Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šakal Darkey chvíli pozoruje skrze přimhouřená oční víčka a vypadá, jakoby si myslel, že se vlčice zbláznila. "Taky si se praštyla to chlafí?" Optá se nechápavě, evidentně netuší, o jakých kuličkách to Darkey mluví. Není se čemu divit, nejspíš byl v bezvědomí celou dobu od jeho 'vylodění' se na břeh rozbouřené řeky. "Šíséň." Souhlasí s drobným přikývnutím hlavou a vyplázne jazyk, jakoby ze svého místa snad mohl dosáhnout až k vodě.
"Já... Nefím, kte to sem. Sabloudil sem to této jeskyně. Šel sem po próudu ršeky... Narasil sem na nejaké tfory s klepetký a tak sem se polekal, še sem to té řšeky spadl. A pak ses tu objefíla ty. Mimochotém, já sem Fransoá." Představí se šakal a vypadá to, že s každým slovem získává energii. Když se ale pokusí opět zvednout, nepovede se mu to.

Jakmile na šakala padne pár kapek vody, víčka se mu zachvějí a pozvolna odlepí od sebe. Ztěžka přichází k vědomí. Dušeně zasténá a pokusí se pohnout hlavou, to ale nejspíš nebyl nejlepší nápad, jelikož zasténá ještě jednou. "Chlafa..." Zašeptá vyčerpaně a rozostřený pohled upře na Darkey. "So se stálo?" Optá se šeptem a zavře oči, jak se mu udělalo nevolno. Velice opatrně si protáhne tlapky a pokusí se zvednout, což se mu samozřejmě nepodaří. "Pšijdu si ták... Praštene." Poznamená stále tichým hlasem a promne si oči, které se chtějí neustále zavírat. Nějakou dobu nebude nejspíš schopen pořádného pohybu, dobrá zpráva ale je, že je při vědomí a relativně schopný komunikace. Jinak je všude kolem ticho, jen tekoucí řeka a občasné zavytí bolesti kdesi v dálce.

Pro statečnou vlčici je velice těžké šakala utáhnout, mnohokrát jí spadl z hřbetu, ale po obrovském úsilí, které vynaložila, se jí podařilo ho dostat z jeskyně až k nedalekému potůčku, kde sama nedávno ležela v bezvědomí, než jí ty kuličky našly. Když se podívá proti proudu řeky, spatří nedaleko krev - zde se nejspíš vylodil šakal s rozbitou hlavou. Zvíře nijak nereaguje, jen bezvládně visí, nejspíš je zcela mimo sebe. Ale pokud by se chtěla Darkey ujistit, tak pravidelně dýchá a jiné zranění, než to na hlavě, nemá.

Tvor je na všech čtyřech, zatímco se chlupaté kuličky snaží nějak domluvit a zorganizovat situaci, což se jim moc nedaří. Jakmile se Darkey rozeběhne a narazí do tvora, celý se zhroutí do ohně a okamžitě vzplane. Velikou tlapou chňapne po Darkey a pevně ji chytí za pravou přední nohu. Pokouší se s její pomocí dostat co nejvíce kuliček z ohně, ale naopak ji spíš stahuje k sobě do hořícího plamene. Vlčice se ocitá na kraji velikého ohniště, ale dál už naštěstí kuličky nemohou - radši se pustí a všechny, které oheň přežily, se rozutečou pryč do svých děr s šíleným pískotem.
Darkey je strašné horko od toho plamene a urputného boje, ke všemu má ohořelé chlupy na hrudi a předních nohách. Od velikého tvora má ale pokoj, alespoň za to může být ráda.

Vlčice a podivný tvor spolu začnou zápasit, jeho prsty se vlčici zatínají do boků, ale Darkey to nevzdává a vší silou se snaží dostat tvorovi na záda, aby unikla jeho spárům. Sevření nepovoluje, nicméně tvor opět klopýtne, díky čemuž se ocitne hned u ohně a popálí si pravou nohu. Kuličky, kterých se dotkl plamen, jsou okamžitě mrtvé. Pištění se ozve hlasitěji a naléhavěji a tvor udělá pár kroků pryč, přičemž musí pustit Darkey, aby nabral svou ztracenou rovnováhu zpět.
Vlčice se mu vyškrábe na záda, díky čemuž je teď blíže k ohni ona. Stačily by dva tvorovi kroky a její srst by jistě rychle chytla plamenem. Naštěstí tvor nevypadá, že by se chtěl k ohni znovu přibližovat, jak se říká: Je to dobrý sluha, ale špatný pán. To ale neznamená, že by s vlčicí na svých zádech jen tak smířil - ožene se o ní velikou tlapou, aby ji z nich sundal. Darkey mu vyskočí vstříc a zakousne se mu do ruky, čímž způsobí smrt dalších a dalších kuliček. Díky náhlé váze se tvor přetočí a dopadne na všechny čtyři, takže i Darkey je už zpátky na zemi. Od hořícího ohně je dělí jen jeden krok.

Tvor opět rozevře tlamu, nejspíš aby vlčici pořádně vyděsil, jelikož žádného řevu se dočkat nemůže - a tu náhle se Darkey odrazí a rovnou mu do ní skočí. Tohle tvor složený z malých chlupatých kuliček očividně vůbec nečekal, nicméně automaticky obrovskou tlamu zavře.
Darkey se ocitla v chlupaté tmě, možná jí to připomene dětství, když byla se sourozenci přitisknutá k mamince, aby se udržela v teple. Tvor není celý dutý, jak je tomu u normálních živočichů - nemá žádný žaludek, žádný trávicí trakt, proto je teď vlčice uvězněná v poměrně těsné tlamě. Darkey začne kousat do kuliček všude kolem sebe. Za tesáky se jí zachytávají jemné chloupky malých kuliček, které nemilosrdně drtí. Kuličky se začínají pouštět a pokoušejí se uhýbat Darkyině tlamě, což jim ale příliš nejde, a tak se za chvíli rozpadnou úplně - buď mrtvé, či na útěku. Zbylí tvorečkové si evidentně nevědí rady, stále se drží semknuté jako tělo, ale občas se nějaká kulička pustí a zbaběle opustí formaci.
Tvorovy ruce se zvednou a chytí Darkey za boky, snažíc se ji odtrhnout od krku, který kouše. Jelikož se vlčice drží pevně, tvor klopýtne a zavrávorá směrem k vysokému ohni, byť Darkey rovněž nepouští. Je to boj o rovnováhu a hlavně výdrž.

Lijány jsou dost rozžvýkané a nejspíš by za nějakou chvíli povolily úplně, ale tolik času Darkey nemá, jelikož se jí za zády začíná opět formovat tvor z kuliček - tentokrát se spojily dva druhy chlupatých kuliček do sebe, takže je tvor mohutnější a nejspíš i silnější. Šakal na šťouchance nijak nereaguje a Darkey si může všimnout, že má pod hlavou trochu krve - nejspíš se silně praštil do hlavy a stále je v bezvědomí.
Vlčice začne zahánět podivného pištícího tvora. Ten se po ní ožene velikou neforemnou tlapou a odhodí ji pár metrů ke stěně. Naštěstí pro Darkey to nebylo dost silně, jinak by se o kamennou stěnu přímo rozplácla; teď se jen sklouzla po podlaze. Tvor rozevře obrovskou tlamu, jakoby řval, ale jediné, co je slyšet, je nepříjemné pištění všech malých kuliček. Darkey se odhodlá opět zaútočit, tentokrát se vyhne veliké tlapě a kousne tvora do nohy, která se trochu rozpadne. Tentokrát ale ne dost, tvor si udělal nohy i ruce mnohem tlustší, aby nebylo tak lehké ho rozdrtit. Monstrum složené z chlupatých šedých a černých kuliček se maličko zapotácí směrem k ohni díky nárazu vlčina těla, nicméně to není dost, aby upadl.

Oheň opět vzplál do výšin a tím osvětlil ležícího svázaného tvora. Je to šakal a je v bezvědomí, evidentně vůbec neví okolním světě. Pištění tvorů kolem se začíná uklidňovat a když se Darkey ohlédne za sebe, vidí, jak se kuličky stejných barev zase dávají dohromady do jednoho velkého tvora. Vlčice ztratila svou možnost snadného útěku a svázaný šakal zatím nevypadá moc pomoci schopně.

Jakmile se Darkey zakousla do šedého tvora, sevření povolilo, jelikož narušila stavbu semknutých kuliček. Některé dopadly na zem a už nevstaly, jiné se odrazily, ale všechny začaly poplašně pískat.
Darkey dopadne na zem a na chvíli přijde o dech. Kolem ní se hemží šedé pištící kuličky veliké jako její tlapa a evidentně vůbec netuší, co mají dělat. Černý tvor se k vlčici rozeběhne, ale ta už chytila dech a vrhne se mu noze, do které se rovněž zakousne. Ani černé kuličky takový útok neustojí a celá noha se začne rozpadat, díky čemuž postupně i celé tělo. Bílé kuličky se odkutálely do bezpečí, zatímco se všude rozléhá zmatený pískot. Vlčice má možnost utéct, což také udělá.
Darkey se rozeběhne k východu z jeskyně, když tu koutkem oka spatří u stěny za ohněm nějaký obrys. Vypadá to, jakoby tam ležel někdo stejně svázaný, jako byla ona.

Jakmile se Darkey přestane hýbat a dýchá jen minimálně, bílé kuličky se pustí a odkutálejí se zase zpátky. Nejspíš čekaly, než vlčice díky ztrátě krve omdlí, aby nedělala problémy. Teď přijde řada na největší šedé tvorečky. Darkey by se neměla odvážit podívat, ale pokud tak udělá, naskytne se jí zajímavá podívaná - šedé kuličky na sebe začnou naskakovat až se spojí do velikého tvora připomínajícího tvarem něco mezi opicí a medvědem. Tento složený tvor vezme Darkeyino tělo a začne z něj odmotávat liány, dokud poslední šlahoun nespadne na zem. Mezitím se černé chlupaté kuličky poskládaly do podobného beztvarého tvora, jen trochu menšího a nachystají nad vysokým ohněm rožeň. Něco se asi bude opékat... Bílé kuličky již nedělají nic, nejspíš se dosyta napily Darkeyiny krve. Šedý tvor vykročí i s vlčicí k ohni.

//Darkey, obávám se, že nebereš roli Osudu úplně správně. Nejsem jenom hráč, na kterého můžeš libovolně reagovat, jsem Vypravěč, což znamená, že já rozhoduji o většině událostech. Proto není možné, abys psala, jak trháš pevně uvázané liány a zabíjíš mé tvory. Bylo by vhodné napsat tvé řešení situace s užitím pár "asi, možná, nejspíš" a nechat konec na mně. Pokud se mi tvé řešení bude líbit, klidně se z těch lián dostat můžeš. Pokud mi nebude připadat přesvědčivé, ještě tě chvíli potrápím. Vývoj hry záleží na Osudu a tvých dovednostech, proto není možné, aby sis Osudovala sama. Pokud chceš všechno vyřešit tak jednoduše, nebyla ani hra s Osude nutná.
Dále považ, že se 4% v síle asi sotva dokážeš jen svým tělem přetrhnout pevně uvázané liány.
Prosím tě proto o přepsání tvého postu do smysluplnějšího tvaru.

Drobné kuličky se dále na něčem domlouvají a zůstávají v uctivé vzdálenosti od nyní bdělé Darkey. Nic ale netrvá věčně a ani toto čekání ne - jedna malinkatá bílá kulička, velká jako dráp ležící vlčice, se osmělila a přikutálela se k Darkey. Ovšem nezastavila se u ní, naopak vylezla až na ni a usadila se jí na krk, kam už vlčice nemůže vidět.
Darkey ucítí drobné štípnutí. V ten okamžik se začnou další a další bílé kuličky přibližovat a přisávat se na různých částech Darkeyina těla jako nějací mrňaví upírci. Občas se ztrácejí pod Darkeyinou srstí, ale díky své jasné bílé barvě jsou poměrně dobře viditelní. Darkey si rovněž může ve světle ohně povšimnout, že jí zpoza pevně utáhnutých provazů prosvítá sem tam modrá srst, která tam před příchodem do labyrintu nebyla. Pokaždé, když se kulička zakousne, pocítí Darkey drobné štípnutí a nepatrné sání, jak ji postupně zbavují krve. Černí a šedí tvorečkové se jinak nehýbají.

Chvíli se nikdo neobjevoval a kromě polen prskajících v ohni se nikdo neozýval. Zatímco Darkey leží svázaná a otočená k ohni, za ní se opět ozve tiché a tenké zpívání. Tentokrát ale nezůstane jen vepředu, jelikož tvor, vyluzující tento zvuk, se rozhodne Darkey ukázat tváří v tvář.
Před ležící vlčici se dokutálí maličká kulička. A za ní další a další, až jich je najednou více jak padesát a obklopí celou Darkey. Pískají a zpívají na sebe, což asi znamená, že se na něčem domlouvají. Tyhle kuličky jsou celé chlupaté a všechny vesměs stejně zbarvené. Buď mají bílou srst - ty jsou velké asi jako Darkeyin dráp; nebo černou - ti jsou třikrát větší než ti bílý. A nakonec tu jsou šedě zbarvené kuličky veliké jako tlapa zajaté vlčice. Není vidět nic jiného, než jejich drobné jemné chloupky; žádná ústa či tlamička, žádné nohy, zkrátka nic.
Tito maličcí tvorečkové se jen tak povalují kolem a domlouvají se spolu o něčem, zatímco oheň dosahuje stále větších a větších rozměrů.

Darkey probudí obrovské horko. Pokusí se otevřít oči, ale to ji okamžitě oslepí nějaké jasné světlo, a tak je zase rychle zavře. Strašně ji bolí hlava, těžko říct, kolikrát se do ní praštila. Na čele má zaschlou krev, toho si ale teď momentálně sotva všimne. Pokusí se i přes třeštící hlavu pohnout, jenže nemůže. Asi jsem teď příliš slabá, pomyslí si, a tak zůstane ještě nějakou dobu ležet.
Všimne si kolem sebe nějaký zvuků, které před tím vůbec nevnímala. Nejprve jí to přijde jen jako nesrozumitelné mumlání, ale pak se jí sluch zlepší, takže rozezná tenké prozpěvování několika hlasů. Opět se odváží otevřít oči, jelikož horko neustává. Chvíli musí mrkat, aby si zvykla na jasné světlo, ale pak konečně spatří, co se děje.
Hned vedle ní hoří tlustá dřevěná polena vysokým plamenem a vrhají stíny na celou jeskyni. Jeskyně není příliš velká, tak pro medvědí rodinku. Darkeyin pohled padne na její tělo. Teď už je jasné, proč se nemůže hýbat - je celá zamotaná do tlustých pevných lián, které jí drží končetiny přitisknuté k tělu. Může tedy pohybovat jen momentálně značně bolestivou hlavou.
A teď ještě zjistit, co si to tu prozpěvuje. Se značnou námahou vlčice otočí hlavu co nejvíce dozadu, odkud zvuky přicházejí. K jejímu překvapení tam nikdo není. Tenké zpívání ustalo jakmile se pohnula. Přesto ji nemůže opustit pocit, že ty zvuky nebyly jen halucinace v její hlavě. Někdo ji přece musel tak pevně svázat a přitáhnout od řeky až k tomu pálivému ohni.

Díky tomu, že se Darkey přiblížila k modré svítící květině, naskytl se jí mnohem detailnější pohled na tvorečky kolem. Vypadají jako krabi - pavoukovité lesklé nožky a klepeta vystrčená vzhůru. K tomu mají ještě zvláštní krunýř - jsou to lebky dávných dinosaurů, které Darkey nemůže znát. Někteří tvorové jsou větší, ti menší s sebou nesou lebky podobné ptačím.

Zároveň jak Darkey přikročila ke květině a přivoněla k ní, začali zvláštní krabi rychleji a hlasitěji cvakat klepety. Když se vlčice rozhlédne, zjistí, že ji krabi začali obkličovat a evidentně se jim nelíbí, že se zdržuje tak blízko k jejich květině. Nijak ovšem neútočí, jen cvakají a přibližují se na svých pavoučích nožkách.
Darkey se rozhodla prozkoumat nedalekou stěnu porostlou mechem, která ji nakonec propustila do skryté tmavé chodby. Musí se rozhodnout, kudy bude chtít jít. Tichou tmou do neznáma? Nebo zůstane na poměrně osvětleném místě s tisíci cvakajícími krabi, kteří by opravdu mohli sloužit jako potrava, pokud by je zvládla ulovit?