Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když se Elric rozhodl, že zůstane, Nerovi se zablýskalo v očích, měl z něj radost. Na druhou stranu musel ocenit i to, s jakou kuráží plní Manthus jeho úkoly. Zatímco byli oba pryč, musel o nich dost přemýšlet.
Když se ale vlci vrátili utahaní po boji a teď i po lovu - navíc promočení až na kost - stál před nimi Nero v plné síle a jeho srst snad i dokonce zářila. Spokojeně se na ně usmíval a s klidem se posadil. "Ah, díkec," řekne a zblajzne zajíce jako nějakou jednohubku, protože vedle jeho tlamy je to opravdu jen jednohubka. "Já vím, já vím, trochu jsem si s vámi pohrával, ale jak jinak byste v sobě objevili novou příčku svých magií?" zazubí se, jako by se nechumelilo. "V klidu se najezte, budete to potřebovat," broukne a koukne ven. "No, takže asi tak," pohodí tlapkou a obejde je, jak nějaký pytel odpadků. Odrazí se a od země a jako nějaký santův sobík vyskočí do vzduchu, kde začne poskakovat a zároveň letí. Z tlapek mu padá trochu třpytek, jak tak pluje zpět nahoru na oblohu. Je možné, že je převezl? Že chtěl jen pomoct, když spadl a když byli pryč, tak se uzdravil a nedostanou ani ň? Budou vlci věřit tomu že se vrátí? Jedno je ale jisté - pomalu přestává pršet a na obloze to vypadá už mnohem lépe.

Nero vypadal jako kdyby měl za chvíli fatálně zkolabovat. Vlci měli hned starost a i když si Manthus zachoval chladnou hlavu, Elric podezíravě naslouchal všemu co se dalo a skenoval očima každý kout. Jeho bystrost se vyplatila, protože po chvíli opravdu něco zaslechl, bylo to tiché, ale neznělo to vůbec dobře. Na jeho upozornění, že nejsou sami Nero jen znovu zasténal. "To-to-to," zalykal se a volnou tlapkou najel na své břicho. Otevřelo se zranění? Ne ne, měl tlapku mnohem níž, než na hrudníku, vlezl mu snad do břicha nějaký démon. "To je hrozná bolest, tohle dlouho nevy-vydržím!" zakňučel zas jako malé děcko. Jednomu by ho bylo až vážně líto, kor, když se z oka vykoulela i jedna malá slza. "Hrozný hlad! Auu! To nejde vydržet, roky jsem snad nic nejedl, to jsou muka!" zasténá zase a hle, problém je venku. Hladový bůh zkrátka nebyl zvyklý na něco takového a rozmazlenec, jako je Nero trpěl dvakrát tak. Jak musí být těžké pro boha něco ulovit? Asi moc ne. Venku se mezitím pořádně rozpršelo, protože porážka přírodní bůžky nahněvala a rozhodla se nad Nerem spustit nemalý slejvák. "Pomozte mi!" zaškemrá svým lehce povýšeným tónem, z jeho úst se asi většího škemrání o pomoc nedočkají, ale stáli by o to? Hlad měli taky, po takovém boji jednomu vyhládne. Půjdou ale do deště i přes svá zranění? Navíc, kolik toho budou muset nalovit, aby to téhle obludce stačilo? Možná statná srna, že by stačila? Zase když ho dobře pohostí, mohl by být štědřejší, protože to se přeci ví, že najedený vlk je štědrý vlk.

Vlci se i tentokrát utkali se svými nepřáteli a zvítězili, no tedy jak se to vezme, protože když Manthus visel na jednom z útočníků, ani si nevšiml, že ho trochu otetoval, inu v zápalu boje to snadno přehlédnete. Jak se po něm snažil ohnat, nažhavené kopí, klacík, tyčka, či jak to nazvat jej spálila na zadní noze přes celé stehnu a trochu mu znetvořila jeden krajní prst na noze. Tam, kde se nejvíc dotkla elektrická tyč - což bylo skoro přesně ve středu stehna - se kůže značně seškvařila a udělal se tam takový ten hnusný puchýř po spálenině. Elric by ale taky neměl moc jásat, protože schytal pěkný šrám na rameni a jeho ucho už taky nebylo co bývalo.
"Aaaa! Auuuu! Aaaa!" ozvalo se z jeskyně, kde byl Nero. Hlas zněl velmi naléhavě a bolavě, že by tu byl ještě někdo, kdo se rozhodl zabít zraněného boha? Ten křik to rozhodně naznačoval. Ještě než stihla zranění přijít plně k sobě a začít bolet, vlci museli čelit možná dalšímu boji.
Jakmile vběhli do jeskyně, instinktivně se začali rozhlížet všude kolem, ale nikde niko nebyl, jen Nero. Ten ležel na břiše a vypadal, jak když mu někdo vážně ublížil. Znovu hlasitě zasténal, jak kdyby mu někdo rval duši. Vlci se vrhli k němu - asi. Znovu zasténal, ale nebyla vidět žádná rána, nic. Vypadal naprosto stejně jako předtím, než vyběhli ven bojovat, možná vypadal i o něco líp, regeneroval rychleji než normální vlk s podobnou ránou. Co tedy bylo špatně? Nikde ani stopa po útočníkovi a přesto se mu přitížilo?

Boj to byl vskutku nerovný, větrní bojovníci neměli téměř žádnou šanci. Jediné, co zmohli, tak ubírat kyslík jejich ohni a tím je tlumit, avšak, nebyli schopni jej uhasit. Ozval se další hrom a než si vlci jakkoliv stihli odpočinout, objevili se dva útočníci, jenž se skrývali na vršku nad úkrytem. Byli to jacísi kříženci humanoidů a vlků. Plížili se po čtyřech, ale jakmile dopadli na zem, ihned se postavili a začali kolem sebe máchat něčím, co vypadalo jako kopí. Oba se postavili naproti vlkům do bojové pozice a zapíchli své zbraně do země. Nebesa pročísl další blesk, který svedly do svých zbraní a nabili je elektrickým proudem. Je tedy jasné, že oheň, je asi jen tak nezraní, když mají moc blesků, není však problém to zkusit. Oba vycení tesáky z vlčí tlamy a naježí se jim srst na vzpřímených zádech. Výhodou vlků je, že díky tomu, že vypadají a chodí jako humanoidi, nemají moc srsti, která by je chránila a rozhodně nebudou tak obratní, protože sebou vláčí ten klacek a když chtějí na čtyři pro lepší manipulaci, musí klacek buď schovat za opasek co mají přes rameno přes celá záda a nebo jej drží v ruce a snižuje to jejich schopnosti. Oba jsou připraveni k boji a očividně mají zálusk především na Elrica, který se jim s jejich ohnivými stěnami jeví jako větší hrozba.

Nero vyslechl oba vlky a jejich přání. Neměl potřebu Manthusovi dokazovat svou božskou moc, byl poněkud dotčený, ale co, jeden nevěřící vlk? Na ostrově jich je víc. "Ještě je tu moje matka, je to velká bílá vlčice jménem Iris, mě si jen přivlastnila a dala mi schopnosti, to ona je tu pravou bohyní, takže možná znáte spíš jí," řekne a dál si ožvýkává vázání na tlapě. Po chvíli se ozve křupání klacíku, který ničí. Po chvíli ale zvedne uši a zaslechne něco, co opravdu nechce. "Blíží se," řekne trochu vyděšeně a chce se pohnout, bolest na hrudi mu to ale nedovolí. "Milý příteli, pojď ke mně blíž, už tak stačí, že jste jen dva, nepotřebuju, aby mě bránil mrzák," řekne a kývne na Elrica, který má očividné bolesti. Když přijde Nero neváhá ani sekundu a jakmile má černého na dosah, máchne po něm zdravou tlapou a dá mu pořádnou herdu do zad, která ho pošle k zemi tak rychle, že si to Manthus nestihne ani pořádně vychutnat. Nebylo to úplně to, co by černý vlk čekal, ale polehčující na tom je, že už víc necítí žádnou bolest. "Měl si bloklé takové ty blbosti na páteři, pak ti to vyléčím pořádně, teď na to ale není čas," řekne uzdravenému vlkovi a zaměří se na vchod do jeskyně, kde se rozlije černá mlha. Uprostřed ní stojí Windigové, nevypadají už jako ty rozpustilé samičky, nýbrž jako temný vlci, kteří se umějí ohánět, nemají spadeno jen na Nera, ale i pifku za smrt svých sester - je jich tu 6. Na vršek jeskyně padne rána v podobě blesku, která zachvěje snad půlkou skal. Dopadnou na ní po dvou kusech čtyři tlapy, neseskakují, pouze vyčkávají někde nad nimi na skále. Windigové mají v tomto souboji přednost a společně bojovat nebudou. "Jsou to jen magické bytosti, ne bohové, jako já, to zvládnete, nemají moc síly, jen si dávejte pozor na jejich schopnosti," řekne a defakto s tím vyhodí vlk ven. Windigové nejsou tak těžcí k poražení, jen se rychle ohání a lze je rozmetat do nicoty, nejsou to žádní kurážní bojovníci, jdou to spíše zkusit, Nero je přeci jen stále oslabený, kdyby ale měli takovou moc jej svrhnout, udělali by to dávno, jenže co kdyby ti ochránci neměli takovou moc? Takovéhle šance se zkrátka museli chytit. Co jsou ale zač ti dva ve skalách, to nikdo neví a vlci je nevidí - prozatím.

Nero naslouchal světlému vlkovi a stále nechápal, proč v něm nevidí boha. "Takže dokud tě neodtáhnu do války, nebudeš si myslet, že jsem bůh?" odvětil mi obratně a koukl na Elrica, který si taky uvědomil, že vlk ovládá nejednu magii. "Ale chápu tě, nemusím být hned bůh, jen protože jsem 10x větší než ty," dodá ještě než Manthus stihne cokoliv říct. Nechá tohle téma za uzavřené a snaží se belhat. "Není to tak daleko, jen mi pomozte držet rovnováhu," řekne a začne se kymácet jako opilec sem a tam. Vlci zaujmou svá místa a hned po dvou krocích začne Nero nebezpečně padat ke straně, kde je Elric. Nero si nemůže pomoc bolavou tlapou a tak musí spolehnout, že ho Elric celou svou vahou postrčí na správnou stranu. Takhle se to střídá, dokud nedojdou do jeskyně. (//tady čekám, že se oba trochu rozepíšete, jak Nera vyvažujete)
Obrovitá díra ve skále skutečně poskytla dost místa nejen pro Nera, ale i dva vlky. Bůh zalezl až úplně dozadu a opět si lehnul. S mohutným heknutím položil zlomenou nohu před sebe a začal si ožužlávat vázání od Elrica, trochu jako malé vlče, kterého štve že nemůže běhat. Nero nebyl tak starý a měl v sobě stále něco, co ho dělalo spíše vlčetem než moudrým vlkem a na to bylo notné myslet. Venku se mezitím pořádně rozpršelo - ale opět jen nad vlky, o pár metrů dál bylo opět normálně. "Měl bych je tam nahoře srovnat, jinak za chvíli zboří celá nebesa!" řekne podrážděně a zavrčí. Bylo slyšet, jak pořád nepravidelně hřmí a sem tam byl k vidění i blesk. Vítr chvíli rozvlnil některé stromy a chvíli ani nefouklo, všechno jako by upadlo v chaos a nebo možná bojovalo mezi sebou o Nerovu moc, zraněný bůh je skvělá kořist a kdo vyhraje, bude mít všechnu jeho moc. "Musíte tu hlídat, kdyby někdo přišel... Je něco, co by vám Nero mohl dát na oplátku? Kromě toho, že chcete zabít jeden druhého?"

Nero spokojeně sledoval, jak ho oba vlci nespokojeně obsluhují, pořád jen frflali a on se cítil dost ukřivděně, že se ke svému bohovi nechovají lépe. Nechal je ale dělat co chtějí a se zakňučením si nechal vytáhnout větev z těla. Provedli to celkem dobře. Nějaká sílamu přeci jen zbyla a tak si nechal ránu obepnout liánami, které přidrželi lupen. "Výtečně," pochválil oba a skoro si ani nevšiml, že Elric opravuje i jeho přední nohu. Poslušně jí nastavil a koukl na Manthuse. "Jak si tedy představuješ boha, když na něj nevěříš?" zeptal se vážně a upřel na něj pohled ve stylu "jo, vím co si myslíš!" a velmi zvážněl.
Oblohu po chvíli pročíslo několik blesků a na zem se začaly snášet první kapky. "Budete mi muset pomoc do úkrytu, ten si tu asi jen tak nepostavím, ví, že jsem spadl a menší magické bytosti si pro mě půjdou," řekl a začal se zvedat. Překvapivě i přes ty pohyby list, který měl držet celou ránu nepropustil ani kapku, je možné, že se sám regeneroval? Nero vypadal opravu hrozně, byl stále celý od bordelu ze země, krve a hlíny. Ještě že byli v horách a o nějakou tu dutinu ve stěně skály nebylo nouze, jenže tenhle valibuk se tam musel nějak dostat a to půjde velmi těžko, budou na to ti dva vůbec stačit?

Nero si vyslechl oba vlky a jednoznačně si vybral svého oblíbence. Chvíli na ně jen s rozvahou koukal a docela se uklidnil, nebo spíše vypadal, že už mu naskočil mozek a bude nad tím uvažovat racionálně. Zamručel do ostrého "hmm" a koukl se na svůj bok. Překvapivě se už tak nevyděsil. "No jo, já sletěl mezi stromy, stane se," zamumlal a koukl zpět na ty dva. Sjede je pohledem a je mu jasné, že zrovna nejsou kamarádi, co kdyby přilil trochu do ohně? "Ty rány mi trochu oslabily magii, takže se sám nevyléčím," řekl vlkům a stále koukal z jednoho na druhého. Podíval se na tlapku, kterou mu Elric spálil. "Auu!" zakňučel, když s ní hnul. "Agrr, zlomené, to bude chtít podpěru," řekne a tlapu zase opatrně položí. Pomalu se posadí a jen se rozbolavěle zatváří, protože ho strom moc bolí. "Bude to třeba vyndat a obložit něčím, hmm, asi nějaké listy by pomohly, hmm," zamručí rozmrzele, je na něm ale znát, že tohle není jeho první zranění. Za vlky se ozve menší rána, jak pukne zem a z ní vyroste plazivá květina s obřími lupeny. Do jednoho lupenu by se s klidem zabalil jeden stočený vlk, takže to bude docela obtížné je utrhnout a pracovat s nimi. Nerův náhrdelník se na zelené straně rozzáří a když květina vyroste celá, zase zhasne. Na zemi se válí asi 8 obřích listů jasně zelené barvy, kdo ví, co je to za květinu, stonek, na kterém jsou lupeny je tlustý asi jako vlčí noha, ale je to měkká květina, snad to půjde utrhnout. "No šup šup, přece tu nenecháte svého boha trpět ne?" vyzve je a skloní hlavu ke spálenině, kterou si několikrát olízne. Jeho chladivý jazyk mu ulehčí od pálení a trochu srazí teplotu slinami. Je trochu panovačný, ale přeci jen, má dost vážné zranění a jako bůh si to vlastně může dovolit.

Obrovský vlk stále nehybně ležel a možná udělal dobře. Noha, kterou mu Elric začal pálit musela bolet jak sto čertů. Jeho tělo to očividně cítilo, protože mu trochu povylezly obrovité špičáky, čehož si ale ani jeden z vlků nemusel všimnout. I když noha nekrvácela, stále byla zlomená, jenže jak jí Elric začal defakto léčit, ve vlkovi se spustil proces sebezáchrany a ten ho začal probouzet k životu. Zrovna když se jeden z vlků (předpokládám, že si do boha ještě někdo bude chtít bouchnout) napřahoval k další ráně, Nero prudce otevřel oči s naprosto děsivě staženýma zornicema a v další milisekundě se vyšvihl a pořádně zavrčel na vlky, jenž v tu chvíli jeho tělo identifikovalo jako hrozbu. Vidět takovouhle tlamu jednoho moc nepotěší. Jedním tesákem by jim klidně projel hrudníkem a roztrhla srdce na kousky. Bylo tedy jasné, že se oba vlci museli pěkně lehnou, není moc pravděpodobné, že by zrovna tohle čekali. Přesto, jakmile se Nero dost vyřval, začal se uklidňovat a skenovat okolí. Zornice se začaly pomalu roztahovat a už nepůsobil tolik děsivě, jako s otevřenou tlamou, která vám řve před čumákem. Chvíli na ně jen zadýchaně koukal a vypadal dost zmateně. "Co jste mi to udělali?" zavrčel naštvaně a opravdu by bylo dobré si dávat pozor na slovník, vlk si asi ještě ani nevšiml, jak má odekorovaný hrudník a ve vzteku by mohl zaútočit v domnění, že to byli oni dva.

První vlna, jenže smetla větrná stvoření byla velmi účinná, ale zároveň je vlk pěkně naštval, protože ty, které přežily si to nenechaly líbit. Windigové jsou plachá stvoření, která hned utíkají, ale za smrt platíš smrtí. Elricovo ohnivé koule a zdi je ale docela válcovaly a tak s ním několikrát třískli o zem a utekli, tohle přeci víc nechtějí riskovat. Manthus se mohl jen smát, zvolil moudře cestu nezabíjení a tak si ho Windigové ani nevšimli. (pokud se pustil do boje, spíše útočili na Elrica, ten jim totiž zabil druhy)
Po chvíli nastal úplný klid a vítr si sedl. Očka přestala štípat a konečně bylo vidět co se tu vlastně děje. Ona letící koule, které si mohli vlci všimnout, jak letí z nebes byl bůh Nero, nikdo však nechtěl získat jeho moc a rozhodli se jej chránit. I když, vypadal vážně bezmocně. Sotva dýchal, možná byl v kómatu, možná jen v bezvědomí. Pokud chtějí vlci odměnu, měli by vymyslet způsob, jak jej probrat. Mají kolem sebe doslova jen skály a úzkou cestičku, kudy z toho skalnatého ďolíku, kde se teď nachází a samozřejmě cestu zpět do hor, odkud se sem seběhli. Nero leží na levém boku a hlavu má místně v záklonu, je celý pocuchaný a v srsti má spoustu větviček, lupení a kamínků od Windigů, které mu v srsti udělali pořádný čurbez. Jeho pravá přední tlapa je viditelně zranění, je zlomená a rána stále trochu krvácí. Většina krve ale přichází z hrudního, kde je zabodnutá velká větev a končí někde pod jeho tělem. Pokud jí budou chtít vlci nějak vyndat, budou muset opravdu zabrat a sami si dávat pozor na třísky a případná zranění od menších větviček, kterými je nosná větev obsypaná. Další zranění prozatím viditelná nejsou. Nero je sice bůh, ale i ten je do jisté míry smrtelný a unikající krev je problém i pro něj.

Když Elric vtrhl do dění, uviděl spoustu krve a dokonce do ní i několikrát šlápl. Konečně byl dost blízko, aby mohl určit co je to za zvire. K jeho zděšení to nebylo nic, co by asi chtěl jist. Docela ho to vyděsilo, i když je to takový tvrďák, stejně tak to vyděsilo u Manthuse, který doběhl po chvíli. Windigové si vlků samozřejmě rychle všimli a začali se plašit. Byla to velmi divoká stvoření a nebyli úplně zvyklý na reálné vlky. Vítr tedy zasílil a začal s vlky házet sem a tam, všechno kolem létalo vzduchem a jako v nějakém hororu to završila hlava, která jim přistála u nohou. Byla ohromná jako oni sami a nepatřila nikomu jinému než Nerovi, který byl v bezvědomí a sotva dýchal, zatím co na něm Windigové tančili. Oblohu pročíst blesk, ale vlastně se počasí docela uklidnilo. Protože přestalo sněžit. Windigové se vlků prokazatelně báli, ale bránili si svou kořist v podobě skoro mrtvého boha. Očividně si na něj brousilo zuby víc sil, které se nad Nerovým tělem začalo stahovat. Vlci by Windigy snadno odehnali kdyby chtěli, ale chtělo se jim? Mohli boha zachránit a nebo stejně tak ho mít jen pro sebe a ani se nedělit, konec konců, povahu by na to měli oba a jeden nikdy neví, možná když dorazí vlčího boha, sami se stanou bohy, ano, i takové myšlenky obojím prolétly hlavou.

Klikaté horské cestičky nejsou pro vlky a už vůbec ne pro vlčí rivaly. Elric byl ostražitější a to se mu vyplatilo, Manthus se naopak hnal za cílem a proto jako první dorazil k mrtvému zvířeti. Byla to horská koza a byla doslova roztříštěná na sračku. Ano, jinak se to nedá říct. Vlk však nemusel být žádný koumák, aby mu došlo, že krev, kterou následoval nepatřila téhle maličké kozičce, která byl teď spíš v 2D světě. Elric byl někde vzadu, ale protože se hodně rozhlížel (předpokládám), neuniklo mu, že pod ním, jsou malé kapičky krve, spíše jako cákance - co se tady stalo? Jakmile kapičky upoutaly jeho pozornost, následoval nejen krvavé stopy, ale i flíčky, který stále přibývalo. Vypadalo to, jako kdyby někdo pustil ohromný balónek červené barvy a ten se rozprskl nedaleko o hory.
Ať to bylo jak chce, vlky cesta zavedla až na konečnou a dál jít nešlo. Jak první tam logicky uvízl Manthus. Stopy i cesta tu končily. Ne dlouho po té došel Elric, který mu zatarasil cestu zpět. Výhoda pro vlka a nebo ne? Cestička byla tak úzká, že by bylo velmi riskantní se otočit, risknout to ale mohou. Elric, který už věděl, že by se měl dívat dolů, tak pravděpodobně učinil a uviděl ohromnou hnědo-béžovou srst. Bylo ale těžké nějak identifikovat jakého zvířete je. Bylo jen jasné, že je to obrovské. Leželo to dole mezi skalnatými výčnělky a nad tím tancovaly vlčí duchové, kteří jsou odborně známý jako Windigové, nebo také Větrní jezdci. Přináší vítr a nosí na svých hřbetech vánici stejně jako teď. Stále pořádně foukalo a Windigové se pomalu začaly stáčet do kruhu, který pomalu ale jistě připravovali na tornádo a uprostřed toho ta mrtvola. Sníh vlky bičoval do očí a štípal na kůži. Něco je však táhlo tam dolů k tomu stvoření, nebo co to vlastně bylo a ani jeden se nechtěl vzdát své kořisti.

Když se vlci konečně přestali hašteřit, všimli si, že začalo sněžit, nejprve spadlo pár vloček a najednou, než by se vůbec stihli zvednout, začalo hustě chumelit. Nejdivnější na tom bylo, že když se koukli dolů z tesáků, nikde jinde nesněžilo. Zvedl se vítr, který se točil sem a tam, ale ne tam a zpět. Vlkům to sice vybralo sníh ze srsti, ale zároveň je to pořádně ochladilo, protože to nebyl žádný jarní větřík, ale pořádný mrazivý podkůžolez, který vás sežere za živa. Najednou kolem Manthuse proběhlo zvláštní stvoření. Vypadalo jako duch, ale jen ho ještě víc ochladilo, až mu z jedné strany - z té, vedle které stvoření proběhlo - omrzl lehce čenich a to pořádně štípalo. Ani jeden z vlků nikdy nic takového neviděl. Průhledný ledový vlčí duch se jim jen mihl před očima a zmizel za kusem skály, odkud se zdálo, že všechen ten nečas přichází. Vítr stále zesilovat a jim začala být trochu zima. Oba se zaměřili na místo, kam ono stvoření zmizelo a když se lépe podívali, uviděli v dálce docela velký kus krve. Muselo se tu zranit nějaké hodně velké zvíře a nějaké hodně velké zvíře, to znamená hodně masa za žádnou práci! Což je celkem motivující. Přes silný vítr však nedokázali určit o jaké zvíře jde, protože pachy se tu točily a míchali, až jim šla hlava kolem. Rivalita sílila, kdo najde ono zvíře první a bude mít tu čest si přivlastnit kupu masa? A nebo je snad za rohem čeká něco úplně jiného? Rozhodně je před nimi velký kus cesty po malých a hlavně strmých cestičkách, které zvládají spíše jen horské kozy a kamzíci, pro vlky nic příjemného a obzvlášť v tom sílícím větru.

Hned z rána, ještě když kolem panuje šero, začnou se nad Tesáky stahovat mračna, která rychle přejdou v černou kupu mraků a neznačí nic jiného, než pořádný déšť. To by asi nebylo nic zvláštního, ale mraky se drží na jihu Tesáků a pouze tam. Je to doslova bijící do očí, protože všude kolem to vypadá na slunný den. Jak přichází ráno a slunce osvětluje krajinu, už to doslova nejde přehlédnout a přiláká to pozornost nejednoho stvoří. Blesky se divoce točí, div nerozpoutají tornádo a při pohledu na tu zvláštnost vám jde mráz po zádech. Tu z nebe šlehne pár blesků, i když nikde není slyšet hrom, z černých oblak se někam na území tesáků zřítí obří koule, která má kolem sebe vidět je blesky. Je tak obří, že je vidět i na několik území daleko a skoro jako by i rána, která se ozve při dopadu věci na zem, byla slyšet úplně všude. Rozhodně to stojí za prozkoumání!

Jakmile dosedla na zem poslední vločka. Všichni vlci se mohli kouknout na podupanou zátoku, která ztratila půvab, jaký měla než sem přišli. Místo překrásného stvoření, které si chránilo stádo, tu zbylo jen několik ledových krystalů na hladině, kam se Bjurke s obrovskou ránou zřítil - čímž nahodil vlky v přední linii a na kost je zmáchal. Po jeho stádu nebylo ani vidu ani slechu. Rozuteklo s si přes fakt, že muselo několikrát “přeběhnout” nejednoho vlka. Většina vlčic vyvázla bez vážnějších zranění, nic, co by se do jara nezhojilo. Na druhou stranu bolehlav Sagim pěkně otřásl, Elric, který se sotva plazil může na nějaké jarní radovánky asi zapomenout, záda, která ho budou bolet při každém kroku bude cítit dobrý půl měsíc - měsíc a možná při prudčích pohybech i potom. Ovšem to není nic co by například při lovu nepřekousl a nebo jej to nějak ohrozilo na životě.
Na první příčku vážně zraněných se dostává Erro, který skoro schytal další ránu když monstrum padalo a zasáhl jej jeden z jeho ledových krystalů, který spolu s vlnou, která jej ošolouchla (protože byl jedním z těch co byli v první linii) způsobil ledový šok. Šok, který jej úplně vyvedl z rovnováhy a jeho tělo mělo chvíli co dělat, aby vůbec bylo schopné dýchat. První, koho měl v hlavě byla jeho rodina a s ní hlavně bílá vlčice. Ano, Errovi sice řekla, že jde najít pomoc, ale mohl vědět, že se jí něco při “útěku” nestalo? Celý byl chvíli deforientovaný a jediné co slyšel bylo pronikavé pískání v uších, které jej činilo poněkud protivnějším vlkem, neb několik nervy drásajících minut nechtělo přestat. Kde je Sisi a proč tu není?! Ledový krystal začal pracovat a v tom si hlavně on uvědomil, jaká je hrozná zima.

// za mě tedy poslední post, bylo vás tu opravdu hodně a jak víme, to aktivitě nesvědčí...
nebudu to tedy prodlužovat - každý získáváte 1 minci vyjma Elrica, který byl dle mě nejaktivnější a hlavně to jak popadl sobí mládě a odnesl jej rodičům rozsekalo nejen mě xD pro něj tu mám mince 2!
O odměny je nutné zažádat do komentáře do konce března