jiného. ,,Cítíš, že ji chceš viď? Vzal jsem ti ji," smál se škodolibě, Taylor a zbytek jeho skupiny však byli paralyzováni tím řezavým smíchem, nemohli udělat nic.

,,Pojďme si zahrát hru! Hru na život a smrt!" Smálo se vlče. Tedy, to co bylo v něm. ,,Na bílém kameni, pokrytém zelení, tvá duše leží, někdo ji střeží!" Poté vlče omdlelo a z něj vyšel stín. Černý stín vlka s bílýma očima, který se společně s Taylorovu duší ztratil v oblacích.

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 4


Když vlci překonali konečně vyšší výstupek, který je vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechli čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl jim na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byli svobodní. Ač tedy očekávali jistě jiný pohled, než se jim momentálně naskytl.

Zauberwald, ve kterém byli předtím byl magický. Tenhle však vypadal mrtvě, neživě. Zářivé barvy se dávno ztratily, stromy byly oschlé. Vlče, které je z tunelu vyvedlo, se teď zaobíralo nějakým zdechlým kvítím. Když si jich všimlo, vesele přiběhlo k Zeiranovi. ,,Mmm, ty seš divnej duch," zamumlalo vlče a snažilo se tlapkou plácnout Zeirana po hlavě, světlá tlapa však Zeiranem prošla. Vlčce se zarazilo, podívalo se na Vina a odskočilo. ,,Co tady dělají živí vlci?" Řekl si sám pro sebe. Tlamička se mu nehýbala, jako by Zeiranovi i Vinovi mluvil přímo do mysli.

Zeiran i Vino se cítili divně. Jako by jim něco chybělo. Co když jim opravdu někdo vzal duši? A co ten děsivý hlas z tunelu? Na tohle všechno si museli odpovědět nejspíše oni sami. ,,Nikdy jsem neviděl živé vlky ve světě mrtvých," zamumlalo vlče.

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
post 3


Vlčice Enzouovi neodpověděla. Vyběhla z tunelu a vlkům nezbývalo nic jiného, než vyběhnout ven za ní, než je dožene nekonečná tma a nebo cokoliv, co v ní číhalo.
Když vlci překonali konečně vyšší výstupek, který je vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechli čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl jim na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byli svobodní. Ač tedy očekávali jistě jiný pohled, než se jim momentálně naskytl.

Louka, na které předtím byli, zářila barvami. Tato Luka však byla jiná. Jako by všechna tráva a kvítí umřelo. Vše bylo prohnilé, byla z toho cítit smrt. A Rest? ten zářil modře. U něj stál nějaký vlk a povídal si s vlčicí, co neměla kus nohy a šla vidět jen kostra.

Neznámá, co je z tunelu vyvedla, stála opodál. Usmívala se, vypadala mladě a mile. Místo ocasu však měla dlouhou kostru. ,,Zvláštní," řekla směrem k vlkům. ,,Vy nejste mrtví. Něco vám ale chybí." Začla kolem vlků chodit a prohlížela je. Nesvětélkovali jako ona. "Jste ve světě mrtvých. A odsud není úniku," hlesla. Vlci mohli pocítit... divnou prázdnotu v jejich těle. Něco bylo špatně.

TANEC MRTVÝCH - Sigrid a Beli
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše vlčice. Belialovi jistě někoho připomínala, přesto zatím nevěděl koho. Cítil se však znepokojen, jelikož známá neznáma svítila a byla mrtvá.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Scar a Azzip
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Možná jim mohl připadat známý. Měl křídla složená k tělu. Nemusel to být však ON. Neviděli mu do tváře. Jediné znepokojující bylo, že svítil. A byl mrtvý.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil svítícímu vlkovi. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby. ,,Kde je máte? kde jste je ztratili?"

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

Tanec mrtvých, Lucian
2


Světlo mu neodpovědělo. Zatím. Začalo se vzdalovat a pokud Lucian nechtěl umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jal jej následovat. Měl pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla jej vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost jej nutila přidat do pohybu, než ho pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka mu dával pocit jistoty a klidu, přesto jej znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co Lucian mohl pocítit. Když se dostal ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše tedy mladé dospělé vlčice. Jediné, co na ní bylo zvláštní, bylo to, že zářila. A byla mrtvá. Kus jejího boku byl strhnut a odhaloval kosti hrudního koše. Což bylo mírně znepokojující.

Najednou mohl Lucian slyšet nechutný, řezavý smích, který mu prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil vlčici. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se Lucianovi sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky jej však brzy dovedly k cíli a on mohli vidět, jak se před ním objevilo světlo, východ z tunelu. Jeho malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Rhodie + Loki
3


Lokiho dedukce v hlavě nebyly úplně správné. Bohové s tímto neměli nic dočinění. Sami ve světě mrtvých neměli sílu. To však světlý vlk nevěděl.
Mrtvá světélkující vlčice vyběhla z tunelu a vlkům nezbývalo nic jiného, než vyběhnout ven za ní, než je dožene nekonečná tma a nebo cokoliv, co v ní číhalo.

Když vlci překonali konečně vyšší výstupek, který je vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechli čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl jim na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byli svobodní. Ač tedy očekávali jistě jiný pohled, než se jim momentálně naskytl.
Luka, na kterých předtím byli, zářila barvami. Tato Luka však byla jiná. Jako by všechna tráva a kvítí umřelo. Vše bylo prohnilé, byla z toho cítit smrt. V dálce viděli hrát si dvě vlčata, ta však nebyla živá. Svítila, jako vlčice, co je vyvedla z tunelu. Jedno vlče mělo vyklovnuté oko, druhému šel vidět kus hrudního koše, jelikož na něm neměl maso.

Neznámá, co je z tunelu vyvedla, stála opodál. Slyšela všechna Lokiho slova. Usmívala se, vypadala jako by byla ve středním věku, avšak její oči byly jako zpráskané životem. ,,Nejste mrtví, přesto..." špitla vlčice a ohlížela se kolem, jako by snad čekala, že se strůjce jejich utrpení objeví. ,,Něco vám chybí. Někdo vás sem vtrhnul. Jste ve světě mrtvých. A odsud není úniku," hlesla. Loki i Rhodie mohli pocítit... divnou prázdnotu v jejich těle. Něco bylo špatně.

TANEC MRTVÝCH
Ahvaryan a Zinek - 3. post


Zdálo se, že vlci se k sobě příliš neměli. Mladá, mrtvá světélkující vlčice vyběhla z tunelu a vlkům nezbývalo nic jiného, než vyběhnout ven za ní, než je dožene nekonečná tma a nebo cokoliv, co v ní číhalo.

Když vlci překonali konečně vyšší výstupek, který je vyvedl z tunelu ven, konečně se nadechli čerstvého vzduchu. Smrad, který v tunelu byl jim na chvíli ještě otupil čichové buňky, ale konečně byli svobodní. Ač tedy očekávali jistě jiný pohled, než se jim momentálně naskytl.

Malé jezero zářilo modrou barvou, podobně jako ve světě živých, když byla noc. Kromě této skutečnosti si však mohli všimnout, že jistě nejsou tam, kde by měli být. tráva kolem také vypadala mrtvá a kolem jezera bylo mnoho vlků, kteří si povídali. Jediný rozdíl byl ten, že byli mrtví. Duchové.

A ta, co je vyvedla z tunelu, čekala opodál. Svým milým šepotem je táhla k sobě. Byla září v téhle tmě a vlastně to jediné, co je mohlo dostat z téhle šlamastyky. Možná. Možná taky ne.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
4


Jejich pocit prázdnoty se s každým krokem prohluboval. Konečně došli k vlčici, co podivně svítila. Ano, to že byla mrtvá, o tom jistě již nebylo pochyb. Kus její dolní čelisti byla jen kost, na které visely zuby. Přesto se jim jevila příjemně. ,,Vy ale nejste mrtví,"zašeptala spíše udiveně, jako by snad předpokládala, že uvidí dvě duše a ne vlky z masa a kostí. Vlčice při mluvení neotvírala tlamu, bylo to spíše jako by jim mluvila přímo do mozku, jako by mluvila skrz mysl.

Mladá mrtvá kolem nich začala chodit a prohlížet si je. Tlapkou šáhla Xanderovi na čumák, ale její světlá tlapa jím prošla. ,,Hmm, divný," zamumlala si pro sebe. Co taky mohli čekat od pubertální vlčice. Světluška popošla dál a rozhlédla se. ,,Svět mrtvých není místo, kde by se jen tak dostali živí vlci," utrousila už seriozním hlasem a otočila se na oba vlky.

Chvíli se na ně jen dívala a snažila se přemýšlet. Sama tohle nikdy nezažila. ,,Někdo vás sem musel přenést. Nastala doba, kdy se svět živých prolíná se světem mrtvých. Někdo vás sem vtrhl. A něco vám musel vzít." Vydechla jen, pak se otočila a rozešla se pryč. ,,Pojďte!" Křikla na ně, jako by se za nimi snad hnala jejich smrt.

TANEC MRTVÝCH - Rýdie + Mireldis
5


,,Zatím," konstatoval pochmurně mrtvý vlk směrem k Rýdii a šel pomalu kupředu. Kolem nich se postupně objevovalo více vlků, někteří si povídali, jiní se hádali, jiní prostě pracovali. Svět mrtvý byl stejný jako svět živých. Až na to, že nikdo nemohl nikomu ublížit, nikdo nemohl ulovit zvěř, nikdo nemohl pocítit teplo druhého.

,,Musíme je najít," hlesl znovu vlk a stále se díval před sebe. Když se Mireldis zeptala, natočil k ní své mrtvé oči. ,,Vaše duše přece, jinak zde zůstanete navěky. Budete mrtvé, bloudit ve světě mrtvých jako my." Vlka jistě jeho pobyt ve světě mrtvých iritoval. Jistě se neshledal s nikým, na kom by mu záleželo. Byl smutný, unavený a chtěl svůj věčný klid. ,,Svět mrtvých je něco jako přechod. Přechodný úsek kde bloudí duše, než najdou klidu. Každý jej najde jinak a nikdo přesně neví, co pro to udělat. Já doprovázím mrtvé. Jsem průvodce. Ale vy nejste mrtvé. Nepatříte tu. možná když vám pomohu duše najít, naleznu svůj klid." Zachraptěl, jako by snad byl nemocný, ač tedy... byl přeci mrtvý.

,,Někdo je musel vzít. Víte, do tohohle světa se dostane každý. Jak zlí, tak hodní vlci. Ti hodní pracují a ti zlí... jsou na místech, kde se i mrtví bojí vkročit." Znovu zachraptěl a začal se ohlížet kolem sebe, jako by snad očekával, že na něj někdo zaútočí. ,,Nyní nastalo období, kdy se svět mrtvých prolíná se světem živých. A proto bylo jednoduché vás sem vtrhnout. Jenže... kdo to byl, to já nevím." Hlesl.,,Jsem Azzer. A vy?" Natočil se na vlčice a pokusil se o úsměv.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 6

Zei byla za nimi a Hvězdička ji příliš neřešila, věnovala se svému partnerovi. no, spíše bývalému partnerovi. Těžko říci, jak to světlý vlk teď bral, když byla mrtvá. ,,Reálný svět je pořád reálný svět. Můžeš si ulovit zajíce, můžeš se zaplést do konfliktu, můžeš dělat cokoliv. Tady? Tady duchové víc umřít nemohou. Všichni tady máme svou práci. Nudnou, stálou práci. A věčný odpočinek si musíš vysloužit. Tak moc toužím za ta léta po klidu a tichu, úplné tmě, žádným myšlenkám. Psychická bolest, sledování těch co miluješ, to je ta největší bolest." Podívala se mu smutně do očí. ,,Měl jsi přece partnerku. Nebo, pořád máš, ne? Nechceš se k ní vrátit?" Natočila na něj hlavu a pokusila se pousmát.

,,Zapomínání je těžké, ale čas rány vždy zhojí. A stále můžeš vytvořit svůj odkaz, který bude běhat po světě. Tak ráda bych měla vlčata o která se mohu starat. Tady nemůžu dělat nic. Lovení, chycení králíka, pocit krve v tlamě... Tady nemůžu bojovat. Měla jsem ráda ten adrenalin. Tady nikomu nemůžeš fyzicky nic udělat. Jsou tu způsoby, jak mučit duchy, ale to je zakázané." Odvrátila zrak. Magie tady nebyla a Star to jistě také chybělo.

Star se poté natočila k vlčeti a čekala, co udělá. Zei byla blíže. ,,Moje hračka," vzlykalo vlče. ,,Malý míček, malý, modrý! Kde je?!" Smutné vlče se na ně dívalo, prosebně. No co jim zbylo, než jej najít?

(napište kde a jak jste míček našli, pokud se rozhodnete jej hledat!)

TANEC MRTVÝCH - ISOGAI
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlčice nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jala jej následovat. Měla pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla ji vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost ji nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka ji dával pocit jistoty a klidu, přesto ji znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co vlčice mohli pocítit. Když se dostala ke světlu blíže, mohla si povšimnout siluety vlka. jediné, co na něm bylo zvláštní, bylo to, že zářil. A byl mrtvý. Což bylo mírně znepokojující.

Najednou mohla vlčice slyšet nechutný, řezavý smích, který jí prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil vlku.
,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlčici sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky ji však brzy dovedly k cíli a ona mohla vidět, jak se před ni objevilo světlo, východ z tunelu. Její malá naděje. Nebo snad ne?


Strana:  1 ... « předchozí  16 17 18   další » ... 39