Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sya a Liss
Obojím vlkům šlo poměrně snadno otevřít dveře, když se do toho pořádně opřela oba najednou. Dostali se tak zpět na palubu, kde bylo ticho a ani noha. Plyn, kterého se Sya obával byl pryč, zbyla z nej jen mlha na zemi sahající jim sotva po kotníky - nic škodlivého. Po Ellie nebylo ani vidu, ani slechu. I když byla vedle v kajutě, nebylo nic slyšet a ani je nemohli cítit - no přeci jen je tu pořád ten plyn, tak není nejlepší riskovat, že ho natáhnete očicháváním.
Před vlky stála volba. Buď den vrátí do podpalubí a nahrabou si zbytky toho, co tam zbylo a nebo budou kolegiální, a i když se na ně defakto všichni vykašlali, oni udělají jinak a pokusí se jim pomoct, ale vyplatí se to? Velká skupinka posádky a Sam s Lucem je dost daleko, je to jedinečná příležitost vxpadnout bez škrábance a s lupem.

Ellie
Rudochlup jí sjede pohledem a dost se zamračí, když odmítne odpočinek. ”Chtěla by ses snad stát pirátkou?” zeptá se udiveně a zvedne koutek jediného viditelného oko a vyvalí ho tázavě. Přejde po místnosti k nádherně vykládané truhlici drahým kamením a překrásnou dřevořezbou. ”Myslíš, že tohle je zadarmo?! Že to mám jen tak? Myslíš, že by to získala nějaká ufňukaná vlčice!” vysměje se jí a oko se mu zableskne. ”Ty milá zlatá tu zůstaneš, ale pro moje pobavení!”

Ellie
Vlk byl očividně potěšen její odpovědí, ale místo spkojeného úsměvu se na ní starostlivě podíval. "To mě by taková milá vlčice jistě chyběla," řekne a poposedne si k ní blíž. "Máte pohodlí drahá, nechybí vám nic?" zeptá se a ještě kousek se připoposune. Stále na ní působí dost matoucím pojmem. "No, to máte tak slečno Ellie, abyste mohla být silná, mít dost jídla a tak, tak na to musíte mít dostatek financí, zlata, magických předmětů apod. Moje posádka jezdí po ostrovech a hledá je," vysvětlí jí trochu fiktivně, ale třeba to zabere. Pak se zvedne a najednou se dá jeho kajuta do pohybu, ale ne díky magii podobné té, co má černý a bílý vlk, ale díky mořským potvůrkám, která jsou na lodi a ovládá je Rudochlup zřejmě nějakým magickým předmětem. Kolem Ellie se objevý mnoho hebkých polštářků, které úplně lákají k pováleníčku. "Musíte být hrozně unavená, jen si u mě udělejte pohodlí, sem nikdo nepřijde," a opravdu kolem dveří, které sem vedou se rozrostlo několik rostlin tak, že dveře zablokovali. Rudochlup z ní však stále nespouštěl oči, co kdyby náhodou.

Loď

Ellie
Ellie byla nechána napospas osudu, zůstala úplně sama a někdo kdosi jí vedl do kajuty, kde naštěstí už nebylo tolik toho mámivého plynu. Konečně se mohla začít rozkoukávat. Před ní stál rudý vlk s šátkem přes tlamu. Měl na sobě velký pirátský klobouk s brkem, kolem pasu něco jako šál, který byl několikrát omotaný pod hrudí a zbytek volně splýval se stehnem, měl pásku přes oko a největší podivností byla jeho dřevěná zadní noha, nebo spíše její konec. "Posaďte se," řeknu a hodí tlapkou k nízkému stolku, kde je spoustu druhů masa připraveného na několik způsobů. "Dejte si, jistě jste unavená," začne najednou hrozně mile, ale přesto je cítit, že kdyby odmítla, bylo by asi hodně zle. Vlk na ní zírá tak dlouho bodavým pohledem, dokud neudělá co chce. Pak se jde posadit kousek od ní a usměje se, přičemž vyjedou jeho krapec polámané zuby. "Copak tady děláte tak sama? Vaši přátelé se baví s mými muži a nikdo si o vás nedělá starost?" zeptá se soucitně, zní to překvapivě přesvědčivě. "Máte štěstí, že jste narazila na mě, jsem Kapitán Rudochlup a u mě jste v bezpečí, taková kráska, ta si zaslouží ochranu," cukruje jí zase a stále jí hypnotizuje pohledem.

Lissandra
Liss naneštěstí zůstane úplně sama, její slova však nikoho nepřesvědčila. "Neboj, my se umíme dělit a spravedlivě se vystřídáme, spravedlivě podle síly a stisku čelisti," řekne šedý vlk a olízne jí po hýždi. Ani po tom, co Samantha vyvolá rozruch se od ní vlci nechtějí hnout, ba naopak se k ní ještě víc semknou. Bílý vlk zavrčí a koukne na tlupu. "Tak to teda ne, vy-" sjede pohledem 5 vlků, "-Se mnou, zbytek - odveďte jí na loď, tahle holubička nám už neuletí," rozkáže jim vlkům a tak se taky stane. Kolem Lissandry je najednou spousta vyceněných tesáků, které jsou i ní nebezpečně blízko a celá skupinka jí jako svatý grál střeží a vede na loď, kde jí hodí do kopky k Syaoranovi.
+ Sya
Do podpalubí vstoupí dva vlci a hodí Liss opravdu osklivě na zem, očividně první střídání, vlčice má skoro na mále, když si jeden z vlků všimne nepěkného faktu. "Kde je zlato?!" štěkne zděšeně a druhý vlk, jako by v něm přeplo zvedne hlavu a nakoukne do jedné z truhlic, do které svítí nejvíce světle. "Kdo ho sebral?! Je jich tu snad víc?! štěkne druhý a oba vlci jako utržení vyletí ven z podpalubí, které ne úplně pečlivě zavřou (stále ale nejde jen tak otevřít). Oba vlci mohou slyšet znepokojené hlasy z paluby a pak dusot, jak vlci běží pryč.

Louka - Sam a Luc
Černý vlk už toho má právě dost. "Tak buďto seš tak blbej, nebo si myslíš, že jsem já tak blbej, že ti všechno jen tak řeknu, aby si nás pak mohl obrat - ale to ti fakt nedoporučuju mladej, protože-" vrčí na Luciana a ukazuje mu celé své obří tesáky, když v tom ho přeruší příchod bílé vlčice. Podívá se na ní a povzdechne, jako by vzdal veškeré snažení hledání pokladu. "Já nemám chuť se bavit s nikým a přesto tu jste!" cekne vlk podrážděně na její slova a sleduje příchod skupinky vlků v čele s bílým dominantním samcem. "Ta je naše!" štěkne po černém. "Vemte si klidně oba!" vzdechne odevzdaně černý a žalostně svraští čelo. "Můžete je už prosím zakousnout, nebo cokoliv, máme tu práci tupci!" štěkne než kdokoliv stihne cokoliv říct. 6 vlků, to by možná ve dvou se svými magiemi zvládli, možná, kdyby vlci měli slabší magie, ale v tom se sem řítí tryskem i zbytek vlků. "Někdo-někdo vzal všechen poklad!" heká jeden udýchaně. "Cože?! Co je to za nesmysl?!" zeptá se bílý nevěřícně a všichni naprosto ignorují cizí vlky. "Je to tak, pojďte se kouknout!" řekne zase jeden z přiběhléků a černý se už fakt hodně dožere. "Dobře dobře, vezměte tyhle dva sebou, nebo to v životě nenajdu a zjistěte laskavě pořádně co se děje! Reiy, máš je na povel, tak to nepokažte a hlavně nevzbuďte kapitána!" nakáže jim a v tom se Lucin a Samantha vznesou ovládáni jakousi podivnou magií, která vychází z bílého. Je možné, že mají s černým nějakou stejnou magii levitace předmětů? Každopádně se k tomu přidá další z vlků a začne jim vysávat energii z těla, jakmile jsou dostatečně zmámení, všichni se rozejdou k lodi, kam je hodí na palubu. Černý jde pro poklad.

Sam + Liss + 11 vlků - na louce
Vlci zmámeni přítomností dvou krásných slečen skoro zapomněli, že je něco kolem. Vlčice se ale trochu přepočítaly, když se nechali takhle obklopit. "Kdo by odolal vaší společnosti, teď jsme tu hlavně pro vás," ozve se ryšavý vlk motající se kolem Samanthy. "Jsme dlouhé měsíce na moři, kdo by pak nechtěl jen přítomnost vlčice, doufám, že je vás tu víc takových," řekne další, který se tiskne Sam na stehna, pomalu si začne uvědomovat, že jsou blíž a blíž a strategicky se stahují do kruhu, aby se nemohla hnout. Stejně tak je na tom i Lissandra. "My nejsme jako on, my si rádi užijeme, on má zlomený srdíčko, tak to nepotřebuje, ale my jo," odpoví jí lítostně, ale jen to hraje, Razze mu není vůbec líto, alespoň je víc vlčic pro ně. "Ale co kdybychom se přesunuli na loď, hm? Pár dní s námi? To by byl nezapomenutelný zážitek zlatíčko!" řekne a olízne Lissandru po tváři, jako by byla jen kus masa a nic víc. Je vidět, že vlci si s nimi nechtějí jen povídat a na těch pár vlčic je jich dost. Piráti ale nejsou včerejší a tak jsou připraveni vykrýt jakoukoliv snahu vlčic uniknout, či jim ublížit, i oni mají své vrozené elementy, magie a do toho ještě úplně jiné, které na MG dosud nikdo neviděl. Bylo by vůbec moudré bojovat?

Ellie + Sya + Záhadný vlk - na lodi
Vlčímu přízraku se snad líbí, jak se Ellie začne chvět, začne se kolem ní víc a víc točit, jenže je tu ještě ten druhý vlk. Je mu putna, kdo to je, ale chodí kolem něj tak, aby ho navedl přesně kam chce a když je konečně na místě, netrvá dlouho a Sya zajede do padpalubí. Ellie jen uslyší ránu, jak bouchne poklop od podpalubí a hnědý vlk je tam zavřený. Jendu výhodu to ale má, není tu onen matoucí plyn a tak rychle přijde k sobě. Není tu sice moc světla, ale něco málo ano. Když se rozkouká, vidí kolem sebe nějaké vlčí pelechy, zbytky kostí - které nevalně voní a nějaké truhlice. Většina z nich je prázdná a jen na některých se válí cennosti. Víko, kterým se sem dostal je zavřené a nejde otevřít, jiný východ ale nevidí.
"Copak tu slečinka dělá tak sama?" ozve se mámivý hlas kolem zhalucinované Ellie. Zní tlumeně, jako by měl něco přes tlamu, nějakou látku. "Jsi odvážná, že si vstoupila na můj koráb, ale já odvahu neodměňuju!" zavrčí jí slabě u ucha a strčí jí do zadku, že skoro přepadne na přední. "Teď půjdeš hezky se mnou!" zavrčí na ní a znovu jí popožene štípnutím do zadnice, aby se dala do pohybu.

Lucian + Razz - dál na louce, pěkný kus od ostatních
Lucian pochopil, že vlci ho mají dost na háku a mají se jen ke všemu, co nemá ocásek mezi slabinama. Rozhodl se proto zkusit štěstí u snad jediného rozumného vlka, co tu byl i přes fakt, že si s ním asi moc brát servítky nebude. Černý vlk opět hledí do kůže, kde může Lucian letmo zahlédnout mapu, kterou ale rychle skryje, takže v ní nic nevidí. Po jeho slovech mu nevěnuje jediný pohled. "Páni, tady to někomu pálí," rýpne si nevrle a jemně cení tesáky, je třeba s ním jednat opravdu opatrně. "Ale když jsi tak bystrý, tak je ti asi jasné, že se nehodlám dělit, ani vzít někoho sebou," naznačí mu opět odchod a ostře sekne ocasem.

- Protože si asi myslíte, že vás nikdo nezastaví, když nakráčíte na pirátskou loď... Rozdělím vás na dvě skupiny.

Sam, Luc a Liss + 12 pirátů na louce několik desítek metrů od lodi v mělčině
Vlci se opět zastavili. Černý vypadal, že ho to už dost dožírá. Nehodlal s nimi o ničem debatovat a ihned na puntíkovaného vlka vycenil tesáky. V tom před něj ale skočil bílý vlk, který asi jako jediný na sobě neměl žádnou jizvu, jen modrý šátek kolem krku, vlastně vypadal docela hezky. "Ale notak Razzi. slečny nám chtějí dělat společnost a tohle drzé vlče? To přeci není žádná hrozba pro dvanáct takových, jako jsme my," řekne a přejde k Lucianovi. "On jistě ví, že jsme silnější a proto by boj byl zbytečný, že?" zeptá se vlka, i když svá slova míní spíše jako kontatování. "Jo Razzi, nech nás se trochu pobavit!" ozve se hnědý vlk někde z houfu a mlsně se olízne. Černý vlk se na ně se zavrčením otočí. "Dostali jsme jeden jednoduchý úkol, tak si tu dělejte co chcete, vás pitomce za to čeká trest, já se kvůli vám trestat nenechám!" zavrčí na ně hrubým hlasem, který zamrazí každého. Složí kůži a rozejde se od skupiny. Bílý vlk se rozejde k Lissandře a mámivě jí obkrouží. "No ahoj krásko, nebýt na souši, řeknu snad, že jsi mořská panna," zalichotí jí a pořád se kolem ní ochomítá. Ostatní vlci neváhají a rozejdou se za Samanthou, za kterou přijdou hned čtyři vlci a zmámení její květinou jsou z ní ještě víc paf. Jedenáct vlků tak dokonale oddělí Luciana od vlčic a začnou se na ně sápat.

Ellie a Syao - na lodi
První kroky po korábu vlkům naznačí, že už toho zažil hodně. Praskání dřeva ale není to jediné, co tu zní hrozně. Papoušek, který opruzoval Samanthu se vrátil na loď a s krákáním se usadil na hlavním stěžni. "Jde si pjo vás, rraaa! To bude tóóóčo-tóóóčo!" zaskřehotá a v tom se po lodi rozprostře jakási mlha, která jim okamžitě začne dráždit čenich a celkově dýchání. Oba se rozkašlou a přijdou si najednou dost slabí. Halucinogenní plyn jim omámí smysly a tak si pořádně ani nevšimnou, že po palubě někdo chodí. Na loď není z dálky vidět a tak ostatní nevidí, co se tam děje. Kolem Ellie se protáhne velké vlčí tělo, které se jí jemně otře o bok. Zmámená plynem se vyděsí v domnění, že je to děsivý přízrak. Mrazivý smích se tiše vkrade do jejich smyslů a oba se začnou bát. Byla to snad léčka?

Papoušek, kterého si byli někteří vědomi se stále točil kolem lodi a vlků. Neunikl mu proto žádný pohyb. Nemusel se však moc snažit, protože dva vlci neměli snad kouska sebezáchovy v těle a přišli k pirátům, jako by se nechumelilo. Všichni se zastavili a čekali, co jim vlci chtějí. Chvíli na ně jen koukali s nechápavým výrazem, dokud si jeden z nich neřihl a všichni se zase nezačali smát. Pak ale černý zjizvený vlk pohodí hlavou a všichni trochu utichnou a dají se opět do chůze. ”Hele vydprejskněte jo? Tohle není vaše věc,” řekne béžový vlk s šedým hřbetem a rudou páskou přes čelo. Projde kolem nich, jako by byly bezvýznamní a pokračuje v cestě. Jeden vlk za ním tmavě hnědé barvy se mykne kolem Ellie a hodí po ní vyzývavý pohled, který mluví za vše.
Samantha, která je schovaná v nízké trávě z výšky není neviditelná a tak se jí brzo na hřbet snese onen papoušek a krákne na ní. Co tím chce říct? Těžko říct. Každopádně jí štípne rychle do zad a vyrve jí pár chlupů. ”Vodprrrrejskni!” skřehotne a obratně jí kousne do ucha. Je očividně dobře cvičený, je snad nemožné jej zasáhnout.

Vlčeti zahřátí celkem pomohlo, i když každý další pohyb byl bolestivý, teplo, které šlo z vlčice ho uklidňovalo a vlastně mu i dělalo dobře na to břicho. Připadal si docela unavený, ale může usnout, když je otrávený krokodýlem? Než by si to stihl rozmyslet, Samantha byla pryč. Árese zůstal sám a stále němý. Němé ale zdaleka nebylo jezero, které ho lákalo k sobě, měl halucinace, nebo tu někdo byl? K jeho překvapení zjistil, že když se pohybuje klidně a s rozvahou, nemá moc velké bolesti, spíše je mu to jen nepříjemné, ale nic, co by nezvládl.

//Samanthe za její boj dávám 10% do čehokoliv kromě schopnosti lovu
Árese si osud ještě najde - momentálně bude němý po dalších 10 kol, ráda bych se do jeho další hry ještě ale vložila

Zatímco vlci nervózně přeskakovali na souši, na mělčinu se spustilo dlouhé prkno, které vytvořilo nakloněnou rovinu. Nebylo zcela hladké, bylo prorostlé kořeny, které bránily rychlému sklouznutí dolů do písku. Jako první vyšel onen černý vlk, který se nevraživě podíval kolem se a vlky, které dobře viděl ignoroval. Hned za ním se vypotácelo další jedenáct vlků, kteří byli docela pohublí, dva vypadali naprosto stejně a jediní byly opravdu masivní, někteří vypadali dost oškubaně, jiní dost zjizveně. Tomuhle chybělo oko, támhlotomu ucho, někoho dokonce část ocasu. Jeden měl šátek kolem hlavy, jeden ověšený krk zlatem, jiný zase všude možně drahé kameny. Ať tak nebo onak, nevypadli vůbec přátelsky.
Všech dvanáct se vynořilo na břeh a mířili kousek od vlků. Nechávali za sebou pěknou spoušť, protože několik hladovců začalo čeřit vodu, až ryby lítaly a hledali něco dobrého k snědku. Jeden, aby se mi dobře šlo, pálil kolem sebe trávu, další si pohrával s větrem a naschvál ubližoval ptáků létajícím v okolí. Všichni se tomu náramně smáli. Černý vlk v čele měl ped sebou kus kůže, která před ním levitovala, pravděpodobně ji ovládal nějakou magií. Koukal do ní a kráčel někam po louce.

Klidnou idylku vlkům narušilo něco, co sebou mělo přinést nepěkné věci. Už z dálky bylo slyšet i vidět jejich příjezdu. Vlny na pláži se začaly zvedat a tříštivě narážet o písek, přičemž vlky blízko břehu lehce ošplouchly. To by asi nebylo tak divné, kdyby z dálky nebylo slyšet podivného skřehotání a nad hlavy krákání červeného ptáka s barevnými pery na křídlech a ocasu. Ten tu byl vidět jako první a vlkům se silnějším vnímáním přejel už z pohledu na něj mráz po zádech. Mezi Restem a Jižníma horama se zvuk lámal a stále zesiloval, vlci se instinktivně začali krapet houfovat, přeci jen jsou to smečková zvířata a vědí, že v jednotě je síla. Zpoza skal nakonec vyplula ohromná loď, tak velká, že by se na ní všechny smečky Moisu vešly a ještě se mohly vesele rozmnožovat. Byla vysoká jak dobře vzrostlý dub, ze kterého byla asi vyřezaná. Bystří si mohli všimnout, že je opravdu precizně opracovaná někým, kdo umí na 200% se svou magií, protože tohle by kdejaký amatér nesvedl a co vůbec, tohle by nesvedlo snad 5 vlků, kdo ví, kdo tenhle vor stavěl. Loď plula poměrně rychle po vodě a až když se dostala do mělčiny, která byla mezi Rájem a pláží na které se všichni nachází, zpomalila. Ohromná plachta z vlčích kůží nepřítel se začala rolovat po liáně, přesně jako to bývá u opravdových lodí, které sice vlci neznají, ale pro představu to nebudu dál pitvat :D
Na přídi lodi stál statný černý vlk se zjizvenou tváří, krkem a plecí na pravé části těla. Nebylo to od ničeho hezkého. Ostře sledoval cestu a bylo vidět, že zrovna jemu neunikne ani ň. Za ním bylo však na lodi veselo, bavilo se tu hned několik vlků a jejich bujarý ryk se nesl až k vlkům. Bohužel těm slovům nebylo moc rozumět.
Černý vlk zalezl k ostatním a když už se loď i se svou podivnou posádkou dostala tak daleko, že už je mělčina dál nepustila, spadla ohromná kamenná kotva a loď se zastavila nedaleko od pětice zvědavců.

I přes hrobové ticho mezi oběma vlky se jim podaří navázat lehkou komunikaci pomocí gest a smutných pohledů Árese. Vlče to má zatím jednoduché, říct si o vodu není tak těžké, ale rozhodně se mu nelíbí, když ho vlčice popadne a někam ho nese. Břicho chce mít klid a Árese to tak bolí, že to v něm probouzí jakousi agresi vůči jeho momentální opatrovatéce. Přeci jen, když vám někdo působí bolest, máte potřebu se po něm ohnat. Bohužel zavěšenému v její tlamě mu to moc nejde a tak i když ho pokoží k vodě - což přinese další ostré řezání do břicha, není to nic příjemného, rozhodně by se takové vlče mohlo i rozbrečet a stejně tak i dospělý vlk. Voda, která je v jezírku je sice čistá, ale jemu je dost nepříjemná a dělá se mi z ní špatně, asi mu jed trochu rozhodli chutě a nevrlost že strany vlčete stoupá.

Boj s krokodýlem Samanthu dost vyčerpal, přeci jen neměla tolik sil a zkušeností, aby si pohrávala s elementem jen tak. Přesto se však bez větších problémů dostala k vlčeti a ještě se snažit starat o něj. A jak na tom byl malý Áres? Nebylo to nic hezkého, ale křeče pomalu ustávaly, jediné, co ho opravdu bolelo bylo břicho, které bylo na ohmat tvrdé, ale jakmile se ho dotkl sebemenší chloupek, střílelo mu to ukrutnou bolest do těla. Jenže jakmile chtěl Samanthe odpovědět, zjistil, že to nejde. Jeho slova se měnila v nicotu a z tlamy nevycházel jediný zvuk, slovo, vrčení, ani zakňučení, prostě nic. Co bylo hroší, vlče mělo docela žízeň, ale troufnout si pít z tohohle jezera? To asi ne. Jenže, jak to řekne Samanthe, když se nesmí dvakrát moc pohybovat kvůli bolavému břicho a nemůže mluvit?

Krokodýl dál úspěšně terorizuje Samanthu, chňape po ní, ale jeho mohutné tělo mu nedovoluje vlčici pořád chytit. Její trpělivost však dojde ve chvíli, kdy krokodýla začne zapalovat. Podivní, zvíře nevydá jedinou hlásku, jen se vzmítá v ohni. Ohromný tvor ale ne a ne hořet sám od sebe. Samantha musí naplno využít svůj element a držet oheň stále naživu, protože tvrdá kůže krokodýla je očividně nehořlavá. Přesto tu jsou ale místa, která na sobě nemají tvrdé šupiny a ty obřího netvora bolí a pálí. Po pár sekundách je cítit ohavný zápach spáleného masa. Krokodýl ale ví, že chvíli přežije a má opravdu hlad, natáhne se po Samanthě a vyrve jí kus chomáčů ze zadku, před kterým nestihne hnout, protože spíše čeká, že zvíře bude jen hořet. Krokodýl už ale dál nesnese bolest a jen na ní vycení obří tesáky, které jsou celé v jejích plemenech - trochu traumatizující. Vypadá jako by řval, ale zvuk nikde. Nakonec se otočí a zapluje zpět do vody a na hladině je jen vidět, jak se voda čeří do písmene V směrem od nich, až nakonec zmizí úplně někde ve středu jezera.
Áresovi je mezitím stále zle, není schopný chodit, ani mluvit, nic ho neposlouchá a žaludek se mu obrací vzhůru nohama. Před očima má mžitky a není schopný pořádně přemýšlet, no vlastně skoro jako by byl hodně dobře opilý a skoro měl až otravu.

//Prosím Samanthu, aby v dalším postu zaznamenala, zda jí zvíře kouslo, dráplo, nebo tak něco - jizvu mít pak nemusí, jen to potřebuju vědět :D

Tmavě šedo-zelený krokodýl moc neotálel, věděl, že je pomalý a když mu do cesty skočila vlčice, rozhodl se, že sní i jí, víc jídla pro něj. Obří tělo se začalo vlnět z vody, což mu moc nešlo. Krátké tlapy se nemotorně odrážely a hnaly tak tělo co nejvíce dopředu. Nebylo tak těžké mu uhýbat, vlčice jako je Samantha to neměla moc těžké, ovšem takový Áres nebyl zas tak obratný. Jakmile Samantha po třetí uskočila, krokodýl jí jen secvakl čelisti nad hlavou a praštil jí do ní, čímž uvolnil kvítek, který odvál mírný větřík přímo k němu. Samo sebou si toho nevšímal, ale Samantha by ho mohla chtít zpět. K tomu všemu se začalo dělat Áresovi zle. Moc obyčejný krokodýl to totiž nebyl. Nejen, že byl obrovský, ale mohl jednou za čas vystříknout jed z některých svých zubů. Árese bohužel tímhle zubem zasáhl a úmyslně mu vstříkl jed do těla. Ten začal ihned působit a s každým dalším pohybem se mu vléval do těla, což rychle pocítil, protože svaly kolem břicha se začaly stahovat do křeče, což bylo první stádium působení jedu. Začal trochu malátnět a měl mžitky před očima. Pozornost krokodýla ale zaměstnávala Samantha, jinak by ho asi bez jakéhokoliv váhání slupl jak malinu.

Jakmile Áres odřekl, že by se rád dožil dospělosti z mělkého břehu se vynořily obří čelisti, které jako na potvoru chňaply právě po vlčeti. Ohromný tvor se ale trochu spletl ve výpočtech a zubatá čelist sklapla těsně vedle jeho těla a obrala jej o chomáč chlupů, místo kterého nechala malou jizvu na pravé straně jeho břicha. Tvor nebyl úplně nejrychlejší nebo nejobtížnější a tak chvíli trvalo, než se odrazil k dalšímu útoku. Samantha, která stála kousek vedle měla šanci tvora prohlédnout. Jeho tělo bylo ohromné, jeho tlama byla dlouhá jako její celé tělo a zbytek těla k tomu úměrně velký. Tvor náramně připomínal ohromného krokodýla, který ovšem trochu ztratil barvu a jeho zuby by mohly lámat skály. Nebyl to ale nejmladší kousek, šupinaté tělo mělo v sobě usazeno spoustu kalu a bylo z části porostlé nějakým mechem. Na jedno oko byl slepý, možná proto dobře neviděl, že kousek vedle stojí Samantha a soustředil se na vlče na druhé straně. Oko ale nebylo jediné zraněné místo. Jeho šupiny, které tvořily snad neprorazitelnou kůži místy chyběly a opravdu nechcete potkat tvora, který měl sílu na to tohle způsobit. Pravá noha stejně jako pravé oko byla taky dost zbídačená, chyběly tu 2 prsty a na zbytku měl jen jeden zlomený dráp. Na druhé tlapě sice chyběl jen jeden dráp, ale až na jeden byl zbytek taktéž polámaný, působit bolest s nimi však stále zvládl. A teď napůl ještě ve vodě útočil trochu nemotorně na Árese, na kterého měl vážně chuť.

Nero nepatřil k nevděčným bohům, kteří jen berou, ale nedávají. Venku se dost rychle srovnalo počasí a vysvitlo slunko, stejně jako na celém zbytku ostrova. Vlci, kteří byli dost naprdnutí, protože za každý pohyb tlapky něco očekávali, si museli hold počkat. Netrvalo to ale dlouho a když se oba dosyta najedli, objevil se zase před jejich prozatimní jeskyňkou bůh a něco nesl v tlamě. Byl to malý uzlíček uvnitř něho bylo něco těžkého, co jej táhlo dolů. Udělal několik kroků k vlkům a šibalsky se usmál. "Ještě jste se nesežrali? Výborně!" řekne a položí uzlík před vlky. "Kdyby jste viděli ty vaše xichtíky, když jsem odešel, milionový! Ale Nero se umí odvděčit, nebýt vás, kdo ví, jestli bych tam přežil," broukne. Je vidět, že mu děkování moc nejde přes pysky, je to hrdý vlky a ten nerad uznává vděk. Celý se oklepe a zaměří se na Manthuse, který je asi trochu víc dožraný. Kolem něj se zvedne vítr a vlk o něco zesílí a celkově se cítí vyléčený. Jizvy se zacelí, nebolí, ale šrám po nich zůstane. Celý vypadá jak proměněný, srst je hezky učesaná a má energie, že by vydržel několik dní bez spánku nebo jídla. Nero přehodí pohled na Elrica a bouchne tlapkou do země, stane se to samé. "Ty jizvy, to je abyste nezapomněli na vašeho hodného boha Nera," řeknu a zazubí se. Zastříhá ušima a dloubne do uzlíčku. "Ohnivé kameny, jsou ze zárodků fénixích vajec, až budete někdy v úzkých, stačí je jen pořádně zahřát," řekne a mrkne na ně. "Stále vám ale budu dlužit jeden život, když budete potřebovat, vzpomeňte si na mě. Na zavytí možná přijdu," řekne mile a pohodí několikrát vesele ocasem. "Jo a nezabijte se, byla by to škoda," dodá nakonec a otočí se na patě mizíc zpět do svého nebezského chrámu.



Takže! Musím vás moc pochválit, opravdu se mi líbilo to, jak jste hráli i to, jak jste psali. Dávalo to smysl i vzhledem k povaze vašich vlků, zkrátka nemám co dodat! Doufám, že si ještě zahrajeme :D

Manthus
Pro tebe tu mám po jedné tlapce do obou tvých magií
20% libovolně k rozdělení
a v poslední řadě 5 rubínů

Elric
Protože byla hra na tvé přání, odměnou ti budiž libovolný element
tlapka do ohně
20% dle libosti
a 3 rubíny

-> Myslím, že oba vlci používali magie i schopnosti dostatečně na to, aby se ve všem zlepšili :)
Vše vám připíšu a přidám jizvy až mi dolů dáte vědět co :D

PŘIDÁNO