Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jak se tak oba vlci procházeli a povídali si spolu, Larissa si v dálce všimla jakéhosi předmětu, který okamžitě přitáhl její pohled. Jelikož to nevypadá, že by se věc přibližovala, nemusela ji zajímat, jenže zvědavost jí nedala, aby se více nezahleděla. Pomaličku šla spolu s Blindem oním směrem, než se jí zrak zaostřil a ona v tvorovi rozpoznala mladou laň. A když přišli ještě o trochu blíž, spatřila i důvod, proč je tam laň sama a nijak zvlášť se nehýbe. Měla zraněnou nohu a velký krvavý kousanec v hrdlu, který byl evidentně koncem v jejím životě. Predátora, který ji takto ulovil, ale nikde nebylo vidět, ačkoli to podle velikosti kousance musel být někdo velikostně podobný vlkovi. Snadná kořist bez majitele, co může být lákavější pro dva hladové vlky? Blind Larissu přirozeně následoval, ačkoli neviděl to, co ji zaujalo, a ani to necítil, jelikož vítr vanul opačným směrem. Když se konečně dostali dost blízko, že si Larissa mohla mrtvou laň dobře prohlédnout, vítr se obrátí na druhou stranu a Blinda do nosu udeří jasný pach. Pach... šelmy. Vlkovi se zdá povědomý, nejspíš se s takovou šelmou už jednou setkal, ale chvíli mu trvá, než přijde na to, komu patří. Ah ano... Levhart... A tahle vůně se line přímo z laně před nimi.

"Podřadná?! Jsem mnohem víc než ty, ty... ty nicko! Být pes je čest pro každého ubohého vlka, zvlášť pro t-takovou... oš... ošklivou čubu! Ty bys ni-nikdy nemohla být peeeees!" Poslední vznešené slovo vykvíkne, hlasem podobným podsvinčeti, jelikož s ním Seth hodila z jedné větve na druhou. Vyděšeně na ni zakoulí očima, ale z jeho pohledu se dá těžko usoudit, jestli to byl výraz alá 'Jak si tohle můžeš dovolit?!' nebo alá 'Neubližuj mi, prosím!'. Ať tak či tak, malý pudl na chvíli ztratil řeč a jen se soustředil na dýchání a znovunalezení srdečního tepu.
Jakmile se vydýchal a ujistil, že ho vlčice nechce hodit proti zemi, zamračil se na ni a nelibě mlaskl, jelikož znovu shodila na zem jeho přisluhovače-klacíky. "Fajn, Seth..." Její jméno vyslovil snad ještě nepěkněji než samotné nadávky. "Když nevěříš, že jsem vládce tohoto lesa, nevěř si. A-alee pokud mě okamžitě nepoložíš na zem, už se op... opravdu naštvu a to se ti rozhodně líbit nebude! Jsem neuvěřitelně krutý, když se rozzlobím. Moji přátelé klacc-cíci jsou jen drobná zábava, ale čeká tě pra... pravé utrpení, pokud mě nenecháš na pokoji a nevypadneš z mého le-lesa." Uvede Seth do situace s naprostou jistotou v hlase, kterou podrývá pouze skutečnost, že se tvoreček neovladatelně třese jako v zimnici. "A-a abys věděla, kdybych opravdu chtěl, mohl bych ty tvé ubohé větývky hned- cože? Po-po-počkej, ty se chceš dohodnout?" Zarazí se šamanský pudl v polovině výhružné věty a užasle se na Seth zadívá, přičemž se mu v oku blýskla vypočítavost, typická snad jen pro staré světaznalé tvory. Zvedne se vítr, což poslouží náhle tajemnému zjevu uvězněného psa.
"Do-dobrá, opustím ostrov. A přenechám ti úkryt. Cel... celý můj krásný úkryt, když... když chceš. Aleee něco za něco. Řek-řekni mi, kdo je ten ubožák támhle-" Kývne hlavou směrem k spícímu Sagimu nedaleko. "-a já splním svou č-část dohody." Lstivě se na vlčici usměje a vyčkávavě nakloní hlavu na stranu.

Pudl sebou zamele a s trochu uraženým pohledem se na Seth podívá, samozřejmě se ho dotklo přirovnání k postiženému vlkovi. Bohužel pro něj není ve stavu, kdy by se mohl pomstít, a tak se spokojí jen se zafrkáním a rozzlobeným zavrčením. "Jsem pes, ty... Ty hloupá, zdivočelá... kreaturo přírody!" Odsekne jí se zasekáváním, jelikož těžce přichází na slova. Z jeho hlasu je jasné, že moc často nemluví, zní chraplavě a roztřeseně. "Pus-pusť! Nejsi ve své... smečce, tak měj úctu k... K vládci lesů! Pusť mě, neb... Nebo budeš trpět, tyyy... Toulavá feno!" Nadává a plive kolem sebe, jak se kroutí a napíná síly, aby se osvobodil. Chodící klacíky se daly do pohybu, aby svého pána ochránily, jenže Sethina velká větev je bez problému smete na hromádku klestí. "Vraúúú!" Hybridně zavyje, zní to přiškrceně, takže by ho sotva slyšel někdo dál než pár metrů. Pohledem sleduje, jak ho Seth obchází a stále s sebou hází, však z větví se ne a ne dostat.

Proti obřímu spletenci, jenž klacíky smetl z cesty, se nedalo nic dělat. Skvěle uvolnil Seth průchod přes iluzi do začarovaného stromu, ze kterého se ozývá hlasité klapání tesáků o sebe. Zdá se, že se tvor uvnitř bojí, čehož je důkazem i čím dál hlasitější kňučení, jak se vlčice přibližuje. Jakmile do stromu vstoupí, neviděný tvor varovně šťekne. "Nepřibližuj se! Sic tě stihne-stih- stihne strašný osud!" Kníkne tvor ustrašeně, bohužel pro něj to nezní nikterak nebezpečně ani výhružně, takže by svým roztřeseným hláskem zastavil tak leda pavoučka. Neohrožená vlčice, jakou Seth je, se tím pádem nezalekne, avšak dost ji to překvapí. Někdo s takovou mocí, že ovládá větve a celý stromový úkryt, přece nemůže znít jako stařeček!
Spolu se Seth se do stromu dostal i jeden její 'pomocník' v podobě dlouhé větve stromu, který vlčice použije i jinak, než pro obranu. Rozhodne se totiž, že tvora vytáhne na světlo, aby konečně zjistila, s kým má tu čest. Samozřejmě že si s ním nebude patlat tlapky sama, a tak pošle díky své nově nabité magii země jeden větvový spletenec, aby ho vytáhl. Tvor sebou škubá jak jen může, jenže nemá šanci, takže za chvíli skončí na světle vycházejícího slunce.
Na Seth se upřou veliké černé oči ohraničené hnědýma duhovkama, ve kterých se jasně odráží strach tvora. Je maličký že skoro ani nedosahuje k bříšku vlčice, ale je to rozhodně psovitá šelma. Kůži má šedou a sem tam posetou chumáčky špinavé zaprášené chundelaté srsti, které jsou svázány trsy trávy a dřevěnými korálky, takže od pohledu vypadá jako šaman. Zkrátka a dobře, tento malý tvor je pudl, domestikovaný pes, na ostrově dosud neviděn. A evidentně je dost starý na to, aby si vznik ostrova pamatoval. "Pusť mě..." Zakňourá, krčíc se před Seth a mžourajíc, jakoby už dlouho nebyl na světle. "Nech mě být, nic jsem ti neudělal! Nech-nech mě..." Pokusí se vyprostit ze sevření Sethiny větve, jenže se mu nezdaří, a tak povolá své klacky, které se postaví na stranu, z dosahu spletenců a výhružně zamávají svými ručičkami.

//Zdravím tě u nás! Moonlight, omlouvám se, že ti hned na začátku vstupuji do hry, ale omylem jsi se nachomýtla na území, na kterém momentálně probíhá osobní akce, ač se na 'chvíli' díky mé neaktivitě zastavila :D Poprosil bych tě proto, aby ses přesunula na jiné místo, aby ses nám neztratila v příspěvcích a hra byla pro obě strany příjemnější :)
Děkuji, přeji zábavnou hru!
Feli alias Osud

Ne, nevěřím.
Mohl jsi mě ochránit, lásko.
Neměl jsi ode mě odcházet.
Pořád jenom utíkáš...
Kdybys tam byl, teď bychom byli spolu.
Měl jsi mě ochránit!
A když ne alespoň to...
Měl jsi mě pomstít!

Tato slova se zformovala na zdi ve chvíli, kdy se Ress už otáčel za Shay, která se pomalu probouzela. Na zdi, ke které byl teď vlk otočen čelem, se zjevil obrys vlčice, stejně jako před tím. Chvíli se nehýbal, pak se ale sklonil a jakoby se dotkl čumákem Shayina čelíčka, ačkoli to bylo jen naznačení, jelikož obraz z krve nebyl hmotný. Z obrysu se poté stanou další slova:

Správně, já!
Dávám ti možnost napravit své chyby.
Tentokrát neutíkej.
Dej mi tu lásku, která mi tak schází.
Pomsti mě.

Větve se srazily s větvemi, lesem se rozeznělo praskání dřeva, které jediné ukazovalo nějakou bolest, kterou větve možná cítily. Sethiny spletence strefí pár stojících klacků a opravdu je zlomí vejpůl, jiné zase ty silnější větve chytí přímo v letu a odhodí je nazpět proti vlčici. Ty, které se přelomily, teď vstanou, sice o polovinu menší, ale evidentně schopné dál bránit sídlo nějakého tvora. Dva z propletených větví se dokonce dostanou přímo do stromu, odkud se ozve rozhořčené kvíknutí.

Chudák zbylá veverka, jíž pod nohy přistála její mrtvá společnice, zůstane chvíli jen tak stát, jakoby zcela paralizovaná tím faktem. V jejích očích se na chvíli opět vrátí příčetnost a strach. Tohoto prozření veverka hned využije, otočí se a rozeběhne se v pusu sebezáchovy pryč. Pandora tedy zůstala sama uprostřed lesa, všude se rozhostilo nepřirozené ticho, je obklopená třemi mrtvolkami a metr od ní leží černofialová krabička s ornamenty. Vypadá, že je bezpečně zavřená a zajištěná posunovacím zámkem, ale stále Pandu trochu láká.

//Přívěšek je tvůj :D

A k tomu ještě 10% do obratnosti a 5% do rychlosti.

Zbylé dvě veverky se postaví bok po boku před Pandoru a měří si ji nevraživým chtivým pohledem, ze kterého je jasné, že se touze po kouzelné vražedné krabičce nedokážou ubránit. Jedna udělá pár kroků dopředu, jenže uklouzne na zrádném náledí, které se vinou klesání teplot udělalo. Vzpamatuje se ze šoku a pomocí malých drápků se vyškrábe zpět na všechny čtyři. Druhá zamete ocasem po ledu a narazí s ním na střední kámen, který pomocí tlapek vyhrabe ze země. Pak už ho jen popadne, vyhoupne se na strom, a už milý balvan letí na hlavu vlčice. Jakoby se tu někomu plnily myšlenky, že? Kámen velký asi jako vlčí tlapa se netrefí přímo do hlavy, ale bolestivě sklouzne po její levé tváři, což (díky ostrým zledovatělým hranám) způsobí delší sečnou ránu. Veverka dychtivě vřískne, načež se oba černé kožíšky dají do pohybu směrem k Pandoře a chtěné krabičce.

Sagimu se postupně dařilo dostat až k Seth, takže jakmile jeho sestřička nahlas vyslovila výhružku, spatřil ji a mohl se k ní unaven dopotácet. Větve na jeho přítomnost nijak moc nereagovaly, dá se říct, že spíš sledovaly Sethiny pohyby, jelikož o Sagim věděly, že je dost vyšťavený na nějaký nebezpečný útok.
Velké větve se na svých dřevěných nožkách více rozkročily, připravené se bránit proti možnému útoku, ty přirozeně velké větve pozvedly nehybné klacíky a zamávaly jimi. Ti nejmenší, kteří se již zdáli býti nepotřebnými, zalezli za své větší společníky a postavili před iluzí provizorní hradbu ze svých těl. Jediný listnatý strom v okolí se dál bez hnutí tyčí nad hlavami všech, jakoby snad bylo jaro. Seth se nechala vztekem přemoci velice rychle, její zvědavost jí dává hodně energie a elánu zjistit, co za tvora se ve stromě ukrývá a proč ho větve chrání. Její pohled padne na bratra, a jak se tak jejich pohledy spojí, oba dva napadne to samé - něco tak přirozeného, že to už po svém narození odklidili do zákrytů své mysli. Sourozenecká láska. Ne, ne incest... Ale moc stejné krve. A přesně ta se teď probudí a propojí jejich vrozenou magii do jedné, mnohem silnější. Samozřejmě že ve prospěch jednoho a smůlu druhého, ale tak už to u magie bývá. Bere a dává jak se jí zachce.
A teď se rozhodla, že využije Sagiho. Vlkovi jasně zelené oči zčernají, vidí sice a je jasné, že stále žije, ale vypadá to, jakoby se jeho vrozený element přestěhoval. Oproti tomu Sethiny oči se přímo rozsvítí, zaří zeleně na všechny strany. Sagi pocítí ještě větší úbytek sil, že by z toho spal snad týden v kuse, tato jeho energie se stejně jako magie přesune k Seth, která má právě pocit, že by zvládla zastavit rotaci Země kolem vlastní osy. To by sice nezvládla, ale takový pocit mít snad může. Její magické schopnosti země se právě zlepšily na tolik, že dokáže pohybovat s rostlinami neovlivněnými jinou magií (takže ne se stojícími větvičkami), dokáže nechat rostliny vyrůst až do jednoho metru a zvládne ovládat až šest rostlin najednou. Od kouzelného stromu se to ovšem odráží, takže pokud ji Seth bude chtít využít, může pracovat jen s okolním zmrzlým lesem.

Klackouni táhli ze všech sil, což se neminulo účinkem, ale Seth se evidentně nechtěla vzdát jen tak, takže se proti jednomu ohnala tlamou. Chytila levého za ruku a škubnutím mu ji celou urvala. Silná větev ale nijak moc nereaguje, zvládne táhnout i jednou rukou, i když ne tak účinně, a utržená listnatá končetina se zatím začne po zemi pomalu sunout k tlamě Seth. Živá příroda opravdu nechce dovolit, aby se vlčice dostala dovnitř a vyrušila jejich pána, což je jasně vidět na jejich snažení. Větve ale i tak nejsou dost velké, aby dospělou Seth přemohly, zmůžou se jen na táhnutí ji po zemi a tahání její srsti, ale k žádnému smrtelnějšímu úderu se nemají, ačkoli jsou v táhnutí dost vytrvalé. Zatím se jim povedlo dostat vlčici ze stromového úkrytu, ale nedají pokoj dokud není dva metry od 'dveří' z iluze, která se znovu tváří jen jako kůra kmenu. Poté ji pustí a velice rychle se přemístí před vchod, dva klacky obklopené větývkami, připravené zabránit Seth v průchodu.
Sagi se také snažil přemoci dotěrné těžknoucí větve, ale přece jen se jich za jeho hustou srst drželo sedm, takže to nebylo moc lehké. Vlk vzdoruje jak může, zatímco se snaží přispěchat sestřičce na pomoc, jenže jeho fyzická síla se neukazuje jako moc velká, takže je proti tíze větví bezmocný. V tom ho ale něco napadne - lépe řečeno mu do mozku vstoupí zvláštní myšlenka. Využij jinou sílu, kterou disponuješ... Máš přece Přírodu velmi rád, že ano? Uctíváš ji, viď? Ona ti zase dala něco na oplátku, využij svůj talent, máš to v sobě! Jen se trochu víc soustřeď... Jakmile Sagi najde svou vrozenou magii a použije ji, větvičky se pustí jeho srsti. Ale místo toho, aby odešli, se náhle začnou zvětšovat. Už jsou velké a silné jako jeho přední noha a zdají se teď mnohem nebezpečnější, než ty před tím. Tyhle už asi nebudou bojovat jen díky své tíze. Pro vlkovo štěstí se ale nevrhnou na Sagiho, odběhnou ke vchodu zakrytému iluzí, aby pomohli obraně hnízda.

Honička zdaleka neskončila, všechny veverky se hbitostí rovnají, takže dokud vedoucí veverka nepodlehne pokušení, a nepohlédne do krabičky, neskončí to. Panda si rozedřela tlapky, jelikož na rozdíl od zvířátek musí běhat po zemi, která je pokrytá ostrým ledem. veverky si zcela přirozeně volí cestu po stromech, ale nakonec stejně vedoucí podlehne, seskočí na zem a otevře skříňku. Vše se opakuje velice podobně, zvíře se ocitne mrtvé na zemi a pomalu začne hnít, zatímco se jiná veverka také dostane k modrým paprskům, jež stále září z krabičky a také padne k zemi. Tentokrát se vlčice ke krabičce dostane brzy, je dost inteligentní na to, aby ji zavřela a ukořistí ji pro sebe. Ze stromu na ni zírají dvě veverky, které chtějí očividně skříňku pro sebe. Zdá se, že teď to bude Pandora, kdo bude utíkat, pokud se samozřejmě nechce malým žroutům oříšků postavit rovnou.

Nejprve se hbité veverce dařilo mít slušný náskok, ale Pandoře se nakonec podařilo ji předběhnout a dokonce jí zastoupit cestu. Černá veverka také zprudka zabrzdila a hned začala zase s ostražitým pohledem couvat, bylo vidět, že si tu krabičku chce za každou cenu nechat. Rychle se otočí, rozeběhne pryč od vlčice a skočí na strom přesně jak Panda předpokládala. Dostatečně vysoko na větvi se na vlčici otočí a zašklebí se svojí maličkou tlamičkou, aby bylo jasné, jak si tu výhru užívá. Na ostatních stromech se objeví další čtyři zcela černé veverky, které se zvědavě dívají, copak to jejich družka třímá v tlapičkách. Zdá se, že i ony by to chtěly pro sebe, a tak malou veverku nepronásleduje jen Panda, ale i její družky.
Chvíli takhle skákají po stromech, zatímco na vlčici dole padá různé smetí, jako jehličky, kůra a sem tam i nějaké ty šišky, ale pak už to veverka nevydrží a zastaví se před svými pronásledovateli. Nadšeně se na větvi usměje, a pak tlapkami rozevře černou truhličku. Ozáří ji světle modré světlo, vycházející z vnitřku krabičky, které působilo magicky a tak kouzelně, že se její pronásledovatelé také zarazili. Zdálo se to jako strašná doba, než se veverka dostatečně dodívala na to, co bylo uvnitř krabičky, poté s vykulenýma očima pohlédne na vlčici a ostatní veverky a skácí se z větve na zem, přičemž se krabička zase zavře. Před očima ostatních se její tělo začne rychle rozkládat, ale bohužel to nemůžou sledovat vše až do konce, jelikož se jiná veverka chopila iniciativy a ukradla černou krabičku hnijící mrtvole. Ačkoli byli svědky smrti, kterou nejspíš vyvolala zrovna tajemná skříňka, neopustila je nikterak touha po ní. Ani Panda tomu neodolává, ačkoli si její vyvinutější mozek uvědomuje, že je krabička nebezpečná a měla by si na ni dávat pozor.

Tvoreček se znovu škodolibě zachechtá a přeskočí na jiný strom, přičemž se v rozednívajícím ránu ukáže, že je to černá veverka. Přímo v pracičkách drží spadlou krabičku z nebe a posměšně na Pandoru upírá svůj pohled. Zahopsá na větvi a vyskočí výš a výš, až se Pandě ztratí z dohledu. Kdyby to snad vlčice chtěla vzdát a nechat malé zlodějce její trofej, veverka hned znovu zaujme její pozornost. Není to tak těžké, koho byste nenaštvali, házením šišek na hlavu? Je třeba zmínit, že černý tvoreček má skvělou trefu, každá šiška nalezla svůj cíl, nejvíce hlavu a hřbet. Každou ránu doprovází uchechtnutí, dokud veverka nepřeskočí na jiný strom, neseskočí na zem, posměšně se na vlčici nezašklebí a obratně nezačne utíkat pryč od ní, s krabičkou obmotanou ocasem.

Stojící větvičky na Sagiho dál 'zírají' a nijak se nehýbou, dokud vlk nezavolá na svou sestru. Na to reagují značně nelibě, a tak se proti němu také rozeběhnou a s lehkým výskokem mu lístky zamotají do husté srsti, takže pro něho nebude tak snadné je dostat pryč. Jedna větvička si obkročmo sedne na Sagiho čumák a lístky místo rukou ho začne bít po nose a kopat do pysků, což na o mnoho většího vlka působí jen nepříjemně. Z ničeho nic mu větvičky zapletené v srsti ztěžknou a zmohutní, takže se pod Sagim brzy začnou podlamovat nohy a potáhnou ho k zemi, aby ho na ní uzemnily.
Zbylé dvě větvičky Seth obejdou, aby ji odřízly od vchodu do stromu. Nepočítaly ovšem, že vlčice dobrovolně spadne na zem a začne se kutálet směrem ke stromu, takže větvičky shodí, ty dvě svalí na zem a od těch ubohých tří se ozve ostré křupnutí, načež se pustí její hrubé srsti. Mezitím Seth proletěla iluzí kůry stromu, kde za prahem zůstane ležet. Její pohled upoutá náhlý pohyb nějakého stvoření, které měla šanci vidět jen na zlomek vteřiny, než se věc schovala hlouběji z dosahu světla. I tak ale vlčice postřehla šedou kůži a kousek špinavě bílé srsti, než se stvoření rychle schovalo před jejím zrakem. Její vpád do stromu byl provázen zděšeným vyjeknutím tvora, a Seth hned ucítila, jak ji za zadní packy chytily překvapivě silné ruce a začaly ji táhnout pryč. Když se podívá na toho, kdo ji táhne, spatří dva silnější klacky držící ji za packy, a šest malilinkatých větviček kolem ní, tahajících ji za srst.