Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Z moci mi svěřené, 11) post Zinka, Azzip, Alduin a ostatní

Mlžná opona, která kryla přechod Enzoua, se rozpadala. Snad Nero vyrušil magii své matky, která dále nebyla třeba. A tady byl - pohled na bojiště. Bolestně jasný a krvavý.
Zinek a Azzip bojovali ve vodě o život. Zinek o jeho vzití a Azzip o jeho zachránění, ač by si jeden myslel, že tomu bude u vlka z Chaosu naopak. Každý však musel občas bojovat pro sebe, nebo ne? A souboj ve vodě byl... Dlouhý. Síly krystalkovité vlčice, které stříbrný rval kůži, začaly docházet se vzduchem a tělo chablo. Už dále neměla tu možnost se bránit. Svět kolem matnul, škubala sebou, svíjela se... Ale jednou strčila hlavu pod vodu a šedý ji tam teď držel, natahujíc se ode dna jako hrůzná příšera. Pár krystalů dokonce vězelo v písečném dně pod jeho nohami a krev barvila okolí do šarlatového závoje. Azzip došly síly. Byl toto její konec? Neubránila svůj život - jednou to přijít muselo. Říká se, že jeden před smrtí znovu vidí svá rozhodnutí. Azzip viděla jen to jedno - útok na stříbrného a potom Milost, který odešel po hladině a nechal ji za zády. Mohla mu to však vyčítat? Konec konců, měla být silnější.
Zinek už dál necítil cukání vlčice, drápy v jejích bocích... A její stisk chabnul. On však také něco viděl. Bílou srst a modré oči, které se pomalu vyvracely. Zavíraly... Vyhasínaly s posledním dechem. Ztratila vědomí, bez pomoci jistě neměla šanci. A Zinek? To bylo na něm. Jedno však bylo jasné - když se dostal na břeh jezera a jeho pohled padl na nehybné tělo Amorphise, z jeho hrdla se prvně vydralo bolestné zavytí, které následoval bezhlavý útok.

HLAVNÍ POST

,,Není čas na tyhle hádky," ukončila to Dorya se staženým obočím. ,,Smečka teď musí držet při sobě. K boji by došlo tak, či tak. Kdyby mne Nero nevaroval, přepadli by nás. A pokud mám pravdu, nic víc než zabíjení chtít nebudou," hlesla. Taky jí bylo proti srsti, že měla dávat vniveč něčí životy. Copak si snad všichni mysleli, že chtěla válku? Byli blázni? Kdyby mohla, vyřešila by vše diplomaticky, jako vždy. Museli se nějak bránit. A ona musela bránit svou smečku. Ať sama, nebo s vlky za zády. ,,Nevím proč chtějí bojovat. Ale budeme na ně čekat," pronesla tiše. Na rozhraní území spatřila bílou vlčici a přispěchala k ní.

,,Athai, díky bohu," vydechla Dorya a kývla na alfu Zlaté smečky i na vlčici, která přišla s ní.
Athai se otočila a pozdravila ji. ,,Bohužel jsem za tu chvíli více vlků nesehnala. Možná ještě někdo uslyší volání a přidá se." Pronesla Athai a kývla na zbytek smečky. Dorya jen přikývla. ,,Nevíme kolik jich je. Ale snad budeme stačit," řekla Dorya do větru. Bílá se zařadila vedle Doryi. Kývla na svou dceru Aileen a povzdechla si. V dálce se začalo formovat cosi podivného, modrého.
,,Tvoří snad portál?!" Vyštěkla Athai. ,,Jestliže se umí teleportovat, možná vytvoří portál i na zbytku vašeho území a napadnou nás zezadu!" Dorya se podívala na bílou s hrůzou v očích. ,,Já, Athai, Lissandra a Darkey zůstaneme na Ostříži!" (potom zde přijde i Alyanna) Zavelela Dorya. ,,Solf, Taylore, Dail," podívala se na vlky, ,,běžte na území Daénu a prověřte, jestli se tam tvoří další portál!" Athai se podívala na svou dceru ,,Aileen, běž s nimi, pokud se něco stane, vyj!" Dorya se otočila na zbytek nevyjmenovaných. ,,Morphe, Hranine, Zinku (A Beli, jakmile se přidáš, běž rovnou na Rest), vy běžte k Restu a hlídejte zadní hranici!" Dorya s Athai přešláply na místě a sledovaly portál. Čekaly, až to začne. Déšť zrychlil a bil jim do kůže, blesky v dálce duněly, jako válčené bubny.

ABYSTE POCHOPILI!
Pro rychlejší hru, ať už rovnou můžeme válčit -> Chaos tvoří portál, který bude mít tedy tři vývody -> na Rest, Ostříž a Daén. To, že uvidíte nějakou modrou formující se věc ve vzduchu, můžete zakomponovat do svých postů! Vlci z Chaosu rovnou vylezou na daném místě, dle toho, jak jsou rozděleni, takže zítra - doufejme, rovnou můžete bojovat. Odpovězte na post zde a rovnou se přemístěte na místo svého určení, kde vyčkejte na soupeře! Pořadí
TEĎ JIŽ NEHRAJE ROLI!

HLAVNÍ POST

Dorya se podívala na všechny přítomné. Lehce se zamračila, možná proto, že jí kapka dopadla mezi oči, nebo možná proto, co jí vlci sdělili. Vyslechla si všechny.
,,Všichni ví, že jsem toto místo nevybírala já. Netušila jsem, že tady nějaká válka kdy nastane a před pár dny jsem neměla tušení, že existuje nějaké společenstvo," zahřměla, poměrně naštvaně. Mohla snad za to, že na ně útočili? ,,Navíc, dá se utéct, přes hory. Každopádně, tihle vlci nepřišli pro území smečky, ale přišli vraždit. Takže i kdybychom smečku začali přesouvat teď hned, doženou nás a zmasakrujou," odvětila a snažila se nevypěnit. Tahle drzost jí docela urážela. ,,Smečka je uložená dobře, únik tu je a jediné místo, kde víme, že přijdou, je přes Ostříží zrak, takže máme dost času se připravit!" Nechápala, že vůbec diskutujou. Byli rozhádaní a to měli za chvíli k jejich území vtrhnout nepřátelé. Kývla jsem na ostatní. ,,Děkuji vám za podporu. Darkey a zbytek má pravdu, měli bychom se připravit. Smečku můžeme přesunout vždy, ale ne chvíli před tím, než nás někdo chce napadnout. Navíc, vlci, kteří jsou zde dlouho, jsou silní. Máme šanci na výhru. S Athai a Zlatou po boku budeme silnější," odvětila již klidně. ,,Opravdu chcete mluvit s vlky, co nás očividně přišli roztrhat? Budete ignorovat Nera? Pokud chceš, nemusíš na násilí odpovídat násilím, ale tančení při měsíčku to opravdu nevyřeší. Nemyslím si, že tihle chtějí mluvit. Chtějí zabíjet a je jim jedno, co jste zač. Takže prosím, násilí je násilní. A já se nenechám jen tak zavraždit při útěku," odsekla Dorya.
,,Už jenom kvůli Shay a všem vlkům, co zemřeli, budu za Daén bojovat. Nenechám, aby nás někde povraždili bez boje. Pokud to půjde, slibuji, že se pokusím promluvit s Alfou Chaosu. Ale pochybuji. Zatím bychom se měli připravit a jít obhlídnout Ostříž. Pokud nechcete bojovat, můžete jít, budeme držet linie, abyste se dostali pryč. " S těmihle slovy se vydala na Ostříž.

-> Amorphis jí následuje se vztyčenou hlavou

-> ostříží zrak

HLAVNÍ POST

*Amorphis přišel k Doryi. Celou dobu byl na Restu, nevěděl, co se děje. Sedl si a začal poslouchat svou alfu. Pokud bude nutné bojovat, i on je odhodlán se přidat či padnout*

,,Zdravím vás," pronesl Dorya a přivřela oči. Všichni vycítili naléhavost volání a atmosféra byla napjatá. Pršelo, počasí dokonale vystihovalo atmosféru. Alfa sklopila zrak a poté se znovu podívala na všechny přítomné. Každý se ptal, co se děje. ,,Zjevil se nám bůh Nero a zvěstoval špatnou zprávu - Chaos se blíží. Nikdo nevíme, co mají za lubem, nechápeme proč na nás útočí. Tak či onak, je faktem, že se musíme připravit na válku a boj." Dorya si povzdychla a kývla na vlky. ,,Uzavřela jsem Alianci s Alfou Zlaté smečky, Athai. Darkey a Solf mi byly pomocí a za to vám děkuji. S Athai jsme se dohodly na tom, že nám přijde s pár svými vlky napomoc, takže nebudeme na boj sami. Přesto však nevíme, kolik má Chaos vlků a jestli budeme v nevýhodě."
Podívala se na všechny přítomné. ,,Musíme bojovat a bránit náš domov i čest. Naše smečka nesmí padnout. Chápu, že mnoho z vás nevidí v tomto smysl. Proč bojovat? Máme však svou čest a nemůžeme nechat nepřítele myslet si, že může zabírat území a zabíjet vlky ze smeček. V ohrožení je i Zlatá smečka a mnozí vlci na ostrově. Pokud toto můžeme zastavit, musíme nyní!" Povzdechla si.

Pořadí:
Nero(Dorya a Morph), Liss, Zin, Solf, Taylor, Darkey, Dail, Hranin
Belial píše po Hraninovi, jakmile se přidá.

Dorya přišla na území smečky a začala výt. Ve svém vytí dávala najevo táhlou zprávu - řítili se na ně, celé společenstvo je chce udupat do země. Všichni vlci Daénu se musí zorganizovat a připravit na boj. Není času nazbyt.

Dorya se posadila na zem a čekala, až její věrní přijdou bojovat za své území, čest. Jakmile se začali objevovat první vlci, Dorya se posumála. Doufala, že i Athai stihne s Aliancí přijít včas.

Nero sledoval události na Ostřížím zraku, avšak mu neuniklo ani to, že vlci u Křišťálového jezera plánovali nekalosti.

Dorya po zavolání Solfatary skutečně došla na Ostříží zrak, kde se setkala s Athai. Obě vlčice se pozdravily a začaly diskutovat, jak se na Alfy patří. Dorya sdělila Athai nejen situaci o Feliciovi, ale i události ve své smečce. Také jí vznesla své obavy ohledně Společenstva Chaosu, o kterém bílá vlčice neměla ani ponětí. Dorya vlčici vysvětlila, že se jedná o nějaké divné společenství zlých vlků, víc nevěděla. Athai přislíbila Doryi spojenectví, už jen z principu, že Felicio byl její kamarád a smečka Daénu vždy byla svým způsobem jejich přítel.

Poté se zjevil Nero, před oběma vlčicemi. ,,Alfo Zlaté, Alfo Daénu," zahřměl na svém obláčku. Obě vlčice se uklonily před velkým bohem. ,,Dnes ještě nikdo krev prolévat nebude, ale za pár dní se zde objeví portál a s ním velká armáda vlků, vedena zrzavou vlčicí a černým vlkem. Společně poté zaútočí na Daén. Běžte a rozneste tuto zprávu. Braňte se!" S těmito slovy se podíval na Athai. ,,Není času nazbyt, alfo Zlaté. Svolej posily, svolej svou smečku a přispěchej splnit své slovo, dodrž Alianci!"

S těmito slovy lusknul prsty a Athai teleportoval na území zlaté smečky.

Dorya kývla na Solf a Darkey, společně se vydaly zpět do Daénu.

VŠICHNI

Svět se pomalu začal vracet do normálu. Začal se vracet zpět tak, jak byl předtím - země zase byla dole, nebe zase bylo nahoře... A všichni, kteří si doteď skákali po oblacích si uvědomili, že mají vcelku promočenou srst. Jakoby skákali jen po odrazu místo po skutečné obloze... Inu, kdo ví?
Nero se nad vlky usmíval, nechal je zažít trochu fantazie a nechal je se uvolnit před začátkem nadcházející války. Stray se napila vody a naposledy zazřela změnu ve svém okolí - a to tu, že ostatní se proměnili na různorodá zvířata. Ona samotná... Se nyní cítila jako tučňák. Bylo to celé zvláštní.
Do toho všeho vyrašila jedna poslední houba. Dnešek byl vážně zvláštní. Teď už jen stačilo 'vyspat kocovinu'. Pak přijde další den... Další zajímavý den. Snad ne takový, jako byl dnešek.

// Poslední post vypravěče. Do půlnoci máte ještě šanci nafretčit poslední posty, aka dnes se vyhodnotí pod původní článek jen neherní část a vás dodělám zítra. Snad jste si hru užili! Příště už snad něco vážného s příběhem.

Dvojice vlčic, jindy snad plachých (těžko říct), si spokojeně pochutnávala na bobulkách. Co jim však už nikdo neřekl, bylo to, jak dobře teď najednou vypadala tráva v okolí. Vypadala tak čerstvě a šťavňatě, až se z vlčic staly úplné vegetariánky. Jedna vedle druhé tak nyní měly chuť pouze na to, co normálně jí býložravci. No paráda, ne? Klusem v před, na tu skvěle vypadající, fialovou trávu! Když to pak nepůjde ven vrchem, půjde to spodem, ale to už vlčice skutečně pramálo zajímalo. Důležité totiž bylo to, aby se dnes najedly do sytosti. Což... Bude docela výzva s jejich tesáky.

To by bylo, aby se vlci nedostali dost vysoko a aby nelétali! To se totiž právě teď stalo. Dvojice vlků se vznesla... A letěla. Neletěla tedy zrovna dlouho, jen doskočila a dopadla na hebká oblaka, která byla nyní novou zemí. Stáli teď správně a všichni ostatní vlci pro ně viseli hlavou dolů z travnaté, fialové oblohy. Oblaka byla v lehce narůžovělých barvách, asi jako při západu slunce. A chutnala... Skutečně dobře! Lissandra se cítila zrovna tak skvěle, vesele a šťastně, jako když pozřela houbičku. Jediný rozdíl byl ten, že nyní mohla přeskakovat po oblacích a celé její tělo bylo neskutečně lehké. Tak tohle byl pocit létání! Wissfeoh, který se zatím do oblak nepustil, se jen bořil měkkou podložkou níž. Lissandru zjevně prostě nadnášely obláčky v žaludku. Bylo to vůbec možné...?

VŠICHNI

Nyctea žrala trávu... A bylo to fajn! Jen asi brzy dostane vážně velký průjem. Tráva tady totiž neměla nijak valné účinky, ovšem co se týkalo střev, ta se ozvala docela jasně. A co Alduin? Ucítil to stejné, co ucítila předtím Lissandra. Vzory. Zář Avantiny srsti byla oslňující a její oči tančily... Jednoduše tančily. Tráva k tomu zpívala a nebe pělo tóny... Svět kolem něj se vlnil a vypadal kouzelně.
Celý svět se však zvláštně, hrůzně zachvěl... A náhle se převrátilo vidění všem vlkům. Vlevo bylo vpravo, dole bylo nahoře... Vlci stáli hlavou dolů a hrozilo jim, že spadnou do nebe a už se nikdy nevrátí. Nebo by to možná nebyl špatný nápad? Třeba pokud vyskočí, aspoň se dobře proletí...

VŠICHNI

Zatímco u Lissandry se karta obrátila a nyní ucítila silnou a nehynoucí lásku k Wissfeohovi, vlk... To cítil pořád stejně! Láska ke krásné vlčici se nevytratila. A tak se dvojice mohla nyní tulit a mazlit! Místo toho ze Stray a Noira pomalu vyprchávaly účinky.... Jen chudáček Noir byl nakrmen a napojen. Pocítil... Lehčí gravitaci ve svém okolí! Nejspíš se vznášel? A vše kolem se změnilo na obláčky. Asi... Nyní měl skutečně pocit, že po celém okolí létá. A co se týkalo Stray? Ta cítila pocit létání taktéž. Pod jedním z keříků se objevila houba...

// Pište NAHORU, co jíte! Nemám bohužel nyní čas pročítat post od postu. Žádost o vypravěče hlaste DO PM!

Dvojice A&A si vybrala, že se nakrmí bobulkami. Nero musel souhlasně přikyvovat nad jejich bručením, skučením a dalšími pazvuky, které vydávali. No fakt, ti vlci museli něco brát ještě před svým příchodem, jinak tomu nevěřil! Na oba však měly bobulky různorodé účinky - Avanté se odteď cítila jako paní světa! Měla totiž všechny moci světa... Které viděla a rozuměla jim jen oba, pro ostatní jen vydávala podivné zvuky a divně mávala packami. Ona v tom však viděla naprosto boží světelné souboje, které byly úplně mimo chápání běžných smrtelníků. A Alduin? Pro toho se asi moc nezměnilo, jelikož schytal to samé, co chudák Wissfeoh. Alduin ucítil akutní lásku k Avanté! Byla ta nejhezčí, ta nejlepší, nejúžasnější a nejsladčí. No, dvojici teď čekaly docela zajímavé chvilky...

Dvojice měla vážně zajímavé způsoby. Jeden se tu dělil o nejhlubší tajemství, zatímco ten druhý jej uklidňoval. Řekněme však, že Stray měla teď začít ještě větší schíza než předtím. Po vypití vody se totiž něco změnilo. Něco... Docela zásadního. ,,A já ti povídám, že to bude v pohodě," držkoval Strayin hlas na její vlastní slova. ,,Už je to za tebou," chlácholil ji další hlas - tentokrát znovu její vlastní. Stray totiž měla nyní dva společníky, pomyslného anděla a čerta na rameni. Inu, uvidíme, jak si s tím poradí...

Wissfeoh, Lissandra, Nyctea

Lissandra vrčela na hladinu... A hladina překvapivě vrčela nazpět! Ona se tam totiž Lissandra hezky odrážela, i když tedy v docela modrém rozpoložení. Před očima hnědé vlčice se totiž voda pohybovala a natahovala jejím směrem! Ale ne. Ta voda, ta voda chtěl Lissandru utopit! Vlčice se totiž převrátila, když se kolem prohnala šedivá Nyctea a brzy tam ryla čenichem ve dnu ne zrovna hlubokého koryta. Tu přicházela šance Wissfeoha ji zachránit! Jeho princezna se totiž nyní plácala ve vodě jak ryba na suchu a nohy měla skoro až z želé. Jeden by řekl, že jí brzy narostou ploutvičky a vydá se podívat do širého moře.

Všichni

Jakmile Áva a Alduin vešli nevědomky do neviditelné kopule (popis prostředí v prvním postu), projela jí zvláštní vibrace a krátce zbělela, aby brzy barvička opět zmizela. Vlci nyní už nemohli vystoupit, což vlastně... Nešlo i dříve, ale nikdo to nezkoušel. Lissandra a Nyctea se topily - jedna dobrovolně a druhá ne - Ásleif přišli všichni divně zpomalení, Wissfeoh byl až po uši zamilovaný a Noir se Stray nejspíše vedli dost jednostrannou konverzaci. Vzduch a skvělá nálada tak brzy začaly působit i na nově příchozí. Těžko říct, jak dlouho to tu všichni zvládnou... Nero si užíval pohled na vlky s kapkou humoru. Zbožňoval si z nich střílet! A možná jim pak hodí i nějakou odměnu... Kdo ví? Bude třeba pozorně sledovat.

// Máte nyní volnou ruku s tím, že účinky snězeného/vypitého vždy vyprchají po +- pěti příspěvcích, ale stále budou mít vlci náladu připomínající opilost. Budou hlasití a velice, velice veselí!
Nebojte se požádat o vypravěče, pokud budete chtít zpestření. Cpát se bobulkami a vodou můžete dle libosti, vždycky vám zatočím kolem a ono vám něco padne. Ovšem účinky budu měnit ob tři dny, aby to nebylo zas tak jednotvárné! Taky občas přistane post vypravěče s "globálním eventem", tak si na to dávejte pozor. Může to být důležité!
Dále nezapomeňte psát na začátek postu počet postů, koho se post týká a pokud něco pojídáte, tak o co jde. Díky za pozornost, bavte se a smilněte, buráci!

Další dvě totálně ztracené duše - a tyto dokonce přišly spolu! Ta vlčice si zasloužila ze sebe nějak dostat ty věci, co ji tížily... Například, kdo se jí líbil, než dospěla a jak jako malá klouzala blátem. Stray se totiž všechny její vzpomínky náhle vrátily do hlavy, jakoby ji někdo vzal klackem. A bylo jich tolik, že o nich prostě MUSELA mluvit! Bylo to jako protrhnout hráz. Nyní konečně někdo trochu pozná, co že je to ta vlčice s ocasem kolem krku zač... Noir na druhou stranu náhle svět uviděl úplně jinak. Z keříků byla cukrová vata, z bobulek bonbóny a místo řeky tekla limonáda. A co se týkalo ostatních vlků, ti byli z cukrkandlu a prostě lákali k tomu, aby byli snězeni! Noir samozřejmě žádnou z těchto pochutin dříve neviděl, ale nyní prostě věděl, že jsou skvělé a chutné... Měl potřebu ochutnávat.

// Vám to ani nemusím říkat, vy už to děláte. Šikovný!