Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
3

Jestli tady potkají své blízké, to byla otázka do pranice. Minimálně jeden z vlků bude jistě překvapen, co jej na konci tunelu čeká. Kromě čenichu osvobozeného od smradu si pro něj osud jistě zamíchal vtipné karty.

Hnědá vlčice se prohnala tunelem a světlý vlk jí byl v patách. Ačkoliv je poháněla částečná úzkost, kterou vyvolal neznámý, jež je sužoval smíchem, měli jasný cíl, kterého se hodlali držet. Zda to ale společně zvládnou, to bylo ve hvězdách. Jistě by se měli začít bát.

Když Taylor začal křičet jména, nikdo mu neodpověděl. Nikdo, kromě děsivého skřiplavého hlasu: ,,Kde ji máš? Kde je?" Tázal se tím divným hlasem. ,,Zmizela ti, zmizela," jako by se oběma vlkům neznámý vysmíval. V tunelu je nikdo neslyšel.

Když konečně jejich tlapy překonaly menší spád, ocitli se v Irisině ráji. Tráva tady ale byla suchá a náhrobní kámen zemřelých vlků byl mnohem děsivější. Bylo jich tu více... vypadalo to tu jako pohřebiště. A uprostřed něj stála vlčice. Taylor jí nyní viděl do tváře. A jeho srdce zaplesalo.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
3

Hra bohů? V něčem měl možná Xander pravdu. Ten, kdo je zde dostal, mohl být nazýván bohem, ale zábavnou hru pro ně jistě nechystal. Spíše to měla být noční můra. jakmile si oba uvědomí, kde se nachází... a s kým mají tu čest.

,,Duši? Kde ji máš?" Šeptal jim do uší neznámý hlas, který přeťal ticho. Následně už zazněl jen děsivý smích a potom? Dlouhá pauza, při které mohli cítit jen tíseň vlastních útrob. To je nutilo utéct z téhle díry co nejrychleji. Tunel už končil, nyní je oslepila ostrá záře světla.

Když jejich tlapky konečně vyšlapaly menší spád, mohl se jim naskytnout pohled na Křišťálové jezero. Tedy, ne tak úplně. Za noci hrály barvy jezera stejnou modrou barvu, jako v reálném světě. Jediný bytostní rozdíl byl v tom, že kolem jezírka bylo mnoho vlků. Svítili podobně jako mladá vlčice - Světluška, jak ji nazval Xander. Někteří však měli vylezlé kosti a připomínali spíše kostlivce ověšené masem, než reálné vlky. Jaký hrozný osud.

Děsivý smích i šepot neznámého, který je v tunelu děsil, zmizel. Jediné co tu teď mohli spatřit, bylo mnoho mrtvých. Sami se také cítili zvláštně a prázdně. Co se jim to jen stalo? A jsou opravdu mrtví? Světluška stála opodál, vyzývavým pohledem je táhla k sobě.

TANEC MRTVÝCH - ZIPP + SCAR
1

Pravděpodobně Scar už svačinu Zippce ulovit nestihne. Černobílý alfa Chaosu nyní spatřil ve tmě něco, co jej znepokojilo. A ač sám, stejně jako bílá vlčice, byl nezkrotný a nebojácný, přesto ucítil jistou úzkost. I vlčice to viděla. Mrtvé oči. A pak zmizely. Za oběma vlky se mihotal stín, než ale Scar stihl jakkoliv zareagovat, cosi jej se smíchem strhlo do temnoty, i s bílou vlčicí. A vše utichlo.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Lesem u mostu. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

Tanec mrtvých - Zinek + Ahva
1

Ahvaryan se již potácel v noční můře, kterou ještě nezažil, zatímco Zinek teprve dorazil. Spícího vlka si všiml, přesto v mysli měl někoho jiného. A někdo jiný sledoval jej. Jediné, co zahlédl, byly svítící mrtvé oči a potom? Potom vše utichlo.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Smallem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Vidar + Enzou
1

Dva vlci někoho hledali, ale vlastně někdo našel spíše je. Jediné, co mohli vidět ve tmě, byli oni sami. Byli tam spolu, na chvíli se jejich oči setkaly. A pak skřek. Děsivý skřek uprostřed noci... no a pak? Pak se jim zatočila hlava a jejich bezvládná těla upadla na zem do hlíny.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Restem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Aphrodite + Loki
Post 1

Vlci si vlastně ani nestihli nic říci. On je našel první. když byli blízko sebe, proběhl kolem nich. Neviděli jej, jen měli divný pocit. Pocit úzkosti. Byl už večer, Aphrodite i Loki však cítili cizí přítomnost. Viděli oči, mrtvé... a pak už nic.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.

Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Lukami. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Dante + Korren
Post 1

Oba vlci si nestihli nic moc říci, pravděpodobně je vyděsily samotné Mlžné pláně, na kterých bylo něco mnohem děsivějšího, než si dokázali představit. Cítili mráz po zádech. Byla už opravdu velká tma, měsíc jemně zářil, avšak přes mlhu vlci příliš neviděli. Jen oči... mrtvé, zářící oči mezi mlhou, rychlý pohyb něčeho... nebo někoho. A pak jen tma.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.

Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Mlžnými pláněmi. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
2

Taylor byl znalejší, než se dalo očekávat. Tunel jistě vedl do světa mrtvých, ale nebylo z něj úniku, Žádná zpáteční cesta nebyla, za nimi jen tuhá hlíněná zeď a jediná věc před nimi bylo světýlko. Když se vlk pokusil štípnout Zei, bolest cítila. Nebyla přeci úplně mrtvá. Zatím.

Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety vlka. Spíše tedy dospělé vlčice. Taylorovi někoho připomínala, ale nebyl tak blízko, aby si ji prohlédl pořádně, přesto v něm mrtvá neznámá zanechala pocit, že ji zná. Těžko říct jestli nyní cítil víc úzkost, nebo částečnou radost. Jistě však cítil zvědavost, která ho za neznámou táhla blíže.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil malému vlčeti. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Zeiran + Vino
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Tichý šepot neznámého světýlka jim dával pocit jistoty a klidu, přesto je znepokojovala celá situace. Zvláštní úzkost a chlad, to bylo to, co oba vlci mohli pocítit. Když se dostali ke světlu blíže, mohli si povšimnout siluety malého vlčete. Mohl být v podobném věku jako Zeiran, přesto se nezdál, že už je mezi živými. Jaká škoda, zemřít tak mladý a nepoznat okolní svět... Přesto vlče utíkalo dál a vedlo vlky z nekonečné tmy.

Najednou mohli oba vlci slyšet nechutný, řezavý smích, který jim prorážel sluch. Agresivní smích, který se ozval, doprovázel i šepot, který nepatřil malému vlčeti. ,,Duše..." šeptal a smál se, až se vlkům sevřely útroby.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
2


Světlo se začalo vzdalovat a pokud vlci nechtěli umřít v nekonečné tmě, jistě se raději jali jej následovat. Měli pocit, jako by to světýlko byla jediná šance se odsud dostat, což i koneckonců byla pravda. Jemný šepot neznámého světla je vábil, jako světlo vábí můry a nekonečná zvědavost a úzkost je nutila přidat do pohybu, než je pohltí nekonečná tma. Tlapa střídala tlapu, udusaná hlína v tunelu byla nechutně lepkavá.

Blížili se, vlastně měli světýlko skoro na dosah tlapky. Pořád k nim promlouvalo jemným šepotem, přesto slova nedokázali rozeznat. Když byli blíž, mohli rozeznat, že se jedná o vlčici. Poměrně maličkou, mladou, takové pubertální vlče. Mladá zářivá jim však zmizela v záhybu tunelu a nutila je následovat ji.
Necítili žádné pachy, přes nechutný smrad vlastně nebyla ani možnost něco pochytit.
Solfatara se snažila vytvořit oheň, ten se na chvíli rozsvítil a ona si mohla všimnout, že vše je tady stejné, jako v klasickém hlíněném tunelu pod zemí. Pak oheň najednou zhasl, jako by někdo sfoukl svíčku. Přeci jen, ve světě mrtvých magie neexistovala. Ač oni nevěděli, že na takovém místě jsou. Zatím. A taky, nebyli přece mrtví. Zatím.

Nekonečná úzkost byla stejná jako tento dlouhý tunel. Rychlé tlapky je však brzy dovedly k cíli a oni mohli vidět, jak se před nimi objevilo světlo, východ z tunelu. Jejich malá naděje. Nebo snad ne?

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
Post číslo 1

Zeinab s Taylorem si docela rozuměli, jen co byla pravda. Jejich povídání trvalo dlouho, přesto bylo přerušeno. Nějak. Jediné, co viděli, byly mrtvé oči v dálce a potom... Tma

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Rájem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Vino + Zeiran
Post číslo 1

Vino se dobelhal k spícímu vlčkovi. Svou přítomností jej však neprobudil, maličký Zeiran byl dávno mimo. Už byla noc. Vino se ani nenadál - uviděl mrtvé, zářící oči kdesi v temnotě magického lesa - a poté sám upadl do spánku, do noční můry, ze které se oba vlci jen tak rychle neprobudí.

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku a jak se dostali...tady. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

První otevřel oči Zeiran, jeho tep byl zrychlený, stejně jako Vinův. Mladý vlček neznámého nečekal. Bude mu vyčítat, že se ocitli spolu ve tmě?
Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Zauberwaldem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Rýdie a Mireldis
Post číslo 1

Šťastné shledání dvou starých kamarádek nemělo moc dlouhého trvání. Ač se viděly rády, ani ve snu by je nejspíše nenapadlo, že se ocitnou tam, kde se jiní ještě neocitly...

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Ležely nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostaly do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měly ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

První otevřela oči Mireldis, její tep byl rychlý. I Rýdie zanedlouho prozřela z noční můry. Ač tedy, těžko říct, která z nočních můr jim přišla hrozivější - ta kterou teď prožily, nebo ta, ve které se právě objevily. Probudily se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měly pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byly uvězněné. V něčem, z čehož nebylo úniku.

Najednou se něco ozvalo... Obě nyní mohly slyšet příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřily, nebo alespoň doufaly, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděly ho. Viděly malou záři. Měly by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Common forestem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

TANEC MRTVÝCH - Solfatara + Xander
Post číslo 1

Solfatara si s Xanderem povídali až do noci. Dalo by se říci, že si oba i sedli do noty. Kéž by ale věděli, co je čeká...

Hlasitý smích, to bylo to, co jim momentálně znělo v hlavách. Leželi nyní vedle sebe, těžko říci, jak se dostali do spánku. Všude kolem nich byla tma, oči měli ještě pevně zavřené, oční bulvy se hýbaly rychlostí blesku, jako by se jim zdála ta nejhorší noční můra. A v té noční můře slyšeli jen smích, hlasitý smích, pichlavou bolest na hrudníku, zvýšený tep.
A poté utichlo všechno.

První otevřel oči Xander, jeho tep byl zrychlený, stejně jako Solfatařin. I ta po chvíli rozevřela svá rudá očka. Probudili se do temnoty. Temnoty a smradu, který mlátil jejich čichové buňky, jako když tyran mlátí otroky k práci. Měli pocit jako by jim ten puch lezl až do mozku a prodíral se celým jejich tělem. Jako by tu něco chcíplo. Byli uvěznění. V něčem, z čehož nebylo úniku.
Najednou se něco ozvalo... Oba nyní mohli slyšel příjemný šepot, přesto je však svírala úzkost, možná i strach. Šepotu ale věřili, nebo alespoň doufali, že mu mohou věřit. Jejich jediná naděje. Světýlko ve tmě. Doslova.
Viděli ho. Viděli malou záři. Měli by jít k ní?

//Vítejte v akcičce! Nyní se ocitáte v tunelu pod Křišťálovým jezerem. Posty si prosím označujte jako já výše -tzn. - "Tanec mrtvých, vaše jména" a prosím za to ještě očíslujte post, který píšete, pomůže mi to k přehlednosti, děkuji! Přeji příjemnou zábavu!

Zinek

Dvoch vlkov, vedúcich rozhovor, prerušil zvuk kresadla. Veru, dosť netypický zvuk pre vlčie uši. Vzápätí za ich telami na trávnatom brehu, vzplanul divoký oheň. Tlejúce plamene hladne načahovali svoje chápadlá po okolitej tráve, avšak tá nezačala horieť. Vlci mohli počuť i praskajúce polená dreva, akoby sa váľali pred teplým kozubom počas zimy. Pokiaľ vlci doteraz cítili rozpaky, či obavy z náhle zjaveného ohňa, po chvíli sa to zmenilo. Zinek i jeho spoločníčka ucítili príval príjemnej energie, ktorá ich zahriala, vysušila mokrú srsť a na moment sa zdalo, akoby i prestalo pršať. Ich vnútro naplnil akýsi pokoj a mimické svaly sa uvoľnili do úsmevu. Zinek mohol tušiť, čo za mágiu sa v ich prítomnosti odohráva. Síce miestny Bohovia boli len dvaja, stále existovala hranica, ktorú mohli prekročiť i iný. Plamene sa divoko rozhoreli a z ich útrob sa pred nimi zjavila vlčica. Jej srsť bola v príjemných belasých odtieňoch. Cez jej chrbát a hlavu bol prehodený plášť s kapucou, spod ktorého presvital remeň, na ktorom mala pripnuté nejaké náčinie. Jej pohľad sa upriamil na Šedého. Spaľoval ho pohľadom, no v tom dobra slova zmysle. "Pokračuješ vo svojej ceste i v tejto krajine, Zinku," vyriekla a sama prešla pohľadom po tej spúšti, ktorá panovala na okolí. "Nezabudni, čo si sa naučil," dodala za svojimi slovami a vrátila k nemu upriamený pohľad. Vďaka jej mágií sa spod jej plášťa vynorilo niečo iné. Strieborný prívesok, ktorý pomaly vzduchom prešiel až k Šedému, na ktorého hrudi sa usadil. Bohyňa nakoniec uznanlivo, mierne sklonila hlavu a v sekunde plamene opäť zvýšili svoju intenzitu a vzali i Bohyňu a to príjemné teplo a pokoj preč. Na vlkov pomaly začal opäť padať dážď, ktorý ich vrátil do šedivej, bolestivej prítomnosti.
(//Děkuji Lissandře ^^)