Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
2

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše tedy dospělé vlčice. Jediné, co na ní bylo zvláštní, bylo to, že zářila. A byla mrtvá. Což bylo mírně znepokojující.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil vlčici. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - TAY A ZEI
POST 5

Hvězdička se jen uchechtla. Ignorovala Zeio útočné chování, které se jí sice pramálo líbilo, ale snažila se prostě nebýt hned zlá. Ačkoliv jí nemusela vůbec pomáhat a mohla ji nechat uvězněnou mezi dvěma světy navždy. Tělo mrtvé neměla, pořád mohla cítit bolest. A někteří duchové by toho jistě rádi využili pro svou zábavu.

,,Ono i ve světě mrtvých je práce dost. Nemohla jsem na tebe koukat věčně, ač bych ráda. Byla bych šťastná, kdybys na chvíli nechal minulost být a žil v přítomnosti. Jako mrtvý už to není zábava." Jen švihla ocasem a vedla je rájem. Rájem, který byl mrtvý. Potkávali kolem pár mrtvých. Mrtví vlci byli všude kolem, povídali si, smáli se. Jako v reálném životě. Jen to bylo trochu jiné, zvláštní.

Chlácholivě se na něj po těch slovech usmála. ,,Jistě máš někoho, komu na tobě záleží. Smrt je opravdu nuda," zazubila se na něj. ,,I když tady je hodně vlků, se kterými si můžeš povídat, stejně tady mezi všemi mrtvými nenajdeš všechny. Ani já ještě nepotkala všechny a to jsem tu až moc dlouho. Věčnost je hrozná. Chtěla bych už klid. Úplný, víš?" Pousmála se.
,,Ne, vlčata tu nejsou. Břicho zmizelo, ale ona... ona jsou pryč." Vydechla smutně. ,,Chápu že se tak cítíš. Ale tady to není nic příjemného."

V dáli najednou něco slyšeli. Pláč. Na kraji se krčilo vlče. Měli by jít k němu?

TANEC MRTVÝCH - Rýdie + Mireldis
4

,,Ze světa mrtvých je návrat těžký," utrousil vlk, který je sledoval. Byl statný, ale jeho oči byly unavené. Unavené životem, mrtvé, bloudivé. Jeho šepot však hřál na duši. Byl jejich průvodce tímhle světem, kdo ví, jestli je prostě jen našel a chtěl pomoci, nebo tuto práci dělal s každým mrtvým. Jenže ony nebyly úplně mrtvé. Těžko říci, jestli tenhle vlk věděl o něco víc než ony. ,,Ale zdá se, že vy mrtvé nejste." Konstatoval nakonec, aby vlčice uklidnil a pokusil se o úsměv.

Jeho tlama se nehýbala, sice mluvil, šeptal. Ale spíše přímo do jejich hlavy, jako by komunikoval skrze myšlenky. ,,Někdo vás zde přenesl. Někdo vás vtrhl do našeho světa. Těžko říci proč. Ale živí zde nemohou. Něco vám chybí. Něco ve vašem nitru... A ten kdo vám to vzal se jistě objeví, to jsem si jist," nebylo to tak uklidňující jako předtím. ,,Pojďte. Musíme je najít," hlesl. Myslel jejich duše, nebo něco jiného? Těžko říci.

Jeho unavené oči zkoumaly okolí, vedl vlčice zkrz mrtvý, temný les. Jediné co zářilo byl on a okolní stromy dávaly jakési lehké modré světlo, přesto to nebylo nic moc, každopádně viděly alespoň na cestu a trochu i okolí. Kam je ale vlk vedl?

TANEC MRTVÝCH - LOKI + Rhodie
2

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše tedy dospělé vlčice. Jediné, co na ní bylo zvláštní, bylo to, že zářila. A byla mrtvá. Což bylo mírně znepokojující.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil malému vlčeti. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
POST 4

Hvězdička se pousmála na Zei, která na ni okamžitě spustila. Poté hlavu otočila ke svému bývalému partnerovi. Její klidný šepot se teď rozlýhal v jejich hlavách. Nemluvila s nimi přímo, jako by vedla normální řeč. Mluvila skrz éter, vpravila jim to, co chtěla říci, přímo do hlavy. ,,Také jsem ráda že tě vidím," utrousila a v tváři se jí objevil náznak úšklebku. Možná čekala od bývalého partnera více, než jí dal. ,,Toto je tvá nová partnerka? Je hezká," znovu se natočila pomaličku k Zei a věnovala jí úsměv.

,,Nepatříte, to nikoliv. Země mrtvých nejsou obyčejným smrtelníkům přístupné... Ač je vaše tělo živé, nemůžete být úplně živí. Něco vám chybí. Někdo vám ji vzal. Vzal vám duši. A dostal vás tak sem." Šeptala jim jemným hlasem do uší, sama se rozhlížela kolem sebe. ,,Není moc času nazbyt. Musíte najít cestu pryč. Hledat média, hledat Sintare v celém světě by zabralo příliš času. A ten nemáte. Jsem jen průvodce. Musíte zjistit sami, co se stalo. A věřím že ten, kdo vám to udělal, se brzy objeví," sama se vydala kolem náhrobků a vedla vlky do temnoty. Tady žádné slunce nebylo. jen tma a všudypřítomná smrt.

Jak ale najdou jejich duše v tak velkém světě? Bloudit naslepo nemělo smysl. Museli hledat vodítka. A museli najít jeho. Nezbývalo nic, než se držet jejich malé, svítící Hvězdičky.

TANEC MRTVÝCH - Xere + Nusa
1

Oba vlci se ani nenadáli. Sotva došli k Jižním horám, dostali pocit, že je někdo sleduje. V dáli viděli světlé oči, poté se v jejich uších ozval hlasitý smích, který proťal ticho hor. A pak? tma.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod jižními horami Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Rýdie + Mireldis
3

,,Kde ji máš? Kde jsi ji ztratila?" Smál se pisklavým tónem někdo, jako by se jeho hlas rozléhal po tunelu, jako by byl za nimi, ale přesto nebyl. Stupňující se šílenství, které ve vlčicích tahle stvůra stupňovala, by se dalo krájet. Naštěstí je chlácholil šepot vlka, který běžel před nimi.

Konečně. Konečně se ocitly před východem. Čerstvý vzduch vál do jejich nozder z venčí. Oproti tomu smradu se jistě již rády chtěly nadechnout svěžího vzduchu. Jakmile vylezly ven, po menším spádu, který vedl do děsivého tunelu, rozprostřel se před nimi les. Jenže nebyl tak krásný. Tráva byla mrtvá, stromy oschlé. V houští zápasily dvě myši, světlounké, mrtvé. Bylo to jak noční můra.

Před nimi stál ten vlk. Mile se usmíval a očima je vyzýval, aby jej následovaly. Samy se cítili divně, jako by jim něco chybělo. Cítily se lehké, prázdné. Každopádně nesvětélkovaly jako tyhle duše tvorů. Měly ještě živé tělo. Prozatím.

TANEC MRTVÝCH - Ahvaryan a Zinek
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše tedy dospělé vlčice. Jediný znepokojující fakt byl, že kus masa na její noze nebyl a čouhala z něj jen kostra tlapy. Byla mrtvá, to si vlci mohli domyslet.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil světélkující vlčici. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

Tanec mrtvých - Pollux + Khan
1


Vlci vypadli z portálu. Už byla tma, kolem nich se mihl stín. Pocítili lehkou úzkost, jako by tam někdo byl s nimi. Což nebylo daleko od pravdy. Poslední, co si vybavili, byly svítící oči.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Červenou loukou. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 3

Zdálo se, že Zeiran paralyzován nechutným smíchem a strachem, zde uvízne navěky. Možná, že jeho dedukce o snu nebyla špatná. Nebyl to ale sen, spíše ukrutná noční můra, ze které se museli dostat, jinak v ní zůstanou navěky věků. Vinův optimismus by jistě pobavil toho, kdo za touhle velkou šarádou stojí. Jedno bylo jisté. oni se bavit úplně nebudou.

,,Kde ji... kde ji máš? Kam se poděla?" Chichtal se řezavým tónem neznámý. Jako by byl v tunelu s nimi, všude, ale zároveň nikde. Jeho hlas byl nepříjemný, jako by nože řezaly ušní bubínek. ,,Najděte ji, najděte. Nebo tady zemřete," hihňal se v nechutném tónu. Jestli se Zeiran nepohne, kdo ví, co by se mohlo stát. Možná ztratí světlo, které tam bylo. Které vedlo z tunelu ven.

Volalo je, volal je magický závan vzduchu, který šel z otevřeného tunelu. Už stačilo pár krůčků a budou na svobodě. Možná alespoň to dodá vlkům naději. Tichý šepot malého vlčete je k sobě volal také, chlácholil Zeirana, byl to jako balzám, něco co by mu mělo dodat odvahy. Už byli kousíček. Kousíček od výstupu ven. Kousíček od milého šepotu. Kousek od svobody. Možná.

TANEC MRTVÝCH - Akiko + Vintorez
1

Oba vlci neměli moc na králíky nyní čas, jelikož v nich teď převládl pocit, že nejsou sami. všude kolem byla tma, jen malý stín se pohnul nedaleko nich a jejich úzkost se tím zvětšila. Poslední co viděli, byly zářící oči.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Bull Meadow. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

Tanec mrtvých, Lucian
1

Vlk slyšel šepot. Děsivý šepot. Ve tmě se mihl stín, který jej nenechal chladným. Cítil jemné mrazení na krku a poté už viděl jen světlé, děsivé a mrtvé oči, lesklé zuby a tmu.

Hlasitý smích, to bylo to, co mu momentálně znělo v hlavě. Ležel na udusané hlíně, těžko říci, jak se dostal do spánku. Všude kolem něj byla tma, oči měl ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se mu zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšel jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudil se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jeho čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měl pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jeho tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byl uvězněn. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Nyní mohl slyšel příjemný šepot, přesto ho však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřil, nebo alespoň doufal, že mu může věřit. Jeho jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděl ho. Viděl malou záři. Měl by jít k ní?

//Vítej v akcičce! Nyní se ocitáš v tunelu pod Pityasem. Posty si prosím označuj jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, jméno" a prosím za to ještě očísluj post, který píšeš pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

Tanec mrtvých, Isogai
1

Vlčice se příliš u Saltu zdržovat nechtěla, přesto již byl večer... A s ním přišel i neznámý cizinec. Jeho stín se mihl Isogai před očima a jediné, co vlčice spatřila, byly nechutné světlé oči. A pak už jen tma.

Hlasitý smích, to bylo to, co jí momentálně znělo v hlavě. Ležela na udusané hlíně, těžko říci, jak se dostala do spánku. Všude kolem ní byla tma, oči měla ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jí zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšela jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudila se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil její čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měla pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byla uvězněna. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Nyní mohla slyšel příjemný šepot, přesto ji však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřila, nebo alespoň doufala, že mu mohou věřit. Její jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděla ho. Viděla malou záři. Měla by jít k ní?

//Vítej v akcičce! Nyní se ocitáš v tunelu pod Saltem. Posty si prosím označuj jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, jméno" a prosím za to ještě očísluj post, který píšeš pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Belial a Sigrid
1

Těžko říci, jestli byli tito dva zrovna k sobě přátelsky nalazení, ale osud je rád škádlil. A nejen on. Oba vlci nyní měli pocit, že zde nejsou sami. A opravdu nebyli. Poslední, co oba uviděli, byl zvláštní stín, co se mihnul kolem nich a děsivé oči. A pak, tma.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Temným lesem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Rýdie+Mireldis
2

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlčice nechtěly umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jaly jej následovat. Měly pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co obě vlčice mohly pocítit. Když se dostaly ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Vypadal docela statný, no blíže si jej nestihly vlčice prohlédnout, jelikož zase zmizel a ony jej musely dohonit. To, co je znepokojovalo byl fakt, že vlk byl mrtvý. A ony? Kdo ví.

Najednou mohly obě vlčice slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil světélkujícímu vlku. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlčicím sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a ony mohly vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?