Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Další krásná dvojice, která si jistě užije poklidný den! Vždyť už teď byla Nyctea díky zdejšímu vzduchu neskutečně vláčná a uvolněná. Tlamičku jí zdobil úsměv, očka jí radostně zářila... A všechno bylo prostě fajn. Chtělo se jí mluvit nahlas a naplno, všechny překřičet a jen si užívat života. Na druhou stranu Ásleif... Náhle uviděla změnu v celém okolí. Vlci za sebou nechávali zvláštní stíny, které pomalu mizely jejich směrem, dle rychlosti jejich pohybu. Tráva zůstávala pod tlapkami zohnutá déle, než jak dlouho na ní vlci stáli a všechny zvuky jí zněly neskutečně zpomaleně - ona byla naopak zrychlená! Mluvila jako veverka na heliu a vypadalo to, že čas okolo ní se prostě ohýbá. Jako jediná tak stála mimo něj - jak si s tím poradí? Těžko říct.

// Stejné pravidlo jak holky. Na začátek pište jména, na koho reagujete + počet postů. Díky!

Ach ano, mladá láska. Tedy, ne že by se tato dvojice milovala! Zatím... Ale kdo ví, k čemu dnes dojde? To už jen skrz to, že když se Wissfeoh nadral bobulek, srdce mu zahořelo láskou k Lissandře, která měla momentálně tlamu plnou houbičky, snad až i slintala z toho, jak si pomlaskávala. No prostě klasická dáma v tom nejlepším, že ano! Ona samotná nezůstala jen tak v klidu, naopak. Lissandra... Uviděla svět najednou jiný. Ale jakože váááážně jinak! Kolem začaly tančit tvary a dokonce i Wissfeohovi uši spolu tančily a rotovaly nad jeho hlavou! Ten vlk se k tomu leskl jak smůla za vycházejícího slunka. Kdykoliv něco řekl, od tlamy mu prostě lezly bublinky a chudák Lissandra měla fakt pocit, že by je měla pochytat. Těžko říct, jak si tito dva vlci dnes popovídají.. Zvlášť, když pro Wissfeoha dnes byla tím nejkouzelnějším stvořením na světě.

// Na začátku postu vždy pište, kdo je v postu zahrnut a kolik postů jste zatím odehráli. Ulehčí mi to práci. Díky :)

Ásleif zde trávila příliš mnoho času. Už jí začínalo být smutno po jiných vlcích... A tehdy jí na nose přistálo violkové stéblo trávy. Pohladilo ji a chudák vlčice si musela kýchnout. Náhle ji to však začalo táhnout... Kamsi. Kamsi do dálky! Kamsi do nepoznaných končin. Thia měla vlastní matku, která se o ní sice nezajímala ale vlče i přesto našlo cestu domů. Vlčice se tak bez nějakého problému odloučily a zatímco Ásleif mířila směr ostříží zrak, Thia se vydala domů k vodopádu.

Lissandra byla skutečně chudák. Plazila se zimou, Dorya ani pořádně neznala její jméno a většina její smečky byli prostě idioti. Těžko říct, jak mohl někdo tak noblesní a úžasnou vlčici až tak podceňovat? Něco jí však teď přelétlo přes čumák - byl to kus violkové trávy, která ji polechtala, až měla chuděra chuť si pčiknout. A náhle měla v hlavě plán. Koho zajímá Hranin a Dail?! Je mladá a plná sil, dnešek si užije a pak je ještě dohoní! A tak se vlčice během přechodu na ledové pláně náhle rozhodla, že raději zabočí směrem na Pityas. Štěkla rychlé rozloučení a byla rychle pryč - nebo naopak vysvětlila, že cítí, jak ji něco táhne na životní misi a že to čeká za horami? To už bylo na ní. Čekalo se na ni však jinde než v ledové pustině...

// Přechod změněn na Pityas

Místo konání akce - ZELENINOVÁ ZAHRÁDKA

Nero... Se nudil. Co k tomu říct? Tenhle vlk prostě miloval zábavu... A tak se rozhodl, že udělá něco, co mu bude ještě celý Mois Gris dlouhá pokolení vyčítat. Někteří vlci ucítili náhlé nutkání dorazit na tuto louku. Ta byla změněná k nepoznání. Teda, jako, dobrý pozorovatel poznal, co se děje, to jo! Jenže jakmile vlk prošel takovou zvláštní, neviditelnou bariérou... Nebe zoranžovalo a tráva zviolkovatěla. Vítejte na Gallifrey.
Příjemný větřík vlkům čechral srst a oni si tak mohli vybrat, co že to tu budou dělat. Měli možnost se napít z potůčku s indigovou vodou, mohli se najíst podivně smaragdových bobulek na růžových keřících, či jednoduše inhalovat okolní vzduch. Těžko říct, která varianta byla nejbezpečnější... Všechno to vypadalo, mírně řečeno, jedovatě, ale vlci, kteří sem přišli, náhle ucítili absolutní oprostění a veselou, pohodovou náladu. Magie jim nefungovala, aniž by kdokoliv z nich věděl proč a to okolí prostě... Vypadalo chutně! Kdyby se někdo jó snažil, tak pod jedním z keříků byla schovaná jedna houba. To už však bylo na tom, kdo první přijde...

// Napište mi posty s popiskem toho, co váš vlk sežral a na začátek postu pište jméno společníka/společníků na hru, ať se ví, kdo je zadaný a kdo ne! Post s následky vašeho výběru dorazí zítra (nebo dnes o půlnoci, když budete hodní).

Jedno štěně zapalovalo stromky a dospělá vlčice po jeho boku vážně netušila, co s tím. No, to Nero samozřejmě jo! Jenže ten se nad tou vidinou tak chechtal, až se musel válet na zádech. Tohle by skutečně zajímavá podívaná! Dobrá, nebylo to lepší než křečci na kanálu dva, ovšem... stromy, které Thia zapálila, se začaly podivně... hýbat. Nejdřív se ozvalo skřípání a pak se začaly plácat po větvích, aby oheň trochu podusily. Byl to skutečně zajímavý pohled! Už někdy dvojice viděla pohybující se stromy? Nejspíše ne.
Takže tak, pár stromů se i rozmáchlo na Thiu, by ji praštili po zadnici, že co si to jakože dovoluje. A tak byla Thia více peskována stromy ve svém okolí, než vlastními rodiči, co ji, ruku na srdce, zanedbávali. A Ásleif, co rozuměla zemi, slyšela zvláštní šepot. Ubližuješ... dítě. Vodu. Uhasit. Sfouknout... vychovat.

LOSOVKA

Nero měl zase chuť vtipkovat. Dělával to tak docela často a dva vlci, kteří se právě vrátili z až moc vážné sešlosti, zasloužili si rozptýlení! A tak se o vlky otřel příjemný vánek a nahnal jim do hlav hormony. Ne že by měli hned potřebu po sobě skákat, ovšem... Vánek se otíral o vlky a vháněl jim příjemné pocity klidu do hlav. Co že na tom bylo vtipné? No jen si počkejte...
Protože z vody vykoukly rybí hlavy. A tak všechno, co Loki a Draconis udělají, budou sledovat tyto rybí hlavy. Příjemné pocity, uspokojující, hřejivý pocit v hrudi, spokojenost... A učuměné rybí hlavy s nechápavým ksichtíkem. Co to sakra ti vlci dělají?!

// Ryby na vás budou čumět dalších šest postů a příjemné pocity klidu a náklonnosti si můžete nechat až do rozchodu jinými směry. Čekám reakce a barvité popisy. Enjoy!

Křečci začali popadávat, někteří začali v Azraelově torze i plavat kraula. To byli ti, kteří nedostali takovou čočku do očí. Většina z nich se teď prostě válela na zádech a pištila, jelikož jim přišlo, jakoby jim očička vytékala z důlků. A jak se vzpamatovali, rychle se rozutekli do svých děr. Teda, krom těch křečků, co si plavali napříč Azraelem a užívali si svůj život.
Nakonec se však i ti křečkouni osvobodili a rozutíkali se... Aby donesli před Azraela spoustu zvláštních plodů. Borůvky, jahody, maliny, rybíz... A to i přesto, že vážně na tohle všechno ještě nebyla sezóna. Z Azraela se dnes stal křeččí bůh a úspěšně potlačil jejich povstání. Tahle svačinka byly nejspíše odpustky. A jak se křečci ukázali, zase se vypařili... A na lukách zase jednou zavládl klid.

~THE ENDE~

To není jídlo. Azrael je jejich jídlo, dostalo křeččí reakci na maximum. Jeden z křečků zakřeččil k útoku a křečci křeččili pochodem vpřed. Brzy lezli Azraelovi po tlapkách, štípali ho do tlapek a brzy se jeden z křečků držel ucha Azraela, aby mu do něj hlasitě zapískal a pak se i zakousl. Jedna křeččice se dokonce vydala ke Kuskusu (dunno name, sns), aby na něj spustila bojový pískot a vrhla se směrem vpřed na toho podivného vlčíka. Gwyn byl zatím ochráněn, zatímco mu křečci lítali po obloze. Jo, létající křečky asi ještě chvíli neuvidí! Vypadalo to, jakoby nabyli nějakých super schopností. A Azrael? Byl málem křečky pohřben. Vrtali se mu v srsti, škrábali drápky a pištěli tak neskutečně otravně, že horší už by mohla být jen zněla ze SNK na nějakém Conu. Jak se s tím Azrael vypořádá? A co Gwyn, zachrání jen? Přišel si najednou tak lehký... Že by lítal s křečky? A Zeiran... Byl napaden. Jeho packy už nebyly v bezpečí, zrovna tak čumáček. Poslední večeře? Možná. Ale nejspíš těch křečků.

Nero ze svého úkrytu zvažoval, co dnes udělá. Jasně, nedávno poštval na Azraela křečky, z Thii udělal udělal poloboha, ale teď... Zase seděl na místě! Ale byl další den a on měl chuť zkusit něco nového. Trochu... Většího. Zase jednou otestovat své schopnosti! Spokojeně se zachechtal a protřel si tlapky.
Prvně zamířil ke zlatému lesu. Chvíli si jej měřil, mračil se na zdejší členy. Potřebovali se všichni dívat na věc z jiné perspektivy! Byli tak nudní a vážní... A tak Nero sotva štěkl a oni? Nalezli novou perspektivu.
Další byl křeččí vlk, kterého Nero šikanoval. I ten potřeboval nějak popostrčit. Nebo možná zamotat! A tak se zrodil další problém, tentokrát pro Chaosany.
A poslední? Daén. Daén s novou alfou. Možná měla strach, jak ji její vlci přijmou! A právě proto potřebovala povzbudit. Pořádně! S tím dopadlo i na Daén malé kouzlo. Jenže... Někomu ukřivdil. Někdo zůstal nedoceněn. Kdo? Tuláci. Tuláci, kteří byli pořád tak hrozně samotní... A tak zařídil, že už nebudou. S tím se jal je všechny pozorovat. Dnešek bude k popukání.

>> Zlatá smečka - vidí vše převráceně (obloha je dole, země nahoře)
>> Daénská smečka - pocity naruby (strach nahradí odvaha, vztek nadšení,...)
>> Chaos - mluví a slyší naruby (tedy nerozumí nikomu, ani sobě navzájem)
>> Tuláci - cítí neskutečnou potřebu se se všemi mazlit a poňuchat

Akce, která trvá pouze dnes! Můžete získat odměny a to i když s nikým nahrajete. Když budete na území alespoň s jedním dalším vlkem a váš post bude mít 500 slov, získáte odměnu. Stejně tak, když zvládnete 6 postů mezi sebou. Jsem schopná brát i přechody, ale chci, aby aspoň na třech územích byla interakce s jiným vlkem (pozdrav, reakce, přiblížení se,...) + každý post délka ne přechodová, ale klasická.
Kde, kdy, s kým a počet postů mi prosím pošlete do vzkazů. Získat odměnu můžete jen dnes, ale pokud si chcete trochu zamotat život, klidně můžete odehrát herní den.

LOSOVKA

Jo tak s pomocí bohů tu Azrael chytá křečky? Za tento dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Nero sledoval vlky už od momentu, co byli u vodopádu. Jeho vodopádu! A tak... Měl konečně možnost se jim pomstít. Spokojeně si protřel své vlčí packy, zašklebil se a vyfoukl proti zvířecím děrám. Křečci měli akorát dost nadvlády těch hnusných, umolousaných predátorů. Byl přesně čas vzpoury.
Proto se z děr začaly valit křeččí rodinky. Táta křeček, máma křeček i děti křečkovi. A zatímco se Nero chechtal, nikým neviděn, křečci zapištěli jako jeden muž. A s tímto ohlušujícím pískotem vyhlásili válku Azraelovi... A následně se na něj ve vlnách - jelikož se sbíhali z celých luk - vrhli na Azraela. TENTO BOJ SKONČÍ VÍTĚZSTVÍM!

LOSOVKA

Thia a Ásleif kráčely lesem. Užívaly si příjemný větřík a to všechno okolo... Až se stalo něco zvláštního. Nepršelo. Jen ze stromů stekla jedna kapička modré vody. Spadla Thie na čumáček a donutila ji pčiknout. A to pčiknout tak, že všechno kolem slehlo. Co ta malá udělala? Vytvořila malou, živelnou smršť. Ásleif od toho kýchnutí vzplály fousky.
A co že se to vlastně stalo? Thia se zvětšila na velikost Iris a tak nějak bujela ta malá štěnda magií. Nero se mohl potrhat. Tak tenhle pohled stál za následování dvojice od jeho jezera! Bude neskutečná zábava je sledovat.

Thia na šest herních postů získává všechny živelné magie na plné tlapky. Pojďme zbořit les! (Když budete něco ničit, kopněte mě, přijde další post)

Dvojice vlků se hádala. Ovšem... Jaký byl důvod jejich hádky? Pokus o pomoc? Snaha ochránit? Jenže... Hádka byla čímsi zastavena. Čímsi... Temným. Něco se dělo. A to něco byly kroky. Prvně byly tiché, jako snad králičí. Pachy vlků schovával popel, který se válel všude. Občas padal snad i z nebe, to místo sněhových vloček. A oni... Oni se blížili. Pomalu, zkoumavě. Varin nebyl zajímavý... Ne, Varian nikoho nezajímal.
Velký tmavošedý vlk tiše sledoval ostatní. Zjevně zkoumal. Zelený prsten na jeho pracce se občas zaleskl na tlumeném světle spáleniště. ,,Chci je... Oba." Vlci se zašklebili, zvlnili koutky a ukázali žraločí zuby. Dnešek bude... Chutný.

Ne.

Nero byl většinou vtipálek a staral se o to, aby vlci v životě zažili i něco jiného než pohodu. S tímto však nesouhlasil. Sledoval je... A dlouho. Vlci se blížili... Kvapem. V ten moment však modrý oblak obklopil jak Nusu, tak Xereho a dvojice se v něm vypařila. Absolutně, úplně. >> Most
Varian tu zůstal. Nijak vlky nezajímal, vlastně ani Nera ne. Proč? Vlci se kolem něj seskupili. Nezajímali se o něj. Jen tiše vrčeli... Dokud jeden nevystartoval. Chňapl Variana po boku a zavrčel. Další mu skočil po zadní noze, docela účinné odhánědlo. Strach a pud sebezáchovy se ozval. Varian utekl, ale spíš... Díky tomu, že vlci ho nechali. >> Temný les

Vlk se zeleným prstenem zavrčel. Dnešek nebyl šťastný. On se ale dočká... Už ten žlutý byl obrán. Další se přidají... Brzo.

Spáleniště je nebezpečné. Držte se daleko, donesl už jen vítr k uším tří různých vlků.

Amorek se ocitl v poušti. Bylo tady teplo, na což nebyl moc zvyklý. Usadil se na jednom písečném kopečku, dále od dvou vlků. Vlčice byla zajímavě zbarvená, vlk byl šedý. Ti by se k sobě hodili!
Nero sledoval Amorkovo počínání. Kdyby si mohl vytvořit popcorn, nejspíše by si ho už společně s colou vychutnával na svém obláčku.
Amorek jednoduše zamířil a trefil zadek vlčice. Poté se vrátil zpět na Nerův obláček. ,,Dobrý, ne?" Růžový vlček naklonil hlavičku a Nero se zasmál. ,,Bude to k popukání."

Amorek se objevil na Vyhlídce. Usedl na malou skalku, pokrytou sněhem. Byla mu trochu zima na zadek, ale přeci jen, láska i sníh roztopí! Chvíli oba vlky pozoroval. Očividně se znali, no tak nebylo na škodu, aby je nechal poznat se lépe! Vesele se pousmál, zatřepal křidélky, vzal do tlapky luk a vložil do něj šíp. Natáhl, pustil.
Šíp letěl původně na hnědého vlka, ale nakonec skončil v zadku modré vlčice. ,,Nu což, nejsem neomylnej," pronesl si sám pro sebe - možná částečně i pro Nera, který celou tuhle zábavu pozoroval s nadšením dítěte a růžový vlček v zápětí zmizel.